Mateřská a rodičovská dovolená ve státech Evropské unie

Bankovní institut vysoká škola Praha Práva a veřejné správy Mateřská a rodičovská dovolená ve státech Evropské unie Bakalářská práce Autor: Kateřina Čapková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Ing. Alena Ţelezná Písek červen, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci s názvem Mateřská a rodičovská dovolená ve státech Evropské unie zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Písku dne 28.6.2013. Kateřina Čapková

Poděkování Děkuji touto cestou vedoucí bakalářské práce Ing. Aleně Ţelezné za odborné a metodické vedení při zpracování daného tématu, za trpělivost, cenné rady a konstruktivní připomínky, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. 3

Anotace Autorka: Kateřina Čapková Vedoucí bakalářské práce: Ing. Alena Ţelezná Instituce: Bankovní institut vysoká škola Praha Název práce: Mateřská a rodičovská dovolená ve státech Evropské unie Klíčová slova: rodičovský příspěvek, rodičovská dovolená, mateřská dovolená, Evropská unie, Česká republika, socioekonomická situace, rodina, rodinná politika Cílem mé bakalářské práce je shrnout rozdíly v mateřské a rodičovské dovolené ve státech Evropské unie. Hlavní část mé práce obsahuje podporu státu a délku dovolené. Zároveň upozorňuje na moţné problémy s návratem ţen po mateřské a rodičovské dovolené. Rodičovský příspěvek je v kaţdé zemi jiný a jiným způsobem ovlivňuje rodinný a pracovní ţivot. 4

Abstract Author Kateřina Čapková Academic supervisor: Ing. Alena Ţelezná Institution: Bankovní institut vysoká škola Praha The title: Maternity and Parental Leave in the European Union Countries Key words: parental allowance, parental leave, maternity leave, the European Union, the Czech Republic, socio-economic situation, family, family policy The aim of this paper is to summarize the differences in maternity and parentel leave in countries of the European Union. The main part of my work includes support of the state and the lenit of the holiday. It also draws attention to possible problems with women returning from maternity and parental leave. Parental contribution in each country is different and different influence sof family and working life. 5

Obsah: 1.Evropská unie 10 1.1. Marshallův plán 11 1.2. Schumanův plán 12 1.3. Měnová definice 14 1.4. Základní práva občanů Evropské unie 14 1.5. Nástroje Evropské unie 15 1.6. Opatření ve vybraných zemích Evropské unie dle typu sociální státu 15 1.6.1. Definice sociálního státu 16 2. Mateřská a rodičovská dovolená, její specifikace 18 2.1. Specifikace 18 2.2. Mateřská dovolená 19 2.3. Rodičovská dovolená 19 2.4. Mateřská dovolená ve státech Evropské Unie 20 2.4.1. Belgie 20 2.4.2. Dánsko 20 2.4.3. Německo 21 2.4.4. Řecko 21 2.4.5. Francie 22 2.4.6. Irsko 22 2.4.7. Itálie 22 2.4.8. Španělsko 23 2.4.9. Rakousko 23 2.4.10. Portugalsko 24 2.4.11. Lucembursko 25 2.4.12. Finsko 25 2.4.13. Nizozemí 26 2.4.14. Švédsko 26 2.4.15. Velká Británie 27 2.5. Rodičovská dovolená ve státech Evropské Unie 27 2.5.1. Belgie 27 6

2.5.2. Dánsko 27 2.5.3. Německo 28 2.5.4. Řecko 28 2.5.5. Francie 28 2.5.6. Irsko 28 2.5.7. Itálie 28 2.5.8. Španělsko 29 2.5.9. Rakousko 29 2.5.10. Portugalsko 29 2.5.11. Lucembursko 29 2.5.12. Finsko 29 2.5.13. Nizozemí 30 2.5.14. Švédsko 30 2.5.15. Velká Británie 30 2.6. Mateřská dovolená v České republice 30 2.7. Rodičovská dovolená v České republice 31 3. Srovnání mateřské dovolené 31 4. Srovnání rodičovské dovolené 32 5. Závěr 32 5.1. Rodičovská, mateřská či otcovská dovolená? 32 5.2. Model úplné rovnosti 33 5.3. Model jednoho plného a jednoho částečného pracovního úvazku 34 5.4. Chlebodárcovský model 34 5.5. České výhody 36 5.6. Současná rodinná politika ČR 37 5.6.1. Opatření rodinné politiky v rámci systému sociálního zabezpečení ČR 38 5.6.2. Prorodinná opatření v systémech dalších sociálních politik ČR 40 5.6.3. Opatření na podporu slaďování rodičovství a zaměstnání 41 6. Seznam pouţité literatury 44 7. Elektronické dokumenty 45 8. Přílohy 46 7

Úvod Mezi nástroje, tvořící sociální politiku a ovlivňující demografický vývoj země, patří mateřská dovolená a rodičovská dovolená. Tyto nástroje napomáhají zkvalitnit výchovu narozených dětí a jejich další příznivý vývoj. Mezi další nástroje, které k tomu stát pouţívá, patří např. porodné, peněţitá pomoc v mateřství, úlevy pracujícím ţenám s dětmi, atd. Čerpání rodičovské dovolené a to, ţe stát v tuto dobu rodiče finančně zabezpečuje, je jedním z faktorů, který můţe ovlivnit porodnost a kvalitu následné péče o dítě. Současně je to jeden ze základních cílů sociální politiky všech vyspělých demokratických států, snaţících se zvrátit nepříznivý vývoj své země. Tato problematika se v jednotlivých státech řeší jiţ dlouhodobě. V ČR nastal zlom v roce 1994, kdy i přes migraci z okolních zemí, se poprvé v historii země mohla zařadit mezi vymírající. V průběhu následujících let se tomuto tématu tolik nevěnovalo, aţ v posledních letech naši politici vnímají, ţe se propad ještě více prohloubil. Za vymíráním české (ale i evropské) populace není jen dnešní ţivotní styl, ale i pomalý růst ekonomiky. Dokladem toho je Irsko, kde se zemi podařilo nastartovat hospodářské reformy a s tím růst HDP přes 10 procent. A počet obyvatel začal rychlým tempem přibývat. V současné době všechny vyspělé ekonomiky počítají s účastí státu na hospodářském a sociálním rozvoji. Stát také vstupuje do hospodářského a sociálního rozvoje a reguluje je. V tomto smyslu je dnes stát ve všech vyspělých zemích také státem sociálním. Problémem v současné době tedy není, zda sociální stát ano či ne, ale jaký sociální stát, jaká má být míra sociálnosti takového státu, v jaké míře se mají tyto rysy naplňovat. Politika každého státu, který chce být sociálním, musí hledět do budoucnosti a musí být výzvou změnit hospodářské a sociální podmínky a tím garantovat zabezpečení a svobodu. 1 --------------------------- 1 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2.vyd. Brno: MU a nakladatelství Doplněk Brno,2000.s. 14-15 8

