Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Podobné dokumenty
Imunitní systém.

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie

Funkce imunitního systému

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

Základy Hematologie/ZHEM. Fyziologie leukocytů. Radim Vrzal

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

ODMÍTAVÉ REAKCE NA POTRAVINY

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Imunopatologie. Luděk Bláha

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

CZ.1.07/1.5.00/

ČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19

Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

CZ.1.07/1.5.00/

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Specifická imunitní odpověď. Název materiálu: Datum (období) vytvoření: MUDr. Zdeňka Kasková. Autor materiálu: Zařazení materiálu:

Nativní a rekombinantní Ag

MUDr Zdeněk Pospíšil

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

Játra a imunitní systém

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Dýchací ústrojí a fyziologie dýchání

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

Imunologické metody fagocytóza, stanovení oxidačního metabolismu, chemiluminiscence, baktericidní test

Morfologie krvinek 607

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Alergický pochod. Alergie v dětském věku- od atopického ekzému k respirační alergii

Souhrn údajů o přípravku

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Částice v ovzduší a zdraví. MUDr.Helena Kazmarová Státní zdravotní ústav

Genetika člověka GCPSB

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Studie zdravotního stavu dětí

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

Doprava, znečištěné ovzduší a lidské zdraví

Funkční testy: BasoFlowEx Kit FagoFlowEx Kit

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

Využití mnohobarevné průtokové cytometrie pro vyšetření lymfocytárních subpopulací Jana Nechvátalová

procesu (Doporučený postup) MUDr. Zdeňka Hajduková, Ph.D. 1 MUDr. Vladimíra Straková 1 Klinika chorob z povolání FNsP Ostrava, Ostravská univerzita 1

CZ.1.07/1.5.00/

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Imunitní systém, transplantace

Znečištění ovzduší a zdraví

Znečištěné ovzduší a lidské zdraví

RNDr. Klára Kobetičová, Ph.D.

Doc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno

Perorální bakteriální. u alergických pacientů. Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

Kosmetika a kosmetologie Přednáška 13 Konzervace kosmetických přípravků III

OBĚHOVÁ SOUSTAVA TĚLNÍ TEKUTINY

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LÉČIV

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

Xenobiotika a jejich analýza v klinických laboratořích

Krevní plazma - tekutá složka, 55% Krev. Krevní buňky - 45% - červené krvinky - bílé krvinky - krevní destičky

RIZIKOVÉ PROALERGICKÉ FAKTORY PRO NOVOROZENCE A PŘEDŠKOLÁKY. Václava Gutová FN Plzeň

Výukové materiály:

ZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu

Intracelulární detekce Foxp3

Oběhová soustava. Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

Změna klimatu a lidské zdraví. Brno, 4. května 2010

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Ústav experimentální biologie. Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

Vliv prachu v ovzduší. na lidské zdraví. MUDr.Helena Kazmarová. h.kazmarova. kazmarova@szu.cz

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Zánět Prezentace z patologické anatomie, Ošetřovatelství, 2.ročník

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA

Transkript:

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354

Investice do rozvoje vzdělávání ZTOX / Základy Toxikologie

Investice do rozvoje vzdělávání Orgánová toxicita III. Imunotoxicita a Pulmonotoxicita Radim Vrzal

Investice do rozvoje vzdělávání Seznámit se s účinkem toxických činidel na imunitní a pulmonární systém Hypersensitivita, Alergie, Fibrosa

Imunotoxicita I. Imunitní systém = obrana proti infekcím, nádorům, parasitům, etc. Imunitní systém = rozeznává vlastní od cizího

Imunotoxicita II. Imunotoxikologie = studium nežádoucích účinků vzniklých interakcí xenobiotik s imunitním systémem

Imunotoxicita III. Bílé krvinky (leukocyty) - obrana organismu = imunita - 4-9 x 10 9 / l krve tvorba v kostní dřeni - neutrofilní granulocyty fagocytóza - eosinofilní granulocyty fagocytace alergen+protilátka - basofilní granulocyty uvolnění histaminu při alergických reakcích - monocyty přeměna na makrofágy = fagocytóza, APC - lymfocyty B- a T-, rozpoznání antigenu a aktivace - lymfoidní orgány slezina, kostní dřeň, mízní uzliny - imunita - nespecifická = vrozená profesionální fagocyty - specifická = získaná antigen-presenting cells (APC) a maturace lymfocytů Neutrofil Eosinofil Basofil Monocyt Lymfocyt

Imunotoxicita IV. Vrozená imunita - Neutrofily, monocyty (makrofágy) fagocytace, extravazace - Eosinofily, basofily - Sérové proteiny - komplement Fagocytosa:

