Antická literatura
Řecká literatura Antická literatura: souhrnné označení pro literaturu ve starověkém Řecku a Římě V Řecku vyvinutá kultura již od 2. tisíciletí př. n. l. Členité pobřeží vedlo k městským státům, v těch vznikla demokracie Potřeba rétoriky a politického myšlení vedla ke vzniku filozofie a umění, jak je známe dnes Dějiny řecké literatury dělíme na: Archaické období: do zhruba 6. stol. př. n. l., homérská doba Attické období: 6. až 4. stol. př. n. l., rozkvět demokracie, období klasické řecké filozofie: Platón, Aristoteles Helénské období: období po vládě Alexandra Makedonského
Homér Nejznámější autor z archaického období Autorem známých řeckých eposů (epických básní) Ilias a Odyssea byl údajně slepý pěvec Homér v 8. stol. př. n. l. Ve skutečnosti však mohly eposy vznikat postupně a šířit se ústní tradicí Oba eposy byly v Řecku nesmírně oblíbené nejen jako literatura, ale také jako náboženské a poučné spisy Jsou psány časomírou a tzv. hexametrem (šest stop, dvanáct slabik) Často používají ustálené básnické přívlastky: rychlonohý Achilles, věrná Penelopé Ilias vypráví o dobývání Tróje řeckým králem Agamemnónem, z desetiletého dobývání zachycují pouze posledních pár týdnů; hlavní hrdina je Achilles, který je rozzloben na krále Agamemnóna; Achilles dopadne špatně, protože se rouhá bohům Odyssea vypráví o dlouhé a strastiplné cestě Odyssea domů na Ithaku
Ilias (ukázka) O hněvu, Múso, mi pěj reka Péléovce Achilla zkázyplném, na tisíce který zplodil útrap Achajským, jenžto mnohé, bujaré v oběť duše Hádovi sřítil héróův a jejich těla psům ke kořisti uchystal a všelikým ptákům tak Zévova dála se vůle od doby té, po prvé co rozešli se různo po vádě Atreovec, vojevůdce mužův, s bohatýrem Achillem.
Odyssea Odysseus přelstil Tróju s dřevěným koněm Deset let se ovšem musel po moři vracet domů Zažíval různá dobrodružství: boj s mořskými netvory Skyllou a Charybdou, s čarodějkou Kirké, s kyklopem Odysseus musel často používat svého důvtipu Po návratu domů na Ithaku zjistil, že o jeho ženu Penelopé mají zájem mnozí nápadníci Nejprve působil v převleku, nakonec všechny nápadníky spolu se svým synem Telémachem pobil Dnes se odysea používá obecně jako označení pro dlouhý a komplikovaný návrat domů z velké dálky
Hésiodos Další známý autor z archaického období Napsal dílo Zrození bohů, které popisuje první generace řeckých bohů
Ezopovy bajky Opět archaické období Bajka: příběh s ponaučením, v němž vystupují zvířata dostávající se do lidských situací a řešící lidské problémy Ezop jako historická postava je také nedoložen
Platón a Aristoteles Platón je jedním z nejznámějších filozofů vůbec V centru jeho filozofie je nauka o tzv. idejích Platón psal dialogy: knihy, které spočívaly v rozhovoru více lidí; mají děj a jejich hlavní postavou je obvykle Sokrates Některé dialogy: Sympózion, Faidón, Parmenidés, Menón Aristoteles by Platónův žák
Antické divadlo
Vznik divadla Vznik ve starém Řecku v 6. stol. př. n. l. Původ ve sborovém přednesu poezie Dihtyramb: sborová oslavná píseň na boha Dionýsa K přednesu se přidávali herci, kteří přednášené verše předváděli Nejprve byl herec jeden, Aischylos zavedl druhého herce, Sofoklés pak třetího Původně se divadlo hrálo především při Dionýsiích: svátcích boha Dionýsa
