Centrum pro ekonomiku a politiku

Centrum pro ekonomiku a politiku 1

Alois RaöÌn ñ Ëesk politik, pr vnìk a n rodohospod SbornÌk text Ë. 24/2003 Editor: Ilona Baûantov Vyd v : CEP ñ Centrum pro ekonomiku a politiku, Politick ch vïzú 10, Praha 1, tel. a fax.: 222 192 406, e-mail: cep@cepin.cz Praha 2003, ISBN 80-86547-21-3 Sazba a tisk: Prospektrum, spol. s r. o., U MichelskÈho lesa 366, Praha 4 Ekonomika, pr vo, politika Ë. 24/2003 ISSN 1213-3299 2

ALOIS RAäÕN Ëesk politik, pr vnìk a n rodohospod SbornÌk text V clav Klaus, Marta Ehlov Jana»echurov Robert Holman a dalöì Ilona Baûantov (ed.) V Úatky z dìla Aloise RaöÌna Ë. 24/2003 3

4

JUDr. Alois RaöÌn 18. Ìjna 1867 ñ 18. nora 1923 5

6

OBSAH A. Texty ze semin e z 19. nora 2003 V clav Klaus: 80 let od smrti Aloise RaöÌna... 11 Marta Ehlov : Pr vnìk, advok t a ËlovÏk Alois RaöÌn... 15 Jana»echurov : RaöÌn v vztah ke st tu a k politice... 21 Robert Holman: Alois RaöÌn ñ konzervativnì ekonom... 33 B. DoplÚkovÈ texty Petr Mach: Alois RaöÌn a teorie deflaënì politiky... 41 Ilona Baûantov : Alois RaöÌn a jeho uëebnice ÑN rodnì hospod stvìì... 49 C. V Úatky z dìla Aloise RaöÌna I. PolitickÈ a st topr vnì texty a vahy Dopis dr. Edvardu Beneöovi do Pa Ìûe ze dne 4. ledna 1919... 57 vahy o pr vu a spravedlnosti... 67 RaöÌn v koncept ÑrecepËnÌ normyì... 68 ÑRecepËnÌ normaì ñ z kon Ë. 11/1918 Sb. z. a n.... 69 II. MÏnov odluka ProvedenÌ penïûnì odluky a koncepce mïnovè reformy ñ RaöÌn v projev v N rodnìm shrom ûdïnì 25. 2. 1919... 71 ZmocÚovacÌ z kon k okolkov nì bankovek Ë. 84/1919 Sb. z. a n.... 81 RaöÌn v koncept vl dnìho n vrhu z kona o okolkov nì bankovek... 86»eskoslovensk dvacetikoruna s RaöÌnov m portrètem... 87 III. V Úatky z knihy ÑN rodnì hospod stvìì SoukromÈ Ëi ve ejnè vlastnictvì neboli Ëelnost vlastnictvì jako z klad n rodnìho hospod stvì... 89 koly cedulovè banky... 93 OdmÌtnutÌ kvantitativnì penïûnì teorie... 95 Podnikatelsk d chod a loha podnikatele... 97 7

8

» ST A Texty ze semin e z 19. nora 2003 9

10

80 LET OD SMRTI ALOISE RAäÕNA V clav Klaus Kaûd rok je mnoho v roëì kulat ch i mènï kulat ch, jsou v roëì osobnostì zapomenut ch i zasahujìcìch do dneöka, jsou v roëì osobnostì jiû neaktu lnìch i naopak osobnostì aktu lnìch velmi. Jsem p esvïdëen o tom, ûe Alois RaöÌn, od jehoû tragickè smrti uplynulo vëera 80 let, je osobnostì nav sost aktu lnì a ûe by byly jeho myölenky, postoje i prosazovanè politickè n vrhy nemènï aktu lnì dnes, neû byly jeho souëasnìk m. RaöÌn byl unik tnì a mimo dn tehdy a byl by unik tnì a mimo dn i teô. Byl takè jedin m naöìm politikem (a Ìk m-li naöìm, je zjevnè, ûe nem m na mysli Heydricha), kter se stal obïtì atent tu. Jakkoli se zd l a zd b t onen tehdejöì atent tnìk n hodn, to, ûe se obïtì stal pr vï Alois RaöÌn, urëitï n hodnè nebylo. O RaöÌnovi jsem mluvil a psal mnohokr t, v neposlednì adï i proto, ûe jsem byl jako prvnì postkomunistick ministr financì dìky nïkter m sv m krok m, n zor m a postoj m s RaöÌnem v lecëems porovn v n. Bylo to i proto, ûe nïkterè koly roku 1918 a 1989 byly obdobnè.»eskoslovensko po prvnì svïtovè v lce bylo v lkou zniëenè, bylo rozkolìsanè tehdejöìmi revolucemi, vzpamatov valo se z rozpadu Rakouska-Uherska, trpïlo v leën mi dluhy a p esto bylo prvnì zemì, kter se ve st ednì EvropÏ vyno ila jako ostr vek stability, jako zemï, kde byla velmi rychle zavedena pevn mïna, kde nebyla inflace, natoû hyperinflace, kde ekonomika nastupovala cestu norm lnìho, p irozenèho, rozumnèho v voje. RaöÌn se o to velmi zaslouûil a my navìc vìme, ûe nebyl pouh m finanënìkem. VÌme, ûe byl Ëesk m politikem prvnì velikosti, ûe byl jednìm z pr kopnìk naöì samostatnosti. P ed 10 lety, p i v roëì sedmdes tèm, jsem napsal zhruba stejnï motivovan text. Bylo v nïm konstatov no, ûe ÑpolitologovÈ budou ve sv ch vzpomìnkov ch Ël ncìch jistï p ipomìnat jeho ranou aktivitu v devades - t ch letech 19. stoletì, kter vy stila ve dva roky vïznïnì na Borech po procesu s tzv. Omladinou, jeho vstup do mladoëeskè strany v roce 1907 a rychl postup do jejìho vedenì, aktivnì Ëast na protirakouskèm odboji 11

v obdobì 1. svïtovè v lky, zatëenì a odsouzenì k trestu smrti v roce 1916, z chrana ûivota amnestiì novèho cìsa e Karla, udïlenou po smrti cìsa e Frantiöka Josefa, Ëast v N rodnìm v boru ËeskoslovenskÈm, ÌzenÌ ÌjnovÈho p evratu v roce 1918 a adu dalöìch vïcì. N rodohospod i vzpomenou mïnovou odluku v roce 1919 (v lecëems podobnou i v lec- Ëems nepodobnou mïnovè odluce v roce 1993), odv ûnou politiku deflace v poë tcìch dvac t ch let i silì o obnovu v lkou rozruöenèho hospod stvì i st tnìch financì.ì K tomu dnes nem m co pronikavïjöìho Ëi chyt ejöìho dodat. Napsal jsem tehdy i to, ûe ÑobËanÈ dneönìho ËeskÈho st tu, dïdicovè RaöÌnova obdobì ËeskoslovenskÈ st tnosti, musì zd razúovat jeötï nïco jinèho, nïco daleko osobitïjöìhoì. Zaujal mne totiû, mimo jinè, nap. obsah dopisu Aloise RaöÌna Edvardu Beneöovi do Pa Ìûe. Psal v nïm, ûe Ñobyvatelstvo naöì zemï st nï t emi tïûk mi chorobami: ñ dvï t etiny lidì si myslì, ûe je bude ûivit st t; ñ vïtöina vï Ì ve vöemocnost st tu; ñ tèmï vöichni si myslì, ûe se svoboda obejde bez posluönosti.ì Zd se mi, ûe i po deseti letech, nebo spìöe pr vï po deseti letech, tento chorobopis platil v dobï RaöÌnovÏ stejnï jako platì v dobï dneönì. St le se u n s jedn o boj individu lnìho se st tnìm, kolektivnìm Ëi pseudo-kolektivnìm, st le u n s p etrv v snaha jednotlivce vyvlèknout se ze svè vlastnì odpovïdnosti a p esouvat ji na st t. J bych navìc ñ a znovu cituji sebe sama ñ Ñzd raznil RaöÌnovu opravdovost a d slednost, uvïdomov nì si svèho nezastupitelnèho posl nì, osobnì zodpovïdnost, ûivotnì skromnost (aû s jist mi rysy purit nstvì), d raz na liber lnì spoleëenskè uspo d nì naöì rodìcì se zemï a na tvo iv individualismus.ì Pro kaûdèho z n s musì b t mimo dn m ûivotnìm apelem poslednì slova umìrajìcìho Aloise RaöÌna, pronesen v podolskè nemocnici, kde tr vil poslednì, nejtïûöì chvìle svèho ûivota: ÑPolitika je hrozn, tïûk, vöichni zodpovìd me za osud vlasti; politik musì mluviti pravdu, bezohlednou; nedovedeme-li mluviti pravdu sami sobï, ztratìme samostatnost; jsem optimista, vï Ìm, ûe u n s bude vìce takov ch; nïkdy se musì pravda zamlëeti, kdyû ji n rod nesnese, vyëkat pravèho okamûiku, ale pak ji Ìci bezohlednï, a to hned, hned.ì To jsou ûasn slova. RaöÌn v d raz na pravdu, snad i bezohlednou pravdu z st politika pr vï ve chvìli, kdy je to t eba, je lakmusov m papìrkem, podle kterèho se dajì odliöit ti, kte Ì politiku skuteënï tvo Ì (a nesou svou k ûi na trh), 12

od tïch, kte Ì se jen vezou. StejnÏ tak ñ na smrtelnè posteli ñ RaöÌn v d raz na optimismus a jeho vìra, ûe Ñn s bude vìce takov chì je pro n s nesmìrnou v zvou a z vazkem. TÌmto semin em chceme p ipomenout tuto mimo dnou osobnost Ëesk ch dïjin a chceme tìm sdïlit, ûe cìtìme povinnost postupovat v RaöÌnov ch ölèpïjìch. Stopa, kterou zanechal, je velmi hlubok a my, kte Ì jsme se tu dnes seöli, jsme si toho dob e vïdomi. 13

