Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Latinský jazyk a literatura JUDr. Radek Černoch Užívání vlastních jmen v názvech zákonů antického Říma a České republiky Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Jarmila Bednaříková, CSc. 2014
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. - 2 -
Poděkování doc. JUDr. Michaele Ţidlické, Dr., za ochotu a cenné rady nejen při zpracovávání této práce. - 3 -
Obsah: 1 ÚVOD...- 6-2 ZÁKON JAKO PRAMEN ŘÍMSKÉHO PRÁVA...- 9-2.1 DRUHY ŘÍMSKÝCH ZÁKONŮ... - 9-2.1.1 Leges regiae, rogatae, datae...- 10-2.1.2 Leges consulares, praetoriae, tribuniciae,...- 11-2.1.3 Plebiscita, senatusconsulta, leges generales, kodifikace...- 11-2.2 ZÁKONODÁRNÝ PROCES... - 13-3 OZNAČOVÁNÍ ZÁKONŮ V ANTICKÉM ŘÍMĚ...- 15-3.1 STANDARDNÍ ZPŮSOB OZNAČOVÁNÍ... - 15-3.1.1 Lex [rogator] de [substantivum]...- 16-3.1.2 Lex [rogator] [adiectivum]...- 17-3.1.3 Označování pozdějších zákonů a jim podobných pramenů práva...- 17-3.2 VÝJIMKY V OZNAČOVÁNÍ... - 19-3.2.1 Označení dle vnější formy...- 19-3.2.2 Označení dle místa vzniku pravidla...- 19-3.2.3 Označení větou účelovou...- 20-3.2.4 Označení dle osoby, jeţ byla inspirací pro pravidlo...- 20-3.2.5 Označení nekonsulského zákona dvěma jmény...- 21-3.2.6 Označení dvěma jmény jednoho navrhovatele...- 21-3.2.7 Označení více neţ dvěma jmény...- 21-3.3 NEOFICIÁLNÍ OZNAČENÍ... - 22-3.3.1 Cognomen namísto nominis gentilis...- 22-3.3.2 Spojka et namísto spojení asyndetického...- 22-4 VÝZNAM NÁZVU ZÁKONA...- 24 - - 4 -
5 OZNAČOVÁNÍ ZÁKONŮ V SOUČASNOSTI...- 26-5.1 OFICIÁLNÍ OZNAČOVÁNÍ ZÁKONŮ V ČESKÉ REPUBLICE... - 26-5.2 NEOFICIÁLNÍ OZNAČOVÁNÍ ZÁKONŮ V ČESKÉ REPUBLICE... - 26-5.2.1 Označení zákona zahrnující jméno osoby...- 27-5.2.2 Hledisko gramatické...- 28-5.2.3 Poznámka k hledisku gramatickému...- 29-5.3 EXKURS: OZNAČOVÁNÍ ZÁKONŮ VE FRANCII A USA... - 30-5.3.1 Označování zákonů ve Francii...- 30-5.3.2 Označování zákonů v USA...- 31-6 ZÁVĚR...- 32 - LITERATURA:...- 34 - PRAMENY:...- 42 - KLÍČOVÁ SLOVA:...- 43 - ABSTRAKT:...- 43 - KEY WORDS:...- 45 - RÉSUMÉ:...- 45 - PŘÍLOHA TABULKA OZNAČENÍ ZÁKONŮ:...- 47 - - 5 -
1 Úvod Římské právo dosáhlo během svého dlouholetého 1 vývoje úrovně, která v mnoha oblastech dodnes nebyla překonána. Díky procesu recepce 2 se pak římské právo stalo základem právních řádů pozdějších států, coţ platí beze zbytku pro oblast soukromého práva v kontinentálním právním systému, vliv římského práva je však v menší míře patrný i v právu veřejném, 3 jakoţ i v anglo-saské právní kultuře. 4 Vliv římského práva však můţeme pozorovat i v oblastech od římské říše velmi vzdálených, jako je kupříkladu Jihoafrická republika, kam se římské právo dostalo díky nizozemské kolonizaci a coby Roman-Dutch Law tam platí dodnes. 5 Jiným příkladem můţe být Japonsko, jehoţ občanský zákoník je ovlivněn BGB 6 a jeho prostřednictvím tedy rovněţ římským právem. 7 Lze dokonce říci, ţe v současném právu lze jen stěţí najít ustanovení, které by nebylo alespoň zprostředkovaně pod vlivem práva římského. Případně, nelze-li o vlivu práva římského uvaţovat, pozorujeme, ţe přijatá řešení i přesto odpovídají některé z vývojových fází římského práva. Výjimku tvoří snad jen oblasti, kde rozdíl mezi tehdejším a současným stavem technologie a vědeckého poznání prakticky znemoţňuje důsledně vycházet z římskoprávní úpravy například problematika elektronických podpisů či genetického inţenýrství. Při tak rozsáhlé a komplikované problematice nepřekvapí, dojde-li při zkoumání či aplikování římskoprávních poznatků k pochybením či významovým posunům, díky kterým poté dříve jednoznačný termín ztrácí svoji rozlišovací schopnost, případně kdy je termínu 1 Přesné vymezení pojmu římského práva z časového hlediska je dosti problematické. Za jádro vývoje římského práva lze povaţovat dobu od vydání Zákona dvanácti desek po Iustinianskou kodifikaci, zjednodušeně však lze hovořit o období od vydání Zákona dvanácti desek do Iustinianské kodifikace. Blíţe k časovému vymezení SKŘEJPEK, Michal. Římské právo v datech. Praha : C. H. Beck, 1997. s. ix. 2 K problematice recepce římského práva viz zejména: URFUS, Valentin. Historické základy novodobého práva soukromého. Římskoprávní dědictví a soukromé právo kontinentální Evropy. Praha : C. H. Beck, 1994. 135 s., či nejnověji chystaný sborník z konference právních romanistů České a Slovenské republiky: BUBELOVÁ, Kamila (Ed). Recepce římského práva v Evropě. Acta Iuridica Olomucensia. 2014, Supplementum. (v tisku). 3 Například: ČERNOCH, Radek. Lex Caecilia Didia a její odraz v judikatuře Ústavního soudu. Brno, 2013. 108 s. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. [online]. [cit. 2013-08-17]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/210631/pravf_r/lex_caecilia_didia_a_jeji_odraz_v_judikature_ustavniho_soudu.doc> 4 Římskoprávní vliv na anglo-saské právo je zvlášť dobře patrný v díle BRACTON, Henry de. De legibus et consuetudinibus Angliae. Citováno dle: Bracton Online [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: <http://bracton.law.harvard.edu/unframed/latin/v2/177.htm> 5 KINCL, Jaromír URFUS, Valentin. Římské právo. Praha : Panorama, 1990. s. 407. 6 KADLECOVÁ, Marta SCHELLE, Karel VESELÁ, Renata VLČEK, Eduard VOJÁČEK, Ladislav ŢIDLICKÁ, Michaela. Právní dějiny. 2. vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2005. s. 217. 7 URFUS, Valentin. Op. cit. s. 122. - 6 -
špatně porozuměno. Příkladem ztráty rozlišovací schopnosti je uţití označení soukromoprávního provinění delictum i pro oblast práva veřejného, kde dle klasického práva je ţádoucí označení crimen. 8 O špatné porozumění jde například v případě termínu dominium utile, značícím v římském právu vztah obdobný právu vlastnickému, který je však ve středověku překládán jako uţitkové vlastnictví a stává se tak základem nauky o děleném vlastnictví. 9 V obou těchto případech je tak uţíván římskoprávní termín, jeho význam je však od původního chápání odlišný, coţ je paradoxně problémem zejména pro vzdělaného čtenáře, jenţ, byv poučen o významu původním, získává díky takovému významovému posunu mylnou představu o popisovaném jevu. Rovněţ dochází i k případům, kdy se z římskoprávní výjimky stává v pozdějším právu pravidlo, jako je tomu například v případě kombinace intestátní a testamentární posloupnosti, která byla v římském právu moţna jen výjimečně (u vojenského testamentu), zatímco v moderním právu k ní dochází běţně. 