Obloha byla Ïlutá jako mosaz a je tû nebyla zaãouzená

/I/ Obloha byla Ïlutá jako mosaz a je tû nebyla zaãouzená koufiem z továrních komínû. Za stfiechami továren jasnû záfiila. KaÏdou chvíli muselo vyjít slunce. Podíval jsem se na hodinky. Je tû nebylo osm. Chybûlo ãtvrt hodiny. Otevfiel jsem vrata a pfiipravil benzinovou pumpu. V tuto dobu uï zpravidla zaãínaly pfiijíïdût vozy a chtûly tankovat. Tu jsem za sebou zaslechl chraplav skfiek zvuk, jako by nûkdo pod zemí vytahoval rezav roub. Zastavil jsem se a naslouchal. Pak jsem se vrátil pfies dvûr k dílnû a opatrnû otevfiel dvefie. V eré místnosti vrávoralo stra idlo. Mûlo pinav bíl átek, modrou zástûru, tlusté pantofle, mávalo ko tûtem a váïilo devadesát kilo; byla to uklízeãka Matylda Stossová. Chvíli jsem stál a díval se na ni. KdyÏ se tu tak motala mezi kapotami automobilû a tlumenû si prozpûvovala píseà o vûrném husarovi, byla pûvabná asi jako hroch. Na stole u okna stály dvû láhve koàaku. Jedna z nich byla témûfi prázdná. Vãera veãer byla je tû plná. Zapomnûl jsem ji schovat. Ale paní Stossová, ozval jsem se. Zpûv zmlkl. Ko tû padlo na zem. BlaÏen úsmûv pohasl. Teì jsem byl stra idlem já. JeÏí ikriste zakoktala Matylda a upfiela na mne zarudlé oãi. Vás jsem tu neãekala To vûfiím. Chutnalo? Ale jo jenïe je mi to trapn. Otfiela si ústa. Krve by se ve mnû nedofiezal. No, to pfieháníte. Jste jen pûknû zfiízená. S námahou stála zpfiíma. Knírek se jí zachvíval a oãní víãka jí mïikala jako starému v rovi. Pomalu se jí v ak zaãínalo vyjasàovat. Odhodlanû postoupila o krok. Pane 3

Lohkamp jsme jenom lidi nejdfiív jsem si jen pfiiãuchla a pak si trochu lokla, protoïe jsem pofiád nûjak slabá na Ïaludek jo a pak pak mû musel posednout sám ìábel. Nemáte uvádût chudáka Ïenskou v poku ení a nechávat tu válet ty fla ky. Nebylo to poprvé, co jsem ji takhle pfiistihl. Pfiicházela sem kaïdé ráno asi tak na dvû hodiny, aby poklidila v dílnû. Mohli jsme pfied ní klidnû nechat leïet bûhvíkolik penûz a ona se jich ani nedotkla, ale na kofialku byla jako my na pek. Zvedl jsem láhev. KoÀaku pro zákazníky jste se ani nedotkla ov em ten dobr od pana Köstera jste vytáhla v echen. VMatyldinû vrásãité tváfii se mihl úsmûv. CoÏ o to vím, co je dobr. Ale snad byste mû neprozradil, pane Lohkamp? Mû, bezbrannou vdovu? Zavrtûl jsem hlavou. Dnes ne. Popotáhla si sukni. To rad i zmizím. Kdyby pfii el pan Köster pámbu se mnou. el jsem ke skfiíni a otevfiel ji. Matyldo! Spû nû se pfiikolébala. Vyndal jsem hnûdou ãtverhrannou láhev. Zvedla ruce jakoby na protest. Ne, ne, to jsem nebyla já! Na mou ãest! Tohohle jsem se ani nedotkla. Vím, fiekl jsem a nalil plnou skleniãku. Znáte to? Aby ne! Olízla si rty. Rum. Prastarej jamajskej. Správnû. Tak tedy tu sklenku vypijte. Já? Trhla sebou. Pane Lohkamp, to je moc! To budu mít hlavu v jednom ohni! Stará Stossová tajnû vyïahne vá koàak, a vy jí tu je tû pend rujete rum. Vy jste svûtec, na mou du i! Ale aè mû trefí lak, jestli si nûco takov ho vezmu. Tak co? zeptal jsem se a zatváfiil se, jako bych chtûl skleniãku zase odtáhnout. Tak tedy jo! spû nû ji uchopila. âlovûk musí brát dobro, jak pfiichází. I kdyï ho nechápe. Na zdraví! Máte snad narozeniny? Ano, Matyldo. Uhodla jste. Opravdu? Vzala mû za ruku a potfiásla jí. Nejsrdeãnûj í blahopfiání! AÈ máte penûz jako Ïelez, pane 4

