w m ' íííí i f:47r8 lobarts iéliiii
«[arbor : Presented to the LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by ALEX S. HAVRLANT
o/ranf. Juad, elahcvshý.
... ^ Františka Ladislava elakovského RužE Sto LI STA. BASEN A PRAVDA. Výkladem a r o z b o r e ni opatil FRANT. BÍLÝ. ÍS podobiznou ) Tetí vvdání. -^^ms?- Nakladatel knihkupectví B. STÝBLA v Praze. 1903.
.Cr, OU Knihtiskárna B. Stýbla v Praze.
: UVO. Jediiíiii ze životních ideálu Františka Lad. Celakovshého bvla práce. Po všecek život svj byl vereu slovm, jež byl napsal r. 1825. píteli Kamarýtovi Práce je hradba, které se každý bud lahodný, bud zpurný nepítel štítí a v útoku ustává... I mn práce nade všecko, a dokud dech vemne, neustanu býti vroucím ctitelem této bohyn"; a z práce do práce se dávaje, druhdy sobe ani oddechu nepopával. Tak bylo též r. 1830. Celakovský toho jediného roku vydalboplúky k Ohlasu písní ruských. Dolnolužické písn národní a Oarokrásný srbský zpv Okralevii Marku a Víle-' odl v roucho eské, satirou Patrní dopisové nepatrných osob" prudce rozvíil chorobn klidnou hladinu literárního života domácího, v peklade knih sv. Augustina -O mst Božím" pokroil o druhý díl a posléze ješt druhé vydání svých Smíšených básní" a tož pravoisem novým poídil: kdo by se tedy divil, že po tolikeré námaze duševní zatoužil z Prahy ven pookát ve volné pírod, osvžit ducha cestováním a návštvou rodného msta i pítele Kamarýta? Do Strakonic odebral se tehdy pes Plzeu.
Slávy ) Xeuadál se však, jak významnýin a pro všecek další život závažným stane se tehdejší jeho pobyt doma. Poznav totiž náhodou dceru Strakonického kupce a mšana, Jlarii Ventovou^ Celakovský tak si ji oblíbil, že neváhal nedloulio potom pojmouti ji za cho. ]jr\ ním poslem básníkovy Nžná pomnnka stala se milosti. Zvdv pak. kterak Marie ošetuje kytici pomnnek, kterou jí byl natrhal na bezích Otavin}X'h pi plavb po ece, umínil si, hned jak se do Prahy vrátil, že uvije kytku pomnnek nevadnoucích, jež by zárove trvale vyjádily city, s nimiž toho roku Strakonice opouštl. I složil 13 písní a dal jim název ^PomnéneJc Vatavslcých". Byly vytištny hned v prvním svazku asopisu eského Musea na r. 1831. a vzbudily lahodou mluvy, vroucí zaníceností citv a spanilým tónem u všech vlastenc nelíenou pochvalu: píteli Kamarýtovi se zdálo, jakoby samým Kupidem skládány byly. Ze l»yla oprávnna nadšená chvála, kteiou básník byl zahrnován, uznává se i v dob nynjší, kdy básnictvo eské uinilo mohutný krok ku pedu v rozvoji svém; neubyl» jim pes to ceny. nýbrž poítají se napoád mezi perly lyriky eské. Jsou to v úplné Rži stolisté" íslo IV. < vnce do zpvného...). Y. (Nepebrané plynou vn), TIL (Lásko vná, která svty...), YIIL (Z tvého dechu. Lásko vná ), IX. (Y spanilosti plyne vnadné...), X. (Kdykoli se mysl vine...), XI. (Krásný dn panenských dive), XTÍ. (Oi, oi...), XY. (Odkud
soulila.s ten hiliodnv...). XXVII. (Málo stesk já si všímám...)i XXIX. (Zelinám Vás, vy strán známé), XXXVIII. (Jak jen milé ve ozdobách...)., a LXXX. (A si jak chce moe zmítá...), ili dle poádku, IV.. XXIX., XXXVIII.. jakvm Šly za sebou v.. M. : IX.', Xli, XI.. VIL. Vílí.. V.. X.. XV., XXVTL a LXXX. Celakovský lined tehdy k nim pipojil poznámku, v níž žádá, aby tyto Pomnnky nebyly pokládány za jednotný celek, nýbrž aby každá pro sebe a zvláš byla popuzována. Xa název tená a jtrý neklade váhy, ten }»rý jest jen spisovateli významný. O form písní pak dí. že ji pevzal od Alexandra Kisfahidiho (zakladatele maarské lyriky, který žil od r. 177-J. do r. 1844.) z jeho Himfy(jvých milostných písní, r. 1801. v Pešti vydaných. Zdála prý se mu nemén než samy sonetty píhodnou k básním druhu tohoto a k podobným milostným híkám a drobnstkám. Jsa k tomu povzbuzov;in pátely, jakož i tením Petrarkovvcli znlek a Kollárovv Slávv dcerv pohnut, Celakovský neváhal dále skládati podobné písn a rozšiovati takto pvodní poet písní u vtší cyklus. Vedle milostných vsak popál místa také jiným živlm v chystaném cyklu a pokusil se v této zpsobe podati jmenovit též výsledky svého pemýšlení o pvod a zízení svta, jakož i o jednotlivých úkazech, úlohách a pravidlech života lidského vbec a národního zvlášt, tak aby z nho
8 národu i jednotlivci plynula est, spokojenost a nžitek. Poznáváme odtud, jakých se dopracoval básník zásad, jaké choval tužby vzhledem k sob, jiným i všemu národu, jaký ml názor svetov}', co jej blažilo ve skrovných, šastných chvílích, a jak zase stráznmi hojnými skliován jsa. toužil po vnitním míru, kterým píroda zvlášt na venkov okouzluje duši, kdy slunce zapadne za obržené hory. blankyt se poseje hvzdami a msíc jako bohatýr mezi nimi v plném leskn putuje: zkrátka, vše, co hýbalu nitrem básníkovým, obráželo a krystalisovalo se v písn, citu plné i myšlenkov obsažné. skromné pomnnky zamnny za Tak posléze nádhernou královnu kvtin, stolistou rži, která jakožto celek ze dvou jednotných polovin se skládajíc, vydána v dmyslnéni uspoádání v první polovici r. 1840. u syn B. Háze v Praze o 100 stránkách dvanácterkových. Tehdejší cena její obnášela 36 kr. Báse a pravda^ ve stíbe a název znl: Rže stolistá. ponkazuje takto již sám, že jako kdysi velmistr poesie Goethe ve svéživotopisu podobného názvu (Dichtung nnd Wahrheit), i nyní básník náš setkal skutenost a ideál a tuto že zobrazuje zjasnnu v ozdobném výstroji básnickém.
ODDÍL první. básník : Na nejnéžnjši hlie Dva listkv z rže tu. tam anenionky, A mezi ne vlož konvalinek zvonky Sem hyacinty, jasné zde pomnnky, A pak' - a pak A.HOR: Nu tak! Nu tak! Snad nechceš, péve zmámený, Malovat kvítím obraz své milenky. Luzným sináuíin. vuadou.stkvostnou ke kouzlila; Mnuhá se Jedna nevinnou milostnou Zrak jen k sob zvábila. i to poup? srdce ptá se. i to rže rozvitá? Z ple dime ve Z ple život své kráse. prosvitá. Co jsem videi, myslil, cítil, Tvj kdy ])vab me roznítil, Má stolistkol ze snní V písn nech se promní.
10 II. v ržích bdím i Tvá mi jitro Zlatotkané jen sním kdy v borce- celuje: praporce Nad hlavou kdy vzty u je. V ržích bdím i sním kdy stou se Lehké mhly po jezeru: Hájem, kovím kdy ženou se Svtla pršky k veeru. Le ze širého kdy hvzdná Boží slávy plane bezdua, Eine z odkrytých se desk. Immortelky! váš mi lesk. III. Panna co jest? Kvét v Xejoutlejší pozemském údlu; Od lovka nejdivnjší K jasnému skok andla. Ambra vonná, sladká manua. Svit nebeské od zoe; Nejpyšnjší tvor jest panna Y nejhlubší své pokoe. Chybí] -li jsem, ty panenský. Milý i^ve, mj Chmelenský! Z bohatélio citu sám, Co jest panna, objev nám.
11 IV Slávy vnce do zpevuélio Mue nevábí zápasu, Cit blahý jen srdce mého Vydává se v ohlasu. Zdali Ulily tyto zvuky, Zda je baa nemine - Nedbáni: z jedné-li jen ruky Pochvala jim pokyne. Pvode té sladké tísné, Ty bu pedmtem mé písné Ty bud. Musa má i sliná Marie, Grácie'. Nepebrané plvnou Sladkosti a lahody. vné. Vlasti milá I na tvém hiné Z kvítku blahé úrody. Kdož v knruné tvé planoucí Sete drahé kamení? A kdo z tvých rukou kanuucí Jasné perly ocení? Ó má vlasti: z neskonalé Hojnosti své tuto ale Daruj jednu ržiku, Tuto dej mi perliku!
