Takto ãi nûjak podobnû vypadali pfiedci v ech evropsk ch koãek 12 Na e KOâKY 9/07
Foto Zdenûk GorgoÀ Kočky evropské Domácí koãky se dostaly do stfiední a severní Evropy s ímany pfiibliïnû pfied dvûma tisíci lety. Potomci tûchto koãek se ve volné pfiírodû fiídili pfiirozen m v bûrem. Ten se nemilosrdnû a prozíravû staral o to, aby pfieïívali vïdy jen ti nejsilnûj í a nejodolnûj í. Koãka domácí je od té doby mimofiádnû svébytná a odolná. Je to urãitû i tím, Ïe zûstala po dlouhou dobu u etfiena chovatelsk ch ambicí lidí. Pohanské povûry a tmáfiství pfieïívající v Evropû pfiivedly koãku témûfi k vyhynutí. AÏ v 17. století si lidé uvûdomili cenu domácí koãky jako hubitelky my í a potkanû a pod jejich ochranou se koãka dokázala skvûle rozvinout. Na konci osmnáctého a po celé 19. století se koãka nejen u evropsk ch intelektuálû zaãala fiadit mezi cenûná domácí zvífiata a mazlíãky. Pomalu zaãala pronikat i do literatury, malífiství a sochafiství. Vztah ãlovûka a domácí koãky vystiïnû vyjádfiil Bernard Shaw: âlovûk je kulturní v té mífie, v jaké rozumí koãce. Zaãátky chovu Zaãátky cíleného chovu je tfieba hledat, jak jinak, ve Velké Británii. Na ãlenské schûzi lond nského V boru pro chov koãek (Governing Council of the Cat Fancy) v roce 1925 bylo usneseno, Ïe v Anglii existuje velké mnoïství jedincû bez uznaného pûvodu a Ïe tûmto koãkám se vytvofií standard a stupnice bodového hodnocení a jejich chov bude registrován v plemenn ch knihách. Zásluhou nûkolika skalních chovatelû se chov tûchto koãek udrïel, i kdyï je na dlouhé roky zastínily velmi módní a oblíbené koãky perské a siamské. Teprve v padesát ch letech minulého století Evropsk ãernû teãkovan Amigo Zdenky Útratové z Velké Polomy zaãali chovatelé pracovat na obnovení témûfi zapomenuté rasy, která v dûsledku chovatelského nezájmu a druhé svûtové války znaãnû utrpûla. K získání nov ch barevn ch variet pouïívali angliãtí chovatelé kfiíïení s persk mi koãkami. Takto vzniklí jedinci byli spí e zaoblenûj ího typu. Naproti tomu ve Skandinávii se sever tí chovatelé snaïili o upevnûní pfiírodního typu koãek atletického vzezfiení. K vytvofienému standardu vybírali nejvhodnûj í jedince z fiad koãek domácích a nejtypovûj í potomky zapisovali do plemenn ch knih. V celé Evropû se robustní krátkosrsté koãky, i ty lehãího typu, posuzovaly dohromady. V roce 1981 FIFe oddûlila tyto typy jako koãky britské a koãky lehãího, ale atletického typu, odpovídající proporcemi prûmûrné koãce domácí. Tento kontinentální typ dostal název evropská krátkosrstá a jedním z hlavních poïadavkû na jeho Na e KOâKY 9/07 13
Finsk import EC Delicatin Hiddenitti (EUR ds 22) Vítûzka speciální soutûïe modfie mramorovaná Taity Gloriosa*CZ manïelû Kovafiíkov ch z Prahy vzhled bylo zachování ãistoty plemene v tom smyslu, Ïe u ní nesmûjí b t patrné známky kfiíïení s jin mi plemeny. Tak byla domácí koãka pfiijata do lechtického stavu. Svalnaté, atletické, elegantní... Evropská koãka je zafiazena do skupiny koãek s krátkou srstí. Její hlava je dosti veliká, obliãej vytváfií dojem kulatosti, ale pfiesto je spí e del í neï irok. âelo je lehce zakulacené, tváfie dobfie vyvinuté. Nos je rovn a irok po celé délce, pfiechod mezi ãelem a je vyznaãen lehk m prohnutím v úrovni oãí. Brada je silná, u i stfiednû dlouhé, zakulacené na piãkách. Jsou od sebe dost daleko posazené a dostateãnû vzpfiímené. Oãi jsou kulaté, otevfiené, lehce ikmo posazené. Jsou ãisté a jasné, zelené, jantarové, u bíl ch koãek i modré nebo nestejnû