10 Tato práce se hodlá zabývat uţíváním vlastních jmen v názvech zákonů římských (zjednodušené základní schéma lex + vlastní jméno ) 11 a srovnáním uvedené konstrukce se zákony současnými, a to zejména českými, jejichţ zjednodušené základní schéma se můţe jevit obdobně, tedy také lex + vlastní jméno. Třebaţe problematika označování zákonů není v odborné literatuře opomíjena, nebyla dosud dostatečně prozkoumána v tomto kontextu. Literatura romanistická 12 se věnuje jen označování zákonů římských. Naproti tomu literatura ústavněprávní se pak věnuje problematice názvu zákonů zejména v souvislosti s průběhem 8 KINCL, Jaromír URFUS, Valentin SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1995. s. 261. 9 URFUS, Valentin. Op. cit. s. 39. 10 SALÁK, Pavel et al. Inspirační zdroje tvůrců novodobých kodifikací soukromého práva. In: VOJÁČEK, Ladislav SCHELLE, Karel TAUCHEN, Jaromír et al. Vývoj soukromého práva na území českých zemí. I. díl. Brno : Masarykova univerzita, 2012. s. 80. VÁŢNÝ, Jan. Římské právní ideje v občanském zákoníku a osnově. Časopis pro právní a státní vědu, 1993, č. 16. s. 171 186. 11 V názvu zákona se zpravidla neobjevují celá jména osob, ale pouze jedno z nich, u římských zákonů tedy typicky nomen gentile, viz níţe. 12 HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 4. opr. vyd. Praha : J. Otto, 1910. 1243 s. KRÁL, Josef GROH, Vladimír. Státní zřízení římské. Praha : Jednota klasických filologů, 1921. x+304 s. MOMMSEN, Theodor. Römisches Staatsrecht. Dritter Band. I. Abtheilung. Leipzig : Verlag von S. Hirzel, 1887. xviii+832 S. ROTONDI, Giovanni. Leges publicae populi romani: elenco cronologico con una introduzione sull attivita legislativa dei comizi romani. Milano : Società editrice libraria, 1912. vii+522 p. SOMMER, Otakar. Prameny soukromého práva římského. Nezm. otisk 2. přeprac. vyd. Praha : Melantrich, 1945. 189 s. - 7 -
legislativního procesu. 13 Schématu lex + vlastní jméno není věnována pozornost ani v případě, kdy je název zákona zkoumán s ohledem na porozumění adresáta obsahu zákona, ba je dokonce v této souvislosti citován římský zákon (lex Caecilia Didia). 14 Cílem této práce je tedy analyzovat uţívání vlastních jmen v názvech římských zákonů a následně za pomoci komparace zkoumat, zda uţívání schématu lex + vlastní jméno v České republice odpovídá římskoprávnímu pojetí. Na okraj uveďme, ţe ke kaţdé konstrukci názvu zákona je uváděn jeden nebo několik málo příkladů, 15 přičemţ jejich výběr se řídí potřebou vystihnutí gramatického-syntaktického jevu, nikoliv nutně významem daného zákona pro vývoj práva. Konečně je rovněţ nutno poznamenat, ţe tato práce je zaměřena filologicky, pročeţ jsou juristické aspekty problematiky zpravidla uvedeny jen v míře nezbytné pro pochopení kontextu, přičemţ detailnější rozbor právní problematiky lze dohledat v publikacích, na něţ poměrně hojně odkazováno. 13 FILIP, Jan. Nadpisy právních předpisů jako legislativní a ústavní problém. Právní zpravodaj. 2008, roč IX, č. 12. s. 9-13. HUJER, Marek. Poslanecké pozměňovací návrhy často obsahově nesouvisí s projednávaným zákonem. Parlamentní zpravodaj, 2001, roč. 7, č.8 9, s. 9 12. VOŘÍŠEK, Vladimír. Hříchy páterů Lawgiverů. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 16. s. 592 600. 14 FILIP, Jan. Nadpisy právních předpisů Op. cit. s. 9. 15 Výčet římských zákonů obsahuje např. KRÁL, Josef GROH, Vladimír. Op. cit. s. 300. Obsáhleji i s komentářem k jednotlivým zákonům pak ROTONDI, Giovanni. Op. cit. 189ff. - 8 -
2 Zákon jako pramen římského práva Hovoří li se v libovolném právním systému o pramenech práva, patrně prvním pramenem, který vytane na mysli laika i většiny právníků, je zákon, latinsky označovaný jako lex, 16 respektive podobným výrazem v mnoha dalších jazycích (legge, 17 loi, 18 law, 19 naproti tomu však νόμορ, 20 či Gesetz). 21 Zákonem rozumějme obecně závazné pravidlo nejvyšší (ale podústavní) právní síly. 22 Je však nutno si uvědomit, ţe z hlediska historického vývoje nebývá zákon prvním pramenem práva, neboť v raných stadiích vývoje státního společenství zpravidla náleţí toto místo právnímu obyčeji (consuetudo), který se stává pramenem díky dlouhodobému uţívání (usus longaevus) jako právo (opinio necessitatis), 23 podobnou povahu mají téţ zvyklosti předků (mores maiorum). 24 2.1 Druhy římských zákonů V současných právních řádech jsou zákony hierarchizovány v tom smyslu, ţe ústavní zákony jsou nadány vyšší právní silou neţ zákony běţné. 25 Nic takového Římané neznali, všechny 16 Zde nutno upozornit, ţe lex má v kontextu juristickém dva rozdílné významy, a to vedle zákon coby označení stěţejního pramene práva i ustanovení, tedy strukturní část právního dokumentu, ať uţ zákona či třeba smlouvy. Často však dochází k zaměňování obou významů. BARTOŠEK, Milan. Verrinae. Význam Ciceronových řečí proti Verrovi pro základní problémy státu a práva. Praha : Univerzita Karlova, 1977. s. 175. PRAŢÁK, Josef NOVOTNÝ, František SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník k potřebě gymnasií a reálných gymnasií. 15. nezm. vyd. Praha : Česko-slovenská grafická unie, 1941. s. 736. 17 TOMAŠČÍNOVÁ, Jana DAMOHORSKÝ, Milan. Italsko-český právnický slovník. Praha : Leda, 1999. s. 65. 18 LÁRIŠOVÁ, Markéta. Francouzsko-český, česko-francouzský, právnický slovník. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. s. 99. 19 Je-li výraz law počitatelný, označuje zákon, je-li nepočitatelný, označuje právo. CHROMÁ, Marta. Anglickočeský právnický slovník. English-Czech Law Dictionary. Dotisk 2. upr. vyd. Praha : LEDA, 1997. s. 179. 20 Zákon je paroxytonon, na rozdíl od označení νομόρ (kraj, územní jednotka), které je oxytonon. LEPAŘ, František. Nehomérovský slovník řeckočeský. Reprint. Praha : Petr Rezek, 2008. s. 737. 21 HORÁLKOVÁ, Milena. Německo-český právnický slovník. Deutsch-tschechisch Rechtswörterbuch. Voznice : Leda, 2003. s. 138. 22 MADAR, Zdeněk et al. Slovník českého práva. II. Díl. P Z. 3. rozšíř. a podst. přeprac. vyd. Praha : Linde, 2002. s. 1762. 23 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie římského práva. 2. vyd. Praha : Academia, 1994. s. 76. 24 Ibidem. s. 187. 25 Ústavní zákony vyţadují ke svému přijetí přísnější podmínky, jsou běţným zákonům nadřazeny, ty jim nesmějí odporovat, a dojde-li přesto k rozporu, je to důvodem ke zrušení běţného zákona či jeho části. FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky. I. díl. Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. oprav. a doplň vyd. Brno : MU + Doplněk, 2003. s. 265. - 9 -
