Nárůst početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v Beskydech Increase in numbers of Ural Owls (Strix uralensis) in the Beskydy Mts. (NE Czech Republic) Zdeněk Vermouzek1, Daniel Křenek2 & Beata Czerneková3 1 Vlastivědné muzeum v Olomouci, nám. Republiky 5, CZ-771 73 Olomouc; e-mail: verm@vmo.cz 2 5. května 1559, Rožnov pod Radhoštěm, CZ-756 61; e-mail: dendrocopos@seznam.cz 3 Bystřice nad Olší 1110, CZ-739 95 Vermouzek Z., Křenek D. & Czerneková B. 2004: Nárůst početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v Beskydech. Sylvia 40: 151 155. Území Moravskoslezských Beskyd tvoří západní hranici souvislého středoevropského areálu Strix uralensis macroura, jehož populace v posledním desetiletí vykazuje nárůst početnosti i rozšiřování areálu. Na sledovaném území o rozloze 400 500 km 2 vzrostl počet obsazených teritorií od prvního prokázaného hnízdění v roce 1983 na 10 v roce 2003 (populační hustota cca 2 páry na 100 km 2 ). The Beskydy Mts. form the western border of the continuous central European range of Strix uralensis macroura. This subspecies of the Ural Owl has increased in numbers and expanded its range in the last decade. There has been an increase in the number of territories in the monitored area (400 500 km 2 ) since the first breeding in 1983 to 10 in 2003 (population density about 2 pairs per 100 km 2 ). Keywords: Ural Owl, Strix uralensis, population increase, Beskydy Mts., Czech Republic Na území České republiky zasahuje svým severozápadním výběžkem středoevropská populace puštíka bělavého, náležející k poddruhu Strix uralensis macroura. Centrum rozšíření tohoto poddruhu leží v karpatském oblouku, směrem k jihu přibývá početnosti tmavohnědé morfy, která byla popsána jako poddruh carpathica, její taxonomická samostatnost se však v současnosti neuznává. Výskyty mimo souvislý areál (ve střední a jihovýchodní Evropě a v centrální Číně) jsou považovány za postglaciální relikt. V celém areálu druhu, který sahá od severní Evropy přes Sibiř až po Japonsko, je rozeznáváno 7 až 10 poddruhů (König et al. 1999, Mebs & Scherzinger 2000). Zatímco v severní Evropě dochází k postupnému posouvání jižní hranice rozšíření poddruhu liturata směrem k severu (např. v Polsku již téměř vymizel Tomiałojć & Stawarczyk 2003), poddruh macroura v současnosti rozšiřuje svůj areál alespoň na západním okraji všemi směry v Polsku směrem k severu (Tomiałojć & Stawarczyk 2003), na jižním Slovensku a v Ma- 151
Vermouzek et al. / Puštík bělavý v Beskydech ďarsku směrem k jihu (Mebs & Scherzinger 2000, Sárossy in litt.) a celkově směrem k západu (Danko et al. 2002, Adamec et al. 2003). V souladu s tímto trendem je stálý nárůst populační hustoty v oblastech tradičního výskytu na východním Slovensku, ovlivněný i vyvěšováním budek (Danko et al. 2002, Mihók in litt.). Území Moravskoslezských Beskyd tvoří prozatím západní hranici souvislého areálu tohoto poddruhu. Dále na západ se puštík bělavý vyskytuje pouze na Šumavě, kde je jeho současný výskyt sekundární přirozená populace zřejmě vyhynula (Schäffer 1993, Scherzinger 1996), ale díky reintrodukčním programům na německé a české straně (Scherzinger 1996, Kloubec 1997, Bufka & Kloubec 1999) se zřejmě již opět stabilizovala. K vypouštění na německé straně byli částečně použiti i příslušníci subspecie liturata (Scherzinger 1996). Ačkoli chybějí přesné genetické studie, byla zde zřejmě uměle vytvořena zcela nepůvodní hybridogenní zóna macroura x liturata. Historické údaje o výskytu puštíka bělavého z území Beskyd zcela chybí, Hudec et al. (1966) uvádějí pouze šest nálezů z jiných částí Slezska z let 1876 1926 (jeden z nich nově zdokumentovali Hudeček & Stolarczyk 2003). Přestože