Podoba antického divadla Hrálo se v amfiteátru Většinou nebylo více herců, než tři Všechny role hráli muži Dodržovala se zásada tří jednot: Času: divadelní hra se odehrávala v jednom čase Místa: divadelní hra se odehrávala na jednom místě Děje: divadelní hra vyprávěla o jednom ději Často už staří Řekové používali komplikované mechanismy pro vytvoření zvláštních efektů (např. kladkou spustili herce reprezentujícího boha) Motiv božího zásahu do děje, který náhle rozuzlil situaci, podle jevištních mechanismů se dodnes nazývá deus ex machina ( bůh ze stroje )
Divadelní žánry a hlavní představitelé Tragédie: starší, popisující strasti, války, končící špatně Aischylos: jeden z prvních dramatiků, známý Oresteiou, příběhem o dětech Orestovi a Elektře, které ze msty zabily svou matku a za to pak samy trpěly Sofoklés: známý díly Král Oidipus, které je o synovi, jenž zabil svého otce a oženil se se svou matkou, a Antigona, které je o tom, že zákony boží jsou přednější zákonům lidí a obecně pak o neporušitelnosti zákonů či o trestech za jejich porušení Euripidés: známý díly Médea či Ifigenie v Tauridě, proslul psychologickou prokresleností a příběhy s ženami v hlavních rolích Komedie: mladší, humorná, pozitivnější Aristofanés: díla Žáby či Oblaka
Postoje filozofů k divadlu Platón upřednostňoval rozum a divadlo odmítal, protože podle něj vzbuzuje spíše emoce a ty zatmívají rozum Platónův žák Aristotelés naopak divadlo vyzdvihoval Za hlavní kvalitu divadla považoval Aristotelés uměřenost a souměrnost; byl to právě on, kdo velmi propagoval jednotu času, místa a děje Aristotelés se divadlem zabývá v díle Poetika
Aischylos 525-456 př. n. l. Známý řecký dramatik z attického období Tvořil především tragédie Nejznámější hra Oresteia: odehrává se po trójské válce; král Agamemnón je zabit svou ženou Klytaimestrou a jejím milencem, Agamemnónovy děti Orestes a Elektra otcovu smrt pomstí, za matkovraždu jsou však pronásledováni erinyemi (andělé pomsty, česky také lítice ) Téma později mnohokrát zpracováno: J.-P. Sartre, E. O Neille
Sofoklés 496-406 př. n. l. Známý řecký dramatik Časté téma, které zpracovával, je neporušitelnost božích i lidských zákonů Tragédie Král Oidipus: věštba Oidipovi prorokuje, že jednou zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou; Oidipus se nakonec sám stane králem, je dobrý a zachrání lid před sfingou, ale věštba se vyplní (odtud Oidipovský komplex, u žen Elektřin), nakonec se oslepí a odchází do vyhnanství Tragédie Antigona: navazuje na Oidipa, Antigona je thébská princezna, která se vzepřela zákazu pohřbít tělo svého bratra Polyneika (označeného za zrádce), hra končí tragicky: Antigona se oběsí
Eurípidés 480-406 př. n. l. Také známý dramatik Často byly v jeho dílech hrdinkami ženy Tragédie Trójanky: zaměřená protiválečně Hra Medea: o ženě, která kvůli lásce zradí svou zemi Hra Ifigenie v Tauridě: události okolo trójské války
Aristofanés 445-388 př. n. l. Autor komedií Komedie Žáby: zesměšňuje Euripida
Theokritos 300-260 př. n. l. Psal básně, které nazýval jako idyly: odtud pojem idyla pro označení poklidného, dobrého a bezpečného života, někdy jsou idyly poměrně naivní Také tvůrce tzv. bukolické poezie: oslavující pastýřský život
Římská literatura Později, než řecká Řím hodně dobýval, na přelomu tisíciletí byl největší velmocí Často přijímal kulturu podmaněných národů Římská literatura: od přelomu tisíciletí až do 5. století n. l.
