Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Podobné dokumenty
Imunitní systém.

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

BUŇKY NESPECIFICKÉ FUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA BUNĚK. Buňky zánětlivé reakce. Buňky prezentující antigen. Buňka přirozené cytotoxicity

Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Imunitní systém jako informační soustava. Cytokiny M.Průcha

METODY VYŠETŘOVÁNÍ BUNĚČNÉ IMUNITY. Veřejné zdravotnictví

Morfologie krvinek 607

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

CZ.1.07/1.5.00/

Imunopatologie. Luděk Bláha

ZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Funkce imunitního systému

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

Nespecifické složky buněčné imunity. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Stanovení cytokinového profilu u infertilních žen. Štěpánka Luxová 2. ročník semináře reprodukční medicíny

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha

Funkční testy: BasoFlowEx Kit FagoFlowEx Kit

ZÁNĚT A TĚLNÍCH TEKUTIN. se nacházejí v různých částech organismu: v tělních tekutinách (včetně krve) v granulích buněk

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Intracelulární detekce Foxp3

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Imunologické metody fagocytóza, stanovení oxidačního metabolismu, chemiluminiscence, baktericidní test

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Játra a imunitní systém

Doc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

PAMPs. DAMPs. (Pathogen-Associated Molecular Patterns) (Danger, Damage-Associated Molecular Patterns) Druhy imunitních reakcí

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

BIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU

imunologie vznikla z mikrobiologie

1 Histologie buněk imunitního systému

imunita Druhy imunitních mechanismů Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, cytologie, fyziologie a anatomie

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

CZ.1.07/1.5.00/

Základy Hematologie/ZHEM. Fyziologie leukocytů. Radim Vrzal

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Imunitní mechanismy. Ústav imunologie UK 2. lékařská fakulta Praha

Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím

ANTIMIKROBIÁLNÍ MOLEKULY NESPECIFICKÉ IMUNITY

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

Marcela Vlková Jana Nechvátalová. FN u sv. Anny v Brně LF MU Brno

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

Základy FRM v interní medicíně

Mnohobarevná cytometrie v klinické diagnostice

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

Základní vyšetření likvoru

Výukové materiály:

Mechanismy a působení alergenové imunoterapie

Průtoková cytometrie Flow Cytometry

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

FORMOVANÉ KREVNÍ ELEMENTY

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů. K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha

Nové metody v průtokové cytometrii. Vlas T., Holubová M., Lysák D., Panzner P.

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

GLOMERULONEFRITIDY A GLOMERULOPATIE PATOGENETICKÉ MECHANISMY

MUDr. Martina Vachová

Krev a tělesné tekutiny

Imunitní systém. Získaná adaptivní specifická (je potřeba imunizace ) Vrozená imunita (není potřeba imunizace) řasinky)

Krev, složení krve, formované krevní elementy

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

Dýchací ústrojí a fyziologie dýchání

Makrofágy a parazitární infekce

Podrobný seznam vyšetření - imunologie

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

Fagocytóza je proces pohlcení a degradace částic větších než 0,5 µm.

Shody a rozdíly v obranném zánětu indukovaném různými patogeny; virové a bakteriální infekce

Transkript:

Nespecifické složky buněčné imunity M.Průcha

Nespecifická imunita Vzájemná provázanost nespecifické přirozené a adaptivní specifické imunity Lymfatické orgány a tkáně Imunokompetentní buňky

Nespecifická imunita buněčná Fagocytující buňky (PMN a monocyty/makrofágy NK buňky Natural Killers Uplatnění virové, parazitární a plísňové infekce, protinádorová imunita Transplantace odvržení štěpu hostitelem

Fagocytující buňky

Fagocytující buňky Schopnost fagocytózy Komplexní proces Chemotaxe, rozpoznání, pohlcení, zpracování, usmrcení a produkce látek s dalším působením

