Molekulární mechanismy řídící expresi proteinů

Podobné dokumenty
Bílkoviny a rostlinná buňka

Exprese genetické informace

TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN

jedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu

Biologie + Histologie. Aleš Hampl. Brno, 2011

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Exprese genetické informace

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Přírodní polymery proteiny

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

Centrální dogma molekulární biologie

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Genetický kód. Jakmile vznikne funkční mrna, informace v ní obsažená může být ihned použita pro syntézu proteinu.

ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv

Translace (druhý krok genové exprese)

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Biosyntéza a degradace proteinů. Bruno Sopko

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Schéma průběhu transkripce

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.

USPOŘÁDEJTE HESLA PODLE PRAVDIVOSTI DO ŘÁDKŮ

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

BÍLKOVINY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: Ročník: devátý

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

Nukleové kyseliny. obecný přehled

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Testové úlohy aminokyseliny, proteiny. post test

IV117: Úvod do systémové biologie

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Translace, techniky práce s DNA

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Chemická reaktivita NK.

Molekulární základy dědičnosti

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

Molekulární základy dědičnosti

Bílkoviny - proteiny

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

REGULACE TRANSLACE DEGRADACE BÍLKOVIN. 4. Degradace bílkovin. 4. Degradace bílkovin. 4. Degradace bílkovin

MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce

Metabolismus proteinů a aminokyselin

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Intracelulární Ca 2+ signalizace

Struktura proteinů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

strukturní (součástmi buněčných struktur) metabolická (realizují b. metabolizmus) informační (jako signály či receptory signálů)

Struktura a funkce biomakromolekul

Aminokyseliny, struktura a vlastnosti bílkovin. doc. Jana Novotná 2 LF UK Ústav lékařské chemie a klinické biochemie

Svět RNA a proteinů REGULACE TRANSLACE. Požadavky kladené na funkční translaci

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Struktura a funkce nukleových kyselin

Genomické databáze. Shlukování proteinových sekvencí. Ivana Rudolfová. školitel: doc. Ing. Jaroslav Zendulka, CSc.

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

MOLEKULÁRNÍ ZÁKLADY DĚDIČNOSTI

Eva Benešová. Genetika

Struktura a funkce biomakromolekul

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

Má tajemný clusterin u dětí v septickém stavu aktivitu chaperonu? J. Žurek, P.Košut, M. Fedora

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

CHEMIE. Pracovní list č žákovská verze Téma: Bílkoviny. Mgr. Lenka Horutová

REGULACE TRANSLACE. Regulace translace INICIACE TRANSLACE. 1. Translační aparát ribosomální podjednotky. 2. translace- iniciace

Regulace translace REGULACE TRANSLACE LOKALIZACE BÍLKOVIN V BUŇCE. 4. Lokalizace bílkovin v buňce. 1. Translační aparát. 2.

Test pro přijímací řízení magisterské studium Biochemie Napište vzorce aminokyselin Q a K

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita

Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO

Biopolymery. struktura syntéza

1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu

Bílkoviny. Bílkoviny. Bílkoviny Jsou

Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

Transkript:

Molekulární mechanismy řídící expresi proteinů Aleš ampl Proteiny Proteios - první místo (řecky) = Bílkoviny u většiny buněčných typů tvoří nejméně 50% jejich suché hmoty hrají klíčovou úlohu ve většině biologických procesů

Klíčová úloha proteinů je dána mnohočetností jejich funkcí Enzymatická Proteiny - enzymy, které selektivně modulují chemické reakce Strukturální Strukturální (stavební, podpůrné) proteiny kolagen, elastin, keratin Signální Proteiny zprostředkující přenos informací hormony, cytokiny, receptory Motorická Proteiny zajišťující pohyb myosin, aktin Transportní Proteiny přenášející substance hemoglobin, transferin, Ochranná Proteiny chránící před nežádoucími substancemi imunoglobuliny

Molekuly proteinů jsou syntetizovány z jednotlivých aminokyselin spojením jejich amino- a karboxy-skupin za vzniku kovalentní peptidové vazby R1 O R2 O N + N amino O karboxy O aminokyselina 1 aminokyselina 2 Vznikající peptidový řetězec N N-konec R1 O N - 2 O R2 O O -konec Alfa uhlík peptidová vazba

Mnohočetnost funkcí proteinů stojí na unikátních vlastnostech jednotlivých proteinů DNA Sekvence nukleotidů (4 různé nukleotidy) PROTEINY Sekvence aminokyselin (20 různých aminokyselin) Stejný princip Stejné vlastnosti + Jediná funkce Uložení a přenos informace X Různé vlastnosti + Různé funkce? Sekvence nukleotidů neovlivňuje zásadně vyšší uspořádání řetězce DNA X Sekvence aminokyselin má zásadní vliv na vyšší uspořádání molekuly proteinu!