zbarvené. Robustní, silné a svalnaté tûlo je neseno stfiednû vysok mi, pevn mi a pfiedev ím u kocourû velmi siln mi konãetinami, které se zuïují ke kulat m tlapkám. Ocas je stfiednû dlouh, dostateãnû siln v nasazení, rovnomûrnû se zuïující k zakulacené piãce. Její srst je krátká, hustá, pruïná a lesklá. Evropská krátkosrstá koãka se vyskytuje v nepfieberném mnoïství barevn ch variet, dnes je jich uznáno kolem 90. Nejsou povoleny barvy, které jsou podmínûny vlohami nevyskytujícími se u pûvodních koãek. Jediné barevné fiedûní, které je u tohoto plemene povoleno, je fiedûní modré. Proto neznáme evropanky ãokoládové ãi lilové, v ãinãilovém vybarvení nebo se siamsk mi odznaky. Plné barvy jsou zastoupeny ãernou, modrou, ãervenou, krémovou, ãernû a modfie Ïelvovinovou a samozfiejmû bílou. V tûchto barvách se vyskytují i koãky s kresbou (mramorované, tygrované a teãkované), jsou uznány také jejich stfiíbfiité formy. Zastoupeny jsou i koãky dvoubarevné vãetnû tûch, které vykazují vût í pomûr bílé (harlek nû i zbarvení van). Povaha a charakter Milovníci a znalci koãek jsou okouzleni psychickou vyrovnaností tohoto plemene s prastar mi kofieny. Mnohé koãky s pfiehledem zvládají domácnost s dûtmi, se psem a spoustou náv tûv, spokojenû se cítí i v klidné spoleãnosti osamûle Ïijící osoby. KaÏdá evropská koãka je v ak individuální osobnost, je ponûkud obtíïné popsat její povahu obecnû. Je mazlivá, aniï by byla dotûrná, je oddaná a vûrná, ale svobodná. Je milá, skromná, pfiítulná, bystrá a inteligentní. Její projevy a pohyby jsou vïdy elegantní. Bez problémû se pfiizpûsobí Ïivotnímu stylu a dennímu reïimu svého majitele, aniï by se nechala zotroãit. Svého hlazení se rozhodnû nehodlá vzdát. Evropská koãka, to je ãistota sama! SplÀuje hygienické poïadavky i velice puntiãkáfisk ch lidí. Po cel den, a to kaïdodennû, si svûdomitû udrïuje srst. Do této ãinnosti je vïdy plnû zahloubaná. Koãka leïící ve svém ko íku, která se vytrvale a zaujatû ãistí jazykem a pfii tom blaïenû mhoufií oãi a obãas i pfiede, ífií kolem sebe nenapodobitelnou atmosféru pohody a klidu. Chov a v stavy Hlavním poïadavkem na vzhled evropské koãky je zachování ãistoty plemene v tom smyslu, Ïe u ní nesmûjí b t patrné známky kfiíïení s jin mi plemeny. U nás pochází velké mnoïství zvífiat (mimo importy) ze tfiídy novicû, to jest koãek bez známého pûvodu a rodokmenu. Pfii jejich posuzování je nutné dbát na vyluãování v ech neïádoucích znakû. Foto Minerva 14 Na e KOâKY 9/07
K organizovanému chovu koãek u nás do lo aï v roce 1966, kdy byl pfii tehdej- ím âschdz ustanoven odbor chovatelû koãek. Od tohoto roku dostal u nás i chov evropsk ch koãek urãit fiád. V ichni tehdej í zakladatelé chovn ch linií pfie li tfiídou novicû. Jejich koèata byla registrována v experimentální plemenné knize (âepkk). Pravdûpodobnû první importovanou evropskou koãkou do âeskoslovenska (1969) byla stfiíbro edá stfiíbfiitû Ïíhaná Kleopatra v. Ayudhya v drïení JUDr. Vratislava DoleÏala z Prahy. Tato elegantní, na tu dobu typická pfiedstavitelka plemene pocházela ze známé západonûmecké chovatelské stanice paní Renate Fulleové. BohuÏel ani ta a pár jí podobn ch nenastartovaly vût í zájem o klasiku, pûvodní kontinentální plemeno. Tento nezájem trvá s mal mi v kyvy dodnes. DÛkazem mohou b t statistické údaje âpkk (âeské plemenné knihy koãek), v roce 1981 bylo vystaveno pouze 15 rodokmenû narozen m koèatûm, v roce 2006 dokonce jen 14. Neb t chovatelsk ch stanic Z Chebu (Prachafiová), Gloriosa (Kovafiíková), Inari (Hojdarová) nebo Adikia (Pfiibylová), jiï bychom evropskou krátkosrstou s rodokmenem na na ich v stavách ani nezahlédli. Mezi chovateli stále pfievaïuje touha po zvífieti neobvyklém, pokud moïno exotického pûvodu. Je koda, Ïe tak inteligentní a pfiirozenû elegantní koãky, jako jsou evropanky, nejsou u nás více roz ífieny a v záplavû nov ch plemen budou i nadále popelkami. Absolutnû nejlep í a vedoucí zemí v chovu evropsk ch krátkosrst ch koãek je Finsko. Tam se toto plemeno chová ãistokrevnû více neï 30 let. A na jejich chovech je to vidût. Snad nikde jinde nenajdeme evropské koãky v tolika barevn ch varietách a na takové úrovni. Jsou to zvífiata skuteãnû krásná, ovûnãená nejvy ími v stavními i chovn mi tituly. Poprvé je sever tí vystavovatelé u nás ve vût ím mnoïství pfiedstavili na MVUK ve Vy kovû v roce 1992. Poprvé byly k vidûní robustní koãky s velkou hlavou tak jak je popisuje oficiální standard FIFe: Chov evropsk ch koãek by se mûl zakládat na upevnûní typického tvaru tûla, které má b t robustní a pruïné, anatomicky totoïné s tûlem domestikované, ne lechtûné koãky. V dne ní dobû se vût ina rodokmenov ch zvífiat tomuto ideálu více ãi ménû blíïí. Urãitû na tom mají zásluhu i nûkteré finské importy, ale pfiedev ím chovatelská Bodová kála hodnocení Hlava (celkov tvar, nos, ãelisti a chrup, ãelo, brada, krk, umístûní a tvar u í aoãí) 25 Barva oãí 10 Tûlo (stavba tûla, velikost, stavba kostry, v ka konãetin, tvar tlapek, délka ocasu) 25 Srst barva, kresba a její tvar, rozloïení a ohraniãení skvrn 20 kvalita srsti, textura, délka 15 Kondice 5 Celkov poãet bodû 100 a propagátorská práce chovatelské stanice Gloriosa (manï. Kovafiíkovi) a nûkter ch dal ích. PfiestoÏe jsou tyto koãky nenároãné, plnû pfiizpûsobené Ïivotu v na ich klimatick ch podmínkách a poskytují pestrou kálu barevn ch variet ke lechtûní (FIFe jich dnes uznává 93), zûstávají v pozadí zájmu. Je koda, Ïe tak nenároãné a pfiirozenû elegantní koãky prezentující ladnost, eleganci a psychickou vyrovnanost nejsou u nás docenûny.. Text a foto Go Nádhernû vybarvená Ulrika Gloriosa*CZ (EUR f 22) Lucie Kovafiíkové z Prahy Na e KOâKY 9/07 15
P ÍBùH Barunka aneb Paní doktorko, já už jsem fakt viděla tunel B arãu jsem dostala v roce 1994 od rodiãû, ktefií mûli chovatelskou stanici. Má sice v rodném listû honosné jméno Barbie z Manulie, pravdou ov em je, Ïe prvních pár dní kotûcího Ïivota strávila pod nelichotiv m pseudonymem Kraviãka, coï se odvíjelo od jejího typicky ãesky straãeního tfiíbarevného zbarvení. Stala se souãástí mého pokusomylu o zaloïení rodinného tûstí a také souãástí Války Roseov ch o pfierozdûlení majetku a koãek. Z rozvodu jsem se vzpamatovávala bídnû, v garsonce s dvûma koãkami, bezdûtná, bez chlapa a s depkou. Po dûkladném psychologickém rozboru situace jsem vyhodnotila jako vhodné fie ení mít místo dûtí koèata. Barãa byla násilím odvleãena do rodiny chovatelû vlastnících velmi zku eného a chovností obdafieného Ïenicha, v zákonné lhûtû poté porodila ãtyfii nádherné chlupaté kuliãky a já jako zdravotnick pracovník jsem se py nila prvním samostatnû veden m porodem. Barãa byla matkou naprosto ukázkovou, nehnula se od koèat, kojila, olizovala je a vûbec byla ztûlesnûná spokojenost, ãímï moïná lehce pfiikrmila moji depresi kvokající single vysoko kolaãky pokroãilého vûku, ale kotû je solidní, nervy vám uklidní, a ãtyfii koèata jsou balzám na jakoukoliv chorobu vyjma nadmûrné kuãeravosti vlny a alergie na koãiãí srst. Problém