Imunotoxicita V. získaná imunita - Rozpoznání a eliminace cizích mikroorganismů a molekul (antigenů) - Antigenní specifita - schopnost rozpoznat rozdílné proteiny - Diversita produkce obrovského množství rozpoznávacích molekul - Imunologická paměť opakované setkání s antigenem produkuje silnější imunitní reakci - Schopnost rozpoznat cizí od vlastního - Nutnost kooperace mezi Lymfocyty (T- i B-) a APC (makrofágy) T-lymfocyt rozpozná APC s navázaným antigenem

Imunotoxicita VI. získaná imunita Protilátky: - Glykoproteiny, produkty plasmatických buněk (terminální stadium B- lymfocytů) -dle těžkých řetězců 5 tříd (izotypů) - v B-lymfocytu IgM, IgD membránově vázané -opsonizace, aktivace komplementu

Imunotoxicita VII. Látky s imunosupresivním účinkem Imunosuprese - Potlačení vyzrávání T lymfocytů - Vazba na povrchové receptory leukocytů Nutnost postupného testování

Imunotoxicita VIII. 1 úroveň testování strukturní end pointy 1) Expozice xenobiotiku na 14-28 dní 2) Injekce antigenu SRBC (sheep red blood cells) 3) Analýza séra či sleziny - Jerne assay množství IgM tvořících buňek - ELISA Musí být funkční T-, B-lymfocyty a APC Lze provést ex vivo!!

Imunotoxicita IX. Testy druhé úrovně -Vyhodnocení subpopulací lymfocytů (B, T) průtoková cytometrie -Test buněčně zprostředkované imunity expozice antigenu a následný test na cytotoxické T-lymfocyty (imunizující nádorová buňka) nebo na opožděnou hypersenzitivitu - modely resistence zvíře je vystaveno xenobiotiku a pak infekčnímu agens nebo nádorovým buňkám = ultimátní test (rozsah suprese, který může být tolerován je závislý na dávce, virulenci agens a na genetickém stavu hostitele)

Imunotoxicita X. Jak interpretovat imunotoxická data ve vztahu k nežádoucím účinkům? a) předpoklad lineárního vztahu jakákoliv suprese je nežádoucí nebo b) redundance a reservní kapacita určitá suprese je tolerovatelná Čistě kvantitativní vztah mezi supresí a rizikem infekce nemožné (genetika hostitele, dávka, virulence infekčního agens) Imunokompetence v populaci - křivka tvaru obrácené U resistentní, citliví a něco mezi (genetika, věk, predisponující nemoci) Vystavení Imunosupresantu = posun doleva!!!

Imunotoxicita XI. Hypersensitivita poškozující reakce imunitního systému (alergie) Stádia: Indukce (senzitizace) dostatečné množství zcitlivující látky Elicitace (vyvolání reakce) u senzitizovaných jedinců po opakovaném vystavení škodlivině

Imunotoxicita XII. Typ I atopie okamžitá odpověď na alergen (senná rýma, ekzém, vyrážky) - vasodilatace, vtok kapalin do tkání, stimulace smyslové části nervového systému - provázání IgE vázaných na basofily po vazbě alergenu uvolnění histaminu Indukce Elicitace Příklad

Imunotoxicita XIII. Typ II léky (penicilin, acetaminofen) reagují s membránami a vytváří antigeny vazba IgG a aktivace komplementu = lýze buněk

Imunotoxicita XIV. Typ III komplexy se hromadí v tkáni a atrahují makrofágy a lymfocyty (Arthrusova reakce) - Farmářovy plíce

Imunotoxicita XV. Typ IV opožděná reakce, 24 až 48h po expozici T-lymfocyty + makrofágy - reakce na Škumpu jedovatou (Poison Ivy), inhalaci Be

Imunotoxicita XVI. Xenobiotika - malé molekuly hapteny - vazba na protein Imunitní reakce Hapteny asociace s - kontaktní dermatitida, respirační hypersenzitivita Proteiny asociace s - alergie na jídlo, respirační hypersensitivita 2 typy dávek senzitizující (velká dávka) a elicitující reakci Adjuvans zvyšují vývoj alergické sensitisace

Imunotoxicita XVII. Alergická kontaktní dermatitida (ACD) / kontaktní hypersensitivita (CHS) - nejběžnější pracovní zdravotní problém - typ IV kontakt kůže s haptenem reakce s kožními proteiny a fagocytace Langerhansovými buňkami (APC) přechod do lymfatických uzlin prezentace lymfocytům, vznik paměťových buněk a jejich přesun do kůže reexpozice chemikálii = rychlá aktivace T- lymfocytů a produkce erythemu a edemu např. poison ivy (škumpa jedovatá)

