UNIVERZITA KARLOVA FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Analýza individuálního herního výkonu ofenzivního středního středového hráče ve fotbale Bakalářské práce Vedoucí práce: Mgr. Jakub Kokštejn, Ph.D. Vypracoval: Marek Vašák Praha 2012
Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. Ve Pcherách, dne podpis autora
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny. Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis:
Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu mé práce, jímž byl Mgr. Jakub Kokštejn Ph.D., který mi poskytl cenné informace a rady, díky kterým jsem mohl bakalářskou práci dokončit.
Abstrakt Vymezení problému: Ve fotbalovém utkání je ofenzivní střední středový hráč (také tvořivý hráč) jednou z nejdůležitějších postav v sestavě, ne-li ten nejdůležitější, aspoň co se ofenzívy týče. Tato pozice klade během zápasu velké nároky na kondiční připravenost a technicko-taktickou zdatnost, celkové nároky na hráče tohoto typu jsou proto vysoké. Cíl práce: Cílem této práce je analýza ofenzivního středního středového hráče v útočné fázi hry. Metody řešení: Pro sběr potřebných informací jsme použili videozáznam námi vytyčených utkání se zaměřením na ofenzivního středního středového hráče. Využili jsme také rozhovoru s některým z trenérů. Klíčová slova: Fotbal, tvořivost, herní činnosti jednotlivce, ofenzíva.
Abstract Problem definition: In football match the offensive central midfielder (creatice player too) is one of the most important figures. Maybe the most important player, if the team is attacking. This position demant during the mach a big requirements on condition readiness and technical and tactical abilllities, overall demands on player these type are therefore high. Aim of the study: The aim of the study is analysis offensive central midfielder in attacking phase of the game. Methods of solution: For collecting needful informations we used video of matches with focus on the offensive central midfielder. Also we used the opportunity to talk with the coaches of the players. Key words: Football, creativity, game activities of the player, offensive.
OBSAH SEZNAM ZKRATEK: 9 1 ÚVOD 10 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE 11 2.1 Útočná fáze hry 11 2.1.1 Útočné herní systémy 12 2.2 Individuální herní výkon 13 2.2.1 Charakteristika individuálního herního výkonu 14 2.3 Kondiční nároky na výkon ofenzivního středního středového hráče 16 2.3.1 Energetické zabezpečení svalové činnosti 17 2.4 Hra ve střední třetině hřiště 17 2.4.1 Vytváření šancí v útočné třetině hřiště 18 2.4.2 Vytváření prostoru 20 2.4.3 Změna tempa hry 20 2.5 Tvořivost jako jedna z důležitých vlastností ofenzivního středního středového hráče 21 2.5.1 Tvořivost ve fotbale 21 2.5.2 Požadavky na tvořivost při různých způsobů útočení 23 2.5 Herní inteligence 24 2.5.1 Charakteristické znaky výkonu inteligentního hráče: 25 2.6 Podstata ofenzivního pojetí herního výkonu v útočné fázi hry 25 2.6.1 Ofenzivní činnosti hráče 26 2.7 Porovnání týmu s ofenzivními středními středovými hráči s týmem bez tohoto hráče 27 3 CÍLE, ÚKOLY, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A HYPOTÉZY 30 3.1 Cíle práce 30 3.2 Úkoly práce 30 3.3 Výzkumné otázky 30 3.4 Hypotézy 30 4 METODIKA PRÁCE 31 4.1 Popis výzkumného souboru 31 4.2 Použité metody 31
4.3 Sběr dat 31 4.4 Analýza dat 33 5 VÝSLEDKY 34 5.1 Analýza jednotlivých výkonů hráčů v ofenzivní fázi hry 34 5.1.1 Analýza hráče v zápase Roudnice nad Labem - Kunice 34 5.1.2 Analýza hráče v zápase Roudnice nad Labem - Mladá Boleslav B 39 5.1.3 Analýza hráče v zápase Králův Dvůr - Chomutov 45 5.1.4 Analýza hráče v zápase Kladno - Karlovy Vary 50 5.2 Souhrnná analýza výkonů středních ofenzivních hráčů ve 3. lize 56 6 DISKUSE 60 7 ZÁVĚR 63
SEZNAM ZKRATEK: ATP adenosintrifosfát CNS centrální nervová soustava CP - kreatin fosfát HČJ herní činnosti jednotlivce IHV individuální herní výkon P celkový počet PÚ postupný útok SSH-O střední středový hráč-ofenzivní THV týmový herní výkon Ú/N úspěšný/neúspěšný 9
1 ÚVOD Téma analýza individuálního herního výkonu ofenzivního středního středového hráče jsme zvolili z důvodu, že v pojetí fotbalu jsou tyto hráči velice důležití a je na ně v zápase vyvíjen velký tlak. Hráči ofenzivního a tvořivého typu jsou většinou v oblibě u fanoušků i médií, jejich činnost ve složitých a specifických podmínkách, ve kterých musejí v zápase operovat je proto pro nás velice zajímavá. To jsou důvody, proč zrovna volba analýzy tohoto typu hráče. V průběhu utkání na těchto hráčích někdy opravdu stojí celá strategie mužstva, musejí se vypořádat s tlakem, který je ve středu hřiště někdy obrovský a každá chyba v těchto prostorách znamená velkou hrozbu. Dále jeho role, co se týče ofenzívy, je více méně nepostradatelná. Jeho finální či před finální nahrávky, realizace myšlenek a technické dovednosti jsou mnohdy nejlepšími okamžiky v zápase. Proto je tento post velmi atraktivní jak z pohledu diváka, tak i z pozice diagnostika či analýzátora. Působnost této bakalářské práce spadá do analýzy hráčů ve třetí české nejvyšší lize (Česká fotbalová liga), kde se jedná o čtyři různé hráče z odlišných týmů této soutěže. Jde sice až o třetí nejvyšší soutěž, ovšem většina těchto týmů je téměř profesionální, podmínky pro kvalitní trénink je zajištěn a tak i samotná kvalita hráčů, v našem případě kvalita ofenzivních středních středových hráčů, by měla být na dostatečné úrovni pro plnohodnotné vypracování této práce. Ke sběru dat a k následné analýze jsme využili použití kamery, která umožňuje jednak pravdivý pohled na danou problematiku a jednak zastavení či vrácení situace, která je předmětem sledování. Od těchto dat očekáváme přehledný a realistický náhled na činnosti ofenzivních středních středových hráčů, jejich většinové zapojení do útočných akcí týmu a celkově velkou aktivitu, technickou připravenost a přehled v utkání. Výsledky by měly ukázat podrobný náhled na činnost těchto ofenzivních středních středových hráčů během utkání a umožní porovnání sledovaných jevů s ostatními hráči tohoto typu. 10