nastal, kdyï koèata poprvé vylezla z boudiãky. KaÏd chovatel potvrdí, Ïe jakmile vytlapká z pelí ku jedno, trvá právû edesát sekund do okamïiku, kdy to pochopí v echna a Ïung, Ïung, Ïelvy byly pryã. Aã byla Barãa od matky Pfiírody pro matefiství vybavena více neï dokonale, tahle situace byla nad rámec jejího mozkového potenciálu. Nejdfiíve je chaoticky nosila zpátky. Pak chvíli bezradnû sedûla na koberci, nechápavû nûco brebentila. Pak zalezla pod postel, aby to nevidûla, a koèata zatím v klídku mapovala terén. Nakonec zvítûzilo vûdomí odpovûdnosti a milá matka Barunka vy plhala nahoru na televizi, aby byla co nejv, azoãí do oãí mi zhusta vynadala. Za ty roky strávené s koãkami mluvím plynnû koãsky, takïe vypípám-li sprostá slova, pfieklad by znûl asi takhle: Koukej okamïitû zakroãit, ty atrapo, pofiád se vytahuje, Ïe má v ecko pod kontrolou, tak funguj! Tak jsem vytvofiila koèatûm provizorní ohrádku. Samozfiejmû zpfiírodního materiálu, napfiíklad skripta z chirurgie se k tomu bájeãnû hodí a obvykle jich míváte doma hodnû. âas bûïel, koèata z prvního vrhu uï dávno ode la do sluïby, skripta z chirurgie jsem uklidila, taky nûjaká ta známost uï byla víc neï na obzoru, i zachtûlo se mi dal ích koèátek. BohuÏel uï jsem nepracovala v místní nemocnici, ale pov ila do okresní, s ãímï bylo spojené nepfiíjemné a dlouhé kaïdodenní dojíïdûní. Barãa opût bez problémû zabfiezla a porodila bez vût ích komplikací tfii nazrzlé mazlíky. Stfiídali jsme se u nich s mámou a sestrou, v echny jsme tak trochu postiïené pfies cokoliv chlupatého, takïe to nebyl, dûti moje, Ïádn problém. Pfiedûlávala jsem zrovna bytové jádro. Není to zrovna to pravé ofiechové pro nedûlku s koèaty, ale fiemeslníci se vás obvykle moc neptají a hlavnû chtûjí gulá a pra ule. Îe je Barãa nûjaká divná, jsem si sice v imla, ale pfiikládala jsem to spí e kraválu a pohybu cizích osob. Asi kolem druhé hodiny odpolední za obyãejného pitálního provozu mi máma volala na mobil: Barãa má nûjaké kfieãe, odvezla jsem ji k veterináfii a píchnul jí kalcium, ale nûjak se to nelep í a veterináfi uï tam není, rad i pfiijeì. A tak zaãal ten mazec. Zástupkynû primáfie byla na tûstí osoba zvûfi milující, a tak mi udûlila generální pardon, abych nahned naskoãila do nestartujícího fiata, jehoï zûstatková hodnota byla men í neï povinné ruãení, a v bílém plá ti a bíl ch kalhotách se fiítila se slzami v oãích v chodoãesk mi silnicemi. Pravda byla hor í neï ty nejkatastrofiãtûj í vize. Kdo tohle jednou uvidí, bude si to do smrti pamatovat jako TO, na co umírají koãky. Nedostatek vápníku postihuje kojící koãiãí matky pomûrnû ãasto, ale dá se podchytit dfiív, neï ke kfieãím vûbec dojde. Smámou jsme Barãu naloïily do auta a mazaly k jinému veterináfii. PoloÏily jsme ji na stûl, nûco jí píchl do Ïíly a pak se zastavila. Prostû mrtvá koãka, tak jak to kaïd vidûl na silnici. Zaãala jsem breãet a myslela na ty tfii rezat sirotky. Veterináfi zaãal oïivovat. Vyndat jazyk, srdeãní masáï. UÏ to chtûl vzdát, já ne. Pokraãovala jsem v resuscitaci, jak dlouho nevím. Zírala jsem na její roz ífiené zornice a najednou se zaãaly zase stahovat. Barãa zaãala d chat sama od sebe. Veterináfi mû nauãil takov hmat ke zlep ení dechu, pak nechal Barãu na vedlej ím stole a vûnoval se dal ím pacientûm. Evidentnû si fiíkal, Ïe tohle stejnû nedopadne Foto archiv autora 16 Na e KOâKY 9/07