12 VI. Jed Vil sluuce z své obcházky Po tetí se vrátilo. Obapol již vné lásky Srdce sliby smnilo. Ykol kadí láska planá, Pravá mee plameny; Pláem, prosbou vyekaná Dáreek jest bez ceny. Ne ta ruka. poznenálila. Ale která rychle sáhla Pro draho.st do plápolu, Yyuala ji bez bolu. VII. Lásku vná! která svty Y nestvoenost rozsíváš, Která též i outlé kvty Y krásy roucho odíváš! Tys to vdkuplné dít Z poklad svých vyala. Každý pvab na úsvit Y bytnost jeho vkládala. Z tvých to rukou dika tob! Tento v utšené dob Krásný tvor se vyvinul, Dary tvými opi y nul.
i:) Vlil Z tvého dechu, Lásku vcná! Znik a žiti uabyla I dušiuka ta srdená, istá, tichá, spanihi. 6 dej, a vždy city spasné V adrech tchto duniují. A jen stále Hóry jasné elo její vncují. Necha této du$e vnadné Cesty minouc radéj padne Každá pée, teskn«>ta V toky mého života. IX. V sjíanilosti plyne vnadné Celá její postava. Žádným lánkem tu nevládne l*otvoivá úprava. Rozmilostí oko dýše, Ladnost v každém pohnutí. Ples jsou kroky ano spí.se Zí^fyreku vanutí. V podivení duih se Co zde více srdce váže: táže, ta luzná leputa, i velebná prostota.
14 X. Kdykoliv se mysl vine K její sliné podob, Vždycky v jiné se a v jiné Objevuje zpsobe. Hned lirá v oku jejím milost. Hned se líbe veselí: myšlénkách zaliloubilost. Tu v Tu se s Musou pátelí. Le myslím-li, jak se záí Kleíc božskou pede tváí T jeden rozplynulá cit Zem víc muj není byt. XI. Krásný dnv panenských dive. Líbá studu záplavo, Yy na lících rže živé, Tichá tvrce oslavo.^ Kolikráte k vaší chvále Citové se chystali! Srdce velo ale v mále Ústa v písni ustaly. Necha sám ji tyto tváe Božská nevinnosti záe Rumncem kdy pokrývá Andl studu dozpívá.
! 15 XII Oi, uri pežádoucí Srdí-e niéhu vudkyne. Ó vy v jasnot jdanoucí Lampy této svatyn! Rcete. v prvním svta máji Už-li jste se pi sob Usmívaly v Idahém ráji V nžných kvítkiiv pod^duy i jste na obloze dhdy. Leskem ndlostným se stkvly Druhdy mezi hvzdami. Vasiiui tam sestrami? XllI. Z vas co rozkos se usmívá, Ústa! z vás co Amor sám Sepce, dýse, mluví, zpívá. A své dává vnady vám Luzní rtové! (*ím se dje, V ohnivém že nadchnutí Zjiv mj vázne. >lál)ne, chvje, V jedno splývá vzdychnutí? Divy mezi kvtinami Zvuné rže! již vy samy Úst mojicli se dotknte, Zlých vazeb je sprostte.
16 XIV. Tak mue kouzlem ondy jala Tam v besídce ržové, tém rznem dala Pamé má i smyslové. Ze se Slova stíhám, ei matu, Posléz a co dávno znám Opt milém u záchvatu, Ci m miluje, se ptám. Nevím, rže zavzdychnuly, ili rtové pošepnuli. Pnouce k mým se ústm blíž Tikrát slaounké: Ty víš I XV. Odkud souhlas ten lahodný Bytnost moji provanul? Odkud zánt blahoplodný V hloubi duse zaplanul? Z hudby-li se té hubinky ástka v srdce vloudila':^ ili jiskra té dušinky Z oka v oko zbloudila? Ó vylož mi to tajemství Chovaje k ní píbuzenství Ty to víš, mé Marie Pemilostný Genie!
17 xvr. Sladce z Hesperidek kraje Písen lásky kouzlí sluch; I Dad pvcem u Dunaje Sladce mj plesá vá ducli. Znám vsak jedny jedny l>ásn, Xebe v nich se rozplvvá. tou se mile divokrásn, Srdce touhy pozh\v;'i. Básn ty s Milostenkami Láska, ano ^íusy samy Sestersky jsou skládaly. V niímlré di zapsaly. XVII. 'Jak je sladivá, tak jo milá, Jak by ráží dýchala, Krásná jako by se byla V rajské rose koupala. Jako z jiti"a s(hlmiki-ásky. Kovn tak se usmívá. Kvítka lnná, kvítka lásky Hravým okem rozsívá. Tuším, sám že Amor tvoil Oudy si)anilé a složil Z nejvonnjších bylinek. Z nejpknjších kvtinek. Bílý, CeLakovskLo ri'i/.c htoli>t;i.
18 XVIIÍ. Po nové se liájem. jioleiii Život rozvil pírod A jak v uás, tak lirálo kolem Y míru vše a ve sliod. Máj byl. Zlatem stromíi vršky Svit veeruí oblíval, A s beli k nám kvtné pršky Líby vti^ík zachví val. loka jemn, Po vlnách jak Tak ])i*i Ní se srdce ve nm Tokem slasti honi>alo. Nade asem splývalo. XIX. S ní n)ilá mi cliiizka bývá Podle luk tou olšinou,- Zpv slavíku kde rozlívá Líbeznou se tišinou. S dálných jezu liluk jen jjrouduí Y slucli sem jedva zbluzuje, Aneb klekot ápa. oudní Žádané kdy zvstuje. Yšak ty tam vod kojné šumy, Ptactva hvizd a zpv a dumy, Kdv držím ii v náruí. Tlukot srdce pehluí.
- 19 Sám jsi Slovo lásce, XX. svdil, jak zaclání peve mj I Již budoucn o vyznáni Mých cit nenastupuj. Mezi blahem, bázni, touliou y stídání neskoneném Pej své dívce lhtu dlouhou Na tom míst zvýšeném. Znej vrnosti známky jisté. A mé stihnuv olin isté Srdcem, duchem, pamtí. Tou je mj i>od peetí.** XXI. Tu doekši ruce vila Kol mne rám labutí, Rajskou slast má duse ila Z (lv(»u rubín pilnutí. Vím již. nektaru lahodn Chutnají jak prameny: Vím, étherní bezeškodn Jak se pijí plameny. Ale div-li, v píli nové Zmámení že padli rtové Snžných ader na vnady, Hledajíce ochlady. 2*
20 XXII. Xa pahorku tam pede mnou Pud dubem kdy stanula, Y zái veerní tajemnou Lepotou kdy planula Laskavý pak k této pyri Z oka blesk kdy zasvítil; Jaký obraz tu. malíi, Zrak tvj byl ))y pochytil I To však ader ostkvívané, Spšným clindem rozelirané Vytknout lehké vlnni S to není tvé uméní. XXIII. Tudy ])iijde v tomto miste Houštinou se obtoím; Du sadu dnes pijde jist Ztad jí v náru vyskoím. Hle, klobouek tam se limita, Tise na ki rázovém O I že íhá na mne skryta Y altáneku korovém. Mám t, nuím t. drahý ptáku I Takto jen na schovávaku Y nevýstižném ú sehraní Hrají zamilovaní.
"21 - XXIV Nejen libé, le i zpumié Sny blaží m ve s]>aní: Diviiu liž, že v lelikokieviu* Pouštím se i lítáni? Jaký let! du kvtnyili viru Kdy stj-žen se ])Ot(.>pím. A zas liuupavých zefyru Na kídlech se povzcliopím I Štstí I sny ty stále pej mi, A bdícímu zachovej mi Zpevodárnou zli\ filost. Lásky sladkou podpih>st! XXV. I to sob vážím mnoho. Tak žití že andl pál, Až i msta do jednoho Byt náš zemský uchystal. Ale více, osudov, Za to já ve lei um vás. nitkami žo svými zove Holuhií národ n:'i-. liuh mi svdek I l»\ i zcehi Vtipem, vdkem, krásou tia Rovnala se boliyni, Nekochal bvch NéndvViii.
