1 ARCHITEKT ZDENĚK PLESNÍK (1914-2003) V září loňského roku zemřel ve věku devětaosmdesáti let akad. arch. Zdeněk Plesník. Veřejnost se mohla v roce 2001 seznámit s jeho dílem a pracovními postupy v kontextu expozice Petra Všetečky nazvané 3 vily Zdeňka Plesníka. Ta představila zlínská obydlí cestovatelů Hanzelky, Zikmunda a hudebního skladatele Lišky. Vedle tří staveb z období 50. let prezentuje výstava výbor z realizací, některé neuskutečněné návrhy a v případě Zikmundovy vily také metodu, vývoj názoru na svěřený úkol. Tato metoda, tříbení původní představy až do stádia technického záznamu určeného k provedení, vypovídá o generaci architektů, školených ještě v autentickém prostředí zásadní přeměny způsobu stavění. Základy tvarování materiálu v závislosti na jeho vlastnostech získal Plesník u Bohumíra Kupky na Státní odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Za svého mistra, který mu pomohl organizovat způsob myšlení nezbytný pro výkon profese, považuje prof. P. Janáka působícího na Státní umělecko-průmyslové škole v Praze. Přesvědčivost meziválečné stavební tradice vychází z šíře názorových proudů provázejících její vývoj. Obrat nastal v průběhu 20. let důsledkem proměny životního stylu a uplatňováním nových technických možností. Snaha o zachování uměleckosti architektury příklonem k sochařským metodám stavění vyústila konečně ve zjištění, že tradičních hodnot jako jsou stabilita, praktičnost, emotivní výbava je možno dosáhnout i redukovanými prostředky, postupy odvozenými z konstrukce účelových staveb, lodí, aut a letadel. P. Janák byl součástí generace, která tímto střetem prošla a definovala novou vnitřní ústrojnost oboru. Během základního školení na UMPRUM v letech 1933-1937 získal Plesník jasnou představu o smyslu své budoucí práce, nezávislý úsudek založený na vlastní zkušenosti, vnitřní svobodu myšlení nezbytnou v hodnotícím a rozhodovacím procesu. Jen kombinací této výbavy s morálně-volními vlastnostmi je možno si vysvětlit jeho neuvěřitelnou rezistenci vůči účinkům pozdějšího všeobecného marasmu. Významným zdrojem odborné průpravy je dvouletá praxe v Reklamním, později Stavebním oddělení firmy Baťa ve Zlíně, kterou absolvoval v letech 1937-1939. Zde poznal zevnitř chod velké projekční kanceláře zabývající se úkoly pro překotně rostoucí koncern i město, součinnost jednotlivých odborností, dělbu odpovědnosti, úlohu architekta v týmu. Nadchl se pro možnosti, které nabízí litá železobetonová skeletová konstrukce opakovaně používaná na stavbách výrobních i veřejných budov, neboť zcela vyhovuje jeho smyslu pro vnitřní svobodu uvnitř řádu. Je příznačné, že od okamžiku, kdy vstoupil do oboru navrhování umělého prostředí, až do konce používá stejné kompoziční principy a modulaci, pracuje v řádu, dosahuje svými prostředky jistého monumentálního účinku a napětí. Permanentní inovace, které zaznamenáváme třeba i na jednotlivých stavbách jediného souboru (OP Prostějov) se týkají reakcí na vývoj hygienických, provozních parametrů prostředí, využití nových stavebních postupů, vlastností materiálů, nečekaných spojení. Rád bych zde uvedl několik příkladů architektonické kresby a pracovních modelů, s jejichž pomocí Plesník dokumentuje, upravuje a zachycuje původní vizi svěřeného úkolu do výsledné podoby. Nejedná se o kresby pořízené ex post spolu s obsáhlými vysvětlujícími texty, nýbrž o vnitřní dialog, poměřování, srovnávání potenciálních možností a jejich kombinací. Jsou zde kresby k ranným
