ZORA - MĚSÍČNÍK ČESKÝCH SLEPCŮ Devadesát let mimořádného kulturního počinu

ZORA - MĚSÍČNÍK ČESKÝCH SLEPCŮ Devadesát let mimořádného kulturního počinu Monika Mužáková Anotace: Článek se zabývá historickým pozadím vzniku časopisu Zora a zhodnocením jeho reálného přínosu pro lidské i společenské zrovnoprávnění osob se zrakovým postižením v první polovině 20. století v českých zemích. Autorka poukazuje na dalekosáhlý význam tohoto periodika pro celé další emancipační úsilí i kulturní směřování několika generací nevidomých. Cílem článku je též snaha vysoce ocenit jedinečnou osobnost Karla Emanuela Macana a jeho blízkých spolupracovníků a přátel, kteří dokázali připravit podmínky pro změnu paradigmatu postaveni člověka se zrakovým postižením ve společnosti. Klíčová slova: kulturní podmínky pro nevidomé v českých zemích, Karel Emanuel Macan, slepecké svépomocné hnutí, spolek Český slepecký tisk, časopis Zora. Motto: K chvále života, který se dovede po všech cestách této země i s černou páskou rozběhnout tmy přes oči i bez žehnajícího úsměvu světla." 1 1 Kulturní podmínky pro nevidomé v českých zemích na přelomu 19. a 20. stol. Bezprostřední založení prvního slepeckého periodika v Brailleové písmu v lednu roku 1917 jisté urychlily hrůzné důsledky války, z bojiště se vracely stovky oslepených vojínů. Jeho vznik byl ale podmíněn především obecně neutěšeným stavem kulturních a vzdělávacích možností slepců v českých zemích. Na rozdíl od většiny jiných evropských zemí nevycházelo u nás do doby začátku první světové války jediné periodikum v Brailleové písmu. Nevidomí příslušníci německé menšiny měli situaci poněkud usnadněnou tím, že si mohli objednat četné slepecké časopisy vydávané v německém jazyce v jiných státech Evropy. 2 V Klárově ústavu pro slepé v Praze a Zemském ústavu slepců v Brně vycházely ojediněle české tituly v bodovém písmu, neexistovala slepecká knihovna. První úspěšné pokusy o vytvoření příznivějších podmínek pro kulturní život slepců na přelomu století se jednoznačné 1 Krchňák, R. S bílou holí. Drobné črty o světě, který nevidím, ale miluji. Úvod. Brno : Pomocný spolek samostatných slepců, 1948. 2 První vlastní časopis Mitteilungen (Sdělení) pro německou slepeckou komunitu ale začíná v Čechách vycházet snad až od r. 1935. Vydává ho čtyřikrát ročně Podpůrný spolek samostatných slepců pro členy své pobočky v Ústí n. Labem. BB

pojí se jménem Karla Emanuela Macana a následně se vznikem našeho největšího kulturního svépomocného slepeckého spolku Český slepecký tisk v roce 1915. 2 Karel Emanuel Macan (1858-1925) S jeho jménem se váže nově pojímaná a chápaná možnost společného sdílení bytí lidí nevidomých a vidomých i rozpoznaná odpovědnost nevidomého člověka za vlast - Karel Emanuel Macan (zakladatel české slepecké knihovny v Praze) ní život. K. E. Macan se stal plným právem symbolem našeho slepeckého spolčování i lidské nezdolnosti a vytrvalosti. Dnes je vnímán jako náš nejvýznamnéjší nevidomý hudební skladatel, ale zejména také jako ten, kdo věnoval značnou část svého života pomoci druhým a zásadně se zasloužil o svobodnou možnost nevidomého člověka naplnit svůj osud. Jeho pojetí smyslu života člověka s postižením zůstává pro nás plným právem trvalou hodnotou i dnes: O co byl ochuzen život Váš ve světě hmotném, co ztratili jste z jeho mizivých radostí a ldamů, nahradí Vám v nevyčerpatelném bohatství a dosud neznámých ryzejších hodnotách prohloubený život duševní, obrozený, od hmoty osvobozený život s dalekými obzory nových, lepších světů." 