JAROSLAV PEREGRIN V znam a struktura PRAHA 1999 3
OIKOYMENH Edice Oik menè Hennerova 223 150 00 Praha 5 www.oikoymenh.cz Kniha vych zì za laskavèho p ispïnì GrantovÈ agentury Akademie vïd»eskè republiky, grantov kol Ë. E0009005, nositel J. Peregrin Jaroslav Peregrin, 1999 OIKOYMENH, 1999 ISBN 80-86005-93-3
OBSAH VOD 0.1 O Ëem je tato kniha...9 0.2 Jak je tato kniha naps na...13 0.3 ProË tato kniha nenì naps na tak, jak se o strukturalismu obvykle pìöe...17 0.4 PodÏkov nì...22» ST I. ñ SAUSSUROVSK STRUKTURALISMUS...25 1. CO JE TO V ZNAM?...27 1.1 Slova a,ment lnì reprezentaceë...27 1.2 Je v znam v lidskè mysli?...31 1.3 Je jazyk n strojem sdïlov nì myölenek?...35 1.4 V znamy jako objektivnì abstrakta...39 1.5 SÈmantika versus sèmiotika...41 1.6 Jazyk a,struktura svïtaë...45 2. STRUKTURALISMUS: HESLO NEBO POJEM?...49 2.1 Jazyk:,nomenklaturaë nebo,strukturaë?...49 2.2 Co je to strukturalismus?...52 2.3 Co Ìk Saussure...54 2.4 ProblÈmy...59 2.5 Saussure versus Frege...63 2.6 Strukturalismus a lingvistika...66 2.7 Strukturalismus a filosofie...69 3. CELKY A» STI ñ MATEMATICK POHLED...72 3.1 Abstrakce...72 3.2 Soustavy celk a Ë stì...78 3.3 Kompozicionalita...82 3.4 Zrod hodnot z identit a opozic...88 3.5 P Ìklady...92 3.6 Aktu lnì a potenci lnì nekoneëno...98 3.7 Princip kompozicionality v znamu...103 3.8 Dodatek: Struktura jako soubor vztah a operacì...107
» ST II. ñ STRUKTURALISMUS (POST)ANALYTICK CH FILOSOFŸ...111 4. PÿEKLAD A STRUKTURA: WILLARD VAN ORMAN QUINE...113 4.1 NeurËitost p ekladu...113 4.2 NeurËitost reference a ontologick relativita...115 4.3 Jazyk a myölenì...119 4.4 P eklad a struktura...124 4.5 Quin v pragmatismus...128 4.6 Univerzum diskursu a ontologickè z vazky...131 4.7 AnalytickÈ a syntetickè...136 4.8 Holismus versus korespondenënì teorie jazyka...139 4.9 ShrnutÌ: Quin v strukturalismus...142 5. PRAVDIVOST A STRUKTURA: DONALD DAVIDSON...144 5.1 Radik lnì interpretace a princip vst Ìcnosti...144 5.2 TarskÈho teorie pravdivosti...147 5.3 V znam jako,mï Ìtkoë...153 5.4 ÑT etì dogma empirismuì...156 5.5 Omyl a pravda...159 5.6 Davidson a pragmatismus...160 5.7 ÑM tus subjektivnìhoì...163 5.8 ShrnutÌ: Davidson v strukturalismus...167 6. INFERENCE A STRUKTURA: WILFRID SELLARS A ROBERT BRANDOM...169 6.1 P ipisov nì v znamu jako,funkënì klasifikov nìë...169 6.2 OdboËka: Carnap a,kvazisyntaktickèë v roky...171 6.3 Funkcionalismus...175 6.4 V znam a inference...179 6.5 Normativita...183 6.6 ÑUd v nì a poûadov nì d vod ì...188 6.7 Znovu holismus...194 6.8 ShrnutÌ: Sellars v a Brandom v strukturalismus...195» ST III. ñ S MANTICK STRUKTURA JAZYKA A JEHO V RAZŸ...197 7. V ZNAM A INFEREN»NÕ ROLE...199 7.1 Inference...199
7.2 Vypl v nì...202 7.3 V znam jako,zhmotnïnìë inferenënì role...206 7.4 Modelov nì v znamu versus ontologicko-sèmiotickè ch p nì jazyka...209 7.5 Extenzion lnì model v znamu...212 7.6 V znamy jako produkty opozice pravda/nepravda...219 7.7 Intenzion lnì model v znamu...221 7.8 Intenzionalita jako,katalyz tor v znamuë...226 7.9 SÈmantickÈ modely zohledúujìcì dalöì typy inferencì...228 7.10 Syntax a sèmantika...232 8.,PÿIROZEN ë A,FORM LNÕë...235 8.1 Co znamen mìt strukturu?...235 8.2 JeötÏ jednou,radik lnì p ekladë...236 8.3 Geometrie...240 8.4 Struktura jako form lnì prisma...244 8.5,SvÏt p irozenèhoë a,svït form lnìhoë...247 8.6 Formalizace...249 8.7 Dodatek: Vzorce a pravidelnosti...252 9. STRUKTURY V RAZŸ...256 9.1 SÈmantick struktura v razu?...256 9.2 ÑLogick formaì ChomskÈho & spol....258 9.3 ÑRealistick ì kritika ChomskÈho...262 9.4 ÑLogick formaì logik...265 9.5 Logick forma jako vyj d enì inferenënì role...269 9.6 Logick forma jako prisma...271 9.7 ZneuûÌv nì logick ch forem...275 10. Z VÃR...280 Citovan literatura...283
8
VOD 0.1 O Ëem je tato kniha Co je to jazyk a co je to v znam jazykovèho v razu? M ûe se zd t, ûe na tyto ot zky je v principu snadn odpovïô: jazyk je jak si soubor oznaëenì, kterè jsme zavedli kv li tomu, abychom se mohli dohovo it o tom vöem, co n s obklopuje, a v znamem v razu je pak prostï ta vïc nebo ta entita, kter je tìmto v razem oznaëov na. Kdyby tedy nebylo jazyka, byl by tu ñ podle tèto odpovïdi ñ stejn svït, jak je tu teô, a my bychom o nïm mohli i stejn m zp sobem p em ölet, jenom bychom si svè myölenky nedok zali sdïlovat. Je tomu ale skuteënï tak, ûe jazyk nenì v z sadï niëìm jin m neû souborem,n lepekë, jimiû prostï jenom opat ujeme to, co je kolem n s? Je tomu tak, ûe jazyk pot ebujeme aû v okamûiku, kdy n m p estane staëit o svïtï p em ölet, a zaëneme mìt z jem svè myölenky sdïlovat? Je tomu tak, ûe v znamem slova je prostï to, pro co jsme toto slovo zavedli jako pojmenov nì a co by tu bylo, i kdyby jazyka nebylo ñ jenom nepojmenovanè? V tèto knize se pokusìme naznaëit, ûe odpovïô na tyto ot zky je z porn a ûe p isuzovat jazyku (ve vztahu ke svïtu) pouze takto pasivnì roli je neudrûitelnè. NÏkterÈ d vody, proë je jazyku t eba p isoudit roli mnohem aktivnïjöì, jsou ovöem nasnadï. ZaprvÈ je tu vìcemènï trivi lnì fakt, ûe mnoho z toho, co jazykem pojmenov v me, by stïûì mohlo existovat, kdybychom jazyk nemïli, protoûe to p Ìliö zce souvisì s praktikami a institucemi, kterè bychom bez jazyka nikdy nemohli mìt ñ viz leû, vysvïdëenì, parlament atd. atd. ZadruhÈ, a to je podstatnïjöì, mnoho vïcì, kterè jazykem pojmenov v me a jeû tak pat Ì do naöeho svïta, by se pro n s stïûì stalo vïcmi, kdybychom o nich jako o vïcech nezaëali hovo it. VezmÏme nap Ìklad ËÌsla: stïûì d v smysl p edstava, ûe by pro n s ËÌsla ñ jakoûto vïci ñ existovala, kdybychom nebyli vyvinuli naöi matematiku, to jest kdybychom 9
vod nep eöli od pouhèho poëìt nì k pojedn v nì o ËÌslech jakoûto o vïcech, k tomu, ûe zkoum me, zda ËÌsla existujì (ÑExistuje nejvyööì prvoëìslo?ì), ûe jim p ipisujeme vlastnosti (Ñ»Ìslo pït je lichèì) atd. 1 Zat etì, kdyby tomu mïlo b t tak, ûe kaûdè slovo se do naöeho jazyka dostalo prostï proto, ûe jsme si vöimli p ÌsluönÈ vïci a chtïli jsme ji pojmenovat, museli bychom mìt za to, ûe ve svïtï kolem n s existujì nejenom kr lìci, kameny, Ëi automobily, ale i vïci, kterè jsou pojmenov v ny takov mi slovy jako t eba Ñnicì, ÑlevnÏjöÌì Ëi Ñp edì. Uû tyto (zatìm jenom naznaëenè vahy) tedy ukazujì, ûe p edstava, ûe jazyk je pouh m souborem n lepek a ûe v znamy jazykov ch v raz jsou prostï on lepkov van mi vïcmi, m ûe b t velice zav dïjìcì. To, co v razy jazyka oznaëujì, by tu mnohdy neb t tohoto jazyka nebylo ñ a ani n ö svït a naöe myölenì by tedy, neb t jazyka, rozhodnï nemohly b t tìm, ËÌm jsou. To je, domnìv m se, pro pochopenì nejenom povahy naöeho jazyka, ale i povahy naöeho svïta a naöeho myölenì, z sadnì. N zor, ûe to, co sv mi v razy oznaëujeme, v jistèm podstatnèm smyslu dost v koneën tvar aû pr vï skrze toto oznaëov nì, se ovöem m ûe zd t ponïkud podivn ; nenì vöak niëìm nov m: jednìm z tïch, kdo ho razili, byl öv carsk lingvista Ferdinand de Saussure, jehoû n zory, formulovanè na p elomu devaten ctèho a dvac tèho stoletì, veöly do dïjin lingvistiky a filosofie pod hlaviëkou strukturalismus. J se v tèto knìûce p i zkoum nì povahy jazyka a v znamu pokusìm nav zat pr vï na nïkterè myölenky saussurovskèho strukturalismu, avöak budu se snaûit je rozebrat a domyslet zp sobem, kter nenì obvykl, totiû tak, ûe se je pokusìm uvèst do souvislosti s modernì form lnì logikou. P itom se budu snaûit uk zat, ûe je-li Saussurovo uëenì nahlèdnuto z tohoto zornèho hlu, lze za pokraëovatele saussurovskèho strukturalismu prohl sit nïkterè filosofy, kterè by jinak do souvislosti se Saussurem asi nikdo ned val. 1 Abychom se vyhnuli nedorozumïnì, je ovöem zapot ebì zd raznit to, ûe souë stì pojmovèho r mce, kter je d n naöìm souëasn m jazykem, je nejenom existence ËÌsel, ale i p edpoklad, ûe ËÌsla jsou takov m druhem objektu, kter nem ûe vznikat Ëi zanikat. Takûe v tomto smyslu teô pro n s ËÌsla existovala,vûdyë (p esnïji eëeno ned v smysl si p edstavit dobu, kdy by neexistovala). P esto je vöak z ejmï existence ËÌsel ñ spolu s p edpokladem jejich nadëasovè existence ñ z ejm m d sledkem instituce naöeho pojmovèho r mce. 10
0.1 O Ëem je tato kniha Jako,vedlejöÌ produktë pak z tïchto vah ovöem vyplynou i jistè pochybnosti o tom, zda legitimnìmi dïdici saussurovskèho strukturalismu jsou skuteënï ti filosofovè, kte Ì si toto dïdictvì deklarativnï p isvojujì. Kniha je rozdïlena do t Ì Ë stì, z nichû v prvnìch dvou z vïtöì Ë sti reprodukuji a kriticky hodnotìm (p ÌpadnÏ dom ölìm) r znè n zory, kterè vyslovili jinì, zatìmco v tè t etì p ev ûnï formuluji n zory vlastnì. P edmïtem prvnì Ë sti je saussurovsk pohled na jazyk; v nì se pokouöìm uk zat, ûe moûn na prvnì pohled protiintuitivnì saussurovsk strukturalismus se ukazuje v p ÌznivÏjöÌm svïtle, uvïdomìme-li si problematiënost bïûnï p ijìman ch n zor na povahu jazyka, zvl ötï neudrûitelnost p edstavy, ûe jazykovè v razy jsou prostï jenom oznaëenìmi nïjak ch re ln ch vïcì Ëi vyj d enìmi nïjak ch,obsah myslië. PokouöÌm se takè doloûit, ûe z kladnì pointou strukturalismu je p esvïdëenì, ûe u jazyka skuteënï hodnèho toho jmèna nemohou vertik lnì vztahy (tj. vztahy propojujìcì v razy s jejich v znamy) existovat bez horizont lnìch vztah (propojujìcìch jazykovè v razy mezi sebou); ûe vztah jednotlivèho v razu k mimojazykovè skuteënosti je v podstatnèm smyslu vymezov n i vztahem tohoto v razu k jin m v raz m jazyka. Ve druhè Ë sti knihy pak podrobnï rozebìr m nïkterè aspekty filosofick ch n zor Ëty v znamn ch americk ch filosof, totiû Willarda Van Orman Quina (1908), Donalda Davidsona (1917), Wilfrida Sellarse (1912ñ1989) a Roberta Brandoma (1950). Tito filosofovè navazujì na to k Ìdlo filosofickèho myölenì naöeho stoletì, kterèmu se zaëalo Ìkat analytick filosofie, 2 n zory klasik analytickè filosofie, jak mi byli Frege, Russell, Carnap Ëi ran Wittgenstein, vöak v mnoha podstatn ch ohledech kriticky p ehodnocujì, a tak o nich radïji hovo Ìm jako o filosofech postanalytick ch. 3 N zory tïchto Ëty muû, jak se mi zd, v znamn m zp sobem dokl dajì, ûe i analytick filosofie dospïla ñ v r mci svè postana- 2 Viz J. Peregrin Logika ve filosofii, filosofie v logice (Historick vod do analytickè filosofie) (= LFFL), Praha 1992. 3 TermÌn,postanalytick filosofieë tedy pouûìv m v ponïkud öiröìm smyslu, neû b v bïûnè. Pod tuto hlaviëku b vajì totiû obvykle zahrnov ni spìöe jenom ti nejradik lnïjöì ze souëasn ch analytick ch filosof ; vìcemènï ti, kte Ì se proklamativnï s analytickou tradicì rozch zejì (Rorty, Cavell, Putnam atd.; viz J. Rajchman a C. West (vyd.), Post-Analytic Philosophy, 11
vod lytickè f ze ñ k jistèmu druhu,strukturalismuë. (R znè,strukturalistickèë tendence je ovöem moûnè najìt i u klasik analytickè filosofie, explicitnï p edevöìm u Russella a Carnapa; tomu se vöak v tèto knize nebudeme podrobnï vïnovat.) Kapitoly vïnovanè postanalytick m filosof m vöak nemajì za cìl vöestrann rozbor jejich n zor, ale p edevöìm vyzdvihnutì tïch aspekt jejich stanovisek, kterè z nich podle mèho n zoru ËinÌ strukturalisty. Na nïkter ch mìstech pak Quinova, Davidsonova, Sellarsova Ëi Brandomova stanoviska dom ölìm snad i zp sobem, ke kterèmu by se oni sami nemuseli hl sit. 4 M ûe se ovöem zd t, ûe,strukturalismus postanalytick ch filosof ë je jak msi omezenïjöìm druhem strukturalismu, neû je strukturalismus proklamativnìch strukturalist : omezuje se na jazyk a je pro nïj st ednì to, co lze, jak j tvrdìm, saussurovsk m jazykem vyj d- it jako tezi, ûe vertik lnì vztahy, propojujìcì v razy s jejich v znamy, nejsou myslitelnè bez horizont lnìch vztah, propojujìcìch v razy mezi sebou (a d vajìcìch jazyku jeho strukturu). Avöak vzhledem k tomu, ûe svït je n m podstatn m zp sobem d n prost ednictvìm jazyka, m takov ËistÏ jazykov strukturalismus dalekos hlè d sledky. Jde tedy o to, ûe namìsto snahy o uchopenì nezvl dnutelnï obecnèho pojmu struktury se snaûìme uchopit zvladatelnïjöì pojem struktury jazyka, kter se ovöem v d sledku klìëovè role, kterou jazyk hraje v r mci naöeho obcov nì se svïtem, promìt de facto na vöechno ostatnì. Ve t etì Ë sti se pak zab v m p edevöìm tìm, do jakè mìry je takov strukturalistick pohled na jazyk (kter ruöì p edstavu jazyka jako sady n lepek prostï nalepen ch na vïcech), sluëiteln s form lnìm modelov nìm v znamu, jakè vzkvèt na pomezì mezi filosofiì, logikou a lingvistikou od pion rsk ch pracì Rudolfa Carnapa. 5 New York 1985). J m m ovöem pocit, ûe stanoviska tïchto filosof jsou jenom urëitou (aù uû p imï enou, Ëi ne) formou domyölenì onè kritiky klasickè analytickè filosofie, se kterou p iöli Quine a Sellars; a pokl d m tedy za p irozenè pouûìvat termìn,postanalytick filosofieë uû i pro nï. 4 Uk zky pracì tïchto filosof spolu s m m koment em je moûnè najìt v monografii J. Peregrin (vyd.), Obrat k jazyku: druhè kolo (= OJDK), Praha 1998. 5 Principy a novïjöì techniky tohoto modelov nì jsem probral jinde ñ viz J. Peregrin, vod do teoretickè sèmantiky (= TS), Praha 1998. 12
0.2 Jak je tato kniha naps na M m z vïrem je, ûe tyto dvï zd nlivï protich dnè tendence slouëit lze ñ ovöem kdyû se zbavìme p edstavy, ûe modelov nì v znamu je modelov nìm v tom smyslu, v jakèm prost ednictvìm d evïnè makety modelujeme nïjak re ln objekt. Konstatuji, ûe form lnìm teoriìm v znamu je moûnè d t dobr smysl, nahlèdneme-li form lnì objekty, kterè jsou v jejich r mci p i azov ny v raz m jakoûto explik ty jejich v znam, jako jistou formu,zhmotnïnìë rolì tïchto v raz, konkrètnï jejich inferenënìch rolì. To mï pak vede k obecn m vah m o povaze inferenënì struktury jazyka a struktur ch obecnïji: pokouöìm se uk zat, ûe zp sob, jak m vïci,majì strukturyë, nenì vûdy zcela p ÌmoËar a ûe,strukturu jazykaë je t eba vidït spìöe jako urëitè form lnì prisma, kter m jazyk vidìme a jehoû pomocì ho ch peme. Tento fakt pak m, domnìv m se, dalekos hlè d sledky z hlediska porozumïnì tomu, co dïl me, kdyû jazyk sèmanticky analyzujeme a kdyû hovo Ìme o nï- Ëem takovèm, jako jsou,sèmantickè strukturyë Ëi,logickÈ formyë v raz. 0.2 Jak je tato kniha naps na Zp sob, kter m v tèto knize budeme k pojm m struktura a strukturalismus p istupovat, se ovöem bude dosti podstatnï liöit od zp sobu, jak m b vajì tyto pojmy probìr ny tïmi filosofy, kte Ì se explicitnï hl sì k saussurovskèmu strukturalismu. To je d no tìm, ûe tato kniha nejenom je o (post)analytickè filosofii, ale takè je (Ëi chce b t) (post)analytickou filosofiì ñ to jest p istupuje k probìran m problèm m zp sobem charakteristick m pr vï pro tento filosofick smïr. Abychom objasnili, co to obn öì, musìme se vr tit na p elom devaten ctèho a dvac tèho stoletì, kdy se filosofie jist m zp sobem rozpoltila ve dva vìcemènï mimobïûnè proudy, z nichû jednìm je pr vï analytick filosofie, zatìmco pro ten druh se dnes obvykle uûìv oznaëenì filosofie kontinent lnì. (P vod termìnu Ñanalytick filosofieì je v tom, ûe klasikovè analytickè filosofie kladli hlavnì d raz na pojmovou anal zu a na logickou anal zu jazyka; termìn Ñkontinent lnì filosofieì se odvozuje od toho, ûe centrum filosofie tohoto druhu je na evropskèm kontinentï, p edevöìm ve Francii.) Analytick filosofie se p vodnï konstituovala jako jist druh revol- 13