2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE 2.1 Útočná fáze hry Útočná fáze hry začíná, když družstvo získá míč od soupeře a končí, když družstvo míč ztratí. Základem účinné útočné hry je spolupráce všech hráčů družstva, která se projevuje v útočných herních kombinacích, jejichž základem jsou co nejlépe osvojené útočné herní činnosti jednotlivce jak po stránce technické, tak taktické. Součinnost hráčů jedné nebo různých řad v útočné fázi hry je realizována střídáním různých typů útoků (Votík, 2005). Hlavním úkolem útočné fáze je vstřelit soupeři branku. Je to úkol značně složitý, neboť závisí na mnoha okolnostech. Útočné akce mají být vedeny tak, aby co nejúčinněji překonaly odpor soupeře. Teoreticky splňují tento požadavek především rychle vedené akce, neboť znemožňují soupeři řádně zorganizovat obranu. Proto snaha po největší rychlosti útočných akcí platí jen jako obecná zásada, často je ovšem třeba od této zásady ustupovat podle momentální situace (Choutka, 1970). Rychlost útočných akcí by se měla postupně zvyšovat od založení až k jejich zakončení. Rychlé založení útoku totiž vyřazuje část soupeřových hráčů ze hry tím, že jim znemožňuje podílet se na organizování obrany. Proto má rychlost založení útoku, zejména překonání střední třetiny hřiště, mimořádný význam pro účinnost útočných akcí tím, že usnadňuje vytváření střeleckých situací před soupeřovou brankou (Choutka, 1970). Vedení útoku ve středu hřiště tvoří přechod k hlavní části hry - útočení. Vzhledem k velikosti hřiště i k poměrně diferencované dělbě práce činnosti v rámci družstva je třeba řešit některé specifické problémy. Požadavek rychlosti útočných akcí je vyjádřen v moderní kopané snahou, aby střední třetina hřiště byla překonána co nejrychleji. Ideálním řešením jsou kolmé přihrávky od záložníků k útočníkům (Choutka, 1970). 11
2.1.1 Útočné herní systémy Podle způsobu zakládání, vedení a zakončení útočné fáze rozlišujeme tyto útočné herní systémy: a) systém postupného útoku, b) systém rychlého protiútoku, c) systém kombinovaného útoku. Variabilita uplatňování útočných herních systémů a časté změny rytmu hry závisí na způsobu a organizaci obranné hry soupeře a na dispozicích hráčů vlastního týmu. Optimální výběr způsobu vedení útoků svědčí o dobré, nebo v opačném případě nedostatečné taktické vyspělosti hráčů a o vhodně nebo nevhodně zvolené taktice hry v týmu v utkání (Votík, 2005). a) Systém postupného útoku Systém je založen na kombinační hře většího počtu hráčů při zorganizované obraně soupeře. Soupeřova obrana je zorganizována, zajištěna, herní situace nedovoluje využít momentu překvapení. Úspěšnost podmíněna odpovídajícím výběrem místa, časově a prostorově koordinovanou součinností, technickou a taktickou úrovní hráčů umožňující variabilitu kombinační hry (Votík, 2005). Variabilnost hry podmíněna střídáním rytmu hry, změnou těžiště hry, záměrnou součinností spojenou s výměnou hráčských funkcí (vědomé prolínání řad), hrou v blocích (Votík, 2005). Podle Votíka, 2005) charakterizujeme systém postupného útoku (dále jen PÚ) takto: - vhodný prostor pro založení PÚ (např. kolem pomezních čar, středem hřiště na soupeřově polovině), - náročnost z hlediska přípravy prostoru pro zakončení PÚ, - nutná variabilnost vedení PÚ (přenášení těžiště, změna rytmu hry, využívání křídelní hry. 12
b) Systém rychlého protiútoku Tento systém je založen na co nejrychlejším proniknutí k soupeřově brance (2-3 přihrávky) do jeho nezorganizované obrany. Základem je rychlost, jednoduchost, přímočarost, využívá se momentu překvapení. Úspěšnost je podmíněna vhodnými typy hráčů schopných rychle se rozhodnout a rychle realizovat svoje rozhodnutí. Rozhodující je jak kvalita psychických procesů - čtení hry, herní myšlení, předvídání, tak motoriky - technická úroveň (např. dovednost přihrát na velkou vzdálenost a přihrávku v pohybu zpracovat), rychlost startovní a lokomoční, kondiční připravenost (Votík, 2005). Charakteristika systému rychlého protiútoku podle Votíka (2005): - nutnost rychlosti, rozhodnosti a jednoduchosti provedení, - vedení a zakončení rychlého protiútoku často středem hřiště (rychlým vedením míče, nebo naběhnutím za obránce na přihrávku mezi bránící hráče). c) Systém kombinovaného útoku Tento systém je zde zmíněn jen pro úplnost informací o útočných systémech. S ohledem na výkon a chování ofenzivního hráče není detailnější rozbor potřeba, jelikož se jedná pouze o prolínání dvou předchozích systémů (Votík, 2005). 2.2 Individuální herní výkon Pokud se chceme pustit do analýzy určitého výkonu hráče, je důležité si nejdříve popsat a vysvětlit, co vlastně individuální herní výkon (dále jen IHV) znamená. Tento výkon je vlastní projev hráče v utkání a je základem pro týmový herní výkon. Herní výkon charakterizujeme jako aktuální projev specializovaných předpokladů hráčů (jako výsledek adaptace) v herních činnostech zaměřených na řešení herních úkolů v ději utkání. Výkon je souborem komponent. To znamená, že jde o integrovaný projev mnoha tělesných a psychických funkcí hráče (Buzek, 2007). Fotbalový výkon v utkání se neustále proměňuje a nabývá různých podob, které jsou především dány proměnami vztahu družstva ke kontrole nad míčem a následně k soupeři (Dobrý, 2006). 13
IHV je projevem určitého stupně způsobilosti k účasti v utkání, daný určitým souborem předpokladů, determinován určitým souborem faktorů, které jsou určitým způsobem uspořádány v určitých vztazích (Buzek, 2007). Znamená to, že tato herní dovednost (úroveň způsobilosti účastnit se utkání) je postavena na komplexu výkonových předpokladů, určujících složek (determinant) - pomocí nichž reaguje hráč na požadavky a proměnlivý děj utkání (Buzek, 2007). Zásahy (jejich ovlivnitelnost) do těchto výkonových předpokladů uskutečňujeme podle Buzka (2007): v tréninkovém procesu činnostními podněty, které vyvolávají změny v jednotlivých determinantách i v komplexní herní dovednosti (některé předpoklady jsou více, jiné méně trénovatelné - např. psychické komponenty jsou ovlivnitelné tréninkem méně než v podmínkách utkání), v utkání specifickými adaptačními podněty s působením deformačních faktorů, ovlivňujícími psychickou odolnost hráče, např. ve spojitosti s prostředím, diváky, důležitostí utkání, vnějšími podmínkami jako je stav hřiště, počasí apod. Mezi určující předpoklady (podstatné faktory, proměnné), které umožňují hráči rozvíjet IHV i rozvíjet způsobilost podílet se na týmovém herním výkonu (dále jen THV) patří determinanty biomechanické, psychické a bioenergetické (Buzek, 2007). 