Metodika motivace k řemeslům ve volbě povolání žáků ZŠ

Metodika motivace k řemeslům ve volbě povolání žáků ZŠ Autoři: PhDr. Iva Wedlichová PhD., Mgr. Jiří Henzl Počet stran: 196 Rok vydání: 2010 Místo vydání: Olomouc Vydavatel: Asistenční centrum, a. s. ISBN: 978-80-254-6983-5

Obsah Úvod... 6 Proč propagovat řemesla?... 8 Situace na školském trhu s ohledem na řemesla... 11 Statistická data pro podporu učňovských oborů (zdroj NÚOV, ČSÚ)... 19 Kariérové poradenství ve školní legislativě... 26 Legislativní zázemí kariérového poradce... 26 Poradenské činnosti... 28 Metodické a informační činnosti... 29 Standardní činnosti školního psychologa... 29 Možnosti ovlivňování kariérového rozhodování žáků ve škole... 35 Výchovný poradce... 36 Výuka Volby povolání... 42 Gender problematika ve volbě povolání... 47 Psychologická diagnostika... 49 Celková úroveň inteligence... 51 Pozornost... 54 Speciální schopnosti a dovednosti... 55 Struktura zájmů... 56 Psychické a některé další předpoklady pro výkon řemeslných profesí... 58 Elektrotechnika... 61 Mechanik elektronických zařízení... 62 Mechanik elektrotechnických zařízení... 63 Provozní elektrikář silnoproudých zařízení... 64 Elektromechanik zabezpečovacích a sdělovacích zařízení... 66 Lesnictví... 67 Lesní mechanizátor... 68 Pěstební dělník (lesař)... 68 Lesní technik (myslivec)... 70 Služby/doprava... 73 Automechanik... 75 Řidič... 76 Sklářství... 78 Sklář... 80 Umělecký sklář... 81 Chemie... 83 Chemik pro obsluhu zařízení... 84 Chemik laborant... 86 Laboratorní pracovník... 87 Stavebnictví... 88 Zedník... 90 Tesař... 91 3

Montér suchých staveb (sádrokartonář)... 93 Montér ocelových konstrukcí... 95 Topenář... 96 Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace... 99 Potravinářství... 100 Kuchař... 101 Pekař... 103 Potravinářský dělník... 104 Řezník a uzenář... 106 Dřevařství... 107 Truhlář... 109 Nábytkář... 110 Lakýrník... 111 Strojírenství... 113 Strojní zámečník... 114 Frézař... 116 Soustružník kovů... 118 Svářeč... 119 Programátor NC strojů... 121 Zemědělství... 123 Opravář zemědělských strojů... 123 Chovatel a ošetřovatel hospodářských zvířat... 124 Chovatel a jezdec koní... 127 Řidič zemědělských strojů... 130 Pěstitel mimoprodukčních rostlin (základních plodin)... 131 Metody a formy práce při kariérovém poradenství... 133 Informační metody... 135 Operativní metody... 137 Moderační metody... 138 Evaluační metody (metody vyhodnocování)... 139 Moduly oblasti Svět práce využitelné pro motivaci k řemeslům... 142 Sebepoznání... 142 Mám jednu ruku dlouhou (Jitka Blažková - Moje volba, Hněvín 2006)... 143 Na špici... 144 Způsoby myšlení... 144 Dražba... 147 Profesní a osobní cíle... 148 Rozhodování, schopnosti a dovednosti... 151 Hledání vlastních schopností a sklonů... 152 Sedm divů světa... 153 Dokreslování symbolů... 154 Soustředění, přesnost... 155 Spočítej obrázky... 156 Jako vejce vejci... 157 Hledání kilogramového předmětu... 158 Čáranice... 158

Vyluštíš tajenku?... 159 Znaky povolání, akční plánování... 159 Ten dělá to a ten zas tohle... 159 Znaky povolání a rysy člověka... 161 Povolání a jejich charakteristické znak... 162 Jaký by měl být člověk vykonávající určité povolání... 163 Abeceda... 163 Ujasnění zájmů a priorit... 164 Záznam o povoláních, která mě zaujala... 165 Povstaňte, soud přichází (... 166 Akční plán vstupu do zaměstnání... 167 Komunikace a kooperace... 167 Práce ve skupinách ano či ne?... 168 Jaká role na tebe často připadá ve skupině?... 170 Práva v balónu... 170 Možnost podnikání... 172 Očima zaměstnance... 172 Známá firma... 172 Možnosti motivace k řemeslům v jiných vzdělávacích oblastech RVP ZV... 175 Školní projekty... 180 Náměty na projekt, směřující k vhodné volbě povolání a k motivaci k řemeslům... 181 Velký třesk... 181 Století páry... 181 Já mohu, chci, musím... 182 Labyrint světa... 182 Kdybych byl řemeslníkem, byl bych, protože... 183 Exkurze a další aktivity motivující k volbě řemesel... 184 Exkurze na IPS... 184 Řemesla v Olomouckém kraji... 191 Další informační zdroje... 193 5

Úvod Úvod Tato metodika vznikla v rámci projektu Aktivní motivace žáků základních škol = jistota pro budoucnost řemesel (globálního grantu Zvyšování kvality ve vzdělávání v Olomouckém kraji ). Cílem projektu (i předkládané metodiky) je nalezení cesty k motivování žáků základních škol, aby při svém rozhodování o další vzdělávací cestě nezapomínali na studium technických a řemeslných oborů. Předkladatelem tohoto projektu je Společnost Asistenční centrum, a.s., která se již od roku 1996 intenzivně zabývá projektovou podporou různých cílových skupin (firmy, obce, školy a NNO) a je jedna z nejvýznamnějších poradenských subjektů v oblasti přípravy a řízení projektů z prostředků fondů České republiky a Evropské unie. Na svém kontě má přes 850 úspěšně připravených či zrealizovaných projektů, a to v rámci celé ČR. Krom této oblasti zpracovává studie proveditelnosti, strategie, analýzy a průzkumy, zabývá se přednáškovou činností a projektovým řízením v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Asistenční centrum, a.s. působí po celé České republice a jeho pobočky již vznikly v těchto městech: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Chomutov, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Jihlava, Hodonín, Cheb. Více informací o společnosti na www.asistencnicentrum.cz. Projektem Aktivní motivace žáků základních škol = jistota pro budoucnost řemesel, který je primárně zaměřen na žáky 7., 8. a 9. tříd základních škol, se společnost snaží o zvýšení zájmu o studium řemeslných a technických oborů v rámci celého Olomouckého kraje a o vytvoření jednotných postupů, výukových modulů a propagačních nástrojů pro vzdělávání výchovných poradců. Více informací o projektu na www.otevrisedovednostem.cz. 6