) ) XXVI. Dobrou uoc a než se víek Dotkne jitro ržové. Vkouzlete se ve tvj sníek bžkové. Sami lásky Blíž se tulte lichotiv. Tropte žerty, svévole: A však úkladné a lstiv Kí(llaté-li pachole. Kdesi íhajíc ve houští Tu volej m na pomoc, Má njilenko, dobrou noc! Síp po tvém srdéku pouští. XXVII Málo stesk já si všímám - Na zlé boje Milkovy; Ano jeho rád pijímám Žezla moc i okovy. Boluou sice vpouští ranou Ale slast a lahodu; Milým podrobenstvím planou Nahrazuje svobodu. A co vc jest A co podivnjší, div neslýchanjší Upiat zlatým letzem Zstávám pec vítzem.
; 23 XXVIII. Ziuiin ji srcki ku píkoe Z ei vazbou ztížené, Ze slzy té, z lásky, hoe. Z prosby, áky sinišeué Znám ji uv z técli jindy vroucíeli, V putu jnk sim.i- hvzdiek, Ale z téehto na rtech mroucích Chvjících se hubiek; Znáni ji z luky potisknuti. Z posledního ]>ovzdychnutí Nesvobodnou svobodu, Trapnou <lobu rozchodu. XXIX. Žehnáni vás, vy strán známé, Behy tiché Otavy. Tebe, dtství mého chráme, S V;'is zlatých dnu zábavy! Bohem bud ty sídlo skrovné, Kde mi tvá se zastkvéla V milostnosti Vtéleiiého nevýslovné andla I K tol> tyto íity v«dé, Nadje své, tužby, žele Odesý láni k posledu V jednom ješt pohledu.
^ 24 - XXX. Vera ješt ó jak iiiíie! Y pokojíku ])rehezkéim Trávili jsme blahé S lehkým bázue chvíle pímeskem. Dnes ty tam ta místa jasná Vidíš aspoil ped sebou. Au zde tma a toulia strastuá Obklopuje mysl mou. Let jenž sedel ti tisíce V holých pouštích a snad více, Slov nejzbavenjší bes Vhostil í^e mi v duši dnes. XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá, Jakou mn jsi štdila. Jest milá mi jindy Praha Pusta, chladna, nemilá. Mé podobno není bdéiií Smrti ani životu V boui srdce tiá mé snéní, Trá i uistském \q hmotu. A muí- li Milka zlého Duše nkdy z lilubokého Omraku se vzcliycuje. Hned k svým rájíini putuje.
- 25 XXXII. Yšucly liuu tvoj svítá Na mé mysli zkouzltmié; Uchu zní a oko ítá Všudy jm tvé škivené. Tam tvá oka na nuu- hraji Z hustotkaných vétviek. Zde tvá ústa ko mné i»hijí Se ke vábných ržiek. Tvé pak. kudy kráím, ve dne Po záhoncích jménu niedné Skládám nu-zi kvitkami. V n'm'i me/i iivózdami. XXXllI. Za ty my rty nevadnoucí. Za ty ržo, lilie. V rajském srdci tvém kvetoucí^ Má milostná Marie! Z nichžto prelílíezná vane Van,.slast a erstvota. Z nichž i jasná záe jda ne Du tmy mého života : Za tu hojnost l)lah\rh kxétii Z íše netlesných svti Jakouž tobé v zámnu Lze mi dáti odmnu r
XXXIV. z onch vekosnubiiýcli Jimiž Miisy líbezné Svých okrašlují milenc Druhdy skrán vítzné, V této lásky plné dob, vnc, Zpvnou dráhu vyvoliv. Pál i já bych jeden sob Sob? ne, ó nikoliv I Drahá! jen když vina tvými Kadeemi se hustými Tvé by elo ozdobil, Mn radost by psobil. XXXV. Hled na hustých strom ady Hlubší city budívá, Mním-li, pod veer že tady Dvé milenc chodívá. Svtjsího u lesíka Kaple vidu iiabyla, Tam co tušín). dv srdíka Ze se nkdy louila. Aniž sám jsem árné moci Letní znal msíné noci, Než jsem bdl ji s mou milou Holubinkou spanilou.
XXXVI. Nikdy rže iiej bohatší V tolikycli se uestkvhi Listech, má co penejsladsí Ke linie jich ixlprávla. Milé tahy clí vi ruky, Jež se ua iiiiie smjete, V živé se piométe zvuky, Do nebe mé vztrhnete. V uku ctná Kam ta žádost V Tajnost, a zde poodstfená, Z úst- li by se proudila, Svých by kouzel pozbyla. xxxvir. Mrané doby, smutné chvíle. Vás mnoho si nevšímám : Ba i chmury vaše míle Z rukou hísky pijímám: Mysle si, že vždy nebývá Sanuj nebe bez mrakri, Krásn ji že vycházívá Z éerných slunce oblaku. Tak i pivitý do vnce K ja*^né rži a pofunénce Mnohý kvítek temnjší iní pohled libjší.
28 XXXVIII. Jak jen milé ve ozdobách Pokáze se podletí, Na sta kvítku v iiialých dobách Jedna velka obletí. Mých však k jedinénui Myšlének a toužení k\ tu Roj se honí v bystrém letu Z rána až do zasnní. Ú, kde tolikej'é sklady Sladkosti a jemné vnady Xabraly se v nevinném Kvítku jednom jediném I Sám se XXXIX. z mésta druhdy loudím Y pole s první dennicí, Po lesích a pouštích bloudím runicí. Na ramene s Pes vrcholy zrak mj stíhá Spád koisti pernaté, Aneb pílím, kam ubíhá Zvé do skrýše skalnaté. Zv ubíhá acli. a maní Bezcestím se žene za ní Lovec Milkem ranný, Osudem zlvm honný.
: 2l> - Zas vidím vás na dobrku, I iik a háj v okrasy I Zhaveii >a(l už jarých šperku Podziiiininú neasy. Po develi jen Barvy žluté, idípolaji riižov**: a nkdejších kvtin hraji Ve vtvích to duchové? Dnové krásní shisíi ist, Dnové kvtní, tak i vy jste Zuíizli, a j(mi v záletí Stkvíte se mé pamti! \LI. (8 pri*teiicni ) Což nad lásku lze mi dáti? Dárek lásce ku podoh Což si nad to ješt páti? I5u(r k památce milé tob I Dárek lásce ku piklohé, Sladké dít, v kruhu vrném Bu(F k ]»amátee milé tob. V tvéuí-li dárce srílci vdném. Sladké dít! v kruhu vném Což nad lásku lze mi dáti V V tvém-li dárce srdci vdném. Což si nad to ješt páti?
30 Ono v XLÍI. svt uej luznjší, Nejmilejší srdeko, O, že pro mne nejpknjší Scliystalo kdy místeko! i mn k želn Ci k blaliosti. Bh ten as dos])ívá? Na mi siidba pi andlu Mranou propast odkrývá? emu, štstí, snným vínem A chutných ovocí stínem Ústa šálíš zháralé? muky, Tantale Znám tvé XLIII. Zproštn bu i ty žaláe, Medohlasý ptáku mj! Vítej v hájích ranní záe, Svoboda t oblažuj. Sám ve poutech pál bych, celý By ve zvli plynul svt; S Bohem, ptáku, u veselí Y bia ž š í k r aj nach y 1 s v u j let Tam k opomnnkovanému Putuj behu Otavskému, Tam jí pozdravení vzdej, Jinde krásu její pj.
; :M - XLIV. Mhly poílzimiií hráni zraku Tvái uebes vítati Xelze (lusi v tniclilimii mraku Pstie a jasn zkviíati. O by oi mi* Kžnó joji na liit* patily, A arovné ony svíce Smutné temno spudily I Ze ty zoe a 1 azury Vn neptal bych se, thnuiry V máb'-li i ve mnoze Stou se tam po obb>ze. I tvá, hudbo! ni«>niu sluchu Žádoucí kdys»otrava V sob zhížcnému duchu Píkí se co otrava. Proudem tvým iicch plesne ph»vá, Kdo dobyl se z tíhoty: Vítej, liarfo Eolova, Družko ticjié snmoty! Neskonené, neurité Zvuky tvé, s mou láskou slité, Srdce mé, kdy zaliolí. Kojným septem chlácholí.
32 XLVl. Ušla sípu v stínech hustýcli La nalezši ochrany; Druhý den po hvozdech pustj^cli Bloudí Oldich s dvoany. Až tu Stan milostné šinnným nad potokem Boženy: - Plachým zí po lovcích okem Tváe její zardny. Kníže vece: Povz cestu. Dcero eská, odtud Srdce ale: Milko má, k mstu! Vraj tvj kudy sem? šeptá. XLVir. Nad horami jed v a puí Den z ranní se záplav}^ Bystrým cvalem temn zvuí Úval eské d o ubrav y. An vraný k liravou píli K nivám zlatým uletá, S peím epky závoj Míle bílý vzducliem tepetá. ^Aj to pi tvém úastnictví Slavné mých ddv ddictví I^' Tak, ji k srdci popižav, Dí k Judit Betislav.