vod ty: jejì protagonistè byli natolik nespokojenì s tehdejöìm stavem filosofie, ûe se pokusili zaëìt dïlat filosofii zcela radik lnï jinak ñ p edevöìm zkostlivï db t na to, aby se d Ìve, neû se zaëne odpovìdat na nïjakou ot zku, bezpodmìneënï prozkoumalo, zda tato ot zka d v dobr smysl, zda je z ejmè, ûe slova, kter jsou v nì obsaûen, majì jasn v znam, a zda je jasnè, jak by v bec mohla vypadat p ijateln odpovïô na takovou ot zku. Oporu hledali v modernì vïdï a p edevöìm v modernì logice, kter, jak se jim zd lo, mohla pomoci oddïlit smysluplnè od nesmyslnèho. AnalytiËtÌ filosofovè razili n zor, ûe pokouöet se nïjak vypo dat s problèmy, kterè nelze jasnï formulovat, znamen dïlat nejenom nïco marnèho, ale p edevöìm vyvol vat zhoubnou iluzi obsahu tam, kde û dn nenì. ÑPochybnost m ûe b t jen tam,ì Ìk Ludwig Wittgenstein ve svè knize Tractatus Logico-Philosophicus, 6 ke kterè se mnoho analytick ch filosof hl silo jako ke svè bibli, Ñkde je ot zka; ot zka jenom tam, kde je odpovïô, a ta jenom tam, kde lze nïco Ìci.ì A na konci svèho textu zd razúuje: ÑO Ëem nelze mluvit, o tom je t eba mlëet.ì Konstituce analytickè filosofie pak vyvolala ve filosofii naöeho stoletì v raznou polarizaci: filosofovè, kte Ì se k analytickèmu,obrodnèmu procesuë nep ihl sili, byli, aù uû vïdomï Ëi podvïdomï, puzeni ke stanovisku protich dnèmu. NÏkdy aû jakoby Ìkali, ûe pr vï naopak jak koli ot zka, kterou lze jasnï formulovat a o nìû lze jasnï Ìci, co by na ni mohlo b t rozumnou odpovïdì, je z hlediska filosofie trivi lnì a nezajìmav. NÏkte Ì z tïchto filosof tak jako by p edevöìm hledali zp soby jak,mluvitë o tom, o Ëem vlastnï mluvit nelze ñ a tìm se z nich mnohdy st vali sp ÌznÏnci b snìk. Tak se profilovala filosofie kontinent lnì. Analytick filosofie je tedy charakterizov na tìm, ûe si obvykle klade ponïkud p ÌzemnÏjöÌ ot zky, m blìûe k vïdï, podstatn m zp sobem se opìr o logiku a klade d raz na explicitnì argumentaci; kontinent lnì filosofie si naopak klade ot zky vzletnïjöì, m blìûe k umïnì a klade vïtöì d raz na styl a imaginaci. Tu prvnì charakterizujì jmèna jako Russell, Carnap, Wittgenstein Ëi Quine; tu druhou t eba Heidegger, Gadamer, LÈvinas Ëi Derrida. Pojem struktury si do svèho erbu vsadili filosofovè, kte Ì b vajì azeni ke k Ìdlu konti- 6 Viz L. Wittgenstein, Tractatus Logico-Philosophicus (= Tractatus), London 1922; Ëesky: Tractatus Logico-Philosophicus, Praha 1993. 14
0.2 Jak je tato kniha naps na nent lnìmu (LÈvi-Strauss, Deleuze, Foucault, Lacan, Derrida); j se ovöem pokusìm uk zat, ûe tento pojem je klìëov (i kdyû trochu jinak) i pro nemalou Ë st filosof analytick ch. NavÌc se pokusìm p edvèst, ûe pr vï v jejich pracìch se o struktur ch dozvìd me nïkterè podstatnè vïci, kterè bychom marnï hledali v dìlech kontinent lnìch strukturalist. Je ovöem pravda, ûe mezi p edstaviteli poslednì f ze v voje analytickè filosofie (,postanalytick mië filosofy) a nïkter mi p edstaviteli poslednì f ze v voje strukturalismu (,poststrukturalistyë) nenì nemoûnè vidït jist druh sp ÌznÏnosti; 7 mezi zp sobem, kter m analytiëtì a kontinent lnì filosofovè o filosofick ch problèmech pojedn vajì, je ale st le podstatn rozdìl. Budu tedy o struktur ch a strukturalismu pojedn vat v analytickèm duchu. To znamen, ûe se moje pojedn nì sv m stylem bude blìûit spìöe pojedn nì vïdce neû pojedn nì b snìka (i kdyû se, jako filosof, nïkdy budu pouötït na ponïkud tenëì led, neû kam by se odv ûil vïdec). S trochou nads zky by se dalo Ìci, ûe pochopenì, k nïmuû si kladu za cìl Ëten e dovèst, je toho druhu, jakè zakouöì ten, kdo prohlèdl t eba zp sob fungov nì nïjakèho motoru (a nikoli toho druhu, jak m je t eba,pochopenìë nïjakè b snï). NÏkde se budu i explicitnï dovol vat tïch vïdnìch disciplìn, jejichû v sledky jsou pro pochopenì pojmu struktury, a zejmèna struktury jazyka, podstatnè ñ p edevöìm matematiky a logiky. DomnÌv m se totiû, ûe pr vï matematika, tak jak je dnes ch p na, nenì niëìm jin m neû 7 Jak jsem konstatoval na jinèm mìstï (viz J. Peregrin, Structural Linguistics and Formal Semantics, in: E. HajiËov aj. [vyd.], Travaux de Cercle Linguistique de Prague, 2, Amsterdam 1995, str. 85ñ97), mezi stanovisky poststrukturalist a postanalytick ch filosof nenì nemoûnè najìt urëitè styënè body. Takov m bodem je nap Ìklad myölenka neoddïlitelnosti struktury svïta od struktury jazyka, kter m tento svït uchopujeme. ÿìk -li nap Ìklad Quine Ñpt t se vöak, jak je skuteënost doopravdy, nez visle na lidsk ch kategoriìch, je sebevyvracejìcì; je to jako pt t se, jak dlouh je Nil doopravdy, nez visle na specifick ch z leûitostech mìlì a metr ì (W. V. O. Quine, Structure and Nature, in: Journal of Philosophy, 89, 1992, str. 9), je v tom moûnè slyöet jakousi umìrnïnïjöì verzi derridovskèho ÑnenÌ û dnè vnï textuì; a vol -li naopak Derrida po ÑpeËlivÈ matematizaci jazykaì (J. Derrida, SÈmiologie et Grammatologie, in: Positions, Paris 1972; Ëesky: SÈmiologie a gramatologie, in: J. Pet ÌËek, jr. [vyd.], Texty k dekonstrukci, Bratislava 1993), je tïûkè si pod tìmto termìnem p edstavit nïco jinèho neû ne-nomenklaturistickè, ne-metafyzicky zaloûenè uûìv nì form lnì logiky, jakè nach zìme u Quina Ëi Davidsona. 15
vod obecnou naukou o struktur ch. (Geoffrey Hellman ve svè knize Matematika bez ËÌsel Ìk : ÑMatematika je voln m v zkumem struktur lnìch moûnostì, prov dïn m (vìcemènï) rigorûznìmi deduktivnìmi prost edky.ì) 8 A pokud jde o logiku: jak uû jsem konstatoval, domnìv m se, ûe onou strukturou jazyka, kter je relevantnì z hlediska v znamu, je jeho struktura inferenënì ñ a inference je pr vï tìm, ËÌm se zab v logika. Pojmem struktury se chyst m zab vat p edevöìm proto, ûe v nïm vidìm klìë k pojmu v znamu (jazykovèho v razu) ñ jde mi tedy p edevöìm o filosofii jazyka. Avöak od tzv. obratu k jazyku, kter analytick filosofie vykonala v prvnì polovinï tohoto stoletì, 9 se m v r mci analytickè filosofie za to, ûe je to pr vï struktura jazyka, kter je v jistèm smyslu klìëem i ke struktu e svïta a vïcì, z nichû se tento svït skl d ñ je to totiû pr vï jazyk, co d v tvar naöim ot zk m a odpovïdìm na nï, a co se tedy v jistèm smyslu i nutnï podìlì na tom, jak svït ch peme a vidìme. M m ovöem pocit, ûe tento p Ìstup m ûe b t namìstï i tehdy, je-li prim rnìm p edmïtem naöeho z jmu nikoli pojem v znamu, ale s m pojem struktury: domnìv m se totiû, ûe zkoum nì pojmu struktury v nïjakèm takto konkretizovanèm kontextu je zajìmavïjöì, neû kdyû se pokouöìme zkoumat tento pojem v poloze zcela obecnè. 10 Zd se mi totiû, ûe jednìm z d vod, proë se mnohè filosofickè vahy st vajì pr zdn mi a nezajìmav mi spekulacemi, b v to, ûe se dost vajì na p Ìliö abstraktnì roveú. DomnÌv m se, ûe vysvïtlit pojem struktura naprosto obecnï prostï dost dob e nelze ñ na tèto rovni ho lze nanejv öe Ë steënï osvïtlit tak, ûe je uveden do souvislosti s jin mi podobnï obecn mi pojmy, jako jsou celek, Ë st, skl d nì atd. (NÏco podobnèho lze vypozorovat z osudu podobnï obecnèho pojmu ËÌsla: zatìmco jeötï na konci minulèho stoletì hle- 8 Viz G. Hellman Mathematics without Numbers, Oxford 1989. 9 Viz R. Rorty (vyd.), The Linguistic Turn, Chicago 1967 a takè J. Peregrin, LFFL; OJDK. 10 Proto je, zd se mi, nap Ìklad Piaget v vod do strukturalismu (J. Piaget, Le Structuralisme, Paris 1968; slovensky: ätrukturalismus, Bratislava 1971), kter se omezuje na charakterizaci strukturalismu v jednotliv ch vïdnìch oborech a zobecúuje jenom opatrnï, mnohem instruktivnïjöì neû vod Deleuz v, o kterèm hovo Ìm d le a jenû se naopak od poë tku pohybuje na tè nejobecnïjöì rovinï. 16
0.3 ProË tato kniha nenì naps na... dali p ednì filosofovè, jak mi byli Husserl Ëi Frege, usilovnï odpovïô na ot zku Co to jsou ËÌsla?, pozdïji se jejich n sledovnìci ËÌm d l tìm vìc zaëali p ikl nït k p esvïdëenì, ûe jedinou rozumnou,odpovïdìë na tuto ot zku jsou z kony aritmetiky, tj. principy toho, jak ËÌsla fungujì v r mci matematick ch operacì.) 11 0.3 ProË tato kniha nenì naps na tak, jak se o strukturalismu obvykle pìöe Protoûe pojem strukturalismus je v naöì zemi tèmï vöeobecnï ch - p n v souvislosti s dìly v öe zmìnïn ch francouzsk ch filosof, mïl bych asi jeötï ponïkud podrobnïji vysvïtlit, proë odmìt m navazovat na nï a namìsto toho se pouötìm do ponïkud bezprecedentnìho projektu. ProË nejsem spokojen se zp sobem, jak m francouzötì strukturalistè naloûili s Saussurov m odkazem?» steënï proto, ûe podle mèho n zoru p ehnanï zd raznili nïkterè jeho aspekty, zatìmco jinè (vëetnï tïch podle mèho n zoru fundament lnìch) vìcemènï pominuli; a Ë steënï proto, ûe zp sob, kter m pojem struktury rozebìrajì, v mnoh ch p Ìpadech nevyhovuje standard m, kterè by, jak se domnìv m, mïl vïcn rozbor splúovat (coû ovöem souvisì s v öe naznaëen m rozdìlem mezi analytickou a kontinent lnì filosofiì). Tento poslednì bod si asi zaslouûì podrobnïjöì vysvïtlenì. Nechci zde ovöem ñ a ani se necìtìm povol n ñ p edkl dat nïjakou hlubokou kritiku p Ìstupu francouzsk ch strukturalist ; myslìm si vöak, ûe k uûiteënèmu objasnïnì motiv, kterè mï vedly k tomu, ûe jsem tuto knihu sepsal tak, jak jsem ji sepsal, m ûe p ispït, kdyû na p Ìkladu objasnìm, co se mnï osobnï na jejich p Ìstupu nezd. Proto si kr tce vöimnu zp sobu, jak pojem struktury osvïtluje jeden z nejvïhlasnïjöìch (post)strukturalist, Gilles Deleuze, ve svè pr ci Podle Ëeho pozn me strukturalismus? 12 11 Proto Quine Ìk, ûe Ñneexistuje û dn absolutnì odpovïô na ot zku, co to jsou ËÌsla; existuje jedinï aritmetikaì (W. V. O. Quine, Ontological Relativity and Other Essays [= OROE], New York 1969, str. 45; Ëesky: Ontologick relativita, in: OJDK). 12 Viz G. Deleuze, A quoi reconnait ñ on le structuralisme?, in: F. Chatelet (vyd.), La philosophie, 4, Paris 1974; slovensky: Podæa Ëoho rozpozn me ötrukturalizmus?, Bratislava 1993. 17
vod Deleuze v tèto knize v sedmi kapitol ch uv dì sedm kritèriì, kter by mïla strukturalismus charakterizovat. V vodu hovo Ì o tom, ûe to, co se chyst p edloûit, by mïla b t Ñform lnì kritèria rozpozn - v nìì strukturalismu, a to znì velice slibnï. ProblÈm je ovöem v tom, ûe to, co d le v jeho knize najdeme, p Ìliö kritèria nep ipomìn ñ jsou to jakèsi obecnè vahy (Ëasto, jak se mi zd, aû p Ìliö obecnè a neurëitè, neû aby mohly mìt skuteënï hlubok obsah), jejichû souvislost s charakterizacì strukturalismu vïtöinou nenì p Ìliö jasn (alespoú mnï). Kr tce si vöimnu pouze prvnìch t Ì kapitol. V prvnì kapitole Deleuze Ìk : ÑPrvnÌm kritèriem strukturalismu je objev a rozpozn nì t etìho du, t etì Ìöe: symbolickèho. PrvnÌm rozmïrem strukturalismu je odmìtnutì smïöovat symbolickè s imagin rnìm, ale i s re ln m.ì To skuteënï p ipomìn formulaci nïëeho jako kritèria ñ ale jenom na prvnì pohled. Mohlo by b t kritèriem strukturalismu uzn nì toho, ûe vedle Ìöe re lnèho a Ìöe imagin rnìho existuje takè svèbytn Ìöe symbolickèho? Mohlo; kdyby ovöem bylo jasnè, ËÌm je takov, Ìöe symbolickèhoë charakterizov - na; a to Deleuze bohuûel nevyjasúuje. Existenci nïjakè,t etì Ìöe jsoucnaë by totiû, myslìm, uznala velk vïtöina vöech filosof minulosti i souëasnosti (s v jimkou nïkolika tïch, kte Ì si, jako William Occam, z jejìho odmìt nì postavili svou filosofickou,ûivnostë). MnozÌ z nich, od PlatÛna aû po modernì matematiky, by jejì existenci dokonce h jili se znaënou vehemencì. Jsou snad ti vöichni strukturalisty? A pokud ne, pak v Ëem se strukturalistickè p ijìm nì,symbolickèhoë odliöuje od tèmï vöeobecnèho p ijìm nì nïëeho takovèho, jako jsou,objektivnì abstraktaë? Symbolizov no je vûdycky nïco: naznaëuje tedy Deleuze, ûe strukturalista nejenom uzn v,t etì Ìöi jsoucnaë, ale vidì jejì prvky jako nïjak se vztahujìcì k nï- Ëemu jinèmu?»i snad je pro strukturalistu charakteristickè prostï to, ûe tèto oblasti Ìk,oblast symbolickèhoë? Na takovè ot zky nikde v tèto kapitole odpovïô nenach zìm. Ve druhè kapitole se pak Deleuze pouötì do podrobnïjöì charakterizace toho, co je to Ñsymbolick prvek strukturyì. Konstatuje, ûe Ñprvky struktury nemajì ani vnïjöì urëenì, ani vnit nì v znamì, ûe ÑmajÌ pouze smysl, kter je nutnï d n v luënï jejich,postavenìmëì. Dalo by se jistï tuöit, kam smï uje: avöak aby jeho v rok d val nïjak skuteënï dobr smysl, muselo by b t, zd se mi, jasnè, jak je podle nïj rozdìl mezi pojmy v znam a smysl. (V bïûnèm jazyce se tyto pojmy pouûìvajì bezm la zamïnitelnï; a jejich techniëtïjöì 18
0.3 ProË tato kniha nenì naps na... uûitì, kterè do modernì filosofie zavedl Gottlob Frege, 13 Deleuze asi na mysli nem.) NavÌc vykl d -li pojem struktury prost ednictvìm pojm v znam a smysl, jak se m ûe hl sit k Saussurovi, kter se pokouöel o prav opak: totiû vysvïtlit pojem v znamu Ëi smyslu pomocì pojmu struktury? Ani dalöì formulace, uv dïnè v tèto kapitole, se nezdajì b t pro toho, komu jde o pochopenì pojmu strukturalismus, p Ìliö uûiteënè: ÑStrukturalismus je neoddïlitelnï spjat s novou transcendent lnì filosofiì, kde jsou mìsta nad azen tomu, co je zabìr. Otec, matka jsou p edevöìm mìsty ve struktu e.ì Zd se b t z ejmè, ûe filosofie se nebude chtìt zab vat konkrètnìmi otci a matkami, ale nanejv ö p Ìsluön mi,abstraktnìmië rolemi (Ëi pojmy). Zd se b t takè z ejmè, ûe takovè role jsou r zn mi zp soby prov zanè (tak role otce v sobï zahrnuje nap Ìklad roli muûe a je neoddïlitelnï spjata s rolemi matky a dìtïtï), to jest tvo Ì jistou strukturu. Tohle se mi vöak nezd b t niëìm, co by p esahovalo bïûn zp sob uvaûov nì o vztazìch mezi lidmi Ëi o spoleëensk ch struktur ch a co by mohlo smysluplnï zaloûit nov, p evratn filosofick smïr. A co to znamen, ûe ÑmÌsta jsou nad azen tomu, co je zabìr ì? Znamen to jenom to, ûe aby mohl b t nïjak konkrètnì ËlovÏk t eba otcem, musì existovat pojem Ëi vlastnost Ëi role otce? Pokud ano, jistï by to opït nebylo niëìm p Ìliö objevn m; pokud ne, nenì jasnè, co vìc to m znamenat. M m pocit, ûe p Ìznivec Deleuze asi tyto moje v hrady oznaëì za pedantstvì, kterè je d no mou nenaladïnostì na Deleuzovu notu, mou neschopnostì Ëi neochotou dom ölet autorovy n znaky a nechat pracovat jeho metafory. Moûn je to do jistè mìry pravda, moûn mè v hrady k prvnìm dvïma kapitol m Deleuzovy knihy skuteënï pramenì prostï z mè nevst Ìcnosti k Deleuzovu stylu. Avöak u tïch, kterè nynì vznesu ke kapitole t etì, kter se jmenuje Diferenci lnì a jednotlivè, bych tohle uû p i nejlepöì v li p ipustit nemohl. Nejde jen o to, ûe v tèto kapitole uû nenalèz m v bec nic, co by alespoú vzd lenï p ipomìnalo skuteënè kritèrium, ale p edevöìm o to, ûe vah m o matematice, do kter ch se tam autor pouötì, prostï nedok ûu d t û dn rozumn smysl. 13 Viz G. Frege, ber Sinn und Bedeutung (= SuB), in: Zeitschrift f r Philosophie und philosophische Kritik, 100, 1892, str. 25ñ50; Ëesky: O smyslu a v znamu, in: Scientia & Philosophia, 4, 1993, str. 33ñ75. 19