Úvod Mladého člověka při jeho volbě nejvíce ovlivňují rodiče a kamarádi, nejdůležitější koordinační roli však v tomto procesu sehrává škola v čele s výchovným poradcem, který mimo řady dalších oblastí má na starosti i kariérové poradenství. Především jemu je proto naše metodika - zaměřená na oblast motivace k řemeslným a technickým oborům - určena. Byli bychom rádi, kdyby mu předkládaná publikace šetřila čas, protože v ní na jednom místě nalezne řadu potřebných informací, kdyby ho zaujala novými metodami práce a kdyby ho inspirovala příklady, které již vyzkoušeli někteří kolegové. Iva Wedlichová, Jiří Henzl autoři publikace 7

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ Proč propagovat řemesla? PROČ PROPAGOVAT ŘEMESLA? PROČ MOTIVOVAT ŽÁKY K ORIENTACI TÍMTO SMĚREM? Především proto, že je to podle našeho názoru prospěšné pro samotné mladé lidi, ale také pro společnost. Ale zkusme toto příliš vágně formulované tvrzení podpořit několika konkrétnímu argumenty: 1. Situace na trhu práce a. Období hospodářské krize ovlivní prosperitu mnoha odvětví, státní zaměstnanci pocítí odvrácenou tvář závislosti na státu, a řemeslník má stále velkou možnost ovlivňovat svůj osud, když si lidé nemohou dovolit výrobky nové, budou chtít opravy a úpravy starších. Z přehledů vedených ministerstvem práce a sociálních věcí vyplývá, že řemeslníci se mezi nezaměstnanými ocitají nepoměrně méně často oproti obecně zaměřeným oborům, a také méně často než nekvalifikovaní dělníci. b. Velcí investoři si v České republice stěžují na nedostatek kvalifikovaných řemeslných pracovníků. Dnes je opět aktuální poptávka po českých řemeslnících (v určitých profesích) v zahraničí. Nabízí se tak možnost rozšíření jazykových znalostí a také lepšího výdělku. 8

Proč propagovat řemesla? 2. Individuální nadání Každý jsme jiný, ne všichni jsou předurčeni k tomu, aby zvládali náročné studium. Pro ilustraci uvádíme čísla z Ústeckého kraje: Z analýzy předčasných odchodů ze středních škol, realizované Sociálně právním institutem v Ústeckém kraji, jednoznačně vyplývá, že právě neadekvátní výběr, který nereflektuje nadání mladého člověka, je nejčastější příčinou odchodu ze střední školy. 1. Ze sledovaných 74 škol odešlo v úplném školním roce 2003/2004 téměř 2000 žáků, ve školním roce 2004/2005 se jednalo o 1 822 mladých lidí. 2. Kvalifikovaným odhadem bylo zjištěno, že ze všech 130 škol Ústeckého kraje odchází ročně 2 750 žáků. Tyto počty zůstávají v posledních letech zhruba na stejné úrovni. Ročně tedy ze středních škol Ústeckého kraje předčasně odchází 7,2 procenta z celkového počtu žáků. 3. Lze považovat za statisticky prokázané, že předčasné odchody se týkají ze dvou třetin chlapců a z jedné třetiny dívek. Domníváme se, že jedním z důvodů může být skutečnost, že špatná volba oboru je častější u chlapců než u dívek, což může být způsobeno pozdějším dospíváním chlapců. 4. K většině předčasných odchodů (57%) dochází v prvním ročníku střední školy a týká se tedy především šestnáctiletých a sedmnáctiletých žáků. 5. Nejčastěji předčasně ukončí školní docházku žáci učňovských oborů (odchody z učilišť a integrovaných škol činí 85 % z celkového evidovaného počtu). Dá se také konstatovat, že čím náročnější je obor, tím méně žáků ho opouští. Je velmi pravděpodobné, že v opačném případě tedy při správné volbě - bychom si v mnohých případech přestali stěžovat na nízkou motivaci ke studiu, na problémy s prospěchem, na špatnou pracovní morálku Ale možná, že motivace k manuální zručnosti by přece jen mohla být úspěšnější než motivace ke studiu. 3. Je za mnou něco vidět Málokterá profese má možnost téměř bezprostředně po ukončení díla si ověřit, že vynaložené úsilí nebylo marné, zažít uznání okolí a příjemný vlastní pocit, že je za mnou něco vidět. Řemeslník okamžitě po ukončení své činnosti vidí, že auto zase jede, zeď stojí, topení příjemně vyhřívá místnost, houska chutná atd. 9

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ 4. Studium Poměrně krátká doba vzdělávání v oboru umožňuje začít brzy prohlubovat praktické dovednosti a v osobním životě se brzy postavit na vlastní nohy. Téměř v každé řemeslnické profesi je možné soukromě podnikat. Pokud vyučený řemeslník zatouží po dalším vzdělání, má možnost zvýšit si ho formou kurzů, následného denního nebo dálkového studia. Většina středních odborných učilišť má pro své studenty připravené motivační programy, které snižují finanční náročnost studia a mnohdy nabízejí už i jistotu uplatnění v oboru. Řemesla se významně podílela na rozvoji lidské společnosti. Mnohá z nich už sice zanikla, jiná se v průběhu staletí výrazně proměnila, další však vznikají. Změnila se i cesta ke vzdělání v řemeslnických oborech. Výsledky práce starých řemeslníků obdivujeme ale dodnes. Cestujeme za nimi oceňujeme přesnost, vytrvalost a znalosti stavitelů pyramid, hradů a zámků, uchováváme je mezi rodinnými poklady cibulák po prababičce, vyšívanou zástěru po její mamince, úžasné a stále funkční kapesní hodinky po pradědečkovi, a každoročně si pochutnáváme na vánočním cukroví podle receptů babičky cukrářky. Od časů našich dědečků a pradědečků se sice změnilo ledacos, ale kvalitní výrobek umíme ocenit i dnes, i dnes umíme ocenit práci šikovného řemeslníka. Řemeslo má zlaté dno! 10

Situace na školském trhu s ohledem na řemesla Situace na školském trhu s ohledem na řemesla V další části metodiky předkládáme materiály, které mohou výchovným poradcům a učitelům základních škol pomoci jako informační zdroj při jejich argumentaci při vyvolávání zájmu žáků a jejich rodičů o učňovské školství. KATEGORIZACE STŘEDNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (ZDROJ NÚOV - VÝVOJ VZDĚLANOSTNÍ A OBOROVÉ STRUKTURY ŽÁKŮ A STUDENTŮ VE STŘEDNÍM A VYŠŠÍM ODBORNÉM VZDĚLÁVÁNÍ V ČR) Nový školský zákon člení střední vzdělávání pouze podle dosahovaných stupňů vzdělání do tří kategorií: střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem a střední vzdělání s maturitní zkouškou. Jednoznačné označení např. dřívějších studijních oborů SOU, není v rámci současné školské legislativy možné. Střední vzdělávání s výučním listem SVsVL (kategorie E+H): zahrnuje žáky tříletých a dvouletých vzdělávacích programů. Dle výzkumu Národního ústavu pro vzdělávání vyplývá, že podíl žáků celé České republiky vstupujících do dvouletých oborů je velmi malý, necelá 3 % žáků vstupujících do učebních oborů. Obory kategorie E jsou koncipovány s nižšími nároky v oblasti všeobecného a obecně odborného vzdělání, absolventi jsou připraveni pro výkon jednoduchých prací 11