3 K. E. Macan se narodil 25. srpna 1858 v Pardubicích, po reálce studoval v letech 1874-1877 na pražské technice chemii. O pravé oko přišel při neopatrné manipulaci se zápalkou již v dětství, o druhé na prahu dospělosti. Již od mládí se věnoval hře na klavír a jako samouk složil několik drobných skladeb, umínil si tedy věnovat se hudbě. Na pražskou varhanickou školu byl přijat (1881) rovnou do druhého ročníku, skladbu studoval u Zdeňka Fibicha (1850-1900), jeho mše byla dokonce na doporučení Johannese Brahmse (1833-897) uvedena ve Vídni. Největšího úspěchu dosáhl v písňové tvorbě a smyčcovým kvartetem f moll, které bylo slavnostně provedeno na oslavu 3 Macan, K.E. Úvodník. Zora, 1917, č. 1. 285

Macanových šedesátin (1919) v Obecním domě za přítomnosti prezidenta republiky. Zesnul dne 6. února 1925. Jeho hudební úspěchy dnes nejsou doceněny, zásadní význam si však uchovává jeho nezištné působení ve prospěch stejně postižených lidí. S radostí a houževnatostí vždy propagoval českou slepeckou knihu a esperanto mezi nevidomými. V roce 1890 absolvoval ve Vídni kurz pro učitele slepců a již od ledna 1891 působil jako literní a hudební učitel, následně jako pedagogický správce v Klárově ústavu. O tři roky později založil v jeho prostorách naši první slepeckou tiskárnu. Zde se mu podařilo roku 1896 vydat první čítanku pro slepé děti. V té době se angažoval i v přepisování prvních knih do bodového písma v českém jazyce. Pro tuto činnost získal mnoho svých vidomých přátel a věnoval jí nezištně vlastní finanční prostředky. První válečný rok přinesl velký zvrat v jeho pedagogické práci v Klárově ústavu. Z fronty se začínají vracet první oslepení vojíni". Počínaje rokem 1915 tímto ústavem prochází každoročně přibližné čtyřicet válečných slepců, pro které zde nechal jeho ředitel Emil Wagner (1857-1928) otevřít zvláštní oddělení. Ztráta zraku působila na mnohé vojíny drtivé. Bylo třeba veliké trpělivosti, než se s novým způsobem života aspoň trochu spřátelili a než se mohlo přistoupiti k jejich výcviku." 4 A byl to právě K. E. Macan, kdo neúnavně poskytoval osleplým vojínům základní sociální rehabilitaci a učil je získávat nejdůležitější dovednosti při adaptaci na nové životní podmínky. Při práci a rozhovorech s nimi si Macan znovu naléhavě uvědomoval, jak citelné nevidomí pro své kulturní i lidské směřování postrádají knihy a časopisy. Všechny výše uvedené důvody ho dovedly k rozhodnutí založit nový svépomocný slepecký spolek, 5 který by se orientoval výhradně na vydávání tiskovin v bodovém písmu v českém jazyce. 3 Spolek Český slepecký tisk (ČST) Dne 8.12.1915 se K. E. Macan jako člen Zemského spolku pro výchovu a opatřování slepých v království českém účastnil jeho schůze na Staroměstské radnici, kde se snažil přesvědčit jeho představenstvo o nutnosti zásadním způsobem změnit dosavadní neutěšený stav kulturních možností nevidomých lidí. Zejména díky podpoře jeho předsedy, profesora MUDr. Jana Deyla (1885-1924), vlivného činovníka i v dal- 4 100 roků Klárova ústavu slepců v Praze. Praha : vlastním nákladem, 1932. 42 s. 5 Svépomocný neboli podpůrný spolek (na rozdíl od spolku dobročinného, charitativního) je založen na vzájemné podpore a solidaritě jeho členů, které pojí např. v tomto případě zrakové postižení. První takový spolek v českých zemích s názvem Vzájemné se podporující spolek nevidomých pro země Koruny české v Praze založili lidé se zrakovým postižením již v roce 1902. V r. 1913 změnil název na Podpůrný spolek samostatných slepců (PSSS).