Lohkamp, otfiela si ústa jsem tak dojatá na to musím bezpodmíneãnû vypít je tû jednu. VÏdyÈ já vás mám ráda jako syna. Dobrá, dobrá. Nalil jsem jí je tû jednu skleniãku. Obrátila ji do sebe aschvalofieãením opustila dílnu. Uklidil jsem láhev a usedl ke stolu. Bledé slunce mi svítilo oknem na ruce. Podivuhodn pocit, takové narozeniny, i kdyï si to ãlovûk nepfiipou tí. Tfiicet let byly doby, kdy jsem se domníval, Ïe se nedoïiju dvacítky. A pak vytáhl jsem z pfiihrádky arch papíru a zaãal poãítat. Dûtství, kola to byla daleká, dávno za lá minulost, to uï ani nebylo pravda. Opravdov Ïivot zaãal teprve v roce 1916. To jsem byl právû rekrutem, huben, vytáhl, bylo mi osmnáct a podle povelû vousatého poddûstojníka jsem cviãil na oranici k zemi a vztyk. Jednou veãer mû pfii- la do kasáren nav tívit matka, musela v ak na mne pfies hodinu ãekat. Nesbalil jsem tehdy tornu podle pfiedpisu, a za trest jsem proto musel ve volném ãase drhnout latríny. Chtûla mi pomoct, ale nesmûla. Plakala a já byl tak unaven, Ïe jsem usnul, kdyï u mne je tû sedûla. 1917. Flandry. Middendorf a já jsme si v kant nû koupili láhev ãerveného vína. Chtûli jsme se trochu povyrazit. Ale nedostali jsme se k tomu. âasnû zrána spustili Angliãané tûïkou palbu. V poledne byl zranûn Köster, odpoledne padli Meyer a Deters. A veãer, kdyï uï jsme si mysleli, Ïe bude klid, a otevfieli láhev, objevil se plyn a vproudil do krytû. Vytáhli jsme masky sice vãas, ale Middendorfova byla vadná. KdyÏ to zpozoroval, bylo uï pozdû. NeÏ ji strhl a na el novou, nalokal se pfiíli plynu a zaãal zvracet krev. Zemfiel pfií tí ráno, zelen a ãern v obliãeji. Krk mûl úplnû rozdrásan, jak se ho snaïil nehty roz krábat, aby mûl vzduch. 1918. To bylo v lazaretû. Nûkolik dní pfiedtím pfii el nov transport. Papírové obvazy. TûÏká zranûní. Po cel den pfiijíïdûly a odjíïdûly ploché operaãní vozíky. âasto se vracely prázdné. Vedle mne leïel Josef Stoll. Nemûl uï nohy, ale je tû to nevûdûl. Nebylo to vidût, 5

neboè pfiikr vka leïela na drátûné konstrukci. Taky by tomu ani nevûfiil, protoïe cítil v nohou bolest. V noci zemfieli na na em pokoji dva. Jeden z nich umíral pomalu a velmi tûïce. 1919. Zase doma. Revoluce. Hlad. Venku rachot strojních pu ek. Vojáci proti vojákûm. Kamarádi proti kamarádûm. 1920. Puã. Karl Bröger zastfielen. Köster a Lenz zatãeni. Moje matka v nemocnici. Rakovina v posledním stadiu. 1921 Vzpomínal jsem. Nic jsem nevûdûl. Rok prostû chybûl. 1922. Byl jsem Ïelezniãním dûlníkem v Durynsku. 