jejich zákony byly v tomto ohledu stejně silné. Hovoří-li se přesto o římské ústavě, jde o soubor převáţně nepsaných právních principů. 26 Římské zákony tak lze třídit dle jiných hledisek. Z hlediska efektivity zákona je uţitečné dělení dle nastoupení sankce na leges imperfectas, minus quam perfectas, perfectas a plus quam perfectas. 27 Pro účely této práce je však zajímavější dělení dle charakteru zákona na leges regias, rogatas, datas a zejména pak dle osoby navrhovatele, kdy rozlišovány zejména leges consulares, praetoriae a tribuniciae. Konečně je nutno se vypořádat i s dalšími prameny, které lze chápat jako leges v širším smyslu (plebiscita, senatusconsulta, leges coby protiklad pojmu ius, leges generales). 2.1.1 Leges regiae, rogatae, datae Leges regiae věrny svému názvu označují masu zákonů, vydanou římskými králi. Jde o skupinu zákonů historicky nepříliš doloţenou, do značné míry mytickou. 28 Leges regiae tedy nebudou dále předmětem této práce. Leges rogatae je označení masy římských zákonů přijímaných dle stanoveného postupu 29 na lidových shromáţděních (comitia curiata, centuriata, tributa, 30 později téţ concilia plebis). 31 Jde téměř výlučně o republikánské zákony, s rozvojem principátu přestávají být svolávána lidová shromáţdění a tudíţ i vydávány komiciální zákony, posledním takovým je lex Cocceia agraria za Nervy. 32 Jako leges datae jsou označovány zákony, vydané na základě zmocnění úředníkem (magistratus populi Romani) k úpravě určité otázky, a to spíše technického rázu. 33 V tom se podobají prováděcím předpisům, jejich právní síla je však stejná jako v případě legum 26 Kupříkladu DOSTALÍK, Petr. Smíšená forma vlády v římské republikánské ústavě v Ciceronově díle. Brno, 2007. s. 67. Dizertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. [online]. [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/116704/pravf_d/> Samotný pojem ústavy lze ostatně chápat různě, lze tak vymezit ústavu zejména ve smyslu faktickém, právním, formálním, materiálním a ideálním. FILIP, Jan. Ústavní právo Op. cit. s. 83. 27 KINCL, Jaromír URFUS, Valentin SKŘEJPEK, Michal. Op. cit. s. 17. 28 SOMMER, Otakar. Prameny Op. cit. s. 29. 29 Blíţe viz kapitolu 2.2 Zákonodárný proces. 30 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie... Op. cit. s. 67. 31 Ibidem. s. 70. Pro concilia plebis viz téţ kapitolu 2.1.3 Plebiscita, senatusconsulta, leges generales, kodifikace. 32 SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo. Systém a instituce. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 28. 33 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 16. - 10 -
rogatarum. 34 Ani způsobem přijetí se tato nařízení s mocí zákona od legum rogatarum příliš neodlišují, neboť jejich základem je jistý druh delegace legislativní pravomoci. 35 2.1.2 Leges consulares, praetoriae, tribuniciae, Římské zákony lze rovněţ třídit dle úřednické hodnosti jejich navrhovatele. Rozlišují se tak zejména leges consulares, praetoriae a tribuniciae. Zákony navrţené jinými úředníky jsou vzácné, kromě toho i jejich pravomoc svolat shromáţdění a navrhnout zákon je v některých případech poněkud sporná. Tak kupříkladu máme toliko jediný zákon navrţený mezikrálem (interrex), a to legem Valeriam de Sulla dictatore. 36 V úvahu padají i další řádní (magister equitum, praefectus urbi, 37 censor) 38 i mimořádní úředníci (dictator, decemviri legibus scribundis). 39 Kromě toho mohl tribunus plebis navrhovat plebiscita, k tomu níţe. 2.1.3 Plebiscita, senatusconsulta, leges generales, kodifikace Tribunus plebis, coby osoba mající ius cum plebe agendi, mohl svolávat plebejské shromáţdění (concilia plebis tributa), mající oprávnění vydávat plebiscita, normativní právní akty závazné toliko pro plebeje. Ta jsou lege Publilia Philonis de plebiscitis od roku 339 př. n. l. závazná téţ pro patricije, lege Hortensia de plebiscitis roku 287 př. n. l. je pak postup jejich schvalování obdobný jako postup schvalování legum rogatarum, a to včetně předchozího schválení senátem. 40 Uţívá se pak označení lex plebive scitum, 41 čili jsou plebiscita vřazena mezi leges v širším smyslu. Příkladem můţe být lex Aquilia de damno. 42 Usnesení senátu (senatusconsulta) nebyla za republiky pramenem práva, měla povahu doporučující, třebaţe vzhledem k fakticky silnému postavení senátu měla i přesto značný 34 HEYROVSKÝ, Leopold. Op. cit. s. 26. 35 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 16. 36 Ibidem. p. 121. 37 Ibidem. p. 120. 38 KINCL, Jaromír URFUS, Valentin SKŘEJPEK, Michal. Op. cit. s. 16. 39 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 120. 40 SOMMER, Otakar. Prameny Op. cit. s. 42. 41 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 154. 42 D 9, 2, 1, 1 Ulpianus 18 ad ed. Quae lex Aquilia plebiscitum est, cum eam Aquilius tribunus plebis a plebe rogaverit. (zvýraznění autor). Aquiliův zákon je plebiscitem, protoţe ho plebejský tribun Aquilius navrhl plebejům. Citováno dle: BLAHO, Peter VAŇKOVÁ, Jarmila. Corpus iuris civilis. Digesta. Tomus I. Bratislava : Eurokódex, 2008. s. 177. Překlad autor s vyuţitím slovenského překladu v uvedeném díle. - 11 -
význam. 43 Se vznikem principátu a poklesem komiciální činnosti nahrazuje senatusconsultum pozvolna zákon v pozici pramene práva, 44 jeho navrhovatel se označuje jako relator. 45 S rozvojem císařské moci se stává schvalování senatusconsultorum stále více formalitou, aţ se místo označení senatusconsultum uţívá označení oratio principis. 46 První kodifikací římského práva byla lex duodecim tabularum, 47 doplňovaná dalšími zákony, přičemţ tato masa práva je souhrnně označována jako leges. 48 Za rozvoj římského práva však vděčíme především podzákonné činnosti magistratuum (zejména preator, aediles curules), jejichţ interpretační činnost doplňovala a upravovala zákonná ustanovení. 49 Masa práva, činností úředníků vytvořená je pak označována jako ius. 50 Přibliţně roku 130 n. l. je edicto perpetuo Hadriani paralyzován rozvoj honorárního práva, 51 zatímco soustavně roste význam císařských konstitucí (decreta, edicta, mandata, rescripta). Třebaţe tedy císař zakládá své postavení na pravomocech republikánských úředníků, označují se od přelomu druhého a třetího století n. l. císařské konstituce (constitutiones principis) jako leges generales. 52 Toto označení tedy naznačuje vývojovou linii senatusconsultum => oratio principis => constitutio principis. 