Titus Maccius Plautus 251-184 př. n. l. Autor divadelních her Tvořil komedie, např. Komedie o hrnci
Gaius Valerius Catullus 84-54 př. n. l. Psal lyrickou poezii Psal o lásce, známé je jeho spojení Nenávidím a miluji, kterým začíná jednu ze svých básní
Marcus Tullius Cicero 106-43 př. n. l. Jeden z nejznámějších římských řečníků i filozofů Jeho latina je považována za velmi vysokou a kultivovanou Psal filozofická díla: O nejvyšším dobru a zlu Také se hodně angažoval politicky
Gaius Iulius Caesar 100-44 př. n. l. Římský politik a vojevůdce Jeden z nejvýznamnějších panovníků v římských dějinách Stal se doživotním vládcem Říma, po něm následuje období monarchie On jeho jména slovo císař Byl také literárně činný, o tažení v Galii napsal: Zápisky o válce galské
Publius Vergilius Maro 70-19 př. n. l. Velký římský básník Ovlivněný Theokritem napsal Zpěvy pastýřské Nejznámější je eposem Aeneis: příběh o hrdinovi jménem Aeneis, který bránil Tróju a po jejím dobytí putoval a založil Řím
Publius Ovidius Naso 43 př. n. l. 18 n. l. Velmi významný římský básník Znelíbil se císaři a posledních deset let svého života strávil ve vyhnanství Poezie Umění milovat: ve verších podává básník řadu dobrých rad ohledně vztahů a lásky Nejznámější dílo Proměny: přes 200 básní zpracovávajících různé řecké a římské pověsti, často je v nich nějak zakomponován motiv proměny
Publius Ovidius Naso: Proměny Tvoří je několik knih Mapují v chronologickém pořadí široké spektrum antických mýtů od nejstarších (stvoření světa) po nedávnou minulost (Caesar) Vystupují zde postavy: Římští bohové: Jupiter, Merkur, Venuše, Minerva, Mars, Apollón, Pluto ad. Nymfy: Dafné, Ió, Sýrinx Postavy proměněné do zvířat: Arachné, Ió, Lykaón, Ganymédés Bájní hrdinové: Perseus, Iásón, Théseus, Daidalos a Ikaros, Héraklés, Orfeus, Péleus, Achillés, Odysseus, Aeneás, Rómulus Skutečné postavy: Caesar
Publius Ovidius Naso: Proměny Lykaón: král, který nabídne Jovovi, králi bohů, lidské maso, je proměněn na vlka Faëthon: půjčí si od otce Sóla, boha slunce, jeho sluneční vůz, ale neuřídí jej, ohrožuje zemi a musí zasáhnout Jupiter Minótauros: boj Thésea s mínotaurem na Krétě Pygmalión: krásná soška obživne a je z ní skutečná žena Filémon a Baukis: staří manželé pohostí Jova, za odměnu se po smrti promění v dub a lípu a jsou stále spolu Únos Persephoné: dcera Deméter; unesl ji Pluto Orfeus: pěvec Orfeus jde z podsvětí vysvobodit milovanou Eurydiké
Lucius Annaeus Seneca 4 př. n. l. 65 n. l. Zastánce filozofického směru stoicismu: klidné přijetí svého osudu, vyrovnanost se světem ( stoický klid ) Ve stoicismu pojem stoického mudrce: dosáhl dokonalé moudrosti, ví, kam všechny věci směřují, nic jej nikdy nedokáže překvapit Psal výchovná díla, ve kterých vedl čtenáře k dobrému a vyrovnanému životu
Marcus Aurelius 121-180 n. l. Římský císař, ale zároveň také spisovatel Zastával také filozofii stoicismu Dílo: Hovory k sobě
Středověká literatura
Středověk V Evropě období zhruba mezi 5. a 15. stol. n. l. Obvykle se za počátek středověku považuje zánik Západořímské říše a za jeho konec počátek kolonizace Ameriky a zánik Východořímské říše Středověk je obdobím formování moderních národů a jejich kultur Rozvíjí se společenský řád založený na dávání léna (lat. feudum ; vlastnictví půdy a určitých výsad) od panovníka vazalům a na nevolnické práci Tři stavy ve společnosti: panský, duchovní a nevolnický
Středověk Středověk se prolíná s renesancí, která začíná ve 14. stol. v Itálii a v průběhu několika staletí se šíří Evropou Středověk je obdobím křížových výprav, rytířství a hradů Ve středověku bylo naprosto běžné doslovné opisování z jiných děl Sedmero svobodných umění: gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba
Vliv křesťanství Ve středověku má nesmírnou moc křesťanství a tedy také církev Základní náboženskou knihou je tedy Bible Dochází k častému pronásledování Židů a k bojům s muslimy Papež vyhlašoval křížové výpravy a korunoval císaře Knihy vznikaly v opisech, které vytvářeli mniši ve skriptoriích (písárnách) v klášterech; kněží a mniši byli tedy nositeli vzdělanosti Bůh byl stavěn nade vše: každý by měl především oslavovat Boha, veškerá krása v přírodě i umění pochází z Boha atd. Rozdělení stavů a vláda aristokracie jsou označeny za vůli boží