vod Cituji: ÑM ûeme rozliöit t i typy relacì. PrvnÌ typ je vytv en mezi prvky, kterè jsou nez vislè nebo autonomnì: nap Ìklad 3+2, nebo i 2/3. Tyto prvky jsou re lnè a tyto relace je t eba takè pokl dat za re lnè.ì O jakè relaci to autor hovo Ì? Ñ3+2ì je ËÌseln v raz; v jistèm smyslu je moûnè ho povaûovat za pojmenov nì ËÌsla 5, v jinèm smyslu za vyj d enì,konstrukceë tohoto ËÌsla z dvojky a trojky 14 ñ rozhodnï to ale nenì konstatov nì û dnè relace, alespoú drûìme-li se toho, jak se v matematice norm lnï hovo Ì. (RelacÌ, ve kterè jsou ËÌsla 3 a 2, by bylo nap Ìklad vïtöì neû; p Ìsluön m konstatov nìm by bylo 3>2). VidÌm jenom dvï moûn vysvïtlenì toho, co m ûe Deleuze termìnem Ñrelaceì myslet: (1) ÿìk relace tomu, Ëemu se norm lnï Ìk operace (tedy sëìt nì, odëìt nì, n sobenì atd.) a Ìk relace se vytv ejì mezi prvky namìsto obvyklèho operace je aplikov na na prvky. (RozdÌl mezi aritmetickou relacì a aritmetickou operacì je, m ûeme Ìci, n sledujìcì: zatìmco relace mezi nïjak mi dan mi ËÌsly prostï platì nebo neplatì, operace z dan ch ËÌsel,vyr bìë nïjakè dalöì ËÌslo.) 15 (2) Hovo Ì nikoli o ËÌslech, ale o ËÌslicÌch a m na mysli vztah b t spojen symbolem Ñ+ì Ëi Ñ/ì. PodÌvejme se tedy, co Ìk d le: ÑDruh typ relacì, nap Ìklad x 2 +y 2 -R 2 =0, je vytv en mezi termìny, jejichû hodnota nenì specifick, kterè vöak nïjakou urëitou hodnotu mìt musì.ì Rovnici, jako je x 2 +y 2 -R 2 =0, skuteënï m ûeme vidït jako vymezenì urëitè relace, a sice v tomto konkrètnìm p ÌpadÏ relace, ve kterè jsou t i ËÌsla tehdy, kdyû je rozdìl souëtu druh ch mocnin prvnìch dvou z nich a druhè mocniny toho t etìho nulov. To je ale vztah mezi ËÌsly, a my jsme pr vï z rozboru Deleuzovy p edchozì formulace vyvodili, ûe o vztazìch mezi ËÌsly hovo it nem ûe. To, co Ìk nynì, se ale zd vyvracet i moûnost, ûe mluvì-li o relacìch, m me tomu rozumït tak, ûe hovo Ì o operacìch: to by totiû nemohl Ìkat, ûe v tomto 14 Viz P. Tich, Constructions, in: Philosophy of Science, 53, 1986, str. 514ñ534; Ëesky: Konstrukce, in: P. Tich, O Ëem mluvìme? (VybranÈ stati k logice a sèmantice, J. Peregrin, vyd.), Praha 1995. 15 Chceme-li tento rozdìl charakterizovat jako rozdìl mezi dvïma typy mnoûinov ch objekt, pak dojdeme k tomu, ûe ËÌseln relace je mnoûina uspo dan ch n-tic ËÌsel, Ëi ekvivalentnï funkce p i azujìcì n-ticìm ËÌsel pravdivostnì hodnoty, zatìmco operace je funkce, kter n-ticìm ËÌsel p i azuje ËÌsla. 20
0.3 ProË tato kniha nenì naps na... druhèm p ÌpadÏ jde o jinou relaci, protoûe v rovnici, kterou autor uv dì, se vyskytujì tytèû operace jako v ËÌseln ch v razech (kromï toho, ûe se tam navìc vyskytuje rovnìtko): pointa rovnic je pr vï v tom, ûe je v nich totèû sëìt nì, odeëìt nì, n sobenì atd. jako v jak chkoli jin ch ËÌseln ch v razech. Naopak potvrzov na se m ûe zd t b t interpretace (2), tedy myölenka, ûe Deleuze hovo Ì ve skuteënosti o symbolech: teô se explicitnï zmiúuje o ÑtermÌnech, jejichû hodnota nenì specifick ì. ProblÈm je ovöem v tom, ûe jde-li o vztahy mezi symboly, pak nenì v bec jasnè, v Ëem by se Deleuzovy Ñrelace druhèho typuì mïly liöit od relacì typu prvnìho: symboly Ñxì, Ñyì a ÑRì jsou v rovnici Ñx 2 +y 2 -R 2 =0ì v tomtèû vztahu (totiû ve vztahu b t spojen symbolem aritmetickè operace) jako symboly Ñ3ì a Ñ2ì ve v razu Ñ3+2ì. Takûe neûli se dostanu k tomu, co je podle Deleuze t etìm typem relacì, p est v m b t schopen ho sledovat ñ protoûe p i nejlepöì v li nedok ûi d t tomu, co Ìk, dobr smysl. Nerad p ipisuji vïhlasn m filosof m p ÌzemnÌ omyly, ale tady se prostï nemohu zbavit pocitu, ûe Deleuze se dovol v p Ìklad z matematiky, aniû je mu dostateënï jasnè, o co jde. RozdÌl mezi Ñ3+2ì a Ñx 2 +y 2 -R 2 =0ì je totiû dvojì, a ani jeden z nich nenì v û dnèm smyslu z leûitostì Ñdvou typ relacìì. PrvnÌ rozdìl je v gramatickè kategorii tïchto v raz : Ñ3+2ì je gramaticky jmèno (v logickè hant rce term), zatìmco Ñx 2 +y 2 -R 2 =0ì je vïta (formule). Druh rozdìl je v tom, ûe v raz Ñ3+2ì je uzav en, je to tedy plnohodnotn v raz (m ûeme ho vidït jako pojmenov nì urëitèho ËÌsla, totiû 5), zatìmco v raz Ñx 2 +y 2 -R 2 =0ì je otev en, je to tedy spìöe v razovè schèma (nevyjad uje tvrzenì o û dn ch konkrètnìch ËÌslech a nenì pravdiv ani nepravdiv ; pravdivè Ëi nepravdivè mohou b t aû jeho konkrètnì instance). Podle mï je tedy naprosto zav dïjìcì Ìkat, ûe ve druhèm p ÌpadÏ jde o vztah mezi ÑtermÌny, jejichû hodnota nenì specifick ì: jde o vztah mezi ËÌsly, a tento vztah je specifikov n prost ednictvìm urëit ch,nespecifick ch termìn ë (chceme-li zav dït takovè novè pojmenov nì pro to, pro co se v matematice vûil termìn promïnn ). P Ìsluön vztah je mnoûinou trojic ËÌsel a uveden rovnice je specifikacì, vymezenìm tèto mnoûiny: specifikuje ji jako mnoûinu vöech trojic ËÌsel, kterè tuto rovnici splúujì. A tak bych mohl pokraëovat d le a projìt celou Deleuzovu knìûku. Zkr tka eëeno, mnï se Deleuz v v klad jevì jako myölenkovï neuk znïn, obsahujìcì ËetnÈ nep esnosti, kr tk spojenì i logickè 21
vod ned slednosti a nerespektujìcì fakta. Je mi samoz ejmï jasnè, ûe jednoho z nejvïhlasnïjöìch filosof tohoto stoletì nelze odb t nïkolika odstavci, a to, co jsem napsal, nevyd v m za nijak hlubokou kritiku ñ snaûìm se pouze dokumentovat, proë m m j osobnï (avöak jak vìm ze zkuöenosti, ûe zdaleka ne jenom j ) pocit, ûe tento druh v kladu nevede k takovèmu druhu pochopenì pojm struktura a strukturalismus, jakè by bylo û doucì. Moûn, ûe rozdìl mezi p Ìstupem, po kterèm vol m j, a tìm deleuzovsk m, je pr vï v relativnosti hodnocenì myölenkovè neuk znïnosti ñ zatìmco ve vïdï je takov neuk znïnost nep Ìpustn, v umïnì je p Ìmo û doucì. A zatìmco j si myslìm, ûe filosofie musì b t v tomto ohledu spìöe jako vïda, Deleuze (a jeho souputnìci a n sledovnìci) si moûn myslì, ûe m b t spìöe jako umïnì. NepopÌr m tedy, ûe Deleuze, Foucault, Derrida a dalöì n m ve sv ch pracìch poskytujì celou adu osvïtlujìcìch, a nïkdy dokonce geni lnìch aforism, metafor a obraz, kterè n m mohou pomoci zjednat do,struktur lnaë vhled. 16 M m ale pocit, ûe tohle nenì vöechno, ûe v souvislosti s pojmy struktura a strukturalismus je moûnè (a nutnè) si kl st celou adu podstatn ch ot zek, na kterè lze hledat explicitnïjöì odpovïdi. (Ob v m se ovöem, ûe pokud ne pro vïhlasnè strukturalisty samotnè, pak pro mnohè jejich obdivovatele a n sledovnìky tu hraje ne nepodstatnou roli to, ûe takovè odpovìd nì na ot zky d vïtöì pr ci neû obrazy a aforismy a v sledek takè nenì tak efektnì ñ takov problèm jako stanovenì obecn ch princip charakterizujìcìch vztah celek-ë st je samoz ejmï ve srovn nì s problèmem,tyranie logocentrismuë beznadïjnï p ÌzemnÌ. To, ûe skuteënï hlubokè poznatky neb vajì zadarmo, vöak, zd se mi, platì i ve filosofii.) 0.4 PodÏkov nì Tato kniha rozpracov v myölenky, kterè jsem z Ë sti jiû v r znè formï publikoval (na vïtöinu z tïchto p edchozìch publikacì se odvol v m na p Ìsluön ch mìstech textu); do souëasnè podoby bych je ale stïûì dok zal dovèst, neb t vytrval ch v mïn n zor s m mi 16 MÏ osobnï nap Ìklad hluboce oslovil Foucault v aforismus Ñjazyk je n silì p chanè na vïcechì. 22
0.4 PodÏkov nì kolegy a p teli. Zvl ötï vdïën jsem VladimÌru Svobodovi a Prokopu SousedÌkovi, kte Ì se trpïlivï probìrali p edchozìmi verzemi mèho textu a ne navnï mï z sobovali kritick mi p ipomìnkami i n pady, jak by se co dalo vylepöit. Za kritickè p ipomìnky k r zn m Ë stem textu jsem pak vdïën i Petru Kol ovi a Petru Sgallovi. Pokud jde o finanënì podporu, m j hlavnì dìk pat Ì GrantovÈ agentu e Akademie vïd»eskè republiky, s jejìû p Ìmou podporou tato kniha vznikla (v r mci grantu A0009602 ÑPost-analytick filosofieì); mnohè z myölenek, na kter ch stavìm, vöak sv m p vodem sahajì do m ch p edchozìch projekt, p edevöìm tïch, kterè byly podporov ny institucemi Alexander von Humboldt Stiftung a Research Support Scheme. 23
» st prvnì SAUSSUROVSK STRUKTURALISMUS Jazyk je forma, a nikoli substance Ferdinand de Saussure
26
1. CO JE TO V ZNAM? 1.1 Slova a,ment lnì reprezentaceë Co je to v znam jazykovèho v razu? BÏûnÏ hovo Ìme o tom, ûe nïjak v raz m ûe mìt nebo nemìt v znam, ûe m ûe v znam nab t, zmïnit Ëi ztratit, ûe ËlovÏk m ûe tento v znam zjistit, zapomenout Ëi pochopit. Zd se tedy, ûe v znam je nïjak vïc, kterou s jazykov m v razem spojujeme (a tìm z nïj jazykov v raz, hodn toho jmèna, vlastnï teprve ËinÌme ñ bez v znamu je to totiû z ejmï jenom,pr zdn ë ada pìsmen Ëi hl sek) a kterou ËlovÏk, kdyû jazyk uûìv, nïjak,pojìm do svèho vïdomìë. 17 Co to ale v znam je? Jak druh vïci se m ûe v znamem st t? PrvnÌ, co asi p ijde ËlovÏku na mysl, uvaûuje-li o vztahu v raz a mimojazykov ch vïcì, je vztah mezi vlastnìm jmènem a jeho nositelem. Nositel vlastnìho jmèna je ËlovÏk (p ÌpadnÏ jin ûiv tvor, Ëi dokonce nïjak vïc nebo t eba instituce) a v raz, kter je jeho jmènem, mu je p i azen prost ednictvìm nïjakèho k tomu urëenèho aktu, jak m jsou nap Ìklad k tiny. P i k tin ch nïkomu nebo nïëemu prostï p idïlìme (vlastnì) jmèno; a tak je to, mohlo by se 17 Jak na to pouk zal Reddy, je tedy urëit zp sob ch p nì v znamu implicitnì jiû zp sobu, jak m o v znamu hovo Ìme (viz M. Reddy, The Conduit Metaphor, in: A. Ortony [vyd.] Metaphor and Thought, Cambridge 1979). Reddyho myölenku rozpracovali Lakoff a Johnson, kte Ì anal zou anglickèho v raziva, t kajìcìho se v znam jazykov ch v raz, dospïli k z vïru, ûe podvïdom metafora, kter stojì v z kladï naöeho ch p nì v znam, je ta, ûe jazykovè v razy jsou n doby, v znamy jsou tìm, ËÌm jsou tyto n doby naplúov ny, a sdïlov nì je posìl nì takto naplnïn ch n dob od ËlovÏka k ËlovÏku (G. Lakoff, M. Johnson, Metaphors We Live By, Chicago 1980, str. 10ñ12). (V ËeötinÏ to nenì plnï stejnè, mnohè analogie se vöak najìt dajì ñ viz Ñtento v raz je smyslupln ì, Ñto, co ekl, bylo bezobsaûnèì, Ñuû mi doölo, co Ìk öì atd.) 27
1. Co je to v znam? zd t, s p idïlov nìm v znam v raz m nebo alespoú jednotliv m slov m obecnï. ProstÏ jsme se rozhodli r zn m vïcem r zn m zp sobem Ìkat. V znamy se tak mohou zd t b t prostï,obyëejn mië vïcmi, kterè jsme se rozhodli pojmenovat slovy. ProblematiËnost takovè p edstavy se ale uk ûe, jakmile se nad nì zamyslìme trochu hloubïji. JakÈ by to byly vïci, kterè bychom takto slovy pojmenov vali? Jak vïc by byla pojmenov v na t eba slovem Ñpesì? Bylo by moûnè Ìci, ûe toto slovo pojmenov v psa? Ale kterèho psa? ÿeknu-li Ñ ja m psa, kter se nevejde do û dnè boudyì, jde jistï o jinèho psa, neû kdyû eknu Ñ»ty i z tanku mïli psaì. Slovo Ñpesì tedy z ejmï nenì jmènem û dnèho konkrètnìho jednotlivèho psa. Nemohlo by tomu tedy b t tak, ûe jde o jakèsi,vìceznaënè jmènoë, kterè pojmenov v podle pot eby jednou toho, a podruhè zase jinèho psa; jednou t eba (maxi)psa FÌka a podruhè äarika? Ani to by nefungovalo ñ kterèho psa by pak totiû toto slovo pojmenov valo ve vït ch, jako je ÑNevidÏl jsem tu û dnèho psaì? LepöÌ odpovïdì by se tedy mohlo zd t b t to, ûe slovo Ñpesì nepojmenov v jednotlivè psy, ale oznaëuje nïco jako pojem psa. Je ovöem t eba si uvïdomit, ûe tohle samo o sobï û dnou skuteënou odpovïdì nenì: dokud nevysvïtlìme, co to je pojem, ne Ìk n m slovo Ñpojemì o nic vìc neû samo slovo Ñv znamì; a v rokem, ûe v znamem slova Ñpesì je pojem psa, tedy ne Ìk me de facto nic. 18 SkuteËnou odpovïdì by se to mohlo st t jedinï ve spojenì s nïjak m objasnïnìm toho, co pojmy jsou. Mohlo by se ovöem zd t, ûe takovè vysvïtlenì by mïl ten, kdo se zab v jazykem, p enechat psycholog m, protoûe pojem je prostï nïco v lidskè mysli a lidsk mysl je domènou psychologie. TÌm se dost v me k takovèmu ch p nì v znamu, kterè lze naz vat psychologicko-sèmiotick m. 19 TakovÈ pojetì je totiû charakterizov no ch p nìm v raz jazyka jakoûto jmen Ëi oznaëenì (odtud sèmiotickè), a to oznaëenì nïjak ch psychick ch entit (proto psychologicko-). 18 A jestliûe to vyd v me za vysvïtlenì, jsme, vyp jëìme-li si Rortyho p irovn nì, jako MoliÈr v zdrav nemocn, kdyû na ot zku, proë opium ËlovÏka usp v, odpovìd Ñprotoûe m dormitivnì (tj. usp vacì) sìluì [viz R. Rorty, Objectivity, Relativism and Truth, (= ORT), in: Philosophical Papers, sv. 1, Cambridge 1991, str. 6]. 19 Srv. J. Peregrin, O Ëem je sèmantika?, in: Slovo a slovesnost, 55, 1994, str. 106ñ115. 28
S takov m pohledem na ch p nì jazyka se Ëasto v knih ch o jazyce setk v me, a mnozì z tïch, kte Ì se jazykem zab vajì, ho berou za zcela samoz ejmè. Tak nap Ìklad ämilauer v vodu svè slavnè uëebnice ËeskÈ syntaxe pìöe: Vych zìme z p edpokladu, ûe mluvëì i posluchaë ovl dajì touû jazykovou soustavu. Tuto soustavu vytv ejì slova jakoûto znaky pro jistè p edstavy (pojmy) a jejich vztahy (jejich prost ednictvìm pak pro jistè seky skuteënosti); slova se spojujì do slovnìch druh podle toho, oznaëujì-li substance, jejich vlastnosti, dïje, okolnosti nebo vztahy mezi nimi.... JazykovÈ projevy jsou obsahy vïdomì p evedenè z nïkolikarozmïrnèho obsahu mysli do jednè linie ËasovÈ a vyj d enè p Ìsluön mi prost edky jazykovè soustavy.... U posluchaëe (Ëten e) je postup opaën : slyöì (Ëte) jazykov projev, ovl daje danou jazykovou soustavu (...) vytv Ì si obsahy vïdomì, podobnè obsah m vïdomì mluvëìho. 20 TakovÈ psychologicko-sèmiotickè pojetì v znamu se m ûe zd t b t zcela p ÌmoËar m d sledkem na prvnì pohled z ejmèho faktu, ûe jazyk nenì niëìm jin m neû n strojem vyjad ov nì myölenek (Ëi nïjak ch jin ch,obsah myslië). Podle tèto p edstavy spoëìv fungov nì jazyka v tom, ûe se pomocì v raz p esouvajì,obsahy myslië z hlavy jednoho ËlovÏka do hlavy druhèho. MluvËÌ sdïluje posluchaëi nïjak,obsahë tak, ûe jej oznaëì nïjak m v razem a vyslovenìm tohoto v razu p imïje posluchaëe k tomu, ûe p Ìsluön,obsahë pojme do svèho vïdomì; tak jako na obr zku 1. Pod dojmem takovèhoto obr zku jsou pak v razy br ny prostï jako oznaëenì obsah vïdomì (p edstav, myölenek, psychologicky ch pan ch pojm ap.); a v razem oznaëen obsah je pak ch p n jako v znam tohoto v razu. Obr. 1 1.1 Slova a,ment lnì reprezentaceë PES! 20 V. ämilauer, NovoËesk skladba, Praha 1966. 29
1. Co je to v znam? Jednou z verzì tèto p edstavy je i takzvan,teorie odrazuë, pamïtnìk m dob e zn m z,filosofieë VladimÌra IljiËe Lenina. (V sou- ËasnÈ dobï vyzn v podobnè teorie, ovöem zcela nez visle na Leninovi, cel ada lingvist i filosof pod n zvem reprezentaënì sèmantika.) 21 Podle tèto teorie jsou relevantnìmi obsahy vïdomì odrazy Ëi reprezentace objektivnìch vïcì Ëi jsoucen, a hovo it o nïjakè vïci n m dovoluje v raz, kter vyjad uje pr vï reprezentaci tèto vïci. ObjektivnÏ existujì, m se podle tèto teorie za to, nap Ìklad psi. Ti se zrcadlì v lidsk ch myslìch ve formï subjektivnìch reprezentacì ps, a slovo Ñpesì pak slouûì prostï k vyj d enì tïchto reprezentacì. Jak jsme ekli, je takov psychologicko-sèmiotick teorie pr se- ËÌkem dvou p edstav: p edstavy, ûe jazykovè v razy jsou ozna- ËenÌmi sv ch v znam v podobnèm smyslu, v jakèm je cedulka na dve Ìch oznaëenìm toho, kdo bydlì v p ÌsluönÈm bytï, Ëi v jakèm je dvouocas lev znakem»ech (sèmiotickè ch p nì jazyka), a p edstavy, ûe v znamem jazykovèho v razu je nïco, co se vyskytuje uvnit myslì tïch, kte Ì tento v raz uûìvajì (psychologickè ch p nì jazyka). NaöÌm cìlem v tèto kapitole bude nejprve uk zat, ûe tato odpovïô na ot zku Co je to v znam? je pov ûlivï problematick ; a s pomocì tohoto v sledku naznaëit, ûe povaha v znamu je mnohem nejasnïjöì, neû by se mohlo na prvnì pohled zd t. ZpochybnÏnÌ psychologicko-sèmiotickèho pojetì v znamu nynì rozdïlìme do t Ì krok : Nejprve, v n sledujìcìm oddìle, uk ûeme, ûe psychologickè ch p nì v znamu neplyne z ch p nì jazyka jako n stroje sdïlov nì,obsah myslië (obr zek 1), a ûe je navìc svou podstatou v bec problematickè. V n sledujìcìm oddìle se pak d le pokusìme zpochybnit to, ûe by takovè ch p nì jazyka, jakè je ilustrov no obr zkem 1, skuteënï postihovalo podstatu jazykovè komunikace. V oddìle 1.5 se potom budeme snaûit uk zat, ûe v jistèm smyslu m ûe b t problematickè i samo ch p nì v znamu jako nïëeho, co je oznaëov no v razem (a ûe tedy problematiënost psychologicko-sèmiotickèho ch p nì v znamu nenì jen v tom, ûe je psychologickè, ale i v tom, ûe je sèmiotickè). 21 VÌce o tom J. Peregrin, Doing Worlds with Words (= DWW), Dordrecht 1995. 30