2.2.1 Charakteristika individuálního herního výkonu Tvoří základ týmového výkonu v utkání a zkvalitnění IHV v tréninkovém procesu se projeví změnou kvality THV. IHV má vždy formu herních činností jednotlivce (dále jen HČJ), projevujících se více méně souvislým řetězcem herních činností v utkání, které jsou projevem herních dovedností. Herní dovednosti (zpracovat míč, vystřelit, obejít protihráče atd.) jsou účelným (tréninkem) získané dispozice k účelnému jednání ve hře. Množství a kvalita osvojených herních činností vyjadřují způsobilost hráče podílet se na týmovém herním výkonu (Votík, 2005). Herní činnost jednotlivce také můžeme považovat za elementární části hry, ve kterých splývá vlastní pohyb s duševní činností (Matoušek, 1973). Realizace IHV v utkání i v tréninku představuje určité specifické zatížení na vnitřní orgány i metabolické procesy (bioenergetické zajištění pohybové činnosti), dále na funkce hybného (kosterního i svalového) systému a řídící činnost CNS (centrální 14
nervové soustavy) a psychické procesy. Kvalita vlastní realizace IHV je také ovlivněna např. přiměřeností požadavků, které jsou na kráče trenérem kladeny, i rušivými vlivy, plynoucího z prostředí (klima, tvrdě hrající soupeř apod.) i osoby hráče (únava, strach apod.) (Votík, 2005). Jako složky IHV lze tedy označit herní dovednosti, pohybové schopnosti, somatické a psychické charakteristiky. Toto jen potvrzuje, že se jedná o složitou, bohatě strukturovanou a velmi variabilní pohybovou činnost - herní výkon hráče (Votík, 2005). Podle Votíka (2005) při posuzování IHV sledujeme: jak se hráč pohybuje po hřišti vzhledem ke své roli, součinnost, jak spolupracuje, co sleduje (jen míč nebo i spoluhráče a protihráče), jak vidí soupeře, sleduje protihráče s míčem i bez míče, zda a jak dovede přihrát, prostor kam směřují přihrávky, zda a jak dostane míč pod kontrolu (zpracuje míč), jak dovede vést míč, zastavit se s míčem, obejít protihráče, odkud a jakým způsobem dovede vystřelit, co hráč udělá, když ztratí míč, specifické, originální způsoby řešení herních situací, rozhodnost, odvahu, důraz v osobních soubojích, úspěšnost řešení situací 1:1 (útočných i obranných), psychickou odolnost, schopnost předvídat, číst hru, schopnost orientace v čase a prostoru, rychlost reakce na změny herní situace atd. HČJ jsou nacvičené komplexy pohybových úkolů (učením získané herní dovednosti) (Votík, 2005). Podle Choutky (1970) má každá HČJ dvě stránky: a) taktickou tvoří procesy myšlení. b) technickou spočívá v racionálním způsobu uskutečnění vybraného řešení. Obě tyto stránky tvoří jeden celek a není možné je od sebe oddělovat (Choutka, 1970). 15
2.3 Kondiční nároky na výkon ofenzivního středního středového hráče Fotbal je střídavou (intermitentní) pohybovou činností, která obsahuje velmi krátké, obvykle 1-5 sekund trvající intervaly zatížení vysoké až maximální intenzity, které se střídají s intervaly zatížení nižší intenzity nebo tělesného klidu trvající 5-10 sekund. Fotbal je tady sportem se střídavým zatížením. V zahraniční odborné literatuře se někdy označuje dokonce jako sport s mnohonásobnými sprinty (Psotta, 2006). Nároky na středové hráče jsou ve srovnání s obránci a útočníky vyšší - z hlediska celkové běžecké práce a kvantity činností s míčem. Tento fakt platí u všech výkonnostních úrovní fotbalu dospělých, eviduje se také u dorostenců (Psotta, 2003). Středoví hráči vyznačují zvýšenou běžeckou aktivitou ve středních a vyšších rychlostech oproti útočníkům a obráncům, počet sprintů je ale o 40-45% nižší, než u útočníků. Zvýšená běžecká aktivita středových hráčů znamená menší příležitost pro odpočinek v průběhu utkání. Středoví hráči stráví kratší celkovou dobu ve stoji a chůzi než obránci a útočníci. Jejich zotavování tak častěji probíhá v průběhu intervalů běhu nízkých rychlostí (v poklusu). Vyšší nároky utkání pro středové hráče se projevují vyšší tělesnou únavou (Psotta, 2006). Středoví hráči jsou pro svou funkci adaptování vyšší aerobní výkonností. Obvykle disponují vyšší maximální spotřebou kyslíku - ve srovnání s obránci a útočníky. Kromě vyšších funkčních předpokladů pro vytrvalostní výkon mívají středoví hráči relativně dobrou úroveň rychlostních běžeckých schopností. Jejich maximální rychlost se sprintu bývá podobná (nebo jen o málo nižší) ve srovnání s obránci a útočníky (Psotta, 2006). Mnoho studií fotbalových hráčů co se týče maximální spotřeby kyslíku (VO 2 max) informuje o velké variabilnosti, která je částečně spojena s odlišnými pozicemi hráčů v týmu. Díky výsledkům získaných od dánských profesionálních hráčů můžeme říct, že nejvyšší hodnoty VO2max mají středový hráči, nepatrně menší hodnotu vykazují krajní obránci a ostatní hráči (útočníci, střední obránci, brankáři) mají nižší tyto hodnoty (Spinks, Relly a Murphy, 2003). V dalším testu, kde dánští profesionální fotbalisté byli testování na běžeckém trenažéru, bylo cílem zjistit, jaký bude příjem kyslíku hráčů za současné hladiny laktátu o koncentrace 3 mmol.l -1. Nejvyšší výsledky měli opět středový hráči a krajní obránci oproti ostatním (Spinks, Relly a Murphy, 2003). 16
Poslední test, na který nám ukáže kondiční náročnost postu středové řady je tzv. vytrvalostní přerušovaný Yo Yo test. V něm hráči běží ke kuželu vzdáleného 20 m, otočí se a běží zpět. Následuje 5 vteřin pauza a opět běh 2x 20m. Toto celé se děje za postupného zvyšování rychlosti běhu a cílem je uběhnout co největší vzdálenost. Výsledky profesionálních hráčů portugalských soutěží ukázaly, že největší uběhnutá vzdálenost patří krajním obráncům a hráčům středové řady (Spinks, Relly a Murphy, 2003). 2.3.1 Energetické zabezpečení svalové činnosti Pro úplnost dodejme ještě způsoby energetického krytí svalů. Rozeznáváme tři energetické systémy, které zajišťují produkci energie pracujícím svalům. V průběhu prvních dvou sekund maximální práce jsou výhradním zdrojem energie pro svalovou činnost makroergní fosfáty: adenosintrifosfát (dále jen ATP) a kreatinfosfát (dále jen CP), tedy tzv. ATP-CP komplex. ATP představuje jediný přímý zdroj energie pro svalovou činnost, CP slouží jako pohotovostní zásoba energie. Při pokračující práci maximální intenzity se rychle snižuje příspěvek ATP-CP komplexu a zhruba v páté sekundě začíná kulminovat anaerobní štěpení sacharidových zdrojů (glykogen a glukóza), které si svůj obrat udrží na přibližně stejné úrovni po několik dalších sekund, potom začíná podíl anaerobní glykolýzy klesat. Při vysoce intenzivní práci dochází nejpozději do 60-75 sekund k vyrovnání příspěvku energie z aerobního a anaerobního systému. Energie, která se při maximální práci vytváří po uplynutí přibližně jedné minuty, je zabezpečena již převážně aerobně (Lenhert, 2010). 2.4 Hra ve střední třetině hřiště Ve střední části hry dochází k přechodu z obrany do útoku a naopak, s čímž je nerozlučně spojena i úspěšnost hry samotné. Během ofenzivy zapojují hráči středu pole do hry útočníky, jsou k dispozici ve druhé vlně a také střílejí na branku (Kollath, 2006). Hráč ve středu hřiště je srdce týmu. Hra ve střední části hřiště vyžaduje výdrž, odolnost, schopnost hrát pod tlakem a rozeznávat odlišné fáze zápasu. Tento hráč musí být všestranný, schopný hrát efektivně jak při útočení, tak při obranné činnosti. Je 17