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ v rámci dělnických povolání. Podíl žáků vstupujících do oborů kategorie E je 4,3 % z celku žáků nově přijatých ze základní školy do středního vzdělávání. Střední vzdělání (bez výučního listu, maturitní zkoušky) bez MZaVL (kategorie C, J) umožňuje dosáhnout středního vzdělání: zahrnuje žáky dvouletých vzdělávacích programů poskytujících střední vzdělání, po absolvování získají vysvědčení o závěrečné zkoušce. Jejich podíl je velmi malý. Střední vzdělávání s MZ a odborným výcvikem SVsMZ (kategorie L0) umožňuje dosáhnout středního vzdělání s maturitní zkouškou: zahrnuje žáky vzdělávacích programů odpovídajících dřívějším studijním oborům SOU. Po absolvování získají maturitní vysvědčení, součástí jejich přípravy je i odborný výcvik, takže jsou vlastně i vyučeni, i když výuční list nedostávají. Jsou tedy připraveni pro náročné dělnické práce a mají i předpoklady pro výkon nižších řídicích funkcí. Střední vzdělávání s MZ (odborné) SVsMZ (kategorie M) umožňuje dosáhnout středního vzdělání s maturitní zkouškou: zahrnuje žáky čtyřletých (dříve výjimečně i pětiletých) vzdělávacích programů poskytujících střední vzdělání s maturitní zkouškou, včetně programů realizovaných na školách zřízených pro žáky se zdravotním postižením, po absolvování získají maturitní vysvědčení. Střední vzdělávání s MZ lycea umožňuje dosáhnout středního vzdělání s maturitní zkouškou: zahrnuje žáky oborů lyceí SVsMZ (kategorie M). Prvotním cílem oborů lyceí je připravit žáky pro studium na vysokých školách a vyšších odborných školách v souladu s odbornou profilací oborů lyceí (např. technickou, ekonomickou). Lycea neposkytují odbornou kvalifikaci pro výkon povolání, ale vybrané odborné kompetence uplatnitelné na trhu práce. Střední vzdělávání s MZ gymnázia SVsMZ (kategorie K Gymn.) umožňuje dosáhnout středního vzdělání s maturitní zkouškou: jsou zde zahrnuti žáci gymnaziálního vzdělávání všech délek, včetně žáků gymnázií zřízených pro žáky se zdravotním postižením. Střední vzdělávání s MZ nástavbové studium (kategorie L5) umožňuje ve dvouletém studiu dosáhnout středního vzdělání s maturitní zkouškou těm, kteří získali střední vzdělání s výučním listem ve 3letých oborech. Absolventi získají maturitní vysvědčení, zároveň již vlastní výuční list. 12

Situace na školském trhu s ohledem na řemesla Vyšší odborné vzdělávání (kategorie N): zahrnuje žáky přijaté do vzdělávacích programů vyššího odborného vzdělávání, dříve v délce 2 až 4 roky, podle nového zákona 3 a 3,5 roků. Studium se ukončuje absolutoriem, dokladem o dosažení vyššího odborného vzdělání je vysvědčení o absolutoriu a diplom absolventa vyšší odborné školy. NÁRODNÍ SOUSTAVA KVALIFIKACÍ - PŘEHLED KVALIFIKACÍ CELOSTÁTNĚ UZNÁVANÝCH V ČESKÉ REPUBLICE (ZDROJ NÚOV) Hutník (21 52 H/01) Hutník tavič neželezných kovů (21-006-H) Hutník tažeč kovů (21-007-H) Hutník valcíř kovů (21-008-H) Hutník přípravář vsázky aglomerace (21-002-H) Hutník tavič ocelí (21-004-H) Hutník vysokopecař (21-005-H) Slévač (21 55 H/01) Tavič (21-011-H) Slévač (21-010-H) Strojní mechanik (23 51 H/01) Montér strojů a zařízení (23-004-E) Kontrolor strojírenských výrobků (23-006-E) Dělník ve strojírenské výrobě (23-007- E) Opravář strojů a zařízení (23-001-H) Montér ocelových konstrukcí (23-002- H) Zámečník (23-003-H) Mechanik výtahů (23 99 H/01) Servisní pracovník (23-048-H) Elektromechanik pro TZ (26-004-H) Montér výtahů (23-046-H) Montér výtahů specialista (23-047-H) Technik výtahů (23 99 M/01) Elektromechanik pro TZ (26-004-H) Odborný servisní pracovník (23-049- M) Servisní pracovník (23-048-H) Elektrikář (26 51 H/01) Elektrická zařízení (26-010-E) Elektrické rozvody (26-009-E) Elektrické instalace (26-008-E) Elektrikář silnoproud (26 51 H/02) Elektrická zařízení (26-010-E) Elektrické rozvody (26-009-E) Elektrické instalace (26-008-E) Výrobce potravin (29 51 H/01) Skladování a distribuce potravin a krmiv (29-011-H) 13

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ Výroba potravin a krmiv (29-010-H) Příjem surovin pro výrobu potravin a krmiv (29-009-H) Pekař (29 53 H/01) Výroba perníku (29-003-E) Výroba trvanlivého pečiva (29-004-E) Výroba chleba a běžného pečiva (29-001-H) Výroba jemného pečiva (29-002-H) Cukrář (29 54 H/01) Výroba restauračních moučníků (29-012-H) Řemeslná výroba perníků (29-013-E) Výroba a zpracování modelovací a marcipánové hmoty (29-008-H) Výroba jemného pečiva (29-002-H) Výroba zákusků a dortů (29-007-H) Řezník uzenář (29 56 H/01) Výroba masných výrobků a drůbežích masných výrobků (29-023-H) Porážení, jatečné opracování a porcování drůbeže (29-022-E) Výroba konzerv (29-024-H) Balení a expedice masa, drůbežího masa, králíků, zvěřiny a výrobků z nich (29-026-E) Zpracování živočišných tuků (29-025- E) výrobků, králíků, zvěřiny a ryb (29-018-H) Přeprava a ustájení jatečných zvířat (29-017-E) Porážka a konečná úprava těl jatečných zvířat (29-019-H) Bourání masa (29-021-H) Ošetření jatečně opracovaných těl jatečných zvířat a vedlejších jatečných produktů (29-020-E) Lahůdkář (29 99 H/01) Výroba lahůdek (29-030-H) Výroba majonéz a omáček (29-029-H) Výroba rybích lahůdek (29-028-H) Krejčí (31 58 H/01) Zhotovování pánských plášťů a bund (31-007-H) Stříhání oděvů (střihová služba) (31-008-H) Zhotovování pánských obleků (31-006- H) Zhotovování sukní, halenek a šatů (31-001-H) Zhotovování dámských kostýmů a plášťů (31-005-H) Truhlář (33 56 H/01) Stavební truhlář (33-002-H) Truhlář nábytkář (33-001-H) Prodej výsekového masa, masných výrobků, drůbežího masa, drůbežích 14