Ke změnám došlo i po listopadu 1989, hlavně u přechodu státních podniků do soukromých. Vývoj sociální politiky v České republice začal jiţ po vzniku Československa. Tyto aktivity podporoval první prezident T. G. Masaryk filozof, sociolog a politik. Došlo tak postupně k vytvoření relativně moderního systému sociální péče, sociálních dávek a sluţeb. Většina sociálních dávek a sluţeb byla poskytována prostřednictvím státních podniků a orgánů Některé dávky vznikly znova jako příspěvek na dopravu pro nezaopatřené děti. Ke změnám dochází stále dál. Největší změna dosavadního systému došla v roce 1995 v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Dávky jako rodičovský příspěvek, porodné, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, pohřebné jsou od 1.10.1996 vypláceny prostřednictvím státních orgánů. Roku 1997 se přidal přídavek na děti do nového systému jako dávka sociální příplatek. Zároveň byl nově koncipován i příspěvek na bydlení a dopravu. Od 1.1.2003 došlo v souvislosti se zánikem okresních úřadů a vznikem krajů k reorganizaci správních úřadů. Ke změnám v systému dávek však nijak podstatněji nedošlo. Odbor státní sociální podpory se v dnešní době stará o dávky. Další změny směřují k tomu, aby se dosáhlo maximální efektivity vyplácení, zpřehlednění a zamezení případnému zneuţívání dávek. Bohuţel jednotlivé novelizace sociálních zákonů výrazné výsledky nepřinesly, naopak to činí pro běţného občana méně přehlednější a více zneuţitelnější. Pro stát i hůře kontrolovatelnými. Právní vědomí se sloţitostí jednotlivých právních předpisů stalo sníţené jak pro občana, tak i pro úředníky, kteří dávky přiznávají a vyplácejí. Začíná zde převládat snaha zalíbit se budoucím voličům před vytvořením jednoduchého, uceleného, sociálně spravedlivého systému. 9

1. Evropská unie Kořeny Evropské unie (EU) sahají k druhé světové válce. Evropané jiţ nechtěli další zabíjení a válčení. Myšlenka Unie vznikla s odhodláním tomu zabránit. V začátku spolupracovalo šest států hlavně v oblasti obchodu a hospodářství. Evropská unie v dnešní době zahrnuje 25 států. Je to svazek demokratických evropských zemí. Jejich závazkem je společné úsilí o mír a prosperitu. Není to stát, který nahrazuje ostatní, Evropská unie patří mezi jedinečné seskupení. Záleţitosti, týkající se společného zájmu, přijímají demokraticky na evropské úrovni. Vytvořily společné orgány a přenesly na ně část své suverenity. Evropská unie dosáhla vysokého stupně integrace na základě svobodné vůle připojených států. A v čem tkví podstata kritické situace, do které se Evropa dostala? Zástupy trýzněných, hladových, ztrápených a zmatených lidí zírají n a ruiny svých měst a domovů a obávají se, zda se na obzoru neukáže nějaké nové nebezpečí, tyranie nebo teror Je to tím, že Evropané, kteří se seskupili do příliš velkého množství archaických států a národů, rozcupovali kontinent na kousky, a to šíří zmatek široko daleko. Přesto všechno zde existuje možnost nápravy a tou je znovu vytvořit evropskou rodinu nebo se co nejtěsněji přiblížit jejímu ideálu takových uspořádáním, které umožní žít v míru, bezpečí a svobodě. Musíme vybudovat nějaký typ Spojených států evropských. 2 Francouzské, americké a britské sloţení okupační zóny se pro Evropu stalo důleţitým zlomem. Snahu o evropskou integraci podporovaly jednotlivé země, kaţdá z nich sledovala své vlastní zájmy. Integrace Francie a Německa na kontinentě vytvořila šanci proti americko-britskému vlivu a rovněţ i záruku, ţe se Německo nestane opět vojenským protivníkem. A stane se nezávislou normální zemí. 3 Italové pojaly integraci Evropy jako protiváhu vůči komunismu a tím i moţnost zavřít italsko fašistickou minulost. ------------------------ 2 Winston Churchill, Curych, 19.září 1946 3 Nezávislou zemí bylo Německo uznáno aţ v roce 1955 10

1.1. Marshallův plán Nejdůleţitější snahou čelit komunizmu v Evropě byl Marshallův plán a vznik Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC). Americký ministr zahraniční George Marshall nabídl všem evropským národům jeho plán obnovy, pokud se k němu připojí. V Paříţi se sešli zástupci evropských zemí a na konferenci stanovili výši pomoci a vytvoření organizace, spolupracující na evropské obnově. Do Marshallova plánu vloţil Americký kongres v dubnu 1948 finanční prostředky. Mezi lety 1948 aţ 1952 v rámci Marshallova plánu rozdělila finanční pomoc ve výši 12 miliard dolarů. Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) umoţnila pokrok v evropské integraci. Byl to jeden z jejích úkolů mimo rozdělení pomoci Spojených států. Došlo k odstranění vnitřních překáţek evropského obchodu, zlepšení vnitřního evropského systému plateb a zaloţení Evropské platební unie (EPU). V roce 1949 tlačilo USA na vytvoření otevřenějších podmínek pro evropskou ekonomickou integraci. Hlavně vnitřní liberalizaci obchodu. Ta podpořila rychlou expanzi obchodu a růst příjmů. Marshallův plán a s tím i americká pomoc začala ztrácet v roce 1952, kdy se pomoc přesunula směrem k NATO. V roce 1961 se evropská hospodářská spolupráce stala Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Euroepan Cooperation and Development, OECD). Po roce 1045 většina evropských států zbankrotovala. Evropská platební unie (EPU) v prvním roce odstranila veškeré diskriminační obchodní opatření mezi členy EPU. Během let 1059 aţ 1958 zaţil vnitřní evropský obchod vzrůst aţ na dvojnásobek. Došlo k obnovení evropské finanční stability a vytvoření slušné dolarové rezervy. 4 Efektivně fungující demokratickou vládu v prvních poválečných letech měla pouze Velká Británie, která byla přesvědčena o nadřezenosti národních států. Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) patřila k mezivládním. Dále i Evropský kongres z roku 1948. Předsedal mu Winston Churchill v Haagu. Vznikly dvě mezivládní instituce, Rada Evropy (1949) a Mezinárodní soud pro lidská práva (1950). ---------------------------- 4 Zdroj: Eichengreen a de Macedo (2001) 11

1.2 Schumanův plán Otcem evropské integrace byl Jean Monnet, kterého propagoval francouzský ministra zahraniční Robert Schuman. Ten přišel s tzv. Schumanovým plánem, inspirovaným Jeanem Monnetem. Franci a Německo na návrh měly umístit pod kontrolu nadnárodní autority svůj uhelný a ocelářský sektor. Uhlí a ocel patřilo v té době mezi základ industriální ekonomiky se zásadním významem pro armádu a průmyslovou sílu. Byl to velmi radikální federální krok. Schuman tak zdůvodňoval svůj plán jako pojistku proti dalšímu francouzskoněmeckému válečnému konfliktu. Vznikla skupina států nazývaná Šestka. Připojily se státy Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a Itálie. Patřila k Evropskému společenství uhlí a oceli (ESUO). Většina zemí to odřekla z důvodu chápání uhelného a ocelářského průmyslu jako páteř moderní industriální ekonomiky. Nejvyšším úřadem byla stanovována klíčová rozhodnutí jako byl obchod a produkce v sektoru uhlí a oceli a určování ceny. Dnes je jeho nástupcem Evropská komise. Spolupráce Šestky se ukázala jako úspěšná. Hlavně pro Německo to znamenalo efektivní růst. I přesto pokračovalo napětí mezi Východem a Západem a Německo reagovalo nezbytným přezbrojením. Německo se připojilo k Severoatlantické alianci NATO (North Atlantic Treaty Organizatiton) a začalo znovu zbrojit. Sovětský blok SSSR a země střední a východní Evropy na to reagovaly formou Varšavské smlouvy. V tento moment, roku 1995, dochází k oslabení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a společenství jiţ nemůţe zaručit, ţe nedojde k další válce. Vše vede k prohloubení ekonomické spolupráce. Akční výbor pro Spojené státy evropské (představitelé Šestky), zaloţený Jeanem Monnetem, 5 tvoří nátlakovou skupinu, jejíţ cílem je umoţnit vplynutí evropských národních států do nadnárodní organizace podle linie ESUO. Propaguje tím ambicióznější plány pro evropskou integraci. ------------------------------------------------ 5 Jean Omer Marie Gabriel Monnet, byl francouzský politik, diplomat a ekonom, tvůrce Monnetova plánu z roku 1947 12