1.2 Je v znam v lidskè mysli? M ûe se tedy zd t, ûe psychologicko-sèmiotickè ch p nì jazyka nutnï vypl v ze zd nlivï z ejmèho faktu, ûe jazykem vyjad ujeme myölenky: myölenk m odpovìdajì vïty a jejich Ë stem, pojm m (Ëi tradiënïji idejìm) odpovìdajì Ë sti vït, slova. Je tomu ale skuteënï tak? Abychom situaci objasnili, p ijmïme nejprve pro Ëely argumentace bez diskuse p edpoklad, ûe v raz je oznaëenìm svèho v znamu (tedy nïëìm jako n lepkou, kterou na tento v znam uûivatelè jazyka,p ipevúujìë), i p edpoklad, ûe jazyk slouûì ke sdïlov nì myölenek Ëi jin ch,obsah myslië. P edpokl dejme tedy, ûe obr - zek 1 skuteënï vystihuje podstatu komunikace, tedy ûe nap Ìklad slovo Ñpesì vyslovìme tehdy, kdyû pomyslìme na psa (Ëi kdyû si psa p edstavìme ñ prostï kdyû je nïjak,ment lnì pojemë psa obsahem naöì mysli), a vyslovìme ho proto, aby si psa p edstavil (nebo na nïj pomyslel) n ö posluchaë. Plynulo by z toho, ûe jsou takto sdïlovanè obsahy vïdomì v znamy p Ìsluön ch v raz? Jednoduch vaha n s p esvïdëì o tom, ûe nikoli. P edstavme si, ûe m m nïjak obsah mysli (aù uû tento pojem ch peme jakkoli). Chci-li ho nïkomu sdïlit, pouûiji k tomu, podle naöeho p edpokladu, nïjak v raz. Znamen to, ûe z onoho v razu v tomto okamûiku uëinìm oznaëenì tohoto obsahu? JistÏ ne: kdybych to dok zal, kdybych mohl z v razu skuteënï uëinit oznaëenì obsahu svèho vïdomì (tak jako se p i aktu k tin ËinÌ nap Ìklad ze jmèna ÑJosefì oznaëenì urëitèho individua, Ëi jako je nïjak m z konem ustanoven dvouocas lev znakem»ech), mohl bych ke sdïlenì svèho obsahu pouûìt jakèhokoli v razu, a de facto bych tedy nepot eboval û dn p edem dan jazyk (vyr bïl bych si ho tak Ìkaje podle pot eby a,na jedno pouûitìë). Kdybych pomyslel na psa, mohl bych vzìt t eba slovo Ñslonì nebo,slovoë Ñxyzì, uëinit z nïj ozna- ËenÌ svè myölenky a takto vyroben m oznaëenìm pak tuto myölenku vyj d it a nïkomu sdïlit. To ale z ejmï nefunguje: vyslovenìm slova Ñslonì Ëi Ñxyzì bych stïûì dok zal nïkoho p imït, aby myslel na psa. Jak tedy dok ûu obsah vïdomì jazykem skuteënï sdïlit? Z ejmï jedinï tak, ûe se mi poda Ì najìt v raz, kter je k tomu uû,uzp sobenë, to jest kter uû m v znam, jenû se nïjak m zp sobem k mèmu obsahu vïdomì vztahuje. Z toho je z ejmè, ûe v znam musì b t 31
1. Co je to v znam? nïëìm, co existuje uû p ed samotn m aktem vyj d enì obsahu vïdomì a co takov akt ËinÌ v bec moûn m. 22 V razu tedy nikdy nemohu d t za v znam sv j obsah vïdomì, mohu nanejv ö najìt v raz, kter jiû vìce Ëi mènï vhodn v znam m ; a vyj d enì m ûe b t spïönè natolik a pr vï jen natolik, nakolik se mi poda Ì takto vhodn v raz najìt. DomnÏnka, ûe by z p edpokladu, ûe jazykem sdïlujeme Ëi vyjad ujeme nïjakè ment lnì obsahy, vypl val z vïr, ûe tyto ment lnì obsahy jsou v znamy p Ìsluön ch v raz, je tedy myln p edevöìm proto, ûe v znam v razu a to, co je tìmto v razem sdïlov no, nenì jedna a tat û vïc. ÿeknu-li nïkomu vïtu ÑSoused m psaì, sdïlil jsem mu tìm v znam tèto vïty? JistÏ nikoli ñ touto vïtou mu skuteënï nïco sdïlìm naopak jenom potud, pokud jì rozumì, to jest pokud jiû jejì v znam zn. To znamen, ûe to, co je sdïlov no, nenì v znam, a m me-li za to, ûe jazyk slouûì ke sdïlov nì nïjak ch ment lnìch entit, neplyne z toho, ûe tyto ment lnì entity jsou v znamy tïch v raz, kterè je sdïlujì. ÿeknu-li nïkomu ÑSoused m psaì, pak mu tìm sdïluji nïco faktickèho, nïco o stavu souëasnèho svïta; zatìmco pro v znam tèto vïty je faktick stav svïta irelevantnì: v znam tèto vïty m ûeme jistï zn t, aniû bychom vïdïli, zda soused nïjakèho psa skuteënï m, a notabene i kdyû v bec nevìme, o jakèho souseda by se mïlo jednat. (NemluvÏ o tom, ûe kdybych j nïkomu ekl ÑSoused m psaì, sdïlil bych mu tìm, ûe soused Jaroslava Peregrina m psa, aëkoli v znam vïty ÑSoused m psaì jistï nenì totoûn s v znamem vïty ÑSoused Jaroslava Peregrina m psaì.) Z vïr, ûe v znamy jsou ment lnì entity, tedy neplyne z p edpokladu, ûe jazyk slouûì k vyjad ov nì a sdïlov nì myölenek Ëi jin ch,obsah myslië. NavÌc je vöak tento z vïr problematick s m o sobï. V razy totiû nemohou b t oznaëenìmi ment lnìch entit uû 22 Je t eba si takè uvïdomit, ûe v razy jazyka jako takovè nevykazujì, na rozdìl t eba od obr zk, û dnou,p irozenouë podobnost, s tìm, co vyjad ujì (snad s v jimkou obr zkov ch typ pìsma). ZatÌmco ËlovÏk, kter nikdy nevidïl obr zek psa, se p esto m ûe dovtìpit, co tento obr zek p edstavuje, ËlovÏk, kter nikdy neslyöel ËeskÈ slovo Ñpesì, se s m o sobï dovtìpit, co toto slovo znamen, prostï nem ûe. ÿìk -li se tedy nïkdy, ûe slova jsou nïco jako obr zky vïcì (viz nap Ìklad L. Wittgenstein, Tractatus), je t eba mìt na pamïti tento zd nlivï z ejm, ale fakticky nïkdy opomìjen rozdìl. 32
1.2 Je v znam v lidskè mysli? proto, ûe takovè entity jsou z leûitostì z sadnï subjektivnì, zatìmco v znamy, pr vï proto, ûe mohou slouûit ke komunikaci (,sdïlov nì myölenekë), jsou z leûitostì svou podstatou intersubjektivnì. Pointa v znamu je pr vï v tom, ûe v znamy mohou b t, na rozdìl od obsah vïdomì, sdìleny vöemi ËastnÌky komunikace. SÈmantika tak stïûì m ûe b t ñ oproti bïûnï p ijìmanèmu n zoru ñ vïcì psychologie; naopak, sèmantika zaëìn pr vï tam, kde konëì subjektivita a kde tudìû konëì psychologie (ve smyslu nauky o subjektivnìm); je pro ni konstitutivnì intersubjektivita. Jak Ìk Davidson, 23 Ñto, ûe v znamy jsou rozluötitelnè, nenì vïc öùastnè n hody; ve ejn dostupnost je konstitutivnìm aspektem jazyka.ì 24 NenÌ-li vöak v znam z leûitostì myölenì, jak je moûnè, ûe m ûeme mluvit i o vïcech, kterè nïkdo prostï vymyslel, a kterè tak existujì pouze,v lidsk ch myölenk chë? Jak je moûnè, ûe dok ûeme hovo it o maxipsu FÌkovi, o Fantomasovi, Ëi o hobitech? Neznamen to, ûe v roky, hovo ÌcÌ o takov ch bytostech, nemohou vyjad ovat nic neû pouhè myölenky ñ ûe jmèno, jako je ÑFÌkì, nem ûe oznaëovat nic jinèho neû nïco ment lnìho? Na to je t eba odpovïdït, ûe je nutnè se vyvarovat smïöov nì dvou z sadnï odliön ch smysl slova Ñmyölenkaì: v,psychologickèmë smyslu, v jakèm jsme toto slovo pouûìvali dosud, znamen Ñmyölenkaì akt individu lnì mysli, kter je svou podstatou subjektivnì; avöak v jinèm smyslu (kterèmu bychom mohli Ìkat,ontologick ë) lze toto slovo ch pat i jako oznaëenì nïëeho intersubjektivnìho, nïëeho, co exis- 23 D. Davidson, The Structure and Contents of Truth, in: Journal of Philosophy, 87, 1990, str. 304. 24 PodobnÏ, avöak tïûko p eloûitelnï, konstatuje Dummett: ÑAn individual cannot communicate what he cannot be observed to communicateì (M. Dummett, Truth and other Enigmas, London 1978, str. 217). Dramatick m poukazem na tent û fakt je i Wittgensteinova slavn polemika proti moûnosti ÑsoukromÈho jazykaì (viz L. Wittgenstein, Philosophische Untersuchungen [= PU], Oxford 1953; Ëesky: Filosofick zkoum nì, Praha 1993; viz tèû S. Kripke, Wittgenstein on Rules and Private Language [= WRPL], Cambridge [Mass.] 1982, kap. 3). NenÌ bez zajìmavosti, ûe podobnou skepsi vyj d il i Ëeln klasik lingvistickèho strukturalismu, Roman Jakobson: Barthes ( lèments de sèmiologie, Paris 1964; Ëesky in: Kritika a pravda, Praha 1977, str. 96) cituje jeho v rok, ûe ÑsoukromÈ vlastnictvì v oblasti eëi neexistujeì. 33
1. Co je to v znam? tuje mimo jednotlivou mysl. MusÌme si ovöem uvïdomit, ûe existuje-li nïco intersubjektivnï, neznamen to nutnï, ûe to existuje tak, aby se na to dalo s hnout. Maxipes FÌk totiû z ejmï existuje,vnïë myslì ñ ne tak, ûe bychom ho mohli potkat, ale tak, ûe m urëitè objektivnì charakteristiky (je to pes, kter se nevejde do û dnè boudy, vyhr l dostihy v Chuchli, plavil se po mo i atd.). To plyne z toho, ûe se v souvislosti s nìm m ûeme m lit: budu-li mìt nap Ìklad za to, ûe FÌk se protloukal druhou svïtovou v lkou v tanku, bude mi pr vem vyt k no, ûe si pletu FÌka se äarikem. (ProblÈm,fyzickÈë,,nefiktivnÌë existence maxipsa FÌka je pak problèm ËistÏ empirick ñ je to tedy problèm, kter, podobnï jako problèm existence t eba snïûnèho muûe, nem naprosto nic spoleënèho s jazykem a jeho sèmantikou.) Obr zek, kter stojì v z kladï bïûnè p edstavy o v znamu jako nïëem ment lnìm a tudìû subjektivnìm, tak dost v pov ûlivè trhliny. Jak jsme totiû pr vï vidïli, i kdyû p ipustìme, ûe jazyk funguje tak, jak to tento obr zek p edpokl d, nem ûeme z toho v û dnèm p ÌpadÏ vyvozovat, ûe v znam je ukryt nïkde uvnit lidskè mysli. NavÌc je, jak jsme vidïli, takovè ch p nì v znamu problematickè samo o sobï ñ intersubjektivita je konstitutivnì vlastnostì v znamu. Co kdybychom tedy myölenky zaëali ch pat tìm druh m z v öe uveden ch zp sob, totiû jako nïco ne v hradnï subjektivnìho, ale jako nïco, co sice m ûe b t v lidsk ch myslìch, co vöak nïjak m zp sobem existuje i mimo nï a relativnï nez visle na nich (a co je do mysli pouze nïjak,pojìm noë aktem ch p nì)? TÌm bychom jistï rozpor mezi subjektivitou myölenek a intersubjektivitou v znam p ekonali; avöak souëasnï bychom se tìm z ekli toho, Ëemu Ìk me psychologicko-sèmiotickè pojetì v znamu. Myölenky v,ontologickèmë, to jest ne-subjektivnìm slova smyslu totiû stïûì m ûeme nahlèdnout jako nïco jinèho neû jako produkt mezilidskè komunikace, jako,to, co lze sdïlovat vïtamië ñ to jest de facto jako v znamy smyslupln ch vït. Uû by se tedy nedalo poëìtat s tìm, ûe vysvïtlenì povahy v znam delegujeme na psychology ñ naopak psychologovè by pak mohli (Ëi dokonce mïli) delegovat na n s, na sèmantiky, vysvïtlenì povahy myölenek. V kaûdèm p ÌpadÏ bychom se tak p ihl sili k tomu, co budeme naz vat ontologicko-sèmiotick m pojetìm v znamu a ËÌm se budeme zab vat pozdïji. 34
1.3 Je jazyk n strojem sdïlov nì myölenek? Uk zali jsme tedy, ûe i kdyby bylo nezpochybniteln m faktem, ûe funkcì jazyka skuteënï je vyjad ov nì a sdïlov nì nïëeho ment lnìho, nevypl valo by z toho, ûe nïëìm ment lnìm je i v znam. Ukaûme nynì navìc, ûe ch p nì jazyka jako n stroje sdïlov nì myölenek rozhodnï nezpochybniteln m faktem nenì ñ ûe problematickè je i ono. ProË se domnìv me, ûe jazykem sdïlujeme myölenky? Tato ot zka se m ûe zd t b t na prvnì pohled hloup ñ ËÌm jin m by jazyk mohl b t neû n strojem toho, jak Ìci to, co si myslìme, nahlas? Z vlastnì zkuöenosti p ece vìme, ûe nïjakou vïtu vyslovujeme proto, ûe n s napadne urëit myölenka. (Vzpomeneme si nap Ìklad na souseda a na jeho psa a ekneme: ÑSoused m psa.ì) Je ale situace skuteënï tak jasn? Co to vlastnï znamen, ûe nïkoho napadne urëit myölenka (t eba ta, ûe soused m psa)? Co je v tomto smyslu myölenka? OdpovÏdÌ by se mohlo zd t b t, ûe myölenka je prostï nïco jako vïta, jenom s tìm rozdìlem, ûe se namìsto ze slov skl d z nïjak ch ment lnìch sloûek, z,idejìë,,ment lnìch pojm ë Ëi nïëeho takovèho ñ a vyslovenì p ÌsluönÈ vïty pak prostï spoëìv v nahrazenì tïchto,ment lnìch sloûekë p Ìsluön mi sloûkami jazykov mi, slovy. 25 To je ale odpovïô, kter se opït zd vyvol vat vìce problèm, neû kolik jich eöì. Na obtìûnost uchopenì nïëeho takovèho, jako je,ment lnì pojemë (Ëi,ideaë), jsme uû poukazovali; kromï toho tu ovöem vy- 25 To je v podstatï p edstava, na kterè je zaloûena druhdy popul rnì teorie myölenì Jerryho Fodora (J. A. Fodor, The Language of Thought, Scranton 1975). MyölenÌ je podle Fodora z leûitost jazyka specifickèho druhu, jazyka myölenì (Ñlanguage of thoughtì). SÈmantika jazyka v norm lnìm slova smyslu je pak d na tìm, ûe je tento jazyk,zvnïjönïnìmë jazyka myölenì. NabÌzejÌcÌ se ot zku, ËÌm je d na sèmantika takovèho jazyka myölenì, vöak Fodor podle mèho n zoru uspokojivï nezodpovïdïl. Blackburn proto o FodorovÏ teorii hovo Ì jako o paradigmatickèm p Ìkladu toho, co naz v Ñdog-legged theoriesì (S. Blackburn, Spreading the Word [= SW], Oxford 1984, ßII.3), coû bychom mohli velice volnï p eloûit jako Ñ hybnè teorieì. TakovÈ teorie podle Blackburna vysvïtlujì smysluplnost slov tak, ûe je prostï reinterpretujì v nïjakèm jinèm mèdiu (v tomto p ÌpadÏ myölenì), jehoû smysluplnost berou za jaksi inherentnì. 35
1. Co je to v znam? vst v dalöì, specifick problèm: je tomu skuteënï tak, ûe napadneli nïkoho myölenka Soused m psa, defilujì mu nïkde v mysli (aù uû za sebou Ëi vedle sebe) t i oddïlenè vïci,,ment lnì pojmyë Ëi,idejeë souseda, vlastnïnì a psa? Introspekce je zapeklit vïc (coû je takè d vod, proë analytiëtì filosofovè hovo Ì radïji o jazyku neû o myölenì), takûe Ëten moûn ve svè mysli vìd v nïco jinèho neû j ; j tam ale rozhodnï nic takovèho, co by se dalo za takovè ideje prohl - sit, p i vyslovov nì tèto vïty nenalèz m! Z tohoto hlediska by se tedy mohlo zd t nadïjnïjöì ch pat myölenky, jakè ËlovÏk vyjad uje vïtami, jako nïco nikoli tak artikulovanèho jako vïty, ale spìöe jako nïco ve stylu p edstav Ëi,obr zk p ed vnit nìm zrakemë. TakovÈ vysvïtlenì by vedlo k z vïru, ûe kdyû nïkoho,napadne myölenkaë Soused m psa (a on v d sledku toho vyslovì vïtu ÑSoused m psaì), znamen to, ûe si souseda a jeho psa p edstavì. Avöak m -li p edstavu souseda a jeho psa ñ m -li tedy jak si obr zek p ed vnit nìm zrakem ñ co ho vede k tomu, ûe ji,vyj d Ìë vïtou ÑSoused m psaì, a ne t eba vïtou ÑSoused v pes m Ëty i nohyì Ëi dokonce vïtou ÑLidÈ chovajì zvì ataì? Z tohoto hlediska se tedy zase p ece jenom zd, ûe artikulovanost vïty, kter by mïla b t vyj d enìm myölenky, musì b t nïjak p Ìtomna uû ve vyjad ovanè myölence samotnè ñ protoûe jinak by bylo stïûì vysvïtlitelnè, proë by mïla b t pr vï takto artikulovan vïta vyj d enìm pr vï tèto myölenky. Co kdybychom tedy myölenku, jak m ûe ËlovÏka napadnout, nahlèdli p Ìmo jako jakousi (nevyslovenou) vïtu? Ani to by nebylo p Ìliö uspokojivè ñ kdybychom totiû ch pali myölenky takto, pak by teze, ûe nïkdo ekne ÑSoused m psaì tehdy, kdyû ho napadne myölenka Soused m psa, znamenala, ûe nïkdo ekne nahlas ÑSoused m psaì tehdy, kdyû si p edtìm ekne ÑSoused m psaì potichu. JistÏ existujì situace, kdy tomu tak je; tïûko to ale vystihuje princip fungov nì jazyka. A p edevöìm v takovèm p ÌpadÏ uû nejde o vztah mezi myölenìm a mluvenìm, ale o vztah mezi mluvenìm pro sebe a mluvenìm nahlas ñ namìsto toho, abychom vysvïtlovali mluvenì za pomoci myölenì, vysvïtlujeme naopak myölenì jako formu mluvenì. NavÌc aù uû chceme ztotoûúovat to, kdyû ËlovÏka,napadne myölenkaë s ment lnìm dïjem jakèhokoli druhu, je z sadnì problèm v tom, ûe kdyû si budeme d slednï vöìmat toho, jak jazyk fakticky pouûìv me, jenom stïûì m ûeme skuteënï dojìt k z vïru, ûe naöe jazykov aktivita je vûdy doprov zena nïjak m stejnorod m typem 36
1.3 Je jazyk n strojem sdïlov nì myölenek? ment lnì aktivity. ZamyslÌme-li se nad tìm, jak jazyk norm lnï uûìv me, nem ûeme nevidït, ûe p Ìpad, kdy nïco vymyslìme a pak to teprve,odïjeme do slovë, je velice speci lnìm p Ìpadem, kter je dalek toho, aby vystihoval bïûnè uûìv nì jazyka. Zvol m-li p i spat enì psa ÑT mhle je pes!ì, nenì tomu obvykle tak, ûe si to nejprve pomyslìm, pak najdu p Ìsluön slova, a pak teprve myölenku vyj d Ìm. 26 V povïô a jì vyjad ovan myölenka nejsou obecnï dvï oddïlitelnè, ËasovÏ n slednè a kauz lnï spojenè ud losti. 27 M ûe se ovöem zd t, ûe p edstavu jazyka jako n stroje sdïlov nì myölenek m ûeme vyvozovat i z vah zcela jinèho druhu, totiû z vah o tom, jak a proë jazyk vznikl. Kv li Ëemu jinèmu se jazyk vyvinul neû z pot eby sdïlovat sv m druh m svè myölenky? A vznik -li jazyk proto, abychom mohli,odìt myölenky do slovë, pak musì mìt jeho sèmantika nutnï ko eny v myölenì a my ji musìme jako takovou vidït ñ jinak bychom byli jako nïkdo, kdo chce pochopit boty, a odmìt vzìt na vïdomì, ûe jsou vytvo eny k tomu, aby se do nich obouvaly lidskè nohy. (Jak Ìk ämilauer v cit tu 26 Na podporu tvrzenì, ûe v povïdi musì p edch zet myölenka, se nïkdy uv dì z ejm fakt, ûe ËlovÏk obëas mìv pocit, ûe svou v povïdì nevyj d il to, co chtïl; a nïkdy dokonce zcela,marnï hled slovaë. NenÌ tohle jasn m d kazem toho, ûe tu p ed v povïdì nutnï musì b t myölenka, kterou se v povïô snaûì vyj d it a kterou vyjad uje lèpe nebo h e podle toho, jak dokonale ji,kopìrujeë? Neznamen to, ûe nïco vypovïdït nutnï p edpokl d,odìt myölenku do slovë? Tento fakt nepochybnï znamen, ûe s v povïdì je spojen nïjak mysl, a ona tak m ûe b t tìmto myslem pomï ov na a shled v na uspokojivou Ëi mènï uspokojivou ñ neznamen to vöak nutnï, ûe by tato uspokojivost Ëi neuspokojivost musela b t z leûitostì porovn v nì uëinïnè v povïdi s nïjakou jejì latentnì,,myölenkovouë formou. P edstavme si, ûe malujeme abstraktnì obraz: se sv m v tvorem pak pravdïpodobnï takè budeme spokojeni vìce nebo mènï ñ a rozhodnï to nutnï neznamen, ûe bychom jiû p ed zaë tkem malov nì museli mìt nïkde,p ed vnit nìm zrakemë to, co chceme namalovat. 27 Polemice s p edstavou, ûe v znamem by mohl b t nïjak ment lnì,proûitekë (p edstava, pocit ap.) doprov zejìcì uûìv nì p ÌsluönÈho jazykovèho v razu, vïnuje Wittgenstein podstatnou Ë st sv ch Filosofick ch zkoum nì. Jak na to ovöem poukazuje Kripke (WRPL, str. 41 nn.), Wittgenstein se snaûì uk zat nejenom to, ûe takov,proûitekë by nemohl b t v znamem (z principi lnìch d vod naznaëen ch v öe); snaûì se navìc uk zat i to, ûe û dn konstantnì,proûitekë doprov zejìcì uûìv nì jazykovèho v razu ve skuteënosti neexistuje. 37