14

PR VNÕK, ADVOK T A»LOVÃK ALOIS RAäÕN Marta Ehlov advok tka, Praha ÑSlavnÈ shrom ûdïnì! Titul rnì obëanè!ì Dovolila jsem si oslovit v s zp sobem, jak m oslovoval svè posluchaëe doktor Alois RaöÌn. Doktor Alois RaöÌn byl nejv raznïjöì osobnostì mezi p estaviteli N rodnìho v boru, kter vyhl sil 28. Ìjna 1918 Ëeskoslovenskou samostatnost. Byl autorem prvnìho z kladnìho z kona»eskoslovenskèho st tu, kter napsal v noci z 27. na 28. Ìjna 1918. Z kona, jehoû podstata, jak pìöe ve sv ch ÑPamÏtechì, spoëìvala v tom, ûe vöechny z kony a na ÌzenÌ platì d le, a ûe vl dnì formu samostatnèho st tu stanovì N rodnì shrom ûdïnì. Jako p edstavitel ËeskoslovenskÈ svrchovanosti je vöak doktorem RaöÌnem stojìcìm jiû na vrcholu svè ûivotnì dr hy. Tomuto vrcholu vöak p edch zel ûivot bohat na osudovè zvraty. Zam ölela jsem se nad tìm, jak byl doktor Alois RaöÌn, kterèmu p telè Ìkali srbsky VÏkoslav ñ VÏko, a jak byl, neû stanul na tomto vrcholu? Byl talentovan m politikem, skvïl m finanënìkem, obratn m pr vnìkem i stateën m novin em. Neboj cnï prosazoval svè politickè nad nì a skuteënè vlastenectvì. Byl muûem Ëestn m a energick m, odbornï erudovan m, nepoko en vïznïnìm ani rozsudkem smrti. SouËasnÌci lìëì doktora RaöÌna jako muûe prost ednì postavy, kter mïl vysokè, klenutè Ëelo, tmavè vlasy, plnovous do öpiëky zast iûen, od ml - dì silnè, ocelovè v le, bou livèho, hrdèho, p ÌsnÈho racionalistu, kter vych zel z individualismu, mïl smysl pro konkrètnost a skuteënost. Podnikal-li nïco, vûdy vïdïl, kam aû chce dojìt. NedÏlal nic poloviëatï, a d val p ednost z sadnìm eöenìm. Pronikal k j dru vïci, post ehl situace nejsloûitïjöì. Byl muûem Ëinu a pevn ch z sad a tïmi se takè Ìdil. Byl siln individualita, ne navnï Ëinn, neb l se û dnè obïti. MÏl pruûnèho ducha. Dovedl spïönï agitovat a organizovat. Byl skvïl eënìk, jeho v vody b valy struënè a logicky p esnè, vynikal nevöednì pamïtì. P i politick ch a odborn ch jedn nì uplatúoval mimo dnou pohotovost a ob- 15

divuhodnou pamïù. Dovedl spïönï p esvïdëit svè partnery a udïlat z odp rc a protivnìk svè spojence. HodnÏ Ëetl, ale spìöe proto, aby zìskal p ehled, neû pro citov z ûitek. Ve volnèm Ëase byla jeho l skou p Ìroda, byl dobr m znalcem flory a vynikajìcìm mykologem. Jako Ëlen vl dy mïl proto mimo dnè pochopenì pro snahy udrûet p irozen d ËeskÈ krajiny a podporoval eöenì ekologick ch ot zek. PodzimnÌ mïsìc Ìjen byl z ejmï doktoru RaöÌnovi celoûivotnï osudov m: dne 18. Ìjna 1867 se narodil nedaleko Hradce Kr lovè, v mïsteëku Nechanice, 6. Ìjna 1891 byl poprvè promov n doktorem pr v ñ pozdïji byl promov n jeötï dvakr t, neboù vûdy v souvislosti s odsouzenìm, o nïmû se zmìnìm, ztratil i svou akademickou hodnost; v Ìjnu 1918 napsal tzv. recepënì normu jako z kladnì z kon»eskoslovenskè republiky; v Ìjnu 1922 za ävehlovy vl dy byl znovu povol n do vl dy jako ministr financì. Vydal adu pr vnìch i ekonomick ch publikacì, z nichû cituji pro zajìmavost jen nïkterè: jako mlad advok tnì koncipient vydal v r. 1891 broûuru Ñ»eskÈ st tnì pr voì. NastÌnil v nì program obnovenì»eskèho st tu v demokratickèm pojetì se z rukou pr v n rodnostnìch menöin. Broûura byla zabavena a RaöÌn byl kv li nì dokonce soudnï vyöet ov n. V roce 1906 vydal dìlo ÑN zornè smïnka stvìì, roku 1912 ÑParlamentnÌ politika a taktikaì, roku 1918 knihy ÑP Ìsluönost soudnìì, a ÑN sledky trestuì, v roce 1920 ÑM j finanënì pl nì, a v roce 1922 dìla ÑFinanËnÌ a hospod sk politika»eskoslovenska do konce roku 1921ì, ÑN rodnì hospod stvìì a esej ÑInflace a deflaceì. Doktor Alois RaöÌn pat il k v znamn m Ëesk m politik m ñ advok t m obdobì konce rakousko-uherskè monarchie, kdy byl aktivnìm politikem mladoëeskè strany, a poë tku prvnì republiky. Byl Ëlenem Advok tnì komory»eskèho kr lovstvì. RaöÌnovy procesy Doktor RaöÌn je zn m i ze dvou v znamn ch politick ch proces, v nichû byl na lavici obûalovan ch. Jde o tzv. proces s Omladinou v roce 1894 a proces s Karlem Kram em a Aloisem RaöÌnem ve VÌdni v roce 1915. Jako mlad advok tnì koncipient pat il k hlavnìm p edstavitel m radik lnìho pokrokovèho hnutì studentstva a ml deûe. Za svè aktivnì ve ejnè vystoupenì proti vl dï a cìsa i byl zatëen a v soudnìm procesu se 78 16

obûalovan mi zn mèmu jako Ñproces s Omladinouì, konanèm v lednu a noru 1894 v Praze, odsouzen. RaöÌn byl nejv raznïjöì osobnostì celèho procesu. Svou obhajovacì eëì se p edstavil jako obratn, nadan pr vnìk a sv mi argumenty zp sobil obûalobï nemalè problèmy. S m o tom pìöe ve sv ch ÑPamÏtechì: Ñéaloba tvrdì, ûe jsem Ëlenem tajnèho spolku. J vöak û dn tajn spolek nezn m, obzvl ötï ne tajn spolek,omladinaë, nikdy jsem v tajnèm spolku nebyl a nikdy jsem o nïm neslyöel. TakÈ existence tajnèho spolku v ûalobï nenì dok z na. J vlastnï ani nevìm, jakou hodnost v tajnè spolku m m. Mrva Ìk, ûe v tom tajnèm spolku byly Çprstyë, Çpalceë, Çdikt torë. Ale mne nejmenuje ani Çprstemë, ani Çpalcemë, j nejsem ani Çdikt torë, j nejen nic. Proto mnï pan st tnì z stupce p idïlil zvl ötnì hodnost a nazval mne Çn vodcemë tèto tajnè spoleënosti. éaloba pravì, ûe jsem intelektu lnìm p vodcem tïchto demonstracì. To je tvrzenì velmi nelehkè, a j budu Ëekat, aû pan st tnì z stupce mi to vysvïtlì. Ale na jedno musìm jiû teô pouk zati. Pan st tnì z stupce pravì, ûe my jsme dïlnickou frakci postrkovali k demonstracìm, a sami ûe jsme z st vali zp tky. J prohlaöuji, ûe bych to povaûoval za bezcharakternì, abych nïkoho jinèho do nebezpeëì strkal a s m z nïho prchal. J jsem se z Ëastnil jin ch projev ve ejn ch, nikdy jsem se za svè p esvïdëenì nestydïl a neb l jsem se.ì Ve sv ch ÑPamÏtechì RaöÌn pokraëuje: ÑDostal jsem dva roky tïûkèho ûal e pro zloëin ruöenì ve ejnèho pokoje a pro p eëin tajnèho spolëov - nì. éal zost en ËtvrtletnÏ postem. P itïûujìcì okolnosti: intelektu lnì n - vodstvì a nïkolikeron sobn kvalifikace zloëinu. PolehËujÌcÌ okolnost: zachovalost a dlouh vazba.ì Pro zajìmavost: soudnì lìëenì se konalo v soudnì budovï v sousedstvì NovomÏstskÈ radnice, kde je dnes sìdlo ObvodnÌho soudu pro Prahu 4 a MÏstskÈho soudu v Praze (tedy ve Sp lenè ulici), kde byla umìstïna i vïznice. Z p vodnìch cel jsou nynì kancel e soudc ObvodnÌho soudu pro Prahu 4 s vyhlìdkou p ev ûnï na tehdejöì vïzeúsk dv r. RaöÌn nastoupil trest v novï postavenè modernì vïznici na Borech u PlznÏ. V listopadu 1895 dostali vöichni odsouzenì milost. RaöÌn ji odmìtl p ijmout a prohl sil, ûe z vïzenì nep jde. VÏzenÌ opustil teprve potè, kdy mu hrozilo, ûe z nïho bude n silnï vyveden. 17