Vznikl plán také na Společenství evropské obrany (European Defence Comunity, EDC) a Evropské politické společenství (European Political Commnunity, EPC). Neúspěchem bylo zamítnutí francouzským parlamentem. I přesto, myšlenka ESUO, EDC, EPC, je nebývale revoluční. Roku 1957 v Říme dochází k podpisu dvou dohod. Jedná se o Evropské společenství pro atomovou energii (Euroatom) a Evropské hospodářské společenství (EHS). Uţ v roce 1958 začala existence Evropského hospodářského společenství. Velká Británie odstoupila v momentě, kdy Jean Monnet a ostatní cítili, ţe se snaţí iniciativu Šestky sabotovat. Další základy etap prohlubování evropské integrace tkví v Římských smlouvách. Volný pohyb pracovních sil, integraci kapitálového trhu, svobodný obchod se sluţbami a další okruh společenských politik, měly být implementovány nadnárodní Evropskou komisí. Vzniklo několik nadnárodních institucí. Jako Evropské parlamentní shromáţdění (předchůdce Evropského parlamentu) nebo Evropský soudní dvůr. Došlo k odstranění vnitřních cel a dovozních kvót jiţ o 18 měsíců dříve, neţ bylo plánováno. Clo se podle Římských dohod platilo přímo Evropské komisi. Evropské sdruţení volného obchodu (ESVO) bylo zaloţeno ze zbylých států jako reakce na moţnost diskriminace a přehlíţení, kterému by mohly čelit. Zavázala členy odstranit vzájemné obchodní celní tarify společně s programem EHS. I přes to mohl kaţdý člen zvolit dovozní cla podle svého uváţení. Z procesu odstraňování cel byla zemědělská produkce vyňata. Proces evropské integrace i přes uvedení celní unie v ţivot začal stagnovat. V 60.letech proţívalo Evropské společenství krizi aţ k ekonomickým šokům, které přetrvávaly aţ do začátk 70. let. Europesimismus trval aţ do roku 1985. 13

1.3. Měnová unie V této době se USA snaţila ufinancovat válku ve Vietnamu a tiskla peníze ne zrovna vhodný způsobem. Jelikoţ inflace USA byla propojena s měnou dolaru, promítala se do růstu inflace Evropy, coţ vyvrcholilo v letech 1971 aţ 1973 ke zhroucení celého tohoto systému. Bylo potřebou dosáhnout obnovení stabily směnných kurzů. Podle studií připravených v 60.letech byl představen návrh na zavedení měnové unie. Byl přijat a do roku 1980 mělo dojít k vytvoření úplné měnové unie. Jacques Delors přišel s myšlenkou vytvořit měnovou unii. Toho se chytil i francouzský prezident Francois Mitterand i německý kancléř Helmut Kohl. Cílovým rokem měl být rok 1999 a vytvoření měny do roku 2002. Rozhodnutí bylo zapsáno do Maastrichtské smlouvy, formálně také nazývaná Smlouva o Evropské unii. Zavazovala členy k postoupení státní suverenity nadnárodní instituci Evropské centrální bance a nahradila vlastní měnu eurem. 1.4.Základní práva občanů Evropské unie Vstupem dalších států byla Unie přinucena ke změnám a vznikla tak Amsterodamská smlouva. Ta ještě více posílila základní práva občanů v Evropské unii. Jedním z toho bylo pozastavení členských práv Evropské unie kterékoliv zemi, která by je porušovala. Diskriminaci rozšířila i na pohlaví, rasu, náboţenství, věku, sexuální orientaci. Podpořila také rovnost muţů a ţen. Smlouva zlepšila transparentnost politiky. Dopomohla občanům k přístupu k úřadním dokumentům evropských orgánů. Toto vše bylo potvrzeno setkáním v Nice v prosinci 2000 vyhlášením Charty základních práv Evropské unie. Vypracoval to konvent, sloţený z členů parlamentů členských států, Evropského parlamentu, ze zástupců národních vlád, z jednoho člena Komise. Charta obsahovala 54 článků uspořádaných do šesti části důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanství, spravedlnost. Vše to vymezuje základní hodnoty Evropské unie. Dále také občanská, politická, ekonomická a sociální práva občanů EU. 14

1.5. Nástroje Evropské unie Směrnice Rady č. 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o Rámcové dohodě o rodičovské dovolené, uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a ETUC: Za účelem podpořit sladění rodičovských a pracovních povinností zaměstnaných rodičů stanoví dohoda minimální poţadavky. Patří tam garance moţnost rodičů pečovat o dítě alespoň po dobu tří měsíců. Vztahuje se na pracující muţe i ţeny, mající pracovní smlouvu nebo spadají do pracovního poměru stanoveném právními předpisy, kolektivními smlouvami, nebo praxí platnou v kaţdém členském státě. Po ukončení rodičovské dovolené, mají zaměstnanci právo vráti se na stejné pracovní místo. Pokud není moţné vrátit se, tak na srovnatelné nebo podobné místo odpovídají jejich pracovní smlouvě nebo pracovnímu poměru. Rezoluce Evropského parlamentu formuluje specifické doporučení pro EU v několika klíčových oblastech, například poţaduje zlepšení výměny informací, prevenci nechtěných těhotenství a potratů, sexuální reprodukční práva pro dospívající včetně sexuální výchovy a celkově zlepšení zdravotní politiky týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví obyvatelstva. Mimo jiné, rezoluce vyzývá k podpoře vědeckého výzkumu v oblasti muţské antikoncepce. Aby byla v uţívání moderních antikoncepčních metod nastolena generová rovnost. Evropský parlament má stanovisko k potratům důraz je kladen na legálnost a bezpečnost potratů. Dostupnost postkoitální antikoncepce, podporu těhotným ţenám a propagaci sexuální výchovy a antikoncepce. V zemích Evropské unie jsou opatření týkající se potratů individuální. Příklad: Irsko potrat je ilegální s výjimkou záchrany života ženy. Finsko, Velká Británie, Lucembursko, Kypr, Island potrat je povolen na základě socioekonomických podmínek a též při ohrožení zdraví. 15