1. Co je to v znam? uvedenèm v öe, slova se nap Ìklad seskupujì do slovnìch druh podle toho, jak druh entit oznaëujì.) To by ale p edpokl dalo, ûe (artikulovanè) myölenì existuje nez visle na jazyce; ûe nejprve existovalo (jiû zcela,vytvarovanèë) myölenì, a pak teprve, jak se naöim p edk m da ilo,odìvat myölenky do slovë, p ibyl jazyk. Pr vï jsme ale konstatovali, ûe p edstavï myölenek, kterè jsou tak artikulovanè jako vïty, a p itom to nejsou vïty, je tïûkè d t srozumiteln obsah. I lingvistè, filosofovè a antropologovè se dnes vìcemènï shodujì na tom, ûe jazyk je spìöe podmìnkou pojmovèho, artikulovanèho myölenì a ûe je s nìm nerozbornï spjat. 28 Jak Ìk Saussure, 29 je to teprve jednota Ñmyölenka-zvukì, co implikuje jakèkoli ËlenÏnÌ do tè doby amorfnì ment lnì substance. LingvistÈ od Humboldta p es Whorfa a Hjelmsleva (jako reprezentativnì p Ìklad viz nejlèpe Whorf) 30 aû po Lakoffa a Johnsona (jejichû knihu probìr me v oddìle 1.6), ukazujì, ûe kategorie, kter mi naöe myölenì ch pe n ö svït, jsou z podstatnè Ë sti d ny naöìm jazykem (toho si podrobnïji vöimneme jeötï d le). Lze tedy stïûì tvrdit, ûe by byl jazyk odvozen od (artikulovanèho) myölenì historicky; a pokus stavït ho do tèto pozice v du v kladu, vysvïtlovat jazyk pomocì myölenì, je exempl rnìm p Ìkladem vysvïtlov nì obscurum per obscurius, nïëeho nejasnèho nïëìm jeötï nejasnïjöìm. Jazyk a jeho faktickè fungov nì je p ece ñ na rozdìl od myölenì ñ nïco ve svè podstatï snadno intersubjektivnï uchopitelnèho a relativnï jednoduch mi termìny popsatelnèho: takûe v vahu p ipad mnohem spìöe nikoli vysvïtlovat jazyk pomocì myölenì, ale myölenì pomocì jazyka! 31 P edstava v znamu jako nïëeho ment lnìho a s nì i p edstava jazyka jako nïjakèho p ÌmoËarÈho n stroje vyjad ov nì na nïm nez vislèho myölenì jsou tedy z sadnï problematickè. (Nic vìce neû 28 Viz nap. D. Dennett, Kinds of Minds, New York 1996 (Ëesky: Druhy myslì, Bratislava 1997) Ëi T. W. Deacon, The Symbolic Species: The Co- Evolution of Language and the Brain, New York 1998. 29 F. de Saussure, Cours de linguistique gènèrale (= CLG), Paris 1931, Ëes. p ekl. Kurs obecnè lingvistiky, Praha 1989, str. 156. 30 B. L. Whorf, Language, Thought and Reality, Cambridge (Mass.) 1956. 31 Coû ovöem nenì nic jinèho neû jedno ze z kladnìch v chodisek v öe zmiúovanèho filosofickèho obratu k jazyku. 38
1.4 V znamy jako objektivnì abstrakta to, ûe jsou tyto p edstavy z sadnï problematickè, tj. ûe zdaleka nejsou tak samoz ejmï p ijatelnè, jak se nïkdy m ûe zd t, se tady zatìm uk zat nepokouöìme.) ObecnÏji je problematick jak koli teorie v znamu zaloûen na,teorii odrazuë: i ponech me-li stranou skuteënost, ûe problematick je sama,teorie odrazuë, 32 nevyhneme se problèm m dan m tìm, ûe vlastnï nenì jasnè, v jakèm smyslu jsou ment lnì entity, jak mi jsou odrazy nebo reprezentace, relevantnì pro teorii v znamu. 1.4 V znamy jako objektivnì abstrakta VysvÏtlovat v znam psychologicko-sèmioticky, to jest prost ednictvìm myölenek, p edstav Ëi obsah mysli tedy, zd se, vìce ot - zek vyvol v, neû zodpovìd. Zd se, ûe chceme-li nad le tvrdit, ûe existuje nïco jako v znam, bude p ijatelnïjöì p ipustit, ûe to musì b t nïco objektivnìho, nïco existujìcìho v tom svïtï, kter mluvëì p ÌsluönÈho jazyka sdìlejì. (Tohle explicitnï zformuloval a p esvïdëivï zd vodnil na konci minulèho stoletì Gottlob Frege, 33 a pr - vï on tak ñ vìcemènï mimovolnï ñ zaloûil ten smïr filosofickèho myölenì, kter se v rukou lidì, jako byli Russell, Carnap, Wittgenstein a dalöì, vyvinul v to, co se dnes naz v analytickou filosofiì.) 32 Do jakè mìry mohou b t i mnohem sofistikovanïjöì varianty p edstavy ÑËlovÏka jakoûto zrcadla p Ìrodyì zdrojem slepè filosofickè uliëky, podrobnï rozebral Richard Rorty ve svè slavnè knize Filosofie a zrcadlo p Ìrody (viz R. Rorty, Philosophy and the Mirror of Nature, Princeton 1980; viz tèû J. Peregrin, Richarda Rortyho cesta k postmodernismu, in: Filosofick Ëasopis, 42, 1994, str. 381ñ402). R. Brandom (Making It Explicit [= MIE], Cambridge [Mass.] 1994, str. 74) cituje vzruöenou reakci Rebeccy WestovÈ, kter nemohla pochopit, proë by mïl nïkdo chtìt po lidskè mysli, aby vytv ela kopii svïta: ÑJedna takov zatracen vïc p ece plnï staëì!ì 33 Viz nap. Frege, Der Gedanke. Eine logische Untersuchung, in: Beitr gen zur Philosophie des deutschen Idealismus, I, 1918ñ19, str. 58ñ77; Ëesky: Myölenka, in: Scientia & Philosophia, 6, 1994, str. 50ñ75. Pro Frega vypl vala objektivita v znamu p Ìmo z objektivity pravdy. Zda je nïco pravda, z ejmï nenì d no tìm, ûe si nïkdo myslì, ûe je to pravda ñ a protoûe pravdivost vïty je mimo jinè d na jejìm v znamem (a potaûmo v znamy jejich sloûek), nem ûe ani v znam spoëìvat v tom, co si nïkdo myslì. 39
1. Co je to v znam? Je ovöem z ejmè, ûe v znamy nemohou b t hmatatelnè konkrètnì p edmïty nebo alespoú ne jenom takovè p edmïty. (S nimi, jak uû jsme vidïli, nevystaëìme ani v p ÌpadÏ tak jednoduchèho podstatnèho jmèna, jako je Ñpesì; a jeötï mnohem problematiëtïjöì je zjevnï situace v p ÌpadÏ jin ch slovnìch druh.) MusÌme tedy p edpokl dat nïjakou,t etì Ìöië nefyzick ch a p itom nikoli subjektivnìch entit, nïjakou platûnskou Ìöi idejì Ëi,objektivnÌch abstraktë. (TÌm samoz ejmï vznik neomezen prostor pro ñ vïtöinou nikam nevedoucì ñ diskuse o charakteru takovè Ìöe idejì. Ty ovöem nejsou niëìm jin m neû projevem modernì verze sporu mezi nominalisty a realisty, tak popul rnìho p edevöìm v obdobì scholastiky.) Spolu s rozmachem form lnì logiky a matematiky v naöem stoletì se vytvo il prostor pro takovè ch p nì abstrakt, kterè je ËinÌ pro ËlovÏka mimo dnï straviteln mi: staëì p ipustit jedin, a to docela p ijateln typ abstraktnìch entit, totiû mnoûiny. VystaËÌme s p edmïty fyzickèho svïta, s jejich mnoûinami, s mnoûinami tïchto mnoûin atd. 34 Tarski, Carnap a dalöì logici a filosofovè tak v n vaznosti na v sledky form lnì logiky pojali sèmantiku vìcemènï jako vïdu, kter zkoum, jakè mnoûiny jsou p i azeny v raz m. To vedlo u nïkter ch lingvist a filosof k takovèmu ch p nì fungov nì jazyka, jakè bychom mohli nazvat ontologicko-sèmiotick m. V razy jazyka jsou v r mci tohoto pojetì ch p ny jako ozna- ËenÌ, ne vöak jako oznaëenì obsah vïdomì, ale jako oznaëenì objektivnìch, zpravidla abstraktnìch entit (obvykle mnoûin). 35 TakovÈ ch p nì jazyka znamen ve srovn nì s ch p nìm psychologicko-sèmiotick m z sadnì pokrok, a mnohdy je skuteënï uûiteënè se na jazyk takto, ontologicko-sèmioticky, dìvat. ProblÈm je ovöem v tom, 34 Jak se d v r mci teorie mnoûin uk zat, vystaëìme i zcela bez fyzick ch p edmït, jenom s,ëist mië mnoûinami. I takov ch mnoûin, jako jsou (pr zdn mnoûina), { } (mnoûina obsahujìcì jako sv j jedin prvek pr zdnou mnoûinu), {,{ }} (mnoûina tvo en p edchozìmi dvïma mnoûinami) atd. atd., je totiû tolik, ûe jimi dok ûeme jakèkoli mnoûiny fyzick ch p edmït,modelovatë. 35 JednÌm z nejd slednïjöìch propag tor takovèho vidïnì jazyka byl i Ëesk logik Pavel Tich (ten se ovöem nakonec neobeöel bez objektivnìch abstraktnìch entit, kterè se do standardnì teorie mnoûin neveöly) ñ viz P. Tich, O Ëem mluvìme? (VybranÈ stati k logice a sèmantice, J. Peregrin, vyd.), Praha 1995 a takè P. Materna, SvÏt pojm a logika, Praha 1995. ObecnÏ o teoriìch v znamu tohoto druhu viz J. Peregrin, TS. 40
1.5 SÈmantika versus sèmiotika ûe bereme-li ontologicko-sèmiotick obr zek p Ìliö doslova, m ûe n s i on vèst k podstatnï zkreslen m p edstav m o tom, jak jazyk funguje a co je to v znam. 36 ProblÈm s psychologicko-sèmiotick m pojetìm totiû, jak se pokusìme uk zat, nenì jenom v tom, ûe je psychologickè, ale i v tom, ûe je sèmiotickè. Z kladnì tezì tèto knihy je totiû to, ûe problèmem je samo ch p nì v razu jako oznaëenì svèho v znamu. 1.5 SÈmantika versus sèmiotika Podstatou znaku, tak jak ho ch pe sèmiotika, je propojenì dvou entit, oznaëovanèho a oznaëujìcìho. 37 ÿekneme-li, ûe dvouocas lev je znakem»ech, Ìk me tìm, ûe existuje propojenì mezi tìmto (urëit m zp sobem stylizovan m) zvì etem (jako oznaëujìcìm) a»echami (jako oznaëovan m), tedy ûe kdo je (ve vhodnèm kontextu) konfrontov n s tìm prvnìm, cìtì se b t jeho prost ednictvìm konfrontov n s tìm druh m. ÿìk me-li, ûe ËervenÈ svïtlo znamen z kaz jìzdy, Ìk me tìm, ûe existuje propojenì mezi takov m svïtlem a tìmto z kazem; kdo je (opït samoz ejmï v p ÌsluönÈm kontextu) konfrontov n s Ëerven m svïtlem, vnìm z kaz jìzdy. ÿìk me-li, ûe horeëka je p Ìznakem infekce, Ìk me tìm, ûe zjistìme-li, ûe m nïkdo horeëku, d se p edpokl dat, ûe je v jeho organismu p Ìtomna nïjak infekce. Znak je tedy z leûitostì propojenì dvou na sobï jinak nez visl ch vïcì: oznaëujìcìho a oznaëovanèho. OznaËujÌcÌ je jako takovè ch - p no pouze jako poukaz k oznaëovanèmu. Je to jako kdyû si nïkdo bere s sebou na cestu fotografii svè ûeny, aby si manûelku mohl vûdy pohledem na tu fotografii p ipomenout: a tak jako takov fotografie nem v tomto kontextu jinou funkci neû p ipomìnat osobu, kterou zachycuje, nem ani oznaëujìcì jinou funkci neû odkazovat k oznaëovanèmu. SpojenÌ oznaëovanèho s oznaëujìcìm ve znak je 36 Viz k tomu tèû mou polemiku s Tich m (P. Tich, The Scandal of Linguistics, in: From the Logical Point of View, 3, 1992, str. 70ñ80, a J. Peregrin, Is Language a Code?, in: From the Logical Point of View, 2, 1993, str. 73ñ79). 37 Na rozdìl od bïûnèho zu se tedy v tèto terminologii znakem nerozumì jenom samo oznaëujìcì, ale oznaëujìcì dohromady s oznaëovan m. 41
1. Co je to v znam? kontingentnìm, empirick m faktem, v sledkem nïjakèho faktickèho jednor zovèho aktu (,k tinë) Ëi dlouhodobèho procesu, kter m ûeme spolu s Morrisem 38 souhrnnï oznaëit termìnem sèmiosis. To, ûe jsou»echy spojov ny s dvouocas m lvem, je d no urëit m historick m v vojem a urëit mi st topr vnìmi akty. To, ûe ËervenÈ svïtlo na semaforu znamen z kaz jìzdy, je d no dopravnìmi p edpisy. To, ûe je horeëka p Ìznakem infekce, je d no historickou zkuöenostì lidstva, potvrzenou vïdecky zjiötïnou p ÌËinnou souvislostì. V jakèm ohledu je spojenì v razu s jeho v znamem jako spojenì oznaëujìcìho s oznaëovan m? Bezpochyby v tom, ûe v raz m ûeme vidït jako nïco, co je tu jenom proto, abychom skrze to vnìmali v znam; tak jako skrze dvouocasèho lva vnìm me»echy. Pr vï tohle vede k situaci, kdy mnozì filosofovè a jazykovïdci prohlaöujì sèmantiku, tj. nauku o v znamu jazykov ch v raz, za speci lnì p Ìpad sèmiotiky, obecnè nauky o znacìch. J jsem ovöem p esvïd- Ëen, ûe takovè pod azenì sèmantiky sèmiotice toho vìce zamlûì neû objasnì. Smyslupln v raz totiû sice m ûeme ñ v jednom ohledu ñ d vat do jednè roviny s takov mi prototypick mi znaky, jakè uv - dìme v öe, v jinèm ohledu je vöak tohle velice zav dïjìcì. Vnucuje n m to totiû p edstavu, ûe v znam je nïjak na v razu zcela nez - visle existujìcì entita, kter byla k v razu jenom n hodnï p ipojena; ûe v razy jsou n lepky, kter mi oznaëujeme jinak na nich nez vislè p edmïty (aù uû p edmïty svïta vïdomì, svïta fyzickèho nebo nïjakè platûnskè,t etì Ìöeë). To vede k obr zku, na nïmû je jazyk pouh m prost edkem k pojmenov nì v znam, kterè tu tak jako tak jsou a kterè jazykov mi v razy m ûeme, ale takè nemusìme,on - lepkovatë. 39 A to je p edstava, kter roli jazyka v naöem vztahov nì se ke svïtu zcela trivializuje: podle nì bychom mohli plnï stejnï myslet, jednat a ûìt i bez jazyka; mïli bychom jenom potìûe se mezi sebou domluvit. 38 C. W. Morris, Foundations of the Theory of Signs (International Encyclopedia of Unified Science 1), Chicago 1966. 39 Profesor ve Swiftov ch Gulliverov ch cest ch Ìk : ÑProtoûe slova jsou jen n zvy vïcì, bude lidem pohodlnïjöì nosit s sebou vïci pot ebnè na vyj d enì kaûdèho p edmïtu, o nïmû chtïjì pr vï rozmlouvat.ì VelikÈmu cestovateli se pak naskytl pohled na to, jak se dva mudrci obtìûenì vaky setkali na ulici, sloûili sv b emena a hodinu spolu rozmlouvali; potom zas n ËinÌ poskl dali, pomohli si je navz jem naloûit a rozlouëili se. 42
OdmÌt me-li ovöem pod azovat sèmantiku sèmiotice, jak se m ûeme hl sit k Saussurovi, kter je pokl d n za jednoho z otc sèmiotiky? Je pravda, ûe Saussure hovo Ì o zobecnïnì svè teorie jazyka na obecnou nauku o znacìch (pro tuto obecnou nauku navrhuje n zev nikoli sèmiotika, ale sèmiologie) ñ u nïj ovöem nejde o sèmiotiku v tom smyslu, v jakèm se jì my chceme v sèmantice vyhnout. Saussure totiû jednoznaënï odmìt ch p nì jazyka jako,nomenklaturyë, to jest jako sady n lepek p ipevúovan ch na vïci. ÿìk : Ñ...jazyk nem ani ideje, ani hl sky, kterè by existovaly p ed jazykov m systèmem, ale jenom pojmovè a fûnickè rozdìly, kterè z tohoto systèmu vyplynuly.ì 40 Je-li tedy jazykov v raz znakem, pak je znakem, kter se od jin ch znak liöì tìm, ûe jeho oznaëovanè (a v jistèm smyslu, jak d le uvidìme, i oznaëujìcì) je konstituov no aû s konstitucì tohoto znaku. V znamy tedy podle Saussura (jak uvidìme podrobnïji jeötï d le) neexistujì p ed jazykem a nez visle na jazyce, p ich zejì na svït aû skrze jazyk. Nejsou to p edmïty, kterè by v razy jenom,on lepkov valyë, jsou to hodnoty v raz, kterè vypl vajì z postavenì tïchto v raz v systèmu jazyka a z jejich uûiteënosti v r mci (pouûijeme-li popul rnìho Wittgensteinova termìnu) Ñjazykov ch herì. Saussurovskou myölenku sèmiologie je tak, domnìv m se, moûnè ch pat (a p ÌpadnÏ rozvìjet) r zn mi, rozumn mi i mènï rozumn mi zp soby. Jednou cestou, tou, p ed kterou zde varujeme, je cesta p ipodobnïnì vztahu v raz-v znam ke vztah m typu lev-»echy, Ëerven -stop! Ëi horeëka-infekce. To je cesta, kterou se vyd vajì nïkte Ì z tïch, kte Ì si explicitnï ÌkajÌ sèmiotikovè. Tak Eco Ìk, ûe znak je charakterizov n jako ÑnÏco p edstavujìcì nïco jinèhoì (Ñaliquid stat pro aliquoì) 41 ñ zd se tedy, ûe prototypem znaku je pr vï ona fotografie, kterou si bereme na cesty, aby n m p ipomìnala toho, kdo je na nì; p iëemû ten nïkdo existuje zcela nez visle na tom, zda nïkdo nïjakou jeho fotografii m. V znamy jsou vïci, kterè jsou v razy zastupov ny jenom z,technick ch d vod ë; 42 jde-li n m o podstatu vïci, musìme na v razy zapomenout a proniknout p Ìmo do svïta v znam. 40 F. de Saussure, CLG, str. 166. 1.5 SÈmantika versus sèmiotika 41 U. Eco, Semiotics and the Philosophy of Language, Bloomington 1986, str. 14. 42 Protoûe se dajì na rozdìl od vïcì samotn ch zcela snadno nosit s sebou. 43