43 SOMMER, Otakar. Prameny Op. cit. s. 80. 44 Gai Inst. 1, 4 Senatusconsultum est quod senatus iubet atque constituit, idque legis vicem optinet, quamvis fuerit quaesitum. (zvýraznění autor). Usnesení senátu (senatusconsultum) je to, co senát přikazuje a stanoví. Také ono má sílu zákona, ačkoli se o tom pochybovalo. Citováno dle: GAIUS. Institutionum commentarii quattuor. Přeloţil Jaromír Kincl. Učebnice práva ve čtyřech knihách. Přetisk prvního vyd. Brno : MU, 1999. s. 32. Pozn.: Sice by bylo moţno uţít Teubnerského vydání (GAIUS. Institutionum commentarii quattuor. Lipsiae : B. G. Teubner, 1921. xxxvi+267 p., ale i novější vydání, např. z roku 1969), ovšem Kinclova bilingua, třebaţe sama není vydáním kritickým, z těchto vychází a lze ji tudíţ povaţovat za aktuálnější, neţ je vydání Teubnerské. Přímo v textu tedy není obsaţen kritický aparát, za to však jde o text romanisty obecně přijímaný a tudíţ jde o znění nejpravděpodobnější nejen z hlediska filologického, ale i právnického. Obdobné závěry lze vztáhnout nejen na Gai Inst., ale i na jiná díla právní povahy. 45 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 118. 46 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 200. 47 KINCL, Jaromír URFUS, Valentin SKŘEJPEK, Michal. Op. cit. s. 15. 48 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 140. 49 Idem. Verrinae. Op. cit. s. 176. 50 Idem. Encyklopedie Op. cit. s. 140. 51 Přesná datace nejistá, uváděno rozmezí let 130 134 n. l. SKŘEJPEK, Michal. Římské právo v datech. Op. cit. s. 57. 52 Označení leges generales se tedy na tomto místě nevyskytuje ve smyslu obecnosti a zvláštnosti zákonného ustanovení, jak uváděno derogačním pravidlem lex generalis derogat legi priori. HARVÁNEK, Jaromír et al. Teorie práva. 1. dotisk 2. opr. vyd. Brno : MU, 2006. s. 168. SOMMER, Otakar. Prameny Op. cit. s. 120. - 12 -
Přibliţně od 3. století n. l. dochází k úpadku římské říše, coţ je následováno i úpadkem práva. Dochází tak k soukromým a posléze i veřejným snahám o zachycení, zjednodušení a systematizaci práva. Tak jsou citačními zákony prohlášeny za pramen práva i díla vybraných právníků (e. g. Gai Institutiones), či dokonce podvrhy (Pauli Sententiae). 53 Rovněţ dochází k pořizování sbírek, a to nejprve soukromých (codices Gregorianus a Hermogenianus), poté i oficiálních (codex Theodosianus, Iustinianská kodifikace). 54 2.2 Zákonodárný proces Příslušná k přijímání zákonů byla zmíněná lidová shromáţdění comitia curiata, centuriata, tributa a concilia plebis. Ta mohla být svolána jen úředníkem majícím ius cum populo agendi (zejména consul, praetor) či ius cum plebe agendi (tribunus plebis). 55 Termín shromáţdění musel být ohlášen v předstihu, aby do jeho konání uplynulo trinum nundinum. 56 Kromě toho musel termín konání shromáţdění připadnout na diem comitialem. 57 Zároveň s ohlášením termínu shromáţdění musel být zveřejněn návrh (promulgatio) 58 zákona, o němţ má být hlasováno, jeho navrhovatel je označován jako rogator. 59 Ještě před konáním shromáţdění jsou pozorována věštná znamení (auspicia), přičemţ jsou-li tato nepříznivá, je znemoţněno (obnuntiatio) hlasování o návrhu. 60 Jelikoţ je 53 BLAHO, Peter. Právo tribunálu mŕtvych. Marginálie o zákone Teodósia II. a Valentiniána III (C. Th. 1, 4, 3). In: Pocta prof. JUDr. Karlu Malému, DrSc., k 65. narozeninám. Praha : Karolinum, 1995. s. 42 50. ČERNOCH, Radek. Mocenské zásahy do právní vědy v antickém Římě. In: Josef Kotásek et al. (Eds.). Dny práva 2011 Days of Law [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2012. [cit. 2012-09-22]. s. 25. Dostupné z: <http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2011/files/sbornik.html> JONES, A. H. M. The Later Roman Empire. 284 602. A Social Economic and Administrative Survey. Volume 1. Oxford : Basil Blackwell, 1964. p. 471. 54 SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo. Systém a instituce. Op. cit. s. 31. 55 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 121. 56 Délka jeho trvání nejasná, nejčastěji se uvádí 24 (i. e. 3 týdny), případně 17 dní (i. e. doba mezi třemi dny trhovými). MOMMSEN, Theodor. Op. cit. S. 376. PAULY, August Friedrich WISSOWA, Georg et al. Pauly s Real-Encyclopädiae der Classischen Altertumswissenschaft. Siebzehnter Band. Nereiden Olympia. Neue Bearbeitung. Hrsg. von Wilhelm Kroll. Stuttgart : J. B. Metzlersche Verlagsbuchhandlung, 1937. Obsáhlejší přehled názorů a argumentace viz ČERNOCH, Radek. Lex Caecilia Didia Op. cit. s. 50ff. 57 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 93. 58 KINCL, Jaromír URFUS, Valentin SKŘEJPEK, Michal. Op. cit. s. 17. Termín promulgace má v České republice odlišný význam, neboť jde o vyhlášení jiţ schváleného zákona. MADAR, Zdeněk et al. Slovník českého práva. Op. cit. s. 1162. 59 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 240. 60 Ibidem. s. 197. - 13 -
obnuntiatio často zneuţívána, dochází postupně k jejímu omezování, aţ je roku 58 př. n. l. lege Clodia de iure et tempore legum rogandarum zcela zakázána. 61 Konání shromáţdění je zahajováno slavnostním způsobem ( Q. B. F. F. F. Q. S. velitis iubeatis Quirites ). 62 Po zahájení dojde k přečtení návrhu zákona (recitatio legis) a ihned dochází k hlasování (suffragium ferre), a to zpočátku ústně, lege Papiria tabellaria od roku 131 př. n. l. písemně. 63 Ani navrhovatel ani hlasující občané nemají moţnost argumentovat ve prospěch (suadere) návrhu či proti němu (dissuadere), to je moţno jen během neformálních contionum, konaných fakultativně před vlastním shromáţděním. 64 Následně je ohlášen výsledek hlasování (renuntiatio) a zákon se okamţitě stává účinným, ledaţe je jeho účinnost odloţena (vacatio legis) 65 Senát můţe být na komiciálním zákonodárství účasten aţ trojím způsobem. Prvním je (nepovinné) předloţení návrhu Senátu ještě před jeho vyhlášením (obdobně řecké πποβούλεςμα), jehoţ cílem je příprava kvalitního návrhu z hlediska legislativně technického. 66 Obligatorní součástí zákonodárného procesu je souhlas senátu s návrhem zákona (auctoritas patrum). Tento je zpočátku udělován aţ po konání shromáţdění, od roku 339 př. n. l. je lege Publilia Philonis de patrum auctoritate udělován předem. 67 Konečně můţe římský senát vystupovat v pozici podobné Ústavnímu soudu a zrušit zákon přijatý v rozporu s procedurálními pravidly. 68 61 SKŘEJPEK, Michal. Ius et religio. Právo a náboţenství ve starověkém Římě. Pelhřimov : Vydavatelství 999, 1999. s. 78 62 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 140. 