3:^ - XLVIll. Místa v komnat své hezké Popej tmto obrazm. Tmto milým staroéeskc Vroucí lásky dkazm. Drululy pi zvuku liokál Jak tvé oi záily. Našich knížat, našich král Slávu když jsme slavili! Bu(r jak z dálky v šeru luny Znívají kdys sladké struny I jejich rozvroucnní K ílrahému ti pomnní! XLIX Jindy m za dlouhé chvíle Svádná do okliek Míle baví hravá píle ^ledoberných velicek. Stíhaje vás mezi kvítím V skrýši tam kalíškové, Blaženo.st jarých dnu cítím S vámi. outlí tvrkové I Cítím ji, C(» k sob loudí. V smutku sladí, Všecky moje myšlénky Andlské dv pomnnky. Bílý, clakovrkého Rže stolistá. v jdesu troudí
34 L. A na mysli mé se míhá Dlouhý jen o tob sen, Krátký pec valem ubíhá Každý mi pi tob den. Vzdechy, slova. zpv. hubika Vše mžikem to uplývá: Báse, div-li že kratiká Z mé vždy lásky vyspívá? Snad, osud až ukrotíme, V poupti co ješt díme. Zkvetlé, drahá, nadji Delší písn zapji.
: oddíl druhy. Pekrásné jsou v tom parku lásky Besidkv. chrámky i procházky. Slavik ktle stále^klokotá Le, žel: i sem se touha plichtí. A sama láska zase dychti Jen dál do poli života s LI rdceiu chlacliivin, umem suchým Za pravdou se shánje..šumem hluchým Uslyšíš jen Zníti vždy své kroreje. Viz ty divné tvorstva svitky I I v tichém snu dokola Vše do nejvnitrnjší nitky Bdí a vfp a phxpolá Všude pramen pravdy stkvoucí Rozlitý jen láskou vroucí A tvým žezlem, básnéníl V podobu se promní. 3*
36 Lir. Cí prouikne ducha síla Tebe, matko pírodo, Yznik a skon kde tvého dika, Zzákonená svobodo! Stále stavíš, stále boíš Pod tajnými píkrovy; Yn svtíš, vné tvoíš, A vždy práce hotovy. Musa sladce, Co mi šepce Povím krátce k té pohádce: Pedn hmota jest a duch, Mrtvá tíže, živý ruch. LIII. Hmota sama na dv póly Nesmírné se prostela. Ze smsiné hrozné zmoly Do svt kdy vyvela. v ást ta jedna tvrdost slov, Zpurná její pravice; Lehím kídlem vkol plove Mélxl^ost její levice. Ob ony trou se. koí, K sob lnou. a zas se moí Pepodivným peludem, Božské moci popudem.
: 87 - LIV Pímé áry, lirany, lirot\', K tonám liché iníeuí Jsou sobecké tvrdé hmoty Neomylná znamení. Ta kde svémocnéji vládne. Tvánost poušt bére svét Z ní nevzniknou plody žádné. Holý krystal její kvét. V íši dloulié bez okrsku Nelze ducha ni paprsku Laskav se vtliti, K úkaznosti eliti. LV. Le i hmota prost mkká V mrtvu vuém samota, Ne])lodné i jí se leká Blahá jiskra života. Z kruhu ve kruhy se toí Duté její obvody, Odpor ijíc rozdivoí Se na liin pírody. Tak bezmezným klame rucliem, Jak by valným žila ducliem, An pec nikde ze stedu Nehýbe se ku pedu.
J 38 LVI. ím pak hmota odstupuje Dále do svých stežejí. Maí, dusí, žže a truje Stední život mstivji. By pak více nepojala V náru svty stará noc, Jednu druhou upoutala K bezškodenství vyšší moc. A hle, jedy v soli chutné! Hle, vzduch plyny duchormutné! I ta k tvému pohledu Rozlitá rtu na ledu! LVU. Pej, když nízký zisk dotýká Hor samých se koen, A své srdce v háv oblíká Z rud drahých a kamenu. I 1 Ty. stkvlejší syn jsa íše, Zboeništm tchto skal Pracuj snažn jen do výše K elu hory dál a dál. Kol tebe se zdravý houpá Yzduch, an oko tvé se koupá V stíbrojasném ve moku Jezer tam a potok.
3y LVIII Ajhle, jak se s výšin, z hloubí Suje látka dvujlika. Již se >oji. stýká, snoubí, Mékkost tvrdí»st proniká. A dle míry. jak tu která Pani jest neb posluhou, A dle stup, jak se vzperá Muí jetlna nad druhou: Duch pu témž se zjímá, jdaje. Tisícerem tkanin hraje; Rošt v úže, volnji Tvai'v se vyvíjejí. LIX. V travé mechu, v j>almy vzchytu První zejmé zduruje, Druhá v houby nízkém liytu Pevahu svou osnuje. Chces-li ziti jadrnjší Vespolek jich Viz tu stihlou a ilejší ujat<íst. Pilu a stébel kulatost. Le i takt<j jevíc snahy Obé zhostiti se váhy Z tvrdá listím ševelí, Z mékka v jehly vystelí.
40 LX. A již tvar jaký se zraí V lupenech a ve kmeuu, Týž se opt v kvtu znaí, V ovoci a v semenu. Xežli v pvodní se stránky Rozptýlí ta dvojice. Jaké pée, jaké schránky Pro milé své ddice I Takto druh, co druh, památku Bytí svého beze zmatku Horlí ze své postáti K dálným vkm poslati. LXl. Zemi v roucho smaragdové Odl as rozmrce: - Poj dme, drahá I zírat nové zahrad koberce. Luk a Tam v oblouky slávy pnou se Hvozdy, háje, kro viny; Zde v oltáe vonné dmou se Xéžné dítky Floiny. Kdo se béeš v tyto chrámy, Zbožn pat na divy s námi istým okem lovím, A ne smyslem zvíecím.
41 - LXIl. Stoje, vdriiy sniyslolude! Xad tvé krásy praní eneiii. Myslím: Kže! jakž tu Inide S uvucein a senieneiu? Tvé iie.siiiírné rozvinutí Jim jíi neslo úbytek : Svt nad tvými kouzly sutí, Cen hmotný užitek..,\ sobe cho\am zisk a ehloubu. Má jak máti; v každém roubu Sazeném, kdv káže 6is, Žiji dál a kvetu zas/ LXIIÍ. Svta duše -li se šíí Po rostlinné osnov Tichým letem : valným víí Proudem \ zvíat budov. Tam jeden vždy živ(.t stojí, Ac pevábn rozkvítá; Zde druží se dvojí, trojí A se divné proplitá. Tam od zvuku k melodiím, Zde z akkordu k harmoniím Až do plné lahody Neskonené pechod v I
42 LXIV Nejprv k hýbáuí se nese Každé víceživotí. Mocnou pírodou-li kde se V jedno tlo sjednotí. Práva toho pro ve vnci Živoich nedlí Polypi a bezelenci K pohybiim nedosplí? Míru hnutí, krmu, ití Rozdíl hmoty, íslo žití Klade každém pi tvoe V boží velké oboe. LXV. Jak díš? duch že hmotu tla Po své moci uvzil? Nevím ti. Druh jen miste, zcela: druha obmezil. Mním, tvé vidy že z osobná Nevauou k nerodatfim; Ješt Ivíata podobna V prvních dnech jsou jehííatm. Ale z váhy vtší, menši Yyšlé oudy tužší, tenší Káží duchu širokost, Krotkost nebo divokost.
43 LXVI. lovk Dejvvviiiutéjší Dvojné hmoty výprava I lovk uejprouikmitéjsí Muoliožitíiii soustava. K rozjiiuánun se odkrývá Xevyvážná studuice Xad uliiheiii. jejž prochvívá Volná (luclia letice. Ani bolieni, ani molem, Jak ho ktí ve šprýmu holém, Stkvlook ten nebu zván, Ale tvorstva všelio pán. LXVll v Cárá ta a kruh ])r\otní Cím jest více zeslaben, Tím i tvura byt životní Výše bývá posta vi*n. Pec i nejvyšším prodívá Hrot se nkde z obliny: Jsou kly, ruliy, drápy, liíva. Supiny a bcmlliny. v love. Jíle, jen ]>i to)) Sliná forma v l)lalié dob Zevnitn se Pknou vlnv rozvijí linií.