ších slepeckých korporacích, se podařilo odsouhlasit v rámci stávajícího spolku vytvoření nového Odboru pro slepecký tisk český". Teprve od roku 1915 mohou naši slepci kulturně žiti ve své mateřštině. Toho roku byl založen spolek Český slepecký tisk, který si vytkl za úkol četbou mírniti duševní útrapy válečných slepců, a proto počal pro ně vydávati slepecky tištěné české knihy a časopisy. Do té doby, až na několik čítanek, nebylo českých knih pro slepé a vzdělání naši nevidomí musili si opatřovati četbu z knihoven německých". 6 Předsedou odboru se stal Metod Jan Zavoral (1862-1942), opat strahovský, významný protektor i donátor pražských slepeckých ústavů a korporací. Prvním počinem odboru se stalo v srpnu r. 1916 vydání almanachu Jitřenka, který si kromě osmdesáti válečných slepců přečetlo i přes sto slepců civilních. Nicméně nejdůležitější okamžik nastal v lednu r. 1917, kdy došlo k vydání prvního čísla časopisu pro slepce v českých zemích ZORA. 4 Časopis ZORA Dostatečně výmluvný je následující text iniciátora celého našeho slepeckého kulturního hnutí a současně prvního redaktora Zory K. E. Macana: Odbor přistupuje k vydávání Zory v důvěryhodné naději, že stránky její přinesou Vám nejednu světlou chvíli, nejedno radostné uspokojení a zodpovědí nejednu z těch nutkavých otázek, jež Vám dnes klade nový poměr Váš k životu a nové životní Vaše cíle. Neboť každý z nás máme stejné právo na plný, nezkrácený život ve všech jeho složkách a na živou, spolučinnou účast svoji na všem tom, čím kypí jeho věčné se ohrožující, požehnaný proud..." 7 Obrázek o tom, jaké naděje vkládali nevidomí do své Zory, si nejlépe můžeme utvořit ze vzpomínky členky osmnáctičlenného stálého správního výboru spolku a neúnavné propagátorky rovnoprávného postavení slepců Emilie Pollandové (1893-1980): Prostými slovy nelze ani vyčíslit pocit radosti, který naplnil tehdy mé nitro, když se první číslo tohoto - nám nevidomým drahého listu - ocitlo v mých rukách. Slzy radosti mne polily a jisté i stejné všecky ostatní mé druhy v osudu u vědomí, že konečně je odčiněna křivda, která nás české děti tak hrozně bolela, když musily jsme se učiti čtení slepeckému písmu z knih německých. Políbila jsem tento tenký svazek..." 8 Macan kolem sebe soustředil mnoho svých přátel a nadšených spolupracovníků a postupně se podařilo i v složité válečné době získat nezbytné finanční prostředky nejen na vydávání časopisu, ale i jeho 6 Výroční zpráva ČST za rok 1946. Praha : vlastním nákladem, 1947. 10. s. 7 Macan, K.E. Zora. Praha, 1917, č. 1, s. 2. ' Pollandová, E. Třicet let českého slepeckého tisku. Svét nevidomých, 1947, č. 3, s. 9. m

XXXII. VÝROČNÍ Z P RÁVA spolku ČESKÝ SLEPECKÝ TISK Praha II, Krakovská 21 z a r o k 1 9 4 6 Válené příznivce spolku, kteří flenský příspřvek nebo dar Již poukázali, pékné prosíme, aby vložené složenky laskavé užili k liskáni nových členů spolku. Obdriite-U omylem tutéž lásilku CST. Trafte ji v téže obálce. Pro Český slepecký tisk vytvořil toto půvabné výtvarné dílo Alfons Mucha v roce 1933. Znázorňuje sedící nevidomou dívku čtoucí v knize. Nálepka v hodnotě jedné koruny se prodávala se záměrem, aby mohl být postaven vlastní spolkový dům.

