Velikost živočišných buněk



Podobné dokumenty
Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN

Téma I: Tkáň svalová

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Prvotní organizmy byly jednobuněčné. Rostla složitost uspořádání jednobuněčných komplikované uspořádání uvnitř buňky (nálevníci).

ČLOVĚK. Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka

Mezonefros. Neokortex s glomeruly. Metanefrogenní blastém. dřeň s kanálky. Magn. x10. Henleovy kličky (nižší buňky) Sběrací kanálek (vyšší buňky)

Seminář pro maturanty

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Živá soustava, hierarchie ž.s.

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň

VY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

Druhy tkání. Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová. Datum (období) tvorby: Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: přírodopis

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Histologická praktika. Nervový systém

Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ

II. SVALOVÁ TKÁŇ PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ (ŽÍHANÁ) = svalovina kosterní

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

VY_32_INOVACE_19_OPAKOVANI_NERVOVA_SOUSTAVA_CLOVEKA. 45 minut Datum ověření:

Nervová soustava. Funkce: řízení organismu. - Centrální nervová soustava - mozek - mícha - Periferní nervy. Biologie dítěte

Nervová tkáň. neurony. neuroglie centrální astrocyty oligodendrocyty mikroglie ependym periferní Schwannovy buňky satelitní buňky

Neurony a neuroglie /

Pojiva trofická tělní tekutiny

Téma: Tkáně. Epitely. Praktické cvičení č. 1. Příklady epitelů histologické preparáty. Teoretický úvod:

EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS. Tématický celek: LIDSKÉ TĚLO. Téma: NERVOVÉ ŘÍZENÍ STAVBA MOZKU. Ročník: 8. Autor: Mgr. Martina Kopecká

Zdravotní nauka 1. díl

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o stavbě a funkci nervové soustavy.

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Soustava krycí od protist po hlístice

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako:

ročník 7. č. 19 název

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

ISBN Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka:

Vylučovací soustava. 1) Ledvina

TEST: Základy biologických oborů - ZBOBc Varianta:

Obsah Úvod Základní vlastnosti živé hmoty

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

Výukový materiál. zpracovaný v rámci projektu

Buňka --- tkáň --- orgán --- org. soustava --- organismus

Příloha 1, Otázky na kontroly

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace

ANATOMIE. Trenérská škola OLYMPIA, akreditované zařízení MŠMT ČR

Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.)

Organismus je řízen dvojím způsobem, hormonálně a nervově. Nervový systém se dělí na centrální a periferní.

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

DIDAKTICKÝ TEST- OBECNÁ ZOOLOGIE

HLAVOVÉ NERVY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

ŘÍZENÍ ORGANISMU. Přírodopis VIII.

PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 1

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

TEST: Bc. BLG FYZ (2017) Varianta:

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

7. Nervová soustava člověka

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z BIOLOGIE

velmi těsně na sebe naléhajících buněk bezcévná mechanická sekreční

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi

Variace Pohlavní soustava ženy

Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_08_BI1 SVALOVÁ SOUSTAVA

Zdravotní nauka 1. díl

:25 1/5 1. přednáška

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Funkční klasifikace epitelů. Epitely v organismech plní více funkcí, ale většinou k výkonu pouze jedné jediné jsou specifickým způsobem upraveny.

Kožní pokrývka integumentum commune

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Pojivové tkáně se skládají z buněk a mezibuněčné hmoty, která je hojně zastoupena a určuje vlastnosti pojiv.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Variace Soustava tělního pokryvu

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo

Variace Nervová soustava

Obratlovci. b) Jaký je rozdíl mezi strunou hřbetní a páteří?

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

2. Histologie: pojivové tkáně

Typy svalové tkáně: Hladké svalstvo není ovladatelné vůlí!

Biologie člověka souhrnné opakování 1. část kostra, vylučovací soustava a kůže, regulace, receptory

- pokrývá tělo, odděluje vnitřní prostředí organismu od vnějšího prostředí - dospělý člověk 1,6 1,8 m 2

Všeobecná sestra, 2. kolo, kombinovaná forma, Odborný test VS a PA

Mozek, nervová soustava

Termíny z časného vývoje zárodku:

KONTROLNÍ A ŘÍDÍCÍ SOUSTAVY. kontrolu a řízení organismu zajišťují 2 soustavy: o nervová soustava o hormonální soustava

Praktická cvičení z morfologie a fyziologie pro posluchače Farmaceutické fakulty. PharmDr. Miloslav Hronek, Ph.D. a kolektiv

receptor dostředivá dráha ústředí v centrální nervové soustavě (CNS)

pracovní list studenta

Transkript:

Velikost živočišných buněk Živočišné buňky jsou co do velikosti značně rozmanité. Velikostí se mohou lišit i stejné buněčné typy u různých živočichů. Průměrná velikost živočišné buňky je 10-20 µm. Příklady velikostí: buňky kůry mozečku 4 6 µm; lidské erytrocyty 7,5 µm; megakaryocyty a osteoklasty 40 90 µm; motorické neurony předních rohů míšních 150 µm; lidské vajíčko 200 µm, obojživelníků 1,5 mm, ptáků v cm. Velice dlouhé mohou být i výběžky buněk, např. u výběžků neuronů se jejich délka může být i několik metrů.