některá neověřená pozorování posouvají hranici možného hnízdění puštíka bělavého v Beskydech až do roku 1966 (anonymní zápisy v kronice lovecké chaty Mionší), bylo hnízdění poprvé skutečně prokázáno až v roce 1983 v NPR Mionší (Kondělka 1984) a další v roce 1989 na Smrku (Čapek 1991). V roce 1995 odhadují Hudec et al. (1995) početnost pro celou ČR 1 5 párů. Od poloviny 90. let 20. století se začínají objevovat i zprávy lesního personálu o výskytu ve Slezských Beskydech. Všechna dostupná pozorování ze severovýchodní Moravy z let 1982 2001 shrnuli Vermouzek & Dvořák (2001). V té době byly známy tři lokality s prokázaným hnízděním a početnost v celých Beskydech byla odhadována na 3 5 párů (Vermouzek & Dvořák 2001). Hnízdění v Beskydech v letech 2000 a 2001 podrobně zdokumentoval Dvořák (2002). V roce 2000 odhadli Šťastný & Bejček (in press) početnost v celé ČR na 5 10 hnízdících párů. V roce 2003 byla puštíku bělavému věnována zvýšená pozornost v rámci dokumentace avifauny navrhované SPA Beskydy. Sledován byl hlavní masív Moravskoslezských Beskyd, pás široký cca 20 km od Vsetína (49 20 N 18 00 E) po Jablunkov (49 40 N 18 50 E). Osou území je hlavní hřeben Moravskoslezských Beskyd s horským, značně členitým reliéfem. Převážná část území se nachází v bukovém a jedlobukovém vegetačním stupni. Přítomnost druhu byla zjišťována akusticky na vytipovaných lokalitách ve večerních a nočních hodinách od února do května, za využití hlasové provokace. V průběhu června a července byla na některých lokalitách dohledávána vyvedená mláďata. Puštík bělavý je extrémně stálý pták věrný po celý život svému domovskému okrsku (Mikkola 1983, Mebs & Scherzinger 2000), je ale velmi pravděpodobné, že ne všude, kde byla zjištěna přítomnost houkajícího samce, dochází k hnízdění. Mladí samci mohou obhajovat teritorium, ale v prvních letech nemusí hnízdit, a v potravně nepříznivých letech běžně nehnízdí ani trvalé páry (Mikkola 1983, Cramp & Simmons 1985, Mebs & Scherzinger 2000). Naproti tomu ve všech okrscích sledovaných v Beskydech po více let byl dříve či později potvrzen výskyt samice a předpokládáno hnízdění. Na základě těchto znalostí si můžeme dovolit považovat všechna území s opakovaným vý- 152
skytem houkajícího samce za obsazené hnízdní okrsky. Díky zvýšenému úsilí a zřejmě i díky atypickému průběhu hnízdní sezóny (opožděné hnízdění a tedy delší doba hlasové aktivity) vzrostl počet lokalit se zjištěnou přítomností (většinou houkajícího samce) na 10. Všechny nově zjištěné lokality jsou soustředěny do centrální části Moravskoslezských Beskyd, jedna lokalita se nachází ve Slezských Beskydech (viz tab. 1). Mapování probíhalo na území o celkové rozloze cca 400 500 km 2, hnízdní hustota se tedy pohybuje kolem 2 párů na 100 km 2. Obvyklou otázkou při zjištění masivního nárůstu početnosti kteréhokoli druhu bývá, zda dochází ke skutečnému nárůstu nebo zda jde o artefakt zvýšeného zájmu ornitologů o daný druh. V případě puštíka bělavého, jehož zjišťování v terénu je zvláště náročné, může zvýšené úsilí skutečně přinést poznatky do té doby neznámé (Danko et al. 2002). Že tomu tak může být i v Beskydech naznačuje řada ojedinělých pozorování v průběhu uplynulých dvaceti let, která sumarizovali Vermouzek & Dvořák (2001). Naproti tomu existuje několik lokalit, na kterých byl výskyt tohoto druhu prokázán až Tab. 1. Přehled lokalit s potvrzeným výskytem puštíka bělavého v Beskydech v roce 2003 (M samec, F samice). Table 1. Overview of the sites with confirmed occurrence of the Ural Owl in the Beskydy Mts. in 2003 (M male, F female). lokalita / locality poznámka / note NPR Mionší v dřívějších letech několikrát prokázané hnízdění, v r. 2003 pozorování vyvedených