1923. Reklamním éfem továrny na gumu. To bylo za inflace. Mûsíãnû jsem vydûlával dvû stû bilionû marek. Dvakrát za den byla v plata a po ní vïdycky pûl hodiny volno, abychom si mohli dobûhnout do krámû a nûco koupit, neï bude vyhlá en nov kurz dolaru pak totiï mûly peníze zase o polovinu niï í hodnotu. A dál? Dal í léta? OdloÏil jsem tuïku. Nemûlo smysl v echno vypoãítávat. Taky jsem si to uï dál nepamatoval pfiesnû. V echno se mi pletlo. Poslední narozeniny jsem slavil v Café International. Tam jsem byl zamûstnan rok jako pianista, abych dûlal náladu. Pak jsem se znovu setkal s Kösterem a Lenzem. A teì sedím tady, v autoopravnû: Autodílna Köster a spol. To spol. jsme Lenz a já, ale dílna vlastnû patfií jen Kösterovi. Dfiíve byl na ím spoluïákem a rotn m; pak pilotem, pozdûji na nûjak ãas studentem, pak závodníkem a nakonec koupil tuhle boudu. Nejdfiív se pfiidal Lenz, kter se nûkolik let potloukal po JiÏní Americe pak já. Vytáhl jsem z kapsy cigaretu. Vlastnû jsem mohl b t docela spokojen. Nejsem na tom patnû, mám práci, jsem siln, hned tak se neunavím, jsem zdrav, jak se tak fiíká ale pfiece jen je lep í pfiíli o tom nepfiem let. Zvlá È kdyï je ãlovûk sám. A hlavnû veãer ne. To se je tû obãas vynofií nûco z minulosti a strnule se to na ãlovûka dívá mrtv ma oãima. Ale na to tu je kofialka. 6

Venku zaskfiípala vrata. Roztrhal jsem lístek s daty svého Ïivota a v echno zahodil do ko e na papír. Dvefie se rozlétly. Na prahu stál Gottfried Lenz, dlouh, huben, s hfiívou plavou jako sláma a nosem, kter se k nûmu vûbec nehodil. Robby, zafival, ty starej ulejváku, vstaà a hni kostrou! Chtûjí s tebou mluvit tvoji pfiedstavení! K ãertu! Vstal jsem. Myslel jsem, Ïe si na to nevzpomenete. Buìte ke mnû milosrdní. To by se ti tak hodilo! Gottfried poloïil na stûl balíãek, v nûmï to hluãnû zachrastilo. Za ním ve el Köster. Lenz se pfiede mnou napfiímil. Robby, co ti dnes ráno pfiebûhlo první pfies cestu? UvaÏoval jsem. Tancující stará bába. Panenko svatá! patné znamení! Ale hodí se k tvému horoskopu. Vãera jsem ho sestavil. Jsi narozen ve znamení Stfielce, nespolehliv, kolísav, tfitina ve vûtru a s po ramocen m Jupiterem v tomto roce. ProtoÏe Otto a já tu zastupujeme tvého otce a matku, dám ti nejdfiív nûco, co tû bude ochraàovat. Vezmi si tenhle amulet! Kdysi mi ho vûnovala pravnuãka InkÛ. Mûla modrou krev, ploché nohy, v i a dar pfiedvídat budoucnost.,bíl cizinãe, fiekla mi,,nosili to králové, je v tom síla Slunce, Mûsíce a Zemû, o men ích planetách uï vûbec nemluvû dej mi za nûj stfiíbrn dolar na kofialku, a je tvûj. Aby se nepfietrhl fietûz tûstûny, odevzdávám amulet tobû. Bude tû chránit a tvého nelaskavého Jupitera zaïene! Zavûsil mi na krk malou ãernou figurku na tenkém fietízku. Tak! To je proti té vy í mizérii a proti té kaïdodenní est lahví rumu od Otty! Je dvakrát tak star jako ty! Rozbalil balík a postavil láhve do ranního slunce. Tfipytily se jako jantar. Vypadají bájeãnû, uznal jsem. Kdes to sehnal, Otto? Köster se zasmál. To je zamotaná historie. Pfiíli dlouhá na vyprávûní. Ale posly, jak se vlastnû cítí? Jako tfiicetilet? Odmítavû jsem zavrtûl hlavou. Jako estnáctilet a padesátilet zároveà. Nijak zvlá tnû. Tomu ty fiíká nijak zvlá tnû? podivil se Lenz. 7

