I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í SVPSB/SPECIÁLNÍ VIROLOGIE Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Viry obratlovců I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Viry hospodářských zvířat Prof. RNDr. Milan Navrátil, CSc. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Cílem je seznámit posluchače s významnými patogeny živočichů ovlivňujících živočišnou výrobu Klíčová slova: výskyt, patogeneze, prevence Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Diagnostické metody ELISA Ab Imunoenzymatická reakce k průkazu specifických protilátek. Antigen je navázaný v jamkách mikrotitračních destiček. Protilátky ze vzorku séra navázané na antigen jsou detekovány konjugátem, který reaguje se substrátem a dochází ke změně zabarvení. Intenzita zabarvení se měří spektrofotometricky. ELISA Ag Imunoenzymatická reakce k průkazu antigenu. Antigen se váže na specifickou protilátku navázanou v jamkách mikrotitračních destiček. Na antigen se váže přidaná detekční protilátka specifická pro daný antigen. Vzniklý komplex je detekován konjugátem, který reaguje se substrátem a dochází ke změně zbarvení. Intenzita zabarvení se měří spektrofotometricky.
Diagnostické metody Hemaglutinačně-inhibiční test (HIT) Stanovuje kvantitativně přítomnost hemaglutinačně-inhibičních protilátek proti virovému antigenu ve vyšetřovaném vzorku. Přítomnost protilátek je indikována inhibicí aglutinace a sedimentací erytrocytů. IF test (přímý imunofluorescenční test) Antigen přítomný v infikovaných tkáních reaguje se specifickými protilátkami značenými FITC. Ve fluorescenčním mikroskopu je pozorovatelná charakteristická fluorescence cytoplazmy buněk. Imunodifuzní test (IDT) Precipitace v agarovém gelu. Precipitační linie vzniká v místě styku antigenu a protilátky difundujících proti sobě vgelu. Imunoelektroforéza v agar-gelu Elektroforetická separace následovaná imunoprecipitací rozdělených proteinů specifickými protilátkami, většinou v prostředí agarózy.
Diagnostické metody Imunochromatografický test (ICHT) Imunoenzymatický test, který stanovuje kvalitativně přítomnost viru. Systém využívá nitrocelulózové membrány se specifickými monoklonálními protilátkami proti viru, které jsou konjugovány s koloidním zlatem. Když je imunochromatografický proužek ponořen do suspenze vzorku, migruje kapilárně vzorek i protilátky konjugované s koloidním zlatem (konjugát). V přítomnosti viru vzniká komplex antigen konjugát monoklonální protilátka vizualizovaný v podobě pozitivní linie na detekčním proužku. IPMA Immunoperoxidase Monolayer Assay Imunoperoxidázový test, který stanovuje kvantitativně přítomnost protilátek ve vyšetřovaném séru proti virovému antigenu, který je fixován v buněčné kultuře v jamkách mikrotitračních destiček. Přítomnost protilátek je indikována tvorbou hnědočerveného zabarvení v cytoplazmě buněk. Intenzita zabarvení v různých ředěních séra odpovídá množství přítomných protilátek. Výsledek je udáván v titrech.
Diagnostické metody Izolace viru Izolace viru na buněčných kulturách a jeho následná identifikace imunoperoxidázovým testem nebo metodami molekulární biologie (PCR, RT- PCR, ). Virus (např. BVD) přítomný v biologickém materiálu (orgány, tělní tekutiny, sekrety a exkrety, leukocyty periferní krve) je schopen se pomnožovat na vnímavých tkáňových kulturách in vitro bez tvorby cytopatického efektu (CPE) necytopatogenní kmeny (ncp), nebo s tvorbou charakteristického CPE cytopatogenní kmeny (cp). Virus je nutno ve tkáních dále identifikovat IF testem nebo imunoperoxidázovým testem s použitím skupinově nebo druhově specifických monoklonálních protilátek. Neutralizační imunoperoxidázový test (NPLA) Mikrotitrační neutralizační imunoperoxidázový test stanovuje kvantitativně přítomnost protilátek proti viru testováním postupných dvojnásobných ředění vyšetřovaného séra proti standardnímu ředění virové suspenze obsahujícím 100 TCID50 na vnímavých tkáňových kulturách. Nezneutralizovaný virus se detekuje ve tkáních PLA testem.