P59B2H dobfie, tak aè dûlám, co umím. Vypadala jsem v tûch bíl ch kalhotách, jako kdyï tam patfiím, lidé si mû nev ímali. Ani veterináfi ne. D chající, ale moc Ïivû nevypadající Barãu jsme naloïily do auta a vezly domû. V autû na zadní sedaãce se zastavila podruhé, oïivovací proceduru jsem zkusila znova. Máma breãela, aè uï ji, nechám umfiít. Jeãela jsem na ni, aè jde domû a nechá mû b t. Barãa se znovu chytla, v naprosto dezolátním stavu jsem ji odnesla domû. Zaãala Ïrát, pak se svalila vyãerpáním. Odnesla jsem ji do pelí ku, kde celou noc chrãela. Asi ve tfii v noci jsem usnula s tím, Ïe ji tam ráno prostû najdu a zakopu. V pût ráno se zvedla a první cesta vedla ke koèatûm. Po pár metrech upadla a musela jsem ji donést. LeÏela mezi koèaty a byla Ïivá. Vyãerpala osm ÏivotÛ z devíti. Byla to moje první úspû ná resuscitace. Od té doby uï jich pár na kontû mám. KdyÏ pak své klienty potkám na JIPce, jedí polívku a tvrdí, Ïe vidûli tunel. Nemám sice dom livé srdce a neïenu se za velik mi vûcmi, ale nûkdy prostû má ta na e práce smysl. Barãa samozfiejmû nesmûla kojit, ale zotavovala se pomûrnû zdatnû, koèata se rychle nauãila ba tit ka i a mohl by b t vyprávûní konec. Ne tak docela. Barãa Ïila dál spokojen Ïivot v na í koãkolidské smeãce. Byla o trochu pfiítulnûj í, ale jako distingovaná màaudáma nedávala svou vdûãnost zas tak moc najevo. Napfiíklad se mnou nikdy nespala v posteli, od toho byly jiné koãky, a Ïe jich mojí domácností pro lo pfiehr el. A pak najednou zaãátkem ledna 2002 se mi zaãala podezfiele kaïdou noc nutit do postele. Bylo mi to divné a pofiád jsem pfiem lela o tom, Ïe je asi nemocná ahledá pomoc. V ak uï jí bylo také osm. KaÏdou noc se mnou spávala v posteli, a kdyï jsem se náhodou probudila, zjistila jsem, Ïe sedí ti e vedle mû a pooãku mû sleduje. A pak mi to zaãalo pomalu docházet. Ona hlídá mû! Ne ona, ale já jsem nemocná! Ono mi opravdu nic moc dobfie nebylo. MoÏná nedoléãená r ma, prolongovaná silvestrovská poloopice, taky na zvracení mi trochu bylo, pak teda trochu víc a taky prsa mû bolela! Myslím, milé ãtenáfiky, Ïe nemusíte mít doktorát z v eobecné medicíny, diagnózu jste jiï urãitû stanovily samy. V záfií jsem porodila chlapeãka. Koãky si na nûj zvykaly velmi tûïko. Jenom to spí, ãurá, kaká, blinká, hloupû kouká a kaïdou chvilku spustí alarm. Barãa mého synka spí e ignorovala, ale mnû chodila po koãiãím dobíjet baterie. Jako kdyby moc dobfie vûdûla, jaká je to fu ka starat se o dûti. A pfiísahám, ona to vûdûla dfiív neï já. Dneska uï je Vojtí kovi skoro pût a Barãa je obãas nerudná stafiena. Se mnou se mazlí vydatnû, ale v ichni ostatní, domácí i hosté, uï od ní sklidili pár krábancû. Doteìka nevím, kdo z nás dvou je vlastnû alfa samice, a myslím, Ïe Barãiny kaïdodenní louïiãky za dvefimi nejsou projevem stafiecké senility, ale protestní akce za ztracené vûdcovství ve smeãce. V kaïdém pfiípadû mám doma dostatek sava a sprosté nadávky pfii návratu domû mi vydrïí jen do prvního vrnûní. Barãa je prostû svoje, stejnû jako já, máme nûco z catwoman, a pokud to pfiijmeme se v ím v udy, budeme svobodné a Èastné. MoÏná Ïe aï vyjde tenhle ãlánek, bude uï Barunka sedût pánubohu na klínû, uï jí je 13 let, je opelichaná a cel den prospí. V kaïdém pfiípadû k ní vzhlíïím s tichou úctou nejen ke stáfií, ale ikmatefiství, kterému obûtovala to nejcennûj í, co mûla. A aï bude, Barão, v tom koãiãím nebi, drï mi tam místo. Do toho lidského mû nejspí nikdy nevezmou, ale vy koãky mû tam urãitû pfiivítáte s otevfienou náruãí. V ak jsem pro vás a pro dûti Ïila. Budeme tam spolu honit po louce bûlásky. Lída Luká ová, Vrchlabí - inzerce -