2 projektům i kresby k vrcholným pracím. Čistě technicky vzato mohly být vytvořeny v průběhu jednoho dopoledne, vždyť nahromadění určitého kresebného materiálu v krátkém čase, tj. pod jedním zorným úhlem, uvolňuje mysl pro nová spojení. Kresba tu neskýtá autorovi jen potěšení, nýbrž je nástrojem hodnocení. Jen tak může vystoupit ze svého angažmá a poměřit svou úlohu jakoby zvenčí. Současně pracuje architektonická kresba se zkratkou, stylizací a tím přispívá k odkrytí podstaty řešené úlohy. Je to způsob, jak vtisknout budově proporce, charakter, řád, symbolický význam. Perspektivní pohled z nástupní osy Oděvních závodů Jiřího Wolkera v Prostějově (1956-1963) ověřuje urbanistickou koncepci konfekčního závodu, jehož etážové sekce byly oproti zažitému zastavovacímu schématu prší uskupeny z provozních důvodů kolem páteřního příčného traktu do soustavy polouzavřených dvorů (obr. 1). Připojené detaily průčelí ukazují střídání charakteru pro snazší orientaci v rozlehlém komplexu, vývoj jejich skladby ovlivňují technické systémy budovy a stupeň prefabrikace obvodového pláště železobetonového skeletu (obr. 2). Nárožní perspektivní kresba z ranné fáze návrhu Státního výzkumného ústavu textilního v Liberci (1969-1978) hodnotí vztah výškové správní části a podélné podnože integrující shromažďovací sál a několik sekcí poloprovozů řazených ze dvou stran vstupní haly, která je rozvedena prostorově do dvou úrovní (obr. 3). Konstrukční podstatu domu tvoří střední tažené jádro nesoucí blok klimatizační strojovny. Krakorce zvedaných stropních desek nesou kovový plášť zavěšený po obvodu. (Obr. 1) Ortogonální perspektivní kresba - Oděvní závody J. W. Prostějov, 1956 (Obr. 2) Střídání charakteru průčelí - Oděvní závody J. W. Prostějov, 1956
3 (Obr. 3.) Perspektivní kresba - Státní výzkumný ústav textilní Liberec, 1969 Následující kresby nebo fotografie modelů se vztahují k neuskutečněným návrhům ze 70. let. Čtvercový půdorys vstupního podlaží a připojený řez představují studijní fázi návrhu Domu oděvů v Prostějově (1966). Souvislá plocha stavení je prostoupena světelnými šachtami, atrii a terasami organizujícími různorodou náplň do přehledného celku (obr. 4). V tomtéž roce byla uspořádána soutěž na novou provozní budovu Centroprojektu, kterou Plesník vyhrál návrhem sevřeným kolem ústředního atria. (Obr. 4.) Půdorys 1. podlaží, řez - Dům oděvů Prostějov, 1966
4 Projekt administrativní budovy Centrotex Praha (1969) je vsazen do složitých územních, dopravních, kompozičních souvislostí zástavby Pankrácké pláně a jejího panoramatu (obr. 5,6). Autor svůj koncept sevřené budovy rozložené kolem centrálního volného prostoru přizpůsobil místním podmínkám a navrhl stavbu tvaru obrácené pyramidy vyrůstající z podnože okolní zástavby. Dům je vyzdvižen ze svého okolí klínovitými podporami a nabývá výrazu antické stavby. Přes relativně malou výšku přejímá svojí siluetou funkci dominanty. Budova nabízí ve své podnoži, členěné půdorysně atrii, šachtami a střídáním výšek etáží, shromažďovací a předváděcí sály, stravovací, společenská zařízení, rozptylné a obchodní prostory, zařízení dopravní apod. (obr. 7,8) Kancelářské prostory zaujímají horní polovinu