1. Co je to v znam? Docela jin p Ìstup ke zkoum nì vztahu v raz-v znam volì pozdnì Wittgenstein (a na to, ûe jeho p Ìstup m mnoho spoleënèho s tìm Saussurov m, i kdyû se Wittgenstein k Saussurovi explicitnï nehl sì a nenì ani d vod p edpokl dat, ûe ho nïkdy Ëetl, bylo v literatu e poukazov no.) 43 Wittgenstein si dob e uvïdomuje zr dnost p edstavy, ûe v znamy jsou nïjakè (ment lnì nebo jinè) vïci, jejichû spojenì s v razy m ûe b t vypozorov no nïjak m takov m zp sobem, jak m m ûe b t vypozorov no spojenì»ech s jejich znakem; a podstatnou Ë st jeho dìla je moûnè vidït de facto jako neust lè vyvracenì pr vï tèto p edstavy. ÿìk : ÑAbychom si ujasnili v znam slova,mysletë, pozorujeme sami sebe p i myölenì: Co tady pozorujeme, bude tìm, co toto slovo znamen! Ale takto tento pojem pr vï pouûìv n nenì. (PodobnÈ by bylo, kdybych chtïl bez znalosti öachu, skrze p esnè pozorov nì poslednìho tahu öachovè partie, zjistit, co znamen v raz,d t matë.)ì 44 PodobnÏ jako nem ûeme pochopit smysl öachov ch figurek jejich sebedelöìm ohled v nìm Ëi p tr nìm po jejich spojenì s jin mi entitami (nap Ìklad hled nìm, zda je ten opracovan kousek d eva, kterèmu se Ìk kr l, nïjak spojen s nïjakou abstraktnì kr lovitostì), ale jenom studiem pravidel öachu, m ûeme v znam slov pochopit ne p tr nìm po nïjak ch aktech sèmiosis Ëi po vïcech, kterè tato slova,on lepkov vajìë, ale studiem pravidel fungov nì jazyka. 45 RozdÌl mezi ecovsk m a wittgensteinovsk m p Ìstupem k jazyku je dob e patrn z rozdìlnèho zp sobu, jak m se stavïjì k Augustinovi, kter se ve svèm spisu De Magistro jako pravdïpodobnï prvnì snaûì systematicky vykl dat jazyk jako sadu n lepek, jimiû opat ujeme vïci. ZatÌmco podle Eca je to svou dobu neuvï iteln m zp sobem p edbìhajìcì objev (Augustin podle nïj ÑdefinitivnÏ spojil dohromady teorii znak a teorii jazykaì; Ñpatn ct staletì p ed Saussurem je tìm, kdo p ijìm rod znak, jehoû jsou jazykovè znaky druhyì), 46 podle Wittgensteina je pr vï tento obr zek ztïlesnïnìm 43 PodrobnÏ konfrontuje Wittgensteina s Saussurem nap. R. Harris, Language, Saussure and Wittgenstein, London 1988. 44 L. Wittgenstein, PU, ß316. 45 Viz tèû J. Peregrin, O Ëem je sèmantika? 46 U. Eco, cit. d., str. 33. 44
1.6 Jazyk a,struktura svïtaë naprosto zav dïjìcìho pohledu na jazyk. ProblÈm je totiû podle Wittgensteina v tom, ûe ÑAugustin popisuje uëenì lidskèmu jazyku tak... jako by dìtï uû umïlo myslet, jenom jeötï ne mluvitì 47. A potìû je v tom, ûe vysvïtlujeme-li jazyk jako pouhè,zvnïjönïnì (uû hotovèho) myölenìë, zatemúujeme tìm fakt, ûe naöe myölenì (a tìm v jistèm smyslu i n ö svït) by stïûì bylo tìm, ËÌm je (pokud by v bec nïëìm bylo), kdybychom nemïli jazyk. Znak, jakoûto kontingentnì spojenì oznaëovanèho s oznaëujìcìm, p edpokl d nïjak uû hotov prostor potenci lnìch oznaëujìcìch (,slovë) a jemu komplement rnì prostor potenci lnìch oznaëovan ch (,vïcìë), kterè se kontingentnï spojujì (nebo nespojujì). Na skuteënèm jazyce je vöak podstatnè to, ûe v znamy (a v jistèm smyslu ani v razy) neexistujì p edem, ale konstituujì se aû skrze konstituci jazykovèho systèmu. 1.6 Jazyk a,struktura svïtaë ProblÈm se sèmiotick m v kladem jazyka (je-li sèmiotika ch p na tak, jak bylo naërtnuto v öe) 48 je tedy v tom, ûe jazyku p isuzuje p Ìliö pasivnì roli, ûe p edpokl d, ûe jazyk jenom,on lepkov v ë nïco, co tady jiû hotovè je ñ aù jiû je to jiû hotov svït Ëi jiû hotovè myölenì. Jazykov strukturalismus, jak ho zde ch peme, je pak pr - vï protipûlem toho pohledu: ten ch pe jazyk jako nïco mnohem aktivnïjöìho, jako nïco, bez Ëeho by ani myölenì, ani svït nemïly ten tvar, kter majì. ProblematiËnost p edstavy, ûe jazyk prostï jenom nïjak kopìruje svït (aù uû p Ìmo nebo prost ednictvìm nïjak ch,odraz ë v naöì mysli) se ukazuje, uû kdyû seriûznï analyzujeme naöe z kladnì jazykovè struktury, tak jak to udïlali nap Ìklad Lakoff a Johnson. 49 Ro- 47 L. Wittgenstein, PU, ß32. 48 Je t eba zd raznit, ûe to, co bylo eëeno, v û dnèm p ÌpadÏ neznamen, ûe bychom sèmiotiku povaûovali za nïco nepodstatnèho Ëi dokonce scestnèho. Znaky jistï hrajì v lidskèm kon nì v znamnou roli a nauka o znacìch n m toho tedy jistï dok ûe o ËlovÏku mnoho odhalit. Proti Ëemu protestujeme, je to, aby na tuto nauku byla p ev dïna sèmantika, aby byl jazyk nahlìûen jako p ipojenì v raz oznaëujìcìch k nïjak m nez visle na nich existujìcìm oznaëovan m. 49 G. Lakoff, M. Johnson, cit. d. 45
1. Co je to v znam? zebereme-li, jak spolu tyto struktury souvisejì, nem ûe n m uniknout, jak podstatnou roli hraje p i formov nì takov ch struktur,metaforaë ve smyslu p en öenì a promìt nì jazykovèho ztv rnïnì nïkter ch oblastì lidskè zkuöenosti na oblasti jinè. ProË se nap Ìklad o sporu dvou lidì vyjad ujeme tak, ûe Ìk me ÑZasypal ho argumenty a ten jejich n poru neodolalì, ÑPod tìhou jeho argument rezignovalì, Ñ spïönï jeho argumenty odr ûelì atd.? Lakoff a Johnson odpovìdajì: protoûe zp sob, kter m strukturujeme svou zkuöenost toho, jak se dva lidè p ou, je vyp jëen z naöì zkuöenosti s tìm, jak se dva lidè pot kajì fyzicky (v tomto p ÌpadÏ konkrètnï jak na sebe vz jemnï nïco sypou Ëi po sobï nïëìm h zejì). To ovöem neznamen, ûe by v p ÌpadÏ spor existovala nïjak p vodnì zkuöenost, o kterè bychom hovo ili v metafor ch pouze kv li kvïtnatosti vyjad ov nì: vyp jëenìm si struktury fyzick ch potyëek teprve potyëk m slovnìm d v me skuteën tvar a tìm je de facto konstituujeme jako takovè. Lakoff a Johnson ÌkajÌ: ÑPrim rnì funkcì metafory je poskytnout Ë steënè porozumïnì jednoho druhu zkuöenosti prost edky jinèho druhu zkuöenostiì. 50 D vodem je podle nich to, ûe ÑmnohÈ aspekty naöì zkuöenosti nemohou b t jasnï vymezeny prost edky p irozenï vyvst vajìcìch rozmïr zkuöenosti.ì MusÌme je tedy Ñch pat prost ednictvìm jin ch entit a zkuöenostì, v typickèm p ÌpadÏ jin ch druh entit a zkuöenostìì. 51 To znamen, ûe Ñr znè vïci v p irozenèm svïtï vnìm me jako entity Ëasto tak, ûe na nï promìt me hranice a plochy tam, kde û dnè jasnè p irozenè hranice a plochy neexistujìì. 52 V sledkem toho vöeho je, ûe Ñco je skuteënè pro jednotlivce jako p ÌsluönÌka nïjakè kultury, je v sledkem jak jeho soci lnì skuteënosti, tak zp sobu, jak m tato skuteënost tvaruje jeho zkuöenost fyzickèho svïtaì. 53 To vöe samoz ejmï nenì nic zcela novèho: na to, ûe namìsto nahlìûenì struktury jazyka jako kopie struktury svïta bychom mohli (Ëi dokonce mïli) naopak nahlìûet strukturu svïta jako,otiskë struktury 50 Tamt., str. 154. 51 Tamt., str. 177. 52 Tamt., str. 161ñ162. 53 Tamt., str. 146. 46
1.6 Jazyk a,struktura svïtaë jazyka uû poukazovala cel ada lingvist a filosof. Benveniste 54 jde dokonce tak daleko, ûe prohlaöuje kategorie, leûìcì v z kladu aristotelskè metafyziky, za kategorie ne metafyziky, ale prostï eckè gramatiky. Aforisticky to vyj d il J. G. Miller ve v roku, kter si W. V. Quine vybral za motto svè slavnè knihy Slovo a p edmït: 55 ÑOntologie rekapituluje filologiiì. A filosof Hilary Putnam 56 Ìk, ûe Ñprvky toho, co naz v me,jazykemë Ëi,myslÌë, pronikajì tak hluboce do toho, co naz v me ÑskuteËnostÌì, ûe s m projekt p ev dïnì n s samotn ch jako ÑmapujÌcÌchì nïco Ñna jazyku nez vislèhoì je od samèho poë tku fat lnï poloviëat.ì 57 J chci v tèto knize (mimo jinè) rozebrat, jak je neudrûitelnost p edstavy jazyka jako prost edku pouhèho kopìrov nì svïta p edvedena tïmi filosofy, kterè naz v m postanalytick mi. Willard Van Orman Quine, jehoû uëenì se budeme podrobnï vïnovat pozdïji, naz v p edstavu jazyka jako nomenklatury p ÌznaËnÏ m tem muzea. ÿìk : ÑNekritick sèmantika je m tem muzea, ve kterèm jsou vystaveny v znamy a slova jsou jejich popiskami. ZmÏnit jazyk znamen vymïnit popisky.ì 58 Quinovou nejz sadnïjöì n mitkou proti tomuto m tu nenì to, ûe je obvykle spojen s vidïnìm v znam jako nïëeho ment lnìho (i kdyû, jak Ìk, i tato n mitka sama o sobï by byla dost p dn ). Ta nejhluböì n mitka se t k p edstavy, ûe,skuteën ë sèmantika je d na nikoli (jazykov m) chov nìm mluv- ËÌch, ale nïjak m propojenìm mezi slovy a vïcmi nïkde v mysli uûivatel jazyka. To je ko en, jak Quine Ìk, ÑzhoubnÈho mentalismuì, kter Ñotravuje sèmantikuì. Podle Quina nem ûe b t sèmantika niëìm jin m neû zkoum nìm ÑzjevnÈho chov nìì uûivatel jazyka (p ÌpadnÏ jejich Ñdispozicì k takovèmu chov nì). SÈmantika tak podle nïj nespoëìv v hled nì vïcì, kterè jsou propojeny s v razy, spoëìv ve zkoum nì struktury jazyka a struktury onïch,herë, 54 E. Benveniste, Problèmes de Linguistique gènèrale, Paris 1966. 55 W. V. O. Quine, Word and Object (= WO), Cambridge (Mass.) 1960. 56 H. Putnam, Realism with a Human Face, Cambridge (Mass.) 1990, str. 28; Ëesk p eklad: Realismus s lidskou tv Ì, in: Co po metafyzice?, Bratislava 1997. 57 PodrobnÏ jsem toto tèma rozebìral ve svèm vodu k OJDK. 58 W. V. O. Quine, OROE, str. 27. 47
1. Co je to v znam? kterè s tìmto jazykem,hrajemeë; a v znamy jsou materializacì postavenì v raz v r mci tïchto her. O tom, ûe pr vï tohle je (podle mï) skuteën strukturalismus, bude p edevöìm druh Ë st tèto knihy. Budeme se tedy snaûit uk zat, ûe na jazyk je t eba se dìvat nikoli jako na n stroj pouhèho kopìrov nì svïta, ale jako na n stroj urëitè interakce se svïtem ñ interakce, skrze niû se mïnì i podoba, kterou svït pro uûivatele jazyka m. SÈmantika pak z tohoto pohledu musì b t z leûitostì p edevöìm toho, jak mluvëì jazyk uûìvajì; a v znamy je tak t eba vidït nikoli jako vïci, kterè jsou v razy,on lepkov v - nyë, ale spìöe jako jakèsi hodnoty, jichû tyto v razy pro jejich uûivatele nab vajì z hlediska svè pouûitelnosti v r mci onè interakce, kterou jazyk zprost edkov v. 59 Znovu ovöem zd raznïme, ûe je moûnè ñ a Ëasto i vhodnè ñ takovè hodnoty ch pat jako objekty, s nimiû jsou v razy spojeny. TakovÈ pojetì v znamu n m Ëasto pom ûe velice n zornï nahlèdnout fungov nì nïkter ch konkrètnìch v raz a jazykov ch konstrukcì (a pom ûe n m vyhnout se p edstavï, ûe v znamy jsou nïëìm subjektivnï-psychologick m). Je-li ale to, o co n m jde, skuteën podstata jazyka a v znamu, musìme mìt st le na mysli, ûe to je jenom pomocn obraz, a to jeden z moûn ch pomocn ch obraz. 59 Do jakè mìry se tak sm v tradiënì hranice mezi sèmantikou a pragmatikou jsem rozebìral na jinèm mìstï (viz J. Peregrin, Pragmatization of Semantics [= PS], in: K. Turner [vyd.], The Semantic/Pragmatic Interface from Different Points of View, Amsterdam 1999). 48
2. STRUKTURALISMUS: HESLO NEBO POJEM? 2.1 Jazyk:,nomenklaturaë nebo,strukturaë? Zd se, ûe teoretickè a filosofickè p Ìstupy k jazyku, jak se s nimi setk v me v naöem stoletì, je moûnè rozdïlit do dvou z sadnï odliön ch skupin, kterè do velkè mìry kopìrujì uû d Ìve zmìnïnè dïlenì filosofie na analytickou a kontinent lnì. P Ìstupy prvnì z tïchto skupin spoëìvajì v nahlìûenì jazyka jako urëitè matematickè struktury a z nich vych zejìcì teorie jazyka jsou obvykle vìcemènï aplikacemi matematiky Ëi logiky. To je ch p nì jazyka, jehoû,ideologieë vych zì z tradic analytickè filosofie (Frege, Russell, Carnap, Wittgenstein, Quine), 60 z modernì form lnì logiky (Tarski, Montague) 61 a matematicky pojatè jazykovïdy (Chomsky); 62 jeho praktick mi v sledky jsou matematickè a matematicko-logickè teorie syntaxe a sèmantiky. Za charakteristickè krèdo tohoto p Ìstupu k jazyku pak m ûeme povaûovat prohl öenì jednoho z nejv znamnïjöìch p edstavitel form lnï-logickèho p Ìstupu k jazyku, americkèho logika Richarda Montagua (autora prvnìho öiroce p ijatèho intenzion lnï-logickèho modelu sèmantiky angliëtiny), ûe mezi p irozen m a form lnìm jazykem nenì û dn podstatn rozdìl. 63 Druh skupina p Ìstup je naproti tomu charakterizov na odmìtnutìm matematiky a formalism a p Ìklonem k takov m vyj d enìm podstaty jazyka, kterè majì Ëasto blìûe k liter rnìm dìl m neû k od- 60 Viz J. Peregrin, LFFL. 61 Viz J. Peregrin, TS. 62 Viz P. Sgall a kol., vod do syntaxe a sèmantiky, Praha 1986. 63 R. Montague, Formal Philosophy: Selected Papers of R. Montague, R. Thomason (vyd.), New Haven 1974, str. 188. 49
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? born m pojedn nìm. K,ideolog më tohoto pohledu je moûnè po- ËÌtat mnohè kontinent lnì filosofy, t eba Martina Heideggera (Ñjazyk jako,p Ìbytek bytìëì), 64 ale p edevöìm onen r znorod soubor myslitel, kte Ì veöli do dïjin pod souborn m n zvem strukturalistè a hl sì se k odkazu Ferdinanda de Saussura (Jakobson, Hjelmslev, LÈvi-Strauss, Foucault, Lacan, Deleuze, Derrida). 65 ÿìk -li tedy Montague, ûe teorie jazyka je jak msi druhem matematiky, pak Jakobson ji vidì spìöe jako nïco p ÌbuznÈho liter rnì kritice, protoûe podle nïj Ñjazyk je podstatn jedinï jako poezieì. 66 Toto dïlenì, kterè se tak oëividnï nabìzì, se vöak p i bliûöìm zkoum nì m ûe uk zat jako povrchnì. Pro n s bude mnohem zajìmavïjöì a podstatnïjöì jinè dïlenì; to, kterè vych zì z vah naërtnut ch v p edchozì kapitole, totiû vah o r zn ch moûn ch zp sobech nahlìûenì podstaty vztahu v razu k jeho v znamu. Toto dïlenì probìh nap ÌË standardnï rozezn van mi filosofick mi smïry a oddïluje od sebe ty, kdo vidì jazyk jako nïjak druh nomenklatury, to jest jako nïjakè,sady n lepekë, od tïch, kte Ì toto odmìtajì. P Ìstupy, kterè naz v me nomenklaturistick mi, jsou charakterizov ny tìm, ûe berou vztah mezi v razem a jeho v znamem jako nïco, co je vïcì prostï tïchto dvou entit, a co nijak p Ìmo nesouvisì s tìm, zda je v raz souë stì nïjakèho jazykovèho systèmu. V raz a jeho v znam jsou podle tohoto n zoru dvï samostatnè vïci, pro jejichû spojenì je podstatn nïjak sèmiosis, to jest nïjak proces nebo akt spojenì, nikoli jazykov systèm. Zn zornìme-li jazyk obr zkem 2 (poch zejìcìm ve svè podstatï od Saussura), m ûeme o nïm hovo- it jako o z leûitosti dvou typ relacì: relacì horizont lnìch (propojujìcìch mezi sebou jazykovè znaky) a relacì vertik lnìch (propojujìcìch oznaëujìcì, to jest v razy, s oznaëovan mi, jejich v znamy). NomenklaturistickÈ p Ìstupy pak m ûeme charakterizovat jako ty, kterè berou vertik lnì relace za zcela nez vislè na relacìch horizont lnìch a pro nïû jsou to ËistÏ tyto vertik lnì relace, kterè dïlajì jazyk jazykem. 64 R. Heidegger, Unterwegs zur Sprache, Pfullingen 1959. 65 Viz P. MichaloviË, P. Min r, vod do ötrukturalismu a postötrukturalismu (= äp), Bratislava 1987. 66 Viz H. Holenstein, Jakobsonís Philosophical Background, in: K. Pomorska et al. (vyd.), Language, Poetry and Poetics, Berlin 1987, str. 25. 50
2.1 Jazyk:,nomenklaturaë nebo,strukturaë? Obr zek 2 V RAZ V RAZ V RAZ V ZNAM V ZNAM V ZNAM Podle p Ìstup druhè skupiny naproti tomu vertik lnì relace, spojujìcì v razy s jejich v znamy, nemohou existovat bez relacì horizont lnìch, tj. tïch, kterè propojujì smysluplnè v razy mezi sebou. Na rozdìl od nomenklaturistickèho p Ìstupu nenì pro tento p Ìstup jazyk prost edkem kûdov nì na nïm nez visle strukturovanèho myölenì Ëi svïta; je naopak nïëìm, co takovou strukturaci teprve zprost edkov v. NabÌzÌ se tedy nazvat tento p Ìstup strukturalistick m ñ uëinìme-li vöak tak, musìme se vyvarovat asociacì se strukturalismem jako filosofick m smïrem, protoûe, jak jsme zd raznili, dïlenì, o kterè n m teô jde, nerespektuje dïlenì na obvyklè filosofickè ökoly. Podle n zoru, kter je v tomto smyslu strukturalistick, nenì v znam nïjakou uû hotovou vïcì, kterou bychom v razem prostï oznaëovali. (Bez pomoci jazyka, bez jeho strukturujìcìho Ëinku, by v znamy totiû jakoûto vïci neexistovaly.) V znam je tedy spìöe, jak uû jsme ekli, nïëìm jako hodnotou p ÌsluönÈho v razu, hodnotou, kter m co dïlat s pouûitelnostì tohoto v razu v r mci jazykovè praxe. V p edchozì kapitole jsme se pokusili naznaëit, ûe je to toto druhè, strukturalistickè pojetì jazyka, kterè je p imï enïjöì; ûe nomenklaturistickè pojetì (o kterèm jsme tam hovo ili jako o pojetì sèmiotickèm), jakkoli souznì s nekritick m a zd nlivï samoz ejm m pohledem na jazyk, je z sadnï problematickè. Pokusili jsme se p edbïûnï naznaëit, ûe vidït v znam jako nïjakou vïc, kterou ozna- Ëujeme v razem, tak jako nïjak muzejnì expon t oznaëujeme n - lepkou s textem ñ tedy propadat quinovskèmu m tu muzea ñ je zav dïjìcì. TvrdÌme, ûe p imï enïjöì je pojetì, kterè jsme pr vï nazvali strukturalistick m; avöak abychom tomuto tvrzenì dali skuteënï srozumiteln obsah, musìme takto ch pan pojem strukturalismu ponïkud detailnïji charakterizovat. 51