Diagnostické metody NIF (nepřímý imunofluorescenční test) Indirect Immunofluorescence Antibody Test (IFAT) Test na kvalitativní i kvantitativní průkaz specifických protilátek. V tomto testu jsou vzorky sér inkubovány s antigenem (virem) fixovanými na mikroskopických podložních sklech. Ve druhém kroku jsou přidávány fluoresceinem značené protilátky proti imunoglobulinům daného vyšetřovaného zvířete. Metoda je založena na skutečnosti, že některé chemické látky (fluorochromy) po dopadu světla o kratší vlnové délce září světlem o delší vlnové délce tedy světlem jiné barvy. Tento jev se nazývá fluorescence. Je projevem intramolekulární energetické změny vzbuzené v látce absorbovaným zářením. Reakce se hodnotí ve fluorescenčním mikroskopu. Výsledek vyšetření různého ředění séra se udává v titrech.
Diagnostické metody PCR (polymerázová řetězová reakce) Polymerase Chain Reaction Biochemická reakce, která využívá enzym DNA-polymerázu ke kopírování DNA. Amplifikace (zmnožení) DNA pomocí PCR je zajištěno použitím dvou primerů, které nasedají na komplementární sekvence ve dvou templátových vláknech. Templátová vlákna vznikají denaturací původně dvouvláknové DNA. Primery na tato vlákna nasedají v protisměrné orientaci, tímto vznikne ohraničení žádaného amplikonu (PCR produktu) o určité délce nukleotidové sekvence např. cílového genu. Metoda PCR je využívána v různých modifikacích jako je RT-PCR, Real-time PCR, PCR-SSCP, PCR ELISA, PCR-multiplex, PCR-RFLP, atd. Real-time PCR (qpcr) Na rozdíl od běžné PCR, kde se analyzuje až výsledný produkt (amplifikovaná DNA) pomocí elektroforézy v agaróze, je při Real-time PCR zaznamenáván každý cyklus PCR ve skutečném čase. Záznam amplifikace je založen na principu fluorescence, kdy se používají sondy (fluorescenční látky), které se váží specificky nebo nespecificky na amplifikované DNA.
Diagnostické metody PCR (polymerázová řetězová reakce) Polymerase Chain Reaction Real-time PCR (qpcr) RT-PCR = polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí Laboratorní technika pro amplifikaci určitého segmentu molekuly RNA. Její řetězec je nejprve (reverzně) celý přepsán do komplementární DNA a poté následuje amplifikace specifické DNA pomocí PCR. Tyto 2 kroky se dají dělat postupně nebo dohromady.
Diagnostické metody PLA test Peroxidase Labelled Antibody Assay Detekuje přítomnost viru izolovaného v monolayeru buněčné kultury imunoperoxidázovým testem pomocí specifických monoklonálních protilátek a konjugátu (protilátek značených peroxidázou). Přítomnost hnědočerveného zbarvení v cytoplazmě buněk vyskytujících se menších ložiscích nebo difúzně v celém monolayeru indikuje přítomnost viru. Pomalá aglutinační reakce (PA) Spočívá ve specifické reakci antigenu s protilátkou, kdy dochází k tvorbě aglutinátu. Metoda je určena ke kvantitativnímu průkazu protilátek. Reakce vazby komplementu (RVK) Metoda, která využívá schopnosti komplementu vázat se na komplex antigenu s protilátkou. Ke zviditelnění reakce se používá hemolytický systém. Pozitivní reakce = nepřítomnost hemolýzy, komplement není k dispozici pro hemolytický systém. Negativní reakce = přítomnost hemolýzy, komplement reaguje s hemolytickým systémem a dochází k hemolýze.