Nic lep ího nemûïe b t. Zvítûzils tak suverénnû nad ãasem a Ïije dvojnásobnû. Köster na mne pohlédl. Nech ho, Gottfriede, fiekl. Narozeniny pûsobí velice silnû na sebevûdomí. Zvlá È zrána. V ak se z toho zase vzpamatuje. Lenz pfiimhoufiil oãi. âím ménû sebevûdomí ãlovûk má, tím vût í má cenu, Robby. Utû uje tû to trochu? Ne, ani za mák. NeÏ ãlovûk za nûco stojí, je uï jen sv m vlastním pomníkem. To se mi zdá namáhavé a nudné. Filozofuje, Otto, poznamenal Lenz, uï je zachránûn. Pfiekonal mrtv bod. Mrtv bod narozenin, kdy se na sebe ãlovûk podívá a pozná, jak je vlastnû uboïák. MÛÏeme se zase klidnû pustit do práce a naolejovat tomu starému cadillaku vnitfinosti Pracovali jsme aï do soumraku. Pak jsme se umyli a pfievlékli. Lenz Ïádostivû pohlédl na fiadu láhví. Nemûli bychom jedné urazit hrdlo? To aè rozhodne Robby, fiekl Köster. Neslu í se dávat to obdarovanému takhle polopatû najevo, Gottfriede. Je tû neslu nûj í je nechat dárce Ïíznit, usoudil Lenz a otevfiel jednu láhev. Dílnou se rychle roz ífiila vûnû. Panenko svatá! zvolal Gottfried. V ichni jsme si pfiiãichli. Fantastické, Otto. âlovûk uï musí sáhnout k opravdové poezii, aby na el vhodné pfiirovnání. Pro tuhle tmavou boudu je to koda! rozhodl Lenz. Víte co? Vyjedeme si ven, nûkde se naveãefiíme a láhev si vezmeme s sebou. V boïí pfiírodû ji vytáhnem. Nádherné! Cadillac, na nûmï jsme odpoledne pracovali, jsme odstavili stranou. Za ním stála pozoruhodná vûc na kolech. Byl to závodní vûz Otty Köstera, p cha dílny. Köster koupil kdysi v draïbû za babku starou kraksnu na vysok ch kolech. Odborníci, ktefií tenkrát ten vûz vidûli, ho bez váhání oznaãili jako zajímav kus do technického muzea. Obchodník s konfekcí Bollwies, 8

majitel továrny na dámské plá tû a amatérsk závodník, Ottovi radil, aby z toho udûlal icí stroj. Ale Köster na to nic nedal. Rozebral vûz jako kapesní hodinky amûsíce na nûm pracoval aï do noci. Jednou veãer se s ním objevil pfied barem, v nûmï jsme obvykle sedávali. Bollwies se div nepotrhal smíchy, kdyï vûz znovu uvidûl, tak smû nû totiï pofiád vypadal. Ze Ïertu nabídl Ottovi sázku. Chtûl vsadit dvû stû marek proti dvaceti, pfiijme-li Otto závod s jeho nov m sportovním vozem traè deset kilometrû a kilometr náskok Ottovu vozu. Köster sázku pfiijal. V ichni se smáli, neboè to slibovalo ohromnou zábavu. Av ak Otto el je tû dál: odmítl náskok, a aniï pohnul brvou, zv il sázku na tisíc marek proti tisíci markám. Bollwies se ho zaraïenû zeptal, jestli ho nemá odvést do blázince. Místo odpovûdi Köster jen nastartoval. A ihned oba vyrazili, aby sázku rozhodli. Bollwies se vrátil za pûl hodiny tak rozru en, jako by spatfiil nûjakou obludu. Mlãky vyplnil ek adruh navíc. Chtûl vûz okamïitû koupit. Ale Köster se mu vysmál. UÏ by ho nedal za nic na svûtû. I kdyï vnitfiek vozu byl bezvadn, zvenãí vypadal stále je tû divoce. Nasadili jsme na nûj zvlá È staromódní karoserii, která se na nûj náhodou právû hodila, lak byl za l, blatníky mûly trhliny a stfiecha byla nejménû deset let stará. Mohli jsme to v ecko vylep it ale mûli jsme dûvod to nedûlat. VÛz se jmenoval Karel. Karel stra idlo silnic. Karel uhánûl po silnici. Otto, upozornil jsem, tady pfiijíïdí obûè. Za námi netrpûlivû zahoukal tûïk buick. Rychle nás dohánûl. Za chvíli byly chladiãe vedle sebe. MuÏ za volantem si pohrdavû zmûfiil odrbaného Karla. Pak odvrátil pohled a zapomnûl na nás. Av ak za nûkolik vtefiin konstatoval, Ïe Karel s ním pofiád je tû drïí krok. Trochu se napfiímil, pobavenû se na nás podíval a pfiidal plyn. Ale Karel se nedal. Mal a hbit jako teriér vedle dogy, drïel se vedle lokomotivy svítící niklem a lakem. 9