V r mci aktivnì mladoëeskè politiky p sobil doktor RaöÌn i jako ûurnalista. V N rodnìch listech Ìdil spolu s Jaroslavem Preissem n rodohospod skou rubriku. Po vypuknutì v lky se doktor RaöÌn postavil do Ëela dom cìho odboje. V roce 1915 byl zatëen a souzen. Jde o jeho druh politick proces ñ proces s Karlem Kram em a Aloisem RaöÌnem ve VÌdni v roce 1915, v nïmû byli oba obûalov ni ze zloëinu velezrady a ze zloëinu proti v - leënè moci st tu. NenÌ bez zajìmavosti, ûe jako jejich obh jce p sobil tehdejöì prezident Advok tnì komory v kr lovstvì»eskèm Eduard Kˆrner. SoudnÌ lìëenì se konalo p ed c. k. zemïbraneck m divisijnìm vojensk m soudem ve VÌdni v dobï od 6. prosince 1915 aû do 3. Ëervna 1916. ÑDopracoval jsem se k n zoru naprostèho klidu, v nïmû ËlovÏk niëemu se nedivì, nic ho nevzruöì, nic zvl ötnìho neëek Ö to je jen klid, s jehoû v öe lze se dìvati na labyrint svïta a utèci zpït do r je srdce, abych s Komensk m mluvilöì popisuje z tè doby svè vnit nì pocity RaöÌn. Z vïreën eë obh jce doktora Kˆrnera trvala öest dnì: od 23. do 29. kvïtna 1916. Z jeho z vïreënè eëi vybìr m tu Ë st, kde se zab v osobnostì svèho klienta: ÑDr. RaöÌn, jak ho mohl poznati vojensk soud za nïkolikamïsìënì p elìëenì, je muû neobyëejnè duöevnì bystrosti, vöestrannèho vzdïl nì, jistï vynikajìcì pr vnìk a v politickèm oboru, kter jest mu nejbliûöì, d kladn znalec skuteën ch pomïr, n rodohospod sk ch vztah a z konn ch ustanovenì. SvÏdek dr. ätïp n von Licht prohlaöuje ho za vynikajìcìho znalce bernictvì, sudek to, kter ze strany tak nep epojatè, z st nemènï vynikajìcìho odbornìka na tomto poli je velikè ceny. Pan idië p elì- ËenÌ s m ho oznaëil jako muûe cifer, kter tedy poëìt s ËÌsly, t. j. s veli- Ëinami ze vöech dan ch nejnepochybnïjöìmi, kter tedy, jako kaûd matematik, je m lo p Ìstupn hnutìm fantastick m a romantick m. Je vysloven re ln politik, kter takè v politice vidì jenom danï, mocenskè pomïry a pomìjì vöe, co by budovalo jenom na citov ch momentech. NestavÌ vïtrn ch z mk, nestavì na pìsku.ì Vina doktora RaöÌna nebyla v û dnèm smïru prok z na, obh jce navrhl osvobozenì sv ch klient. Dne 3. Ëervna 1916 byl vynesen rozsudek, kter m byli obûalovanì uzn ni vinn mi: 18

1. Dr. Karel Kram, Ìösk poslanec a majitel tov rny v Praze, zloëinem velezrady jako p vodce, n vodce a str jce, jakoû i zloëinem proti moci st tu. 2. Dr. Alois RaöÌn, Ìösk poslanec a advok t v Praze, zloëinem velezrady, ale jako vzd len ËastnÌk a taktèû zloëinem proti moci st tu. Odsouzeni byli k trestu smrti provazem, u obou obûalovan ch byl vysloven i trest ztr ty akademickè hodnosti doktora pr v. K dokreslenì celèho soudnìho procesu pat Ì jistï i pozn mka Aloise RaöÌna ze dne 11. Ëervna 1916: ÑMÏl jsem mnoho pr ce, jeûto jsem Ëetl rozsudek a chtïl jsem pomoci dru. Kˆrnerovi, kter m b ti v osmi dnech hotov s provedenìm zmateënì stìûnosti na rozsudek o 634 stran ch drobnèho tisku ve form tu p larchovèm, kter v tè podobï nelze ani p e- ËÌst. Ö Jsem zdr v a nejlepöìch nadïjì, ûe se vr tì lepöì Ëasy a ûe se nedoûiju zklam nì ani u p tel, ani u nep tel.ì ZmateËnÈ stìûnosti podanè proti rozsudku byly zamìtnuty. Trest smrti, zmïnïn po smrti cìsa e Frantiöka Josefa I. nov m cìsa em Karlem v lednu 1917 na ûal, doktora RaöÌna nezlomil. PlnÏ se vïnoval p ÌpravÏ stavy i hospod skèho a zejmèna finanënìho uspo d nì budoucìho ËeskÈho st tu, v jehoû existenci vï il. I se smrteln m zranïnìm, kterè utrpïl 5. ledna 1923, bojoval doktor RaöÌn tvrdï o sv j ûivot. Tentokr t vöak nemïl öanci. Smrt ukonëila jeho ûivot p ed 80 lety dne 18. nora 1923.»asopis»esk advokacie uctil tehdy osobnost doktora RaöÌna adou nekrolog, jejichû autory byli v znamnì ËeötÌ advok ti, vëetnï prezidenta Advok tnì komory v»ech ch Aloise Stompfeho. 19

20

RAäÕNŸV VZTAH KE ST TU A K POLITICE Jana»echurov stav hospod sk ch a soci lnìch dïjin FF UK Osobnost Aloise RaöÌna 1) byla bytostnï politick. Od ml dì musel b t ve st edu dïnì a vöude se prosadil dìky sv m mimo dn m organizaënìm schopnostem. NenÌ n hodou, ûe okamûitï po p Ìchodu na studia do Prahy pat il mezi p ednì hybatele studentskèho spolkovèho ûivota, nenì n - hodou, ûe se plnï etabloval mezi osobnostmi pokrok skèho hnutì, nenì n hodou, ûe byl v procesu s Omladinou souzen a odsouzen jako jeden z jejìch ideov ch tv rc. B t spoleëensky angaûov n pat ilo k ûivotu tèmï vöech uvïdomïl ch»ech jiû p inejmenöìm od druhè poloviny 19. stoletì, ale pr vï v tomto öirokèm srovn nì RaöÌnova aktivita vynikne. Z roveú je p irozenè, ûe mlad Alois RaöÌn byl naladïn pov tce opoziënï ñ v Ëi st tu, v Ëi pomïr m, v Ëi st vajìcìmu establishmentu, jenû mïl sv j podìl na stavu spoleënosti. Negace st vajìcìch pomïr jej neopustila ani po n vratu z vïzenì na Borech na podzim roku 1895, spoluzaloûil dokonce snad nejradik lnïjöì a nejopoziënïjönì stranu svè doby, stranu st topr vnì. I RaöÌn vöak prodïlal proces vnit nìho zr nì a jako dospïl ambiciûznì muû z hy poznal, ûe plan radikalismus a jalovï opoziënì nota jej neuspokojujì. Kdyû dospïl k tomuto vnit nìmu pozn nì, nev hal a svou stranu opustil. Stal se na nïjak Ëas nez visl m ûurnalistou, vyd val vlastnì revui Slovo, v nìû glosoval souëasnè dïnì, t Ìbil si n zory, p edstavy. Svoboda nez vislèho glos tora bez odpovïdnosti jej uspokojila pouze naëas. Ani to nebyl jeho cìl, jeho sen, jeho prostor. RaöÌn bytostnï pot eboval b t stranìkem, kter by mohl uplatnit sv j vliv, kter by mohl ovlivúovat spoleënost a jejì segment ñ politickou stranu ñ podle sv ch p edstav. A jeho ambice nebyly v tomto smïru malè. 1) NejpodrobnÏji k tèto ot zce viz Jana äet ilov ñ»echurov : Alois RaöÌn. Dramatick ûivot ËeskÈho politika. Praha, Argo 1997. 21

