Mikroekonomie pro bakalářské a magisterské a studium

Mikroekonomie pro bakalářské a magisterské a studium Rafik Bedretdinov, Radim Valenčík, Petr Wawrosz Úvodní poznámka k oběma dílům Učebnice, kterou dostáváte do rukou byla připravena na základě zkušeností z výuky mikroekonomie na bakalářském i magisterském stupni. Snažíme se v ní reagovat na všechny problémy studentů s chápáním látky, s nimiž jsme se při výuce a při zkoušení setkali. Stránky, které právě otevíráte, by vám měli napomoci: - při studiu mikroekonomie na bakalářském stupni, - při přípravě na bakalářské státní zkoušky z ekonomie, - při přípravě na přijímací zkoušky z ekonomie na magisterském, resp. inženýrském stupni, - při zopakování toho nejdůležitějšího, o co se musíte opírat při studiu mikroekonomie na magisterském, resp. inženýrském stupni, - při magisterském, resp. inženýrském studiu. Struktura učebnice Učebnice se sestává ze dvou navazujících oddílů, první odpovídá bakalářskému kurzu, druhý magisterskému kursu. Jejich zařazením do jedné učebnice sledujeme mj. následující: - Harmonizovat přípravu na úrovni magisterského, resp. inženýrského studia (studenti si mohou doplnit to, co případně na své původní vysoké škole v rámci bakalářského neprobírali). - Poskytnout představu o tom, kam vyúsťuje hlubší poznání ekonomických procesů, resp. jaký má význam pro praxi. Pokud se týká druhého ze zmíněných bodů, zaslouží si několik slov. Vycházíme z toho, že cílem bakalářského kurzu je zvládnout základní pojmy a metody mikroekonomie tak, aby na magisterském kurzu bylo možné přejít k uplatnění mikroekonomického poznání při pochopení ekonomické reality a při přípravě návrhů, kterými lze reálný vývoj ovlivnit. Tj. střední kurz je koncipován tak, aby se výklad problémů přibližoval realitě, aby kritériem hlubšího poznání bylo plnější proniknutí do pochopení reálných ekonomických dějů. Jsem přesvědčeni a napovídají tomu i četné zkušenosti, které jsme získali v rámci pedagogického procesu, že někteří studenti, zejména ti, co disponují životními zkušenostmi, potřebují představu o praktickém vyústění jejich studia. V tomto smyslu jim nahlédnutí do toho, co je čeká na magisterském kurzu, může pozitivně ovlivnit již při studiu bakalářského kurzu. Zkrátka - když máme před sebou celkové směřování studia mikroekonomie, lépe víme, jak a kam si zařadit to, čím začínáme. Matematické prostředky Tato pasáž věnovaná matematickým prostředkům se může některému ze studentů (zejména bakalářského kurzu) může zdát příliš obtížná. Nevadí. Stačí když si na jejím základě udělá jen hrubou a případně i nepřesnou představu o tom, jaké matematické prostředky mikroekonomie používá. Později, při studiu magisterského kurzu, mu bude smysl toho, co se zde objasňuje zřejmější a pak se může k obsahu této části vrátit. Vzhledem k tomu, že s učebnicí pracují i

2 pedagogové, považovali jsme tuto náročnější pasáž dát již do úvodu, protože od ní je podstatným způsobem odvozeno pojetí výkladu i struktura učebnice. Při popisu a analýze reality, kterou se mikroekonomie zabývá, používáme matematický aparát i pojmové vyjádření. Důležitou roli hraje grafické vyjádření vztahu mezi veličinami, např. v podobě jako na obrázku U1. Obrázek U1: vyjádření standardní situaci (v daném případě se jedná o vztah tržní nabídky a poptávky) Z matematického hlediska se jedná o použití prostředků matematické analýzy v jejich grafické a z hlediska názornosti pro uživatele vhodně upravené podobě. Příslušné vztahy by bylo možné popsat rovněž prostředky vyšší matematiky (derivace a integrace funkcí, diferenciální rovnice), s nimiž je však mnohem obtížnější pracovat. Důležité je uvědomit si, že podobnými způsoby jako na obrázku U1 zachycujeme realitu staticky, tj. jak je tomu v určitém okamžiku. Tímto způsobem se orientujeme na popis a identifikaci standardních situací 1, které v dané oblasti nastávají či mohou nastat. Změny reality v čase si pak můžeme představit jako posloupnost standardních situací viz obrázek U2. Obrázek U2: Posloupnost vyjádření standardních situací prostřednictvím série obrázků 1 Použití pojmu "standardní situace" zde je původní. Považujeme jej za výstižný a vhodný i z hlediska asociace s jeho použitím k vyjádření standardních situací ve fotbalu. Tam také jednají lidé a jejich chování nelze popsat nějakými vypočitatelnými trajektoriemi. Pro trenéra fotbalového družstva i pro kvalifikovaného diváka, který si chce vychutnat zápas, je ovšem důležité umět rozpoznávat standardní situace. K jejich názornějšímu zachycení začala televize v poslední době vkládat přímo do reálného obrazu názorná schémata vyjadřující vzdálenost od branky a úhel předpokládaného směřování míče. Přispěla tím nejen k lepšímu zachycení standardní situace při televizním přenosu, ale - shodou okolností - i k lepšímu pochopení toho, jaký význam má grafické vyjádření reality při výuce mikroekonomie.

3 Matematický aparát, který používá mikroekonomie, je velmi podobný aparátu, který používá fyzika, resp. mechanika. Jak si však za chvíli ukážeme, je zde jeden velmi významný rozdíl. Ve fyzice či mechanice jsme schopni popsat chování velkého množství systémů v čase, a to s velkou přesností balistickou dráhu letu dělové koule, vzájemné postavení planet v dlouhém časovém horizontu, let vícestupňové rakety atd. (včetně mnohem složitějších úloh). Dráhu (trajektorii) některého bodu pak můžeme znázornit např. způsobem jako na obrázku U3. Obrázek U3: Vztah mezi situací v daném čase a posloupností situací v měnícím se čase v případě fyziky či mechaniky