mláďat several cases of confirmed breeding in previous years, fledged young observed in 2003 Smrk předpokládané hnízdění v r. 2003 i dříve; v r. 2003 možná dvě obsazená teritoria probable breeding in 2003 and before, two possible occupied territories in 2003 Slavíč předpokládané hnízdění v r. 2003, prokázáno v r. 2001 probable breeding in 2003, confirmed breeding in 2001 PR Klíny předpokládané hnízdění v r. 2003, pravidelná pozorování houkajícího M od roku 1999 probable breeding in 2003, regular observation of a hooting M since 1999 Kozubová pozorování páru v r. 2003, při průzkumu v letech 2001 2002 přítomnost nezjištěna one observed pair in 2003, presence not confirmed during the survey in 2001 2002 Ropice houkající M v r. 2003 one hooting male in 2003 Křivý vrch hlas F v r. 2003 voice of a F in 2003 PR Travný potok houkající M v r. 2003, při průzkumu v r. 2001 přítomnost nezjištěna one hooting M in 2003, presence not confirmed during the 2001 survey Lysá hora houkající M v r. 2003 one hooting M in 2003 Velká Čantoryje opakovaná pozorování M v r. 2003 repeated observations of a M in 2003 153
Vermouzek et al. / Puštík bělavý v Beskydech v roce 2003, přestože byly systematicky sledovány již dříve. Jsme tedy zřejmě skutečně svědky postupného zvyšování početnosti středoevropské populace a jejího rozšiřování směrem na západ. Kromě primárních pralesovitých porostů vyhledává puštík bělavý v Beskydech též starší hospodářské porosty nad 100 let věku, je ale schopen zahnízdit i v mladém bukovém porostu s jediným torzem staré jedle (lokalita Slavíč v roce 2001). Důležitým až klíčovým faktorem pro obsazení lokality je blízkost otevřených ploch (polany, paseky, polomy), jejichž bohatá fauna drobných zemních savců poskytuje puštíkům hlavní zdroj potravy (viz též Scherzinger 1996, Stürzer 1998, Mebs & Scherzinger 2000). Některá pozorování z Beskyd naznačují, že význam může mít i blízkost lovecké nebo turistické chaty, kde se drobní savci také koncentrují. Závislost puštíka bělavého na fragmentaci souvislých lesních porostů vedla až k vyslovení domněnky, že změny v hospodaření v lesích Národního parku Bavorský les v průběhu uplynulých století přispěly napřed k vymizení puštíků z této oblasti a v současnosti umožňují její znovuosídlení (Schäffer 1993). Souhrnné vyhodnocení závislosti rozšíření puštíka bělavého na různých faktorech hospodaření v lesích v různých oblastech nebylo zatím zpracováno, bylo by ale žádoucí z pohledu ochrany druhu. Puštík bělavý jako vrcholový predátor primárně adaptovaný na lesní prostředí je důležitým bioindikátorem přírodě blízkého stavu lesa (Scherzinger 2003). Z jeho šíření lze vyvozovat, že současné hospodaření v lesích v Beskydech alespoň do jisté míry simuluje přirozený vývoj lesa. Dalším důležitým faktorem mohou být kromě trofických také mikroklimatické podmínky stanoviště. Téměř všechny zjištěné lokality se nacházejí v závětrných klidných oblastech s jižní až východní orientací svahu. Vertikální těžiště výskytu se nachází v nadmořské výšce 800 900 m n. m. Nadmořskou výšku mezi 700 a 900 m n. m. preferují puštíci bělaví i v Národním parku Bavorský les (Stürzer 1998). Zjištěná hnízdní hustota cca 2 páry na 100 km 2 je výrazně nižší než hustoty udávané z jiných částí Evropy. Obvykle se hnízdní hustota pohybuje mezi 5 a 25 páry na 100 km 2, ve zvláště příhodných typech prostřední může být ještě vyšší (Cramp & Simmons 1985, Mebs & Scherzinger 2000). To odpovídá skutečnosti, že Moravskoslezské Beskydy leží na okraji areálu druhu, a současně naznačuje, že v budoucnosti může docházet k dalšímu zvyšování početnosti. Vzhledem k rozloze sledovaného území a zvolené metodě pozorování je téměř jisté, že některé