1.6. Opatření ve vybraných zemích Evropské unie dle typu sociální státu 1.6.1. Definice sociálního státu Sociální stát vyvolal potřebu péče o rodinu, potomky, ale i staré lidi, způsobenou migrací a silnými trţními mechanismy. Sociální stát se počal vytvářet s rozvojem průmyslu a měst, rozpad tradičních forem rodiny způsobený migrací a silnými trţními mechanismy vyvolal potřebu péče o rodiny, potomky a staré lidi. Se vznikem welfare state 6 docházelo k zajištění sociální stability. Poprvé tento termín byl pouţit roku 1939 k popisu situace ve Spojeném království. Je vázán na demokratický reţim. Pojí se s relativně vyspělou trţní ekonomikou. Martin Potůček (1995) jej vykládá takto:: Sociální stát je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou. Peacock: Skutečným účelem welfare state je naučit lidi, jak si počínat bez něho. Různorodost sociálních států je v právní podstatě a ve stratifikaci, tj. v rozdílném uspořádání hodnot mezi státem, trhem a rodinou. Odborná literatura obsahuje několik typů welfare state. Pro ekonomicky vyspělé země jsou akceptovatelné dvě typologie, Titmussova a Esping-Andersenova. Titmuss (1987) rozlišuje tři typy sociálního státu: reziduální, pracovně výkonový a institucionálně redistributivní. Tomu obdobně odpovídá typologie Esping-Andersena (1990), která rozlišuje následující typy: liberální, konzervativní a sociálně demokratický. --------------------------------------------------------- 6 welfare state (z angl.) je označení pro sociální stát. Na vymezení pojmu neexistuje jednotný názor 16

Tabulka č. 1.5.: Typy a rysy welfare state Titmussova typologie Reziduální Pracovně výkonový Institucionálně redistributivní Esping-Andersenova Sociálnědemokratický Liberální Konzervativní typologie Alternativní název anglosaský korporativistický skandinávský Převládající způsob solidarity individuální etatistický univerzální Míra dekomodifikace 1 malá velká největší Role státu malá střední (subsidiarita) velká Role trhu velká malá malá Role rodiny malá velká malá Status klientů nízký střední vysoký Povaha klientů chudáci občané členové společnosti Kritérium k obdrţení dávek potřeba status občanství Příklad (země) USA, Velká Británie Německo, Francie Švédsko, Norsko 17

Mimo tyto typologie se objevuje dle Matějkové, Paloncyové (2004) prorodinný typ sociálního státu vyznačující se sociální loajalitou ve společnosti, nízkou úrovní dávek rodinám či málo rozvinutou sítí zařízení péče o děti. Do této kategorie se řadí např. Španělsko, Itálie nebo Řecko. Jako pátý typ sociálního státu označily tyto autorky typ postsocialistický, který je příznačný pro všechny bývalé státy socialistického bloku včetně České republiky. Pro tento typ je charakteristický vysoký stupeň přerozdělování zdrojů do systému, rozvinutá síť péče o děti či snadnost dostupnosti dávek. Ţádný z uvedených reţimů neexistuje v takto jasné podobě a prvky jednotlivých reţimů se vzájemně prolínají. 2. Mateřská a rodičovská dovolená, její specifikace 2.1. Specifikace Doporučení Evropské komise je, aby ţeny v zemích EU měly nárok u mateřské dovolené minimálně na 18 dnů. Česká republika má uzákoněnou mateřskou dovolenou v délce 28 týdnů, pokud ţena porodí více dětí najednou, je to v délce 37 týdnů. Peněţitá pomoc v mateřství se od ledna 2009 v ČR zvyšuje v závislosti na výši předchozího příjmu. Na ni navazuje dovolená rodičovská, která můţe být placena aţ do 4 let věku dítěte. Zcela ojedinělá je neomezující moţnost výdělku pečujícího rodiče a zároveň délka i výše příspěvku 18

2.2. Mateřská dovolená Mateřská dovolená je osobní překáţkou v práci. Zaměstnavatel je povinen zaměstnankyni omluvit. V souvislosti s porodem, péčí o narozené dítě náleţí zaměstnankyni v současné době pracovní volno po dobu 28 týdnů. Při porodu dvou a více dětí, náleţí volno v délce 37 týdnů. Volno lze čerpat 6-8 týdnů před očekávaným datem porodu. Porodí-li matka předčasně, můţe čerpat ode dne porodu celou zákonem stanovenou délku mateřské dovolené. Dojde-li k porodu v termínu určeném lékařem a nevyčerpá-li ţena do té doby alespoň 6 týdnů mateřské dovolené, náleţí ji pouze 22 týdnů volna po porodu. 2.3. Rodičovská dovolená Další oblastí, která je na úrovni EU řešena je rodičovská dovolená a právo na volno z naléhavých rodinných důvodů. Rodičovská dovolená pro rodiče pracující v EU znamená individuální právo při narození nebo adopci dítěte na péči o toto dítě po dobu minimálně tří měsíců. V tomto ohledu je velmi důleţité, ţe by neměla být uplatňována ţádná diskriminace v udělování rodičovské dovolené matce či otci. Po skončení rodičovské dovolené je zaručeno právo návratu na stejné pracovní místo nebo není-li to moţné na místo srovnatelné. Uvedená ustanovení zajišťují určité minimální záruky, další podrobná opatření se liší podle jednotlivých zemí. Rodičovská dovolená se poskytuje ode dne převzetí dítěte aţ do 3 let věku dítěte. Byloli dítě převzato po dosaţení 3 let věku, nejdéle však do 7 let věku, přísluší rodičovská dovolená po dobu 22 týdnů ( 197 ZP). Jestliţe dítě bylo ze zdravotních důvodů převzato do péče kojeneckého nebo jiného léčebného ústavu a ţena či muţ nastoupí do práce, přeruší se tímto mateřská nebo rodičovská dovolená. Její nevyčerpaná část se poskytne ode dne opětovného převzetí dítěte z ústavu do své péče, ne však déle neţ do doby, kdy dítě dosáhne tří let věku ( 198 odst. 2 ZP). Jestliţe se zaměstnankyně (zaměstnanec) přestane o dítě starat, dítě je svěřeno do rodinné či ústavní péče nahrazující péči rodičů nebo je v dočasné péči kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu z jiných neţ zdravotních důvodů, mateřská či rodičovská dovolená jim nepřísluší po dobu, po kterou o dítě nepečují ( 198 odst. 3 ZP). 19