nutné, aby střední hráč porozuměl, co je nutné v jakékoliv části hry, za jakéhokoliv stavu (Luxbacher, 1999). Technika a dovednosti jako je fotbalové vidění, kontrola balonu, nahrávání, vedení míče a výdrž jsou nezbytné, aby se hráč stal efektivním středopolařem. Především ale střední hráč musí rychle pracovat s míčem a přesně nahrávat a připravovat šance. Tento hráč, obvykle obklopen několika protihráči, často používá jen dva nebo tři doteky na práci s balonem. V některých situacích nemá ani dostatek času na tuto práci s balonem, aby si míč zpracoval a vedl ho dál. V tomto případě musí být schopný a připravený míč odehrát z prvního doteku na volného spoluhráče. A naopak v případech, kdy má relativně čas na práci s balonem a prostor kolem sebe, musí umět kreativně řešit danou situaci anebo improvizovat (Luxbacher, 1999). V zápase jsou protihráči kolem středových hráčů většinou poblíž, proto kvalitní středopolař musí být schopný podržet a zakrýt balon, aby tak získal čas jak pro sebe, tak pro spoluhráče. Dále by tento hráč měl umět vést míč, nahrát a připravit míč lépe stojícímu spoluhráči tak, aby mohl atakovat soupeřovu branku nebo lépe - vstřelit gól. Schopnost provést průnikové přihrávky a vést balon nebo s ním pracovat tak, aby rozhodil soupeřovy defenzivní hráče, je také důležitým aspektem hry středního hráče (Luxbacher, 1999). Precizní střelba ze střední vzdálenosti je jedna z dalších žádoucích dovedností hráče ve středu. A v neposlední řadě schopnost spolupracovat s útočníky, nacházet je ve správných prostorech, je dalším charakteristickým znakem tohoto typu hráče (Luxbacher, 1999). 2.4.1 Vytváření šancí v útočné třetině hřiště Předpokladem pro úspěšné zakončení akce je odevzdání se týmu a upřednostnit týmovou hru před individuálním výkonem. Při ztrátě balonu samozřejmě mužstvo musí přijmout fakt, že je potřeba teď myslet na obranu a zachovat se podle toho tak, ale dále by všech 11 hráčů mělo být myšlenkově nasměrováno tak, že dalším krokem je již útočná akce na druhé straně poloviny hřiště. Hráči musí být emočně na stejné vlně (synchronní) a vnímat následující taktické jednání hráče nebo skupiny hráčů (Luxbacher, 1999). 18
Podle Luxbachera (1999) je možností, jak se propracovat do útočné třetiny hřiště, několik, aby se tak mohlo ovšem stát, je zapotřebí splnit některé zákonitosti: nepřetržitý pohyb hráče s míčem i bez míče, vytváření prostoru pro příjem míče nebo vytváření prostoru pro hráče, kteří na míč čekají, poskytnout čas hráči, který má míč v držení a umožnit mu, aby mohl vstřelit branku. Nyní si popíšeme, jak konkrétně lze projít do útočné části hrací plochy. Způsobů, jak toho dosáhnout je samozřejmě několik. 1. Hráči ve středové řadě musí být trénovaní tak, aby dokázali tzv. otáčet hru rychle z levé strany na pravou a naopak na slabou stranu hřiště. Pokus se hra odehrává v křídelním prostoru, prostor na této straně je zahuštěn a je potřeba změnit místo útoku rychlým bočním nebo úhlopříčným přenesením balonu do prostoru druhé strany. Tato strana je většinou relativně volná a buď krajní záložník, nebo krajní obránce tak může vniknout na soupeřovu polovinu (Luxbacher, 1999). 2. Druhým způsobem, jak se dostat k soupeřově bráně je kombinace mezi útočníky a středovými hráči ve směru přímém, ne bočném. Tato kombinace je složitá vzhledem k většímu přehuštění tohoto prostoru. Je potřeba výrazné rotace hráčů, odskakování od protihráčů a kvalitní přechod přes bránicí hráče. Je nutné narušit obranný blok soupeře a vytvořit tak prostory, kam samozřejmě bude směřovat přihrávka, pro útočníky, kteří můžou ohrozit soupeřova brankáře (Luxbacher, 1999). 3. Jeden ze způsobů je také individuální vniknutí do útočného prostoru. Hráč by měl umět využít volného prostoru anebo díky technické vyspělosti přejít před bránícího hráče a využít tak momentálního přečíslení. Toto vyžaduje kvalitní práci s balonem a schopnost rozpoznat, kdy tuto akci podniknou, aby byla prospěšná pro tým (Luxbacher, 1999). Pokud je v mužstvu právě ofenzivní středový hráč, je potřeba toho využít a nutnost útočit. Tento hrát umí ofenzivně myslet a ačkoliv si musí plnit své obranné povinnosti, hlavním cílem jeho činnosti musí být podpora útoku, vytváření střeleckých příležitostí a samozřejmě i střílení branek (Luxbacher, 1999). 19
2.4.2 Vytváření prostoru Vytváření prostoru je jeden z nutných záměrů mužstva v zápase pro úspěšný útok. Hráči by měli být schopní uvolnit prostor a následně toho dokázat využít. Hráči vytvářejí a uvolňují prostor jak pro získání výhody pro sebe, tak pro jiné spoluhráče v týmu. Jednou z hlavních rolí zde hraje činnost středního ofenzivního záložníka, který musí umět tohoto uvolňování prostorů využít, všímat si těchto situací a správně načasovat přihrávku na nabíhající spoluhráče (Bangsbo, Peitersen, 2004). Během hry je 22 hráčů rozprostřeno po hrací ploše a navzdory pravidlu o ofsajdu, je možné vytvořit si volné prostory a využít soupeřovi aktuální nepřítomnosti. Při útočení týmu je nezbytné vytváření volných prostorů a díky tomu tak mužstvo může efektivně ovládat hru. Může se tak stát díky individuální práci hráče, ve dvou či více lidech nebo také týmovou činností (Bangsbo, Peitersen, 2004). Typickým příkladem je uvolňování prostoru v křídelních prostorách. Krajní záložník odbíhá z tohoto prostoru směrem ke středu hřiště, s ním i obránce, který ho brání a v tu chvíli krajní obránce nabíhá do tohoto uvolněného prostoru. Následuje činnost středního záložníka, který musí kvalitně a přesně nahrát do zmíněného prostoru na nabíhajícího spoluhráče a podpořit tak jeho snahu (Bangsbo, Peitersen, 2004). 