63 KRÁL, Josef GROH, Vladimír. Op. cit. s. 276. 64 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 79. 65 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 159. 66 Ibidem. p. 119. 67 SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo. Systém a instituce. Op. cit. s. 25. 68 ČERNOCH, Radek. Lex Caecilia Didia Op. cit. s. 13 ff. MOMMSEN, Theodor. Op. cit. S. 367. ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 166. V obecné rovině o roli orgánů ústavněsoudního typu ve vztahu k rušení zákonů a se závěrem, ţe ústavněprávní přezkum dodrţení legislativní procedury je ospravedlnitelnější neţ materiální zkoumání souladnosti zákonů s ústavou: BAR-SIMAN-TOV, Ittai. The Puzzling Resistance to Judicial Review of the Legislative Process [online]. Boston : Boston University Law Review, Vol. 91, 2011. [cit. 2012-09-22]. Columbia Public Law Research Paper No. 11-274. Dostupné z: <http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1843564>. p. 1971. - 14 -
3 Označování zákonů v antickém Římě Pojednání o římských zákonech lze jen stěţí začít jinde neţli u nejslavnějšího z nich, legis duodecim tabularum, sestavené v letech 450 449 př. n. l. Jedná se o zákon nejen nejslavnější, ale také v mnoha ohledech atypický vznikal postupně (nejprve deset desek, k nimţ následně připojeny dvě další). K jeho přijetí byl vytvořen sbor mimořádných úředníků (decemviri legibus scribundis). 69 Konečně jde o kodifikaci, coţ je jev pro římské právo zcela netypický, 70 neboť s několika výjimkami 71 (codices Gregorianus, Hermogenianus, Theodosianus) jde aţ do dob Iustinianových o kodifikaci jedinou. I její označení je nestandardní, proto o ní bude pojednáno v kapitole 3.2 Výjimky v označování. Věnujme se však nejprve standardnímu způsobu označování a aţ poté výjimkám. 72 Stále se přitom věnujeme oficiálním označením zákonů, coţ by snad mohlo být myslitelné v práci pojaté ryze juristicky, i v té by se ovšem vzhledem k významu neprávních pramenů 73 pro poznání římského práva jednalo o poměrně závaţný nedostatek. Tím spíše nemoţno ve filologicky zaměřené práci setrvat jen u oficiálních označení, nýbrţ bude nutno zahrnout i označení neoficiální. 3.1 Standardní způsob označování Základní schéma označení pramene práva v Římě sestává ze tří částí názvu pramene, jména navrhovatele 74 a předmětu úpravy. Hovoříme-li o zákonech, je názvem pramene lex, v širším 69 SKŘEJPEK, Michal. Římské právo v datech. Op. cit. s. 5. 70 DOSTALÍK, Petr. Řecká filosofie a její vliv na římskou právní vědu. Olomouc : Iuridicum Olomoucense, 2012. s. 111. 71 O výjimce si dovoluji hovořit z toho pohledu, ţe nejde o typické projevy římské právotvorné činnosti, nýbrţ o produkty vzniklé v období nastávajícího úpadku římského státu i práva. Nikterak tím nechci sniţovat jejich význam. Stejně tak by tato formulace neměla vést k nabytí dojmu, ţe jde o díla zanedbatelná co do rozsahu codex Theodosianus byl tvořen více neţ 3 000 konstitucí, rozdělenými do 16 knih. BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 62. 72 Při rozčleňování zákonů jsem částečně postupoval dle: ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 148ff., snaţil jsem se však zohledňovat i význam daného zákona (proto nejprve zmíněna lex duodecim tabularum), hledisko časové (proto je nejprve pojednáno o zákonech doby republikánské a aţ následně císařské) i podobnost konstrukce názvu (proto o výjimečných vícejmenných typech označení pojednáno po sobě). Uvedená hlediska se tedy poněkud překrývají, snaţil jsem se tudíţ, aby výsledné roztřídění bylo co nejpřehlednější, čemuţ má napomoci i tabulka v příloze na konci práce. 73 Dokladem čehoţ je i. a. uspořádání konference právních romanistů České a Slovenské republiky na toto téma: VESELÁ, Renata SCHELLE, Karel (Eds.). Římské právo a neprávnické prameny. Brno : MU, 2004. 97 s. 74 V některých případech nemusí být obsaţeno, často jde o případy jednorázových či technických zákonů. ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 518. - 15 -
smyslu pak i další výrazy (senatusconsultum, oratio, novella, codex). 75 Pokud jde o jméno navrhovatele, jedná se adjektivum utvořené od nominis gentilis, 76 coţ pochopitelně nemusí vést k jednoznačnému určení rogatoris, zejména je-li si více osob blízkých časovým určením i věcným zaměřením. Tak můţe být kupříkladu nesnadné rozlišit, je-li navrhovatelem legis Iuliae C. Iulius Caesar či Octavianus Augustus. Konečně předmět úpravy závisí na předmětu toho kterého zákona, hovoří-li se však o více zákonech obdobně zaměřených, uţívá se často souhrnných označení (e. g. leges agrariae, leges de ambitu, tabellariae). 77 3.1.1 Lex [rogator] de [substantivum] Za standardní formu lze povaţovat konstrukci, kdy za adjektivum utvořené od nominis gentilis je po předloţce de připojen předmět úpravy v ablativu. Příkladem budiţ lex Falcidia de legatis 78 či výše zmíněná lex Aquilia de damno. Název zákona můţe být i o poznání delší, kupříkladu lex Caecilia Didia de modo legum promulgandarum, 79 coţ zapříčiněno zejména sloţitější formulací předmětu úpravy. Všimněme si však dvou adjektiv před předloţkou de, třebaţe navrhovatelem byla (alespoň formálně) vţdy jen jedna osoba takto jsou značeny leges consulares, 80 snad proto, aby byla zdůrazněna kolegialita úřadu. Obě adjektiva jsou spojena asyndeticky. Není-li tomu tak, nejde o citaci jednoho zákona, nýbrţ jde o současnou citaci dvou různých zákonů (e. g. lex Iulia et Titia). 81 Můţe docházet i ke kombinacím, kupříkladu v případě označení lex Iulia et Papia Poppaea jde o simultánní citaci dvou zákonů, a sice legis Iuliae de maritandis ordinibus a legis Papiae Poppaeae nuptialis. 82 Nebrání-li to srozumitelnosti textu, dochází zpravidla ke zkrácené citaci (e. g. pouze lex Caecilia Didia, SC 83 Neronianum), jindy však takový 75 Codex coby souhrn zákonů či konstitucí by se mohl jevit jako nadřazený pojem, z hlediska juristického však je s předchozími na stejné úrovni, neboť není nadán vyšší právní silou. 76 HEYROVSKÝ, Leopold. Op. cit. s. 30. 77 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 155. 78 SKŘEJPEK, Michal. Římské právo v datech. Op. cit. s. 41. 79 Ibidem. s. 26. 80 HEYROVSKÝ, Leopold. Op. cit. s. 30. 81 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 149. 82 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 164. 83 Tak při citaci názvu zpravidla zkracována senatusconsulta. - 16 -