V případě úmrtí dítěte v době, kdy je ţena na mateřské nebo rodičovské dovolené či muţ na rodičovské dovolené, poskytuje se mateřská nebo rodičovská dovolená ještě po dobu 2 týdnů ode dne, kdy dítě zemřelo. Nejdéle však do dne, kdy by dítě dosáhlo věku 1 roku ( 198 odst. 4 ZP). 2.4. Mateřská dovolená ve státech Evropské unie 2.4.1. Belgie Mateřská dovolená před předpokládaným datem porodu, nazývaná prenatální dovolená trvá v Belgii 7 týdnů. V případě mnohačetného porodu je to 9 týdnů. Jeden týden před porodem je povinný, další týdny nepovinné. Poporodní dovolená je povinná v době 8 týdnů po porodu. Pokud nebude vybrána některá část nepovinné prenatální dovolené, můţe být vybrána po porodní dovolené nebo v případě, ţe se dítě vrátí po dlouhé hospitalizaci. V případě úmrtí matky, část poporodní dovolené můţe být změněna za jistých podmínek na otcovskou dovolenou. V průběhu mateřské dovolené pobírá matka plat od zaměstnavatele. Peněţitou dávkou myslí se tím mateřský příspěvek, tvoří 82% platu (bez stropu) prvních 30 dní, 75% nebo 60% platu (dle stropu), pro dobu od 31. dne a maximálně na 15 týdnů. Zvláštní ustanovení pro nezaměstnané a invalidní. Porodní příspěvek 945 euro pro první porod, 711 pro druhý a kaţdý další. 2.4.2. Dánsko Zaměstnaná ţena podnikatelka dostává 4 týdny před očekávaným porodem týdenní 20

a 24 týdnů po porodu (posledních 10 týdnů z 24 můţe jít ve prospěch otce); Zaměstnaný muţ podnikatel dostává týdenní platby po 2 týdny během 14 týdnů následujících po porodu a 2 týdny po ukončení 24 týdenního období. V případě adopce: týdenní platby po 24 týdnů od data kdy rodiče skutečně převezmou dítě do péče, z čehoţ 2 týdny jsou pro oba adaptující rodiče a 2 týdny jako prodlouţení 24 týdnů pro adaptujícího otce. Kolektivní smlouva zajišťuje nepřetrţité vyplácení mzdy a platu určitým zaměstnaneckým skupinám. V tomto případě jsou zaměstnanci oprávněni k vyplácení mateřských dávek od zaměstnavatele. Peněţité dávky u zaměstnance- mateřské dávky se vypočítávají na základě hodinové mzdy pracujícího, maximálně 349 euro týdně nebo 11 euro na hodinu (37 hodin týdně), a na základě počtu odpracovaných hodin. Samostatně pracující mateřské dávky vypočítány na základě výdělku z profesní aktivity samostatně pracující osoby, maximum jako u zaměstnanců. 2.4.3. Německo Mateřská dovolená trvá před porodem 6 týdnů a po porodu 8 týdnů. V případě předčasného nebo mnohačetného porodu je to 12 týdnů. Příplatek od zaměstnavatele rozdíl mezi mateřskou dávkou vyplácenou z nemocenského fondu a čistým příjmem pojištěné ţeny je hrazen zaměstnavatelem podle Zákona o ochraně mateřství. Mateřské dávky průměrná čistá mzda pojištěné osoby, sníţená o legální příspěvky, maximálně 13 euro na den. Rozdíl je hrazen příplatkem zaměstnavatel ( v případě obstrukcí to hradí stát). nepojištěné zaměstnankyně obdrţí maximálně 205 euro. 2.4.4. Řecko Mateřské dávky splatné pojištěné ţeně 56 dní před a 56 dní po porodu. Ţádné pokračování vyplácení platu do zaměstnavatele. Maximum 36 euro na den (ţádní závislí), maximum (4 závislí) 50 euro na den. 21

2.4.5. Francie Mateřské dávky jen pro zaměstnankyně přerušující jejich práci: - 16 týdnů z toho 6 před porodem a 10 po porodu. - 2 další týdny před porodem v případě patologického porodu. V případě 3. dítěte -26 týdnů, z toho 8 týdnů před porodem. Při dvojčatech 34 týdnů, z toho 12 před porodem. Při mnohačetném porodu je to 46 týdnů, z toho 24 před porodem. V případě adopce mateřská dovolená. Tato dovolená můţe být rozdělena mezi otce a matku, za předpokladu, ţe oba na to mají nárok. Zemře-li matka při porodu, je otec oprávněn k otcovské dovolené. Plat od zaměstnavatele: Mzda je zachována záleţí na kolektivní smlouvě nebo na dohodě o měsíčních platbách. Zaměstnavatel pouze musí i nadále vyplácet částku přesahující mateřskou dávku. Čistá mzda se stropem: maximum 61 euro na den; Minimum - 7,53 euro na den. 2.4.6. Irsko Mateřská dovolená 14 týdnů min. 4 musí být vybrány před a 4 týdny po porodu. Zaměstnavatelé nemají povinnost pokračovat ve vyplácení mzdy během mateřské. Peněţité dávky 70 % průměrného týdenního výdělku v relevantním fiskálním roce. Minimum 115 euro, maximum 219 euro na týden nebo částka dávky v neschopnosti zahrnující přírůstky pro dospělé a závislé děti, ke kterým by daná osoba byla oprávněna při nepřítomnosti v práci z důvodu nemoci - částka která je vyšší. 2.4.7. Itálie Mateřská dávka, jen kdyţ je přerušena výplata mzdy: 1 nebo 2 měsíce před předpokládaným datem porodu a 3 nebo 4 měsíce (v případě 1 měsíce absence před porodem) po porodu (nepovinně 6 dalších měsíců) Nepovinná dodatečná rodičovská dovolená můţe být ţádána otcem, kdyţ o ni neţádá matka, nebo kdyţ je otec jediným ţivitelem. Zaměstnavatel vyplácí kompenzaci jménem Národního institutu sociálního ochrany. Tato částka je odpočítávána z příspěvků. 22

Peněţité dávky 80% výdělku pro povinné období, 30% pro dodatečnou. 2.4.8. Španělsko Mateřské dávky po dobu max. 16 týdnů. 2 týdny navíc v případě mnohačetného porodu pro kaţdé dítě. Je-li zaměstnankyně - příjemkyně dávky v lékařské péči i po této 16-ti týdenní době, bude povaţována za dočasně neschopnou práce. V případě mnohačetného porodu, je vyplácen zvláštní přídavek po 6 týdnů. Pracují-li oba rodiče, 10 týdnů (dovolené a příspěvku) můţe být ve prospěch otce. Zemře-li matka při porodu, otec má nárok na poporodní mateřskou dovolenou. Ţádné pokračování výplaty mzdy od zaměstnavatele. Peněţité dávky 100% příspěvku. 75% příspěvku pro rizikové těhotenství ode dne zahájení rizikové těhotenství (příspěvek denní mzda posledního měsíce před ukončením práce). 2.4.9. Rakousko Mateřské dávky (není-li nadále proplácena mzda) 8 týdnů před a po porodu, z toho 12 týdnů v případě předčasného, mnohačetného porodu, nebo císařského řezu. Ţádné vyplácení mzdy zaměstnavatelem, kromě zaměstnanců, kteří vydělávávají méně neţ 296 euro za měsíc. Mateřská týdenní dávky do částky průměrného čistého příjmu za posledních 13 týdnů nebo 3 měsíce Pro dobrovolně pojištěné osoby s příjmy pod hranicí povinného pojištění a osoby se smlouvu (free service contract) částka činí 6,83 euro na den; Mutter-Kind-Pass- Bonus 23