44 LXVIIL Tak zde psán týž zákon stojí Nnd mým i tvým pobytem Z mkkosti se k tvrdu strojí Hmota s prvním úsvitem. V rovnováze o poledne Tvar a síly trvají; A když svtlo denní bledne, S drsnou tíží klesají. Po posledním dn tch kroku K tomu bez konce že roku V jiných svtech dospji, Vím v sladké nadji. LXIX. Kamž ta cesta se [)rostíráv Js(ju to mamu psoby? Má i v sob duse zírá Tyž, le vyšší, obdoby. Obraznost si orlím pérem Kruhem prostor odmyká, Anto rozum rovným smrem Všude k jádru proniká. K stáí on, a ona k mládi Vlnavé vinou se rádi; Pravý život zazvuí, Kdy padnu si v náruí.
- 45 LXX. Darmo! slova nepostihnou Tušení a prsvity. Ježto bleskem kdys se milinou Pes ty šeré závity. Desi nesmrnost a myli Jednoty m tu i tam: Kdož pochybnost mi rozptýlí O tom: odkud, pro a kam? To ten uzel, že neznámo, Z diamant Pán jak tamo Pede pízi paprsk Do všech svta okrsk. LXXI Ty-li tajnost tu odkryl bys, Jak svt tvoil Hospodin: Ne ten pracím tvor. a byl bys Jeho Slovo, Jeho Syn. Skrýš ta však t nerozpáej, Abrž, kudy pál tvorec, Jasným pod nebem roztáej Zdravých smysl praporec. Cas a prostora ím stále Zkrášlují se k boží chvále, To-li z ástky pochytíš. Dost svou touhu nasvtíš.
4() Lxxír. Tvorci jiskra až se vzuiti Sama, nilvdy neekej tvj kvítí Ni po rajském zrak Bez úelu netkej. Více ohni nežli ledu V útlých úádrech místo pej, A co dobré, z toho stedu Zúrodnné dál podej. Za ctnost odplaty nežádej, Za koist celou pokládej. Tvj -li šlechtí zemský byt Mravní shoda, krasocit. LXXIII. Ty-li pješ srdce svého Neb svých bratí hosatinal Píklad z obloholetuého Yezmi sob skivana. Yvše se a vvše nesa Ped zitelem rozviuuj Let svj, a na zvuky tesa Za sebou mu pokynuj. V houští ale po slavíku Sebe-li umíš. básuíku, Skrýti a v se stoupiti, Yíce budeš kouzliti.
- 47 -- LWIV S RuluMii, sluiue! noc inósicná Vábí z >viié na lovy; Tajemná a rari>lícná Xoc to, jak sny véšt(h»vy! Tiflio živne jen ])n»rvval Slavik toužným nadšením. A k úsvitu se n>/linal Hlas ke»elri!i osefiini. Aeli! již elileha syn se l»udi V kalném mést, a se tiiidí I knjit svých»éi hlad: Vítej, slunce! i:i jdn spát. laxv. Tamo rže kdt* nevatlh* 8e u vcném jitru rdi. A na vod živých zrcadle I)l hnžich se záe stkví : K hvzdíim duch kde nrsen l)ývá Na perutech orliích ; Kde v a k kordech se rozplývá Více nežli slaviích : Host i já v té nejsa íši Z tvých zdroj v plnívám íši \ hujarosíi mladiíké, Knisné žití hásnické!
48 LXXVI. Kdy tichá vlažika šustí Mezi listí zmlazené; Klasové kdy vedou hustí Septy viním zbuzené; Vlna za vlnou kdy šplouná Dmoucím se po jezeru; Ye stromech kdy vítr soumá O podzimním veeru: V li od tu srdci milovnénm Plesati ke taktu tvému. Plná ladu, neshody, Divná hudbo pírody! LXXVII. Snv mých sídlo nad prameny Pud skalami v oeší, - Nade mnou kde duby, kleny Tkají stinné pístevsí! Tichu šíe kdy ukládá Do vzdušných se vrcliuli. Bázliv sám se den prokrádá Pes hory a údolí. Slavné ticlio! bližším, bližším Šumem luid hlavou už slyším Tvé to, ase. plynutí V sladkém duše žasnutí!
49 LXXVIII. Stráviv den ve trýzdí stálé Spcbáiii s klidným veerem Ku potoku, jenž po skále Stkví se luiiy pod Šerem. Zrak o vlhly tu se hríží Do vln sumnycli pobludu. Mysl teskná v tom se zhlíží Zrcadle mých osud. Divný úkaz: proudy chladné Tam metají jiskry ladné, A zde plynou z plamene Slzy s touhou smíšené. LXXIX. Už ve vísce mezi bory Svatvecer se odzvonil, A pes obržené hory Letní den se peklonil. Jak zlatý štít bohatýra Luna plá ve blankytu: Vlij, ó duše všehomíra. Lad i mého do citu. Ztiš ty vlny v pláni hladkou, I^^j- by pítomno.st tvou sladkou Srdce moje poznalo, Y souzvuku tvém plesalo. Bílý, elakovského Rže stoistá. 4
50 LXXX. A si jak chce more zmítá Climek mélio života, A hu stihá boue lítá. Živl vztek a mrákota: Smle Boliem uhtžeuuu Podnikaje výpravu Spcliám dusí uezhroženou K l)laženému pístavu. Zjasmjíce erné noci Ve tíhvzdí tajné moci Nade mnou se vznášejí, Víra, láska s nadjí. LXXXI Truchlosladký cit oxhidá Veskrze mou útrobu. Kdykoliv zím, /h se skládá Dva slirná do hi'<»lmi..ledfiu znal jsem! slzy hujné- Tekly ]>ro ni pes líce; Dávno spaní spí pokojné U svaté tam Trc»jice! Bhize tob I An v t«' mnrné Hern tratí vše, co st;irne: Tanny zhaslé za sto let Ješt se zpomíná kvt.
: 51 LXXXII. Ó mladosti, mladosti ''» I.' Blahotvorná bohyn Ze Ysech nejmilejší Xa života bystin. liosti Anto pvab ze tvých ráj Mou milenku obletá, Každou dobou na sta Xa Uié máj mysli rozkvétá. Slavte ale samy tebe Ržové rty. sliná Hebe! Za jarou tu úrodu Danou mému národu. LXXXIII. S námi štstí nech zahrálo Xa pány neb posluhy, K inm pec každému pálo Dosti volné okruhy. Xepamti do propasti Klesne pustý darmochléb Blah, kdo pstoval své vlasti Jednu rži, jeden štp! Komu los však mén stkvoucí Padl. aspo pro budoucí Poutníky a poutnice Urovnávej silnice.
- 52 LXXXIY. LEONOVI HRABTI z THUNU a HOHENŠTEINA. K rodu Tvému úctou veden, A jak srdcem veleuo, Kladu z rže lístek jeden Tvé libostné pod jméno. Ydnéji by molila pláti Všecka v kráse záivé, Na týž lístek dovol psáti Ješt slovo pravdivé: Vlast že miluješ, to víme, Proto slušn Tebe ctíme; Ze pak sám jsi její est, Podnt naší lásky jest." LXXXV. Do památníku J. V. Jménem tvým by vky dlouhé Hmely i rod všeliký, Neleží v tvé snaze pouhé, Dar to božstva veliký Aniž to, by hlunou troubou Znla povst o tob, v Ze jsi kmene svého chloubou, Skutky tvé mu k ozdob. V tom však vlastní vle dílu Každému dal tvorce sílu, Býti ke cti rodin, Ke blahu své ddin.
! LXXXVI. Bez trojí mi nelze tiižby Žíti zemi na celé : Bez tvé blaliotvorné družby, Tajemníce duše mé! Pak tebou, má dívko liezká, Vznícených bez plápol: Ani bez tvých, mluvo eská, arodjnýcb blahol. S vámi rozkoš nejistjší Chutnám, bez vás nejsmutnjší Všude nosím okovy, Ti ve srdci hbitovy. Lxxxvir. Potem, krví svatá zemé! Matko muž velikých Div hle! ješt žije plém Tvé po bouích tolikých I Mst tvých úel býval slávy Domknouti se výšiny; A co ves to bystré hlavy, A co hrad to hrdiny. Nuž, té pozasuté sopky Svou pochodní tajné kobky Xám, Palacký! osvcuj, Dávní lásku rozncuj.