postup moţný není. 84 Obdobné závěry platí i jsou-li římské zákony zachyceny v řeckých textech (e. g. zmíněná lex Falcidia pak bude označena jako ὁ φαλκίδιορ νόμορ). 85 Vlastní jména se mohou objevit i po předloţce de, pak jde ovšem o označení předmětu legislativní úpravy, nikoliv o jméno navrhovatele. Jde však o situaci méně častou, kdy je poněkud potlačena obecnost zákona. Příkladem budiţ lex Clodia de exilio Ciceronis 86 nebo SC de Mytilensibus 87 či SC de Bacchanalibus. 88 Doplňme, ţe při citaci senatusconsultorum je často uváděn jen předmět úpravy bez jména navrhovatele. 3.1.2 Lex [rogator] [adiectivum] Naroveň předchozí konstrukci můţe být kladena situace, kdy je předmět úpravy připojen za jménem navrhovatele pomocí adjektiva bez předloţky (e. g. lex Furia testamentaria, 89 lex Appuleia agraria). 90 Domnívám se, ţe nelze vysledovat jednoznačné pravidlo, pokud jde o distribuci připojení předmětu substantivem s předloţkou či adjektivem bez předloţky. Lze vypozorovat, ţe adjektivní konstrukce se vyskytují spíše v případech jednoslovného vymezení předmětu, ovšem ani to neplatí bezvýjimečně, neboť i v některých zákonech s jednoslovným vymezením předmětu se uţívá předloţky (e. g. lex Falcidia de legatis). Snad by tedy šlo formulovat poněkud volné pravidlo, ţe adjektivní konstrukce bez předloţky se uţívá zejména v případě jednoslovných názvů, u nichţ se to hodí, coţ bude zejména v případech, kdy se dané adjektivum pouţívá i pro označení celé skupiny zákonů, jako například leges agrariae, v případě legum datarum jde často o leges municipales. 91 3.1.3 Označování pozdějších zákonů a jim podobných pramenů práva Při označování pozdějších pramenů práva zákonného a quasizákonného charakteru jiţ mnohdy výše zmíněné konstrukce pro zahrnutí jména navrhovatele (či jiného původce) 84 Např. roku 339 př..n. l. byly přijaty tři významné zákony, navrţené touţ osobou, a sice lex Publilia Philonis de censore plebei creando, lex Publilia Philonis de patrum auctoritate a lex Publilia Philonis de plebiscitis. SKŘEJPEK, Michal. Římské právo v datech. Op. cit. s. 8 85 TRIANTAPHYLLOPOULOS, K. D. Ho Falkidios nomos en tó Byzantinó díkaió. Athénai : Diethnes Bibliopóleion Eleftherúdaké kai Bart, 1912. s. 3. 86 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 395. 87 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 247. 88 Dochováno, ve svých sbírkách je má: Kunsthistorisches Museum Wien [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: <http://www.khm.at/de/besuchen/sammlungen/antikensammlung/die-geschichte-der-sammlung/> 89 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 162. 90 CHRIST, Karl. Krise und Untergang der römischen Republik. Přeloţil Jan Hlavička. Krize a zánik římské republiky. Praha : Vyšehrad, 2010. s. 140. 91 Např. ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 492. - 17 -
nenacházíme. Kodifikace se ještě zpravidla přidrţují popsaného mechanismu (e. g. codex Theodosianus), ovšem s přihlédnutím k tomu, ţe codex je maskulinum. Pochybnost však vzniká u označení Iustinianova zákoníku. Většinou, a to i v respektovaných publikacích, se objevuje termín codex Iustinianus. 92 Zamyslíme-li se však nad tímto tvarem (shodným se jménem císaře), lze dojít k závěru, ţe adjektivum by patrně mělo obsahovat navíc písmeno e, tedy mít tvar Iustinianeus. 93 Uvedený tvar codex Iustinianus by pak patrně šlo vysvětlit jako jakousi agramatickou attractionem modi ke codici Theodosiani, díky níţ by codex byl konkretizován zakončením na -ianus. Jinak jiţ převládá filologické uţívání genitivu přivlastňovacího, 94 e. g. oratio Marci, 95 Sententiae Pauli (běţně uţívané označení Paulova díla Sententiarum ad filium libri quinque a pozdějších kompilací), 96 Gai Institutiones (běţně uţívané označení výše citované Gaiovy učebnice). 97 Zajímavým případem jsou novellae (zákony vydané po uveřejnění zákoníku a tento tudíţ pozměňující), pro jejichţ označení se rovněţ uţívá genitivu přivlastňovacího. 98 Je-li jich však více od téhoţ autora, jako v případě novellarum Iustiniani, (označovány téţ jako novellae leges či Νεαπαὶ διατάξειρ) 99 dochází jiţ k rozlišování mezi nimi číslem, 100 podobně jako v současném právu (viz níţe). 92 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 61. HEYROVSKÝ, Leopold. Op. cit. s 79. PAULY, August Friedrich WISSOWA, Georg et al. Pauly s Real-Encyclopädiae der Classischen Altertumswissenschaft. Vierter Band. Claudius mons Demodoros. Neue Bearbeitung. Stuttgart : J. B. Metzlersche Buchhandlung, 1901. S. 167. SOMMER, Otakar. Prameny Op. cit. s. 127. Thesaurus linguae latinae. Index librorum. p. 61. Citováno dle: Thesaurus linguae latinae. [databáze]. Munich : K. G. Saur, 2004. 93 Adjektivum Iustinianeus uţívá v např. VOORDA, Jacobus. Ad legem Falcidiam commentarius, quo multa Iuris Iustinianei loca exponuntur, illustrantur, emendantur, vindicantur. Accedit eiusdem dissertatio de legato partitionis. Traiecti ad Rhenum : Apud Iurianum a Paddenburg, 1730. xii+454 p. Přímo ve spojení Codex Justinianeus pak FORCELLINI, Egidio. Totius latinitatis lexicon. Onomasticon. Citováno dle: Database of Latin Dictionaries. [databáze]. Turnhout : Brepols Publishers, 2013. 94 NOVOTNÝ, František et al. Základní latinská mluvnice. 2. opr. a přeprac. vyd. Jinočany : H&H, 1992. s. 146. 95 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 200. 96 Ibidem. s. 250. 97 Ibidem. s. 132. 98 KLOUDA, Tomáš. Zákonodárná činnost císaře Maioriana.. Brno, 2011. s. 2. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta. Vedoucí práce Jarmila Bednaříková [online]. [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/170158/ff_b/bakalarska_prace.pdf?lang=en> 99 SOMMER, Otakar. Prameny Op. cit. s. 134. HEYROVSKÝ, Leopold. Op. cit. s. 83. uvádí i rozšířené označení Novellae constituiones post codicem (Νεαπαὶ διατάξειρ μετὰ τὸν κώδικα). pozn. Heyrovský zde neklopí přízvuk u Νεαπαί διατάξειρ, coţ u sloţeného výrazu povaţuji za překlep. - 18 -