hnízdní okrsky unikly pozornosti. Na základě znalosti stanovištních nároků druhu a nabídky odpovídajících biotopů lze početnost hnízdní populace v roce 2003 v oblasti Beskyd odhadnout na 15 20 párů. Bude-li trend zvyšování početnosti a rozšiřování areálu pokračovat, lze v dohledné době očekávat výskyt puštíka bělavého i v dalších východomoravských pohořích, zejména v západních Beskydech, Vsetínských a Hostýnských vrších. Bylo by nanejvýš žádoucí průběh tohoto šíření, pokud k němu skutečně dojde, detailně zdokumentovat a analyzovat jeho příčiny. Tento úkol je velkou výzvou všem ornitologům působícím v regionu severovýchodní Moravy. PODĚKOVÁNÍ Autoři děkují všem terénním pozorovatelům, Správě CHKO Beskydy, Lesním správám Jablunkov a Frenštát pod Radhoštěm i oběma anonymním recenzentům. Terénní práce v roce 2003 byly podpořeny grantem Ministerstva životního prostředí č. 3473/284/03. 154
LITERATURA Adamec M., Ondruš S. & Obuch J. 2003: Transfer hniezda a mláďat sovy dlhochvostej (Strix uralensis). Buteo 13: 101 103. Bufka L. & Kloubec B. 1999: The history and current status of the Ural Owl (Strix uralensis) in Bohemian Forest (SW Czech Republic). Buteo Suppl. 1999: 42 43. Cramp S. & Simmons K. E. L. 1985: The Birds of the Western Palearctic. Vol. 4. Oxford University Press, Oxford. Čapek M. 1991: A further nesting of Ural Owl, Strix uralensis, in the Moravskoslezské Beskydy mountains (northern Moravia, Czechoslovakia). Čas. Slez. Muz. Opava (A) 40: 89 90. Danko Š., Darolová A. & Krištín A. (eds) 2002: Rozšírenie vtákov na Slovensku. Veda, Bratislava. Dvořák L. 2002: Prokázané hnízdění puštíka bělavého (Strix uralensis) v CHKO Beskydy v letech 2000 a 2001. Zprávy MOS 60: 229 232. Horal D., Hort L. & Kloubec B. 1998: Prokázané hnízdění puštíka bělavého (Strix uralensis) na Šumavě v roce 1998. Buteo 10: 115 120. Hudec K., Chytil J., Šťastný K. & Bejček V. 1995: Ptáci České republiky. Sylvia 31: 97 149. Hudec K., Kondělka D. & Novotný I. 1966: Ptactvo Slezska. Slezské muzeum v Opavě, Opava. Hudeček J. J. & Stolarczyk J. 2003: Výskyt puštíka bělavého (Strix uralensis) na Hlučínsku. Ptáci kolem nás 2003(1): 5 6. Kloubec B. 1997: Dosavadní výsledky projektu reintrodukce puštíka bělavého (Strix uralensis) v Národním parku Šumava. Buteo 9: 115 122. Kondělka D. 1984: Hnízdění puštíka bělavého (Strix uralensis) v Moravskoslezských Beskydech. Čas. Slez. Muz. Opava (A) 33: 192. König C., Weick F. & Becking J. H. 1999: Owls. A Guide to the Owls of the World. Pica Press, Sussex. Mebs T. & Scherzinger W. 2000: Die Eulen Europas. Kosmos, Stuttgart. Mikkola H. 1983: Owls of Europe. T&AD Poyser, London. Schäffer N. 1993: Der Habichtskauz (Strix uralensis P.) in Ostbayern ein Kulturfolger? Jber. OAG Ostbayern 20: 21 38. Scherzinger W. 1996: Walddynamik und Biotopansprüche des Habichtskauzes (Strix uralensis). Abh. Zool.-Bot. Ges. Österreich 29: 5 16. Scherzinger W. 2003: Wieweit entsprechen die Habitatansprüche waldbewohnender Eulen dem Lebensraumangebot europäischer Wälder? Vogelwelt 124: 213 221. Stürzer S. J. 1998: Habitatwahl des Habichtskauzes Strix uralensis im Nationalpark Bayerischer Wald. Orn. Anz. 37: 193 202. Šťastný K. & Bejček V. in press: Červený seznam ptáků České republiky. In: Plesník J., Hanzal V. & Brejšková L. (eds): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. AOPK ČR, Příroda, Praha. Tomiałojć L. & Stawarczyk T. 2003: Awifauna Polski. Rozmieszczenie, liczebność i zmiany. PTPP pro Natura, Wrocław. Vermouzek Z. & Dvořák L. 2001: Výskyt puštíků bělavých (Strix uralensis) v Moravskoslezských Beskydech. Buteo 12: 145 148. Došlo 11. února 2004, přijato 4. října 2004. Received February 11, 2003; accepted October 4, 2004. 155