BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Podobné dokumenty
Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze

arise from animals and plant from

8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Buněčný cyklus. When a cell arises, there must be a previous cell, just as animals can only arise from animals and plant from plants.

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Buněčný cyklus, spojení se signálními cestami a molekulární mechanismy onkogeneze


BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

Buněčný cyklus a buněčná smrt

zvyšování počtu jednotlivých mikroorganismů roste počet živých buněk exponencio- nálně otevřeném systému

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

Mitóza a buněčný cyklus

Buněčné jádro a viry

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Buněčný cyklus a buněčná smrt

Mitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

růstu a buněčného dělění

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Z Buchanan et al. 2000

1. AKTINOVY CYTOSKELET (mikrofilamenta)

Základy buněčné biologie

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

Biologie 11, 2014/2015, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

DUM č. 2 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Digitální učební materiál

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

BUNĚČNÝ CYKLUS SOMATICKÝCH BUNĚK A JEHO REGULACE

Regulace metabolických drah na úrovni buňky

Biologie 12, 2017/2018, Ivo Papoušek, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

BUNĚČNÝ CYKLUS II: BLÍŽÍME SE ROZLUŠTĚNÍ GENETICKÉHO KÓDU?

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Inhibitory ATR kinasy v terapii nádorů

Rozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou. methanobacterium, halococcus,...

Buněčný cyklus - principy regulace buněčného růstu a buněčného dělění

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

ROZMNOŽOVÁNÍ BUŇKY příručka pro učitele

Struktura a funkce biomakromolekul

Intracelulární Ca 2+ signalizace

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Gametogenese a fertilizace. Vývoj 142

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

Struktura a funkce biomakromolekul

Mechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

Bakteriální transpozony

CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Buněčný cyklus. (B. Němec, 1900?)

Bílkoviny a rostlinná buňka

DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.

Regulace enzymových aktivit

Souhrn 4. přednášky. Genetické metody

Struktura a funkce biomakromolekul

Regulace enzymové aktivity

Buněčná biologie, nádorová transformace, onkogeny a supresorové geny

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Cytologie. Přednáška 2010

TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis

1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu

Intermediární metabolismus. Vladimíra Kvasnicová

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Centrální dogma molekulární biologie

GENETICKÁ INFORMACE - U buněčných organismů je genetická informace uložena na CHROMOZOMECH v buněčném jádře - Chromozom je tvořen stočeným vláknem chr

Globální pohled na průběh replikace dsdna

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

PŘENOS SIGNÁLU V BUŇCE. Nela Pavlíková

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Univerzita Karlova Přírodovědecká fakulta

REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Přednášející: (abecedně)

Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

Transkript:

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA MITOSA - fáze: Profáze - kondensace chromosomů - 30 nm chromatine fibres vázané na matrix Rozpad Metafáze - párové ( sesterské ) chromatidy - vázané centromerou, seřazené v centru jaderného buňky obalu Anafáze - separace chromatid, rozchod k pólů (mitotický aparát, spindle) Telofáze- dekondensace, reorganisace obalu jádra GA a ER - rozpad na vesikly během mitosy, reorganisace po b. dělení v dceřinných buňkách CYTOKINESE X Kvasinky (některé) a houby se nerozpadá jederný obal Rychle se dělící lidské buňky: b.cyklus 24 h (M= 30 min, G1 = 9hrs, S = 10 hrs, G2 = 4.5 hr) Kvasinky - 90 min Studium b.cyklu - savčí buňky (např. fůze buněk z různých fázi b.cyklu) kvasinky (S.cerevisiae, S.pombe) - MUTANTY BUNĚČNÉHO CYKLU - cdc mutanty (cell division cycle), termosensitivní REPLIKACE Postmitotické buňky = G0 Vertebrata a diploidní kvasinky 2 sady chromosomů = 2n x haploidní kvasinky 1n

REGULACE BUNĚČNÉHO CYKLU Heterodimerní protein kinasy: regulační podjednotky CYKLINY oscilují v rámci buněčného cyklu katalytické podjednotky Cdk = Cycline dependent kinase, kinázová aktivita pouze po asociaci s cyklinem Každá Cdk asociuje s různými cykliny určuje, které substráty budou fosforylovány Cdk-cyklin komplexem 3 třídy Cdk-cyklin komplexů regulují průchod buněčným cyklem: G1, S-fáze a mitotický Cdk komplex. G1 dalšího cyklu - fosfatázy defosforylují proteiny prereplikativního komplexu - reassembly v místech ori, G1-Cdk fosforyluje a inaktivuje APC Kontrola - primárně G1-Cdk -extracelulárnírůstové faktory - MITOGENY - indukce syntézy G1-Cdk - průchod bodem startu G1 f. V pozdní anafazi - APC řídí proteolytickou degradaci mitotických cyklinů - pokles mitcdk aktivity - dekondensace chromosomu, tvorba jaderného obalu, cytokinese Mitotické Cdk - syntéza během S-fáze a G2, aktivita pod kontrolou do ukončení DNA syntézy Aktivní MitCdk MPF Pre-replikativní komplex - assembly během G1 na ori - indukce kondensace chromosomů, rozpad jaderného obalu, spindle assembly - po asociaci všech chromosomů s mikrotubuly spindle, mitcdk aktivace ANAPHASE PROMOTING COMPLEX (APC Ubi-proteolysa inhibitorů anafáze (vede k inaktivaci komplexu držících chromatidy pohromadě v metafazi) - segregace chromatid Buňky stimulovány k replikaci exprese G1-Cdk komplexu -příprava buněk pro S fázi (aktivace G1 transkripčních faktorů - exprese enzymů DNA syntézy + genů S-fáze Cdk komplexu) S-Cdk AKTIVNÍ G1-Cdk AKTIVNÍ S-Cdk inaktivní - vazba inhibitoru POZDNÍ G1 - G1-Cdk indukuje degradaci S-Cdk inhibitoru - fosforyluje regulační místa proteinů tvořících pre-replikační komplex - aktivuje iniciaci replikace - zabrání re-assembly nových pre RC -uvolnění z ori tj. REPLIKACE 1x ZA B.CYKLUS