Diagnostické metody Rose bengal test (RBT) rychlá aglutinační reakce, která spočívá ve specifické reakci antigenu s protilátkou, kdy dochází k tvorbě aglutinátu. Antigen je barven bengálskou červení v kyselém pufru. Metoda je určena ke kvalitativnímu průkazu protilátek. Rychlá aglutinační reakce (RA) Spočívá ve specifické reakci antigenu s protilátkou, kdy dochází k tvorbě aglutinátu. Metoda je určena ke kvalitativnímu průkazu protilátek. Virus neutralizační test (VNT) Stanovuje kvantitativně přítomnost protilátek proti virovému antigenu testováním postupných dvojnásobných ředění vyšetřovaného séra proti standardnímu ředění virové suspenze na vnímavých tkáňových kulturách. Tvorba cytopatického efektu indikuje nepřítomnost neutralizačních protilátek v příslušném ředění séra.
Diagnostické metody Western Blot (WB) = Enzyme-linked Immunoelectrotransfer Blot Technique = immunoblot Dvoustupňová imunochemická diagnostická technika na bázi elektroforézy a enzymatické reakce s chemiluminiscenční koncovkou na PVDF membráně. Využívá se k detekci specifických protilátek nebo antigenu (proteinu).
VIRY SKOTU Blue tongue Bovinní respiratorní syncytiální virus (BRSV) Bovinní virová diarhoe (BVD-MD) Brucelóza Hlavnička (MCF) Chlamydióza Infekční bovinní rinotracheitida (IBR) Koronaviry skotu Enzootická bovinní leukóza Leptospiróza Listerióza Neosporóza
VIRY SKOTU Parainfluenza 3 (PI 3) Parapoxviry Paratuberkulóza Q-horečka Rotaviry Slintavka a kulhavka (SLAK) Vezikulární stomatitida
Katarální horečka ovcí (Bluetongue) Reoviridae, Orbivirus, Bluetongue virus infekční onemocnění přežvýkavců, není přenosné na člověka přenašečem viru je hmyzí vektor tiplík rodu Culicoides; virus může být šířen semenem býků U skotu mohou být klinické příznaky nevýrazné, sérotyp BTV-8 se vyznačuje schopností způsobit u skotu projevy klinických příznaků. Onemocnění se projevuje vesikulárními a ulcerózními změnami v dutině ústní a kůži, koronitida, lakrimace, salivace, pokles produkce mléka. Morbidita (nemocnost) a mortalita (úmrtnost) je nízká. Morbidita u skotu se pohybuje kolem 2,0 %, u ovcí 3,5 % a mortalitu u skotu 0,3 % a u ovcí 1,5 %.
Katarální horečka ovcí
Katarální horečka ovcí
Katarální horečka ovcí
Katarální horečka ovcí
Katarální horečka ovcí tiplík rodu Culicoides
Bovinní respiratorní syncytiální virus (BRSV) Paramyxoviridae, Bovine respiratory syncitial virus běžně rozšířen přenos aerosoly infekce ciliárního systému horních a dolních cest dýchacích, alveolární, vytvoření predispozice pro bakteriální infekci
Bovinní virová diarhoe (BVD-MD) RNA virus čeleď Flaviridae, rod Pestivirus, BVDV infekční onemocnění skotu, chovy plemenných býčků; infekcí plodu v 1/3 gravidity narozená telata trvalý zdroj infekce transplacentární přenos, přímý kontakt, semeno, inseminace, injekční jehly, vyšetřovací rukavice není primárně patogenní pro pro respiratorní trakt; má silnou afinitu k lymforetikulární tkáni, způsobuje imunosupresi; eroze na dásních, pyscích, tvrdém a měkkém patře; jícen s krváceninami, edémem; sekundární bakteriální infekce zasahují mandle, epiglotis; hemorhagické léze, nekrotická ložiska, možný přenos inseminací (v ovariích přežívá až 60 dnů); prostupuje placentou
Význam onemocnění pro chovy skotu snížená užitkovost dojnic nižší počty telat zvýšené náklady na léčbu průjmy (starší zv., dojnice) a záněty plic prostupuje placentou a podle stadia gravidity způsobuje poškození plodu (kratší dolní čelist, narušení vývoje mozku) poruchy reprodukce resorbce embryí, zmetání, mumifikace plodu, změny říjových cyklů (hormonální disbalance) imunotoleranci a perzistentní formu infekce imunosuprese způsobuje vyšší náchylnost a horší průběh infekcí způsobených jinými patogeny hlavně respiratorními