Technické vybavení fagocytů Adhezivní molekuly Receptory Enzymatický systém Cytoplasmatická granula s enzymatickou aktivitou Proteolytické enzymy

Fagocytóza a zánět Fagocytóza jako součást komplexního procesu zánětu Zánět primárně kompenzační fyziologický mechanismus Uvolnění kyslíkových radikálů a enzymů z granulí Poškozování okolních tkání

Fagocytóza a zánět Produkce zánětlivých mediátorů produktů metabolismu kys. arachidonové Prostaglandiny, leukotrieny, tromboxany Stimulace a regulace rozsahu a intenzity zánětu

LPS Bakteriální lipopeptidy LBP + CD14 TLR4 TLR6 Bakteriální peptidoglykany CpG motiv TLR2 MYD88 IRAK TLR2 DNA TLR9 TRAF6 NIK Glykoproteiny parazitů IKK 1kB NFkB Jádro Receptory pro komplement MHC II IL-1, IL-12, TNF B7, CD40 IL-6

Monocyto-makrofágový systém Monocyty a tkáňové makrofágy, dendritické buňky Diferenciace monocytů na tkáňové makrofágy a dendritické buňky Tkáňová specificita makrofágů Langerhansovy bb- kůže, Kupfferovy buňky v játrech, plíce alveolární makrofágy, oligodendroglie

Monocyto-makrofágový systém Funkce zpracování a předkládání antigenů lymfocytům Nezbytný předpoklad k vyvolání specifické imunitní odpovědi Aktivace monocytů produkce cytokinů (aktivace specifických složek imunity a zprostředkování celkové reakce organismu IL-1, IL-6, TNF

Polymorfonukleáry Poločas rozpadu 12 hodin, množství 3-8x10 9 /L Fagocytují neutrofily a eosinofily Neutrofily zastoupení v periferní krvi 40-60%, eo cca 3% Reakce na insult vyplavování buněk Poškození vlastní tkáně

NK buňky Přirození zabíječi CD 16/56, 5-20% lymfoidních buněk Hrubá granula v cytoplasmě Protinádorová imunita, protivirová imunita Regulace zánětlivé odpovědi Perforiny

NK buňky Cytotoxická aktivita NK buněk Membránové interakce receptory NK a terčových buněk Solubilní faktory uvolňované z cytoplasmatických granulí Aktivita je zesilována působením cytokinů (IL-2)

Mastocyty Reakce na velice různorodé podněty fyzikální, chemické Lokalizace převážně v podslizniční tkáni Interakce membránových receptorů Aktivace pomocí IgE protilátek, toxiny baktérií, LPS, C systém

Mastocyty Uvolňování prozánětlivých cytokinů TNF Granula obsahují serotonin, histamin, kininy Po aktivaci produkce metabolitů kys. arachidonové leukotrieny, prostaglandiny

Bazofilní leukocyty Cirkulace v krevním řečišti Obdobné vlastnosti mastocytům a stejné mechanismy aktivace Efektorové buňky časné fáze alergické reakce I. typu Exprese receptoru pro Fc fragment IgE

Erytrocyty Hlavní fyziologická úloha doprava O 2 Nemá buněčné jádro, není schopen syntézy DNA, RNA,proteinů, lipidů Vstupní brána virových a parazitárních patogenů Vysoký počet převyšuje počet buněk imunokompetetních Velmi pestrý repertoiar povrchových molekul

Erytrocyty - funkce Vychytávání komplexů antigen-protilátka + Neutralizace chemokinů, zpomalení pohybu leukocytů v kapilárách, zvyšování jejich adheze na endotel + Povrchové molekuly jsou receptory pro infekční agens - Umožňujíukrýváníinfekčních agens před výkonnými složkami imunity - Hemoglobin je zdrojem Fe pro bakterie -

Trombocyty Nejmenší krevní element Diferenciace z megakaryocytů Množství 150-320x10 9 /L Zapojení do procesů homeostázy,, zánětlivé reakce Vyzrávání prostřednictvím cytokinů