hudební přílohy. Klárův ústav poskytl určité technické zázemí, tiskařský a lisovací stroj. Mimořádné nesnadné začátky ilustruje skutečnost, že Macan veškeré práce kolem časopisu Zora, jehož je zakladatelem a prvním redaktorem, řídil ve své vilce v Praze-Košířích. Vlastní tiskařské práce probíhaly první čtyři roky na pražské škole na Santošce, kde řídící učitel Jaroslav Srp (z předělané gumové ždímačky) vlastnoručně vyrobil válcový lis a za dobrovolné pomoci mnoha svých žáků v jejich volném čase po vyučování i v době prázdnin tiskl jednodivá čísla. Tiskárna" se poté stěhovala po různých pražských školách až do konce druhé světové války. Úspěch časopisu a velký zájem, který o něj nevidomí projevili (už v prvním roce si Zoru objednalo 129 stálých předplatitelů), podpořil vůdčí osobnost veškerého dění K. E. Macana v úmyslu přeměnit Odbor na samostatný spolek. K jeho založeni došlo 14. května 1918 a jeho předsedou se stal strahovský opat dr. Metod Zavoral, místopředsedou prof. Jan Deyl, císařský rada Schroetter a hraběnka z Nostic-Rienicků. Dne 18. června obdržel spolek povolení od C. k. místodržitelství k zahájení činnosti. Skládal se původně z odborů redakčního, musejního, knihovního a finančního neboli agitačního. Účelem spolku bylo vydávati pro nevidomé hmatovým písmem knihy i časopisy v jazyku českém nebo slovenském, jakož i hudebniny, zřizovati knihovny a zřiditi a finančně zaříditi vlastní tiskárnu a podniky, jimiž by se prospělo k osvětovému povznesení slepců". Spolek získával prostředky z veřejné dobročinnosti, darů a členských příspěvků. Ty činily v případě nevidomých dvé koruny a vidomých čtyři koruny ročně. Veškerá práce spolku se zaměřila na vydávání Zory a postupné i dalších jejích příloh. Své síly nabídli zcela nezištně další přední aktivisté slepeckého hnutí: Ant. Růžička, předseda Podpůrného spolku samostatných slepců, kpt. Rud. Frezsl, Jar. Srp aj. Připomeňme si stručně alespoň dva lidské osudy spjaté se slepeckým hnutím: 4.1 Ema Pollandová-Rabanová Narodila se 26. dubna 1893 v zámožné rodině obchodníka v Praze. O zrak přišla v raném dětství. Vychodila Hradčanský ústav pro slepé děti, kde se věnovala hře na klavír a housle, z obou nástrojů složila později státní zkoušky. Stala se jednou z prvních soukromých učitelek hudby u nás, dokonce příležitostné koncertovala. Byla mimořádně inteligentní a činorodá a díky svému rodinnému zázemí měla i noblesní vystupování. Její trvalé úsilí o zlepšení postavení nevidomých žen vyústilo v r. 1925 v rozšíření příloh ZORY o další, zaměřenou - jak sám název Nevidomá hospodyně napovídá - výhradně na ženská témata. Jejím cílem bylo dodat nevidomým ženám odvahu osamostatnit se a dokázat vést plnohodnotný rodinný život. Ema Pollandová ji 9 Stanovy ČST. Praha, 1918. 289

redigovala od samého počátku nepřetržité dalších neuvěřitelných padesát let. Zmínku si zaslouží současný nový název přílohy. Na paměť její zakladatelky byla přejmenována podle jejího křestního jména na EMU a pod tímto názvem vychází dosud. Ema Pollandová mohla svoje hudební vzdělání uplatnit při vedení další přílohy ZORY, a to Hudebné-teoretické. Vydávala zde díla českých skladatelů v bodové notaci. Ema Pollandová se vyznačovala značným organizačním talentem, obstarávala např. sama celou administrativu a korespondenci ZORY ve svém bytě na Vinohradech. Stala se neúnavnou spolupracovnicí a oporou K. E. Macana a podílela se na činnosti všech významných slepeckých spolků. Poznatky o moderních směrech ve světovém slepeckém hnutí získávala také ze zahraničních slepeckých časopisů. Opakovaně poukazovala na potřebu kulturního povznesení nevidomých žen a její významný praktický podíl na založení Ženského odboru v rámci PSSS v roce 1930 je nezpochybnitelný. Stala se jeho předsedkyní a v této funkci byla opakované potvrzována. Ženský odbor organizoval pro své členky kurzy vaření, tance, různé bazary apod. Snažil se zaměstnávat nevidomé ženy ve svých dílnách jako strojní i ruční pletařky a získávat různé sociální úlevy pro své členky. Po únoru 1948 Ema Pollandová jako jedna z mála vůdčích činovníků slepectví odmítla sjednocující tendence slepeckých organizací. Statečně dokázala poukazovat na značný majetek slepeckých korporací, který převzala nástupnická Ústřední jednota invalidů, i na vývoj v této organizaci, který probíhal pod politickým diktátem. Tato výjimečná žena umírá 19. září 1980. 4.2 Rudolf Freszl Doba nejvétšího rozmachu slepeckých korporací v období první republiky je úzce spjata i s tímto jménem. R. Freszl se narodil 31. října 1879 v Praze, vystudoval německé gymnasium v Liberci a vysokou školu intendanční ve Vídni. Po jejím ukončení je přidělen zpět do Prahy a v hodnosti kapitána pražské posádky nastupuje slibnou vojenskou kariéru. O zrak přišel z dosud neznámých příčin pravděpodobně v roce 1910; tehdy byl v hodnosti setníka z důvodu slepoty penzionován. Rudolf Freszl se záhy naučil Brailleovu písmu a začal přepisovat knihy pro Deylův ústav. Spřátelil se K. E. Macanem, od roku 1917 mu pomáhal při vydávání prvního čísla ZORY a podílel se na činnosti dalších slepeckých spolků. Byl zvolen místopředsedou správního sboru (kuratoria) Deylova ústavu pro slepé, místopředsedou Družiny osleplých vojínů a I. místopředsedou spolku Český slepecký tisk, kterým byl též od r. 1937 čestným členem. Po smrti K. E. Macana v roce 1925 se ujal na patnáct let funkce šéfredaktora ZORY. I po roce 1940, kdyjej vystřídal Ferdinand Wildmann (1895-1980), zůstává odpovědným redaktorem všech slepeckých časopisů, které vydával Český slepecký tisk, a prováděl veškeré korekturní práce. Zemřel 1. dubna 1949.