2.4.3 Změna tempa hry Během zápasu mohou nastat situace, kdy mužstvo drží trpělivě balon a snaží se vytvářet mezery v soupeřově obranném bloku. Spousta týmu se snaží středními záložníky ovládnout střední zónu hřiště pro vybudování a upevnění hry. Tuto oblast, nutno dodat nejvíce hráči zahuštěnou, je díky soupeřova bloku tvořenými záložníky těžké překonat. Jednou z možností, jak toho docílit je změna tempa hry. Cílem tedy je překvapit a přehrát soupeře a útočit v intervalech vysoké intenzity během hry (Bangsbo, Peitersen, 2004). Například během světového šampionátu v roce 2002 jsme mohli vidět skupinu hráčů, kteří měli schopnost vzít v zápasu hru pod svou kontrolu. Zapotřebí k tomu byl jistý fyzický fond, rychlá práce s míčem a vedení míče. Tímto bylo toto ovládání hry realizováno. Jedním z podnětů změny tempa hry může být rychlost a pohyb hráčů, dalším podnětem může být dlouhá nahrávka nebo nákop, který také signalizuje ostatním hráčů, že nastala změna tempa. A je to většinou na ofenzivním středovém hráči, který 20
tyto změny tempa hry realizuje skrz svou iniciativu a cit pro hru. Dobrými příklady z minulosti světového fotbalu je Zidenine Zidane a nebo Rui Costa. Jejich práce s balonem a schopnost spolupracovat s dalšími spoluhráči zapříčinila, že se celá útočná formace týmu zpomalovala či zrychlovala, jak oni sami uznali za vhodné (Bangsbo, Peitersen, 2004). 2.5 Tvořivost jako jedna z důležitých vlastností ofenzivního středního středového hráče Spojovat tvořivost výhradně jen s vynikajícími individualitami světového fotbalu by bylo zavádějící, protože hráči ve fotbalu jsou integrování do týmu. Úroveň tvořivosti každého jednotlivce je limitovaná integrační schopností jeho spoluhráčů, kteří svou hrou přispívají k přípravě a tvorbě herního kontextu pro lídra hry. Integrace do mužstva a synergické efekty vzájemného působení členů týmu stimulují kreativitu všech hráčů (Borbély, Ganczner, Paldan, Signer, 2006). Struktura tvořivých schopností (uplatňovaná v různých oblastech lidské činnosti a tím i ve sportu) tvoří: 1. originalita vytváření neobvyklých a původních řešení, 2. fluenticita bohatost a možnost řešení, 3. flexibilita různorodost a variabilita řešení, 4. senzitivita citlivost a vnímavost na problémy, 5. elaborace účelná propracovanost řešení, 6. redefinice změna využití řešení. (Borbély, Ganczner, Paldan, Signer, 2006) 2.5.1 Tvořivost ve fotbale Aplikací významu pojmu tvořivost na fotbal platí, že hráči při hře tvoří spontánně. Podle Borbélyho, Gancznera, Paldana a Signera (2006) jsou bezprostředním vyjádřením tvořivosti ve hře a její projevy tyto faktory: - pohotovost k vnímání signálu herní sekvence a schopnost je do dynamickologických seskupení, které jsou základem vyjadřujících a zachovávajících logik hry, 21
- panoramatická orientace v celém herním prostoru souvisí se schopností aktivovat požadované vlastnosti pozornosti (distribuce, koncentrace, tenacita apod.) tak, aby to umožňovalo celoplošné chápání děje hry i jednotlivých fragmentů, - paměť pro hru, která umožňuje nejen zachovat požadované řešení pro širokou variaci herních úloh a herních sekvencí, ale vytváří i předpoklady pro zpracování nových, efektivních herních alternativ, - anticipační potenciál pomáhá předvídat pravděpodobný průběh hry. Na základě toho dokáží hráči předběžně korigovat vlastní herní konání ve směru požadovaného herního záměru. Jde o vzorce herního chování, které jsou díky herní předvídavosti vyčištěné o nadbytečné mezistupně herního konání. Hráči se tak dopracují k řešení herních úloh ve zkráceném příběhu, - integrační potenciál pro vzájemné propojení a spolupůsobení kognitivních procesů (vnímání, pozornost, myšlení, paměť, představivost, čtení a chápání hry). V důsledku dostatečné fyzické připravenosti a schopnosti po celý zápas udržovat potřebné mentální nasazení jsou hráči schopni i vedle tlaku hry (celo-zápasový nebo aspoň v nejdůležitějších úsecích hry), eliminovat chybnost svého jednání a nabízet tvořivé alternativy pro hru (Borbély, Ganczner, Paldan, Signer, 2006). Pro tvořivost je podstatná nejen bohatost myšlení, ale i flexibilita. Ve fotbalové tvořivosti představuje flexibilita také schopnost změny zaměření herního myšlení, která umožňuje vytváření variabilních řešení ve hře. Umožňuje vstupovat do kontextu hry z pohledu jiné perspektivy a občas osvobozuje i od zautomatizovaných schémat řešení (Borbély, Ganczner, Paldan, Signer, 2006). Kvalitu tvořivé činnosti hráče ve fotbale můžeme hodnotit podle náročnosti problémových situací, ve kterých se tvořivost uplatňuje. Novými problémovými situacemi ve fotbale jsou herní úlohy (vyplívající z proměnlivých podnětů herních sekvencí), které hráči řeší v průběhu hry. Proměnlivé parametry jsou: prostor, čas, hráči, míč a pohyb. Ty stěžují řešení a zvyšují jeho problémovost. Nejvíce pak hráči soupeře, kteří se pohybují v prostoru podle svého programu, přičemž realizují vlastní herní záměry a vytvářejí herní odpor. Herní odpor soupeře rozhodujícím způsobem ovlivňuje úroveň tvořivosti hráčů, přičemž jeho podoba je dopředu těžko předvídatelná. 22
Akceleruje změnu podmínek, ve kterých si hráči už nedokáží poradit mechanickým aplikováním osvojených dovedností a automatizmů. Tyto automatizmy musí uplatňovat v problémových situacích, při řešení ve kterých se uplatňuje nespecifický transfer, tzn. schopnost efektivního nasazování a využívání naučených herních schémat a postupů v zápase. A to si vyžaduje tvořivost. Kdyby fotbal nebyl konfrontační hrou, tvořivost v něm by ztratila smysl. Mezi herním odporem a požadovanou mírou tvořivosti, kterou potřebujeme nevyhnutelně vynaložit k jeho překonání, platí přímá úměra (Borbély, Ganczner, Paldan, Signer, 2006). Tvořivé řešení herních úloh a situací lze rozdělit díky heuristickým metodám do několika kroků: 1. krok: Definice problému (operativní složka herního myšlení, percepční fáze) - vnímání podnětů herních sekvencí, 2. krok: Informace o problému (operativní složka herního myšlení, zpracování) - Analýza podnětů herní sekvence, 3. krok: Tvorba řešení, nápadů a hypotéz (mentální