4 Podobné vyjádření jako ve fyzice je v mikroekonomii nemožné, alespoň ve velké většině případů. Příčinou je to, co se ve fyzice či mechanice nazývá citlivostí systému na malé změny počátečních podmínek či vnější vlivy. Fyzika na daný jev narazila již dávno, když se začala zabývat diferenciálními rovnicemi popisujícími pohyb tří těles ve vzájemném gravitačním poli. Dnes jsme ve fyzice schopni odlišit systémy, které jsou stabilní vůči malým změnám počátečních podmínek či malým vnějším vlivům, od systémů, které takto stabilní nejsou. 2 Naštěstí pro fyziku i mechaniku, resp. pro jejich praktické aplikace, je velké množství úloh, které lze popsat systémem diferenciálních (resp. integro-diferenciálních) rovnic, vyřešit je, zachytit chování systému v čase tak, že matematické řešení odpovídá reálnému chování systému. Podmínkou je právě stabilita řešení vůči počátečním podmínkám. Již ze samotného tvaru diferenciálních rovnic, kterými můžeme popsat oblast analyzovanou mikroekonomickou teorií, vyplývá, že chování příslušných ekonomických systémů je velmi citlivé na počáteční podmínky i vnější vlivy. Z matematického hlediska je to dáno nelinearitou příslušných funkcí a existencí zpětných vazeb. To vše je ještě komplikováno tím, že v ekonomických systémech figurují živé, myslící a neustále se rozhodující lidské bytosti, což do systému vnáší nevypočitatelné změny. 3 Pokud bychom sledovali hodnotu nějaké mikroekonomické veličiny v čase, viděli bychom většinou podobný průběh jako na obrázku U4. Obrázek U4: Změny určité veličiny v oblasti, kterou se zabývá mikroekonomie Pokud bychom na obrázku U4 zvětšili kterýkoli úsek toho, co se nám jeví jako lomená čára, zjistíme, že má mnohem komplikovanější tvar a to při jakkoli velikém nebo opakovaném zvětšení (až donekončena). Takovéto útvary nazýváme fraktály. Tyto matematické objekty byly objeveny na přelomu 70. a 80. let. 20. století 4. Jsou pozoruhodné mj. i tím, že jejich rozměr není celé číslo v daném případě se jedná o útvar, který je svou dimenzionalitou 2 Ljapunova stabilita: stabilita řešení diferenciálních rovnic vzhledem k perturbaci počáteční podmínky. 3 Důležité pro nás jsou zejména příčiny, které můžeme matematicky identifikovat. To, že se v systému vyskytují živé, myslící a prožívající lidské bytosti není v uvedeném kontextu tak významné. Pád člověka z 20. patra dokážeme poměrně přesně popsat jednoduchými nástroji klasické fyziky, přestože se jedná o pohyb systému, jehož součástí taková bytost je. S trochou nadsázky lze říci, že působení ekonomického má na chování člověka právě tak fatální dopad, jako gravitační pole na jeho volný pád. Rozdíl je pak především ve tvaru diferenciálních rovnic, kterými bychom chtěli popsat jedno či druhé. 4 Jedním z průkopníků v této oblasti je B. Mandelbrot, jehož knížka Fraktály u nás nedávno vyšla (2003). V řadě věcí se inspiroval již zmíněným A. Ljapunovem.

5 něčím mezi jednorozměrnou křivkou a dvourozměrnou plochou. Typickým a v ekonomii často uváděným příkladem je pohyb cen akcií na akciovém trhu. Obrázek U5: Nejednoznačnost předpovědi vývoje v oblasti, kterou se zabývá mikroekonomie: S výše uvedeným souvisí i to, že není možné jednoznačně předpovědět budoucí vývoj systémů. Můžeme jen uvést výčet standardních situací, které mohou vzniknout z nějaké výchozí standardní situace. Vhodná klasifikace standardních situací a alternativ přechodu od jedné standardní situace k následující je důležitou současní poznání ekonomické reality. K názornému vyjádření standardních situací jsou vhodně uživatelsky upravené grafy vycházející z aparátu matematické analýzy velmi užitečné. Jakými prostředky však mikroekonomie disponuje, pokud chce analyzovat posloupnost standardních situací, kdy zde prostředky matematické analýzy nelze efektivně použít? I pro tento typ úloh (a dlužno poznamenat, že nejdůležitější typ úloh) našla mikroekonomie vhodný aparát. Tím je matematická teorie her.

6 Obrázek U6: Vztah mezi situací v daném čase a posloupností situací v měnícím se čase v oblasti, kterou se zabývá mikroekonomie: K popisu statické situace (v určitý daný okamžik) lze použít příslušný aparát matematické analýzy. Názorně řečeno: - Uvnitř jednotlivých obdélníčků na obrázku U6 můžeme použít grafy vycházejí z prostředků matematické analýzy. - K analýze toho, co se odehrává při přechodu od jedné standardní situace ke druhé, je pak nejvhodnějším aparátem teorie her. Výše uvedené lze říci také takto: Vzhledem k citlivosti matematických modelů, kterými popisujeme systémy v předmětu mikroekonomické analýzy, na počáteční podmínky a vnější vlivy, musíme dynamiku těchto systémů vyjádřit jako posloupnost standardních situací. K analýze posloupnosti standardních situací se pak jako nejvhodnější teoretický nástroj ukazuje teorie her. Z toho pak vyplývá, že: - Nástroje odvozené od prostředků matematické analýzy jsou vhodné k identifikaci a popisu standardních situací v jejich statickém vyjádření. - K popisu dynamiky ekonomických systémů (či obecněji systémů, které jsou předmětem mikroekonomické teorie) je vhodná teorie her. Použití teorie her k analýze vývoje ekonomických systémů je typickým příkladem úlohy, pro kterou se v posledních desetiletích vžilo označení nacházení řádu v chaosu. 5 Situací, které 5 Orientaci v teorii chaosu i těm, co se touto otázkou nezabývají profesionálně, poskytne knížka J. Gleicka Chaos (1996) s podtitulem "Vznik nové vědy. (Originál byl vydán již v roce 1987 a dále zmíněný J. Barrow na něj v podstatných souvislostech navazuje.) Tato knížka je metodologicky velmi silná a pro rozvoj ekonomické teorie relevantní. Popisuje "hledání řádu v chaosu, tj. v dynamických nelineárních systémech. Ukazuje mj. že i velmi jednoduché dynamické nelineární systémy "vytvářejí svět, v němž nelze použít matematického výpočtu (resp. kdy možnosti matematického výpočtu jsou velmi omezené). A to ze zásadních důvodů (tj. nikoli proto, že nemáme přesná vstupní data, dostatečně vyvinutý matematický aparát či nedostatečně výkonné prostředky výpočtu). Zkrátka - matematicky je dokázáno, že matematickým výpočtem nelze chování takových systémů