2.4.10 Portugalsko Mateřské dávky během mateřské dovolené po 120 dní, z toho90 před porodem, matka si musí nutně vybrat 6 týdnů, 14-30 dní po potratu nebo narození mrtvého dítěte. V případě mnohačetného porodu je dovolená prodlouţena o 30 dní na dítě. Otcovská dávka 5 dní, vcelku i jednotlivě, během prvního měsíce po narození a : - v případě fyzické nebo mentální nezpůsobilosti matky - v případě úmrtí matky, - - zaloţené na společném rozhodnutí rodičů - období dávek je poskytováno v posledních případech, je ve vztahu k době kdy by matka měla nárok na dávky. V případě úmrtí matky, je minimální období 14 dní Dávky - rodičovská dovolená otec nebo matka si mohou vybrat 3 měsíce rodičovské dovolené, aby mohli pečovat o dítě mladší 6-ti let. Tato doba se započítává do důchodu. Otec můţe dostat příspěvek na 15 dní, následují-li mateřskou nebo otcovskou dovolenou. Dávky pro zvláštní dovolenou pro prarodičce 30 dní po narození vnoučete. Určeno pro pracujícího dědečka nebo babičku, je-li dítě v jejich péči a rodičům je 16 nebo méně. Přídavky při riziku v těhotenství pracuje-li ţena během těhotenství v nebezpečných podmínkách bezpečnostních / zdravotních nebo v případě nočních směn. Rodičovské dávky v případě nemocného nebo postiţeného dítěte otec nebo matka nemocného dítěte mladšího 10 let nebo postiţeného dítěte (bez věkového omezeni) maximálně 30 dní pro kaţdé dítě a kalendářní rok. Rodičovská dovolená pro péči o těţce postiţené nebo chronicky nemocné dítě pro otce nebo matku na období max. 6 měsíců. Ţádné další platby od zaměstnavatele. Mateřský příspěvek, otcovsky příspěvek, grant k adopci rodičovský příspěvek, příspěvek pro prarodiče - denní dávka 100% průměrné denní mzdy (zahrnuje platby o Vánocích a svátcích). Minimální částka 50% minimální mzdy. 24

2.4.10. Lucembursko Mateřské dávky jen je-li přerušena výplata mzdy. 8 týdnů před očekávaným datem porodu a 8 týdnů po porodu, 4 týdny příspěvek pro kojící matky a v případě předčasného porodu nebo mnohačetného porodu. Další osvobození od práce není-li moţná změna úlohy ze zdravotních důvodů. Mateřský příspěvek 16 týdnů. Nekumulativní s podobnými mateřskými dávkami nebo výdělky. Ţádné další platby od zaměstnavatele. Mateřské dávky 100% mzdy: Mateřský příspěvek 171 euro na týden, po dobu 16 týdnů. 2.4.11. Finsko Mateřský příspěvek buďto mateřský balíček zahrnující potřeby pro dítě nebo celková částka 140 euro. Zvláštní mateřský příspěvek placený během těhotenství, je-li matka v zaměstnání vystavena chemickým substancím, radiaci nebo infekční nemoci. Mateřský příspěvek se platí matce 105 po sobě jdoucích dnů kromě nedělí, z toho 30-50 před předpokládaným datem porodu. Rodičovský příspěvek můţe být vyplácen otci max. 18 dní. Rodičovský příspěvek vyplácí se okamţitě po mateřském příspěvku bud matce nebo otci po dobu 158 dnů (mimo neděle). V případě mnohačetného porodu je přidáno 60 dní k této době pro kaţdé další dítě. V případě adopce dítěte mladšího 7 let je rodičovský příspěvek vyplácen minimálně 180 dní. Vyplácení podle kolektivní smlouvy. Minimální peněţitá dávka je 10 euro na den. 25

2.4.12. Nizozemí Všeobecně je mateřská dovolená 16 týdnů. Před porodem je dovolená mezi 6 a 4 týdny povinná, 10-12 týdnů zbývá pro dovolenou po porodu. V případě předčasného porodu stále platí nárok na dovolenou 16 týdnů. V případě pozdního porodu, se počet dní před porodem navíc připočítává k celkové době dovolené. V tomto případě je delší neţ 16 týdnů. Ţádné další platby od zaměstnavatele. Peněţité dávky 100% denní mzdy. Maximální denní mzda 153 euro. Podnikatelky 100% minimální mzdy 2.4.14. Švédsko Těhotenský peněţní příspěvek se vyplácí maximální po dobu 50 dnů během posledních 60 dní před očekávaným datem porodu. Rodičovský peněţitý příspěvek se vyplácí celkem po dobu 450 dnů na dítě. 360 se vyplácí podle pravidel jako nemocenská, minimum je 6,75 euro na den (zaručená částka). Ostatních 90 dnů se vyplácí zaručená částka. Dny mohou být vybrány nejdříve 60 dní před očekávaným porodem ţenou a kaţdým z rodičů do věku 8 let dítěte. Rodiče sdílející opatrovnictví jsou oprávněni k polovině celkového počtu dnů kaţdý. Toto právo můţe být převedeno na druhého rodiče s výjimkou 30 dnů, které jsou rezervovány jednotlivě pro matku a otce. Dočasný rodičovský příspěvek můţe být vybrán maximálně na 60 dní za rok do 12 let dítěte. Otec je oprávněn k 10 dnům v souvislosti porodem. 26

2.4.13. Velká Británie Všichni zaměstnanci jsou oprávněny k 18 týdnům zákonné mateřské dovolené. Navíc, zaměstnanci, kteří pracovali pro jednoho zaměstnance min. 1 rok, mají nárok k dodatečné mateřské dovolené trvající od konce jejich mateřské dovolené do konce 28. dne poté co se dítě narodí. Zákonná mateřská mzda je minimální částka,který zaměstnavatel ze zákona vyplácí během mateřské dovolené. Zaměstnavatel můţe platit vyšší částky, kdyţ si přeje, nebo můţe platit déle neţ 18 týdnů. Zákonná mateřská mzda 90% výdělku po dobu prvních 6 týdnů, 95 euro po zbývající týdny (aţ 12). Mateřský příspěvek 95 euro na týden po dobu 18 týdnů, je-li průměrný výdělek přinejmenším srovnatelný s nejniţším limitem výdělku - 106 euro na týden. Jinak můţe ţádat 90% jejího průměrného výdělku, je-li její průměrný výdělek minimálně 48 euro na týden. 6 2.5. Rodičovská dovolená ve státech Evropské unie 2.5.1. Belgie Rodičovská dovolená je v Belgii po dobu 3 měsíců. 2.5.2. Dánsko Rodičovská dovolená v Dánsku je po dobu 52 týdnů. ----------------------------------------------------------- 6 Mateřská a rodičovská dovolená ve státech EU, Gender studies o.p.s 27

2.5.3. Německo Rodičovská dovolená v Německu je po dobu 12 měsíců. 2.5.4. Řecko Rodičovská dovolená v Řecku je po dobu 3,5 měsíce. 2.5.5. Francie Rodičovská dovolená ve Francii je po dobu 3 roků. 2.5.6. Irsko Rodičovská dovolená v Irsku je po dobu 3 měsíců. 2.5.7. Itálie Rodičovská dovolená v Itálii je po dobu 10 měsíců. 28