Kromě toho se setkáváme i s názvy nezahrnujícími jméno původce. V některých případech jde o název vystihující dílo (e. g. Digesta seu Pανδέκται). 101 Jindy je pro označení pramene uţit incipit. 102 3.2 Výjimky v označování 3.2.1 Označení dle vnější formy Jiţ byla řeč o zákoně dvanácti desek (lex duodecim tabularum), jenţ se vedle dalších aspektů odlišuje od běţných římských zákonů také svým označením. Jak název napovídá, byl zaznamenán na dvanácti tabulích, které byly vyrobeny ze dřeva. 103 Jen dodejme, ţe publikace zákona na (dřevěných) deskách je velmi výrazným znakem, neboť jak implicite plyne z kapitoly 2.2 Zákonodárný proces, nebylo po schválení římského zákona potřeba jeho další publikace, takţe došlo-li k jeho publikaci na dřevěných či kovových deskách, dělo se tak z důvodů ryze praktických, aby se adresát zákona (i. e. římský lid) mohl s jeho textem snáze seznámit. 104 3.2.2 Označení dle místa vzniku pravidla K nejstarším z pramenů římského práva patří další zákon s nezvyklým označením, a sice lex Rhodia de iactu 105 (νόμορ Ῥοδίον ναςτικόρ), 106 datující se do doby předklasické, 107 moţná aţ do 8. 9. století př. n. l. 108 Jde o zákon upravující náhradu škody při námořní přepravě, kdy část zboţí byla zničena (hozena přes palubu), aby loď mohla lépe manévrovat a vyvázla z nebezpečí (ţivelné pohroma, přepadení piráty). Dle tohoto zákona odpovídali za zkázu zničeného zboţí nejen jeho vlastníci, ale proporcionálně i vlastníci zachráněného 100 Např. novella 118. SOMMER, Otakar. Učebnice soukromého práva římského. Díl II. Právo majetkové. Reprint pův. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2011. s. 304. 101 Idem. Prameny Op. cit. s. 130. 102 Např. constitutio Imperatoriam maiestatem, slouţící jako uvozovací zákon pro Iustiniani institutiones. BLAHO, Peter SKŘEJPEK, Michal. Iustiniani institutiones : Justiniánské instituce. Praha : Karolinum, 2010. s. 20. 103 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 161. 104 SOMMER, Otakar. Prameny Op. cit. s. 43. 105 Rozbor institutu a obsáhlý seznam literatury k tématu DOSTALÍK, Petr. Řecká filosofie Op. cit. s. 49ff. 106 FÖLDI, András. Einige Probleme der lex Rhodia im römischen Recht. In: Peter Mach, Matúš Nemec, Matej Pekarik (Eds.). Ius Romanum schola sapientiae. Pocta Petrovi Blahovi k 70. narodeninám. Trnava : Právnická fakulta Trnavskej univerzity, 2009. s. 113. uvádí název bez přídechu. 107 Ibidem. s. 112. 108 Ibidem. s. 113. - 19 -
zboţí a vlastník lodi. 109 Termín Rhodia v názvu však neodkazuje na navrhovatele zákona, nýbrţ na ostrov Rhodos, tedy místo, odkud bylo pravidlo do římského práva převzato. 110 Ponechme přitom stranou, ţe Rhodos nemusí být skutečným místem vzniku tohoto pravidla. 111 I pak by se ovšem jednalo o označení dle místa vzniku pravidla, třebaţe putativního. 3.2.3 Označení větou účelovou Vzácně se vyskytují i konstrukce mající podobu věty účelové, kupříkladu plebiscitum ut servi publice emerentur 112 či rogatio ut exules quibus causam dicere non licuisset revocarentur, u níţ si všimněme označení rogatio, prozrazující, ţe nedošlo k jejímu schválení stalo se tak v důsledku zákroku (uplatnění iuris intercessionis) tribuna lidu P. Sulpicia Rufa. 113 Tato konstrukce se můţe objevit i se zápornou spojkou ne, viz plebiscitum ne C. Servilio fraudi esset quod contra legem fecisset, 114 tentýţ předpis se však vedle účelové věty objevuje i pod pravidelným předloţkovým spojením de lege solvendo C. Servilio. 115 3.2.4 Označení dle osoby, jež byla inspirací pro pravidlo Značně matoucím označením můţe být SC Macedonianum. Na první pohled by se snad mohlo zdát, ţe odkazuje k Makedonii a tudíţ by mělo být zahrnuto v předchozí skupině. Ve skutečnosti za jeho přijetí můţe 116 muţ jménem Macedo. 117 Ten byl in potestate svého 109 SOMMER, Otakar. Učebnice Díl II. Op. cit. s. 71. 110 KINCL, Jaromír URFUS, Valentin SKŘEJPEK, Michal. Op. cit. s. 255. 111 FÖLDI, András. Op. cit. s. 113. 112 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 253. 113 Ibidem. p. 343. 114 Ibidem. p. 264. Liv. XXX, 19, 9 latum ad populum est ne C. Seruilio fraudi esset quod patre qui sella curuli sedisset uiuo, cum id ignoraret, tribunus plebis atque aedilis plebis fuisset, contra quam sanctum legibus erat. (zvýraznění autor). Lidovému shromáţdění byl podán návrh, aby nebylo Gaiovi Serviliovi vykládáno ve zlé, ţe ještě za ţivota svého otce, který seděl na kurulském křesle, se stal tribunem lidu a plebejským aedilem; nevěděl totiţ, ţe je otec ještě naţivu; taková kandidatura byla totiţ zákonem zakázána. Cicero a Livius v této práci citováni dle: Bibliotheca Teubneriana Latina [databáze]. Editio 3. München und Leipzig : K. G. Saur+Brepols, 2004. Překlad citován dle: LIVIUS, Titus. Ab urbe condita. Přeloţil Pavel Kucharský. Dějiny V. Kniha XXVII XXXIII. Praha : Svoboda, 1975. s. 308. 115 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 521. 116 Termín můţe by mohl působit poněkud silně, ovšem cf. HEYROVSKÝ, Leopold. Op. cit. s. 46, kde uvedeno doslova: P o j m e n o v á n o senatusconsultum jedno (S. C. Macedonianum) podle zločince, který dal k němu podnět. (proloţené písmo i tučná kurzíva Heyrovský, vynechaný text autor). - 20 -
otce, nemohl se tudíţ právně zavazovat a z právního hlediska ani neměl ţádný majetek, neboť v římské rodině je vše majetkem patris familias. Případné závazky vzniklé působením osob in potestate sice vznikají patri familias, ten se jich však můţe zprostit vydáním dotyčné osoby. 118 Zmíněný Macedo si půjčil peníze, avšak nebyl schopen je splatit a hrozilo by mu, ţe bude vydán věřitelům. Aby tedy získal finanční prostředky, rozhodl se zavraţdit svého otce a coby jeho dědic tak získat peníze k uhrazení dluhu. To podnítilo přijetí senatusconsulti znemoţňujícího vymáhat půjčky učiněné a filio familias, třeba by se i tento v mezidobí stal osobou sui iuris. 119 Tak toto senatusconsultum nenese jméno svého navrhovatele, nýbrţ osoby, jejíţ jednání se stalo podnětem k přijetí právní úpravy. 3.2.5 Označení nekonsulského zákona dvěma jmény V kapitole 3.1.1 Lex [rogator] de [substantivum] bylo zmíněno, ţe uvedení dvou asyndeticky spojených jmen značí legem consularem. Jde o situaci typickou, ovšem se dvěma jmény se výjimečně setkáváme i v případě dalších zákonů, takţe kupříkladu lex Acilia Rubria de cultu Iovis Capitolini je plebiscitum. 120 3.2.6 Označení dvěma jmény jednoho navrhovatele Nalezneme-li v názvu zákona dvě jména, nemusí se tato nutně vztahovat ke dvěma osobám, coţ lze i bez znalosti konkrétní osoby vyvodit ze syntaktické struktury. Tak v této práci jiţ vícekrát zmíněná lex Publilia Philonis obsahuje vedle nominis gentilis i cognomen v genitivu, přičemţ obojí se vztahuje ke Q. Publiliu Philonovi, prvnímu plebejskému praetorovi, jenţ zmíněný(é) zákon(y) navrhl ještě ve funkci diktátora. 121 3.2.7 Označení více než dvěma jmény Konečně je nutno zmínit i jen těţko vysvětlitelnou výjimku, jíţ je lex Mamilia Roscia Peducaea Alliena Fabia de limitibus. Sám Rotondi o denominaci tohoto zákona uvádí, ţe je assolutamente strana. 122 117 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 247. 118 SOMMER, Otakar. Učebnice. Díl II. Op. cit. s. 27. 119 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 247. 120 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 315. 121 BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie Op. cit. s. 168. 122 ROTONDI, Giovanni. Op. cit. p. 149. - 21 -