Situace na školském trhu s ohledem na řemesla Knihař (34 57 H/01) Knihař na knihařských strojích (34-002- H) Knihař na automatických knihařských linkách (34-001-H) Kameník (36 54 H/01) Písmák (36-012-H) Obsluha strojů a strojních zařízení v kamenické výrobě (36-015-H) Dělník v kamenické výrobě (36-016-E) Brusič a frézař kamene (36-007-H) Štípač kamene (36-010-H) Osazovač (36-011-H) Kominík (36 56 H/01) Kominík - Kontrola a čištění spalinových cest (36-025-H) Kominík - Měření spalin (36-023-H) Kominík - Montáž komínů a komínových vložek (36-017-H) Podlahář (36 59 H/01) Podlahář povlakových podlah (36-036- H) Podlahář bezespárých podlah (36-037- H) Podlahář plovoucích podlah (36-035- H) Podlahář dřevěných podlah (36-033-H) Podlahář betonových podlah (36-034- H) Sklenář (36 62 H/01) Sklenář (36-049-H) Tesař (36 64 H/01) Tesař (36-051-H) Vodař (36 65 H/01) Vodař - údržba vodních toků (36-019- H) Poříčný (36-018-H) Hrázný a jezný (36-014-H) Montér suchých staveb (36 66 H/01) Montér suchých staveb (36-021-H) Dlaždičské práce (36 67 E/02) Dlaždič prefabrikovaných dlažeb (36-044-E) Dlaždič (36-001-E) Zedník (36 67 H/01) Zhotovitel zateplovacích systémů (36-022-H) Zedník (36-020-H) Kamnář (36 67 H/02) Kamnář - montér topidel (36-045-H) Pokrývač (36 69 H/01) Pokrývač skládaných krytin střech historických budov (36-032-H) Pokrývač skládaných krytin tvarově složitých střech (36-031-H) Pokrývač skládaných krytin (36-030-H) 15

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ Malíř a lakýrník (39 41 H/01) Tapetář (39-003-H) Lakýrník a natěrač (39-002-H) Malíř (39-001-H) Včelař (41 51 H/02) Zpracovatel včelích produktů (41-036- H) Chovatel včel (41-035-H) Zahradnické práce (41 52 E/01) Údržba veřejné zeleně (41-033-E) Vazačské práce (41-032-E) Zahradník (41 52 H/01) Florista (41-008-H) Zelinář (41-009-H) Květinář (41-037-H) Ovocnář (41-005-H) Školkař (41-006-H) Sadovník (41-007-H) Rybář (41 53 H/01) Zpracovatel ryb (41-014-H) Chovatel vodní drůbeže (41-034-H) Pstruhař (41-013-H) Rybníkář (41-011-H) Líhňař (41-012-H) Jezdec a chovatel koní (41 53 H/02) Chovatel koní (41-017-H) Ošetřovatel koní (41-018-H) Jezdec a chovatel dostihových koní (41-015-H) Jezdec a chovatel sportovních koní (41-016-H) Podkovář a zemědělský kovář (41 54 H/01) Pomocník podkováře (41-039-E) Podkovář (41-031-H) Zemědělský kovář (41-030-H) Opravář zemědělských strojů (41 55 H/01) Opravář strojů a zařízení v chovu zvířat (41-028-H) Opravář strojů a zařízení v pěstování rostlin (41-027-H) Lesní mechanizátor (41 56 H/01) Údržba lesních cest (41-025-H) Výroba sazenic v lesních školkách (41-026-H) Doprava dříví (41-024-H) Pěstební činnost a ochrana lesa (41-022-H) Těžební činnost (41-023-H) Stravovací a ubytovací služby (65 51 E/01) Výroba knedlíků (65-013-E) Práce v ubytovacím zařízení (65-014-E) Úklidové práce v ubytovacím zařízení pokojská (65-015-E) 16

Situace na školském trhu s ohledem na řemesla Výpomoc při přípravě pokrmů (65-005-E) Kuchař expedient (65-011-E) Výpomoc při obsluze hostů (65-012-E) Kuchař číšník (65 51 H/01) Jednoduchá obsluha hostů (65-007-H) Složitá obsluha hostů (65-008-H) Kuchař expedient (65-011-E) Příprava minutek (65-004-H) Příprava teplých pokrmů (65-001-H) Příprava pokrmů studené kuchyně (65-002-H) Příprava pokrmů pro rychlé občerstvení (65-003-E) Specialista maloobchodu (66 51 H/01) Prodavač (66-003-H) Manažer prodeje (66-004-H) Pokladní (66-001-H) Skladník (66-002-H) Operátor skladování (66 53 H/01) Manipulační práce se zbožím ve skladu (66-007-E) Evidence zásob zboží a materiálu (66-006-H) Manipulace se zbožím a materiálem (66-005-H) Rekondiční a sportovní masér (69 53 H/01) Sportovní masáž (69-007-H) Klasická masáž (69-006-H) Dílčí kvalifikace, které nejsou součástí žádné úplné kvalifikace: Zhotovování knoflíků (33-006-H) Výroba polotovarů pro matrac. potahy (33-007-H) Šička interiérového vybavení (31-029- H) Detašér čistírny a prádelny (31-027-H) Pracovník pronájmu prádla (31-028-H) Výroba čalouněných sedadel a opěradel židlí (33-011-H) Výroba polotovarů a prefabrikátů z pěnových materiálů (33-012-H) Výroba jedno nebo třídílných matrací z přírodních materiálů (33-010-H) Výroba matracových potahů (33-008- H) Výroba matrací z matracových prefabrikátů (33-009-H) Výroba karamelových a kandytových výrobků (29-015-H) Řemeslné zpracování čokolády (29-016-H) Výroba zmrzlin (29-014-H) Výroba těstovin (29-005-E) Porážení, jatečné opracování a porcování králíků (29-006-E) Pracovník provozu chemické čistírny a provozu mokrého čištění (31-019-H) 17

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ Pracovník provozu čistírny usní a kožešin (31-020-H) Pracovník provozu prádelny (31-018- H) Výroba nečokoládových cukrovinek (29-027-E) Úpravy a opravy oděvů (31-009-H) Těžba dříví těžebně-dopravními stroji (41-042-M) Barman (65-009-H) Podkovář specialista (41-040-M) Opravář malé zemědělské mechanizace (41-029-H) Krajinář (41-038-H) Cvičitel horské služby (65-018-M) Instruktor horské služby (65-019-M) Člen horské služby (65-017-M) Sommelier (65-010-H) Ubytování v soukromí (65-016-H) Obsluha složitých strojů v kamenické výrobě (36-008-H) Lamač (36-013-H) Asfaltér (36-002-E) Dekoratér (33-013-H) Montážník nábytku (33-014-H) Kočí v lesní těžbě (41-020-H) Jezdec pro přípravu a test. mladých koní (41-021-H) Kočí (41-019-H) Kominík - Revizní technik spalin. cest (36-024-H) Vinohradník-vinař (41-010-H) Strážný (68-008-E) Detektiv koncipient (68-009-M) Hrobník ( 69-005-E) Záchranář pro lyžařské tratě (65-025- M) Horský průvodce (65-020-M) Průvodce cestovního ruchu (65-021-N) Psovod horské služby (65-024-H) 18