RaöÌn v mladoëeskè stranï Z jak ch pozic vstupoval do dalöì etapy svèho politickèho ûivota? Stal se spïön m z moûn m advok tem, jehoû zdobily omladin skè ostruhy i b itkè ûurnalistickè pero. Stranou, kter se mu zd la perspektivnì z hlediska jeho pojetì politick ch cìl, byla mladoëesk strana, na jejìû vedenì ve stejnè dobï avancoval Karel Kram. Oba dva, byù v podstatï nez visle na sobï, mïli p edstavu, ûe by s touto jiû standardnì politickou silou, jeû dok zala bazìrovat na stranï jednè mezi plan m radikalismem a hejslovanstvìm a na stranï druhè vysìlat svè z stupce aû do vrcholn ch Ìösk ch org n, bylo t eba provèst z sadnì zmïnu, ale z roveú vyuûìt lidskèho i ideovèho potenci lu, kter mïla. MladoËesk strana se mïla st t uvïdomïlou nositelkou liber lnìch idejì, stranou modernì ËeskÈ burûoazie, stranou, jeû se bude snaûit pomoci emancipaci ËeskÈho n roda tìm, ûe bude p ispìvat k jeho ekonomickèmu, a v d sledku toho i politickèmu, vyrovn nì se s vyspïlejöìmi n rody a n rodnostmi. Nebylo to vöak tak jednoduchè, jak by se na prvnì pohled mohlo zd t. Jestliûe RaöÌn uëinil tuto volbu, jakoby tìm alespoú p ed ve ejnostì a adou sv ch nïkdejöìch p tel pop el mnoho ze svè minulosti. Mlado- Ëesk strana ñ to nebyly jen liber lnì ideje, ale takè oportunistick politika v Ëi VÌdni, chov nì, jeû se zd lo mnohdy bezz sadovè. Takov p echod mnoho jeho nïkdejöìch radik lnìch p tel povaûovalo za zradu ide l. RaöÌn vöak touûil po tom moci re lnï ovlivúovat vïci, moci se op Ìt o uzn van a plnï etablovan denìk, jak m N rodnì listy bezesporu byly, moci b t re ln m politikem. V mnohèm plan radikalismus sluöel studentovi, nikoli vöak zralèmu Aloisu RaöÌnovi. I p es p edeöl konstatov nì je vöak neoddiskutovateln m faktem, ûe prost edky na hranici extrèmu nezmizely z RaöÌnovy osobnostnì ani politickè v bavy a duch konformity v nïm rozhodnï nep ekryl principi lnì postoje n rodnì ani obëanskè. V letech p ed prvnì svïtovou v lkou se vöak zd lo, ûe zcela zapadl do mladoëesk ch vod, v nichû se poda ilo z ambiciûznìch cìl Kram e i RaöÌna realizovat jen dìlëì Ë st. MladoËechem se RaöÌn stal roku 1907, tehdy se ofici lnï ujal vedenì tèto strany Karel Kram. RaöÌn sem vstupoval jako nov Ëek, ale z roveú byl rovnou zvolen na mìstop edsednickè mìsto a byl povï en z sadnì reorganizacì tèto strany. Je nasnadï, ûe vöe bylo p edem domluveno. Z roveú je z ejmè, ûe v bïr vlastnï zvnïjöku p ich zejìcìho RaöÌna pro kol reorganizovat a zmodernizovat tuto 22

stranu byl zcela z mïrn. Nov v konn mìstop edseda se ujal svè funkce r znï a odhodlanï a spïchal. BlÌûily se totiû prvnì volby, jeû se konaly na z kladï novï p ijatèho vöeobecnèho hlasovacìho pr va a na ty bylo t eba se p ipravit, z tïch mïla v podstatï pravicov mladoëesk strana strach, p estoûe se o prosazenì tohoto demokratizaënìho prvku velmi zasadila. PoËet volië r zem mnohan sobnï vzrostl a hlas i tïch nejchudöìch byl roven hlasu ölechtice. ée se rozöì Ì p edevöìm ady tïch, kte Ì nebudou volit mladoëechy, bylo z ejmè, neboù mladoëesk voliësk potenci l byl v podstatï vyëerp n jiû za st vajìcìho kuriovèho volebnìho systèmu. Jak tedy bylo moûno Ëelit tomuto re lnèmu nebezpeëì? Na poslednì chvìli bylo t eba alespoú zmobilizovat sìly a provèst d kladnou inventuru. Nutno p iznat, ûe velk m vzorem pro obëanskè strany se stala ñ aë to nerady p izn valy ñ soci lnì demokracie se sv mi disciplinovan mi Ëleny a sympatizanty. Ale Ëesk liber lnì pravice ñ ta nemïla v prvnì dek dï 20. stoletì ve sv ch ad ch takov po dek. RaöÌnov m kolem bylo zavèst peëlivï registrovanè ËlenstvÌ, ËlenskÈ p ÌspÏvky, fungujìcì stranickè kancel e a sekretari ty i v dobï, kdy volby nebyly na spadnutì. V z sadï se poda ilo tyto koly splnit, ale i p esto se staly volby roku 1907 pro mladoëeskou stranu neradostnou, i kdyû oëek vanou, z tïûovou zkouökou. V obdobì do vypuknutì prvnì svïtovè v lky m ûeme Aloise RaöÌna vidït p edevöìm jako stranickèho organiz tora a blìzkèho spolupracovnìka Karla Kram e, v jehoû intencìch se plnï pohyboval. Nejenûe se podìlel na reorganizaci strany, ale poda ilo se mu roku 1910 splnit jeötï dalöì velk kol, totiû zìskat pro mladoëeskou stranu z rukou GrÈgrov ch dïdic N rodnì listy. S tìmto prestiûnìm periodikem z stal pak RaöÌn sv z n ve funkci editele tohoto listu aû do svè smrti. RaöÌnovi se vyplnil velk sen, totiû moci se prezentovat na str nk ch uzn vanèho a velkèho listu. To bylo nïco jinèho, neû vyd vat tiskoviny, kterè byly omezeny na velmi zk okruh Ëten. Z roveú tìm velmi poslouûil stranï, kter zìskala kontrolu nad do tè doby znaënï nez visle se chovajìcì, byù na stranu nav zanou, Ñmedi lnì velmocìì. RaöÌn svou mladoëeskou karièru hodlal stvrdit i zìsk nìm poslaneckèho mand tu. Nebylo to vöak tak jednoduchè, jak se zpoë tku domnìval. V osobnìm souboji s b val m blìzk m spolupracovnìkem z radik lnï st - topr vnì strany Karlem Stanislavem Sokolem podlehl. VolebnÌ kampaú 23

nebyla tehdy prosta tok, kterè mì ily pr vï na RaöÌnovu zradu nïkdejöìch omladin sk ch idejì a p iklonïnì se k oportunnì kram ovskè politice. V poslednìch p edv leën ch volb ch roku 1911 byl jiû RaöÌn spïönïjöì a zìskal mand t v jihoz padnìch»ech ch. Jeho p sobenì v ÌöskÈ radï vöak nemïlo p Ìliö osobitou peëeù, ve svïtï velkè politiku mu byl onìm pomysln m maj Ëkem st le Karel Kram. Vöe se mïlo zmïnit s vypuknutìm prvnì svïtovè v lky. Situace, kter nastala, nutila pochopitelnï nejen adovè obëany, ale p edevöìm jejich politickou reprezentaci, aby p ehodnotila svè z kladnì hodnoty a postoje. RaöÌn se rozhodl rychle a r znï, jak bylo jeho zvykem. Jakoby v nïm oûil nïkolik let upozadïn duch opoziënìho radik lnìho politika. Dostal se z hy do sporu s Kram em a nïkter mi dalöìmi kolegy. Jednalo se o budoucì smï ov nì N rodnìch list, kdy RaöÌn navrhoval provèst jasnè gesto a N rodnì listy, pokud nemohly dìky omezenì svobody slova ze strany st tu ps t tak, jak chtïly, okamûitï zastavit. Se sv m n vrhem neuspïl. Jiû v prvnìch t dnech v lky vöak m ûeme s jistotou tvrdit, ûe Alois RaöÌn se vnit nï s Rakouskem rozeöel, ûe v nïm vskutku zapl l k tomuto st tu zcela negativistick duch a ûe vsadil naprosto principi lnï na jedinou kartu, na kartu odbojovou, v Ëemû se znaënï odliöoval od mnoha sv ch koleg, Karla Kram e nevyjìmaje.»innost v Maffii RaöÌn v podìl na dom cì rezistenci zaëal opït v roli Kram ova poboënìka, prvnì kontakty vedly na v chod, do nïjû byla vöeobecnï na poë tku v lky vkl d na nadïje. Z hy ale, jakmile vznikla tzv. Maffie, to jest skupina dom cìho odboje napojen na Masarykovu zahraniënì akci, pat- il k jejìm zakl dajìcìm Ëlen m. Do sluûeb Maffie se dal RaöÌn cele a ani vnit nï si neponech val û dn zadnì vr tka otev en. DomnÌv m se, ûe byl sk lopevnï p esvïdëen o spr vnosti svèho jedn nì a neodvratitelnosti historickèho v voje, smï ujìcìho k destrukci monarchie. V z jmu tèto ÑvyööÌ vïciì byl RaöÌn ochoten potlaëit v sobï stranick princip a zcela otev enï a lidsky spolupracovat s adou sv ch dosavadnìch politick ch protivnìk. P Ìkladem vìce neû v mluvn m m ûe b t jeho bezproblèmov spolupr ce s realisty Edvardem Beneöem, ale p edevöìm P emyslem ä malem, jehoû dokonce ve chvìli, kdy oëek val svè zatëenì, ustanovil sv m substituentem v advok tnì kancel i a ä mal mohl potè chr nit RaöÌn v maje- 24