Princip ozdravování skotu od BVD eradikace vyhledání a odstranění PI jedinců (sérologické vyšetření všech zvířat, virologické vyšetření všech negativních) prevence intrauterinních infekcí vakcinace, pouze monovalentní vakcíny ochrana neinfikovaných stád, pravidelná kontrola zdrav. stavu další možný přenos, kromě kontaktu s infikovaným skotem, je z ovcí, koz a divokých přežvýkavců, kontaminovanými vakcínami, nástroji, bodnutí krev sajícím hmyzem
Význam vakcinace v chovech tlumení akutních klinických příznaků prevence intrauterinních infekcí tlumení vylučování viru PI zvířaty (po poklesu titrů protilátek opět masivní vylučování) vakcinace polyvalentními vakcínami je málo účinná ČR (podobně jako Německo) vysoká koncentrace zvířat, vysoké riziko reinfekcí vakcinace ozdravených monovalentními vakcínami
Hlavnička (MCF) Herpesviridae, soubor virů: alcelaphine herpesvirus-1, ovine herpesvirus 2 atd. skot, kozy, ovce, bizon, jelen (přežvýkavci) přenašečem viru je hmyzí vektor tiplík rodu Culicoides; virus může být šířen semenem býků zánět, vředy, výměšky ústních a respiračních sliznic, oční leze, poruchy nervového systému
Enzootická bovinní leukóza Bovine leukemia virus skot krev obsahující leukocyty, mléko, tetování, inseminace, kontaminované jehly nízká frekvence vzniku nádorů; BLV pozitivní nesmí být exportovány
Infekční bovinní rinotracheitida (IBR) Herpesviridae, Bovine herpesvirus 1, Bovine herpesvirus 2, Bovine herpesvirus 2 infekční onemocnění přežvýkavců přímý kontakt, sekrety, exkrety (šíří se přímým úzkým kontaktem mezi zvířaty, zejména aerosolem respiračních, očních a genitálních sekretů; nepřímá cesta přenosu viru je také možná a probíhá hlavně kontaminovanými nástroji, krmivem, vodou nebo semenem při umělé inseminaci; V ČR je zhruba 37 % stád skotu IBR prostých U skotu respirační syndrom, faryngitida, infekční pustulární vulvovaginitida, infekční pustulární balantopostitida, aborty březích krav a jalovic, enteritida, telata meningoencefalitida až generalizované onemocnění
Koronaviry skotu Coronaviridae, Bovine coronavirus Evropa, Amerika přenos původce neonatální enteritidy skotu (do 4 týdnů) v USA morbidita až 100%, mortalita do 2%)
Parainfluenza 3 (PI 3) Paramyxoviridae, Parainfluenza virus 3 skot (až 90% krav má protilátky) aerosoly Infekce ciliárního systému horních a dolních cest dýchacích, alveolární epitel, sám nezpůsobí problémy, vytvoření predispozice pro bakteriální infekci
Pneumonie skotu PI-3 bovine respiratory syncytial virus infectious bovine rhinotracheitis virus
Rotaviry Rotavirus skot, běžný výskyt fekal-orální přenos, velmi infekční, inkubační doba 1-4 dny průjem, anorexie, ztráta váhy, deprese, dehydratace, smrt
Slintavka a kulhavka (SLAK) Picornaviridae, Aphtovirus, Foot and mouth disease virus skot, prase, ovce (nemocnost dosahuje 100 %, úmrtnost je u dospělých zvířat nízká (do 5 %), vironosičství, je přenosný na člověka vylučuje se slinami, močí, trusem, mlékem a přenáší se kontaktem s nemocnými zvířaty, vzduchem, dále pak mechanicky na povrchu zvířat, člověka, nástrojů či dopravních prostředků akutní vysoce nakažlivé virové onemocnění sudokopytníků charakterizované horečkou, tvorbou typických puchýřů a aft na sliznici dutiny ústní, na mulci, nozdrách a spárcích.