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ UČŇOVSKÉ ŠKOLSTVÍ - POLISTOPADOVÝ VÝVOJ AŽ PO SOUČASNOST - PŘÍSPĚVEK JOSEFA PĚLUCHY ZE SDRUŽENÍ UČŇOVSKÝCH ZAŘÍZENÍ ČR (SUZ), PŘEDNESENO NA KONFERENCI LIDSKÉ ZDROJE PRO 21. STOLETÍ V bývalé ČSSR došlo k oddělení přípravy v učebních (tzv. dělnických) oborech od ostatních forem odborné přípravy v maturitních (studijních) oborech středních odborných škol (SOŠ). Systém odborného vzdělávání v ČR se v polistopadovém období podstatně změnil a názory na postavení přípravy mládeže na dělnická povolání se rozdělily do dvou názorově odlišných skupin. Jedna, prezentovaná bývalým MH ČR, prosazovala specifické a autonomní postavení učňovského školství tzv. duální systém. Druhá vycházela z jednoty středního odborného vzdělávání. Tento trend postupně převzalo i MŠMT. Přes opakované sliby vlád nebyla od roku 1989 v České republice dlouho zpracována žádná dlouhodobá koncepce vzdělávací politiky státu ani koncepce učňovského školství. Snahy o zlepšení situace UZ komplikovalo časté střídání zřizovatelů, většina škol změnila v průběhu posledních 17 let opakovaně svého zřizovatele, mnohdy i více než pětkrát, naposledy při decentralizaci veřejné správy od 1. 1. 2001, kdy zřizovatelské funkce byly převedeny z MŠMT na kraje. UZ byla kromě MŠMT po r. 1990 též u ministerstva zemědělství, obrany, vnitra, hospodářství, průmyslu, kultury a obchodu. Tyto převody zřizovatelských kompetencí mezi resorty nepříznivou situaci UZ prohlubovaly. Odborné vzdělávání bylo dříve založeno na přípravě pro relativně stabilní a dlouhodobé zaměstnání občana. Nové požadavky rychle se měnícího trhu práce jej však přinutily k větší flexibilitě. Zatím, co v ČR došlo po r. 1990 k expanzi nových státních, soukromých i církevních středních škol, trend v UZ byl u státních UZ opačný. Celkové snižování jejich počtu bylo částečně kompenzováno vznikem nových soukromých UZ. Žáci, dříve nastupující do UZ, se radikálně přesunuli do ostatních typů středních škol, poskytujících maturitní vzdělání. Školy získaly právní subjektivitu a začaly realizovat své vlastní představy v nových vzdělávacích programech v nových typech škol (např. v integrovaných středních školách a centrech odborné přípravy), které byly nejprve podporovány, později tyto experimenty nebyly ani vyhodnoceny. V současné době jsou zřizovateli škol opět podporovány. Zásadní roli sehrály změny způsobu financování. Nejprve byl zaveden systém tzv. normativního financování, který zajišťoval státní příspěvek škole v přímé vazbě na počty žáků (výkony), délku studia a různou náročnost potřeby výdajů na vzdělávací programy. Koncem devadesátých let byl však tento systém postupně deformován na systém nákladového financování, zejména pro celkový nedostatek finančních prostředků. Celkový demografický pokles se stal důvodem skrytého zápasu škol o žáka. Vznikl stav, kdy počty studujících na školách jednostranně určuje výhradně poptávka ze strany rodičů a žáků (po maturitním 22

Situace na školském trhu s ohledem na řemesla certifikátu), nikoliv potřeby zejména regionálního trhu práce. Až po r. 2000 (pod značným tlakem nárůstu nezaměstnanosti) však zejména rodičovská veřejnost více zvažuje možnosti budoucího uplatnění svých dětí na trhu práce a celkové počty žáků v UZ se ustálily na cca 30% populace. Nezájem většiny společnosti i zpracovatelů koncepcí o učební obory vyústil ve stav, kdy ČR nedodržuje doporučení OECD z r. 1996 o poměru počtu žáků v maturitních (60%) a učebních (40%) oborech. To se negativně projevuje zejména na regionálním trhu práce, jednak v růstu celkové nezaměstnanosti absolventů, na druhé straně v růstu poptávky po některých nedostatkových učebních oborech. Prioritou, která výrazně ovlivňuje současný stav, je poptávka rodičů po maturitním certifikátu a demografický pokles. Z důvodů absence potřebných legislativních nástrojů neovlivňuje trh práce vzdělávací poptávku i její strukturu prakticky vůbec. Negativní roli při volbě učebních oborů u rodin s nižšími příjmy zřejmě sehrálo i zrušení tzv. kapesného, později tzv. optimalizace, kdy zrušení UZ snížilo dostupnost vzdělávací nabídky při současném zvýšení finančního zatížení rodin na úhradu zejména dojíždění a ubytování. Přesun žáků k maturitním oborům byl podporován i uvolněním aktivity ostatních typů škol a přijetím legislativních opatření, iniciovaných MŠMT, zejména:! neomezování práva žáka (rodičů) zvolit si vzdělávací cestu,! ukončení monopolu státu jako poskytovatele vzdělání a zřizování soukromých a církevních škol,! rozsáhlé přesuny zřizovatelských i dalších kompetencí v řízení školství a jeho odvětvové řízení školskými úřady,! schvalování nových učebních dokumentů, často bez potřebných vazeb a jejich obrovský nárůst (do r. 1997),! zavedení financování státních i nestátních škol prostřednictvím normativu na žáka. Pozitivním důsledkem liberalizačních změn v celém systému školství bylo, že vzdělávací nabídka škol mohla reagovat na poptávku veřejnosti. Proti tomu negativními jevy byly stoupající výdaje státu (náklady bývalých VHJ se staly výdaji státního rozpočtu), nárůst počtu oborů při ztrátě soudržnosti jejich struktury, vznik disproporcí mezi nijak neomezovanou nabídkou atraktivních maturitních oborů (včetně nárůstu víceletých gymnázií) bez důsledků ze špatné volby vzdělávací cesty ve vazbě na obtížnou uplatnitelnost absolventů na trhu práce. V důsledku těchto bezkoncepčních a prakticky neřízených změn se v některých učebních oborech dnes vyučují tak nízké počty žáků (nebo obory zanikly úplně), 23