domu, umístěny ve velkých spojitých plochách organizovaných na principu velkoprostorových plně klimatizovaných pracovišť. Proti nadměrné tepelné zátěži v letním období působí přesahy jednotlivých pater (obr. 9). Skulpturální výraz není výsledkem estetické spekulace, nýbrž vůle k plnění široké škály praktických podmínek, které si architekt dokáže připustit a usmířit je ve svém řádu. Neuskutečněný návrh budovy Centrotexu představuje výsledek dlouhých koncepčních snah a vrcholné dílo architekta Plesníka (srovnej s vlastní realizací budovy). (Obr. 5.) Panoramatický pohled Centrotex Praha, 1969 (Obr. 6.) Pohled Centrotex Praha, 1969
5 (Obr. 7.) Řez stanicí metra Pankrác Centrotex Praha, 1969 (Obr. 8.) Fotografie modelu - Centrotex Praha, 1969 (Obr. 9.) Axonometrie skladby obvodového pláště, interiér - Centrotex Praha, 1969
6 Návazně v roce 1970 vzniká ve spolupráci s bratrem Janem další neuskutečněný projekt Filmových studií a laboratoří Bratislava Koliba. Připojené kresby z ranné fáze práce dokumentují základní provozní rozvrh, zónování celého souboru v kontextu využití dané polohy (obr. 10, 11). Návrh na uvolnění řady pozemků v jižní centrální části města a soustředění brněnské vlnařské výroby do kombinátu Mosilana v Černovicích (1970 1975) představuje vrchol dlouholetých snah o řešení postavení výrobního komplexu ve městě a jeho vztahu k užšímu okolí. Zlínský příklad Gahurova továrního města, které proniká do středu a tvoří jižní hranici náměstí Práce je zcela ojedinělý. Plesníkův hnízdový způsob organizace jednotlivých výrobních stupňů a správy kolem centrální sociální budovy, jež kloubí celý komplex do jednolitého obrazu ukazuje, že výroba nemusí být nutně koncentrována do souvislých ploch na předměstí, nýbrž může existovat v těsném vztahu k obytným čtvrtím (obr. 12). Konstrukční systém etážových velkoplošných hal se ustálil na dvousměrné ocelové prostorové příhradové desce o statické výšce 3m, která tvoří vodorovnou nosnou konstrukci na rozponech 18x18m při užitném zatížení 20kN/m 2. Mezistrop obsahuje veškerá potrubí a instalační rozvody. Výrobní haly o rozloze 3600m 2 obklíčené ze dvou stran podílem technických a sociálních přísluh tvoří skladebné jednotky řazené do jedno, dvou a třípodlažních bloků. Systém v sobě spájí výhody jednopodlažních e etážových výrobních budov a jejich nevýhody eliminuje. (Obr. 10.) Základní půdorysný rozvrh, perspektivní pohledy Filmové laboratoře Koliba Bratislava, 1970 (Obr. 11) Řez, perspektivní pohled - Filmové laboratoře Koliba Bratislava, 1970
7 (Obr. 12.) Fotografie modelu Vlnařský kombinát Mosilana Brno, 1970 V současné době využívání výpočetní techniky dochází postupně ke zmatení nástrojů a cílů. Architektura vzniká často jako druhotný produkt počítačové manipulace, výsledkem práce jsou pak její imitace, ruční kresba se pořizuje následně pro ilustraci inspirace. Měl jsem to štěstí sledovat architekta Plesníka při práci a myslím si, že architektonickou kresbu jako nástroj dobývání návrhu z podvědomí nelze dost dobře nahradit. Mají-li tyto pracovní kresby ještě i jinou hodnotu - tím lépe. Zdeněk Chládek architekt Poznámka: Publikované kresby, plány a snímky pocházejí z archivu autora. Byly zachráněny před zničením při úklidu bývalého pracoviště, kresby byly signovány Zdeňkem Plesníkem během oslavy jeho 80. narozenin.