54 LXXXVIII. Žel té rže, bez slavíka v Y sad která odkvetla. Zel i krásy, bez básníka Jež od zem odlétla! I nechválím pedkíi asy K pravé kráse neilýcli, Zteštnými za mamlasy Po blyskotkách zbloudilycb. Jich nebeské: ^Všecka sláva, Yšecka krása polní tráva I"" Syny. málo chyblo, K ertu že neodplo. LXXXIX. Tebe rozum, isté Hájí, pravdo, na vky, lidství I kde zištnost a pokrytství Roubí Imusné záseky. Sám tvj poliled jak Medusy Hadochvéjné upiny Sype blesk Na bezectné zlosyny. a mraky hrzy Oblij záí svou nebeskou Opt každou duši eskou, Necli t ctí za bohyni Y své domácí svatyni!
o o XC. Jakéž kouzlo t vodívá Drsuoii cestou žisota. mysl nepokrývá Nikdy smutku mrákota?- Tvou že Stídmost, brate, která sladce bytem pátelí; S mým se Pak nekvapná, stálá práce Ty mou dusí veselí. Téma chránn, ]>od nos luskám Ysem padouchm, klada k truskám Nádhernost palácovou I radost bublinkovou. XCI. Um svj tmi bav caparty, Mr kdo vyšších netuší; Híka v koule, šachy, karty Nejmé muži písluší. Vtipnou hru nehrá-liž dosti Cas s tebou ten mocný pán? acký páni jemuž k radosti Bývá. byl-li obehrán. Vyhrav ale sám, jak smeti Vvklízí ty staré dti Nevdoucí, pro zde jsou. Ani pro se svta jdou.
Ó(i XCII. Ne horuuciiost povalená Zjeduá duchu potravu Práce tichá a spolená Získá vlasti oslavu. Jedno-li by zrnko zdravé Každý v pdu položil, Brzo by, múj Krasoslave! D\\\r se pustý ostožil. Kdo však niarnou chloubou práší, Koše plev na trh vynáší. Títr asu odvje Jej i jelio nadje. Bujný o jest Ušlechtilé XCIII. mluva naše úrody, Bezmezím se toulá plaše, Jak syn drahé svobody. Hlavu pyšn na vzduch sází, Z oí šlehá blesk a Idesk, Z nuzder dým a jiskry hází. Ple po nni liedbávný lesk. A kdy letí, jelio híva S proudem vtru hrav splývá; Kdy však zvolna harcuje. eckým taktem tancuje.
! : o i XCIV Pakli ua um jede v okol Mistr svého umní, V^ede si co jasný sokol, Milé na né vzezení! Le bda. kdy hrdotup Jej kdu tiskne k rozmáchli Náš lio Brzo složí Tak i bystrák ku potup do prachu. do soustavné káry Pu nmeku jeho žáry Vn vkv nevpravíš: Marn, brachu, XCV. svéhlavíš! Sázi-liž kdo hned ze zem Y zlato drahé kameny? Jist teprv, až jsou jemn Zbroušeny a zhlazeny Klenotnice! tak ty pedn Slin stav je do ady: Miste! vylož nám úhledn Umu svého poklady. Jazyk tak cti jako vdu, Pidej z nho soli, medu, Chceš-li, Užitek stv by nám cliutnala, vvdala.
5^ XCVI. Zda povdnost, aneb zlost-li Hnula by se v srdci tvém, Kdyby vidl aby rostly! Kdes na skipci vdeckém Rozpínati oudy zdravé? Zlý by vru byl to Nemá obr krásy pravé E,ovn jako trpaslík. A jak tlo pkné, isté, likl Má i jaz3'k meze jisté Na to, Amerliugu mj, S pány bratry pamatuj I Milý! XCVII. osvtou netrap si Rozum a jim svdomí!- Ten má svtla plné kapsy, Onolio až v nose pí. Lépe se to po tm modlí. Nech to zboží kesá cí; v Ciní velké nepoliodlí Yelká illuminací. Každý rád si v stínu boví; Každý rybá tob poví Cím jsou vody kalnjší, Tím jsou lovy valnjší.
! : ".^9 XCVilI. Vrab starý ten pásma licliut Necli jen dále osnuje: Z konin svta jih a výclimil Velikou mzdu hotuje. hvzda svítí, Odonud hle! Hvzda lásky vítaná: Tam se i pochodn vznítí K svatb již uchystaná. Odtud, z nasi slávy sídla. Potrou mrana bleskokíídla Lidožerné modly chrám; Odtud vzejde slunce nám. XCIX.,Nad ekami Babvlona Pej ten zpv mi, družko ma. Spadne s V dve se duse mraná clona, rozplesá. Xa ekami Babylona V hoi naše plém dlí Jak prorocká harfa ona, Tak i naše temn zní. Bídná dcero Babylona Ajhle, pomoc ze Siona Již se blíží, mocný tvou Odmní ti odmnou.
- 60 C. K druhu, družce, k rodu, vlasti Stálost již mi odinuou Pi vší jiué práci, slasti Rád blažím se promnou. Vždy ui tebe zíti v zlat Nechci, zpvu bohyn Yítej stále v jiném šat, Druhdy teba v liin. Sn mých vdná strojce ku i tob: s Bohem, rže! Touha vede do jiných Záhonv m kvtin nvch. nuže!
VÝKLAD. ODDÍL první Jest veskrz rázu ušlechtile milostného. Stediskem a pojítkem jeho jest Marie. J. Tato píseii úvodní se víie tak tesne k názvu. až i podraet vynechán a domysliti si teba, že luzným smáním, vnadou skvostnou mnohá ružr s kee okouzlovala tv. kdož na ni patili..\iá sfolistko! Má zde j.oloženo v prav^-m slova smyslu; básník se hlásí ke své stolistce. BástMi vyniká vzácnou lahodou mluvy, vroucností citu a nuzným poj«'tím. 01>r:iznou rou>>kou zetelné prosvítá vztah k Marii. II. V rnzich hdim i sním. Básník stále a rád mezi rážemi prodleva a nu n myslí, jsa jich krásou jí"»án a vida v rilži obraz své Marie. V íiir.sím smvsle t^sí se vbee z krásy pírody. Zlatotkam' pra/torcr = paprsky slunení, t eiy obraz (ponkud tvrdý a násilný) jest opisem místo: VM ílne. Ze širého hvzdná Slovo hrzdno užívá se z pravidla toliko adjektivne. na p. dnes jest hvezdno = plno hvzd. Zde jsouc zpodstatnno, znamená hvezdnat<* nel)e. hrzdíia, výraz ze slovenského vzatý, znaí tam propast (vlastn, co jest bezedné), zde nekonenost.
62 Immortelhy. po esku slamný kvt, mají listy koruny žluté nebo bílé a tvrdé jako sláma, odkud jich eské jméno. (Latinský název pochází odtud, že kvt jejich petrvá zimu.) Zde ovšem mínny jsou jiné immortelky. jichž kvt v pravém slova smyslu neodumírá, hvzdy; jsou nám za dne zakryty a veer tak íkajíc rozvinou listy, objeví všecku krásu svou. Básníkovi postaila k tomu. aby hvzdy pojmenoval immortelkami, jejich nehynoucnost. Desky zde mohou míti význam píkrovu, jak jej mají u knihy; celé rení pojímati dlužno obrazn : jakoby hvzdná obloha pes den byla zakryta a veer teprv se odhalovala. Jest pak smysl básn tento Básník rád dlí mezi ržemi tlem i duchem, jsa krásou jímán fa ponvadž mu pipomínají Marii), jich za jitra, pes den, neb k veeru, avšak když nastane i noc, a blankyt nebeský objeví krásy své, kochá se v jiných nehynoucícli kvtecli, v kráse hvzd mysl ; vznáší se do výše, nad pozemský pracli k nesmrtelnosti; velikost a plná dstojnost lovkova se v nm ozývá. Hvzduaté nebe povznášelo ode dávna nejen mysli básník, nýbrž i filosof. Budiž tu na p. pipomenut proslulý výrok Immanuele Kanta: Dv vci naplují ducha novým vždy a rostoucím podivem a úctou, ím astji a vytrvaleji se jimi obíráme v myšlenkách: hvzdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mn.'~ Sloha první a druhá slouží ke zostení pointy, ke zvýšení úinu; tetí proti nim jest gradací. III. Kultus panny jest zásluhou kesanství: to jalo se pojímati pannu v onom vznešeném, líbezném a istém významu, jejž i náš básník se snaží vystihnouti v této vroucí nhou dýšící písni. Ve stedovku se zvlášt o ten kultus zaujalo rytístvo a zapstovalo jej do svého života i do poesie. (Mon Dieu, mon