Trombocyty Vnitřní výbava aktin a myosin Dva druhy sekrečních granulí Sekreční produkce ADP a Ca Alfa granula von Willebrandův faktor Funkce krevní hemostáza, zánět Obrovské množství membránových molekul s adhézními vlastnostmi

Trombocyty funkce Homeostáza Adherence na poškozenou cévní stěnu Tvorba trombů Adheze a agregace (receptory pro kolagen) Zánět terminální fáze zánětu uvolňování biologicky aktivních látek Aktivace buněčné složky zánětu

Fibroblasty Patří mezi nejpočetnější buněčné elementy Vysoce aktivní buňky Produkce proteolytických metaloproteináz a jejich inhibitorů Úloha v regulaci zánětlivé odpovědi TGFβ stimuluje aktivitu fibroblastů Modulace proliferace a produkce mezibuněčné hmoty

Fibroblasty proteinázy a jejich inhibitory Serinové proteinázy (neutrofilní elastáza, proteináza3, katepsin, tryptáza Inhibitoři serinovýchproteináz alfa1 AT, alfa2 makroglobulni Cysteinové proteinázy katepsiny B,H,C,L,S,K Inhibitoři cysteinových proteináz - cystatiny

Fibroblasty proteinázy a jejich inhibitory Matrixové metaloproteinázy kolagenázy, gelatinázy, matrixin, membránové MMP Tkáňové inhibitory matrixových metaloproteináz Kaspázy 1-12 (klíčové složky apoptózy) Úloha v obranném zánětu Úloha v poškozujícím zánětu autoimunitní onem RA, RS

Cytotoxicita NK buněk Metodologická náročnost Stanovení pomocí radioaktivně značeného chromu Neradioaktivní metody kolorimetrické a mikroskopické nebo cytometrické metody

NK buňky cytotoxický test Cytotoxický test založený na uvolňování 51 Cr Indukce NK buněk IL-2 Příprava vhodné cílové buňky buňka infikovaná nebo nádorově změněná Cílové buňky jsou kultivovány s Cr, který vstoupí do buňky Konstantní množství cílových buněk je pak inkubováno s populací efektorových buněk- NK Po 6 hodinách jsou odebrány vzorky a stanovena aktivita gama záření

NK buňky cytotoxický test Musí být laboratoř schválená pro skladování a práci s radioaktivními látkami Vysoké nároky na pracnost, sterilitu prostor

NK buňky cytotoxický test Klinické aplikace Defekty v systému perforin/granzym B Herpetické infekce EBV Použití nesrážlivé krve a separované periferní mononukleární buňky Výzkum protiinfekční a protinádorová imunita

Bazofilní leukocyty Cirkulace v krevním řečišti Obdobné vlastnosti mastocytům a stejné mechanismy aktivace Efektorové buňky časné fáze alergické reakce I. typu Exprese receptoru pro Fc fragment IgE

Bazofily funkční testy Přecitlivělost na hmyzí jedy, potraviny, antibiotika Při přemostění 2 sousedních molekul IgE alergenem dochází k aktivaci bazofilů Exprese povrchového receptoru CD63 na buněčné membráně Průtoková cytometrie BAT basophil activation test CAST analýza mediátorů uvolněných procesem degranulace

Bazofily funkční test Princip inkubace plné krve pacienta se susp. Alergenem, pozit. a negat. ko (anti IgE) Po inkubaci a lýze erytrocytů je měření provedeno pomocí průtokového cytometru nebo se stanoví koncentrace uvolněných mediátorů Dobrá klinická vypovídavost Rozhodování o dalším průběhu SIT

Eosinofily ECP eosinofilní kationický protein Granulární protein eosinofilů Marker aktivace eosinofilů Korelace se stupněm zánětu ECP je toxický pro parazity, zpomaluje krevní srážlivost Metoda stanovení chemiluminiscence