Vývoj křesťanství Vývoj středověkého křesťanství bývá dělen na dvě velká období: Patristika: zhruba 1.-7. stol. n. l.; období počátků církve a tzv. církevních otců, tedy filozofů, kteří stanovovali základní dogmata křesťanského náboženství; největší autoritou patristiky byl sv. Augustin (4.-5. stol.): dílo O obci boží Scholastika: zhruba 10.-15. stol. n. l.; období systematické teologie, filozofie té doby hodně vycházela ze starověkého filozofa Aristotela; největší autoritou scholastiky byl sv. Tomáš Akvinský (13. stol.): dílo Summa teologická
Románský sloh 11.-13. stol. n. l. Sloh výrazný v architektuře, výtvarném i jiném umění V architektuře kulaté tvary a bytelné zdi Typická náboženská stavba: rotunda
Gotický sloh 12.-16. stol. n. l. Gotika navazuje na románský sloh Pro gotiku je typická monumentálnost, vertikalita (stavění do velké výšky) a komplikovanost
Středověká literatura: časté žánry Rytířské romány: psány prózou; milostné motivy (čistá láska rytíře k nedostupné a vznešené ženě), dobrodružné Žákovská poezie: světská; motivy pijácké, milostné, satirické, humorné Hrdinské národní eposy: často ústně tradované rozsáhlé epické básně o velkých hrdinech, obvykle o statečných a věrných rytířích a jejich dobrodružstvích Byliny: ruské básně o udatných bohatýrech
Středověká literatura: časté žánry Exempla: exemplum = příklad ; krátké příběhy, v nichž se hrdina proviní proti božím pravidlům a je následně (často drasticky) trestán v pekle; slouží k ponaučení Dvorské lyrické písně: jejich tvůrci byli obvykle ve službě nějakého pána, nazývali se trubadúři či minnesängři; oslavovali svého pána, také se věnovali motivům lásky a krásy přírody Legendy: vypravování o životě a umučení svatých
Středověké drama Středověké divadlo vzniká asi v 9. století Původně přehrávání a recitování scén z Bible Obřadní hry: různé náboženské výjevy, často se vážící ke svátkům Postupně se ke hrám přidávaly další motivy, některé i docela světské, nakonec divadlo vykázáno pryč od kostelů Hry tří Marií: divadelní hry hrané při Velikonocích, jsou o třech ženách, které jdou pomazat Kristovo mrtvé tělo; nejznámější z těchto her je Mastičkář (české drama z 14. století)
Severská mytologie Velkým zdrojem pro zkoumání severské (vikinské) mytologie jsou sbírky epických písní z Islandu známé jako Edda Poetická Edda: starší, z 12. století, sbírka písní Prozaická Edda: mladší, z 13. století, do velké míry koncipovaná jako učebnice pro skaldy (vikinský básník) Vikingové používali runové písmo, tzv. futhork
Severská mytologie Ódin: nejvyšší bůh, poutník a válečník, všeotec, prorocké schopnosti, také znám jako Wodan (germánská mytologie) Freya: Ódinova žena Thór: Ódinův syn, bůh hromu, také znám jako Donar (germánská mytologie) Tyr: bůh spravedlnosti Valkýry: andělé smrti odvádějící chrabré válečníky do Valhally
Severská mytologie Ásgard: země Ásů (bohů) Valhalla: síň padlých, kde hodují padlí válečníci a čekají na konec světa Midgard: naše země Ragnarok: mýtický konec světa
Béowulf Anglický hrdinský epos z 9.-10. století Odehrává se ve Švédsku, kde dánský hrdina Béowulf porazí trolla Grendela i jeho matku Béowulf se potýká také s jinými mýtickými tvory fantastické prvky Tragický konec
Píseň o Nibelunzích Německá epická píseň z 13. století Hlavní hrdina Siegfried Bojuje s drakem, získá srdce milované Kriemhildy, vystupuje zde postava Brunnhildy, tady princezny Zpracováno v 19. století Richardem Wagnerem jako cyklus oper Prsten Nibelungův: Rýnské zlato, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů Zde je Brunnhilda valkýrou a Wodanovou dcerou Motiv magického prstenu Inspiroval se Písní o Nibelunzích i Eddou Nejznámější skladby: Jízda valkýr, Siegfriedův pohřeb
Píseň o Rolandovi Francouzská národní hrdinská epika z 12. století Hrdina Roland je bájný rytíř z družiny Karla Velikého (8.-9. stol.) Báseň pojednává o napadení Rolandovy přesilou Saracénů Roland odmítá přivolat pomoc (samotného Karla Velikého) až do chvíle své vlastní hrdinské smrti
Píseň o Cidovi Španělská národní hrdinská epika z 12. století Hlavní hrdina Cid bojoval s Maury Jedno z nejstarších dochovaných děl španělské literatury