Imunotoxicita XVIII. ACD/CHS II. Metody detekce odhad koncových výstupů (edem, erytém) - maximizační test morčat - i.d. injekce testované látky s adjuvans - Buehlerův uzavírající test - lokální senzitizace - oba testy po 2 týdnech aplikace na různá místa kůže a zhodnocení výskytu erythemů a edemů za 24 a 48h Látka je senzitizující = 30% (maximizace) nebo 15% (Buehler) zvířat má příznaky Levnější alternativa test lokálních lymfatických uzlin (LLNA) aplikace látky do ucha a měření klonální expanze T-lymfocytů

Imunotoxicita XIX. Respirační Alergeny pracovní/environmentální chemikálie - alergické astma Typ I (IgE) hypersensitivita s mediátory bronchokonstrikce - 2-8h po okamžité odpovědi astmatici prodělávají pozdní reakci - mukosní hypersekrece, bronchokonstrikce, dýchavičnost na nespecifické stimuli (histamin) a zánět s eosinofily Jedinci citliví k alergii = atopici Bronchoprovocation test inhalace aerosolu spirometrie měření FEV1 (maximální objem vzduchu, který lze silou vyfouknout)

Imunotoxicita XX. Potravní alergie bezpečnost Geneticky Modifikovaných Potravin - obavy že vložení nového genu do úrody nový alergen - řídké 5% dětí, 2-3% dospělých - pokud jsou hrozné následky arašídy - současný stav nerozumí vztahu struktury proteinu a vzniku alergie u některých jedinců Autoimunita - cca 3% populace, orgánově specifická (diabetes I) a systematické (lupus erythematosus) - citlivost zahrnuje genetickou komponentu, v některých případech ženy citlivější než muži

Pulmonotoxicita Toxické působení na dýchací systém respirační toxicita

Pulmonotoxicita I. Plíce eliminační systém -Těkavé sloučeniny -Výměna plynů mezi krví a alveolem pasivní difusí - plyny, aerosoly, dým, organické /anorganické částice

Pulmonotoxicita II. Anatomie

Pulmonotoxicita III. Nos první bariéra pro vstup toxikantů nosní epithel obsahuje CYPy a FMO detoxifikace (indukované léze) Trachea a bronchi produkce tekutin a tvorba hlenu pohyb přes řasinky odnášení zachycených částic eliminace polknutím nebo vykašláním Plíce výměna plynů O 2 / CO 2 Typy toxické odpovědi: - iritace (dráždění) těkavé sloučeniny (NH 3, Cl 2 ) zúžení dýchacích cest edém či sekundární infekce po dlouhodobé či silné iritaci (ozon, fosgen)

Pulmonotoxicita IV. Typy toxické odpovědi: -fibrosa tvorba kolagenové tkáně - Silikosa (inhalace SiO 2 ) snaha fagocytace makrofágy produkce ROS, chemokinů, tvorba kolagenu - lýza vlastním lysosomem nekrosa - Azbestosa (inhalace hořečnatých silikátů) = zkrácení dechu, kašel NESLUČITELNÁ s funkcí plic

Pulmonotoxicita V. Typy toxické odpovědi: - emfysém zvětšení objemu plic s destrukcí povrchu kde probíhá výměna plynů (kouření)

Pulmonotoxicita VI. Typy toxické odpovědi: - alergické odpovědi mikroorganismy, prach zúžení dýchacích cest - Farmářovy plíce = spóry plísní rostoucí na vlhkém seně; chronická bronchitida = bavlněný, lněný prach - rakovina kouření cigaret = PAH (benzo[a]pyren) metabolisace CYP za vzniku reaktivních metabolitů Činitelé poškození plic ROS (. O 2 ;. OH) peroxidace lipidů poškození membrán, DNA (genotoxicita)

Činitelé vyžadující aktivaci: Monocrotaline (alkaloid Crotalaria spectabilis) nižší dávky jsou jen slabě hepatotoxické, spojené s poškozením plic a pulmonární hypertenzí a následnou smrtí - aktivace v játrech Pulmonotoxicita VI.

Sladké brambory Sladké brambory napadené plísní Fusarium solani Pulmonotoxicita VII. Ipomeanol aktivován v plicích (dobytek) - produkt plísně Fusarium solani - sladké brambory plicní edém u dobytka CYP1A2, CYP3A4 Poškození jater CYP4B1 Poškození plic

Pulmonotoxicita VIII. Paraquat (PQ) herbicid - iniciace progrese a lézí v plicích mechanismem redoxního cyklování tvorba radikálu a následný vznik superoxidu a peroxidace membrán - Nedochází k metabolizaci v játrech selektivní vychytávání přes polyaminový transporter v Alveolárních buňkách I a II polyaminy jsou inhibitory vychytávání PQ plicní tkání Diquat

Slovo závěrem Zdravé plíce po celý život!!!