Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie, Rumburk, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_426 Jméno autora: Ing. Jaroslav Melichar Třída/ročník: I., II. Datum vytvoření: 1. 9. 2012 Vzdělávací oblast: Tematická oblast: Předmět: Výstižný popis způsobu využití nebo metodické pokyny: Vyuč. předmět DEJ Vybrané kapitoly z regionálních dějin Šluknovska Dějepis Metodický a obrazový materiál pro vhodné doplnění tématu Německá kolonizace českých pohraničních území o konkrétní dějinné události v kontextu regionální historie Šluknovského výběžku s využitím videodataprojektoru.
Šluknovský výběžek a hlavní vlna německé kolonizace VY_32_INOVACE_426 Hlavní vlna kolonizace nastala na území Šluknovského výběžku až ve 13. století za vlády krále Přemysla Otakara I. a jeho nástupců. Konkrétní upomínkou na tyto kolonisty by snad mohl být tzv. rychtářský meč nalezený v době předvál. ČSR v lese mezi Krásnou Lípou a Studánkou (nyní ve sbírce rumburského muzea). Co způsobilo tak silnou kolonizaci, která rozhodujícím způsobem změnila národnostní složení českých pohraničních území? V českých zemích bylo ještě na konci 12. století velmi mnoho neosídlené a nevyužívané půdy. Řídké osídlení zde bylo pro šlechtu i panovníka nevýhodné ekonomicky i vojensky. Málo poddaných znamenalo málo dávek (příjmů) šlechty, navíc na dlouhou dobu často jediný nepřátelský vpád dokázal změnit kraj v pustinu. Naproti tomu v Německu byla situ-ace v té době už opačná. Obyvatelstvo se mnohde rozmnožilo tak, že na rozdělené půdě už živořilo. Další orné půdy ale nepřibývalo, neboť šlechta si zbylé (i když zatím ještě více než dostatečné) lesy hájila pro lov. Navíc na pobřeží Severního moře docházelo ve 12. a ve 13. století k obrovským přírodním katastrofám. Např. ohromné příbojové vlny prolomily ochranné hráze ve Frísku (nyní část Nizozemí a spolkové země SRN Dolního Saska) a desetitisíce lidí ztratily domov a půdu. Byl to však nejen hlad po půdě, ale spíše víra v lepší životní podmínky, často i prostá touha po dobrodružství, které vybízely tyto obyvatele ke stěhování do nových východních krajů. Vraťme se však ke kolonizaci Šluknovského výběžku. S rolníky přicházejí i řemeslníci a také obchodníci. Území už tradičně těží z obchodu, neboť leží při již vícekrát zmiňované mnohem starší důležité zemské stezce z Prahy do Žitavy (tehdy po Praze jedno z nejdůležitějších měst Českého království) a odtud dále do Drážďan a podél Labe až k Severnímu moři. Vzniká celá řada nových osad (z té doby je např. i osídlení Rumburka) a základní síť osídlení přetrvávající dodnes. To bylo i podnětem k novému dělení biskupství míšenského, v jehož důsledku byly obce v SZ části výběžku nově rozděleny ke čtyřem děkanstvím: Lipová (Haňšpach) a Brtníky (Zeidler) připadly k děkanství budyšínskému; Jiříkov (Georgswalde) k arciděkanství lobavskému (Löbau); Ličší (Röhrsdorf), Rožany, Císařský (Kaiserswalde) a Království (Königswalde) k Bishofswerdě; Mikulášovice, Lobendava,Poustevna, Šenov a Šluknov k arciděkanství Honštejn - Žebnice (Sebnitz), které územně patřilo k Českému království. Co se týká biskupství pražského, obce na Rumbursku a Varnsdorfsku patřily k děkanství žitavskému, Chřibská s okolím byla farní vsí a příslušenstvím markvartického hradu Ostrý (Scharfenstein, Šarfnštejn; pozor - rozlišuj od hradu Ostrý u Lovosic) a patřila k děkanství lipskému (Lipé = Česká Lípa). V letech 1283-1406 patřil Ostrý (a tedy i Chřibská a Doubice) markvartické větvi Michaloviců. Zřejmě na ochranu Lužické cesty založili Michalovici ve 2. pol. 13. stol. i tzv. Chřibský hrádek.
Ne všechna sídliště však měla zemědělskou povahu! Dokládají to např. zřetelné stopy po rýžování zlata na potoce Bublava (Seifenbach) u Lobendavy, datovatelné sídlištními nálezy do 12. - 13. století. S tím nesporně souvisí i pokusy o prospekci (hledání nalezišť) zlata zjištěné nedaleko odtud u vrchu Valtenberg (nyní v SRN). Pozůstatkem prospektorského sídliště z doby kolem roku 1300 je i lokalita dnes nazývaná Kyjovský hrad (Pustý zámek, Horní Karlštejn aj.) nad údolím Křinice u Kyjova. Podle archeologického průzkumu z roku 1983 je nejpravděpodobnější, že zde žili (ne však dlouho) středověcí horníci, kteří v okolí těžili limonit - železnou rudu, kterou pak tavili a prodávali. Ze stejného období (kolem r. 1300) jsou i četné sklárny, např. lokalita Kamenný vrch nedaleko Vlčí Hory (objevena v r. 1983, archeolog. průzkum 1990) a další (např. severně pod Širokým vrchem u Rybniště). (Podle pověsti, uvedené např. v Hockaufově vlastivědě, založil v našem kraji první sklárnu v r. 1298 templářský zemský komtur Petr Berka v Chřibské.) Zdejší kraj je velmi bohatý i na zbytky smolných pecí na přípravu přírodní pryskyřice a výrobků z ní. Živili se tak tzv. smolaři čili kolomazníci. Lidé v lesích se též zabývali pálením dřevěného uhlí (uhlíři). Obr. 1 Středověká sklárna z cestopisu rytíře Johna Mandevill z r. 1410, Londýn, Brit. Libr. Add. ms. 24 189). Obr. 2 Portrét a erb templáře Petra Berky z Dubé v Paprockém Zrcadle slavného Markrabství moravského, 1593. Obr. Rychtářský meč (cca 110 cm) nalezený v lese mezi Krásnou Lípou a Studánkou. Meč je snad vzpomínkou na první kolonisty našeho kraje.
VY_32_INOVACE_426
VY_32_INOVACE_426 Obr. Lidská podoba na stěně sklepení Vlčího hrádku Použité zdroje: MELICHAR, J. et al. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008 KOLEKTIV (J. MELICHAR členem autorského kolektivu). Varnsdorf, město průmyslu a zahrad. TOS Varnsdorf a. s., 2003 HOCKAUF, A. Heimatskunde des politischen Bezirkes Rumburg. Rumburk, 1885 Cestopis rytíře JOHNA MANDEVILL z r. 1410, Londýn, Brit. Libr. Add. ms. 24 189 PAPROCKÝ, B., z HLOHOL A PAPROCKÉ VỦLE. Zrcadlo slavného Markrabství moravského. 1593 NĚMEČEK, F., KLOS, R. Skalní hrady v Českém Švýcarsku. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1977