Botanika bezcévných rostlin 11. praktikum Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta TŘÍDA: Marchantiopsida ŘÁD: Marchantiales Marchantia polymorpha (HB, ŽM) Lunularia cruciata (ŽM vlastní preparát) ŘÁD: Ricciales Riccia (HB) TŘÍDA: Jungermanniopsida ŘÁD: Pelliales Pellia epiphylla (HB)
ŘÁD: Jungermanniales Lepidozia reptans (HB, ŽM vlastní preparát) Bazzania trilobata (ŽM) Lophozia ventricosa (HB vlastní preparát) Chiloscyphus profundus (TP, HB) ŘÁD: Lepicoleales Ptilidium ciliare (HB) ODDĚLENÍ: Anthocerotophyta TŘÍDA: Anthocerotopsida Anthoceros agrestis (HB, OP/TP)
V některých ekosystémech mohou mechorosty tvořit jednu z dominantních složek vegetace. Skály (Český les, Liščín) Rašeliniště (Jizerské hory, Na Čihadle) Epifytická společenstva (Borneo) Lesní mechové patro (Šumava, Houska)
ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka játrovek frondózní (lupenitá) nebo foliózní (listnatá) tř. Marchantiopsida zahrnuje frondózní játrovky s rozlišeným základním a asimilačním pletivem tř. Jungermanniopsida zahrnuje frondózní játrovky pouze se základním pletivem a především všechny foliózní játrovky u foliózních játrovek jsou fyloidy rozmístěny na kauloidu ve dvou proti sobě ležících řadách, může se vytvářet i třetí řada zpravidla drobnějších amfigastrií na ventrální straně kauloidu
další význačné charakteristiky: - záhy pomíjejíci prvoklíček (protonema) - jednobuněčné rhizoidy (mohou být i čípkaté) - fyloidy bez žebra s izodiametrickými buňkami - při vývinu sporofytu se nejdříve vytvoří tobolka a ta je pak vynesena štětem - po dozrání výtrusů puká tobolka podélnými štěrbinami a vytváří chlopně - v tobolce jsou přítomny mrštníky (elatery) čípkaté rhizoidy ve srovnání s mechy méně početná skupina (v ČR známo 204 druhů, celosvětově asi 5 tisíc druhů) vyskytující se především na vlhčích biotopech (epifytické, terestrické i epilitické druhy)
Marchantia polymorpha porostnice mnohotvárná Na dorzální straně stélky jsou i pouhým okem patrná políčka dýchacích dutin se světlejšími dýchacími otvory Výskyt: na nejrůznějším podkladu, často např. na kamenech podél potoků ve volné přírodě, ale i na sušších stanovištích v okolí lidských sídel; velmi variabilní a hojná játrovka.
Příčný řez frondózní stélkou Marchantia polymorpha soudečkovitý dýchací otvor svrchní korová vrstva (epidermis) asimilační vrstva dřeňová vrstva čípkatý rhizoid hladký rhizoid fotografie příčného řezu schema příčného řezu
Marchantia polymorpha pohlavní rozmnožování Samičí gametangiofory zpravidla více než 1 cm vysoké, na vrcholu hluboko v 7-10 úzkých laloků rozdřípené, archegonia vyvinuta na spodní straně deštníkovitých útvarů. Samčí gametangiofory nižší, okrouhlé, k okrajům ztenčené, antheridia vytvářena na svrchní straně deštníkovitých útvarů.
Marchantia polymorpha nepohlavní rozmnožování Na povrchu stélky se vytvářejí pohárkovité útvary, které obsahují četné čočkovité mnohobuněčné množilky (gemy). okraje pohárku gemy příčný řez stélkou v místě pohárku s množilkami (obarveno)
Lunularia cruciata lunatka křížatá příčný řez stélkou Převážně mediteránní druh zavlékaný mimo hlavní areál do střední Evropy s půdou do parků, zahrad a skleníků.
Riccia sp. trhutka Riccia cavernosa - druh význačný pro bahnitá dna a břehy vodních nádrží, typicky se vyskytuje na dnech letněných rybníků. Riccia sorocarpa roste na holé zemi (polích, strništích, jetelištích), v parcích i teplomilných společenstvech, např. na stepích. Druh Riccia fluitans je vodní a často se pěstuje v akváriích.
Pellia epiphylla pobřežnice obecná Výskyt: roste na velmi vlhkých místech u potoků, řek či v prameništích. Stélka je na příčném řezu homogenní, pouze se svrchní a spodní epidermis. Vysoké sporofyty pobřežnice obecné
Lepidozia reptans - plevinka plazivá kauloid větev 3- až 4-laločný fyloid Výskyt: velmi běžná játrovka na kyselých stanovištích; roste na humózních půdách, bázích kmenů i na trouchnivějícím dřevě či na skalách. amfigastrie
Bazzania trilobata rohozec trojlaločný Výskyt: často v hustých, vysokých porostech, především na vlhké půdě ve smrčinách, na rašelinné půdě, na trouchnivějících kmenech i silikátových skalách, od podhůří do hor. Fyloidy na kauloidu nadsazené, na vrcholu uťaté, se třemi drobnějšími zuby; četné šlahounovité výběžky vyrůstají na ventrální straně v úžlabí amfigastrií.
Gemmy játrovek na příkladu Lophozia ventricosa křižítka břichatá Množilky (gemy) se tvoří především na vrcholech dvoulaločných fyloidů. Množilky jsou 1-2 buněčné, hvězdovitého nebo nepravidelně hranatého tvaru.
Chiloscyphus profundus obhřebenka dvouzubá spory elatera laloky otevřené tobolky hyalinní štět dvoulaločný fyloid amfigastrie rhizoidy Výskyt: nejčastěji na tlejícím dřevě, borce stromů, řezné ploše pařezů; vzácně na půdě.
Ptilidium ciliare brvitec chlupatý celkový vzhled části rostliny Výskyt: na zemi na kyselých substrátech (např. vřesoviště, bory, rašeliniště), řidčeji i epifyticky na bazích stromů. cílie přední lalok zadní lalok místo, kde fyloid přisedá na kauloid kresba fyloidu
RÍŠE: Plantae (Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Anthocerotophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka růžicovitá, frondózní, každá buňka stélky obsahuje jediný chloroplast s pyrenoidem, často ve stélce symbioticky rostoucí sinice, pouze hladké rhizoidy sporofyt bez štětu, otevírání válcovité tobolky podélnými štěrbinami (nedosahují vrcholu tobolky), vyvinut sloupek a pseudoelatery nepříliš početná skupina (v ČR známy pouze 4 druhy)
Anthoceros agrestis hlevík tečkovaný Výskyt: na vlhké půdě, často na polích a úhorech, ale i na loukách a pasekách, především v nižších a středních polohách; poměrně hojný druh. Na povrchu tobolky jsou vytvořeny nepravé (stále otevřené) průduchy tvořené dvojicí ledvinitých buněk. Růžicovitá stélka je zvlněná až kadeřavá, s četnými dutinami hostícími kolonie sinic rodu Nostoc. Výtrusy jsou v době zralosti černavé, na povrchu s vidličnatými ostny, pseudoelatery šedé, 2-5 buněčné, s nepravidelnými ztlustlinami.