7 mohou nastat, je zdánlivě nepřeberné a teorií či lidským rozumem neuchopitelné množství, tím spíše se to pak týká toho, co se může odehrát při přechodu od jedné situace ke druhé, jaké alternativy zde mohou nastat. Realita, která nás obklopuje, je skutečně nesmírně rozmanitá a bohatá. Přesto však to, co se může odehrát, lze právě s využitím dobře aplikovaného aparátu teorie her vhodně utřídit a do značné míry i předpovědět, co se bude dít a jakou optimální strategii mohou jednotliví účastníci zvolit. 6 Právě v této oblasti se pak ukazuje praktický význam znalosti mikroekonomie v plné šíři a kráse. Podíváme-li se na učebnice mikroekonomie, zjistíme, že se v nich teorie her prezentuje zpravidla jen okrajově a s důrazem na jeden příklad - duopol, resp. problematiku dodržení či nedodržení kartelových dohod. 7 Přitom přechod od kterékoli standardní situace k druhé z hlediska kteréhokoli zúčastněného subjektu je typickou herní situaci (při které je využita určitá herní strategie a které odpovídá určité rozdělení výplat, např.: - Když se výrobce rozhoduje o tom, zda zvýší či sníží cenu výrobku a odhaduje, co se při této změně stane. - Když se zaměstnanec rozhoduje o tom, zda požádá o vyšší plat, nebo nikoli. - Když se zaměstnanec rozhoduje, zda zůstane ve firmě, nebo nikoli. - Když se zaměstnanec rozhoduje, zda vstoupí do odborů či nikoli, resp. zda spolu s dalšími založí odborovou organizaci, nebo nikoli. - Když se spotřebitel (prakticky při každém spotřebním aktu) rozhoduje, zda upřednostní investování do uchování a rozvoje svých schopností (tj. lidského kapitálu) nebo do podmínek jejich uplatnění, do své společenské pozice (tj. sociálního kapitálu). Podobných i typově odlišných příkladů lze uvést velké množství. Vhodná typologie jednotlivých herních situací, resp. přechodů od jedné standardní situace ke druhé, o kterém rozhoduje výsledek určité hry, je poměrně náročným teoretickým výkonem. Každý krok v jeho řešení má značný význam pro praxi i pro další rozvoj teorie. Při každém takovém přechodu od jedné standardní situace ke druhé se většina účastníků může rozhodovat mezi více variantami, odhadují přitom, jak se zachovají ostatní (vznikají typická herní dilemata), a reálným střetem strategií, které jsou jednotlivými účastníky (hráči) zvoleny dochází k přechodu od jedné standardní situace ke druhé. popsat. Přesto však mohou matematické prostředky významně přispět k pochopení chování těchto systémů a přinést prakticky užitečné závěry. K hledání "řádu v chaosu" viz též Coveney - Highfield (2003). 6 Pro tento typ úloh používá J. Barrow (1997) velmi výstižný pojem "algoritmická stlačitelnost": "Cílem vědy je dát rozmanitosti přírody smysl. Věda není založena pouze na pozorování; sice se o ně opírá, aby nashromáždila informace o světě a aby testovala předpovědi o tom, jak bude svět reagovat na nové situace, ale jádro vědeckého postupu se nachází mezi těmito dvěma procedurami. Nejde o nic jiného než o transformaci soupisů pozorovaných dat do zkrácené podoby, vznikající rozpoznáváním řádu. Tento rozpoznaný řád dovoluje nahradit informační obsah pozorované řady událostí stručnou formulí, jejíž informační obsah je stejný nebo téměř stejný. Jak vědecká metoda vyzrávala, začali jsme si být vědomi rafinovanějších typů řádu, nových forem symetrie a nových typů algoritmů, které mohou zázračně kondenzovat nesmírné řady pozorovaných dat do kompaktního vzorce... Každý řetězec symbolů, který může být zapsán ve zkrácené podobě, se nazývá algoritmicky stlačitelný... Bez rozvíjení algoritmických stlačení dat by se veškerá věda začala měnit v jakési bezduché sbírání známek - shromažďování každého dostupného faktu bez jakéhokoli výběru." (S. 20-21.) Pojem "algoritmická stlačitelnost" ve velmi obecné rovině vystihuje, o co ve vědeckém poznání jde. Nevyčerpatelná realita se před námi rozevírá v podobě nekonečných souborů dat. Úkolem vědeckého poznání je nahradit donekonečna ubíhající soubory dat jejich konečnou reprezentací (modelem, předpisem apod.). Algoritmické stlačení přitom zdaleka nemusí mít podobu matematického vyjádření. Lidé byli schopni stačit soubory dat dávno před tím, než si osvojili matematiku. 7 Výjimkou je učebnice B. Sekyrky (2002), kde je uvedeno větší množství aplikací, mj. i v oblasti veřejné volby.

8 Velmi důležitým aspektem společným pro všechny výše uvedené přechody je to, jak se vyvíjí vztah mezi výkonností jednotlivých hráčů a jejich odměnou, resp. zda v systému působí určité mechanismy, které systematicky přesouvají část prostředků od jedněch hráčů k druhým oproti rozdělení odměn podle výkonnosti. V menší či větší míře takové mechanismy existují v každém ekonomickém systému. Jde o to, jakou konkrétní podobu mají a jak se vyvíjejí. Ukazuje se, že pod zorným úhlem obecné problematiky redistribučních systémů můžeme nahlížet (analyzovat a z analýzy odvodit důležité závěry do budoucna i pro praxi) prakticky každý relevantní přechod od jedné standardní situace ke druhé. Rovněž tak platí, že do každého takového přechodu se promítá role státu, resp. to, jsou roli v hierarchii redistribučních procesů uvnitř organizací a mezi organizacemi zaujímají ekonomické funkce státu. Na jedné straně tak lze rozvíjet obecnou teorii redistribučních systémů jako aplikaci teorie her na mikroekonomickou problematiku, na druhé straně velká většina aplikací teorie her k mikroekonomické problematice může být zahrnuta do obecné problematiky redistribučních systémů. 8 Způsob výkladu Z předcházejícího textu vyplývá i rozvržení látky bakalářského a magisterského studia a její prezentace v této učebnici mikroekonomie: - V bakalářském kurzu (I. oddíl) se soustředíme výhradně na výklad opírající se o uživatelsky upravené využití aparátu matematické analýzy v geometrické podobě, tj. stručně řečeno o použití jednoduchých grafů. - Textovou část bakalářského kurzu pak dělíme na dvě části. Hlavní část je výkladová, řazení jednotlivých témat je podřízeno logice výstavby daného předmět. Na základě zkušeností z pedagogického procesu je k ní připojena obsáhlá metodická část. Tu doporučujeme studovat průběžně. Velmi podrobně objasňuje způsob použití grafických prostředků, napomáhá vytvářet potřebou představivost a návyky, upozorňuje na nejčastější chyby, kterých se studenti dopouštějí. - Magisterský kurz (II. Oddíl) začíná opakováním látky bakalářského kurzu, ovšem s důrazem na pochopení vzájemných souvislostí mezi jednotlivými tématy. K tomu je vybráno téma všeobecné ekonomické rovnováhy v příslušných kontextech, které je prohloubeno ve smyslu již zmíněné komplexnosti. Výklad pak směřuje k problematice spojené s aplikací teorie her na mikroekonomickou oblast obecné teorii redistribučních systémů. Ten, kdo dojde až sem, si uvědomí, jakou oporou v běžném, profesním i společenském životě pro něj znalost mikroekonomické teorie je. - I v magisterském kursu je text rozdělen na výkladovou a metodickou část. Metodická část je zaměřena na schopnost uplatňovat metodu úplného výčtu. Aplikace této metody je zpravidla prvním krokem řešení konkrétních problémů. Spočívá v použití osvědčených postupů při pojmovém vyjádření všeho důležitého, co patří do určité oblasti. V této části využíváme řadu konkrétních příkladů získaných při aplikaci metody v rámci výuky mikroekonomie. Koncepce výkladu mikroekonomické problematiky je podřízena dvěma hlavním požadavkům: - Za prvé jde o co největší srozumitelnost výkladu založeného na pochopení (nikoli prostém zapamatování!) látky. 8 Problematikou obecné teorie redistribučních systémů se zabývá několik členů katedry ekonomie na VŠFS (R. Bedretdinov, R. Valenčík, P. Wawrosz) a externích spolupracovníků (např. B. Sekyrka, J. Benesch a další). Výsledky jsou povzbudivé a byly předneseny na několika vědeckých konferencích.