Vyšší uspořádání molekuly proteinu je určeno sekvencí aminokyselin a jejich postranními řetězci (R) R1 O R2 O R3 O N N N O Primární struktura Sekundární struktura Terciární struktura Kvarterní struktura Představuje lineární sekvenci aminokyselin v polypeptidovémm řetězci. Je podmíněna interakcemi mezi komponentami páteřního řetězce polypeptidu (alfa helix, beta skládaný list). Je podmíněna interakcemi mezi postranními řetězci (vodíkové vazby, disulfidické můstky, iontové vazby, hydrofobní interakce). Je podmíněna spojením více polypeptidových podjednotek. Vyšší uspořádání molekuly proteinu Denaturace ztráta vyššího uspořádání molekuly proteinu daná změnou fyzikálních či chemických podmínek prostředí, obvykle doprovázena ztrátou funkce proteinu, může být reverzibilní (např. poškození proteinů při horečce)

K čemu je dobré vyšší uspořádání molekuly proteinu? Vyšší uspořádání proteinu spolurozhoduje o jeho funkci. & Funkce proteinu je téměř vždy závislá na jeho schopnosti rozeznávat či vázat jiné molekuly. Molekula DK10 s vazebným místem pro ATP

DNA určuje expresi/metabolismus proteinů v zásadě dvojím způsobem Na úrovni transkriptů Na úrovni proteinů Translace ANO/NE Syntéza mrna daného proteinu + Stabilita mrna daného proteinu Primární sekvence aminokyselin daného proteinu (určuje vlastnosti - stabilitu daného proteinu)

Syntéza polypeptidů podle sekvence mrna se odehrává procesem zvaným translace Messenger RNA (mrna) Ribosomy Molekulární komponenty klíčové pro translaci Transferová RNA (trna)

Ribosomy - obecně Vytváří prostředí pro rozeznání kodónů mrna a následnou syntézu polypeptidového řetězce Proteiny - 1/3 Obecné složení ribosomů Ribosomální RNA rrna 2/3 Díky obrovskému počtu ribosómů v buňce je rrna nejhojnějším typem RNA (syntetizována v jadércích RNA PolI) Rozdíly mezi ribosomy eukaryot a prokaryot mají medicínský význam Eukaryota Ribosomy necitlivé k některým antibiotikům X Prokaryota Ribosomy citlivé k některým antibiotikům

Ribosomy - struktura Velká podjednotka E P A A vazebné místo pro Aminoacyl-tRNA P vazebné místo pro Peptidyl-tRNA E místo výstupu trna (Exit) Malá podjednotka vazebné místo pro mrna

Transferová RNA - trna Zajišťuje: transport aminokyselin do místa syntézy polypeptidového řetězce interpretaci kodónů mrna Délka trna jen asi 80 nukleotidů Vazebné místo pro aminokyselinu 3` 5` Aminoacyl-tRNA syntetáza katalyzuje vznik kovalentní vazby mezi aminokyselinou a jí odpovídající trna požaduje ATP výsledným produktem je aminoacyl trna (= aktivovaná aminokyselina ) 3` Vodíkové vazby 5` Antikodon

Translace Začátek translace Met-tRNA Rostoucí polypeptidový řetězec Aminoacyl trna 3`UA 5` mrna 5` AUG 3` START kodon Konec translace Volné trna E P A 3` mrna 5` UAG 3` mrna 5` UAA 3` mrna 5` UGA 3` STOP kodony váží uvolňující faktor kodony POLYRIBOSOM (klastr ribosomů překládající určitý úsek mrna) 5` směr čtení mrna = směr pohybu ribosomů po mrna ribosomy mrna 100 nm

Regulace translace Obvykle se odehrává na úrovni iniciace translace Blokování mrna regulačními proteiny vazbou na specifické struktury/sekvence v nepřekládané 5` oblasti mrna, obvykle brání vazbě ribosomů Nedostatečně dlouhý poly-a konec mrna na 3` nepřekládaném konci mrna mechanismus typický pro dormantní mrna akumulovanou ve vajíčku Inaktivace faktoru/ů nutných pro iniciaci translace globální inhibice translace mechanismus také typický pro vajíčko

Regulace funkce proteinů se odehrává také po jejich syntéze Posttranslační modifikace proteinu proteolytické štěpení pro-proteinu (inaktivní forma) za vzniku aktivního proteinu (např. proinsulin na insulin) přidání modifikujících chemických skupin (fosforylace, glykosylace, acetylace, metylace - a reverze těchto změn) Transport proteinu do místa jeho funkce transport z cytoplasmy do jádra (např. transkripční faktory) transport z cytoplasmy na membránu (např. receptory) Regulace doby života proteinu doba života proteinů se pohybuje v širokém rozmezí (minuty až dny)