Slintavka a kulhavka (SLAK) Na území České republiky byla slintavka a kulhavka naposledy diagnostikována v roce 1975
Slintavka a kulhavka (SLAK) Přehled výskytu slintavky a kulhavky v Evropě za období 1991-2001 [29] Rok Stát Původ viru Celkový počet ohnisek 1991 Bulharsko neznámý 1 1993 Itálie importovaný skot bez certifikátu 57 1993 Bulharsko neznámý 1 1993 Rusko únik z laboratoře 1 1994 Řecko ilegální import ovcí 95 1995 Turecko ilegální přesun skotu 1 1995 Rusko import vepřového masa 1 Albánie, Makedonie, 1996 Jugoslávie import nevykostěného masa 130 1996 Turecko ilegální přesun skotu 2 1996 Řecko ilegální přistěhovalci 39 1996 Bulharsko neznámý 1 2000 Řecko neznámý 14 2001 Velká Británie, Nizozemí, Francie, Irsko ilegální dovoz masa, přikrmování prasat kuchyňským odpadem 2060
Vezikulární stomatitida Rhabdovirus skot, ovce, prase, kůň, nákaza se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech, převážně na americkém kontinentu přenos přímým kontaktem, krví, sajícím hmyzem, je přenosná i na člověka infekce je charakterizována přítomností vezikul a erozí v dutině ústní, případně na kůži vemene, na mulci
VIRY PRASAT Aujeszkyho choroba Brucelóza Cirkovirus prasat 2 Leptospiróza Mor prasat Mycoplasma hyopneumoniae Parvoviróza prasat Reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRS) Rotaviry Slintavka a kulhavka (SLAK) Vezikulární choroba prasat Virová gastroenteritida prasat Vezikulární stomatitida
Aujeszkyho choroba Herpesviridae, Alfaherpesvirinae, Poikilovirus, Herpesvirus suis infekční onemocnění prasat, prase je jediný přirozený rezervoár viru, přenosný na další zvířata i člověka, velmi vnímavé jsou kočky přenos respirační cestou (horizontální přenos nazálními a orálními sekrety), transplacentární infekce (vertikální přenos), vaginální sliznice, semeno, kolostrum, mléko horečka, anorexie, zvracení, respirační problémy, zápal plic, třes, křeče, paralýza, vysoká mortalita u selat až 90%, léčba se neprovádé zdravé chovy
Cirkovirus prasat 2 Circovirus, Porcine circovirus 2 infekční onemocnění prasat, syndrom cirkovirového chřadnutí selat (PMWS), nejvýznamnější jsou koinfekce s virem reprodukčního a respiračního syndromu prasat (PRRSV) nebo virem parvovirózy prasat (PPV). přenos: sekrety, kontakt, transplacentární, vylučován semenem snížení hmotnostních přírůstků/den, zvýšení morbidity a mortality, nejvíce jsou postižena selata 6 14 týdnů, Klinické příznaky se nejčastěji projevují poruchami růstu (až v 64 % případů), respiračními poruchami (až v 57 % případů), zježenými štětinami (až v 50 % případů), anémií, doprovázenou bledostí kůže a sliznic (až v 43 % případů), ikterem (až v 21 % případů), průjmy (až v 21 % případů), morbiditou (obvykle 4 20 % případů) a mortalitou (při vzplanutí onemocnění v chovu 60 80 % případů, při enzootickém průběhu dochází k výraznému poklesu). Aborty, mumifikované plody, mrtvě narozená selata. MVDr. Radek Ficek Klinika chorob prasat Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Cirkovirus prasat 2 Krok č. 1. Je zaměřen na přerušení cirkulace viru PRRS u prasnic. Čtyři měsíce před zahájením depopulace se zastaví nákup prasniček do chovu. Účelem je, aby v době zahájení depopulace nebyly v chovu žádné prasničky mladší než devět měsíců. Všechny prasnice a všichni kanci jsou vakcinováni a za čtyři týdny revakcinováni inaktivovanou PRRS vakcínou. Aplikace stejné vakcíny se opakuje po dalších 30 dnech, v 70. dnu březosti a 7. den po porodu. Krok č. 2. Postupně se z chovu odstraňují výkrmová prasata. Dva měsíce před zahájením depopulace jsou všechna výkrmová prasata mladší než 18 týdnů převezena do výkrmny, která je lokalizována mimo areál vlastního chovu. Prasata