9 - Za druhé jde o to, aby absolvent dohlédl až do oblasti a způsobu praktického uplatnění poznatků, které nabývá, aby prostřednictvím teoretický výbavy byl schopen identifikovat všechny důležité kroky, které jsou spojeny s praktickým využitím poznatků. Tato problematika totiž neleží mimo předmět mikroekonomie, ale je jeho významnou součástí. Pokud se týká druhého požadavku, ten je naplněn zejména v závěrečné kapitole II. oddílu (tj. magisterského kurzu) nazvané Obecná teorie redistribučních systémů. Jedná se o oblast aplikace teorie her k nejvýznamnějším otázkám, kterými se mikroekonomie zabývá. Při studiu této kapitoly si každý uvědomí, proč je tak důležité naučit se s využitím grafů rozpoznávat standardní situace, proč je důležité znát, jak se jedny standardní situace mohou přeměnit v jiné, proč by každý měl umět samostatně používat metodu úplného výčtu. To vše je totiž podmínkou toho, abychom měli přehled o možných strategiích vlastního jednání i jednání druhých, uměli předvídat, co se bude odehrávat, věděli, jak budoucí vývoj ovlivnit a hledali k tomu vhodné způsoby. Z metodického hlediska nelze dosáhnout pochopení způsobu praktického využití poznatků nabývaných při studiu mikroekonomie dříve než v závěru magisterského kurzu. Toto pochopení vyrůstá až ze znalosti náročné látky, která je obsahem bakalářského a převážné části magisterského studia. To je i jedním důvod, proč vydáváme oba kurzy (bakalářský i magisterský) v jedné učebnici. Pokud by měl někdo možnost absolvovat jen bakalářský stupeň, může mu učebnice formou samostatného studia napomoci naučit se plně zhodnotit nabyté poznatky právě s ohledem na jejich využitelnost v praxi. Na druhé straně i neúplná či předběžná představa o způsobu využití poznaní, které studium mikroekonomie přináší v praxi, studenta nejen motivuje, ale umožňuje mu též, aby průběžně nabývané poznatky správně zařadil do systému svých znalostí a intelektuálních schopností. Z metodického hlediska tedy není nic špatného na tom, když se student podívá hned na začátku studia až na závěrečnou kapitolu a v určitém přiblížení pochopí její obsah. Pak totiž zpětně lépe vyhodnotí význam předcházejícího. Obecně pak platí, že učebnice spojující bakalářský a magisterský kurz obsahuje vše potřebné pohromadě a je vydávána jako jedna publikace právě z tohoto důvodu aby se ten, kdo se seznamuje s jejím obsahem, mohl vracet či naopak nahlédnout dopředu. Je to dáno tím, v jaké podobě je nutné si poznatky osvojit, aby v hlavě člověka vytvořily funkční systém. Pouhé přečtení látky za účelem jejího převyprávění rozhodně není to, o co v mikroekonomii jde. V úvodní poznámce považujeme za důležité upozornit ještě na jeden důležitý aspekt, který je spojen s rozdělením látky na dva oddíly odpovídající bakalářskému a magisterskému kurzu. Ten souvisí s mikroekonomickou rolí státu. Na bakalářském stupni je pojata tradičně jako způsob doplňování či nahrazování trhu v důsledku nevyvinutosti tržních mechanismů (formou alokace, redistribuce, regulace), která se projevuje jako tzv. tržní selhání. Na magisterském stupni je pak popsána mikroekonomická role státu při rozvíjení tržních mechanismů, kultivaci působení trhu a odstraňování nevyvinutosti tržních mechanismů (formou vytvořen legislativních, institucionálních a technických podmínek). Jedná se o oblast, která v současné době souvisí zejména s reformami sociálně ekonomických investičních a pojišťovacích systémů. Je velmi perspektivní a tím i významná. Budeme se jí věnovat v té míře přiblížení, jaká odpovídá současnému stavu poznání s přihlédnutím k praktickým kontextům. Záměrně vybíráme ty oblasti z celé velmi rozsáhlé problematiky, v nichž vystupuje role státu při odstraňování nevyvinutosti tržního mechanismu nejvíce do popředí a projevuje se názorně téměř v učebnicové podobě. Vzhledem k tomu, že plnější využití trhu kultivovaného rolí státu umožňuje snížit míru redistribuce v sociálně ekonomických systémech, jedná se o problematiku, která má i určitý zájmový kontext. K jeho analýze může být velmi dobře využita teorie her, resp. její aplikace v

oblasti redistribučních systémů, která je obsažena v bezprostředně navazující (závěrečné) kapitole. 10

11 I. Oddíl: Základní kurs mikroekonomie 0. Úvodní poznámka k prvnímu dílu 0.1 Ekonomie a standardní situace, respektive pojmové a matematické prostředky Řada studentů má značné potíže se zvládnutím bakalářského kurzu mikroekonomie. Na vině přitom není nějaká zvláštní obtížnost tohoto předmětu, ale nedostatečná připravenost v rámci středoškolské úrovně matematických základů. Nejde přitom tak ani o samotnou matematiku, ale o matematickou představivost, schopnost chápat to nejzákladnější - jakou roli mají osy souřadnic, co je proměnná a funkční hodnota, co je funkce a bod na křivce atd. Snažíme se proto tuto problematiku objasnit co nejsrozumitelnější a nejnázorněji. Zkrátka tak, aby je pochopil každý, kdo chce. Chtít je ovšem potřeba. Jsou studenti, kteří tvrdí, že se grafy nikdy nenaučí, přitom se ani jeden z nich nepokusili překreslit. Dříve než přistoupíte ke studiu prvního oddílu, prohlédněte si jeho obě části - výkladovou a metodickou. Druhá, tj. metodická, část je koncipována tak, aby studentovi pomohla vyrovnat se s případnými obtíženi při studiu první. Současně umožňuje pochopit způsob použití matematických prostředků (v daném případě se jedná o uživatelsky upravený aparát matematické analýzy dovedený do podoby grafů) od nejjednodušších až po obtížnější. Při studiu je vhodné pronikat do obsahu obou částí souběžně. Samozřejmě si lze klást otázku, proč mikroekonomie vůbec pracuje s matematikou, respektive s pojmovými a matematickými prostředky. Odpověď je následující: 1. Pojmové a matematické prostředky nám přitom umožňují uvidět ty standardní situace (tj. situace, se kterými se běžně setkáváme), jejichž existenci bychom si bez znalosti ekonomie vůbec neuvědomovali. 2. Pojmové a matematické prostředky nám dovolují poznat standardní procesy/způsoby přeměny jedné standardní situace v jinou, respektive vývojové trendy, které se ke každé standardní situaci vážou.díky použití pojmových a matematických prostředků, ekonomie potom podává katalogizaci přechodů od jedné standardní situace k druhé i vývojových trendů, které se od jednotlivých standardních situací odvíjejí. 3. Možností přechodů od jedné standardní situace k jiné bývá větší množství. Závisí na tom, jaké jsou výchozí předpoklady. Ekonomie hledá a vymezuje tyto předpoklady tak, aby byla způsob přechodu o jedné standardní situace k druhé schopna předpovědět s co největší mírou jednoznačnosti. Pojmové a matematické prostředky nám toto hledání usnadňují. 4. Standardní situace, které v ekonomické realitě nastávají, a přechody mezi nimi navzájem souvisejí (jedny standardní situace a jejich změny ovlivňují průběh jiných standardních situací a jejich změn). Při popisu a uspořádání standardních situací, jejich změn a předpokladů, které určují, jakým způsobem změna proběhne, se ekonomie snaží o vytvoření uceleného konceptu (zachycení souvislostí a návazností změn), přitom tak, aby tento koncept co nejvíce odpovídal ekonomické realitě. Pojmové a matematické prostředky nám tento popis opět usnadňují. Příklady: ad 1/ Standardní situací je v ekonomice vztah nabídky a poptávky. ad 2/ Pokud je poptávané množství větší než nabízené, vzniká nedostatek. O této standardní situaci víme, že zpravidla vede ke zvýšení ceny.