63 roi, mu danic.) PuDenskym ]>evt*em nazývá se tu Josef Krusoslav Chmelenský, dáverný pítel básníkv (1800 1839), pro nžny a milostný ráz svého básnení. IV..SVáf/ VtHr do zpvného mne nevábí zápa-u. vavínový býval nejvy^ží.. jako bývalo u Rekv a íman, kde vnec odmnou, aneb jako bývalo též u jiných národ, kde básníci korunováni bývali Vncem vavínovým. Zde obrazné eeno. Sláva tedy není básníkovi pohnutkou, pro' básní, jak mnohým bývá. Pnrrtde té shulh tif^nó, t. milostná* tísné, která jej pudí k básnení. Miísff, deery Zevovy, dle krajiny Pierie. kde se narodily, též Pieranky (Pieridky) zvané, byly bohyn, udílející pvcm <lar zpvu. Pozdji byly pokládány také za píznivkyn víd. Jména a úkony jejich jsou: Kallicpe, prvuí v poradí a nejváženjší, byla musou iirdinského zpvu a zobrazuje se proto t^ -.-ne s voskovou deskou a pisadlem. Druhá, 3/< >>e^, pála truchlohe a nosí v ruce trag^ickou škrabošku, T/taleia, musa veselohry, zobrazuje se s maskou sniavou v ruce. Ctvrta, JJuterjte. byla <-<hránkyní lyrického básnictva, jehož znakem byla tlétna. Pátá, Knito, byla musou milostné poesie: odznakem mela devítistrunnou lyru. Se«ítá. PolyJtymnid. pastovala vznešený zpt^v a bývá zobrazována s tváí vážnou, pemýšlivou, druhdy i závojem zasttruou. í^rrpsirhora slula sedmá: ta víže se k tanci; nosila vlající šat a sedmistrunnou lyru. Kleio byla musou djin: zobrazuje se s rozvinutým pergamenem v ruce. Poslední, ( rania^ byla musou hvzdáství; hlava její bývala zhusta ovinuta vncem z livezd. v rukou držela zemkouli a kružítko. Vdcem mus (choruvodem) byl Apollon, bh básnictví a hudby. (iracic h\\\ po i'ecku Cfiarlticij byly rovnž dcery Zevovy a ctny za bohyn jaroty, pvabu a líbeznosti; šlovou Kufrosine. A^laja a Thaleia. Dodávaly v>emu
- 64 vnady, lepoty a ušlechtilosti a byly prvodkynmi bohyn Afrodity. V. íslo toto jest pozoruhodno splynulostí citu vlasteneckého s milo.stným. již dlužno pokládati za význaný rys povahy Celakovského. U nho jako u vtšiny našich buditel všecka bytost koenila a sílu i svžest erpala ve vn mladém a omlazujícím zdroji lásky k vlasti. Ten cit nadvládal všem ostatním, jím proniknuta a zabarvena jest veškera innost Celakovského. To vidti také zde. Vlast má dle básníka hojnost krásných a vonných kvtin neskonalou; podobn nezmrná jest hojnost drahokamv a perel z nich jedna rže. jedna perla nad jiné se znaí krásou, a tou ovšem mínna Marie. O ni, ze všech krásných kvítk, drahých kamouv a jasných perel nejvzácnjší, básník prosí Vlast. Nepebra7ic =z: nevyerpané, nevyerpatelné. Z lívítkú blahé úrody. Blahý zde položeno metonymicky místo hojný, bohatý; zamnn jest úin za píinu. Hojnost tato jest také pedností vlasti naší. ^'korun tvé vztahuje se na horstvo. YI. Slohou druliou a tetí odvoduje básník rychlé vzplanutí náklonnosti jich vzájemné. ViikoJ kadí., jen kou vydává. Yll. Nestvoenost., chaos prvopoátený, pokud svt nebyl stvoen. Tys to vdkuplné dít z poklad svých vyala. Marie jest tedy tvor vynikající, hojn všemi pvaby obdaený. Na úsvit (roz. života), nom. usvít neb usvíta. dnes vbec úsvit. V toky mého života; život se asto pirovnává k ece. VIII. Hóry, panenské boliyn roních poasí, dcery Zevovy a Thermidiny, stálé prvodkyn mus neb Afrodity. Podobn jako Charitky pály jen kráse, radosti a ádu. Jména jejich: Euuomia (zákonnost). Dike (spravedlnost) a Eirene (mír).
! G5 IX. Tu se opevá podoba vnjší. V písni následující vlastnosti duševní. X. Tu v myšlénkách zahlotthilost, tu se s Musou 2)áteU. totiž tu vázne a hluboce pemyslí, tu se kochá v básních, ráda je ítá. Zem víc mj není lyt. hyperbola. Celá tetí sloha jest gradací k pedchozím slohám. XI. Krásný dnu panenských dive atd. Stud a jeho znak rumenec jest svdectvím panenskosti, nžnosti, istoty duševní, útlého svdomí, a jsa lovku dán od pírody, mže býti nazýván divem dnu panenských, tichou tvrce oslavou. XII. Lampy této svatyn. Které svatyn? Následující ve sloze druhé a tetí otázky jsou zvláštním zpsobem pímru. Sr. s touto písní z KoUárovy Slávy dcery ís. 86. zpvu I. (Oi! oi modré, milostivé.) XIII. Šepce^ dýše, mlíivl spivájest pkné stupování. Zvuné rže. Pro se nazývají takto ústa? -- Y em obráží se tu obzvlášt básníkova nadšenost? XV. Genius, strážný duch rodiny i jednotlivc, který je od narození provázel po všecek život. XVI. Hesperidky^ dcery obra Atlanta a Hesperidy, dle jiných dcery Jovovy a Thermidiny (nebo Erba a Noci), stehly spolu se stohlavým drakem Ladonem v zahradách zlatých jablek, která kdysi bohyn Zevera. zem Gaia byla darovala Hee pi její svatb se Hesperia byla zem na západ, dle názoru ek v Itálii, dle názoru íman ve Španlích. Zde krajem Hesperidek se mící patrn Itálie a pvcem z kraje toho Petrarka, jehož milostné znlky Lauru opvující elakovský s nadšením ítal. Févec u Dunaje, Kollár. BílÝ, elakovákého Rže sto istá ^
^6 Druhá sloha k prvé jest protivou i stupováním. Pro se opakuje: jedny jedny básn? Nebe v nich se rozplývá, hyperbola. XYII. Kvítka lnná rozsívá. Jak to, že lnná? XVIII. Xade asem sjylý válo zzzyznáselo se. as jest takorka voda, na jejíž povrchu lod života našeho pluje. XIX. Oiidní^ údní, jasný letní den ; poátek dne. XX. Na tom míst zvýšeném. Marie cítí se láskou k našemu básníkovi povznesena, jest jí blažena, ac se mu posud z ní nevyznala, a snad práv proto. I prosí, aby miláek na to vyznání nenaléhal a v tomto stav, mezi bázní, blahem a touhou ji ponechal. XXII. Laskavý pajc k této pýn... k dvinu rumnci. XXV. I to sob vážím mnoho : vazba dnes mén obvyklá, ale ve staré eštin obyejná. Také Palacký jí užívá. 7a/j žiti ze andl pál. Obrat: andl žití jest rovnž neobvyklý; pedmt nám si dlužno domysliti. Co se rázu básn týe, v. pozn. k íslu V. Sr. též Kollárovu znlku 89. zpvu I. (Jako lípa, jenž se ve chrastin...), která koní At to nyní mlkem jazyk mine, že jen k Slávce slávský milenek, roven k rovni svj se k svému vine." Sloha tato má pozadí vážné. Teba si vzpomenouti toliko djin Pemyslovc. XXVII. Planou nahrazuje svohodu. Svoboda se zove obyejn drahocenným statkem lovka; pro zde a jaká svoboda se jmenuje planou? Povšimnutí zasluhuje provedení kontrast, zejména ve sloze druhé a tetí. XXVIII. Xesvohodnou svohodu. Oxymoron. Rozlouením nastane obma svoboda: avšak srdce zstane
67 spoutáno, nebude svobodno. Básník vypisuje všecky zjevy, pri rozchodu drahých sob bytostí se vyskytující: srdce jest plno. jenom ec nenachází pimených slov; slzy vytryskují z lásky i žalu, atd. XXIX. Opouštje Strakonice básník vzpomíná pi posledním na n pohledu ješt jednou všech slastí a blažeností, zde od malika a zvlášt toho roku zažitých. Ty sídlo skrovné 1=. obydlí Mariino. XXX. Let jenž sedl ti tisíce... slov nejzlavenjší bs. Zdá se, že básníku tanulo na mysli dábelství nmé, o nmž se mluví v evangeliu sv. Lukáše 11, 14. Dle nho totiž Kristus z nmého vymítí zlého ducha, pocemž tento chodil po místech suctiýcli hledaje odpoinku, ale nenalézaje lio. I vrátil se do domu svého, odkud vyšel, a naleznuv jej vyištný, šel a pijal k sob sedm duch horších než byl sám, a všedše pebývali tam. Zde má se znázorniti nálada básníkova. XXXI. Trá mé snní. Trati = trvati (tvar staroeský). Jm tvé slavené: jméno P. Marie opváno ode dávna nejkrásnjšími písnmi. XXXIII. Myrta^ kvtina lásky; lilie? Blahé kvty zzr ctnosti. XXXIV. Vkosnuhný vnec ^ který jméno básníka jím vyznamenaného snoubí s nesmrtelností. Sr. též pozn. k. IV. XXXVII. Takovouto filosofií životní se spravuje, básník zjednával si vnitní klid. Slohy druhá a tetí ke sloze první jsou pímrem. XXXVIII. Slov podletí a záletí (XL.) básník rád užívá m. vesna a jese. Sloha první a druhá obsahují úinný protiklad. Co vyjaduje vzliledem k nim sloha tetí? XL. Sa dohrku "=. nti sklonku; sr. pabrek. Po devech. Se strom zmizelo vše to, co jim dodávalo