složka herního myšlení, hledání řešení) - vytváření alternativ řešení ve hře, 4. krok: Ohodnocení nápadů, řešení (mentální složka herního myšlení) - využitá dosavadních herních poznatků, 5. krok: Realizace vybraných řešení v praxi (konativní fáze) - herní konání. (Borbély, Ganczner, Paldan, Signer, 2006) 2.5.2 Požadavky na tvořivost při různých způsobů útočení Jak již bylo v práci zmíněno, útočná hra týmu se skládá buď postupného útoku, nebo rychlého protiútoku. Hráčům by měli být jasné rozdíly v nárokách kladených na jejich hru v jednotlivých formách útočení. Často jsme svědky v zápase toho, že se hráči nedokáží řídit podle charakteristických podnětů ve hře. V postupném útoku je důležité, aby ofenzivní hráč uplatnil variabilnost, změna tempa hry a dynamizace těžiště hry. Je zapotřebí komplexnost hráče, patří sem jistota, interakce, přesnost a preciznost, správné načasování a návaznost. To celé vyúsťuje v komplexní tvořivost hráče, který má mnoho alternativních řešení herních situací doprovázená větším herním rizikem (Borbély, Ganczner, Paldan, Signer, 2006). 23
Naopak v rychlém protiútoku je zapotřebí přímočarost a dynamičnost hráče. Dále jednoduchost v řešení herních situací. Jelikož v této formě útočení je méně alternativních výběrů řešení herních situací, nazýváme tuto tvořivost jako jednoduchou (Borbély, Ganczner, Paldan, Signer, 2006). 2.5 Herní inteligence Herní inteligence je produkt operativního myšlení, nástroj, pomocí něhož hráč vnímá herní realitu, hodnotí a realizuje svoje odpovědi. Vhodné reagování a vytváření alternativ řešení určuje hodnotu herní inteligence (Bukač, 2006). Na začátku 21. Století se objevuje požadavek kompletního hráče s vynikající technikou, kondicí, širokými taktickými znalostmi, dobře připraveného psychicky. Posledním aspektem kompletního IHV je herní inteligence ve fotbalu. Je to kvalita, která dovolí hráči rychle rozlišovat herní situace a adaptovat se na ně v utkání pod tlakem atmosféry utkání. Herní inteligence se stává důležitým kritériem při hodnocení výkonnostní úrovně každého hráče (Wein, 2005). Každá hráčská funkce nebo úkol, který se má vykonat, vyžaduje ve fotbale specifický typ inteligence. Inteligence brankáře je zcela jiná než středního záložníka nebo útočníka. Problémy, které řeší tito hráči v útoku nebo v obraně, jsou odlišné především vzhledem k prostoru - uprostřed hřiště, před brankou. Herní inteligence by se měla považovat za hnací sílu výkonu hráče. Často je hlavním rozdílem mezi dvěma fotbalisty právě úroveň inteligence, projevování v utkání. Inteligence hráče také vysvětluje jeho úspěch (Wein, 2005). Dosáhnout vysoké úrovně individuálního fotbalového výkonu je možné, jen když se trvale využívá herní inteligence. Za úplného hráče nemůže být považován ten, kdo se tělesně a technicky na úrovni, ale postrádá bystré myšlení nebo inteligenci, ani ten, kdo je schopen řešit problémy mentálně, není však schopen přenášet své brilantní myšlenky do činnosti, která prospívá jeho týmu (Wein, 2005). Každý hráč ovládající herní inteligenci by měl umět vnímat vývoj utkání a porozumět dění na hřišti; předpokladem splnění tohoto úkolu je nezbytná určitá úroveň percepce, znalostí a zkušeností. Musí také umět využít minulých zkušeností při konfrontaci s jakoukoli herní situací a nutností zvolit vhodné řešení. Měl by také ovládat rychlé realizování zvoleného řešení na odpovídající úrovni dovednosti. Kromě 24
neustálého vnímání proměn herních situací dovede také inteligentní hráč anticipovat pravděpodobný vývoj utkání díky informacím dříve zpracovaným. Anticipace, která je vždy výsledkem dobré percepce a rozhodnutí, je významným nástrojem inteligentních hráčů. Hráčova inteligence je na hřišti nejmocnější silou (Wein, 2005). 2.5.1 Charakteristické znaky výkonu inteligentního hráče: obvykle vybere v kratším čase to nejlepší řešení, hledá na hřišti nejlepší řešení problému tím, že stanoví priority všech různých alternativ s ohledem na současně přítomné rizikové faktory, v kterémkoli okamžiku utkání ví, jakou rychlost má udělit míči a jak ovlivnit rytmus výkonu svého mužstva, nikdy nepropadne nadměrnému spěchu. Kontroluje zrakem celý prostor kolem sebe (vpravo, vlevo, vpředu, vzadu) a plně využívá jak omezeného, tak otevřeného prostoru, vyniká, protože se dovede adaptovat na stále se měnící situace v utkání, na rozhodčího, spoluhráče, soupeře, hřiště a počasí, ví, kdy a kam přihrát nebo kdy je lepší si nechat míč pod kontrolou, má dobrý zrakový odhad a cit pro prostor, nevidí věci komplikovaně, jenom vynikající hráč může hrát jednoduše., ví, co udělá s míčem ještě dříve, než jej dostane pod kontrolou, využívá svou tvořivost ve prospěch spoluhráčů a družstva, ví, jak usměrnit své tempo v průběhu utkání, nepodléhá stresu. (Wein, 2005) 2.6 Podstata ofenzivního pojetí herního výkonu v útočné fázi hry Současný elitní fotbal klade enormní nároky na hráče, kteří, jako jednotlivci, tvoří základní a nosný prvek pro THV. Plně musíme souhlasit s tím, že pochopení výkonu nejúspěšnějších družstev, spočívá v pochopení výkonu jednotlivých hráčů. Nezbytnou podmínkou kvalitního herního výkonu se tak stává velmi pestrý individuální dovednostní potenciál použitelný v různě specifických herních situacích, přizpůsobeny nejen požadavkům IHV, ale i požadavkům rychlé a tvořivé součinnosti. V tomto ohledu 25
vzrůstá význam základních individuálních herních dovedností, jako je zaujímání vhodného ofenzivního postavení a postoje pro příjem míče, rychlé zpracování míče do útočného postoje - s otevřením se ve směru branky soupeře, dynamické vedení míče jako spojovací prvek pro následnou činnost (obejití, přihrání, střelbu), přímočaře řešené soubojové situace za účelem získání číselné převahy nad soupeřem či uvolnění se pro přihrání nebo střelbu. Totéž platí pro tzv. průnikoví přihrávání, které je základem vysoce účelné a dynamické součinnosti v mnoha případech ukončené střelbou. V tomto ohledu mluvíme o dynamizaci herních dovedností s rychlostně silovým akcentem, kterou vysvětlujeme působením komplexního souboru činitelů obsahující jak technické a taktické činitele, tak i kondiční a psychologické parametry. V praktické podobě jde o rychlou a účelnou percepci, situační anticipaci, rychlé rozhodování s následným pohybovým provedením (Buzek, 2010). Rychlé změny směru, spojené s obraty s míčem i bez míče s orientací směrem k brance soupeře jsou útočně ofenzivní činnosti. Tyto útočné ofenzivní činnosti by měly převládat nad útočně - defenzivními činnostmi s orientací ve směru vlastní branky (přihrávky zpět, otáčení se s míčem k vlastní brance apod.) (Buzek, 2010). 