12 ad 3/ Nemusí tomu tak být vždy (jak je uvedeno v předcházejícím bodě). Je-li např. cena regulována státem, může nedostatek přetrvávat. To má řadu dalších účinků, které lze popsat. ad 4/ Pro nás jako uživatele ekonomické vědy je důležitá odpověď na otázku, jak se zachovat, jak ovlivnit reálný vývoj (z pozice mikroekonomického subjektu, který stojí na straně nabídky či poptávky, případně z pozice státu, resp. toho, kdo v rámci svých kompetencí zastupuje stát v dané oblasti). Co si lze konkrétně představit pod pojmovými a matematickými prostředky? 1. V případě použití pojmových prostředků se jedná o pojmová určení, kdy prostřednictvím pojmů ukazujeme, jak spolu jednotlivé jevy souvisejí. K důležitým pojmům patří např. nabídka, poptávka, tržní rovnováha atd. 2. V případě matematických prostředků se jedná zejména o grafy, které se ukazují zvlášť vhodné k zachycení souvislostí mezi jevy. Ukazuje se, že téměř všechny standardní situace jsme schopni velmi přesně vyjádřit jako funkční závislost mezi dvěma veličinami, tj. jako dvourozměrný případ. Z praktického hlediska je to velmi důležité, protože znázornit vícerozměrný případ na papíře, ale i z hlediska naší představivosti by bylo velmi komplikované. To, co vyjadřujeme prostřednictvím grafů, lze vyjádřit i pojmy (opačný vztah neplatí). Grafické vyjádření (ke kterému vyjádření standardních situací většinou směřuje) má řadu předností - je názorné, intuitivně srozumitelné, přímo vybízí k odhalení nejrůznějších symetrií a dává podnět k různým zobecněním. Zkušenost z pedagogického procesu říká, že osvojení a technika použití podpůrných matematických prostředků činí studentům určité potíže. Zejména těm, co nejsou sběhlí v matematice či kteří si vůči ní vytvořili určité vnitřní zábrany. Ani ti, co se matematiky nebojí, však nebývají bez problémů, protože matematické prostředky, které ekonomie používá, jsou určitým způsobem modifikovány. Je proto nutné, aby si každý v hlavě vytvořil operační prostor, aby se pro něj technika použití prostředků a soulad těchto prostředků s intuitivními představami stal něčím zcela samozřejmým. Zvládnutí této techniky je přitom poněkud odlišné od procesu porozumění ekonomickému výkladu. Proto je učebnicový text doplněn přílohou, která si klade za cíl zbavit studenta zábran při použití grafů a dalších matematických prostředků, zabývá se i drobnými detaily, které někdy studentovi uniknou a způsobují pak určité potíže v chápání a aplikaci různých schémat a postupů. Osamostatnění toho, v čem je nutné se procvičit, umožňuje, aby vlastní výklad ekonomické problematiky proběhl nerušeně, aby do něj neintervenovaly prvky výkladu a procvičování technik, které s ním přímo nesouvisejí. Často se při zkouškách setkáváme s tím, že si student vytáhne otázku a povzdechne si: Proboha, tam jsou grafy, tu jsem nechtěl. Mělo by tou být naopak. Když jsou tam grafy, tak by měl cítit pevnou půdu po nohama. Daný povzdech znamená pouze, že student nevěnoval dost času procvičování použití grafů. A ekonomii se nelze jen učit, některé věci je nutné samostatně procvičovat, pokud mají být zvládnuty. Přitom namalovat nějaký graf je větší zábava než luštit křížovku. Jakmile vám budou dělat grafy (porozumění jim a jejich využívání) potíže, začněte studovat tuto přílohu a příslušné obrázky si sami nakreslete. Mnohdy si student stěžuje: "Já se grafy nikdy nenaučím, já na to prostě nemám hlavu." Ale když se ho pedagog zeptá, zda si již nějaký sám zkusil někdy překreslit z učebnice, zavrtí hlavou. Bez toho však neporozumí grafům ani ten největší génius. Mikroekonomii nelze pochopit jen prostým čtením a koukáním na obrázky. Každý důležitý graf je třeba zkusit samostatně překreslit - jednou, dvakrát, třikrát, až ho pochopím. Neučte se grafy nazpaměť. To není k ničemu a pedagog okamžitě pozná, že nerozumíte, co vyjadřuje. Postupujte krok za krokem, každý graf si překreslete, dělejte si i vlastní poznámky

13 do tohoto studijního textu. V případě, že narazíte na něco, co nechápete, nechte si to vysvětlit. Někdy pochopení látky vázne na naprosté maličkosti. Tak se odehrál i tento rozhovor: Pedagog - Tak mi nakreslete alespoň graf indiferenční křivky. Student (nakreslí správně osy souřadnic, označí je a váhá) - Já nevím jak. Pedagog - A co nevíte? Student - Nevím, kde mám začít tu křivku kreslit. Pedagog - No přece kdekoli. Student - To lze opravdu kdekoli? To mě nikdo neřekl. Pedagog - Když vyjadřujeme realitu prostřednictvím grafů, máme velkou volnost, kam umístíme většinu křivek a jaké měřítko zvolíme. Jde především o to, aby v grafu vůči sobě navzájem vystupovali ve správné poloze, např. aby se protínaly či dotýkaly tam, kde se mají protínat či dotýkat. Ještě jedna historka z natáčení. Jeden student říká druhému na adresu pedagoga - Je to šílenec. Chce abychom se naučili sto grafů nazpaměť! Ne. To opravdu pedagog nechce a nebylo by to k ničemu. Pedagog chce, aby se sami naučili si grafy odvozovat a vyjadřovat prostřednictvím nich to, co se v ekonomickém systému odehrává. Kdo tak bude činit s pochopením, zjistí spoustu zajímavých ekonomických zákonitostí, se kterými se setkává ve svém běžném životě. 0.2 Příklady toho, co lze a co je nutné umět vyčíst z grafů Jednou z křivek, jejíž chápání činí studentům největší problém, je indiferenční křivka (IC). Proto si v následujícím příkladu vybereme právě ji. Je to křivka stejného užitku, tj. body na ní odrážejí takové kombinace dvou spotřebních statků, ze kterých má spotřebitel stejný užitek. (Mikroekonomický význam pojmu statek (goods) má univerzální smysl: je to všechno, co uspokojuje potřeby člověka, např. je statkem je nějaký výrobek, zboží, služba, peníze atd.) Poznámka: Množství prvního statku označujeme Q 1 a druhého Q 2. Horní index označuje druh statku. Pokud bychom použili dolní index (např. Q 11), znamenalo by to, že se jedná o určité konkrétní množství daného statku. Čárka označuje, že se jedná o výstup z výroby (spotřební statek je výstupem z výroby). Pokud by se jednalo o vstup do výroby, bylo by označení bez čárky (tedy Q). Podívejme se na obrázek 0.1: Obrázek 0.1: Indiferenční křivka Na této křivce, jak je dáno definicí, leží ty a právě ty body, pro které platí, že součet užitku ze spotřeby obou statků je pro daného spotřebitele je stejný, nemění se. Neboli, což je logický důsledek předešlého, sníží-li se množství jednoho ze statků, musí být zvýšeno množství druhého statku v takovém poměru, aby body vyjadřující první i druhou kombinaci ležely na

14 dané indiferenční křivce (indifference curve odráží rozmanité kombinace dvou ekonomických statků, které mají stejnou užitečnost pro spotřebitele). Obrázek 0.2: Pohyb po indiferenční křivce Obrázek 0.2 ukazuje, že se snížilo množství statku Q 1 o Q 1. Aby měl spotřebitel stejný užitek ze spotřeby prvního a druhého statku, musí se potom o Q 2 zvýšit množství statku Q 2. To odpovídá posunu z bodu A do bodu B po indifirenční křivce IC. Q 1 a Q 2 současně ukazují poměr, ve kterém je spotřebitel ochoten směnit jeden statek za druhý. Tento poměr se nazývá mezní míra substituce ( substituce znamená záměna, náhrada, zastupování) ve spotřebě a označuje se MRSC (marginal rate of substitution ). Platí pro něj: MRSC = Q 2/ Q 1 Poznámka: předpokládáme, že statek Q 1 nahrazujeme statkem Q 2, tak jak je vyznačeno šipkou na obrázku. V tom případě je Q 2 výnosem a Q 1 nákladem změny. Pokud bychom šli opačným směrem, tj. pokud bychom snižovali množství statku Q 2 a zvyšovali množství statku Q 1, vyměnily by si čitatel se jmenovatelem místo. Mezní míra substituce je tedy sklonem přepony pravoúhlého trojúhelníku s odvěsnami Q 1 a Q 2. Pokud by tento trojúhelník byl velmi malý, splynul by s tečnou ke křivce, jak je zřejmé z obrázku 0.3. Z matematiky víme, že sklon tečny odpovídá derivaci funkce. Mezní veličiny v mikroekonomii jsou tedy vlastně derivacemi příslušných funkcí. Obrázek 0.3: Dotyk indiferenční křivky a tečny