2.5.8. Španělsko Rodičovská dovolená ve Španělsku je po dobu 3 roků. 2.5.9. Rakousko Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 24 měsíců. 2.5.10. Portugalsko Rodičovská dovolená v Portugalsku je po dobu 24 měsíců. 2.5.11. Lucembursko Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 6 měsíců. 2.5.12. Finsko Rodičovský příspěvek vyplácí se okamţitě po mateřském příspěvku bud matce nebo otci po dobu 158 dnů (mimo neděle). V případě mnohačetného porodu je přidáno 60 dní k této době pro kaţdé další dítě. V případě adopce dítěte mladšího 7 let je rodičovský příspěvek vyplácen minimálně 180 dní. Vyplácení podle kolektivní smlouvy. Minimální peněţitá dávka je 10 euro na den. 29

2.5.13. Nizozemí Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 3 měsíců. 2.5.14. Švédsko Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 480 dní. 2.5.15. Velká Británie Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 13 týdnů. 2.6. Mateřská dovolená v České republice Mateřská dovolená trvá v Česku 28 týdnů a poskytuje se od 6 aţ 8 týdne před očekávaným porodem. Po dobu 28 týdnů pobírá maminka peněţitý příspěvek v mateřství. Jedná se o dávku nemocenského pojištění a jeho výše je závislá na předchozím příjmu. Po skončení mateřské dovolené následuje rodičovská dovolená, kde je pobírán rodičovský příspěvek. Obvykle je čerpán do 3 let věku dítěte (lze však čerpat i do dvou nebo do čtyř let věku dítěte). 30

2.7. Rodičovská dovolená v České republice Na rodičovský příspěvek má v Česku nárok rodič, kdyţ po celý kalendářní měsíc osobně pečuje o nejmladší dítě v rodině. Lze si vybrat délku čerpání pobírání rodičovského příspěvku (do dvou, do tří nebo do čtyř let věku dítěte). Délkou pobírání rodičovského příspěvku si rodič současně volí i výši příspěvku. v případě čerpání do dvou let věku dítěte činí rodičovský příspěvek 11 400 Kč (je potřeba mít odpovídající předchozí příjem tj. nárok na peněţitý příspěvek v mateřství alespoň ve výši 380 Kč na den) do tří let věku dítěte činí příspěvek 7 600 Kč do čtyř let věku dítěte činí příspěvek 7 600 Kč (prvních 21 měsíců) a následně 3 800 Kč (aţ do 48. měsíce) O rodičovský příspěvek je potřeba písemně poţádat na předepsaném formuláři místně příslušný úřad státní sociální podpory. 3. Srovnání mateřské dovolené V České republice patří podmínky mezi nejlepší. Oproti USA či Austrálii, kde není ţádný finanční příspěvek V rámci zemí Evropské unie sem patří jednoznačně maminky z Norska. Nárok na peněţitou pomoc v mateřství dnes mají jiţ veškeré maminky ve všech členských zemí Evropské unie, ale i ve většině vyspělých zemi světa. Její délka, výše je všude značně rozdílná. Příklad: Singapur maminka má nárok pouze na 8 týdnů Norsko maminka má nárok na 52 31

4. Srovnání rodičovské dovolené Rodičovská dovolená v České republice je velmi štědrá v rámci Evropské legislativy. Je druhou zemí s nejdelší rodičovskou dovolenou, která činní 28 týdnů. Déle jsou se svými dětmi doma jen Švédky a Švédové. Zde je ale kvóta, která nutí otce strávit s dětmi minimálně osm týdnů z celkového počtu 72 týdnů. V případě nedodrţení, přijde rodina o peněţitou pomoc od státu. Tyto kvóty má také z evropských zemí ještě Norsko, Island, ze zemí Evropské unie je Švédsko jediné. Opačným směrem se vydala Franci, Belgie a Německo. Genderovou diskriminaci řeší tak, ţe pošlou ţeny do práce velmi brzy po porodu, oproti našim poměrům. Stát tak de facto nutí rodiče sníţením dávek sociální podpory vrátit se do zaměstnání a svěřit péči o dítě třetí osobě. Třetí osobou je myšleno vychovatel, vychovatelka, prarodiče. Zde je ale politika země jednoznačná. Říká matce, ať se vrátí do práce co nejdříve, je podporována zákonem, ale muţi jiţ jakákoliv podpora k péči o dítě chybí. Nelze najít jednoznačně stejné zákony, týkající se péče o děti v zemích Evropské unie stejné. Ale začíná být zřejmé, a to mají státy společné, ţe uţ to není zdaleka jen ţena, kdo je zodpovědný za výchovu dětí, za jejich péči. Spíše je tu jev, čím více matek pracuje na své kariéře, tím více otců pečuje o děti. 7 5. Rodičovská, mateřská či otcovská dovolená? Zákoníky jednotlivých zemí Evropské unie preferují pojem rodičovské dovolené oproti dovolené mateřské. Ostatně Elizabeth Badinter ve své knize Mateřská láska navrhla uţ před pětadvaceti lety pouţívat na místo mateřství a otcovství pojem rodičovství, který je více neutrální a rodičům nepodsouvá stereotypní mateřské (citlivé, instinktivní, pečující, laskavé) a otcovské (autoritativní, drsné, přísné, trestající) vlastnosti. Institut rodičovské dovolené je vlastně nástrojem, jak zabránit, nebo naopak posílit genderovou diskriminaci. ----------------------------- 7 Informace o rodičovské dovolené ve státech EU zpracovala Klára Kubíčková. (červen 2005) 32

Moţností, jak skloubit rodinu a zaměstnání je přitom několik. Podle skandinávského sociologa O.G. Holtera je moţné tyto strategie rozdělit na tři typy egalitární model, model jednoho plného a jednoho částečného úvazku a chlebodárcovský model. Brusel - Kontroverzní návrh, který můţe významně zatíţit rozpočty jednotlivých členských zemí EU, dnes schválil Evropský parlament. Většina europoslanců zvedla ruku pro to, aby matky v celé EU chodily na mateřskou minimálně na 20 týdnů. Po celou dobu mají pobírat podporu odpovídající plné výši svého předchozího platu. Pro 20týdenní mateřskou dovolenou hlasovalo 327, proti 320 europoslanců. 354 evropských zákonodárců pak podpořilo návrh, aby matky dostávaly vyplácenou celou mzdu. Proti bylo 308 z nich. Schválený text počítá i s takzvanou "otcovskou" dovolenou. I ta má být "plně hrazená" a trvat dva týdny 5.1. Model úplné rovnosti Z ekonomického hlediska je nejspravedlivější a nejvýhodnější. Oba partneři budou pracovat a dítě svěří na hlídání někomu třetímu. Část z jejich platů půjde na placené hlídání, přijdou o státní příspěvky. I přesto je tento model výhodný, zejména pro oba rodiče, kteří se chtějí dál věnovat své kariéře. Mezi zjevné nevýhody, kromě těch finančních, patří to, ţe rodiče nebudou mít dostatek času věnovat se svému dítěti, sobě navzájem a také domácnosti. 33