DEGRADACE MITOTICKÉHO CYKLINU, regulace pomocí APC MPF = mitose promoting factor = mitotcdk (cyklin typu B + Cdk) -savčí buňky - 3 cykliny typu B (mitot Cykliny) - na N konci destruction box Degradace cyklinu - v pozdní anafázi (chromatidy odděleny na polech) - modifikace ubiquitinem - -3 enzymy Anaphase promoting complex E1 = ubiquitine activating enzyme E2 = ubiquitine conjugating enzyme E3 = ubiquitine ligase Identifikují cílový protein

REGULACE ANAPHASE PROMOTING COMPLEX (APC): Vysoká hladina cyklinu B - mitotcdk (MPF) aktivita fosforylace specifických substrátů pro mitosu Aktivace fosforylací MPF = mitose promoting factor Vazba E2-ubiquitin + E3 (APC) k cyklinu B E1 = ubiquitine activating enzyme E2 = ubiquitine conjugating enzyme E3 = ubiquitine ligase = E3 APC aktivita vysoká až do pozdní G1 Pokles MPF aktivity

MOLEKULÁRNÍ MECHANISMY REGULUJÍCÍ PRUCHOD MITOSOU fosforylace jaderných laminů pomocí MPF rozpad jaderného obalu Jaderná lamina - pod vnitřní jadernou membránou 3 jaderné laminy: A, B, C (savčí buňky) patří mezi intermediální filamenta Lamin A identický s Laminem C, lamin A navíc 133 AA na C-konci, lamin B posttranskripčně modifikován isoprenylova skupina na C-konci - kotví laminu k membráně Časná mitosa MPF - fosforylace Ser na všech třech laminech rozpad laminy lamin A a C - volně, lamin B - zůstává asociován s vnitřní jadernou membránou - rozpad jaderného obalu na vesikly -tvoří dimery(α -helix, ocásek, globulární hlava) - polymerace head-head, tail-tail Fosforylované laminové dimery MPF

- Defosforylace laminů repolymerizace a organisace jaderné laminy (telofáze) - specifické fosfatázy po inaktivaci MPF Asociace vesiklů s dekondensovanými chromosomy (telofáze) Fuse vesiklů - dvojitá membrána kolem každého chromosomu - reassembly jaderných pórů (role laminu) - minijádra - KARYOMERY - fuse (vazba na každý SPB) - tvorba dvou jader, ressembly laminy (lamin B)

CYTOKINESE - - tvorba struktury kontraktilní ring (aktin, myosin) MPF fosforylace myosinu - inhibice asociace s aktinem Degradace MPF fosfatasy defosforylují myosin - aktivace

Anaphase promoting complex APC kontroluje vazbu a uvolnění chromatid Sesterské chromatidy spojeny komplexem kohesinu - funkce regulována proteinem anafázový inhibitor cíl pro APC-řízenou polyubiquitinaci v ranné anafazi Polyubiquitinace anafázového inhibitoru pomocí APC Separasa Securin Late anaphase

APC aktivace zpočátku nedegraduje cyklin B (součást MPF) Tj. specifita APC degradace v jednotlivých fázích regulována - APC asociované proteiny

CELL CYCLE CHECK-POINTS Kontrola postupu buňky buněčným cyklem - správné dokončení předchozí fáze (např. vazba chromosomů na mikrotubuly dělicího vřeténka) 4 klíčové KONTROLNÍ BODY (CHECK-POINTS) Není správně vytvořen mitotický spindle - zabrání aktivaci APC polyubiquitinačního systému - není degradace anafázového inhibitoru atd.? Regulace, (kvasinky - BUB geny, protein kinasy) 2. Poškození DNA, blok cyklu dokud se neopraví - opravy 2 řetězcových zlomů 4. 3. 1. Kontrola replikace DNA - rozpoznání nereplikované DNA a inhibice MPF aktivace, mechanismy relativně málo známé (kvasinkové mutanty) Poškození DNA, blok cyklu dokud se neopraví - zabraní přenosu mutací do dalších generací