tek i rodinu a z roveú poûìvat nadstandardnìch kontakt s tìmto prominentnìm vïznïm. To, ûe RaöÌn, jenû nevïdïl, zda se z vìdeúskèho vïzenì v bec nïkdy vr tì, urëil jako svèho z stupce ä mala, muûe z Maffie a z - roveú Masarykova spolupracovnìka ñ p itom nelze zapomenout na velmi öpatnè vztahy s Masarykem i jeho p teli z doby tïsnï p ed prvnì svïtovou v lkou z tzv. ävihovy afèry ñ svïdëì o tom, ûe odbojov nadstranick Ëinnost se stala jeho ûivotnì prioritou. I pozdïji, kdyû se RaöÌn naötïstì z vìdeúskèho vïzenì vr til a pokraëoval v odbojovè Ëinnosti, m ûeme v jeho jedn nì vidït jasnè rysy nadstranickosti, resp. schopnosti jinak pevnï zako enïnè stranictvì potlaëit pro dobrou spoleënou vïc. Stranick ot zka vöak oûila s novou intenzitou ve chvìli, kdy doölo po n stupu mladèho cìsa e Karla k oûivenì stavnosti v monarchii, kdy se opït seöla Ìösk rada a kdy se obnovoval politick ûivot. Ve stejnè dobï, v lètï 1917, p iöla amnestie politick ch vïzú, t.j. i Kram e a RaöÌna, ale takè n rodnìho soci la V clava Klof Ëe, a s jejich n vratem na Ëeskou politickou scènu byly naplno odstartov ny jiû delöì dobu prom ölenè zmïny. Pro vïtöì akceschopnost i demonstraci jednoty mïlo dojìt k v raznèmu stranickèmu integraënìmu procesu, v nïmû nakonec vytrvaly pouze pravicovè a pravost edovè strany, aû nakonec vznikla jejich spoleën st topr vnï (pozdïji n rodnï) demokratick strana, v jejìmû Ëele st l Karel Kram a Alois RaöÌn se stal mìstop edsedou. Proudy, kterè ji vytvo ily, byly znaënï r znorodè, s r znou minulostì, ale spoleënou p edstavou o budoucnosti ñ ta se vyprofilovala postupem Ëasu do podoby samostatnèho ËeskÈho (resp. ËeskoslovenskÈho) st tu, v nïmû by z stal zachov n, byù v raznï soci lnï modifikov n, dosavadnì spoleëensk a ekonomick systèm. VÌce neû politickè Ëinnosti v zast eöujìcìm org nu ËeskÈ politiky ñ v lètï 1918 vzk ÌöenÈm N rodnìm v boru ñ se RaöÌn v tèto dobï vïnoval d le pr ci v Maffii, a sice konkrètnìm p Ìprav m na p evzetì moci, formulaci nïkter ch nezbytn ch pr vnìch prav a v bïru vhodn ch spolupracovnìk. Prost edì konspiraënì a z roveú dïlnè a racion lnì Maffie mu vyhovovalo vìce, neû politickè p etahov nì a kas nì v N rodnìm v boru. Neznamen to ovöem, ûe by mu tento typ komunikace, kter je pro politiku nezbytn, byl nïjak cizì. Pro sebe vöak vidïl lepöì uplatnïnì v p Ìprav ch samostatnèho st tu, v jehoû existenci bezpodmìneënï uvï- il. OstatnÏ, v N rodnìm v boru se stal p edsedou Karel Kram, takûe hlas RaöÌnovy strany zde byl dostateënï reprezentov n. 25

Muû 28. Ìjna Pouze shodou okolnostì se stalo, ûe ve chvìli, kdy doölo ke st tnìmu p evratu, vypadalo vedenì N rodnì v boru tak, jak pozdïji vstoupilo do historie, to je, ûe role ÑMuû 28. Ìjnaì byla obsazena pr vï tïmi osobnostmi a û dn mi jin mi. 25. Ìjna 1918, kdy jeötï nikdo netuöil, ûe konec monarchie se blìûì tak velmi rychle, odjela delegace vrcholn ch Ëesk ch politik v Ëele s Karlem Kram em do äv carska, aby se zde setkali s reprezentacì zahraniënìho odboje, vedenou Edvardem Beneöem. Tak se stalo, ûe v tuto zlomovou a osudovou dobu nebyli v Praze p Ìtomni ti nejp ednïjöì mezi politiky, ada p edsed politick ch stran, muû, kte Ì st li v Ëele vrcholn ch org n ËeskÈ politiky. PozdÏji byl dokonce sty Karla Kram e absurdnï osoëen Alois RaöÌn a agr rnìk AntonÌn ävehla, ûe p evrat zinscenovali pr vï v tuto historickou chvìli, aby tak na sebe strhli rozhodujìcì vliv v ËeskÈ politice. Alois RaöÌn mïl tedy to historickè ötïstì, ûe pat il ke zvl ötnìmu kultovnìmu org nu v dc ñ mezi tzv. ÑMuûe Ìjnaì. V Ìjnu 1918 se v plnè mì e mohly projevit jeho organizaënì vlohy, rozhodnost i osobnì stateënost. Jeho akceschopnost bïhem samotnèho p ebìr nì moci, racion lnì uvaûov nì, jeû je krystalicky vidït na jeho p ÌpravÏ prvnìho z kona pr vï vznikajìcìho st tu, a z roveú schopnost zapomenout na partikul rnì z jmy ñ to vöe p ispïlo k posìlenì respektu, kter si mezi politickou elitou do tè doby zìskal. RaöÌn se s ideou novèho st tu zcela ztotoûnil, samostatn st t se mu stal v podstatï vysnïnou a zboûúovanou modlou, naplnïnìm velkèho snu, za nïjû byl ochoten bez zachvïnì zem Ìt. Ne, to nejsou p Ìliö siln slova, jak by se mohlo na prvnì pohled zd t. RaöÌnovo osobnì nasazenì bïhem jeho p sobenì v prvnì vl dï hraniëilo mnohdy s fanatismem. TÌm nem b t nikterak snìûena jeho osobnì z sluha a p Ìnos novèmu st tu, ale nïkterè jeho reakce a postoje prozrazujì, ûe nad jeho vztahem ke st tu je t eba se hloubïji zamyslet. RaöÌn»eskoslovensko, resp. p edevöìm jeho Ëeskou Ë st, skuteënï zboûúoval, povaûoval jej v podstatï opr vnïnï za svè dìtï. Pokud by se mïlo pouûìt jistè obraznè p irovn nì Ëi nads zka, bylo by moûno Ìci, ûe se domnìval, ûe na nïj m ûe kl st takovè n roky, jakoby toto dìtï bylo jenom jeho. Jenûe tak tomu nebylo. Kram ova a RaöÌnova strana byla pouze jednou z pïti hlavnìch Ëesk ch st totvorn ch stran, a vöeobecnè nadöenì a jednota se stala brzy po p evratu pouze minulostì. Stranick ûivot se v novè republice rozbïhl 26