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? 2.2 Co je to strukturalismus? NenÌ pochyb o tom, ûe termìn strukturalismus je jednìm z klìëov ch slov historie filosofie tohoto stoletì. Strukturalismus jako filosofick smïr je bezesporu nïëìm, co si od souëasnè filosofie nelze odmyslet; a bez Ëeho by asi vypadaly zcela jinak i takovè vïdnì obory jako jazykovïda Ëi teorie umïnì. Co to tedy strukturalismus je? Je obvyklè, ûe je-li tento termìn v bec nïjak vymezov n, b v to v duchu definice, jakou p edkl d Caws: ÑStrukturalismus je filosofick m n zorem, podle kterèho je povaha p edmït humanitnìch nebo spoleëensk ch vïd relaënì, a nikoli substanënì.ì 67 Tato definice je jistï rozumn m zobecnïnìm Saussurovy maximy, kter Ìk, ûe v jazyce se vöe zakl d na relacìch. 68 ProblÈm je ovöem v tom, ûe tohle m ûeme jenom stïûì ch pat jako definici, Ëi jako netrivi lnì vysvïtlenì ñ co to obecnï znamen, ûe je povaha nïjakè entity relaënì, a nikoli substanënì, je totiû nejmènï stejnï tak nejasnè jako s m pojem strukturalismu. NÏkte Ì z tïch, kdo o strukturalismu pìöì, tak pochybujì o tom, ûe tento termìn m v bec nïjak skuteën v znam: toto slovo, ÌkajÌ, je uûìv no jako souhrnnè oznaëenì souboru tak rozliën ch myölenek, lidì a aktivit (Merquior Ìk : Ñhromady neëiteln ch uëenc, vïtöinou Francouz, p sobìcìch v oblasti humanitnìch a spoleëensk ch vïd a filosofieì), 69 ûe bychom mohli jen stïûì najìt nïco, co majì vöechny spoleënèho (p ÌpadnÏ ûe to, co spoleënèho majì, nenì teoreticky uchopitelnè). 70 NÏkterÈ knihy o strukturalismu naznaëujì, ûe sezn mit se se strukturalismem znamen sezn mit se s nïkolika mysliteli, jejichû prakticky jedin m skuteën m spojovacìm Ël nkem je 67 P. Caws, Structuralism, Atlantic Highlands 1988. 68 V kritickèm vyd nì Saussurova Kurzu obecnè lingvistiky (F. de Saussure, Cours de linguistique gènèrale. dition critique prèparèe par T. de Mauro [= CLG-EC], Paris 1972) je moûnè najìt i zcela obecnou formulaci: ÑVöe je relaceì. 69 J. G. Merquior, From Prague to Paris, London 1986. 70 E. Leach (Structuralism in Social Anthropology, in: D. Robey [vyd.], Structuralism: An Introduction, Oxford 1973, str. 37) Ìk : ÑStrukturalismus nenì ani teorie, ani metoda, ale,zp sob vidïnì vïcìëì. 52
2.2 Co je to strukturalismus? neurëit respekt k uëenì Saussura; 71 jinè, jako ta Deleuzova rozebìran v vodu tèto knihy, se pokouöejì nïjakèho j dra takto ch - panèho pojmu strukturalismus dobrat, avöak s v sledkem, kter zde z d vod probìran ch v vodu tèto knihy nepovaûujeme za uspokojiv. Zde chceme k termìnu Ñstrukturalismusì p istoupit ponïkud jinak a ch pat ho v onom uûöìm a dosti p esnï vymezenèm smyslu, kter jsme naznaëili jiû d Ìve: to jest zhruba eëeno jako oznaëenì pro urëit specifick n zor na povahu jazyka, 72 totiû pro pop enì toho, ûe by byly,horizont lnìë vztahy mezi v razy (tj. systemickè vztahy ËinÌcÌ z v raz jazykovou soustavu) druhotnè vzhledem k,vertik lnìmë vztah m mezi v razy a jejich v znamy. Strukturalismus v tomto smyslu tedy znamen trv nì na tom, ûe,vertik lnìë relace jist m podstatn m zp sobem,parazitujìë na relacìch,horizont lnìchë; a ûe pochopit podstatu tïch prvnìch nelze bez pochopenì podstaty tïch druh ch. Chceme se takè pokusit doloûit, ûe tato interpretace, jakou pro termìn Ñstrukturalismusì navrhujeme, do znaënè mìry odpovìd tomu, co lze najìt u Saussura ñ i kdyû to jistï zdaleka nepostihuje vöechno to, co tento termìn znamen v stech Saussurov ch proklamativnìch n sledovnìk. Faktem totiû je, ûe v rukou nïkter ch francouzsk ch filosof se Saussurovo dïdictvì Ëasto st valo spìöe jakousi zbranì proti fenomenologii p edchozì generace francouzsk ch filosof (p ÌpadnÏ proti analytickè filosofii jejich anglo-americk ch koleg ñ coû povaûuji za zvl ötï nemìstnè, protoûe, jak se pokusìme uk zat d le, je uëenì mnoha p ednìch p edstavitel analytickèho hnutì Saussurovi samotnèmu velice blìzkè). FrancouzötÌ strukturalistè p ijali za svè pouze nïkterè aspekty Saussurova uëenì (zvl ötï ty, kterè se jim zd ly vèst k,emancipacië humanitnìch vïd od vïd p ÌrodnÌch), zatìmco jinè aspekty zcela ignorovali. 73 71 To se zd platit i pro zde jiû citovan MichaloviË v a Min r v vod do ötrukturalismu a postötrukturalismu. 72 ÿìk me-li, ûe jde o n zor t kajìcì se jazyka, nechceme tìm ovöem tvrdit, ûe by jej nebylo lze vzt hnout i na jinè,znakovè soustavyë ñ pokud majì nïco jako,horizont lnìë a,vertik lnìë dimenzi. 73 ExtrÈmnÌ p Ìpad toho, jak skepticky m ûe b t vztah francouzsk ch strukturalist k Saussurovi nahlìûen, p edstavuje Pavel. Ten vidì celè toto 53
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? 2.3 Co Ìk Saussure V jakèm smyslu je tedy s m Saussure strukturalistou? My tvrdìme, ûe Saussur v vlastnì strukturalismus spoëìv p edevöìm v jeho p esvïdëenì, ûe entity, kter mi se zab v teorie jazyka (zvl ötï v znamy, 74 ale obecnïji vöechno to, co Saussure naz v jazykovou realitou) je t eba nahlìûet jako,hodnotyë vzeölè z opozic jazykovè soustavy. Abychom to vysvïtlili podrobnïji, musìme nejprve kr tce rozebrat pojem struktury a pojmy s nìm souvisejìcì. (PodrobnÏji je pak budeme rozebìrat v n sledujìcì kapitole.) PrvnÌ vïc, kterè si vöimneme, je to, ûe hovo it o struktu e d v smysl jedinï tam, kde jsou nïjakè Ë sti, kterè jsou uspo d v ny do nïjak ch celk ñ struktura je totiû z ejmï pr vï z leûitostì zp sobu uspo d nì Ë stì do celku. Pojem struktury m tedy mìsto jedinï v kontextu nïjakè soustavy celk a Ë stì (v anglicky psanè literatu e se vûil termìn Ñpart-whole systemì); a chceme-li na tomto pojmu zaloûit teorii jazyka, musìme tedy jazyk vidït pr vï jako takovou soustavu. K tomu je t eba dodat, ûe takovèto ch p nì jazyka jako soustavy celk a Ë stì, jakè m me nynì na mysli, nenì trivi lnì. V razy jazyka hnutì jako v sledek toho, ûe jeho protagonistè ve skuteënosti v bec nepochopili, co Saussure Ìk : ÑSpletli si v sledky specializovanè vïdy se souborem spekulativnìch obecnostì. VÏ ili, ûe z prostomysln ch popisn ch v rok mohou b t odvozeny ohromujìcì metafyzick prohl öenì.ì (T. G. Pavel, The Feud of Language, Cambridge 1989, str. VII.) 74 F. de Saussure (CLG, str. 158 nn.) ovöem nab d k neztotoûúov nì hodnoty v razu s jeho signifikancì (coû je v ËeskÈm p ekladu uv dïno prostï jako v znam). J se vöak domnìv m, ûe Saussurovu signifikanci nelze ztotoûúovat s v znamem v intuitivnìm smyslu tohoto slova. IntuitivnÌmu pojmu v znam (ve smyslu toho, co ËlovÏk zn Ëi umì, kdyû ovl d p Ìsluön v raz), je, jak se zd, bliûöì Saussur v pojem smyslu. Bez ohledu na specifickou Saussurovu terminologii vöak trv me na tom, ûe v znam v naöem bïûnèm slova smyslu je (urëitou) hodnotou v SaussurovÏ slova smyslu. (De Mauro tvrdì, ûe Saussurova terminologie ÑodpovÌd poûadavku, kter zd razúujì i nejv znaënïjöì logikovèì, p iëemû cituje Frega [viz F. de Saussure, CLG-EC, pozn. 132]. Jeho v klad Fregovy distinkce mezi smyslem a v znamem je vöak zmateën a k pochopenì Ëi ospravedlnïnì Saussurova zu podle mèho n zoru nijak nep ispìv.) 54
2.3 Co Ìk Saussure jsou samoz ejmï nahlèdnutelnè takè prostï jako etïzce pìsmen a mezer, kterè jako takovè sest vajì z Ë stì (tak v rok ÑL thien miluje Berenaì m ûeme vidït jako etïzec sest vajìcì z Ë stì ÑL thien milujeì a ÑBerenaì, nebo z ÑL thienì a Ñmiluje Berenaì, Ëi z ÑL thienì, Ñmilujeì a ÑBerenaì), to vöak nenì ona struktura, kter by byla z hlediska pochopenì podstaty jazyka zajìmav. Tou podstatnou strukturou je ta, jeû je v sledkem studia generacì jazykovïdc a kterè se obvykle Ìk gramatick ñ ta je ovöem zaloûen na vidïnì v raz nikoli prostï jako etïzc, ale jako jist ch gramatick ch celk. Podle nì je vïta ÑL thien miluje Berenaì nejrozumnïji nahlèdnuteln jako skl dajìcì se z v raz ÑL thienì a Ñmilovat Berenaì (,podmïtuë a,p Ìsudkuë), Ëi ze slov ÑL thienì, Ñmilovatì a ÑBerenì. (PovöimnÏme si, ûe nynì se za Ë sti vïty prohlaöujì etïzce, kterè nejsou jejìmi Ë stmi v tom p edchozìm, trivi lnìm smyslu ñ nap Ìklad Ñmilovatì. To je d no tìm, ûe tvar Ñmilujeì se pokl d jenom za urëit,tvarë Ëi urëitou,manifestacië slova Ñmilovatì.) D le si vöimnïme, ûe i v kontextu nïjakè soustavy celk a Ë stì m skuteën smysl hovo it o struktu e jedinï tam, kde mohou existovat r znè celky sest vajìcì z t chû Ë stì. Struktura je pak pr vï tìm, ËÌm se tyto celky liöì. Tak ekli jsme, ûe na vïtu ÑL thien miluje Berenaì se m ûeme dìvat jako na sloûenou z Ë stì ÑL thienì, Ñmilovatì a ÑBerenì; a vïta ÑL thien je milov na Berenemì pak m ûe b t nahlìûena jako skl dajìcì se z t chû Ë stì, ovöem spojen ch jin m zp sobem, a tudìû vytv ejìcìch jinou strukturu. VidÏnÌ jazyka jako takovèto soustavy celk a Ë stì p irozen m zp sobem vede k vidïnì v raz jako jak chsi stavebnìch kamen, jako potenci lnìch sloûek sloûitïjöìch v raz. RelativnÏ definitivnìmi celky pak jsou vïty (definitivnìmi proto, ûe vïta uû je, pln më celkem v tom smyslu, ûe jì lze nïco sdïlit; relativnï proto, ûe i vïta m ûe b t souë stì sloûitïjöìch vït). Kaûd prvek takovèto soustavy, kaûd jejì,stavebnì k menë, je vhodn k urëitèmu zp sobu budov nì urëit ch celk, a je nevhodn pro jinè zp soby a jinè celky. Dva prvky pak mohou b t pouûitelnè stejn m Ëi podobn m, ale takè zcela odliön m zp sobem. Jsou-li pouûitelnè stejn m zp sobem, jsou tyto prvky z tohoto hlediska vnìm ny jako ekvivalentnì ñ p i budov nì jakèhokoli celku m ûeme jeden z nich kdykoli zamïnit tìm druh m, a vûdy dostaneme v sledek, kter je totoûn s tìm, jenû bychom dostali, kdybychom z mïnu neprovedli ñ p esnïji eëeno, 55
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? kter je s nìm ekvivalentnì v tom smyslu, o nïmû pr vï uvaûujeme. (Vr tìme se k tomu v n sledujìcì kapitole.) Pouûitelnost prvku pak m ûeme vidït jako urëitou hodnotu tohoto prvku; a podobnost Ëi nepodobnost pouûitelnosti jako z leûitost mìry shody Ëi neshody tïchto hodnot. P itom je vöak t eba mìt na pamïti, ûe tomu nenì tak, ûe bychom mïli nïjakè abstraktnì hodnoty, a tïm potom p i azovali prvky naöeho systèmu; ûe je tomu naopak tak, ûe hodnoty vznikajì,materializacìë vztah, vypl vajìcìch z vhodnosti tïchto prvk pro nïjak Ëel. NenÌ tedy rozumnè dìvat se na stejnost hodnoty jako na to, co,zp sobujeë ekvivalenci ñ tuto ekvivalenci bychom spìöe mïli vidït jako,vytv ejìcìë hodnoty. Pojem ekvivalence Ëi identity, pouûijeme-li Saussurova termìnu, je tak jednou stranou mince, jejìû druhou stranou je pojem hodnoty. Proto m ûe Saussure Ìci, ûe Ñpojem identity spl v s pojmem hodnoty a naopakì. 75 HlavnÌ strukturalistickou tezi, kterou Saussurovi p ipisujeme, nynì m ûeme vyj d it tak, ûe vöechny abstraktnì entity, se kter mi m teorie jazyka co do ËinÏnÌ, mohou (Ëi majì) b t povaûov ny za hodnoty, a tìm za urëitè,vedlejöì produktyë urëit ch identit (Ëi opozic, kterè jsou identit m komplement rnì). To je z ejmï to, co vede Saussura k z vïru, ûe Ñv jazykovèm stavu [tj. v jazyce fixovanèm k nïjakèmu ËasovÈmu okamûiku ñ JP] spoëìv vöe na vztazìchì. 76 Doloûme to, co bylo pr vï eëeno, podrobnïjöìmi citacemi ze Saussurova textu. Saussure zaëìn svè pojedn nì o obecn ch principech teorie jazyka d razn m varov nìm p ed ch p nìm jazyka jako nomenklatury: p ed p edstavou, ûe slova jsou spojov na s jiû p ed nimi existujìcìmi v znamy prost ednictvìm jednoduchè operace pojmenov v nì. Pr vï proti tomu stavì svoje pojetì v znamu jakoûto hodnoty v razu: jazyk je, jak Ìk, Ñsoustavou Ëist ch hodnot, kterè nejsou urëov ny niëìm jin m neû okamûit m stavem jeho termìn.ì 77 Hodnota v razu, jakou je jeho v znam, je tedy konstituov na v hradnï vztahy mezi v razy ñ Ñv sèmiologick ch systèmech, jako je jazyk,ì Ìk Saussure, Ñkde se prvky udrûujì ve vz - jemnè rovnov ze podle urëit ch pravidel, spl v pojem identity 75 F. de Saussure, CLG, str. 154. 76 Tamt., str. 170. 77 Tamt., str. 116. 56
2.3 Co Ìk Saussure s pojmem hodnoty a naopak.ì 78 To je d no tìm, ûe Ìci, ûe dva prvky jsou (z nïjakèho hlediska) ekvivalentnì (ÑidentickÈì, Ìk Saussure), je totèû jako Ìci, ûe majì (z tohoto hlediska) tutèû hodnotu. DneönÌ vlak v 8:25 ze éenevy do Pa Ìûe je patrnï zcela jin m fyzik lnìm objektem neû zìt ejöì vlak v 8:25 ze éenevy do Pa Ìûe ñ oba tyto objekty jsou ale ve z ejmèm smyslu funkënï identickè, oba jsou tak ve z ejmèm smyslu tìmtèû vlakem v 8:25 ze éenevy do Pa Ìûe. 79 AbstraktnÌ objekt vlak v 8:25 ze éenevy do Pa Ìûe je v tomto smyslu konstituov n ËistÏ (funkënì) ekvivalencì mezi urëit mi hmatateln mi entitami; a ve stejnèm smyslu jsou hodnoty v raz, jak mi jsou v znamy, konstituov ny ËistÏ (funkënìmi) ekvivalencemi mezi tïmito v razy a v tomto smyslu parazitujì na slovech jako na sv ch materi lnìch,nosiëìchë. Saussur v strukturalismus tedy spoëìv p edevöìm v nahlìûenì jazykovè reality jako soustavy hodnot redukovateln ch na identity a opozice. NenÌ tomu ale tak, ûe nïjakè konkrètnì jednotky (slova) a nïjakè z kladnì vztahy mezi nimi (funkënì ekvivalence) jsou n m prostï d ny bezprost ednï a ûe ostatnì abstraktnì Ñjazykovou realituì pak m ûeme nahlèdnout jako materializaci tïchto vztah mezi tïmito jednotkami. Podle Saussura jsou totiû vöechny, i ty,z kladnìë jednotky v jistèm smyslu abstraktnì, odvozenou z leûitostì. ÑJazyk,ì Ìk Saussure, Ñse nenabìzì jako mnoûina p edem vymezen ch znak, kterè staëì studovat co do jejich v znamu a uspo d nì; je to nep ehledn masa a jejì jednotlivè prvky m ûe odhalit pouze vhled a zkuöenost.ì 80 To, ûe gramatick struktura jazyka (tj. ta struktura celk a Ë stì, jejìmû ztïlesnïnìm se n m jazyk st v, kdyû se ho snaûìme teoreticky uchopit) nenì nïëìm, co by pro n s bylo bezprost ednï,hmatatelnèë, znamen, ûe identifikovat jednotky jazyka a rozpoznat jeho konstrukce (tj. najìt jeho,z kladnì stavebnì kamenyë) je velice netrivi lnì z leûitost. Proto Saussure prohlaöuje, ûe nejenom pojem hodnoty, ale i pojem jednotky spl v s pojmem identity. KonkrÈtnÌ jazykovou realitou, na nìû,abstraktnìë jazyk,parazitujeë, tudìû nenì soustava jednotek a vztah mezi nimi ñ ta uû je sama teoretick m, abstraktnìm konstruktem. ÑP edstava takto 78 Tamt., str. 154. 79 Tamt., str. 151. 80 Tamt., str. 146. 57