2.6.1 Ofenzivní činnosti hráče Tyto činnosti jsou spojené s výběrem místa (např. uvolněním se od soupeře), se zpracováním (převzetím i stažením) míče, obcházením soupeře (řešení situací 1:1. 1:2) vedením míče, přihráváním, střelbou. Na provedení těchto ofenzivních činností jsou vysoké požadavky podmíněné nejen dobrou kontrolou nad míčem mimo dosah soupeře i dokonalým čtením herní situace s cílem reagovat na postavení a pohyb spoluhráčů, ale i dodržením podstatných biomechanických parametrů, které souvisí nejen se správným technickým provedením, ale i s udržením dynamické stability při explosivní pohybové a herní činnosti (udržení dynamického pohybu ve stabilním postavení při změnách směru ve snaze reagovat na změny postoje či postavení soupeře) (Buzek, 2010). Důležitým taktickým předpokladem realizace dynamické individuální činnosti je snaha o zaujímání ofenzivního postoje při realizaci herních činností jednotlivce, tzn. Zaujmout otevřený postoj pro svoji činnost s míčem či přípravu na činnost s míčem. Tento ofenzivní postoj umožňuje lépe kontrolovat herní prostor ve směru branky soupeře (hráč získává ofenzivní přehled), zrychluje (dynamizuje) útočnou činnost a umožňuje lépe ovládat soupeře tváří v tvář. Do ofenzivních činností individuálního 26
typu řadíme i přímočaré vedení míče s výbušně silovým úsilím, na které je kladena také řada technicko-taktických požadavků nejen pro dodržení plynulého rytmického pohybu při tahové rychlosti s míčem, ale především při změnách směru pohybu, při vyhýbání se či obcházení soupeře, zastavení pohybu opačným směrem (akcelerace), kdy kritickým místem je přenášení hmotnosti těla z jedné nohy na druhou při současné kontrole míče. Lokomoční sprintérské vedení míče - vůle jít s míčem pod kontrolou vpřed a v plné rychlosti reagovat na soupeře je doménou jen mimořádných hráčů (Buzek, 2010). Ofenzivní činnosti jednotlivce vztahového typu podporují herní pojetí, účelnost a vyšší produktivitu řešení. Jde o elementy herních činností jednotlivce, které předcházejí přihrávce a propojují dynamickou součinnost hráčů (kombinace na přihrávce, výměně místa, přihrej a běž, na třetího apod.). Ve sledu herních situací, v různých situačních souvislostech dochází tak k propojování HČJ individuálního typu v zájmu efektivní spolupráce. V podstatě jde o varianty zpracování míče s okamžitým zaujetím útočného postavení - otevřeného postoje směrem k brance soupeře, s rychlou orientací na aktuální ofenzivní situaci před míčem (s nabízejícími se spoluhráči v různém počtu) s následným řešením, obvykle průnikovou přihrávkou. Většinou se jedná o krátkou dvou - dotekovou činnost, kdy jeden dotek znamená převzetí míče s dynamickým obratem do útočného postoje za pohybu, druhý dotek (případně krátké vyčkávací vedení míče) s průnikovou přihrávkou. Při kontaktu se soupeřem jde o koordinačně náročné řešení (udržení rovnováhy v nepřirozené poloze, nutné progresivní snížení těžiště těla pro stabilní postoj s následným dynamickým obratem s míčem, při použití vhodné klamné činnosti spojené s krytím míče). Po přihrávce obvykle dochází k dynamickému nabíhání spoluhráčů a podpoře vzniklé herní situace (Buzek, 2010). 2.7 Porovnání týmu s ofenzivními středními středovými hráči s týmem bez tohoto hráče Taktika hry mužstva a jeho rozestavení musí být podmíněna typologií hráčů v týmu. Pokud je hráčský kádr složen více z ofenzivních hráčů, odpovídá tomu tak i taktika a způsob hry. A samozřejmě naopak, tým postrádající hráče ofenzivního a kreativního typu, má zcela rozdílnou taktiku a vedení hry. 27
a) Tým s dostatečným počtem útočně laděných středních a tvořivých hráčů: Herní styl je založen na taktice držení balonu po delší dobu, tudíž základem je postupný útok. Útočná fáze je bohatá svou komplexností a účinností zároveň. Jedná se o spojení technických dovedností, fotbalové kreativity a inteligence, rychlosti exekuce, ale v daném taktickém záměru (Lička, 2010). Samozřejmostí je skvělé ovládání míče, taktická vyspělost, nápaditost, ale také pohyblivost po šířce i hloubce hrací plochy, pohybování se k těžišti hry na tu podélnou polovinu hřiště, na níž se nalézá míč. Ofenzivní středový hráči by se měli s technickou precizností a myšlenkovou kreativitou spolupodílet na finálních částech útoku. Důležité je také pohyb středových hráčů po hřišti v útočné fázi tak, aby byla zajištěna početní převaha v okolí míče (Procházka, 2006). Postupný útok je založen na herní inteligenci, technické vyspělosti hráčů a dovoluje rozpoznat míru rizika ztráty míče a schopnost přejít bez problémů z rychlého protiútoku do postupného útoku. Dalším faktem je měnění rytmu a těžiště hry s cílem soustředit pozornost soupeře do jednoho prostoru a udeřit v jiném, v tom okamžiku již odkrytém prostoru (Lička, 2010). Pro postupný útok je charakteristické vhodné postavení ofenzivních hráčů v okamžiku zisku míče. Zapotřebí je již zmiňovaná inteligence a kreativita hráčů. Dále jednoduchost, vysoká rychlost technického provedení a kvalita obejití hráče v situacích 1:1. Samozřejmostí je sebevědomí hráčů (Lička, 2010). b) Tým nedisponující ofenzivním středním hráčem: Herní styl je založen na rychlém protiútoku, který svou kvalitou převyšuje postupný útok. U těchto týmů bývá prvotní etapou útočné fáze efektivní zisk míče. Charakteristický je velice hustý defenzivní blok, ve kterém jsou hráči jen těžko překonatelní v situacích 1:1. Tým se snaží nepustit soupeře do svého obranného pásma (posledních 30 m před brankou) a sami získat míč ve středním pásmu s možností ohrozit soupeře formou rychlého protiútoku (Lička, 2010). Postupný útok takto seskupených týmů nemá příliš parametry kvalitních týmů. Střed zálohy je díky absenci ofenzivně laděného hráče defenzivní a těmto hráčům chybí invence, kreativita a jejich úkolem je často jen posunou míč do jedné ze stran. Tam tudy je právě často veden útok bez zapojení středových hráčů (Lička, 2010). 28