3.3 Neoficiální označení I přes nalezení pravidel a vypočtení výjimek se mnohdy setkáváme s případy, které se výše zmíněným vymezením vymykají, o takových případech bude pojednáno v této kapitole. Termín neoficiální označení tedy značí právě případy uţití označení odlišného od výše zmíněných pravidel, nemá tudíţ ţádný vztah k povaze pramene (ostatně mnohé prameny citované v této práci jsou neoficiální povahy). 3.3.1 Cognomen namísto nominis gentilis V pozdějších dobách můţe být výchozím tvarem pro označení zákona můţe být nejen nomen gentile, ale můţe se vyskytnout i adjektivum utvořené od cognominis (e. g. lex Sullana, lex Gracchana). 123 Při bliţším zkoumání lze vyvodit, ţe takový způsob citace pozorujeme jen u zákonů navrţených osobami velmi známými a běţně identifikovanými právě pomocí cognominis. 3.3.2 Spojka et namísto spojení asyndetického Uţití spojky et ke spojení jmen navrhovatelů bylo vymezeno jako znak společné citace dvou zákonů. Přesto se s ním můţeme setkat i v případě citace jedné legis consularis (e. g. lex Caecilia et Didia, lex Iunia et Licinia). 124 Důvod je patrně prostý pro běţného občana je zpravidla nepodstatné, kdo navrhl ten který zákon, stejně jako je pro něj nepodstatné, zde jeho právo či povinnost je stanovena jedním či vícero zákony. Tak setkal-li se kupříkladu s citací legis Iuliae et Titiae, je dosti pravděpodobné, ţe stejným způsobem pak uţije i označení lex Caecilia et Didia. Poněkud zaráţející je to u Cicerona, jenţ byl právnicky 123 Ibidem. p. 148. 124 Ibidem. p. 149. Cic. Phil. V, 3, 8 Ubi lex Caecilia et Didia, ubi promulgatio trinum nundinum, ubi poena recenti lege Iunia et Licinia? Possunt ne hae leges esse ratae sine interitu legum reliquarum? Eccui potestas in forum insinuandi fuit? Quae porro illa tonitrua, quae tempestas! ut, si auspicia M. Antonium non mouerent, sustinere tamen eum ac ferre posse tempestatis, imbris ac turbinum mirum uideretur quam legem igitur se augur dicit tulisse non modo tonante Ioue sed prope caelesti clamore prohibente, hanc dubitabit contra auspicia latam confiteri? Kde je zákon Caacilivův Didiův, kde je třítýdenní lhůta před konáním shromáţdění, kde je sankce nedávno přijatého zákona Iuniova Liciniova? Mohou snad být tyto zákony platny bez záhuby ostatních zákonů? A copak byla někomu dána pravomoc vloudit se na Forum? Jaké nastalo hřmění, jaká bouře! Jak, jestliţe věštná znamení nebudí strach v M. Antoniovi, přece by se zdálo, ţe jej mohou zadrţet a přečkat bouři, déšť a podivný vítr. O kterém zákoně tedy augur tvrdí, ţe jej předloţil nejen za hřmotu Iovova, ale kdyţ tomu téměř křik z nebes bránil. O tomto zákonu se tedy bude zdráhat připustit, ţe byl navrţen proti vůli věštných znamení? (překlad za pomoci vedoucí práce a zvýraznění autor ). - 22 -
vzdělán (právnické vzdělání si osvojil u Q. Muciů Scaevolů, augura i pontifika), 125 ovšem lze to brát i jako podtrţení neprávnického 126 charakteru jeho děl. Pracujeme-li s překlady děl, můţeme se s tímto typem výjimky setkat zdánlivě častěji, neboť někteří překladatelé vkládají spojku a i na místa, kde se tato v latinském textu nevyskytuje. Tak je například lex Fufia Caninia přeloţena jako zákon Fufia a Caninia. 127 Na straně druhé je třeba připustit, ţe takový postup při překladu zdůrazní, ţe jde o zákon navrţený dvojicí konzulů. 125 Cic. Lael. I Q. Mucius augur multa narrare de C. Laelio socero suo memoriter et iucunde solebat nec dubitare illum in omni sermone appellare sapientem; ego autem a patre ita eram deductus ad Scaevolam sumpta virili toga, ut quoad possem et liceret, a senis latere numquam discederem; itaque multa ab eo prudenter disputata, multa etiam breviter et commode dicta memoriae mandabam fieri que studebam eius prudentia doctior. quo mortuo me ad pontificem Scaevolam contuli, quem unum nostrae civitatis et ingenio et iustitia praestantissimum audeo dicere. Sed de hoc alias; nunc redeo ad augurem. (zvýraznění autor). Augur Quintus Mucius Scaevola vypravoval rád o svém tchánovi Gaiovi Laeliovi. Pamatoval si mnoho podrobností, dokázal je podat poutavým způsobem a nikdy neváhal nazvat Laelia moudrým, kdykoli o něm mluvil. Jakmile jsem oblékl muţskou togu, můj otec mě k tomuto Scaevolovi zavedl a neměl jsem se vzdálit od starcova boku, dokud bych mohl a směl u něho pobývat. A tak jsem si ukládal do paměti mnoho jeho moudrých výkladů i mnoho jeho stručných a případných výroků a snaţil jsem se získat poučení z jeho ţivotních zkušeností. Po jeho smrti jsem se přidruţil k pontifikovi Scaevolovi, jejţ si troufám prohlásit za nejduchaplnějšího a nejspravedlivějšího muţe naší obce. O tom však někdy jindy. Teď se vracím k augurovi. Překlad citován dle: CICERO, Marcus Tullius. Tusculanae disputationes+cato Maior de senectute+laelius de amicitia. Přeloţil Václav Bahník. Tuskulské hovory. Praha : Svoboda, 1976. s. 303. 126 DOSTALÍK, Petr. Quis astrigantur sacris aneb přechod náboţenských povinností patris familias na jinou osobu neţ dědice. In: Rímska rodina v sociálnych a právnych vzťahoch. Bratislava : Bratislavská vysoká škola práva, 2007. s. 42. 127 I 1, 7 De lege Fufia Caninia sublata Lege Fufia Caninia, certus modus constitutus erat in servis testamento manumittendis. quam quasi libertatibus impedientem et quodammodo invidam tollendam esse censuimus, cum satis fuerat inhumanum vivos quidem licentiam habere totam suam familiam libertate donare, nisi alia causa impediat libertati, morientibus autem huiusmodi licentiam adimere. (zvýraznění autor). O zrušení zákona Fufia a Caninia Pokud se týká otroků, kteří mohli být propuštěni na svobodu závětí, ustanovil zákon Fufia a Caninia pevné hranice. Tento zákon, překáţející svobodě a v jistém ohledu jí nepřející, jsme povaţovali za nezbytné zrušit, neboť nebyl dostatečně lidským; ţivým totiţ dával právo darovat svobodu všem otrokům, jestliţe tomu nepřekáţel nějaký důvod, zemřelým však tuto moţnost vzal. (zvýraznění autor). Citováno dle: BLAHO, Peter SKŘEJPEK, Michal. Op. cit. s. 47. - 23 -