starší 18 týdnů jsou v týdenních intervalech (v okamžiku, kdy dosáhnou porážkové hmotnosti) odesílána na jatky. Rovněž mladá prasata z odchoven jsou každý týden odsunována do další výkrmny, lokalizované mimo areál ozdravovaného chovu. Krok č. 3. Postupně se odstraňují i další selata, která jsou dva měsíce před zahájením depopulace odstavena a umístěna do odchovny mimo areál ozdravovaného chovu. V průběhu dvou měsíců jsou tak z chovu odstraněna všechna prasata z odchoven i výkrmu. Krok č. 4. Provádí se důkladná mechanická očista použitím horké vody a detergenčního roztoku. Dezinfekce vyprázdněných hal se provede pomocí 1% přípravku Virkon S. Opětné naskladňování se provede až po 14denní uzávěře. Krok č. 5. Medikace všech zbývajících prasat v chovu (tzn. prasnic a všech sajících selat). Provádí se za účelem snížení výskytu případných dalších (bakteriálních) patogenů. Při volbě antibiotik je nutné vycházet ze stanovení citlivosti u patogenů vyskytujících se v chovu. Často využívaným postupem je přidávání 400 ppm Tilmikosinu do krmiva prasnic po dobu 28 dnů. S medikací se začíná 14 dní před zahájením depopulace. Selata se medikují podobně. Tilmikosin (400 ppm) se přidává do prestarterů a starterů po dobu 12 týdnů. Krok č. 6. Po 14denní přestávce se začínají selata odstavovat přímo v chovu. Nově zakoupené (PRRS negativní) prasničky jsou karantenovány. Popsanou částečnou depopulací se podařilo snížit mortalitu selat v odchovnách na 1 %. I v pozdějším období se mortalita pohybovala kolem 2 %. Klinické příznaky PMWS zcela vymizely, chov zůstal prostý PRRS a výrazně se podařila snížit prevalence výskytu onemocnění vyvolaných bakteriálními patogeny. MVDr. Radek Ficek Klinika chorob prasat Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Mor prasat Flaviviridae, Porcine pestivirus infekční onemocnění prasat, celosvětový výskyt přenos: vylučován všemy sekrety a exkrety, potravou, inhalací (virus přežívá ve zmaraženém mase roky) replikace v mandlích a lymfatických uzlinách, až 100% mortalita Perakutní forma prasata hynou hromadně bez příznaků, až 100 % mortalita. Akutní forma horečka až 42 C, překrvení sliznic, krváceniny na všech sliznicích i na kůži, nechutenství, zácpa, průjem, dušnost, nervové příznaky: křeče, ochrnutí končetin, kapří hřbet (= vyhrbení páteře nahoru), plovací pohyby (prasata leží na boku a kopou končetinami, což připomíná pohyby při plavání); zmetání. Chronická forma méně výrazné klinické příznaky, poruchy dýchacího a trávicího traktu, vyhublost, úhyn. Atypická forma mírný zdlouhavý průběh bez podezření na mor, průjmy, dýchací potíže, poruchy CNS.
Mor prasat Terapie se neprovádí (vyhlášení ohniska a utracení všech zvířat v ohnisku, viz níže). Ve všech zemích EU a většině dalších zemích je očkování zakázáno. Prevence spočívá v ochraně státu před zavlečením a důsledných hygienických opatřeních v chovech prasat. Při výskytu moru prasat se označí pozitivní chov jako ohnisko nákazy, vymezí se 3 km ochranné pásmo (obvykle území celé obce) a pásmo surviellence (10 km). Všechna zvířata v zasaženém chovu se musí utratit, ve vymezených pásmech platí daná pravidla dle zákona 166/1999 Sb.a příslušných vyhlášek. Při výskytu moru u divokých prasat se vymezuje tzv. pásmo zamoření (katastr obce, kde byl pozitivní jedinec odloven či nalezen uhynulý) a pásmo ochranné (dle migrační vzdálenosti divokých prasat: 30-40 km).
Mor prasat
Mor prasat Mor prasat byl na Slovensku naposledy v roce 2005, a to v okrese Lučenec. Tehdy museli chovatelé v oblasti utratit několik tisíc zvířat. V České republice se prasečí mor naposledy objevil u domácích zvířat v roce 1997 na Kroměřížsku, u divokých prasat v roce 1999 na Vsetínsku.
