VY_32_INOVACE_FY.01 FYZIKA - ZÁKLADNÍ POJMY Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Kalous Základní a mateřská škola Bělá nad Radbuzou, 2011
Fyzikální veličina je jakákoliv objektivní vlastnost hmoty, jejíž hodnotu lze změřit nebo spočítat. Fyzikální veličiny jsou definovány obecně, tj. nezávisle na metodice měření, zpravidla vztahem k jiným fyzikálním veličinám. Fyzikálním veličinám přiřazujeme určitou hodnotu (velikost). Hodnota dané veličiny je udávána prostřednictvím srovnání s pevně zvolenou hodnotou veličiny stejného druhu, kterou volíme za měřící jednotku. Číselná hodnota fyzikální veličiny je závislá na volbě měřící jednotky, kterou nazýváme jednotka (fyzikální veličiny). Hodnotu (velikost) dané fyzikální veličiny X vyjadřujeme vždy její číselnou hodnotou a jednotkou, což formálně zapisujeme ve tvaru,např. m = 123 kg, d = 12 m apod.
Jednotka fyzikální veličiny představuje pevnou a stálou hodnotu veličiny, s níž jsou porovnávány veličiny téhož druhu. Vztahy mezi veličinami vedly k nutnosti zavedení soustav jednotek. Mezinárodně se dnes používá soustava SI. V soustavě SI existuje 7 základních jednotek - metr, kilogram, sekunda, ampér, kelvin, mol a kandela, odvozené jednotky získané ze základních jednotek, násobky a díly jednotek získané předponami, např. kilometr, pikosekunda a vedlejší jednotky např. hodina, litr, minuta, elektronvolt. Pro jednotky měření prostoru, objemu, hustoty apod., existují v současné době 2 široce používané systémy: metrický a americký. Z důvodu zjednodušení vzorců, které popisují fyzikální zákony, používají fyzikové tzv. přirozenou soustavu jednotek. Je volena tak, aby často užívané konstanty měly hodnotu 1, čímž ze vzorců vymizí, aniž by se tím změnila podstata vztahu.
Označení veličin Veličiny nejčastěji označujeme jednopísmennou zkratkou podle počátečního písmene slova označujícího tradičně veličinu v anglickém, případně německém, francouzském či latinském jazyce. Písmenem t označujeme čas (původně lat. tempus, nyní angl. time), písmenem v rychlost (lat. velocitas, angl. velocity), písmenem a zrychlení(lat. acceleratio, angl. acceleration), písmenem m hmotnost (lat. massa, angl. mass) atd. V označování veličin panuje značná libovůle, často pro odlišení významu používáme pro jednu a tutéž veličinu různá písmena. Tuto relativní libovůli v označování veličin ovšem není možné přenášet na označování jednotek, které je naproti tomu naprosto závazné! Názvy a značení veličin a jednotek je upraveno normativně. Do 80. let 20. století to byla řada norem s označením ČSN a od r. 2007 nahrazovaná řadou ISO/IEC 80000.
Násobky a díly jednotek Vedle tzv. hlavní jednotky pro každou veličinu soustavy je pro praktické použití vhodné zavádět názvy a symboly i pro vybrané násobky a díly této hlavní jednotky, abychom nemuseli uvádět číselné hodnoty s mnoha řády. Ve všech moderních soustavách jsou používány dekadické násobky a díly. Tvoří se pomocí předpon k hlavním jednotkám, které mají své značky, připojované zleva ke značce hlavní jednotky. Přehled podává následující tabulka: činitel předpona značka 10 12 tera T 10 9 giga G 10 6 mega M 10 3 kilo k 10 2 hekto h 10 1 deka da 10 1 deci d 10 2 centi c 10 3 mili m 10 6 mikro μ 10 9 nano n 10 12 piko p
Použité prameny: http://cs.wikipedia.org/wiki/ V. Šindelář, L. Smrž, Z. Beťák: Nová soustava jednotek. 3. vydání. SPN, Praha, 1981. ČSN ISO 31-0 Veličiny a jednotky. Část 0: Všeobecné zásady. ČNI, Praha, 1994. ČSN ISO 31-2 Veličiny a jednotky. Část 2: Periodické a příbuzné jevy. ČNI, Praha, 1994. ČSN ISO 31-7 Veličiny a jednotky. Část 7: Akustika. ČNI, Praha, 1995. A. I. Achiezer, I. A. Achiezer: Elektomagnetizm i elektromagnitnyje volny. Vysšaja škola, Moskva, 1985.
VY_32_INOVACE_FY.01 FYZIKA - ZÁKLADNÍ POJMY Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Kalous Základní a mateřská škola Bělá nad Radbuzou, 2011