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ že nemohou pokrýt požadavky restrukturalizovaných podniků či zahraničních investorů na požadovanou strukturu i obměnu lidských zdrojů jak v oblasti absolventů počátečního vzdělávání, tak v oblasti dalšího vzdělávání občanů. Tady na tomto místě si dovolím uvést, že nebýt osvícenosti managementu odborných škol, byla by současná situace na trhu práce podstatně horší. Absolventi, kteří ukončili studium v minulém školním roce, byli náborováni a přijati před čtyřmi nebo pěti roky, tedy v době, kdy velká část podnikatelů nedávala školám dostatek informací o perspektivě zejména strojírenských a hutních oborů. Přes tuto skutečnost prováděly školy již intenzívní nábor v té době málo atraktivních oborů. Další významnou roli pro vývoj učňovského školství znamenaly:! nárůst nových oborů (zejména maturitních),! změna organizace UZ,! struktura zaměstnanců UZ, zejména problematika mistrů odborné výchovy, dnes učitelů odborného výcviku,! nadbytečná kapacita škol,! řízení učňovského školství,! spolupráce sociálních partnerů,! financování učňovského školství,! legislativní opatření,! poměr žáků ve studijních a učebních oborech, včetně poměru žáků v odborném a všeobecném vzdělávání,! rostoucí délka vzdělávání. Má li systém našeho odborného školství (za jehož nedílnou součást učňovské školství považujeme) dostát náročným požadavkům nejen v EU, zejména růstu konkurenceschopnosti ekonomiky a zaměstnatelnosti absolventů, musí být přijata účinná řešení na zlepšení jeho současného stavu. Námi navrhovaná řešení, která jsou již mnohdy realizována, předpokládají kvalitnější spolupráci zaměstnavatelů a středních škol zejména při:! zaměření na rodiče a žáky při volbě povolání,! společném náboru na základních školách, dnech otevřených dveří ve firmách a školách, 24

Situace na školském trhu s ohledem na řemesla! podstatně větší mediální popularizaci průmyslových odvětví a oborů i odborných škol,! tvorbě školních vzdělávacích programů,! uskutečňování stáží organizovaných pro učitele odborných předmětů,! realizaci všech forem celoživotního vzdělávání,! modernizaci a zavádění nových trendů ve školách. Dále doporučujeme firmám zavádět různé formy hmotné podpory a další motivace žáků při studiu i po absolvování studia. Určitě bude také potřeba iniciovat změny v legislativní oblasti týkající se školského zákona 561/2004 Sb. a zákona o pojistném a sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti 589/1992 Sb. 25

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ Kariérové poradenství ve školní legislativě Legislativní zázemí kariérového poradce Základní pravidla výchovy a vzdělávání ve školách stanoví zákon 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ten mezi základní cíle vzdělávání zařazuje: rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života. Odpovědnost za realizaci cílů vzdělávání ve škole ukládá řediteli školy. V části 15 164 odst. 1 písmeno c školského zákona se praví: Ředitel školy odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb. V jiné své části (část desátá, 116) školský zákon definuje Školská poradenská zařízení. Školská poradenská zařízení zajišťují pro děti, žáky a studenty a jejich zákonné zástupce, pro školy a školská zařízení informační, diagnostickou, poradenskou a metodickou činnost, poskytují odborné speciálně pedagogické a pedagogicko psychologické služby, preventivně 26

Kariérové poradenství ve školní legislativě výchovnou péči a napomáhají při volbě vhodného vzdělávání dětí, žáků nebo studentů a přípravě na budoucí povolání. Školská poradenská zařízení spolupracují s orgány sociálně právní ochrany dětí a orgány péče o mládež a rodinu, zdravotnickými zařízeními, popřípadě s dalšími orgány a institucemi. Mezi školská poradenská zařízení se řadí pedagogicko-psychologické poradny, speciální pedagogická centra, zákon řeší také výkon poradenství, které uskutečňují školy. Ředitel základní, či střední nebo vyšší odborné školy zabezpečuje poskytování poradenských služeb ve škole zpravidla výchovným poradcem a školním metodikem prevence, kteří spolupracují zejména s třídními učiteli, učiteli výchov a dalšími pedagogickými pracovníky školy. Poskytování poradenských služeb ve škole může být zajišťováno i školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem. Tuto specifikaci poradenských služeb již neukládá školám školský zákon, ale další navazující předpisy. Tímto předpisem je vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Ta v 7 Škola uvádí: (2) Ve škole jsou zajišťovány poradenské služby v rozsahu odpovídajícím počtu a vzdělávacím potřebám žáků školy zaměřené na: a) prevenci školní neúspěšnosti, b) primární prevenci sociálně patologických jevů, c) kariérové poradenství integrující vzdělávací, informační a poradenskou podporu vhodné volbě vzdělávací cesty a pozdějšímu profesnímu uplatnění, d) odbornou podporu při integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně žáků z jiného kulturního prostředí a žáků se sociálním znevýhodněním, e) péči o vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných žáků, f) průběžnou a dlouhodobou péči o žáky s neprospěchem a vytváření předpokladů pro jeho snižování, g) metodickou podporu učitelům při aplikaci psychologických a speciálně pedagogických poznatků a dovedností do vzdělávací činnosti školy. V příloze této vyhlášky najdeme popis standardní činnosti výchovného poradce. 27

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ Poradenské činnosti 1) Kariérové poradenství a poradenská pomoc při rozhodování o další vzdělávací a profesní cestě žáků, tj. zejména: a) koordinace mezi hlavními oblastmi kariérového poradenství - kariérovým vzděláváním a diagnosticko-poradenskými činnostmi zaměřenými k volbě vzdělávací cesty žáka, b) základní skupinová šetření k volbě povolání, administraci, zpracování a interpretaci zájmových dotazníků v rámci vlastní odborné kompetence a analýzy preferencí v oblasti volby povolání žáků, c) individuální šetření k volbě povolání a individuální poradenství v této oblasti (ve spolupráci s třídním učitelem), d) poradenství zákonným zástupcům s ohledem na očekávání a předpoklady žáků (ve spolupráci s třídním učitelem), e) spolupráce se školskými poradenskými zařízeními (poradna, centrum) a středisky výchovné péče při zajišťování poradenských služeb přesahujících kompetence školy, f) zajišťování skupinových návštěv žáků školy v informačních poradenských střediscích úřadů práce a poskytování informací žákům a zákonným zástupcům o možnosti individuálního využití informačních služeb těchto středisek. 2) Vyhledávání a orientační šetření žáků, jejichž vývoj a vzdělávání vyžadují zvláštní pozornost a příprava návrhů na další péči o tyto žáky. 3) Zajišťování nebo zprostředkování diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb (vstupní a průběžné) a intervenčních činností pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. 4) Příprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením ve škole, koordinace poskytování poradenských služeb těmto žákům školou a školskými poradenskými zařízeními a koordinace vzdělávacích opatření u těchto žáků. 5) Poskytování služeb kariérového poradenství žákům/cizincům se zřetelem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám. 28