Tvar živočišných buněk Živočišné buňky se vyznačují obrovskou tvarovou rozmanitostí. Tvarové typy a příklady: kulovitý či eliptický - krevní buňky; plochý, kubický, cylindrický - epitelové buňky; hvězdicovitý a hruškovitý - nervové buňky; soudečkovitý - žlázové buňky; vřetenovitý - hladká svalovina. Některé buňky jako např. některé pojivové buňky či krevní mohou svůj tvar měnit.

Jádro Většina typů živočišných buněk obsahuje 1 centrálně uložené jádro. Jeho tvar často odpovídá celkovému tvaru buňky. Tvar může být kulovitý, někdy tyčkovitý, eliptický, prstencovitý či laločnatý (segmentovaný). Excentricky mají jádro uložené např. buňky tukového vaziva nebo některé buňky pojiv. Druhotně bezjaderné jsou zralé savčí erytrocyty. Některé buněčné struktury však mohou také obsahovat větší počet jader a takovéto pak označujeme jako tzv. soubuní. Podle způsobu vzniku pak rozlišujeme dva typy soubuní: a) plazmodium vzniká vícenásobným mitotickým rozdělením jádra uvnitř jediné struktury (dvoujaderné jaterní buňky); b) syncytium vzniká rozrušením a vymizením cytoplazmatických membrán mezi více, původně jednojadernými strukturami, kdy tak dochází ke splynutí jejich protoplazmy (vlákna příčně pruhovaného svalu).

Buňka kulovitá bezjaderná (erytrocyt savce, člověk) velikost 7,5 μm; kulovitý tvar; druhotně bezjaderné; profil bikonkávní.

Buňka eliptická (erytrocyt obojživelníka, žába) velikost 20-70 μm; eliptický tvar; jádro eliptické; profil bikonvexní. jádro

Buňka kulovitá se segmentovaným jádrem, granulocyt neutrofilní velikost 10-14 μm; tvar kulovitý; jádro složeno až z 5 laloků. jádro

Buňka kulovitá se segmentovaným jádrem, granulocyt neutrofilní velikost 10-14 μm; tvar kulovitý; jádro složeno až z 5 laloků.

Buňka s prstencovitým až laločnatým jádrem, megakaryocyt (kostní dřeň) velikost 40-90 μm; tvar kulovitý; polyploidní buňka prodělávající endomitózu; jádro prstencovité až mnohočetně laločnaté. jádro

Buňka s prstencovitým až laločnatým jádrem, megakaryocyt (kostní dřeň) velikost 40-90 μm; tvar kulovitý; polyploidní buňka prodělávající endomitózu; jádro prstencovité až mnohočetně laločnaté.

Buňka plochá (vrstevnatý epitel jícnu) protáhlý plochý tvar. jádro

protáhlý tvar Buňka plochá (vrstevnatý epitel jícnu)

Buňka kubická (kanálky ledvina) buňka tvaru krychle; jádro kulovité, centrálně uložené. jádro

Buňka kubická (kanálky ledvina) buňka tvaru krychle; jádro kulovité, uložené centrálně.

Buňka cylindrická (epitel sliznice tenkého střeva) buňka tvaru kvádru; jádro měchýřkovité, protáhlé. jádro

Buňka cylindrická (epitel sliznice tenkého střeva) buňka tvaru kvádru; jádro měchýřkovité, protáhlé.

Buňka hruškovitá, Purkyňova buňka (mozeček) jádro uprostřed cytonu, nápadné 2 dendrity; velká nervová buňka hruškovitého tvaru. jádro

Buňka hruškovitá, Purkyňova buňka (mozeček) jádro uprostřed cytonu, nápadné 2 dendrity; velká nervová buňka hruškovitého tvaru.

Buňka hruškovitá, Purkyňova buňka (mozeček) jádro centrálně, nápadné 2 dendrity; velká nervová buňka hruškovitého tvaru.

Hvězdicovitá buňka, pigmentová buňka, melanocyt (kůže obojživelníka) protáhlé buňky s četnými výběžky; tvar rozmanitý; buňky vyplněny pigmentem. pigment

Hvězdicovitá buňka, pigmentová buňka, melanocyt (kůže obojživelníka) protáhlé buňky s četnými výběžky; tvar rozmanitý; buňky vyplněny pigmentem.

Buňka hvězdicovitá, multipolární neuron (páteřní mícha) velikost až 150 μm; vícevýběžkatá nervová buňka.

Buňka hvězdicovitá, multipolární neuron (páteřní mícha) velikost až 150 μm; vícevýběžkatá nervová buňka.

Buňka hvězdicovitá, multipolární neuron (páteřní mícha) velikost až 150 μm; vícevýběžkatá nervová buňka.

Jaterní buňky (hepatocyty) s 1 a 2 jádry typu (plazmódium) tvar polyedrický; velikost 15-30 μm; buňky většinou; jednojaderné, méně dvoujaderné (až 27%); hojně obsahují ribozomy a endoplazmatická retikula. jádra

Jaterní buňky (hepatocyty) s 1 a 2 jádry (plazmodium) tvar polyedrický; velikost 15-30 μm; buňky většinou jednojaderné, méně dvoujaderné (až 27%); hojně obsahují ribozomy a endoplazmatická retikula.

Příčně pruhovaný sval, mnohojaderná struktura typu (syncytium) mnohojaderné vlákno o délce až 1-40 cm a průměru 10-100 μm; jádra čočkovitá, funkčně rovnocenná. jádra

Příčně pruhovaný sval, mnohojaderná struktura (syncytium) mnohojaderné vlákno o délce až 1-40 cm a průměru 10-100 μm; jádra čočkovitá, funkčně rovnocenná.