s mimo dnou intenzitou. Apely na jednotu, potlaëenì stavovsk ch a partikul rnìch z jm a snaha najìt ideologickè tïûiötï ve vöe p ekr vajìcìm pozitivnìm nacionalismu se uk zaly b t m lo Ëinn mi. OstatnÏ, RaöÌnova pravicov liberalistick n rodnì demokracie je pouûìvala do znaënè mìry pro to, ûe jejì program nemohl vïtöinï volië nabìdnout hmatatelnè v hody. RaöÌnova mïnov reforma, p esnïji eëeno reforma, kterou vymysleli p edevöìm jeho p telè z bankovnìch kruh a on jì vtisknul svou razanci, odvahu, entuziasmus a strhl ostatnì i tìm, ûe bez okolk p ijal plnou politickou odpovïdnost, byla bezesporu poëinem pozitivnìm, i kdyû nevyöla plnï podle jeho p edstav. Je to jeden z d kaz toho, ûe nïkdy m ûe b t lepöì variantou p istoupit k r znèmu a tvrdèmu eöenì problèm p ed dlouh m p em ölenìm a zvaûov nìm. Jen m lokdo by se dok - zal nez vidïnìhodnè role ministra financì pr vï vznikajìcìho st tu ve v lkou rozvr cenè EvropÏ zhostit tak ctyhodn m zp sobem jako Alois RaöÌn. PenÌze, nad nimiû mïl pomyslnou politickou moc, se mu st valy n strojem pro prosazov nì sv ch p edstav o obëanskè i st tnì etice a odpovïdnosti. Nebyl pouze technologem moci, ale svèmu p sobenì p ikl - dal hluböì symbolick v znam. RaöÌn ve svèm prvnìm ministerskèm p sobenì to ale nenì jen osobnost mïnovè reformy. To je takè kritik zavedenì osmihodinovè pracovnì doby, to je ministr, kter projevoval aû netaktickou nevöìmavost k soci lnìm poûadavk m, kterè byly po v lce nasnadï. DomnÌv m se, ûe RaöÌn nebyl asoci l, jak mu to mnozì podsouvali. Jeho prioritou bylo, aby se st t postavil co nejrychleji pevnï na vlastnì nohy a do tè doby mïli jeho obëanè ñ z l sky k nïmu ñ jeötï urëit Ëas udrûet na uzdï svè pot eby. NenÌ to poûadavek nelogick, ale z roveú dokazuje ponïkud snìûenou spoleëenskou vnìmavost a nedostatek, ba p Ìmo opovrûenì jak mkoli taktizov nìm a kalkulov nìm, bez nïjû se politik neobejde. RaöÌn se stavïl do role vöeodpovïdnèho st tnìka, ale bylo chybou, ûe zapomìnal takè na svè posl nì stranickè. Podle mèho n zoru se choval v tèto dobï odpovïdnï ke svè p edstavï st tu, kter se ovöem nemusela kr t s ide lnì p edstavou obecnou, pokud nïco takovèho je v bec moûnè, a uû v bec ne s re ln m stavem vïcì. Jeho p Ìnos pro stabilizaci»eskoslovenska je neoddiskutovatelnou z sluhou, nem ûe vöak p ekr t i ne spïchy. RaöÌn st l od ledna 1919 v Ëele pravicovè n rodnï demokratickè strany, neboù jejì p edseda Karel Kram odjel v Ëele Ës. delegace na mìrov 27

jedn nì do Pa Ìûe a z stal zde bez p est vky t i ËtvrtÏ roku. Je nutno p iznat, ûe tuto svou roli, kter nebyla nijak nepodstatn ani zanedbateln, protoûe mïla svè dlouhodobè d sledky pro Ëeskou pravici v bec, Alois RaöÌn v podstatï nezvl dl. Na druhou stranu je t eba takè dodat, ûe od Kram e, kter si chtïl patrnï vynahradit svou dlouhodobou absenci p Ìtomnosti na mezin rodnì scènï, bylo krajnï politicky neprozìravè vyklìzet takto pole. Vûdyù tìm nejen posunul mimo dnï vytìûenèho, ale stejnï tak tvrdèho a konfliktnìho RaöÌna do Ëela vlastnì strany, ale uvolnil rovnïû post p edsedy vl dy, jehoû se velmi zdatnï ujal agr rnick ministr vnitra ävehla a v neposlednì adï jako Ñv dce n rodaì z konce v lky p enechal zcela popularitu i vliv jinèmu v dci n roda, kter se aû v prosinci 1918 vr til po Ëty ech letech do vlasti, to je prezidentu Masarykovi. Ve svè ministerskè funkci se RaöÌn p Ìmo provokativnï neohlìûel na z - jmy Ëlen n rodnì demokracie ani potenci lnìch volië vlastnì strany. Ze svèho pohledu opït zcela logicky pr vï od nich vyûadoval p ÌkladnÈ obïti, oni mïli b t tïmi, kte Ì mïli ukazovat ostatnìm cestu, kte Ì mïli b t d kazem toho, ûe na partikul rnì, osobnì, stavovskè z jmy je moûnè jeötï alespoú na chvìli rezignovat. TÌmto chov nìm RaöÌn bezesporu negativnï ovlivnil volebnì v sledky v komun lnìch volb ch, na jejichû z - kladï se mïnila poslèze i vl da. Jeho n rodnì demokracie skonëila aû na p tèm mìstï mezi Ëesk mi stranami, coû se rovnalo absolutnì proh e. RaöÌn tuto svou roli absolutnï podcenil, coû nenì moûnè povaûovat za projev politickè prozìravosti a nenì moûno to vysvïtlit pouze poukazem na smysl pro vyööì st tnì z jem. PolitickÈ, stranickè prost edì bylo neoddiskutovatelnou ûivotnì realitou a nic nenasvïdëovalo tomu, ûe by se v tomto smyslu mïlo kdy co zmïnit. Pro ilustraci je moûno obr tit se na prameny, jeû naznaëujì, ûe nap. uëitel byla v dobï vzniku»eskoslovenska registrov na v Kram ovï a RaöÌnovÏ stranï asi polovina z celkovèho poëtu, neboù tato strana mimo dnï p itahovala na sklonku v lky n rodnï zap lenou inteligenci. I uëitelè mïli p es vöechnu neskr vanou a nefalöovanou l sku k novèmu st tu svè poûadavky, kterè se Ñjejichì strana mïla snaûit alespoú vnìmat, eöit, kdyû ne splnit. Po RaöÌnov ch tvrd ch slovech na jejich adresu a po exempl rnìm odmìtnutì zv öit jim nuz ckè platy, resp. zachovat jim v - leënè drahotnì p Ìdavky, jich vïtöina odeöla. Na RaöÌnovu obranu je vöak t eba Ìci, ûe bylo velmi tïûkè h jit jednìm dechem z jmy st tnìch zamïstnanc, inteligence, ûivnostnìk i velkè 28

burûoazie. P i systèmu tzv. stavovskèho stranictvì, kter zde fungoval jiû od sklonku 19. stoletì, to bylo v podstatï nemoûnè. Ten spoëìval na z - kladnìm principu, ûe strany majì pomyslnï rozparcelov ny jednotlivè soci lnì vrstvy obyvatelstva, a na h jenì jejich ekonomick ch a soci lnìch z jm se soust eôujì. Z jem uëitele, jako st tnìho zamïstnance, a podnikatele, kter odv dì r znou mìru danì, pak stojì zcela proti sobï a je velmi tïûkè principi lnï vyhovït obïma. NavÌc liberalismus, byù akceptujìcì pot ebu ady soci lnìch reforem, nebyl v pov leënèm levicovï naladïnèm prost edì, v nïmû nechybïlo mnoho k soci lnìmu v buchu, pr vï tou nejp itaûlivïjöì ideologiì. Na druhou stranu je faktem, ûe RaöÌn se ani p Ìliö nesnaûil alespoú zabalit nepopul rnì opat enì a rozhodnutì do v bnèho obalu, neboù se domnìval, ûe dobr vïc Ëi idea se prostï musì prosadit sama. RaöÌn roku 1919 tvrdil: ÑTen, kdo se star o p ÌzeÚ a potlesk davu, nenì politikem. Ten nikam nedojde. Zato ten, kdo pro st t dovede obïtovat stranu, m budoucnost. Na konec p ijdou zpït vöichni, kte Ì odeöli, jen budeme-li dïlat opravdovou st tnì politiku. Na konec musì republika vyhr t i nad stranami.ì V tom se ovöem hluboce m lil. Ch p nì politickè strany pouze jako jednoho z prost edk prosazov nì st tnì moci bylo pro RaöÌna typickè, nedopovìdalo to vöak soudobè realitï ani demokratick m standard m. RaöÌnovi se bezesporu vr til smysl pro ost e vnìmanè politickè stranictvì, ale ponïkud pozdïji, neû by jeho stranï prospïlo. P i politick ch debat ch o sestavenì novè vl dy si povzdechl prezident Masaryk: ÑTÏûk problèm je RaöÌn. P l bych si, aby sv j pl n dokonëil, nevidìm zatìm nikoho, kdo by jeho dïdictvì mohl a chtïl nastoupit.ì JednÌm dechem pak ale dod val: ÑRaöÌn je takov v born a poctiv ËlovÏk, na mne mluvil tak rozumnï, ale jak se dostane do stranick ch boj ñ to je starè Rakousko!ì Jenûe zvyky a n vyky ze ÑstarÈho Rakouskaì si p inesli tèmï vöichni politici, vûdyù kontinuita Ëesk ch politick ch elit byla v podstatï absolutnì. Tento v rok vypovìd nejen o RaöÌnovi, ale takè o tom, ûe pro Masaryka bylo zpoë tku problematickè orientovat se p esnï v dan ch pomïrech a smì it se s tìm, ûe ÑstarÈ stranictvìì Ëi partajnictvì, kterè mu bylo jiû kdysi tak proti srsti, p eölo ve stejnè, nebo jeötï vïtöì sìle do novè epochy, do novèho st tu. Od Ëervence 1919 se RaöÌnova pravicov n rodnì demokracie ocitla v opozici, vl dy se ujala prvnì rudo-zelen koalice. DomnÌv m se, ûe pro 29