68 vzhledu. Kvty sprchly, listí zežloutlo, íkajíc jen duchové jeho ve vtvích hrají; i zbylo ze stromu skoro jen devo. Jese jest elegie pírody na zmizelé jaro i léto a vybízí pímo k tomu, abychom s ní srovnávali život lidský. Básník tak iní. srovnává s ní nynjší stav svj. XLI. Takové složení verš, trioletu akolu (rondeau) podobné, slov forma malajshá. Vzorec verš jest tento:, 2, 3, 4 2, 5, 4, 6 5. 1. 6, ^3. ^ Coz nad lásku lze mi dáti =: co ješt více než lásku svou. VJcrulm vném (3. sloha) :== u vném kroužení, kolotání tohoto svta, neboli zkrátka v tomto svt. XLII. Tanfalos rozhnval si bohy, s ním z prvu obcující, adou mrzkostí. Byv do Tartara uvržen, trnul poád úzkostí, že se na svalí balvan, nad hlavou mu visící. Dle jiné povsti odsouzen byl k vnému hladu a vné žízni. Stoje v jezee po bradu, nemohl se napiti : nebo jakmile kmet se nahnul, aby palivou žíze uhasil, voda opadla. Nad hlavou pak mu kynuly zralé hrušky, granáty a jablka; ale jakmile po nich sáhl, aby ukojil hlad, odletlo mu ovoce ped ústy do výše. Ústa zliáralé ^=. žádostivá. Zháralé m. zháralá pro rým. Básník tu jaksi lituje, že Marie mu kdy v srdci svém popála místa, si jej zalíbila. Nevít, na kterou stranu se nakloní osudy jeho životní, zda na dobrou i na zlou. Pozoruje pi andlu mranou propast^ t. j. pekážky hrozící jeho lásce. ^Báse ta vznikla asi v dub, kdy hmotné postavení (7-ého bylo nejisté, nezabezpeené, a rodie Mariini tedy satku své dcery nepáli. XLI V. Lazur^ azur, pékná modrá barva, blankyt. Název ten pochází od lazurového kamene, jejž druhdy Benátané piváželi z Malé Asie jakožto látku na nej-
69 pknjší a nejdražší modrou barvu, ultramarin (ultra mae zr pres more) zvanou. XLV. Aeolova harfa jest nástroj loutn podobny, strunami stejn naladnými potažený: když vítr tyto struny uvede ve chvní, vydávají táhlé, neurité t('>ny, které se dobe hodí k nálad mysli truchle, k zádumcivosti a tesknot. XLVI. Tato, jakož i následující píse lépe se objasují íslem 4S., které má k nim v/.tah. Básník tu provází výkladem obraz, pedstavující známý píbh z našich djin, a dodal mu pkné pointy závrným protikladem, dip nhož ústa jsou v odporu se srdcem OldHíhovým. jakož asto j)ravý, hluboký cit se zastírá slovy jemu opanými. XLVII. Také píse tato znázoruje strunými slovy dj jiného obrazu, Betislava pedstavující, an za jitra unáší do eských vlastí svou Jitku. Paiti sr znamená vlastn pupeny ven tlaiti, pak rzcházeti vbec. Popižaii =z pitlaiti, pivinouti. In. staroeský jest žieti neb ždieti, od kmene žm, pozdji ždm (žmu, ždmu. ne, ždímu), staroslovnsky žeti z=. romprimere. Sfr. ruské: požal ruku z=. potiskl ruku. J;, (o pi tvém úastnictví slavné mých dd ddictví. Betislav ukazuje Jitce slavnou eskou zemi, jíž vláílne i>rávem ddirkým a jejíž spoluvla<laikou nyní bude Jitka jakožto jeho nastávající cho. XLVIII. Oba tyto obrazy. Oldicha s Boženou a Betislava s Jitkou pedstavující, básník poslal Marii se žádostí, aby jim popála místa ve své komnat. Pi tom jí pi'ipomíná, s jakým nadšením kdysi slavili slávu eských knížat a králv. 1 peje si, aby si vzpomnla také jejich, dávné ovšem a vky vzdálené vroucnosti milostné; bude jí, jako by slyšela z dálky z.m šeni luny zníti milostnou Imdbu.
70 BoTcál. sklenice zespod široká s úzkým hrdlem. XLIX. Svádná do ojdiejc. vztahuje se na klikatý let vel med sbírajících, jak patrno z následující slohy. Citvn ji, co Ji sohé loudi, t. j. od té doby co Andélslié dv pomnnhy. modré oi. Troudí, novjší forma m. st. trudí. L. Kratiká háse vždy vyspívá z=z vzniká. Nynjší milostná rozvroucnlost básníkova neposkytuje dosti prázdných chvil a potebné nálady ke skládání delších básní. Až ustoupí klidnjším dnm manželským, bude spíše možno, vytvoi*iti je. Zatím rzné nadje básníkovy ješt dímou jako v poupti: až rozkvetou, až se splní, zapje jim básn delší. Pozoruhodno jest, že básník tu sliboval zstati poesii vren a snad i vtší skladby básnické podniknouti. Nadje ta se pohíchu nesplnila, an Celakovský po vydání Rže stolisté všecek se oddal lilologii a jen v kvtinových epigramech ješt osvdoval básnické nadání své. Všimnme si nyní I oddílu jakožto celku. Tu pozorovati možno, že mezi vtšinou písní jeho trvá jakási spojitost. Y prvním ísle básník opovídá, o em pti bude v íslech dalších. Byv roznícen pvabem rže nad jiné vnadné. jež nejsouc už pouptem, ale také ješt ne úpln rozvita, práv má podobu pechodní, neboli jak básník vhodným obrazem tu dobu naznauje (z ple díme ve své kráse, z ple život prosvítá,): míní vše, co naplovalo srdce i mysl, co cítil, myslil a snil. povdti v písních. Vida v rži obraz Mariin, básník rád prodlévá mezi ržemi a kochá se v nich. Toliko velebnost hvzdnatého nebe ješt se dlí o jeho podiv a nadšení. (II.)
~ 71 Jako v písni první. se snažil vyjáditi viiadnost rže práv v rozpuku jsoucí, tak v tetí písni rád by slovy vypovdl nevýslovný pvab a nhu jianny. V písni IV. již zejm se dí, že Marie bude pedmtem básnní. jsouc také pvodem jeho, a nikoli žádost slávy: proto též pochvala od ní vyváží nade všecko uznání jiné. O ni jedinou prosí Vlast, oplývající neskonalým bohatstvím kvítí nejrozmanitjšího a nejlibjšího i nezmrnou hojností perel a drahokam; nebo ona jest mu rži'!ikou nejkrásnjší, perlikou nejvzácnjší (V.). V VI písni se dovídáme, že básník s Marií se poznavše, rychle ve tech dnech sob se naklonili : zdálo-li by se to komu píliš náhlým, tomu básník dává na srovnanou, jak }dane mocný ohe a jak zase žár, který jen dusivým dýmem ])lní celé okolí, jakou má cenu láska pravá a jakou láska vyprošená. Jen kdo rychle sáhne do ohn, vyndá ruku bez úrazu, bez bolu. Byla však Marie ovšem dívka ctnostná, skromná, pracovitá a líbezná, zkrátka plná vdku. I míní proto básník. Že vná Láska, která znieho stvoila ohromné svty i nejútlejší kvítka a jim zároveíi dala krásu, >fnri' 7 T^okladú svýcli vyala a hned v mládí ji ob-»!,i!.i.i \. ini jmvaby (VII.). Peje si jen, aby Marie zstala vždy tak istou, tichou, spanilou, jak z rukou Lásky vné vyšla, aby ji minula všeliká tesknota a starost, radji paduouc na básníka (VIII.;. Považuje všecku tu spanilost Mariina zjevu, udiven se táže básník, co jej více poutá, zdali luzná lepota i velebná prostota (IX.). Kdykoli na ni myslí, vždy se mu objevuje v jiné podob, milostn veselou, vážn pi*emýšlející. v básních se kochající. Nade vše jest okouzlen, pomní-li. jak kleíc ped obrazem božím, v jeden rozplynulá ci^, vroucn se modlí (X.). V XI. písni opvá její rumnec, ve XII. její oi, o nichž krásrým