15 Pokud bychom chtěli být úplně přesní, mohli bychom říci, že při grafickém vyjádření v limitních nekonečně malých veličinách je derivací funkce v určitém bodě sklon tečny, v malých, ale konečných veličinách je to přepona trojúhelníku. V případě většiny statků se indiferenční křivky asymptoticky 9 blíží k příslušným osám souřadnic (vyjadřujících množství jednoho a druhého statku). Kdo se trochu zamyslí, uvědomí si, proč tomu tak je. Pokud statek potřebujeme k životu, neradi se poslední jednotky, která je pro nás nezbytná, vzdáme. Přesněji nejsme ochotni jej směnit ani za velmi velké množství druhého statku. 0.3 K systému studia a motivace ke studiu Je velký rozdíl mezi zapamatováním a pochopením. Mikroekonomie vyžaduje hlavně pochopení, porozumění. A to přichází, jak mnozí znáte ze zkušenosti a jak si můžete sami ověřit, nashromážděním poznatků až po několika dnech či týdnech. Studovanou látku si člověk musí nechat projít hlavou, promyslet si ji, případně výklad látky konzultovat s pedagogem, ale třeba i vaším spolužákem. Teprve po určitém čase se výsledek dostaví a studující pochopí, proč je tomu právě tak a tak a ne jinak. Nejde jen o naplnění paměťové kapacity, ale o přestavění sítě neuronů ve vaší hlavě a k tomu i nejčilejší mozek potřebuje určitý čas. Mikroekonomie používá nejen vlastní pojmosloví, kategoriální aparát a logiku, ale i grafická znázornění, se kterými je nutné se naučit pracovat, vidět je jako oporu při pochopení souvislostí mezi jednotlivými ekonomickými jevy. Schopnost takto porozumět grafům, nakreslit je a umět aplikovat na ekonomickou realitu rovněž přichází postupně v důsledku pilného studia. Je to záležitost několika měsíců. Zdůrazňuji to hned v úvodu, protože mnozí z vás budou v pokušení, třeba pod tlakem pracovních povinností či rodinné situace, studium mikroekonomie odkládat a spoléhat na to, že během týdne vše zvládnete. Nezvládnete. Mikroekonomie se opravdu takto nedá studovat. Poznatky nabyté pouhým zapamatováním pro studenta nemají prakticky žádnou hodnotu a během zkoušky učitel snadno pozná, že student vůbec nerozumí, o čem mikroekonomie je. Z toho vyplývá, že studium mikroekonomie a příprava na zkoušku vyžaduje zejména pravidelnost. Raději méně, ale pravidelně. Stačí chvilka jednou týdně. Místo např. luštění křížovky si pohrát s grafy a snažit se pochopit jejich prostřednictvím ekonomickou realitu. Pochopit, co vám studium mikroekonomie přinese, je snad nejdůležitější předpoklad úspěchu. Problém je v tom, že smysl studia mikroekonomie se postupně ozřejmuje s tím, jak se s obsahem tohoto předmětu seznamujete. Pojem mikro (z řečtiny mikros malý) by nás zdánlivě mohl vést k názoru, že budeme studovat nějakou malou ekonomii. Proto hned v úvodu považujeme za potřebné upozornit na to, že je to spíše naopak: Mikroekonomie je nejobecnější ekonomická věda a v určitém smyslu je i základem ostatních věd o člověku a společnosti. Její studium má mimořádně velký význam, protože otevírá cestu k pochopení toho, co se ve společnosti odehrává. Pojem mikro použitý v názvu ji odlišuje od makroekonomie (z řečtiny makros" velký), vědy, která se zabývá zkoumáním zákonitostí fungování hospodářství jako celku, chováním makroekonomických subjektů a poznáváním podstaty makroekonomických jevů (např. hrubý domácí produkt, inflace, nezaměstnanost a ekonomický růst), úlohou vlády a centrální banky atd. Mikroekonomie tedy zkoumá mechanismus rozhodování a jednání lidí (domácností, firem, hierarchických struktur vytvářených na základě veřejné volby apod.) a poskytuje tak 9 asymptoticky se blížit = neomezeně, neustále se blížit, neprotnout však

16 teoretická východiska i k objasnění chování jak mikroekonomických tak i makroekonomických subjektů. Při studiu mikroekonomie je rozhodující zaujmout správný přístup, a to v dvojím smyslu: - Jednak vědět, k čemu vám toto studium je. Jde mj. o to pochopit, v čem vás bude nabývání a využívání poznatků z této disciplíny doprovázet po celý život, co vám přinese; - Jednak zvolit správný systém studia. Především platí, že ekonomie se nedá studovat stylem, který předvedl herec Roden ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze. V žádném případě nejde o biflování, studium mikroekonomie je především tvůrčí hledání odpovědí na otázky, které klade sám život. Předběžně lze smysl studia vysvětlit následovně. Ani ta nejlepší univerzita vás v současné době nedokáže vybavit poznatky, s nimiž lze vystačit po celý profesní život. To je dalších 30, 40, možná i 50 let (dnes se těch 50 mnohým z vás bude zdát přehnané a zdlouhavé, ovšem uvědomte si, že čím zajímavější práci člověk dělá, tím je větší pravděpodobnost, že si uchová lepší zdraví, a tím déle má zájem ji vykonávat). A v tomto případě vzdělání může zásadně ovlivnit délku a kvalitu profesního a běžného života člověka (který může vrcholit dokonce i po sedmdesátce). Dobrá vysoká škola a takovou chce naše být je schopna poskytnout svým absolventům kvalitní celoživotní informační servis v oboru jejich uplatnění. Informační servis dává na profesních trzích výraznou konkurenční výhodu, umožňuje rychlejší a dlouhodobější příjmový i společenský vzestup. Studium nosných oborů mezi ně mikroekonomie bezesporu patří je nezbytným předpokladem pro to, aby absolvent byl schopen informační servis, poskytující nejnovější poznatky z oboru uplatnění, prakticky využívat a spojovat si jej se svými vlastními poznatky a zkušenostmi. Poskytování celoživotního informačního servisu vysokou školou svým absolventům a s tím spojená tvorba absolventských sítí je jedním z typických jevů, které doprovázejí vznik vzdělanostní společnosti. Bez osvojování poznatků mikroekonomie není možné dost dobře pochopit, jak proces vzniku vzdělanostní společnosti probíhá, jakými změnami současná společnost prochází, jaká úskalí má tento proces a co to bude vyžadovat od každého z nás. Objasnění obsahu a mechanismu přechodu ke vzdělanostní společnosti, řešení problematiky sociálního investování (vkládání prostředků do vzdělání, do lidského kapitálu apod.) patří mezi témata, kterými se Vysoká škola finanční a správní intenzívně zabývá a kde dosahuje původních, velmi dobrých a praktických výsledků i v mezinárodním srovnání. Motivovat ke studiu nás může i definice mikroekonomie: Mikroekonomie je věda, která se zabývá problematikou hledání a výběru optimálních variant výroby a spotřeby vzácných a užitečných statků. Jinými slovy je to věda, která studuje, jak lidé využívají vzácné zdroje k uspokojování svých neomezených potřeb, přičemž tyto potřeby uspokojují pomocí produkce statků a jak jsou tyto statky rozdělovány mezi jednotlivé členy společnosti. Zamyslíme-li se nad obsahem definice, zjistíme, že se v jejím obsahu skrývá leccos zajímavého, např.: - Je to věda, tj. dobově podmíněný proces systematického racionálního poznávání přírody a společnosti, při němž dochází ke stále pravdivějšímu odrazu reality. Své poznatky věda formuluje v logické podobě pojmů, teorií a zákonů. Z tohoto hlediska mikroekonomie je vědou, neboť má vlastní pojmosloví, a to spotřebitel, výrobce, poptávka atd., má své teorie, jako teorie chování spotřebitele, teorie firmy aj., a nakonec zákony, např. zákon klesajících výnosů, zákon klesajícího mezního užitku a další;