Obsahově se časopis zaměřil na informování svých čtenářů v oblasti kultury slova i hudby, slepecké spolkové činnosti, života nevidomých ve světě a vzdělávacích možností. Postupně začaly vycházet jeho četné přílohy: Zpravodaj, Hudebné- -teoretická, esperantská Auroro, Poučná příloha, Šachová příloha, Nevidomá hospodyně, Naše beseda aj. Pro děti vyšly přílohy Na úsvitě (pouze v r. 1928) a Pro naše nejmenší (1930-1933). Tento způsob vydávání příloh - samostatně od hlavního periodika, dle rozdílného zaměření čtenářů, prosadil již od počátku sám Macan a přetrvává do současnosti. Ještě za Macanova života došlo k naplnění účelu spolku svrchovanou měrou. Díky Zoře a nadšenců kolem ní od jejího prvního vydání až dosud je s tímto časopisem svázáno hnutí za občanskou i lidskou emancipaci nevidomých. Zora se i po smrti svého zakladatele (1925) postupně rozšiřovala, rostl počet jejích příloh. Články se orientovaly na nejrůznéjší aspekty slepeckého hnutí a spolkového života. Spolku se podařilo zakoupit vlastní tiskařský stroj, došlo k pozvolnému nárůstu stálých předplatitelů Zory, počátkem roku 1934 měla již 422 předplatitelů, spolek 1100 členů, z toho 700 nevidomých. K časopisecké produkci se postupné přidávalo vydávání klasických děl české literatury i prvních knížek pro děti. I během druhé světové války spolek dokázal vždy shromáždit dostatek finančních prostředků, aby nemusel zastavit vydávání časopisu. V roce 1945 se redakce Zory přemístila do nově získané spolkové budovy v Praze, Krakovské ulici, kde sídlí dosud. Po roce 1945 spolek získal úřední povolení k rozesílání vánočních a velikonočních pohlednic, které spolku přinášely každoroční čistý zisk přes milion korun a umožňovaly mu další činnost. Z těchto peněz se např. nakupovaly různé pracovní a vzdělávací pomůcky pro nevidomé členy, dotovalo se i předplatné Zory. A když vyskytne se případ, že pro naprostou nemajetnost nemůže i ten nebo onen tisky předplatiti, poskytne mu spolek na žádost časopisy i zcela zdarma." 10 I v osvobozeném Československu spolek ČST nadále sehrával klíčovou úlohu na poli péče o kulturní osvětu nevidomých. Tiskl časopisy a vydával knihy a noty pro děti i dospělé, včetně učebnic pro potřeby slepeckých výchovných ústavů. Cenné údaje poskytl zápis z 32. valné hromady spolku ze 16. června 1947. Dovídáme se, že spolek měsíčně potiskl čtyřicet tisíc dvojlistů papíru pro 555 dospělých odběratelů a 145 dětí. Nadále vydával měsíčník Zoru s devíti přílohami v rozsahu samostatných časopisů. Spolek pořádal pro nevidomé kurzy psaní na stroji, výuku bodového písma u později osleplých, zvažoval otevření Zemanova slepeckého musea". Spolek měl v roce 1947 devatenáct stálých zaměstnanců, z nichž patnáct bylo 10 Redakční zpráva ČST za rok 1947. Praha, 1948.

