Martin Hudec ze dvou kol na čtyři 1. Kdy a jak jste se dostal od motocyklových soutěží k automobilovým? K autům jsem se dostal díky kamarádovi od motorek, který si zkusil jet sprint na Hondě a když jsem viděl, že je to nějak reálné, tak jsem neváhal a šel jsem si to zkusit taky. Kamarádi mi domluvili start u Anvelu a to i se spolujezdcem Bobem Černochem. Pak jsem zkoušel jet víc závodů, ze začátku jsem to ještě kombinoval s motorkami, ale v roce 2008 jsem jel poslední sezónu na motorce a od té doby se věnuji naplno autům. 2. Jaký byl Váš první závod v rally? Žádná sláva to nebyla, s autem jsem neměl najeto nic a k tomu na druhé RZ nám praskla hadice od vody a uvařili jsme motor. Byl jsem z toho dost smutný, z motorek jsem nebyl zvyklý odstupovat kvůli poruše techniky, jen kvůli zranění, ale byl jsem rozhodnutý jet další závod, abych si napravil chuť.
3. Můžete sám sebe charakterizovat jako jezdce? Charakterizovat sám sebe je vždycky náročné asi to je otázka na někoho jiného, ale jako jezdec se na sobě snažím neustále pracovat, snažím se jet rychle a čistě, i když mi to asi nevychází podle ohlasů fanoušků. Hlavně musí být vždy sranda a spokojeni i lidi kolem trati!!! 4. Který ze svých závodních vozů jste měl/máte nejraději? Nejraději mám své Mitsubishi EVO IX, se kterým jsem jezdil sezonu 2011 a 2012. Auto jsme od začátku stavěli sami a celého vyvíjeli a myslím, že se nám povedlo na něm odvést kvalitní práci, což podtrhují i výsledky. 5. Bylo pro Vás těžké najít správného spolujezdce? Spolujezdec je velmi důležitý. Za svůj dosavadní rally život jsem vystřídal několik lidí. Začínal jsem s Bobem Černochem, kterého mi vlastně dohodili kamarádi a se kterým jsme si perfektně sedli od prvního dne a naučil mě nějaké začátky. Jednou ho zaskočila Zdeňka Maroušková na Lužičkách, ale bohužel jsme dali ránu a do cíle nedojeli. Potom jsem začal jezdit s bratrem od Boba Jirkou. S Jirkou jsme spolu válčili ještě donedávna a byli to nádherné závody a roky plné srandy. S klukama Černochama jsme už jak rodina a jsme neustále v kontaktu. Teď jezdím s Petrem Pickou, který pro letošek nemá angažmá a dřív jezdil s Vaškem Kopáčkem, ale to je asi jen do konce roku a kdo vedle mě pojede v roce 2013 nevím ještě sám, zatím hledám, ale je to dost obtížné najít kvalitního spolujezdce se zápalem se kterým bych jel, ale nevzdávám se. 6. Co považujete za svůj největší úspěch za řídítky motocyklu a za volantem soutěžního vozu? Za řídítky určitě titul ve třídě E3 v roce 2006 a 3. místo v roce 2008 a úspěšná účast na dvou závodech Mezinárodní Šestidenní v Enduru v Povážské Bystrici 2005 a na Novém Zélandu 2006, kde byly podmínky obzvlášť náročné a nikdo z nás nevěděl, do čeho jdeme, ale byly to krásné závody se super
lidmi. V roce 2008 se mi podařilo vyhrát absolutně Pohár ČR v Rally se stařičkou EVO VI, to byla krásná sezona. Za super výsledek beru nedávný Kostelec nad Orlicí, kde jsme vyhráli třídu a loňskou Horáckou rally, kde byl souboj o vítězství do posledních metrů, my ho sice prohráli o necelé 2 sekundy, ale byli jsme za tento závod oceněni cenou SportMotorTrophy od fanoušků a toho si velice cením. 7. Jaká byla Vaše nejtěžší havárie při enduru a v rally? Na motorce toho bylo víc, ale asi na mistráku ve Smržovce 2004, kde jsem šel na čtyřku čelně do stromu. Byla to taková pecka, že jsem stáhl rukojeť z řídítek, nechápu, že jsem si tenkrát zlomil jen čéšku na levém koleni. Sedl jsem ještě na motorku, ale poškozená přední brzda mi nedovolila tento závod dojet. Jinak zlomenin, vyhozených ramen a potrhaných vazů jsem si užil dost. V autě jsem už taky pár karambolů zažil. Špatně jsem nesl střechu na Vysočině 2009, která byla moje první, ale nejvíc mě asi mrzí letošní Krkonoše, kde jsme po čelním nárazu do stromu dost poškodili auto a hlavně jsme přišli o hodně kvalitních bodů. 8. Odlišuje se nějak fyzická příprava motocyklového a automobilového závodníka? Dřív jsem si myslel, že na automobilové závody není příprava potřeba, ta fyzická náročnost oproti enduru je samozřejmě menší, ale poslední dva roky dělám zimní přípravu jak dřív na motorku, možná někdy i víc. Přeci jenom pokud chcete jet rychle a vydržet tempo i v těch velkých vedrech, tak je to asi nutné i do auta.