RaöÌna to bylo osobnï velmi tïûkè. Jednak nemohl dokonëit sv j finanënì pl n, i kdyû byl ñ a to je nutno p iznat ñ v podstatï naplúov n v jeho intencìch, ale hlavnï p iöel jakoby o smysl ûivota: konstruktivnï spoluvytv et nov st t. Jeho z liba ve velk ch gestech, p estoûe v dobï svèho ministrov nì nejednou hrozil demisì, se tentokr t neprojevila. I z toho je vidït, jak velmi mu na novèm st tï i jeho mïnï z leûelo, jak v sobï byl ochoten potlaëit vlastnì ego. NemÏl v tomto p ÌpadÏ pochopenì pro postoj stranickèho p edsedy Kram e, kter nep Ìjemnou situaci, kdy s n - rodnì demokraciì silnè levicovè strany v podstatï odmìtly b t ve vl dï, p ech zel slovy: ÑKdyû se p ni nemohou doëkat, aby p evzali ÌzenÌ republiky... Tak aù si vypijou to ho kè.ì RaöÌnova Ñst tnick ökolaì v PÏtce RaöÌn se musel st t opoziënìkem. Ne snad, ûe by mu opoziënì poloha nebyla blìzk, ale ve vlastnìm samostatnèm st tï si pro sebe p edstavoval jinou roli. ZamÏ il se na konsolidaci svè strany, kter se zaëala pomalu rozpadat do p vodnìch proud, kterè ji roku 1918 utilit rnï vytvo ily. RaöÌn v postup uvnit strany, kdy byl zast ncem pomïrnï tvrdèho centralismu, spìöe urychlil secese, kterè v ËeskÈ pravici jiû probìhaly. PostupnÏ odeöli jak nïkdejöì Masarykovi realistè, tak moravötì lidovo-pokrok i. D vodem nebyl p irozenï jen RaöÌn, ale takè nechuù k tvrdèmu protihradnìmu kursu, kter zvolil Karel Kram. Z roveú se RaöÌnovi nepoda- ilo, byù se o to snaûil, zìskat jako n hradu v podstatï û dnè novè voliëe. Jeho jedn nì s nïkter mi agr rnìky, ûivnostnìky Ëi p edstaviteli slovenskè politiky sklìzela jen m lo pozitivnìch v sledk. VÏtöinou n rodnìm demokrat m tyto pomyslnè nevïsty p ebrala agr rnì strana a mistr taktiky AntonÌn ävehla. RaöÌnova touha po konstruktivnì pr ci pro st t, kter by sice byla postavena na politickèm z kladï, ale z roveú p edpokl dala öiröì vskutku st totvorn konsensus, se mohla naplno projevit ve chvìli, kdy vznikla tzv. PÏtka a on se stal jejìm Ëlenem. Za meznìk m ûeme povaûovat sklonek lèta roku 1920, kdy si krize v nejsilnïjöì soci lnï demokratickè stranï vynutila vznik ednickè vl dy a ËeskÈ st totvornè strany chtïly s pocitem zodpovïdnosti a z roveú snahy ovlivúovat chod vïcì tomuto kabinetu umoûnit fungov nì. P ijat praxe, kdy reprezentanti nejd leûitïjöìch stran nejprve jednotlivè ot zky p edjednali a nalezli konsensus 30

a teprve potè byla z leûitost p edloûena parlamentu, z stala zachov na i pozdïji, v dobï plnï politick ch vl d. P estoûe se n zory na PÏtku r znì a b v Ëasto p edmïtem kritiky, domnìv m se, ûe se jednalo o tvar v podstatï pozitivnì, kter p ispïl k stabilizaci, ale takè funkënosti politickèho systèmu v nacion lnï a politicky rozt ÌötÏnÈm»eskoslovensku. To, ûe za n rodnì demokracii zasedl v tomto dalöìm v dcovskèm kolektivu RaöÌn ñ a ne Kram ñ nebylo tentokr t dìlem n hody, za nìû m ûeme povaûovat podobu p edsednictva N rodnìho v boru dne 28. Ìjna 1918. On byl prostï tìm nejakceschopnïjöìm muûem svè strany, jejìm praktick m v dcem. Kram byl spìöe urëitou ÑmonstrancÌì, povaûoval se za povznesenèho nad praktickou velkou i drobnou stranickou pr ci a mnohdy se povaûoval za povznesenèho i nad strany jako takovè, vëetnï tè vlastnì. Tak se nejednou stalo, ûe Kram mìsto Ñnadì problèmy se ocitl spìöe Ñmimoì. Porady PÏtky s m glosoval slovy: ÑJ jsem sice p edsedou, ale copak myslìte, ûe nïco vìm? MnÏ nic ne eknou.ì Pro p edsedu strany to je zajistè nez vidïnìhodn role, ale Karel Kram si za ni mohl v podstatï s m. V PÏtce se RaöÌn nauëil p ece jen v ûit slova, vìce taktizovat, mènï se rozëilovat, vyslechnout druhè, p istoupit na kompromisy, byla to jeho st tnick ökola. Z roveú naöel cestu k dorozumïnì s Hradem, s Masarykem i Beneöem, v Ëi nimû st l Kram i znaën Ë st strany v opozici. RaöÌn, kter si v tomto poëìnal jako znaën sûlista, pochopil, ûe bez vz - jemnèho dorozumïnì to nejde, ûe nem cenu b t plan m opoziënìkem. KonstruktivnÌ pr ce v PÏtce jej politicky bezesporu uspokojovala, neboù jeho opoziënost byla pouze relativnì a on mohl tìmto prost ednictvìm spolurozhodovat a tvo it. OpÏt ministrem financì Kdyû pak PÏtka vstoupila na podzim 1922 do vl dy a RaöÌn usedl znova do k esla ministra financì, splnil se mu velk sen a bylo to tèû velkou satisfakcì. Jestliûe si poprvè jako cìl stanovil oddïlit mïnu a poloûit jejì z klady tak, aby»eskoslovensko mohlo b t povaûov no za ekonomicky zdrav st t, pak podruhè byly jeho ambice takè znaënè, i kdyû ponïkud spornïjöì. RaöÌn se rozhodl, ûe mïnu po dnï zhodnotì. Protoûe pevn koruna ñ to je prestiûnì z leûitost, to je dobr vizitka do svïta, to je ten spr vn a vytouûen symbol milovanèho novèho st tu. Deflace v»esko- 31

slovensku prvnì poloviny 20. let nebyla pouze odrazem p irozenèho ekonomickèho cyklu, v tomto p ÌpadÏ se jednalo o cìlenou a jiû delöì dobu p ipravovanou mïnovou politiku. Z RaöÌnova n vratu do vl dy mïli strach nejen ËetnÌ p edstavitelè levice, ale i ada jeho spolustranìk. Tuöili, ûe RaöÌnova tvrd politika, kter byla pochopitelnï politikou koaliënì, vl dnì, a p edevöìm pak jejì medi lnì prezentace m ûe opït od jeho strany odehnat voliëe, rozmnoûit ady nep tel. On se nijak jiû dop edu netajil tìm, ûe kdyû bude koruna stoupat, musì ceny, ale takè platy klesat, ûe deflace by mïla v Ës. hospod stvì i finanënictvì r znï proëistit vzduch. D sledky deflaënì krize se dostavily brzy ñ ekonomickè, soci lnì i politickè. NavÌc si RaöÌn popudil proti sobï Ë st ve ejnèho mìnïnì tìm, kdyû prohl sil na adresu legion, kte Ì se tïöili vöeobecnè ctï, ûe jsou to lidè, kte Ì ÑbezespornÏ ovïnëili svè hlavy sl vou, p iöli do svobodnèho, mladèho, v pov leën ch obtìûìch se nalèzajìcìho st tu, a nastavili ruku kouce: Bojovali jsme za tebe, zaplaù, zaplaù hotovï, zaplaù v hodami, privilegiemi ve svobodnè, rovnopr vnè demokratickè republice. TvrdÌm... ûe za to, co se dïl pro n rod, se neplatì!ì Na sklonku roku 1922 se rozhodli RaöÌnovi p telè, ûe se ho pokusì p esvïdëit, aby ubral. Aby umïlè zhodnocov nì koruny zastavil, prezident Masaryk se jej pak snaûil p imït, aby se omluvil legion m. P tel m vyhovïl. Kupodivu p istoupil na jejich nalèh nì a pro tuto chvìli rezignoval na sv j velk sen. Realizovat svè tïûkè rozhodnutì vöak jiû nestaëil. RaöÌn se dok zal aû fanaticky oddat urëitè ideji, ale jeho Ñfanatismusì mïl svè meze. Fanatismus mladèho anarchokomunisty Josefa äoupala, kter na nïj sp chal 5. ledna 1923 atent t, û dnè meze nemïl. RaöÌn byl pro nïj symbolem z ÌzenÌ, kterè si p l zniëit, a proto se jej rozhodl demonstrativnï odstranit. Alois RaöÌn pat il bezesporu mezi nejvïtöì politickè osobnosti prvnìch let po prvnì svïtovè v lce s tìm, ûe byl spìöe muûem pro krizi, pro mimo dnè nasazenì, neû pro obdobì stability. To bylo jeho p ednostì a z - roveú i jeho slabinou. 32