5.2. Model jednoho plného a jednoho částečného pracovního úvazku Tento model umoţňuje pracovat pouze jednomu z rodičů na plný úvazek a druhému na poloviční úvazek. Zatím je to obvykle ţena, kdo přijme práci na částečný úvazek, muţ zůstává pracovat naplno. Je to tím, ţe ţenský plat je i v zemích Evropské unie niţší neţ plat muţský. A s ohledem na rodinný rozpočet se vyplácí sníţit příjem jiţ tak nízkým příjmem ţeny. Bohuţel tím dochází k posílení zpětného stereotypu, kdy při částečném úvazku je mnohem méně pravděpodobné dosáhnout kariérního postupu a profesního růstu. Stále u tohoto modelu zůstává ţena v nevýhodném pracovním postavení. Dochází zde i k moţnosti odebrání státních příspěvků a naopak výdajům za hlídání dítěte. 5.3. Chlebodárcovský model Skandinávské výzkumy říkají, ţe plat muţe roste, pokud má ţenu a děti. Oproti tomu se plat ţeny zmenšuje, pokud se jí narodí dítě. Ve výsledcích Skandinávie nechává ţeny vydělávat o sedm procent méně neţ bezdětné ţeny. Je to proto, ţe se ţenatí muţi s dětmi jeví zaměstnavatelům jako mnohem stabilnější pracovní síla. V dobách, kdy se Evropa pomalu vzpamatovává z hospodářské krize, ale návrh europoslanců v unii působíl jako rozbuška. A je málo pravděpodobné, ţe by s ním souhlasily i členské země. Ostře proto uţ vystoupilo několik z nich, například Británie, Německo nebo Rakousko. Bez jejich souhlasu celoevropská mateřská nebude. V mnoha státech sedmadvacítky je mateřská dovolená momentálně podstatně kratší. 34

Přijetí návrhu by ale ovlivnilo i Česko: na mateřskou se u nás sice chodí na - v porovnání se zbytkem EU dlouhých - 28 týdnů, matky však pobírají "jen" 70 procent vyměřovacího základu. Návrh Evropského parlamentu jde o kus dál, neţ návrh Evropské komise. Parlament chce 20 týdnů mateřské, komise 18 týdnů, a to bez nároku na plnou mzdu. Za tímto návrhem se ukazují velká čísla, zatěţující státy v Evropské unii. Britská vláda uţ spočítala, ţe Brity by navrhované prodlouţení mateřské dovolené přišlo za dvacet let na 57 miliard eur. A to bez započítání výdajů na placené volno pro otce. "Pro nás by to znamenalo, že by se roční náklady na vyplácení mateřské de facto zdvojnásobily," citovala mluvčího vlády v Londýně agentura AFP. Francouze by nová unijní legislativa tak, jak ji vymysleli europoslanci, stála 40 miliard eur. Německé ministerstvo financí náklady odhaduje na téměř 1,5 miliardy eur ročně. navíc. Rakušané by si podle listu Die Presse museli ročně připravit skoro 70 milionů eur Plívová. "Češi obdobný pročet nemají, " mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Viktorie Plán Evropského parlamentu sjednotit v unii mateřskou dovolenou je problematický hlavně proto, ţe v kaţdé členské zemi platí úplně jiná pravidla. Zatímco v Německu, Švédsku a na Maltě se chodí jen na 14 týdnů, ve 13 z 27 členských států trvá mateřská dovolená 18 týdnů a déle. Hlavně systém vyplácení peněz se liší. České ministerstvo práce a sociálních věcí věří, ţe návrh europarlamentu neprojde. Má k němu zásadní výhrady. 35

Třeba Britky dostávají šest týdnů 90 procent mzdy a dalších 33 týdnů 123 liber týdně. Rakušankám zase stát vyplácí osm týdnů před a osm týdnů po porodu peněţitou pomoc, která odpovídá jejich průměrnému platu za poslední tři měsíce. 5.4. České výhrady Mluvčí českého Ministerstva práce a sociálních věcí Viktorie Plívová ale upozornila i na další problémy europoslanci schválené legislativy. Členské státy se podle ní neshodnou na tom, jaká část mateřské má být povinná a jaká nepovinná. "Jako nevhodná se nám jeví i snaha o směšování mateřské dovolené s rodičovskou či nově otcovskou dovolenou," řekla Plívová. Text podle ní obsahuje také "hrubé formulační chyby". "Pokud budou hlasující přísně hodnotit kvalitu předlohy, nemohou jinak, než shledat tento návrh nedostatečným a jako celek ho odmítnout," uvedla před hlasováním v Evropském parlamentu tisková mluvčí. http://aktualne.ce 9193 Před přijetím návrhu ve stávajícím znění uţ varovala i Evropská komise. Viviane Redingová, eurokomisařka pro spravedlnost, v interním sdělení europarlamentu napsala, ţe prodlouţení mateřské na 20 týdnů při vyplácení 100 procent předchozího platu je nad moţnosti členských zemí unie. Eurokomise přitom sjednocení mateřské podporuje. Chce ale 18 týdnů, a to bez nároku na plnou mzdu. V Evropském parlamentu pro návrh hlasovali hlavně Zelení a sociální demokraté. Občanská demokratická strana byla naopak ostře proti. Češková kritizovala také to, ţe by mateřská (i otcovská) dovolená měla být pro všechny povinná. V textu se podle ní navíc "pletou pojmy zaměstnankyně a osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ)". 36

"Potíž je v tom, že v České republice si OSVČ nemusí platit nemocenskou. Musela by se úplně změnit česká legislativa a zavést povinnost platit nemocenskou i pro podnikatele a podnikatelky," upozoril Jan Březina. Vysoké náklady na sjednocení mateřské dovolené připouští i europoslanec za KDU- ČSL Jan Březina. "Podpora toho, aby Evropa měla potomstvo, je samozřejmě v pořádku. Ale opatření musejí být šitá na míru ekonomik jednotlivých národních zemí. Není možné přijímat totožná pravidla například pro Německo a pro Litvu," řekl Jan Březina Na otázku, zda by 20týdenní, plně hrazená mateřská dovolená mohla být zavedena i v Česku, pak odpověděl: "Kdybychom dobře seřadili naše priority, připadalo by to v České republice v úvahu. Na budoucích daňových poplatnících by se šetřit nemělo." 5.5. Současná rodinná politika ČR Přesně definovat opatření rodinné politiky je velmi obtíţné, neboť všechna opatření státu, ať jiţ zdánlivě s rodinnou politikou nesouvisící, do určité míry rodinu ovlivňují, neboť ţivot jedince se neodehrává izolovaně, nýbrţ právě v rámci této primární skupiny. Je tedy nutné vnímat rodinnou politiku v širším kontextu neţ je pouhé omezení na výběr opatření s přívlastkem rodinný, mateřský či rodičovský. Jde tedy spíše o opatření, která vytvářejí optimální podmínky pro kvalitní rodinný ţivot a realizaci jedince v něm. Předpokladem rodiny, která je schopna uspokojovat veškeré potřeby svých členů od základních aţ po emoční a zároveň dobře plnit socializační funkci - je její socioekonomický základ. Ten spočívá v dobré ţivotní úrovni rodiny. A pro tu je ţádoucí dvojí příjem rodičů, a to tím více, čím více je v rodině dětí. Příjem rodičů je pak zcela závislý na jejich participaci na trhu práce. Mají-li oba stejně úspěšně participovat na trhu práce, musí se nutně oba stejnou měrou podílet na chodu domácnosti a na péči o děti. Je tedy patrné, ţe všechna opatření směřující k tomuto cíli, lze charakterizovat jako rodinnou politiku. Současná rodinná politika České republiky se vyznačuje určitou strnulostí. Valentová (2004:54) ve své srovnávací studii přímo uvádí, ţe i vedou ţeny k volbě takových strategií, 37