9. Máte oblíbenou rally a proč? Z velkých závodů se mi líbí Rally Český Krumlov pro své náročné tratě, všem vřele doporučuji a Rally Hustopeče, protože nás tu vždy přijde podpořit strašně moc fanoušků a většinou je příjemné počasí. Z malých mám oblíbené Lužičky, i když po letošku jsem trochu na vážkách. Samozřejmě Vsetín, kde jsem skoro doma. 10. Dají se zkušenosti s ovládáním motocyklu využít při řízení soutěžního vozu? Sice se při obou sportech spaluje benzín a jsou to soutěže, ale je to velice odlišné. Myslím, že hlavní je mít cit pro jízdu. Na motorkách jedete jinou stopu a nejedete tolik rychle a při autě se jede velice rychle a musíte si víc dávat pozor na chyby. I malá chyba dokáže předčasně ukončit závod. 11. Máte v rally nějaký vzor? Václav Pech jr., Petter Solberg, Emil Triner 12. Jak se díváte na ženy v závodních vozech? Neuvažoval jste někdy o spolujezdkyni? Rozhodně je to milé zpestření a určitě tomu fandím. Nedávno jsme něco řešili, ale pak z toho sešlo. Děvčata mají dobrou váhu a dokážou být pečlivé v rozpisech. 13. Kdo byl/je Vaším největším soupeřem na dvou a čtyřech kolech? Vždycky to byl hlavně čas. Na motorkách těch kluků bylo víc, protože jsem střídal třídy, ale v autech je to hlavně Jarda Pešl 14. Čeho byste chtěl v automobilových soutěžích dosáhnout? Určitě bych chtěl získat titul mistra republiky, letos ještě pořád máme teoretickou šanci a budeme se snažit pro to udělat maximum. Jinak můj cíl je se neustále zlepšovat a třeba si časem zajet i nějaké závody mistrovství světa.
15. Jak rodina hodnotila přechod od motorek k autům? Celá moje rodina mě neskutečně podporuje, celý přechod byl takový pozvolný, protože jsem to dělal pár let současně, ale myslím, že jsou všichni spokojení. Neskutečná podpora je mé manželky a syna, kteří mi velice pomáhají na sobě neustále pracovat a zdokonalovat se. 16. Jaký je Váš vysněný soutěžní vůz? Určitě vůz specifikace WRC 17. Účastníte se také zahraničních rally? Z motorek jsem měl zahraniční soutěže moc rád, objel jsem skoro celou Evropu. V autě jsem byl zatím jen na Slovensku a v Rakousku na Janneru. Protože jedu oba mistráky, tak toho času na jiné závody moc není, ale doufám, že časem nějaké příležitosti budou. Rád se podívám do cizích krajin. Letos jsme velice intenzivně jednali o staru v Německu na mistrovství světa, ale bohužel to nevyšlo. 18. Veselá historka na závěr Každý úspěšný závod je veselá historka, přijeďte za námi na závody a třeba i na after party a určitě něco zažijete. Děkuji a zdravím všechny fanoušky kvalitního sportu a hlavně PLYN!!!