Artušovské legendy Artuš: bájný anglický král Guinever: Artušova žena Merlin: Artušův čaroděj Uther: Artušův otec Moranna: zlá čarodějka, její syn je Mordred Galahad: udatný rytíř Lancelot: jeden z nejlepších rytířů, ale zradí Artuše, když se zamiluje do Guinever Perceval: rytíř, váže se k pověsti o hledání svatého grálu, tedy Ježíšova kalicha (našel jej), podle něj složil Wagner operu Parsifal (arabská varianta jména) Kamelot: bájný Artušův hrad, ve kterém seděl s rytíři u kulatého stolu Excalibur: bájný Artušův meč
Marco Polo Benátský kupec z 13. století Dílo Milion: cestopis z cest po Asii
Staroslověnská literatura Roku 862 požádal velkomoravský kníže Rastislav byzantského císaře Michala III. o vyslání náboženské slovansky orientované misie Ze Soluně byli vysláni Konstantin (známý jako Filozof) a Metoděj (spíše diplomat) Na Velkou Moravu přišli roku 863 a i před pár problémů zde působili Metoděj a Konstantin zpracovali slovanské nářečí od Soluně a pro potřeby jeho zápisu vytvořili nové písmo: hlaholici Nová řeč se uchytila jako staroslověnština Šlo především o liturgický (obřadní) jazyk Překládali Bibli, celý překlad se nedochoval Konstantin později přijal řádové jméno Cyril
Staroslověnská literatura Později vytvořili Cyrilovi žáci na jeho počest písmo cyrilici, která byla jednodušší, než hlaholice, a dochovala se v ní řada památek; z cyrilice vznikla později azbuka Mnoho staroslověnských textů se dochovalo v tzv. Kyjevských listech (protože byly později nalezeny v Kyjevě) O Konstantinovi a Metodějovi vznikly díla Život Konstantinův a Život Metodějův Konstantin napsal předmluvu k Bibli, tzv. Proglas V Proglasu obhajuje právo na bohoslužby v slovanském jazyce (jinak obvykle bohoslužby v latině)
Hospodine, pomiluj ny Píseň z 10. století Krleš je zkomolenina z Kyrie eleison ( Pane, smiluj se ) Pomiluj ny = smiluj se nad námi ; žizn = blahobyt Hospodine, pomiluj ny! Jezukriste, pomiluj ny! Ty, spase všeho mira, spasiž ny i uslyšiž, Hospodine, hlasy našě! Daj nám všěm, Hospodine, žizn a mír v zemi! Krleš! Krleš! Krleš!
Kristiánova legenda Celým názvem Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily Napsána latinsky nejspíš na začátku 10. století Legenda (vyprávění o svatých) o sv. Václavovi a sv. Ludmile Začíná líčením počátků křesťanství na Moravě za působení Cyrila s Metodějem, mluví o knížeti Přemyslovi a o jeho potomcích, o Bořivoji, kterého pokřtil Metoděj Hlavní část je o sv. Václavovi, ale též o sv. Ludmile, jejím konfliktu s Drahomírou a po jejím zavraždění též o přenesení jejich ostatků z Tetína do kostela sv. Jiří v Praze Možným autorem je Strachkvas, syn Boleslavův (jméno podle narození v době hostiny, po níž byl zabit sv. Václav) Spory o osobu autora: že by Strachkvas (Kristián) psal negativně o svém otci?
Hradecký rukopis Soubor různých básní dochovaný z 14. století u Hradce Králové Některé básně užívají satiry či komiky Je zde např. Bajka o lišce a džbánu Další jsou Satiry o řemeslnících a konšelích, mezi nimi je známá báseň O ševcích Švec vece: Co učiniti? jižť mi sě chce velmi píti; ženo, chceš do krčmy jíti, jediný haléř propíti? Ona jemu v tom povolí, řkúci: Staň sě po tvej voli. A když do krčmy jidesta, brzo tři kroše propista.
Kosmas Kosmas žil v 11.-12. století Napsal v latině Kroniku českou Sahá od samých počátků až do Kosmovy smrti (1125) Jedná se o kroniku, ale je zároveň také silně uměleckým dílem Historicky věrohodnější, než Dalimilova kronika
Alexandreis Dlouhá česká epická báseň ze 14. století Předlohou byla francouzská a možná také německá Alexandreida, tedy vypravování o Alexandru Makedonském Jedná se o světskou epiku (není to náboženský text) Do vypravování o Alexandrovi se dostávají také české reálie a prvky
Kronika tak řečeného Dalimila Kronika psaná česky ze 14. století Neví se, zda skutečně tuto kroniku napsal nějaký Dalimil Autorovi nejde ani tak o historickou věrnost, ale sleduje politické cíle: snaží se ukázat, jaký je historický význam Čechů a jakou mají slavnou minulost (dílo je vlastenecké) Např. příběh o Oldřichovi, který radši zvolí prostou českou selku Boženu, než německou princeznu