Kariérové poradenství ve školní legislativě Metodické a informační činnosti 1) Zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky a intervence. 2) Metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy v otázkách kariérového rozhodování žáků, integrace individuálních vzdělávacích plánů, práce s nadanými žáky apod. 3) Předávání odborných informací z oblasti kariérového poradenství a péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pedagogickým pracovníkům školy. 4) Poskytování informací o činnosti školy, školských a dalších poradenských zařízeních v regionu, o jejich zaměření, kompetencích a o možnostech využívání jejich služeb žákům a jejich zákonným zástupcům. 5) Shromažďování odborných zpráv a informací o žácích v poradenské péči dalších poradenských zařízení a jejich zajištění v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů. 6) Vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah činnosti výchovného poradce, navržená a realizovaná opatření. Dále jsou uvedeny v přílohách této vyhlášky popisy základní činnosti metodika prevence a školního speciálního pedagoga. Náplně těchto pracovních pozic se problematiky kariérového poradenství nedotýkají či pouze okrajově při řešení speciální péče u žáků handicapovaných či sociálně ohrožených. Při řešení jejich vzdělávací či kariérové cesty ale stejně spolupracují s výchovným poradcem. Dalším člověkem, který se do role kariérového poradce žáků dostává, je školní psycholog. Vyhláška nenařizuje řediteli školy jej zaměstnat, hovoří, že ředitel může zřídit pozici školního psychologa. Díky systémovému projektu VIP kariéra je role školního psychologa na školách v současnosti již zřizována častěji než dříve. Standardní činnosti školního psychologa Diagnostika, depistáž 1) Spolupráce při zápisu do 1. ročníku základního vzdělávání. 2) Depistáž specifických poruch učení v základních a středních školách. 3) Diagnostika při výukových a výchovných problémech žáků. 29

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ 4) Depistáž a diagnostika nadaných dětí. 5) Zjišťování sociálního klimatu ve třídě. 6) Screening, ankety, dotazníky ve škole. Konzultační, poradenské a intervenční práce 1) Péče o integrované žáky (pomoc při sestavování individuálního vzdělávacího plánu, vedení). 2) Individuální případová práce se žáky v osobních problémech (konzultace, vedení). 3) Krizová intervence a zpracování krize pro žáky, pedagogické pracovníky a zákonné zástupce. 4) Prevence školního neúspěchu žáků (náprava, vedení, apod.). 5) Kariérové poradenství u žáků. 6) Techniky a hygiena učení (pro žáky). 7) Skupinová a komunitní práce s žáky. 8) Koordinace preventivní práce ve třídě, programů pro třídy apod. 9) Podpora spolupráce třídy a třídního učitele. 10) Individuální konzultace pro pedagogické pracovníky v oblasti výchovy a vzdělávání. 11) Konzultace se zákonnými zástupci při výukových a výchovných problémech dětí. 12) Pomoc při řešení multikulturní problematiky ve školním prostředí. Metodická práce a vzdělávací činnost 1) Participace na přípravě programu zápisu do 1. ročníku základního vzdělávání. 2) Metodická pomoc třídním učitelům. 30

Kariérové poradenství ve školní legislativě 3) Pracovní semináře pro pedagogické pracovníky (konzultace a metodické vedení). 4) Účast na pracovních poradách školy. 5) Koordinace poradenských služeb poskytovaných ve škole (výchovný poradce, školní metodik prevence, třídní učitelé). 6) Koordinace poradenských služeb mimo školu a spolupráce se školskými poradenskými zařízeními, zdravotnickými a dalšími zařízeními. 7) Metodické intervence z psychodidaktiky pro učitele, včetně podpory při tvorbě školního vzdělávacího programu. 8) Besedy a osvěta (zákonným zástupcům). 9) Prezentační a informační činnost. 10) Participace na přípravě přijímacího řízení ke vzdělávání ve střední škole. Funkce výchovného poradce je zpravidla zřizována ve všech základních, středních a vyšších odborných školách. Je-li to účelné, může být v jedné škole ustanoveno i více výchovných poradců. Výchovný poradce je učitel ustanovený do této funkce ředitelem školy. Podle nařízení vlády, kterým se stanoví rozsah přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, se učiteli výchovnému poradci snižuje rozsah přímé vyučovací činnosti o 1 5 hodin týdně podle počtu žáků, kterým poskytuje své služby. Přímá vyučovací činnost výchovného poradce se snižuje: a) v základní a střední škole s počtem žáků do 150 do 250 do 550 do 800 nad 800 o 1 hodinu týdně o 2 hodiny týdně o 3 hodiny týdně o 4 hodiny týdně o 5 hodin týdně 31

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ b) ve speciálních školách při počtu tříd do 7 do 12 nad 12 o 1 hodinu týdně o 2 hodiny týdně o 3 hodiny týdně Předpokladem pro výkon specializované metodologické činnosti výchovného poradce je odborná kvalifikace pedagogického pracovníka druhu či stupně školy a absolvování studia pro výchovné poradce, které uskutečňují vysoké školy jako jeden z programů celoživotního vzdělávání v rozsahu min. 250 hodin. Výchovní poradci jsou zařazeni ve vyšší platové třídě než běžní učitelé na základě činností, které vykonávají v souladu s katalogem prací. Předpokladem pro výkon specializované činnosti školního psychologa je magisterské studium oboru psychologie. Oblast kariérového poradenství žáků z pohledu kurikula předaných znalostí, získaných dovedností a vybudovaných postojů žáka řeší pro oblast základního vzdělávání Rámcově vzdělávací program základního vzdělávání. V tomto dokumentu a následně i v školních vzdělávacích programech se opět setkáváme s rolí školy v kariérovém rozhodování žáka, ale i nutnosti motivace ke zručnosti, manuální práci a tedy k možnému směřování k řemeslné práci. Mezi cíli základního vzdělávání Rámcový vzdělávací program uvádí: pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci. Kromě dalších pěti klíčových kompetencí definuje RVP také žákovy kompetence pracovní: používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky, přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot, 32

Kariérové poradenství ve školní legislativě využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podložená rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření, orientuje se v základních aktivitách potřebných k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení. Rámcový vzdělávací program zavádí jednotlivé vzdělávací oblasti a v nich charakterizuje vlastní obsah, znalosti, dovednosti, postoje, které by žák měl po absolvování vzdělání získat. Mezi těmito vzdělávacími oblastmi je i oblast Člověk a svět práce, která má žáka vést k: pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce, osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k organizaci a plánování práce a k používání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běžném životě, vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosažení kvalitního výsledku, poznání, že technika jako významná součást lidské kultury je vždy úzce spojena s pracovní činností člověka, autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa, k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a životnímu prostředí, chápání práce a pracovní činnosti jako příležitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení, orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro možnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další životní a profesní orientaci. I po uvedení do platnosti nového školského zákona a z něho vyplývajících nižších právních norem zůstávají v platnosti normy, které byly vydány před účinností tohoto zákona. Jednou z nich, týkající se dané oblasti je Metodický pokyn k zařazení 33