MuÏ sevfiel volant pevnûji. Nemûl nejmen í potuchy, oã tu jde, a posmû nû se u klíbl. Zdálo se, Ïe nám teì chce ukázat, co jeho bourák dokáïe. Se lápl plyn tak prudce, Ïe v fuk za vitofiil jako letní pole plné skfiivánkû. Ale nic to nepomohlo; nepfiedjel nás. Karel, o kliv a nevzhledn, se mu lepil k boku jako uhranut. MuÏ na nás udivenû shlíïel. Nechápal, Ïe pfii rychlosti pfiesahující sto kilometrû nemûïe setfiást staromódní káru, která je pod jeho úrovní. UÏasle hledûl na tachometr, jako by ukazoval patnû. Pak dal pln plyn. Vozy letûly vedle sebe po dlouhé, rovné silnici. Po nûkolika stech metrech se náhle v protismûru objevil náklaìák. Buick se musel zafiadit za nás, aby se vozy mohly minout. Sotva se octl opût vedle Karla, pfiijíïdûl proti nám pohfiební vûz s vlajícími stuhami vûncû a buick musel znovu za nás. Pak byla silnice volná. MuÏ za volantem zatím ztratil v echnu svou p chu: sedûl pfiedklonûn, vztekl a se sevfien mi rty zmocnila se ho závodní horeãka, jako by ãest jeho Ïivota najednou závisela na jediném: dûj se co dûj nedovolit tomu ãoklovi, kter uhánûl vedle nûho, aby ho pfiedhonil. My jsme naopak zdánlivû lhostejnû dfiepûli na sedadlech. Buick pro nás vûbec neexistoval. Köster hledûl klidnû na silnici, já se znudûnû díval do vzduchu a Lenz, tfiebaïe byl napjat k prasknutí, vytáhl noviny a tváfiil se, jako by nemûl nic dûleïitûj ího na práci neï právû teì ãíst. Za nûkolik okamïikû na nás Köster zamrkal. Karel nepatrnû ubral na rychlosti a buick nás pozvolna pfiedjíïdûl. Jeho iroké, lesknoucí se blatníky se inuly kolem nás. V fuk nám s rachotem vchrstl do tváfií modr koufi. Pomalu získal asi dvacet metrû a vtom uï se taky objevil, jak jsme oãekávali, obliãej majitele vozu v oknû: vítûzoslavnû se klebil. Domníval se, Ïe vyhrál. Ale muï uãinil je tû nûco. Nedovedl se zfiíct odvety. Pokynul nám, abychom ho dojeli. Udûlal to zvlá È nedbale, jist sv m vítûzstvím. Otto! pronesl Lenz nabádavû. Ale nemusel nic fiíkat. V téïe chvíli Karel vyrazil vpfied. Kompresor zafival. K vající ruka v oknû zmizela 10

neboè Karel pfiijal vyzvání; vyrazil vpfied. ítil se nezadrïitelnû, vzdálenost zase dohnal a teì jsme poprvé vzali cizí vûz na vûdomí. S nevinnû tázav m pohledem jsme hledûli na muïe za volantem; rádi bychom vûdûli, proã nám pokynul. Av ak muï se kfieãovitû díval na druhou stranu a Karel ho teprve nyní na pln plyn pfiedjel; olepen pínou, s vlajícími blatníky, vítûzn umounûnec. Prima, fiekl Lenz Kösterovi. Tomu bude sotva chutnat veãefie. KvÛli tûmhle honiãkám jsme nezmûnili Karlovu karoserii. Staãilo, aby se objevil na silnici, a uï se ho nûkdo snaïil pfiedjet. Na ostatní vozy pûsobil jako zchromlá vrána na smeãku hladov ch koãek. DráÏdil nejpokojnûj í rodinné koãáry, aby ho pfiedhonily, a