Parvoviróza prasat Parvovirus, Porcine parvovirus infekční onemocnění prasat přenos oronazální cesto, vylučování výkaly infekce do poloviny březosti vedou k poškození plodu, mumifikace plodu, infekce selat a dospělých je inaparentní
Reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRS) Arterivirus, Porcine arterivirus infekční onemocnění prasat, Evropa, Severní Amerika přenos: aerosol, přímý kontakt, semeno infikuje alveorální makrofágy, imunosuprese, respirační příznaky u selat do 3 týdnů, vyvolává zápal plic, eroze řasinkového epitelu, otoky kolem očí, zánět spojivek, modré zabarvení rypáku, uší a vulvy. Mortalita až 100% ve spojení se sekundární bakterální infekci.
Reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRS) Hlavní zásady ochrany chovů K snižování rizika proniknutí PRRSV infekce se osvědčilo zavedení a dodržování následujících opatření: Zajistit dostatečnou vzdálenost mezi farmami, nebo od dalších zařízení určených k zpracování vepřového masa. Vstup na farmu zajistit jedním hlavním vchodem s možností sprchování a povinnosti výměny ošacení a obuvi pro ošetřující personál. Před vstupem do každé budovy zabezpečit dezinfekční rohož pro dezinfekci a očištění obuvi. Doporučuje se omytí rukou v roztoku s biocidním účinkem. Uplatňovat přísnou kontrolu pohybu osob a návštěv v prostoru farmy a zamezit vstup do provozu těm, kteří se v průběhu předchozích tří dnů setkali s prasaty v jiném chovu nebo chovají prasata doma. Hlavní cesta přenosu infekce virem PRRS je nejčastěji zprostředkována nově příchozími prasaty, proto je nutné do negativního chovu nakupovat prasata ze známých a prověřených zdrojů, kde se uplatňují stejně přísná ochranná opatření pro zamezení rizika zavlečení viru PRRS. Skupina nově ustájených chovných prasat musí být předem aklimatizována odděleně od ostatních prasat v zařízení pro karanténu, kde se prasata adaptují na nové podmínky chovu po dobu 60 až 150 dnů. Osoby ošetřující prasata v karanténě by neměly pracovat v hlavních provozech farmy. Pokud to není možné zabezpečit, pak je nutné do izolované stáje vstupovat v závěru, po předchozím osprchování a kompletní výměně ošacení a obuvi a dodržování pravidel dezinfekce. Semeno by mělo být používáno pouze z inseminačních stanic kanců bez výskytu aktivní infekce virem PRRS a s vysokou úrovní biologické ochrany před zavlečením viru PRRS. Zdravotní status inseminační stanice je určen podle výsledků testování kanců i kanečků a jejich biologických vzorků (krevní sérum, sliznice mandlí a semeno) v karanténě i provozech ISK podle programu na snižování výskytu infekcí virem PRRS.
Reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRS) Dopravní prostředky musí být řádně očištěny a dezinfikovány. Nejvyšší pozornost musí být věnována automobilům určených pro transport prasat mezi chovy a na jatka. Všechny dopravní prostředky vjíždějící do areálu farmy musí projet dezinfekčním bazénem, který zaručí dezinfekci celého obvodu kol. Řidiči musí mít k dispozici čistý pracovní oděv a obuv. Nakládací (vykládací) rampa musí být lokalizována a konstruována tak, aby umožnila důkladnou očistu a dezinfekci po každém použití, zajistila jednosměrný provoz pro pohyb prasat a zabránila řidičům a jejich pomocníkům vstupu do prostoru farmy a ošetřujícímu personálu na korbu dopravního prostředku. Dezinfekční rohože by měly být k dispozici na obou stranách rampy. Krmný vozík, stříkací hadice a další pomůcky (např. fixační smyčky, aj.) musí být používány jen v obvodu dané provozní jednotky, všechna ostatní přepravní a pomocná zařízení komunikující mezi jednotlivými provozními jednotkami by měla být odstraněna nebo před přemístěním do jiné jednotky dezinfikována. Pro pitvy uhynulých prasat a skladování kadáverů je nutné zřídit fyzicky separované zařízení. Pasivními přenašeči viru PRRS jsou hmyz, ptáci a hlodavci. Proto je nutné provádět opatření k maximálnímu odstranění těchto vektorů ze stájí a z farmy. Proti pasivnímu přenosu viru PRRS prostřednictvím vody nebo vzduchu se osvědčila sanitace napájecí vody pomocí Virconu S v ředění 1:1000 a dezinfekce vzduchu aerosolem Virconu S i v přítomnosti prasat (tab. 1).
Reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRS) Ochrana proti šíření PRRS uvnitř chovu V zásadě platí stejná pravidla jako pro chovy prosté PRRS. Navíc jsou v chovech nakažených PRRSV přijímána vnitřní opatření k identifikaci a eliminaci zdrojů infekcí a k postupnému tlumení cirkulace viru PRRS. Podle typu jednotlivých farem, způsobu odchovu prasat a doby výskytu PRRSV se můžeme ve vztahu k laboratorní diagnostice setkat s následujícími typy infekcí virem PRRS: Aktivní infekce (charakterizovaná silnou protilátkovou odezvou a přibýváním nových sérologických reagentů a pozitivním nálezem viru PRRS v klinických vzorcích prasat). Perzistence (přetrvávání stálé hladiny protilátek po opakovaných sérologických vyšetřeních a nepravidelný nález viru PRRS v lymfoidních tkáních, semeni a orgánech prasat 100 až 150 dnů po primární infekci). Klidové, rekonvalescentní stadium (nízká prevalence protilátek proti PRRSV a snižování až vymizení hladin ELISA protilátek v průběhu 6 měsíců až 1 roku). K zabránění rychlému rozšíření akutní formy infekce PRRSV uvnitř chovu je nutné přijmout následující opatření: Minimalizovat nebo vyloučit přemísťování selat mezi jednotlivými vrhy. Pokud je to nezbytné, tak jen prvních 24 hod. po narození. Nepoužívat injekční jehly a další pomůcky na více než jeden vrh. Zahájit podpůrnou léčbu proti bakteriálním infekcím v postižených vrzích po dobu nejméně 5 dnů. Selata, která na léčbu nereagují zlepšením zdravotního stavu, je nutné utratit. Zamezit přemísťování jednotlivých prasat a formování nových skupin v odchovnách. MVDr. Ivan Pšikal, CSc. Laboratoř pro virové infekce prasat Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno Doc. MVDr. Josef Drábek, CSc. Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Ing. Jan Stibal Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě
Rotaviry Rotavirus, Porcine rotavirus infekční onemocnění prasat přenos fekal-orální cestou bílý/žlutý vodnatý průjem, kritické období selata 1-3 týdny
Slintavka a kulhavka (SLAK) viz skot
Vezikulární choroba prasat Swine vesicular disease vysoce infekční onemocnění prasat (až 65%) xxxxx vesikuly mezi zuby a na ploše chodidel, nechutenství, apatie, ztráta váhy
Virová gastroenteritida prasat Coronavirus, Porcine coronavirus infekční onemocnění prasat, koček, psů, celosvětový výskyt přenos orální cestou napadá enterocyty, vodnatý průjem, morbidita 100%, mortalita až 100% do 14 dnů věku, pro ochranu jsou nezbytné IgA
Vezikulární stomatitida viz skot
Prasečí chřipka Orthomyxovirus, Influenza virus A (H1N1) infekční onemocnění prasat, člověka, krocan přenos aerosoly respirační epitel, rychlý přenos, kašel, horečka, výtok s nosu a očí
Viry ovcí a koz Blue tongue Brucelóza Hlavnička (MCF) Chlamydióza Infekční arthritida a encefalitida Infekční epidydimitida Klíšťová encefalitida (TBEV) Leptospiróza Listerióza Maedi-visna Parapoxviry Paratuberkulóza Q-horečka viz viry skotu viz viry skotu
Viry ovcí a koz Rotaviry Slintavka a kulhavka (SLAK) Toxoplazmóza Vezikulární stomatitida viz viry skotu viz viry skotu viz viry skotu
Infekční arthritida a encefalitida Lentivirus, Caprine lentivirus infekční onemocnění koz, celosvětově kolostrem, mlékem, vertikálně arthritida, encephalitida, pneumonie