nevidomých. Výbor spolku byl tvořen dvanácti členy, z nich byla polovina nevidomých. 13. listopadu 1950 předseda spolku PhDr. Q. M. Vyskočil obdržel oznámení Ministerstva vnitra, čj. 4-8-1. 6. 50 o tom, že spolek Český slepecký tisk zanikl. Časopis Zora naštěstí nikoli. Stejně tak by neměl zaniknout ani náš obdiv k těm, kteří tvorili dějiny našeho svépomocného slepeckého hnutí. K jejich myšlenkám a nadějím. K tomu zástupu mužů a žen, kteří, stejné jako jeden z jeho zakladatelů Karel Emanuel Macan, věřili, že život je úžasný, krásný - a nejen v plném slunečním poledni, ale i v hluboké, temné půlnoci"." Závěr Rok 1915 - založení odboru Český slepecký tisk a rok 1917 - počátek vydávání prvního českého periodika v Brailleové písmu mají zásadní význam pro rozvoj a další směřování celého hnutí nevidomých a jejich společenskou integraci v českých zemích. Literatura: DIGRIN, L. Vývoj slepeckého tisku v našich zemích. Praha: Tyfloinformační agentura Radar, 1993. KRCHŇÁK, R. S bílou holí. Drobné črty o světě, který nevidím, ale miluji. Brno: Pomocný spolek samostatných slepců, 1948. KURZ, J.; NEUBERT, F.K. Deylův první český ústav pro nevidomé. Praha : Ústřední výbor svazu invalidů, 1985. LAŠŤOVKA, M.; LAŠŤOVKOVA, B.; RATAJ, T.; RATAJOVA, J.; TŘI K AČ, J. Pražské spolky. Praha : SCRIPTO- RIUM, 1998. LEDVINKA, V.; PEŠEK, J. (ed.). Od středověkých bratrstev k moderním spolkům. Praha: SCRIPTORIUM, 2000. Obecné otázky neziskového sektoru. Sborník. Praha: AGNES, 1999. Péče o chudé a péče o mládež ochrany potřebnou v Republice československé v roce 1931. Praha : Státní ústav statistický, 1935. POLLANDOVÁ, E. Třicet let českého slepeckého tisku. Svét nevidomých, 1947. SMÝKAL, J. Pohled do dějin slepeckého písma. Brno : Česká unie nevidomých a slabozrakých, 1995. SMÝKAL, J. Pohled do dějin slepeckých spolků. Brno: Slepecké museum SONS v Brně, 2000. SMÝKAL, J. Tyflopedický lexikon jmenný. Brno: SONS, 2001. Seznam pramenů: 100 roků Klárova ústavu slepců v Praze, Ústav pro zaopatřování a zaměstnávání dospělých slepců v Praze. Praha: vlastním nákladem, 1932. " Macan, K. E. Úvodník. Zora, 1917, č. 1.

Redakční zpráva ČST za rok 1947. Praha, vlastním nákladem, 1947. 1948. Výroční zpráva za rok 1917. Praha: Klárův Stanovy ČST. Praha, 1918. ústav vlastním nákladem, 1918. Výroční zpráva ČST za rok 1946. Praha : Zora, 1917, č. 1. KNIŽNÍ NOVINKY NAKLADATELSTVÍ PORTÁL LEBEER, J. (ed.)., a kol. Programy pro rozvoj myšlení dětí s odchylkami vývoje: Podpora začleňování znevýhodněných dětí do běžného vzdělávání. Praha : Portál, 2006. 256 s. ISBN 80-7367-103-4. Kniha stručně poukazuje na význam inlduzivního (integrovaného) vzdělávání dětí s odchylkami vývoje, ale především seznamuje s některými z nejúspěšnéjších programů pro rozvoj myšlení a celkovou podporu rozvoje dětí s odchylkami duševního vývoje způsobenými postižením nebo sociokultumím znevýhodněním. Mezi ně patří světové známá metoda R. Feuersteina zprostředkovaného učení a rozvoje poznávacích funkcí; model konceptuálního vyučování norského pedagoga Magne Nyborga a jeho žáků, jehož záměrem je systematický rozvoj obsahu pojmú a jejich kategorizace; portsmouthský systém rozvoje řeči a čtení u dětí s vážnými poruchami v raném věku; metody aktivace kognitivních funkcí, které se osvědčily v Rumunsku u dětí sociálně deprivovaných, žijících v nepodnětném prostředí (především romských). I když publikace nenahrazuje speciální výcvik pro práci s danými programy, poskytuje podrobné informace včetně řady cvičení a postupů, které budou inspirací pro všechny, kdo pracují s postiženými dětmi i běžnými předškoláky a žáky prvních ročníků školy. Knihu uvítají speciální pedagogové, pedagogičtí psychologové, logopedi, učitelky mateřských škol, učitelé základních škol, třídní asistenti i rodiče.