dokonce i blahobytné vousáãe zachvátila neodolatelná závodní ctiïádost, jakmile pfied sebou vidûli poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tu it, Ïe v tomto smû ném tvoru bije veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, Ïe Karel pûsobí v chovnû. Uãí lidi úctû pfied tvûrãím úsilím, jeï je vïdycky skryté v nenápadném rou e. To fiíkal Lenz, kter rovnûï tvrdil, Ïe je poslední romantik. Zastavili jsme pfied mal m hostincem a vystoupili. Byl krásn a tich veãer. Brázdy zoran ch polí se fialovû leskly. Hroudy svítily zlatû a hnûdû. Mraky pluly po jablkovû zeleném nebi jako velcí plameàáci a opatrovaly mezi sebou úzk srpeãek narûstajícího mûsíce. Líska zadrïovala soumrak a pfiedtuchu ve sv ch païích, dojemnû hol ch, a jiï pln ch nadûjí na pupeny. Z malého hostince se linula vûnû restovan ch jater. Také cibuli bylo cítit. Srdce se nám rozbu ila. Lenz se vfiítil za vûní do hostince. Vrátil se cel rozzáfien. Musíte vidût ty opeãené brambory! Rychle, nebo to nejlep í bude pryã! Vtom se pfiihnal je tû jeden vûz. ZÛstali jsme stát jako pfiikovaní. Byl to buick. S prudk m trhnutím zastavil 11

vedle Karla. Hele! prohodil Lenz. KvÛli podobn m vûcem jsme uï nejednou zaïili pranici. MuÏ vystoupil. Byl velk a hfimotn, v hnûdém raglánu z velbloudí srsti. Mrzutû za ilhal po Karlovi, pak si sundal tlusté Ïluté rukavice a pfiistoupil k nám. Copak je to za model tenhle vá vûz? zeptal se Köstera, kter stál nejblíï, a tváfiil se, jako by kousl do kyselé okurky. Chvíli jsme na nûho v ichni tfii mlãky hledûli. Urãitû nás povaïoval za montéry v nedûlním obleku, ktefií si vyjeli naãerno. íkal jste nûco? zeptal se koneãnû Otto pochybovaãnû, aby mu naznaãil, Ïe by mohl b t zdvofiilej í. MuÏ zrudl. Ptal jsem se tady na ten vûz, zabruãel t mï tónem jako pfiedtím. Lenz se napfiímil. Velk nos mu zacukal. Neobyãejnû si potrpûl na zdvofiilost u druh ch. Ale dfiív neï mohl promluvit, otevfiela se náhle, jakoby tajemnou rukou, druhá dvífika buicku a ven vyklouzla tíhlá noha, za ní tíhlé koleno a pak vystoupila dívka a zvolna kráãela k nám. Pfiekvapenû jsme se na sebe podívali. VÛbec jsme si nev imli, Ïe je ve voze je tû nûkdo. Lenz okamïitû zmûnil chování. Po celé pihovaté tváfii se mu rozprostfiel úsmûv. Náhle jsme se v ichni usmívali, ãertví proã. TlusÈoch na nás zaraïenû zíral. Zneklidnûl a zfiejmû nevûdûl, co dûlat. Binding, fiekl posléze s lehkou úklonou, jako by se chtûl opfiít o své jméno. Mezitím dívka do la aï k nám. Na e pfiívûtivost je tû vzrostla. Tak ukaï pfiece ten vûz, Otto, pobídl Lenz Köstera. Proã ne, odvûtil Otto a pobavenû se podíval na Lenze. Skuteãnû bych ho rád vidûl, prohlásil Binding uï smífilivûji. Je zatracenû rychl. Vzal mû jedna radost. Oba zamífiili k parkovi ti a Köster nadzdvihl Karlovu kapotu. Dívka s nimi ne la. tíhlá a mlãící stála v soumraku vedle Lenze a mne. âekal jsem, Ïe Gottfried vyuïije pfiíleïitosti a bude explodovat jako bomba. Byl na takové situace dûlan. Av ak vypadalo to, jako by ztratil fieã. Jindy dovedl tokat jako tetfiev ale teì tu stál jako karmelitán na dovolené a neh bal se. 12