17 - Reálný život je v podstatě ekonomický, vždy je to otázka rozhodnutí, volby té které alternativy. Pokud se pro určitou variantu/alternativu rozhodneme, obvykle to znamená, že jiné varianty už nemůžeme realizovat (jednoduchý příklad: pokud vynaložíme 10 Kč třeba za pivo, již si za těchto 10 Kč nemůžeme koupit rohlík). Každá volba je variabilní, protože je syntézou objektivní skutečnosti a subjektivních preferencí. Ekonomové alternaci rozhodovacího procesu vyjadřují porovnáváním nákladů a prospěchů. Abychom mohli zvolit prospěšnější variantu, potřebujeme vědět, jak určit a měřit náklady v souladu s našimi preferencemi; - Řešení každé ekonomické úlohy vyžaduje, abychom si předem ujasnili, co je třeba vzít v potaz, abychom dosáhli nejprospěšnějšího výsledku v souladu s možnostmi, kterými disponujeme. Tomuto řešení se říká optimum či hledání a nalezení nejlepší, nejvýhodnější apod. varianty. Tím je ovšem současně nastolena otázka účelů, ke kterým naše rozhodování směřuje, a v obecnější rovině i otázka smyslu našeho praktického snažení; - Platí-li, že se mikroekonomie zabývá výběrem optimálních variant výroby a spotřeby, pak je vědou o lidském rozhodování a následně i jednání. Skutečně. Ukazuje se, že se mikroekonomie stává jednou z nejdůležitějších společenských věd a je stále více chápána jako věda o lidském rozhodování a jednání. 0.4 Proč studovat mikroekonomii Základním předpokladem úspěšného studia mikroekonomie je uvědomění, k čemu toto studium je, jaké vyžaduje náklady a oběti, a naopak, jaké slibuje optimální výsledky a prospěch. Z toho pak vyplývá i příslušná psychická motivace a zájem o studium. Fatální chyby se dopouští ten, kdo na základě prvního letmého seznámení dochází k závěru, že mikroekonomie je příliš abstraktní disciplína, vzdálená od života, kterou nikdy k ničemu nebudu potřebovat. Stačí, když z ní udělám zkoušku. Ten, kdo takto přistoupí k jejímu studiu s největší pravděpodobností tuto vědu nezvládne a zkoušku neudělá. Už proto, že si uzavřel cestu k pochopení smyslu studia mikroekonomie. A což je z hlediska složení zkoušky ještě horší a co pedagog s naprostou jistotou pozná si uzavřel i cestu k pochopení obsahu a smyslu jednotlivých pojmů, zákonů a vnitřní logiky daného předmětu. Mikroekonomie je totiž vědou o reálném životě. Pravdou je, že používá abstraktní pojmy a konstrukce. Těmi však její studium pouze začíná. Čím více se seznamujeme s jejím obsahem, tím více prostřednictvím ní odhalujeme, jaká je skutečnost a o co jde v reálném životě. Mikroekonomie vytváří obecný rámec, do kterého si celý život můžeme ukládat své zkušenosti, poznatky, a tím je zhodnocovat pro další využití jak v oblasti profesního uplatnění, tak i v oblasti společenské angažovanosti či mezilidských vztahů. Jako taková přispívá též k rozvoji všeobecných poznávacích schopností člověka - učí ho používat abstraktní pojmy a matematické konstrukce, správně si utřídit poznání, logicky usuzovat apod. 0.5 Odkud kam při studiu mikroekonomie jdeme Studium mikroekonomie začíná vysvětlením obecných pojmů, principů a zákonů, jako jsou: - zákon klesajícího výnosu a zákon klesajícího užitku, výnosy z rozsahu, - paretovské optimum (název podle jména italského ekonoma Vilfreda Pareta), - princip nákladů obětované příležitosti, - indiferenční křivky (křivky lhostejnosti) a linie rozpočtu, - izokvanty a izokosty atd.

18 Základní východiska umožňují následovně vyvozovat další termíny, a to: hranice produkčních možností, poptávka a nabídka, tržní rovnováha, náklady a příjmy, rovnováha firmy, rozlišení dokonalé a nedokonalé konkurence, monopol, výrobní faktory a jejich ocenění, kapitál a úrok, všeobecná rovnováha, poměrná cena, veřejné statky atd. Tuto a další látku je nutno nejen znát, ale rozumět jí a pochopit ji. Nelze si osvojit mikroekonomii a udělat zkoušku, pokud student např. neví, co je to indiferenční křivka, co vyjadřuje, k čemu slouží, do jakých souřadnic ji vkládáme, co znamená určitý bod na této křivce, jak lze interpretovat přechod od jednoho bodu k druhému apod. Lze se např. setkat s tím, že student řekne: Já se tolik učil a tolik toho vím, jen jsem si nevzpomněl na to, v jakých souřadnicích uvažujeme indiferenční křivku. Říká tím ovšem jen to, že jeho znalosti nemají vůbec žádnou hodnotu, že podstatný mikroekonomický jev nepochopil. Mikroekonomie má poměrně přesnou vnitřní logickou strukturu. Když někdo nezná to základní, nerozumí tomu, pak nemá žádný smysl, že něco z dalšího je schopen papouškovat či opticky reprodukovat, pokud jde o používané grafy. Proto při studiu spoléhejte na svůj vlastní rozum, snažte se pochopit, ne biflovat, případné nejasnosti konzultujte s příslušným vyučujícím. Na závěr bakalářského studia mikroekonomie začnete chápat, jak se zákonitě chovají spotřebitelé a výrobci, jak se vytvářejí ceny, jak lze spočítat náklady a příjmy firem, pochopit základní nákladové a příjmové křivky a co z jejich sklonů a bodů protínání vyvěrá, co je to konkurence dokonalá i nedokonalá, jak se tvoří cena výrobních faktorů, všeobecná rovnováha atd. Ten, kdo se vydá cestou poctivého studia mikroekonomie, bude postupně a průběžně odměňován tím, že bude stále více rozumět, co je náplní bytí lidí kolem nás, náplní našeho vlastního života a co se kolem nás odehrává jak v oblasti ekonomické, tak i společenské. V podstatě o tom vypovídá mikroekonomie jako vědecká reflexe praktického života. 0.6 Jak studovat mikroekonomii (krok za krokem a s pochopením) Ten, kdo bude chtít pomocí mikroekonomie postupně pochopit reálný život a porozumět tomu, o co v něm jde (jak v oblasti svého profesního uplatnění, tak i v celkovém společenském vývoji), je na dobré cestě v přípravě na úspěšné složení zkoušky. Musí však ještě splnit další dvě podmínky: - Najít si ve svém týdenním rozvrhu čas, ve kterém by se ponořil do studia tohoto předmětu. Část této doby může věnovat čtení studijního textu, část tomu, že si sám nakreslí nejdůležitější grafy a body. Pak je třeba snažit se pochopit, co znamenají jednotlivé prvky grafu, a to sklony křivek, souřadnice, tečny, plochy vymezené křivkami apod. Uvidíte, že vždy po týdnu, když se vrátíte k látce, mnohé z toho, co vám napoprvé činilo potíže, se stává zřejmým a srozumitelným. - Nebát se komunikace se svým pedagogem, naopak obracet se na něj co nejčastěji. Pedagog je povinen přesvědčivě a včas reagovat na váš požadavek. Je totiž hodnocen podle kvality a intenzity komunikace se studenty. Když někdo umí položit otázku, když se umí na něco zeptat, znamená to, že se již něčemu naučil, že se v samostudiu již někam dostal. Klást otázky je věc nesmírně důležitá, neboť dotázaný učitel musí tvůrčím způsobem připravit odpověď s ohledem na individuální specifika toho kterého studenta, musí odhadnout jeho klady a zápory, tj. poznat studujícího korespondenta. Samostudium, při kterém nevznikají otázky, je nebezpečné a znamená v podstatě biflování. Zajisté nelze vyloučit mimořádné nadání pro ekonomii. Ale to jsou spíše výjimky než pravidlo. Proto doporučujeme: Úkoly, které jsou v učebnici uváděny, se pokuste průběžně řešit. Jsou řazeny od velmi jednoduchých až po poměrně obtížné. Když narazíte na problém,