Regulace doby života proteinů Délka života proteinů spolurozhoduje o jejich účinkování v buňce Degradace proteinů musí být proto realizována mechanismem umožňujícím precizní řízení Který to je? ydrolytické štepení proteinů v lysosomech Degradace proteinů ubiquitin-proteasomovou cestou

Nobelova cena za chemii 2004 za objev degradace proteinů mechanismem využívajícím ubiquitin Aaaron iechanover *1947 Israel Technion - Israel Institute of Technology, aifa Avram ershko *1937 Israel Technion - Israel Institute of Technology, aifa Irwin Rose *1926 USA University of alifornia Irvine, A, USA

Degradační cesta ubiquitin-proteasom KLÍČOVÁ FAKTA Je zodpovědná za degradaci většiny (minimálně 80%) všech druhů proteinů přítomných v buňce Realizuje se v cytoplasmě i v jádře Je zodpovědná za: regulaci hladiny/funkce mnoha proteinů (cykliny, transkripční faktory, signální proteiny, ) eliminaci denaturovaných, nesprávně syntetizovaných, nesprávně posttranslačně upravených, či jinak poškozených proteinů (až 30% nově syntetizovaných proteinů je u eukaryot degradováno během několika minut po jejich syntéze) Její klíčoví hráči jsou: Ubiquitin evolučně konzervovaný protein, 76 aminokyselin Proteasom proteolytický komplex, jehož funkce je závislá na ATP, a který sestává ze tří jednotek: jeden centrální 20S proteasom (štěpí proteiny) dva 19S komplexy (řídí substrátovou specifitu a hrají regulační úlohu)

Degradace proteinů cestou ubiquitin-proteasom ubiquitin-konjugující enzym ílový protein ílový protein ubiquitin ligáza ubiquitin-aktivující enzym ílový protein 26S Proteasom (~60 podjednotek) Krok 1 Krok 2 Krok 3 Ubiquitin (8,5 kda) Ubiquitin k recyklaci Peptidy modifikováno z Wang & Maldonado, ellular & Molecular Immunology, 2006

Molekulární aparáty pro translaci a degradaci proteinů jako zdroje či účastníci abnormalit člověka ANO či NE??? A N O

Abnormální funkce ribosomů? Diamond Blackfan anemie vážná hypoplastická anemie obvykle se projevuje již v prvním roce života doprovázena závažnými vývojovými abnormalitami ¼ pacientů má mutaci v genu pro protein Rsp19 (komponenta 40S podjednotky ribosomu) Dosud jediné onemocnění, u kterého byla nalezena vazba na mutaci v genu pro nějaký ribosomální protein Další onemocnění, která jsou vázaná na faktory zahrnuté v syntéze ribosomů: Vrozená dyskeratóza vázaná na X chomozom Treacher ollins syndrom Shwachman Diamond syndrom Společným znakem je klinická heterogenita a jakoby tkáňově náhodné efekty. Je to typický znak onemocnění daných chybnou funkcí ribosomů? Tato a mnohé další otázky zůstávají k zodpovězení

Abnormální translace jako důvod rakoviny? Podpůrné nálezy: Možné mechanismy: Vnímavost k nádorům má vazbu na geny, které kontrolují proteosyntézu (např. TS1/2, PTEN) a biogenezu ribosomů (např. DK1, S19) Experimenty na zvířatech ukázaly, že deregulovaná exprese regulátorů translace má onkogenní efekty (například myši s mutovaným genem Dkc-1 mají tendenci ke vzniku nádorů) Některá efektivní protinádorová léčiva jsou cílena na klíčové regulátory proteosyntézy (například Rapamycin ovlivňuje mtor kinázu) Globální porucha translace + deregulace velikosti buněk + nadměrné dělení Deregulovaná translace vybraných onkogenních proteinů hybná translace se vznikem aberantních proteinů Vznik nádoru

Abnormality v intracelulární degradaci proteinů jako důvod neurodegenerativních onemocnění? Proteinopatie Neurodegenerativní onemocnění s pozdním nástupem, která jsou typická akumulací agregátů toxických proteinů Příklady onemocnění: ytosolická akumulace Parkinsonova choroba untingtonova choroba s nástupem v dospělosti Nukleární akumulace Spinocerebelární ataxie typu 1 Extracelulární akumulace Alzheimerova choroba (beta amyloid) Příklady dysfunkcí: ladiny a aktivity 20/26S proteasomů jsou sníženy v citlivých oblastech u pacientů se sporadickou Parkinsonovou chorobou Autosomálně recesivní mutace genu E3 ligázy (parkin), způsobující ztrátu funkce, vyvolává Parkinsonovu chorobu.

Děkuji za pozornost Otázky a komentáře na: ahampl@med.muni.cz