Naopak rychlý protiútok bývá dominantou herního stylu těchto týmů. Míč je často získáván ve středním pásmu defenzivními hráči, poté následuje prvním nebo druhým dotekem dlouhá přihrávka na rychlé a technicky vyspělé útočníky nebo krajní záložníky. Tito hráči pak dokáží přečíslit soupeře anebo si poradit v situacích 1:1 (Lička, 2010). Pro úspěšný protiútok je rozhodující rychlost myšlení a jednání. Družstvo, zakládající svůj útočný styl na protiútoku, musí využívat několika málo sekund a zaútočit dříve, než se soupeři podaří zorganizovat svůj obranný systém (Dobrý, 2006). 29
3 CÍLE, ÚKOLY, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A HYPOTÉZY 3.1 Cíle práce Cílem této práce je analýza středního středového ofenzivního hráče (dále jen SHH-O v útočné fázi hry. 3.2 Úkoly práce 1. Stanovení cílů a hypotéz práce. 2. Rešerše příslušné literatury. 3. Selekce týmů a příslušných hráčů. 4. Vytvoření videozáznamu vybraných hráčů. 5. Sestavení záznamového archu a sběr dat. 6. Analýza údajů ze záznamového archu. 7. Interpretace dat a vyvození závěru. 3.3 Výzkumné otázky úspěšnost? Které herní dovednosti se nejvíce vyskytují ve hře SSH-O a jaká je jejich 3.4 Hypotézy H1 - Předpokládáme, že u sledovaných hráčů nezaznamenáme průměrný počet dotyků s míčem větší jak 3. H2 - předpokládáme, že u sledovaných hráčů zaznamenáme větší množství aktivních přihrávek, nežli pasivních. H3 - předpokládáme, že u sledovaných hráčů zaznamenáme vyšší jak 80% úspěšnost v aktivních přihrávkách. H4 - předpokládáme, že u sledovaných hráčů zaznamenáme vyšší jak 75% úspěšnost v přenášení těžiště hry. 30
4 METODIKA PRÁCE 4.1 Popis výzkumného souboru Jedná se o 4 vybrané hráče z třetí nejvyšší fotbalové ligy. Jsou to hráči z týmu SK Kladno, FK Kunice, FK Mladá Boleslav B a FC Chomutov. Tito hráči odpovídají svým stylem a pojetím hry charakteristice SSH-O. 4.2 Použité metody K vlastnímu zjišťování potřebných dat jsme použili metodu pozorování. Pozorování je cílevědomé, plánovité, soustavné vnímání a registrování výchovných jevů a procesů, cílené k odkrývání vztahů a souvislostí ve sledované realitě (Skalková, 1983). Jde o nejfrekventovanější metodu zjišťování základních proměnných a velkou pomocí je i možnost videozáznamu a následné, časově neomezené pozorování spojené s detailnější analýzou a hodnocením (Rychtecký, 1998). Dále jsme využili možnosti rozhovoru s trenérem sledovaného hráče, aby nám pomohl určit, který hráč z jeho týmu je pro náš stanovený cíl nejvhodnější. Rozhovor umožňuje podle Rychteckého (1998) shromažďování údajů z verbální komunikace mezi výzkumníkem a dotazovanou osobou. 4.3 Sběr dat Sběr dat potřebných k vypracování práce probíhal během fotbalové sezóny 3. ligy, ročník 2011/2012. Nejdříve bylo nutné si vyhledat správné hráče, kteří herně odpovídají požadovanému typu hráče. Dále jsme si vytyčili základní charakteristiky hráče a několik herních činností hráče, které jsme se rozhodli sledovat a analyzovat. Zde jsou: a) základní charakteristiky hráče: - počet odehraných minut (celkový počet, dále jen P), - celkový počet kontaktů s míčem (P), - vstřelené branky (P), - asistence (P), - finální přihrávky (P), 31
- předfinální přihrávky - (přihrávka směřující do prostoru nebo pozice, ze které je možno finální přihrávkou vyzvat hráče k zakončení; P), - střely (P), - zahrávání standardních situací (P). b) Herní činnosti jednotlivce pro detailní rozbor: - odehrané míče (P, úspěšné/neúspěšné, dále jen Ú/N), - střelba (za úspěšnou střelu se považuje ta, která projde do prostoru branky, neúspěšná je střela, která míří mimo bránu nebo je zblokována; P, Ú/N), - aktivní přihrávky - (přihrávka hráče směřující dopředu; P, Ú/N), - pasivní přihrávky - (přihrávka hráče směřující dozadu; P, Ú/N), - průměrný počet dotyků při kontaktu s míčem (průměr), - uvolnění se od soupeře pro přihrávku - (rychlým nebo klamavým pohybem si hráč řekne o balon, sám pro sebe si vytváří volný prostor; P, Ú/N), - obcházení soupeře (P, Ú/N), - průnikové přihrávky - (přihrávky umožňující nabíhajícímu spoluhráčovi dostat se za obránce nebo obranný blok; P, Ú/N), - přenášení těžiště hry - (otáčení hry a prostoru, vedení útoku na slabou stranu nebo dlouhý nákop směřující za soupeřovu obranu; P, Ú/N), - zpracování míče (P, Ú/N). 32
Poté následoval samotná část natáčení výkonu vybraných hráčů a přenesení videozáznamu do počítače pro další zpracování. K tomuto zpracování jsme si vytvořili záznamový arch, do kterého jsme pak zaznamenávali vypozorované údaje ze záznamu. Tabulka č. 1: Záznamový arch utkání hráč výsledek činnosti hráče úspěšné neúspěšné celkem úspěšnost v % průnikové přihrávky aktivní přihrávky pasivní přihrávky odehrané míče uvolnění se od soupeře obcházení soupeře střelba přenášení těžiště hry zpracování míče 4.4 Analýza dat Pro statistické zpracování dat jsme použili procentuálního vyjádření sledovaných proměnných a také byl vždy uveden celkový počet sledovaných jevů. Výsledky byly také graficky znázorněny v tabulkách a také na obrázcích zmenšeniny fotbalového hřiště pro lepší přehled. 33
5 VÝSLEDKY V následující části jsou prezentovány výsledky, ke kterým jsme během výzkumu došli. Výsledky jsou prezentovány jak formou prostého textu, tak také graficky tam, kde je zejména z kvalitativního hlediska potřeba detailnějšího pohledu na sledované jevy. Jedná se o průnikové přihrávky a zpracování míče, tyto činnosti jsou znázorněny obrázkem. Kapitoly 5.1.1 až 5.1.4 obsahují analýzy jednotlivých vybraných hráčů, kapitola 5.2 potom obsahuje souhrnnou analýzu všech čtyř hráčů. 5.1 Analýza jednotlivých výkonů hráčů v ofenzivní fázi hry 5.1.1 Analýza hráče v zápase Roudnice nad Labem - Kunice V tomto zápase byl mírným favoritem tým z Kunic i přes to, že hrál na venkovním hřišti. Jednak tým vede delší dobu kvalitní trenér a navíc je tento klub tzv. farmou Dukly Praha (1. liga.), takže hráčský kádr je kvalitní. Sledovaným hráčem v tomto zápase byl hráč Kunic, který odpovídal svým herním projevem typu SSH-O. Zápas skončil 1:1. Následující tabulka ukazuje základní údaje o hráčově aktivitě v zápase. Jedná se pouze o přehled a s těmito daty nebudeme dále pracovat. Tabulka č. 2: Základní charakteristiky SSH-O Kunic základní charakteristiky hráče celkový počet odehrané minuty 90 celkový počet kontaktů s míčem 62 branky 0 asistence 0 finální přihrávky 4 předfinální přihrávky 6 střely 0 zahrávání standartních situací 1 průměrný počet dotyků s míčem 2,03 34