19 spojte se s někým, kdo vám vysvětlí, jak úkol řešit. Je to velmi důležité pro přesné zjištění toho, kde jste přestali výkladu rozumět. Často se stává, že se odehraje následující rozhovor: Student - Nerozumím tomu. Pedagog - A čemu konkrétně? Student - Ničemu. Pak ovšem pedagog nedokáže pomoci. Pokud však student bude postupovat krok za krokem a řešit jednotlivé úkoly tak, jak jsou v učebním textu uvedeny, lze přesně zjistit, v čem je problém, kde je příčina toho, že přestal výklad chápat. Často to může být jen maličkost, kterou lze studentovi snadno vysvětlit. 0.7 Příprava na celý život (napojení na celoživotní zdroj informací a začlenění do absolventské sítě) Autoři tohoto textu působí na Vysoké škole finanční a správní. Na této vysoké škole se podařilo vytvořit poměrně silný tým (který využívá i spolupráci s dalšími odbornými institucemi), který se všestranně zabývá problematikou vývoje tržního mechanismu (včetně vývoje tržního mechanismu spojeného s kapitálovým trhem) v oblasti sociálního investování (tj. investování do rozvoje a růstu lidských schopností). Tato problematika vystupuje do popřední v několika významných aspektech: - jako jeden z nejdůležitějších momentů probíhající reformy veřejných rozpočtů; - jako klíčová oblast, v níž dochází k historicky významné změně orientace ekonomického vývoje v souvislosti se vznikem směrování na vzdělanostní společnosti; - jako oblast, která se bezprostředně dotýká vysokoškolského a celoživotního vzdělání samotného, vývojových tendencí, které zde probíhají. K uvedené problematice se koná na naší vysoké škole pravidelné každoročně mezinárodní vědecké konference, každý týden probíhá jednání (kterého se účastní odborníci i z dalších institucí) v rámci teoretického semináře na dané téma, periodicky je publikována řada odborných materiálů. V návaznosti na danou problematiku bylo zpracováno již několik desítek bakalářských prací a v současné době jsou zpracovávány další, včetně diplomových. Tím jsme se přiblížili ke splnění cíle, který odpovídá nejprogresivnějším trendům univerzitního studia ve světě: - Poskytnout absolventům celoživotní informační servis z oboru jejich uplatnění, který jim bude dávat konkurenční výhodu a umožní jejich rychlejší příjmový i kariérní vzestup. - Dosáhnout toho, aby ve vybraných oblastech obsahoval tento informační servis nejnovější poznatky z příslušného oboru (včetně výsledků vlastního původního výzkumu). - Zajistit zpětnou vazbu na aktuální aplikace výsledků v praxi u nás i ve světě). - Na základě výše uvedeného vytvářet absolventskou sít kooperující při realizaci nejvýznamnějších aplikací. Studium mikroekonomie (jednou z jehož nejvýznamnějších aplikací je právě řešení otázky přechodu ke vzdělanostní společnosti, vymezení tendencí zdokonalování tržního mechanismu a sociálního investování) je významným krokem k efektivnímu využití příslušného informačního servisu, ke zvyšování studentského podílu na jeho činnosti, případně i zapojení do jeho tvorby. Moderní vysoké školství (v těch zemích, kde se dynamicky rozvíjí, i v ostatních, kde bude nuceno rovněž obecné trendy sledovat) rychle mění svoji podobu. Jeho cílem již nemůže být

20 pouze dosažení příslušného certifikátu, který potvrzuje, že kdosi, cosi a kdysi absolvoval, s čímž by se měl spokojit po zbývající život. Dnes již s tím nevystačí. Není vyloučeno, že se objeví studenti, kteří projeví zájem o výše uvedenou problematiku a budou chtít prohloubit své znalosti z mikroekonomie. Právě těmto hloubavým a zvídavým osobnostem se otevírá cesta k zapojení do tvůrčí činnosti v rámci teoretického semináře. Jako první krok v tomto směru může být úvaha i rozhodnutí o zpracování vaší bakalářské práce na některá z témat, která se dané problematiky týkají. 0.8 Struktura textu A teď už směle do studia. Na závěr ještě několik poznámek ke struktuře textu: V závěru každé kapitoly je shrnutí a dva typy otázek. První jsou kontrolní otázky, na které byste měli dát odpověď bez větších problémů. Slouží k ověření toho, zda jste příslušnou kapitolu správně pochopili. Otázky k zamyšlení jsou náročnější, nemusí se vám vždy podařit na ně odpovědět, slouží k zařazení studované látky do širšího kontextu a k tomu, abyste se naučili samostatně uvažovat s využitím poznatků z mikroekonomie. Souhrnné vysvětlení základních symbolů, které textu užíváme: IC = indiferenční křivka, BL = linie rozpočtu Q = vstup, Q 1 = první vstup, Q 2 = druhý vstup, Q 1 1 = určitý počet jednotek prvního vstupu, Q 2 1 = určitý počet jednotek druhého vstupu Q = výstup (zpravidla statek), Q 1 = první výstup, Q 2 = druhý výstup, Q 11 = určitý počet jednotek prvního výstupu, Q 21 = určitý počet jednotek druhého výstupu P = cena D = poptávková křivka d = poptávková křivka po jednom produktu jedné firmy S = nabídková křivka s = nabídková křivka jedné firmy (individuální nabídková křivka) E = bod rovnováhy (např. bod, ve kterém se protíná nabídková a poptávková křivka) EC = Engelova křivka TU = celkový užitek, MU = mezní užitek TR = celkové příjmy, TC = celkové náklady π = zisk VC = variabilní náklady, FC = fixní náklady AR = průměrné příjmy, AC = průměrné náklady, AVC = průměrné variabilní náklady MR = mezní příjmy, MC = mezní náklady ACC = účetní náklady, OPC = náklady obětované příležitosti ACP = účetní zisk, EP = ekonomický zisk PPF = hranice produkčních možností Y = důchod/ příjem (např. spotřebitele) = znak pro přírůstek, přírůstek je definován jako rozdíl vyšší a nižší veličiny