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ vzdělávací oblasti Výchova k volbě povolání do vzdělávacích programů pro základní vzdělávání (kromě škol s ročníky pouze 1. stupně) - čj. 19485/2001-22, který vydalo ministerstvo školství 2. 7. 2001. Zařazení vzdělávací oblasti Výchova k volbě povolání do základního vzdělávání se uskutečňuje tak, že vymezené obsahové okruhy se začleňují jednak do povinných předmětů, které mají k dané problematice nejblíže (především předměty občanská výchova, občanská a rodinná výchova, praktické činnosti), jednak do volitelných předmětů a dalších vzdělávacích aktivit realizovaných školou. Optimální rozsah Výchovy k volbě povolání stanoví pokyn na 60 hodin v období posledních 2-3 let povinné školní docházky. O způsobu začlenění jednotlivých obsahových okruhů do obsahu vzdělávání rozhodne ředitel školy. Přihlíží přitom k souvislostem mezi obsahem témat Výchovy k volbě povolání a obsahem příslušných vyučovacích předmětů. Konkrétní způsob zařazení dané vzdělávací oblasti do výuky a vhodné formy práce závisí především na materiálních, organizačních a personálních podmínkách školy. Metodický pokyn doporučuje, aby ředitel školy pověřil jednoho pedagogického pracovníka (nejlépe výchovného poradce nebo školního psychologa) zajišťováním potřebné koordinace aktivit souvisejících se zaváděním Výchovy k volbě povolání do školní praxe. Tento pedagog by měl mít na starosti kromě vlastní koordinace práce jednotlivých učitelů, kteří se podílejí na realizaci výuky jednotlivých obsahových okruhů VP, také organizování besed s představiteli rozličných profesí, zajišťování exkurzí do vybraných podniků a zprostředkování kontaktů školy s úřadem práce. Způsob zařazení vzdělávací oblasti Výchova k volbě povolání a vyhodnocení dosažených vzdělávacích cílů má být součástí výroční zprávy školy. 34

Možnosti ovlivňování kariérového rozhodování žáků ve škole Možnosti ovlivňování kariérového rozhodování žáků ve škole Nejdůležitějšími faktory, které ovlivňují kariérové rozhodování žáka, jsou přání rodičů, názory vrstevníků a rady učitelů. Škola má v tomto procesu nezastupitelné místo, protože její působení a ovlivňování je kvalifikované a učitelé školy poznávají žákovy předpoklady a zájmy pro studium či vyučení přirozenou cestou, při výuce a komunikaci ve škole. Největší prostor pro řízení kariérového rozhodování má škola ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Ovlivnění kariérového rozhodování žáků není práce časově či obsahově omezená, kariérové poradenství se prolíná celou školní docházkou žáka a to na druhém, ale i na prvním stupni. Nejdůležitější roli v tomto procesu má výchovný poradce, ten koordinuje práci ostatních pedagogů, vykonává přímé poradenství, stará se o administraci volby střední školy. Ve výuce se pak motivace k budoucí profesi, či studiu, může objevit, kdekoliv v osnovách základní školy (před vydáním RVP ZV) je to především ve výuce předmětu Volba povolání a v pracovním vyučování, 35

Metodika školicího programu pro výchovné poradce ZŠ v Rámcově vzdělávacím programu základního vzdělávání pak hlavně ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Ta je vlastně celá věnovaná motivaci k řemeslné a manuální činnosti, tematický celek Svět práce se pak v osmém a devátém ročníku věnuje volbě profese či studia vycházejících žáků. V rámcově vzdělávacím programu je však problematika zahrnutá dříve do oblasti Volby povolání, přímo či nepřímo zahrnuta do dalších vzdělávacích oblastí či průřezových témat (Člověk a společnost, osobnostní a sociální výchova, atd.). Výchovný poradce Výchovný poradce má nezastupitelnou roli v celkovém výchovně vzdělávacím působení školy a to jak při řešení prospěchových, kázeňských problémů žáků, při prevenci a řešení problémů celospolečensky nebezpečných jevů, tak i v oblasti dalšího kariérového směřování žáků. Ve své práci je odpovědný řediteli školy. V oblasti volby povolání se úkoly výchovného poradce dají charakterizovat takto: Poradenská činnost pro rodiče a žáky při volbě povolání. Zjišťování zájmu žáků o studium na středních školách. Evidence nabídky studia na středních školách a dalších informací, které jsou významné pro volbu povolání. Zprostředkování styku se zástupci středních škol. Spolupráce s úřadem práce, organizace exkurzí. Evidence žáků se změněnou pracovní schopností a žáků, kteří nedokončili povinnou školní docházku v základní škole. Zpracování přehledu o úspěšnosti žáků v přijímacím řízení. Poskytování informací žákům a rodičům o odvolacím řízení. Spolupráce s třídními učiteli a dalšími pedagogy, koordinace výuky v oblasti Výchova k volbě povolání (podíl na vytváření tematických plánů). Zajišťování učebních pomůcek a informačních materiálů pro Výchovu k volbě povolání. 36

Možnosti ovlivňování kariérového rozhodování žáků ve škole Člověk a svět práce Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Člověk a svět práce postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede žáky k získání základních uživatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá k vytváření životní a profesní orientace žáků. Žáci se učí pracovat s různými materiály a osvojují si vedle základních pracovních dovedností a návyků i konkrétní dovednosti související s prováděním, plánováním, organizováním a hodnocením pracovních činností, ale i s upevňováním návyků a zásad bezpečnosti a hygieny práce. V závislosti na věku žáků se postupně buduje systém, který žákům může poskytovat důležité informace ze sféry výkonu práce a pomáhat jim při rozhodování o dalším profesním zaměření. Obsah učiva je širokou a otevřenou nabídkou možností pro naplnění vzdělávacích cílů dané oblasti a prostředkem k vytváření očekávaných kompetencí žáků na základě praktických činností žáka a podle podmínek, možností a pedagogických záměrů školy. Šířka a hloubka realizace jednotlivých tematických okruhů je proto v kompetenci školy. Učivo celé vzdělávací oblasti je určeno všem žákům, tedy chlapcům i dívkám bez rozdílu. Tematický celek Svět práce je určen výhradně pro 8. a 9. ročník. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané oblasti směřuje k: získání základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, zejména při ručním opracování materiálů, elektronických pracích, pěstitelských činnostech, vedení domácnosti a činnostech v domácnosti apod.; poznání vybraných technologických výrobních postupů, materiálů a jejich užitných vlastností, surovin i plodin a osvojení si jednoduchých pracovních postupů pro běžný život; osvojení správné volby a používání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci, osvojení si práce s dostupnou mechanizací a technikou, včetně techniky výpočetní, a to na základní uživatelské úrovni; osvojení a uplatňování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce, základů organizace a plánování práce a technologické kázně; 37