ALOIS RAäÕN ñ KONZERVATIVNÕ EKONOM Robert Holman N rodohospod sk fakulta VäE AËkoli Alois RaöÌn nevytvo il origin lnì ekonomickou ökolu, pat Ì k legend m ËeskÈho ekonomickèho myölenì. Je asi m lo lidì, kte Ì by, tak jako RaöÌn, studovali a Ëetli odbornè knihy z politickè ekonomie ve vïzenì. I v tom se projevila jeho v razn a mnohostrann osobnost. Tam si takè RaöÌn p edsevzal napsat ekonomickou knihu, kter pak vyöla v roce 1922 pod n zvem ÑN rodnì hospod stvìì. Z tèto knihy jej pozn v me jako ekonoma spìöe prakticky orientovanèho, zamï enèho p edevöìm na problematiku penïûnìho obïhu a ve ejn ch financì. K nejlepöìm pas ûìm knihy pat Ì ty, kterè pojedn vajì o podstatï a historii penïûnìho obïhu a centr lnìho bankovnictvì. V tèto oblasti pat il RaöÌn, vedle Karla Engliöe, k nejrespektovanïjöìm osobnostem prvnì republiky. Oba dva mïli ostatnï p Ìleûitost ovï it si svè teoretickè n zory a p Ìstupy v praxi, ve funkcìch ministr financì. Teorie penïz AËkoli se o RaöÌnovi traduje, ûe byl pragmatick m politikem, podle jeho p sobenì ve funkci ministra financì se zd, ûe byl spìöe ËlovÏkem lpìcìm na konzervativnìch hodnot ch. RozhodnÏ nemïl sklony ke kompromis m. Ve srovn nì s RaöÌnem se jako pragmatik jevì spìöe Karel Engliö. RaöÌnova finanënì a mïnov politika byla pevnï ukotvena v jeho teoretick ch n zorech na povahu penïz. Pat il k metalist m, zdrav penïûnì obïh mïl b t zaloûen na penïzìch kryt ch drah m kovem. VÏdÏl totiû, ûe penïûnì a bankovnì systèm stojì a pad s d vïrou lidì v penìze. A pr vï smïnitelnost penïz za drah kov byla z kladem tèto d vïry ñ d vïry, kterou st t nemohl bez drahèho kovu trvale udrûet. Proto byl takè RaöÌn stoupencem zlatèho standardu mïny a jeho vizì byl koneën n vrat koruny ke zlatèmu standardu. V teorii penïz RaöÌn sice explicitnï odmìtal kvantitativnì teorii, ovöem v tè jejì klasickè podobï, jak se s nì setk me nap. u Davida Ricarda. Klasick kvantitativnì teorie totiû v zala pohyby cenovè hladiny na zmï- 33

ny mnoûstvì mïnovèho kovu v zemi. RaöÌm ovöem zd razúoval roli vïrov ch penïz jako jsou obchodnì smïnky, jejichû mnoûstvì reaguje na pot eby obchodu a mïnì se v odezvu na obchodnì a investiënì aktivitu v zemi. ZmÏny mnoûstvì vïrov ch penïz b vajì spìöe d sledkem zmïn v ekonomickè aktivitï a nemusejì se promìtat do zmïn cenovè hladiny. Je zde patrn vliv anglickè bankovnì ökoly. Avöak pokud jde o papìrov standard bankovek, st l jiû RaöÌn plnï na pozici kvantitativnì teorie: emise nekryt ch papìrov ch penïz nevyhnutelnï vyvol v inflaci. Tato teoretick v chodiska poznamenala RaöÌnovu mïnovou a finanënì politiku, kter si vytkla hlavnì cìl: Ëesk koruna se mïla st t silnou a û - danou mïnou. Zdrav penïûnì obïh zaloûen na d vï e v mïnu byl podle nïho z kladem zdravèho hospod stvì. To byly principy jeho hospod skè politiky, o nichû byl sk lopevnï p esvïdëen a z nichû nehodlal slevit. S RaöÌnov m jmènem se spojuje zejmèna jeho mïnov reforma z b ezna roku 1919, spoëìvajìcì na oddïlenì ËeskoslovenskÈ mïny od rakouskè okolkov nìm bankovek. Ale nemènï v znamn pro ËeskoslovenskÈ hospod stvì byla pozdïjöì RaöÌnova deflaënì politika, kter vöak jiû vyvol - vala vìce kontroverzì. MÏnov reforma sama o sobï vöak byla spïchem obdivovan m doma i v zahraniëì. Zabr nila pov leënè inflaci i znehodnocenì spor. NovÈ»eskoslovensko bylo vnìm no jako pozoruhodn p Ìklad stability, kdyû jeho sousedè trpïli hyperinflacì a rozvratem penïûnìho obïhu. ZajÌmav je kontrast mezi RaöÌnem a slavn m rakousk m ekonomem Josephem Schumpeterem, kter byl po v lce kr tce rakousk m ministrem financì. Schumpeter prov dïl inflaënì politiku, kter mïla smazat pov leënè dluhy. Tedy prav opak toho, o co usiloval RaöÌn v»eskoslovensku. MÏnov odluka V prvnì ËeskoslovenskÈ vl dï se p vodnï s RaöÌnem poëìtalo na post ministra vnitra, nakonec si vybral ministerstvo financì. Hospod sk z - kladna novï vzniklèho»eskoslovenska nebyla öpatn.»eskè zemï mïly pokroëil pr mysl, v lkou tèmï nedotëen. NejvÏtöÌ nebezpeëì se skr valo v penïûnìm obïhu. Dokud nedoölo k jeho oddïlenì od Rakouska, trvalo nebezpeëì nekontrolovatelnè inflace, protoûe Rakousko-Uhersk banka chrlila do obïhu dalöì a dalöì miliardy. Podle odhad obìhalo na ËeskoslovenskÈm zemì cca t in ctkr t vìce korun neû p ed v lkou, p i- 34

Ëemû ceny byly jen asi öestkr t vyööì. Potenci l inflace byl tedy znaën. Z kladnìm bodem hospod skèho programu vl dy proto bylo vytvo enì novè n rodnì mïny a st tnì banky. Prvo ad m kolem byla mïnov odluka, proveden okolkov nìm bankovek Rakousko-UherskÈ banky, obìhajìcìch na ËeskoslovenskÈm zemì. MÏnov odluka mïla b t doprov zena znaën m snìûenìm mnoûstvì obïûiva. RaöÌn chtïl p vodnï zadrûet 80 % obïûiva, ale ministersk rada mu nakonec povolila jen 50 %. Dne 25. nora 1919 p edloûil RaöÌn snïmovnï n vrh z kona, kter jej zmocúoval k vytvo enì ËeskoslovenskÈ mïny. Vöechny p Ìpravy byly udrûeny v tajnosti a cel akce probïhla rychle. Vl da uzav ela hranice a v t dnu od 3. do 9. b ezna probïhlo kolkov nì. Poda ilo se zadrûet asi 3,1 mld. korun obïûiva. Na protesty Rakousko- UherskÈ banky odpovïdïl RaöÌn ostr m prohl öenìm, ve kterèm ji nazval Ñtisk rnou na penìzeì a kterè zakonëil slovy: Ñbudu pokraëovat d le v ochranï mïny republiky, t ebas proti Rakousko-UherskÈ bance, kter nijak nedbala protest a v strah ËeskoslovenskÈ vl dy.ì Dne 6. b ezna vznikl BankovnÌ ad ministerstva financì, plnìcì funkce st tnì banky, 10. dubna pak byl vyd n z kon, kter zakazoval st tnì bance poskytovat p jëky st tu. Tak byla nastoupena cesta ke zdravèmu penïûnìmu obïhu zaloûenèmu nikoli na nekryt ch papìrov ch st tovk ch, n brû na bankovk ch kryt ch zlatem, devizami a obchodnìmi smïnkami. MÏnov restrikce z b ezna 1919 nebyla jeötï poë tkem deflaënì politiky. RaöÌnov m cìlem nebylo snìûenì obïûiva za Ëelem snìûenì cen nebo posìlenì kurzu koruny. PoËÌtal s tìm, ûe se obïûivo bude zvyöovat, jakmile BankovnÌ ad zaëne vyd vat penìze proti obchodnìm smïnk m. K tomu takè doch zelo a tak postupnï vznikal penïûnì obïh zaloûen na soukromèm krytì. Ke konci roku 1921 jiû stav obïûiva dosahoval vìce neû 12 mld. korun. V pr ci ÑM j finanënì pl nì o tom RaöÌn napsal: ÑBylo mi velmi vzd leno mysliti, ûe zmenöenì obïûiva bude mìt za n sledek snìûenì cen. TakovÈ mechanickè myölenì, takovè vyzn v nì kvantitativnì teorie penïûnì Ö nebylo nikomu tak vzd leno jako mnï. J chtïl docìliti nïëeho zcela jinèho. ChtÏl jsem restringovat obïh na takovou mìru, aby byla nouze o obïûivo, aby obchodnìci musili si jìt vyp jëit k bank m, banky k cedulovè bance, kter by jim p jëila diskontem obchodnìch smïnek, takûe to, oë by pot eboval obchodnì a pr myslov ûivot vìce Ö vyplynulo by z pot eb hospod skèho ûivota.ì 1) 1) RaöÌn, A.: M j finanënì pl n. Praha, Praûsk akciov tisk rna 1920, s. 55. 35