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? vymezenè hodnoty,ì shrnuje Saussure a formuluje tak krèdo svè strukturalistickè metodologie, Ñukazuje, ûe povaûovat termìn prostï za spojenì urëitèho zvuku s urëit m pojmem je hrubï zav dïjìcì. Definovat ho tìmto zp sobem znamen izolovat ho od jeho systèmu; znamenalo by to p edpokl dat, ûe lze zaëìt od termìn a systèm konstruovat tak, ûe je budeme d vat dohromady, zatìmco ve skuteënosti je tomu naopak tak, ûe je t eba zaëìt od vz jemnï propojenèho celku a anal zou zìskat jeho prvky.ì 81 ÑJazykov entita,ì Ìk Saussure, ÑnenÌ p esnï definov na, dokud nenì vymezena, tj. oddïlena od vöeho, co ji obklopuje ve fonickèm etïzci. Takto vymezenè entity Ëi jednotky stojì v mechanismu jazyka ve vz jemn ch opozicìch.ì 82 Existuje tu nïco substanci lnìho, to jest faktickè v povïdi lidì (urëitè druhy zvuk tïmito lidmi vyd vanè), avöak podstatn nenì tato substance, ale struktura, kter z tïchto epizod ËinÌ jazykovè promluvy ñ a kolem lingvistickè teorie je tuto strukturu identifikovat, masu v povïdì rekonstruovat jako soubor konstrukt, zbudovan ch z nïjakè z kladnì sady stavebnìch kamen podle nïjak ch z kladnìch pravidel. ÑJazyk m tu zvl ötnì, p ekvapivou vlastnost,ì tvrdì Saussure, Ñûe nem entity, kterè jsou pozorovatelnè od poë tku, a p esto n s nenech v na pochyb ch, ûe existujì a ûe jejich vz jemn souhra jazyk konstituuje.ì 83 To znamen, ûe t ebaûe je jazyk prim rnï nep ehlednou zmïtì Ëi mnohostì, abychom ho uchopili a pochopili, musìme ho nahlèdnout jako urëitou soustavu celk a Ë stì. Jazyk tedy nevznik propojov nìm nïjak ch uû hotov ch objekt ñ potenci lnìch,oznaëujìcìchë s potenci lnìmi,oznaëovan mië ñ nïjak m aktem sèmiosis, protoûe oznaëujìcì i oznaëovanè se v podstatnèm smyslu konstituujì aû s jazykem. Saussurova sèmiologie tedy nenì sèmiotikou ve smyslu p edchozì kapitoly. 84 81 Tamt., str. 157. 82 Tamt., str. 145. 83 Tamt., str. 149. 84 ÿìk -li tedy Palek, ûe z kladnì rozdìl mezi Peircovou a Saussurovou teoriì znaku spoëìv v tom, ûe Saussure se omezuje na jazykovè znaky (Ñv SaussurovÏ znakovè koncepci je limitujìcìm faktorem znakovèho schèmatu... urëit jazyk, souvislosti mimo jazyk z tèto koncepce vidït nejsouì [B. Palek, vyd., SÈmiotika, Praha 1997 str. 18]), domnìv m se, ûe nepostihuje 58
2.4 ProblÈmy Saussurovsk strukturalismus tudìû nespoëìv jenom v redukov nì,abstraktnìchë entit jazyka na nïjakè,konkrètnìë entity (jednotky) a opozice mezi nimi ñ spoëìv v redukov nì i tïch entit, kterè se n m z hlediska tïch abstraktnïjöìch jevì jako,konkrètnì jednotkyë Ëi,z kladnì stavebnì kamenyë, na opozice. ÑCharakteristiky jednotky spl vajì s touto jednotkou samotnou,ì Ìk Saussure 85. To znamen, ûe Ñv jazyce existujì pouze diference bez pozitivnìch termìn ì; 86 ûe Ñjazyk je forma, a nikoli substanceì. 87 2.4 ProblÈmy Nechci ovöem vzbudit dojem, ûe vöe, co Saussure Ìk, zapad do tè interpretace, jiû jsme pro jeho spis pr vï navrhli. Nikoli, Saussure na nïkter ch mìstech Ìk i vïci, kterè do tèto interpretace dob e nezapadajì, Ëi kterè se s nì mohou zd t b t p Ìmo v rozporu. Snaûili jsme se vöak doloûit, ûe i ty myölenky, na kterè zde my klademe d raz, Saussure skuteënï vyjad uje, a tak si tuto situaci vykl d me tìm, ûe Saussure s m nenì vûdy zcela konzistentnì. Zd vodnïnì tèto situace vidìme v tom, ûe tento velik n jazykovïdy ve svèm t pavèm vytv enì zcela novèho,,strukturalistickèhoë r mce ch p nì jazyka nemohl neû se tu a tam op Ìt o r mec star, a proto se od nïj nedok zal zcela oprostit. JakÈ rozpory m me na mysli? ZmÌnÌme se o dvou. ZaprvÈ, aë se Saussure tak jednoznaënï ohrazuje proti ch p nì jazyka jako nomenklatury, na nejednom mìstï se vyjad uje tak, jako by tuto odmìtnutou p edstavu nïjak m zp sobem p ece jenom p edpokl dal. (Byto podstatnè: totiû to, ûe pro Peirce je znak sèmiotick m propojenìm dvou do tè doby nez visl ch entit, zatìmco pro Saussura se oba,pûlyë tohoto znaku konstituujì aû s konstitucì tohoto znaku jako takovèho ñ a znak proto podle nïj nem ûe existovat bez systèmu, bez struktury. Je-li tedy u Peirce a dalöìch sèmiotik vöe vëetnï struktury redukovatelnè na sèmiosis, u Saussura je naopak vöe redukovatelnè na strukturu, kter je konstitutivnì pro znak. 85 F. de Saussure, CLG, str. 168. 86 Tamt., str. 166. 87 Tamt., str. 169. 59
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? lo by ovöem aû nepochopitelnè, kdyby sv j,strukturalistick obratë dok zal provèst tak bezchybnï, aby se dok zal zcela beze zbytku osvobodit od toho zp sobu eëi, kter byl v dobï, kdy on svou koncepci tvo il, bezm la jedin moûn.) ZadruhÈ, o v znamovè str nce jazykov ch znak, o,oznaëovan chë jazyka, se Saussure Ëasto s naprostou samoz ejmostì vyjad uje jako o vïcech myölenì, ËÌmû se nïkdy nebezpeënï blìûì takovèmu psychologicko-sèmiotickèmu pojetì jazyka, kterè jsme v minulè kapitole striktnï odmìtli a kterè jinak odmìtal i on. (Tady je, domnìv me se, d vodem to, ûe Saussure prostï nemïl k dispozici pojmov apar t, o kter by mohl svou nepsychologickou teorii v znamu op Ìt, a v nïkter ch mìstech mu nezbylo neû se zase op Ìt o mentalistickou terminologii.) 88 UveÔme nïkolik p Ìklad : na stranï 28 nap Ìklad Ëteme (zd raznïme ovöem, ûe jde o jednu z pas ûì, kter je z hlediska Saussurova autorstvì obzvl ötï sporn ) 89 : P edstavme si dvï osoby, A a B, jak spolu hovo Ì. Okruh zaëìn v mysli jednoho z nich, eknïme A, v nìû se nach zejì p edmïty vïdomì, kterè m ûeme naz vat pojmy, asociovanè s reprezentacemi jazykov ch znak, Ëi sluchov ch obraz, jeû slouûì k jejich vyj d enì. M ûeme p edpokl dat, ûe dan pojem v mozku uvolnì odpovìdajìcì sluchov obraz; to je zcela psychick jev a ten je n sledov n fyziologick m procesem: mozek vysìl impuls odpovìdajìcì obrazu org n m tvo enì zvuku; zvukovè vlny se potom öì Ì z st A k uchu B; coû je ËistÏ fyzik lnì proces. Potom okruh pokraëuje v B, v opaënèm po adì: od ucha do mozku, fyziologick p enos sluchovèho obrazu; v mozku, psychick asociace tohoto obrazu s odpovìdajìcìm pojmem. 88 NenÌ ovöem vylouëeno, ûe alespoú nïkterè rozpory tohoto druhu byly do textu Kurzu zaneseny tïmi, kdo mu d vali podobu knihy. Cel tento text je totiû jenom dodateënou rekonstrukcì Saussurov ch p edn öek z jeho vlastnìch pozn mek a z pozn mek jeho posluchaë, a tak je samoz ejmï diskutabilnì, do jak ch detail lze myölenky v nïm vyj d enè a obraty pouûitè pro jejich vyj d enì skuteënï p ipisovat samotnèmu Saussurovi. Na moûnost nïëeho takovèho d raznï upozorúuje nap Ìklad editor novèho vyd nì Kurzu Tullio de Mauro (viz F. de Saussure, CLG-EC, pozn. 231). 89 Pro tuto konkrètnì pas û totiû neexistujì v bec û dnè podklady v Saussurov ch vlastnìch pozn mk ch, kterè byly pro rekonstrukci pouûìv ny. 60
2.4 ProblÈmy Takov popis komunikace velice p ipomìn to, co jsme v p edchozì kapitole zn zornili na obr zku 1 a co jsme pak jednoznaënï odmìtli. Nejde ovöem o to, ûe by komunikace nemohla probìhat nïjak takhle, ûe by p i nì nemohla hr t klìëovou roli nïjak dvï mozkov centra, jedno souvisejìcì s v razy jako takov mi a druhè s tìm, co tyto v razy znamenajì. (NÏkterÈ novïjöì neurofyziologickè v zkumy se dokonce zdajì nasvïdëovat tomu, ûe by takov lokalizace mozkov ch funkcì mohla b t skuteënï re ln.) Jde o to, ûe tohle m pram lo co dïlat s v znamem a s jazykem v saussurovskèm smyslu ñ rozhodnï nelze Ìci, ûe pojmem, kter by byl vyjad ov n uvaûovan m jazykov m v razem, by mohla b t nïjak oblast v mozku. A i interpretujeme-li zde Saussura tak, ûe pojmy nejsou v mozku, ale v mysli, m me st le obr zek, kter je stïûì udrûiteln. P edstava, ûe pojmy jsou nïjakè ment lnì obr zky spojenè v mysli s nïjak mi ment lnìmi signaturami slov (p evzat moûn od britsk ch empirist ), nenì opït niëìm jin m neû quinovsk m m tem muzea. Jak konstatuje Michael Dummett 90, tato pas û tedy nem ûe b t spr vn nejmènï ze dvou d vod. ZaprvÈ, Ñto, ûe nïkdo porozumì nïjakèmu slovu jako vyj d enì nïjakèho pojmu, nem ûe b t vykl d no jako z leûitost toho, ûe toto slovo vyvol v jeho mysli pojem, kter si tento ËlovÏk s onìm slovem asocioval, protoûe û dn takov proces jako vstupov nì pojmu do mysli neexistuje: do mysli m ûe vstupovat tûn, jmèno, vzpomìnka na nïjakou scènu Ëi nïjakou v ni, pojem vöak nenì vïc takovèho druhu, aby se o nïm tohle dalo smysluplnï Ìci.ì A zadruhè, Ñkdyby mìt pojem bylo nïco takovèho jako mìt obëasnou bolest, to jest kdyby pojem vstupoval do mysli p i urëit ch p Ìleûitostech, st le bychom jeötï pot ebovali vysvïtlenì, co to znamen tento pojem pouûìvat. O nïkom, kdo by ho pouûìvat nebyl schopen, by se norm lnï eklo, ûe tento pojem prostï nem, tak jako by se o nïkom, kdo by nebyl schopen Ìci, zda nïco je nebo nenì stromem, Ëi Ìci, co stromy jsou nebo co dïlajì, eklo, ûe nezn v znam slova,stromë. Nic by mu nepomohlo, kdyby tvrdil, ûe kdykoli to slovo slyöì, pojem stromu se mu dost v do mysli, jakkoli je to n hodou pojem, kter nedok ûe pouûìvat.ì P edstava pojm, v znam slov, jako nïjak ch ment lnìch obsah je prostï, jak uû 90 M. Dummett [The Origins of Analytical Philosophy (= OAP), IñII, in: Lingua e Stile, 23, 1988], str. 185. 61
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? jsme konstatovali v p edchozì kapitole, nep ijateln ; a odmìtneme-li nomenklaturismus, je nep ijateln i p edstava pojm jako Ëehokoli, co je uû hotovè p ed sv m jazykov m vyj d enìm. PodÌvejme se d le na jinou pas û z Kurzu: ÑMyölenka ch pan sama o sobï je jako mlhovina, kde nic nenì nutnï vymezenèho. NeexistujÌ p edem danè ideje a nic nenì z etelnè p ed tìm, neû se objevì jazyk.... M ûeme tudìû zobrazit... jazyk... jako adu souvisl ch pododdïlenì naërtnut ch souëasnï na neurëitèm pl nu neuspo dan ch idejì... a na stejnï neuspo danèm pl nu zvuk.ì 91 ÑJazyk propracov v svè jednotky tìm, jak se konstituuje mezi dvïma amorfnìmi masami.ì 92 Tady se opït Saussurova kritika nomenklaturistickèho pohledu na jazyk nevyhne tomu, aby se vlastnï o tento pohled opìrala. Jak spr vnï podot k Hjelmslev, ze Saussurovy koncepce totiû p ece vypl v, ûe Ñsubstance z visì na formï v tak vysokè mì e, ûe ûije v luënï jen dìky jì a ûe nelze v û dnèm smyslu tvrdit, ûe existuje samostatnïì. 93 A pr vï proto, ûe substance, o kterè Saussure hovo Ì, vlastnï z jeho pohledu neexistuje, musì se utèci k mysli a substanci si vyp jëit tam: tak se mu v znam st v ment lnì entitou. Tak do jeho v kladu pronik psychologismus, v podobï implicitnìho p edpokladu, ûe v znam je ment lnì z leûitostì. PodobnÏ problematickè v roky najdeme u Saussura i v mìstech, kde se pokouöì analyzovat opozice, kterè jsou pro jazyk konstitutivnì. Rozliöuje dva druhy takov ch opozic: syntagmatickè a asociativnì. Ty prvnì se t kajì dvojic v raz, kterè se spolu mohou spojovat (v,syntagmataë), ty druhè se t kajì tïch dvojic, kterè se mohou vz jemnï nahrazovat. Ty prvnì jsou tedy, ekli bychom, z leûitostì rozdìl mezi v razy r zn ch kategoriì (jsou tedy,interkategori lnìë), zatìmco ty druhè jsou vïcì rozdìl mezi r zn mi v razy tèûe kategorie (,intrakategori lnìë). Jenomûe ten druh druh opozic charakterizuje Saussure prost ednictvìm ment lnìch asociacì, a tak vzbuzuje dojem, ûe pro nïjakè slovo resp. jeho v znam je konstitutivnì to, ûe si mluvëì p i jeho zaslechnutì vybavì nïjak dalöì 91 F. de Saussure, CLG, str. 155. 92 Tamt., str. 156. 93 L. Hjelmslev, Omkring sprogteoriens grundlaeggelse, Coppenhagen 1966, str. 46; Ëesky: O z kladech teorie jazyka, Praha 1972. 62
2.5 Saussure versus Frege slova. To vöak oëividnï popìr jeho vlastnì krèdo, kterè bere za z klad vöeho prostè opozice ñ tady se totiû namìsto opozic p edpokl d nïjak ment lnì mechanismus. Vzato skuteënï strukturalisticky, je tato dimenze v razu produktem opozic mezi nìm a ostatnìmi v razy, kter mi ho lze nahrazovat ñ nikoli produktem ment lnìch asociacì. (TakÈ proto se pozdïji namìsto o asociativnìch zaëalo hovo it o paradigmatick ch vztazìch a opozicìch.) S tïmito rozpory v SaussurovÏ v kladu souvisì to, co povaûujeme za nejpodstatnïjöì problèm jeho p Ìstupu k jazyku, totiû jeho vìcemènï bezv hradnï symetrickè ch p nì vztahu mezi oznaëujìcìmi a oznaëovan mi. Oba tyto pûly znaku se podle Saussura konstituujì ve vz jemnè symetrickè z vislosti, û dn z nich nenì nijak prim rnì. StÏûÌ vöak lze nep ipustit alespoú metodologickou asymetrii, kladoucì oznaëujìcì,p edë oznaëovanè. (VöimnÏme si, ûe jde o obr - cenì onè asymetrie, na kterè stavì sèmiotika, pro niû je oznaëujìcì jenom sekund rnì n hraûkou oznaëovanèho.) Fonick (Ëi grafick ) str nka jazyka je n m totiû zjevnï p Ìstupn bezprost ednïji neû jeho str nka sèmantick. Slovo totiû m ûeme vy knout Ëi zapsat a odhlèdnout od jeho v znamu (jakkoli by jakoûto slovo vlastnï neexistovalo, kdyby v znam nemïlo), zatìmco v znam jako hodnotu m ûeme stïûì prezentovat jinak neû prost ednictvìm slova. I je-li jazyk v hradnï z leûitostì opozic, existuje vûdy prost ednictvìm nïjakè substance, nïëeho,hmatatelnèhoë ñ a tato substance je zjevnï bezprost ednïji sv zan s oznaëujìcìmi neû s oznaëovan mi. To n s vede k tomu, ûe vidìme v znamy jako hodnoty v raz ñ i kdyû podle Saussura je situace vlastnï symetrick a asi by n m tedy nemïlo nic br nit to vidït obr cenï. 2.5 Saussure versus Frege TvrdÌme tedy, ûe Saussurov m problèmem bylo to, ûe nedok zal nalèzt pojmov r mec, o kter by svè p evratnè n vrhy dok zal pevnï op Ìt, a tak byl odsouzen k,nalèv nì novèho vìna do star ch n dobë. Nepoda ilo se mu zcela se vymanit ze zajetì p edstavy, ûe co nenì fyzickè, musì b t nutnï ment lnì, a vyhnout se tak zamïúov nì struktur lnìho (a zejmèna sèmantickèho) s ment lnìm. Ovöem vyhnout se tomu by podle naöeho n zoru bylo moûnè jedinï s oporou nïjakè systematickè ne-psychologickè teorie abstraktnìch entit. 63
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? Existuje takov teorie, kter by byla pro tyto Ëely vhodn? DomnÌv me se, ûe ano, a ûe to nenì nic jinèho neû modernì algebra a logika. Abychom toto tvrzenì, kterè se nïkomu m ûe jevit jako p ekvapiv skok,nïkam jinamë, osvïtlili, vöimnïme si na okamûik toho, co se odehr valo paralelnï se Saussurov m kladenìm z klad modernì lingvistiky ñ totiû kladenì z klad modernì logiky v pod nì Gottloba Frega. 94 Abychom doloûili, ûe Saussure a Frege nejsou myslitelè zcela mimobïûnì, vöimnïme si jednè hodnï diskutovanè pas ûe z Fregova spisu Z klady aritmetiky, 95 pas ûe, kde Frege vysvïtluje, jak ch pat abstraktnì entity. Frege uvaûuje o tom, jak m druhem objektu by mohlo b t nïjakè takovè abstraktum, jak m je smïr p Ìmky, a prov dì n sledujìcì vahu. M me pojem rovnobïûnosti, kter m charakter ekvivalence: rozumìme vït m typu ÑP Ìmka a je rovnobïûn s p Ìmkou bì a umìme (alespoú principi lnï) rozhodnout o jejich pravdivostnìch hodnot ch. P itom v rok ÑP Ìmka a je rovnobïûn s p Ìmkou bì m ûeme parafr zovat jako ÑSmÏr p Ìmky a je stejn jako smïr p Ìmky bì, a tento poslednì v rok je pak moûnè ch pat jako v rok o abstraktnìm objektu smïr: o tom, ûe dvï r znè p Ìmky,realizujÌë (tj. majì) tent û smïr. To, ûe n m v roky o stejnosti smïr tak d vajì jasn smysl, n m dovoluje zach zet se smïrem jako s p edmïtem (dok ûeme jej,znovu rozeznatë p i r zn ch,realizacìchë jako tent û), ne Ìk n m to ale nic o tom, co to smïr je. ÑDefinice p edmïtu jako takov,ì Ìk Frege, Ño nïm vlastnï nic ne Ìk, n brû ustanovuje v znam znaku.ì 96 O smïru p Ìmky tedy m ûeme Ìci jenom to, ûe je to nïco, co je spoleënè dvïma rovnobïûn m p Ìmk m. P edmït smïr a je totoûn s p edmïtem smïr b pr vï tehdy, jsou-li a a b rovnobïûnè; v takovèm p ÌpadÏ jsou totoûnè i obor pojmu rovnobïûn s a (mnoûina rovnobïûek a) a obor pojmu rovnobïûn s b (mnoûina rovnobïûek b). Frege proto navrhuje ztotoûnit p edmït smïr a s oborem pojmu rovnobïûn s a, tedy, jak bychom ekli my dnes, s mnoûinou vöech rovnobïûek a. NenÌ snad t eba dod vat, ûe jde o vahu zcela p ÌmoËa e analogickou vaze o Ñvlaku v 8:25 ze éenevy do Pa Ìûeì, kterou prov dì 94 Viz J. Peregrin, LFFL, kap. 2. 95 G. Frege, Grundlagen der Arithmetik, Breslau 1884. 96 Tamt., str. 78. 64
2.5 Saussure versus Frege Saussure v Kurzu a kterou jsme citovali v öe. V obou p Ìpadech m me nïjakè v chozì p edmïty (p Ìmky; vlaky jako fyzickè objekty) a ekvivalence mezi nimi (rovnobïûnost; ekvivalenci z hlediska jìzdnìho du). Ty d vajì vzniknout nov m p edmït m (smïr m; vlak m jako abstraktnìm objekt m); kaûd z nich vznik jako to, co majì spoleënèho vöechny,starèë ekvivalentnì objekty, jako e pluribus unum. Frege pak ovöem naznaëuje dalöì krok, kter by dovolil prop jëit takto vznikl m nov m objekt m pevn status: vznik -li nov objekt takto z mnoûiny star ch ekvivalentnìch objekt, mohli bychom ho ñ alespoú pro nïkterè Ëely ñ p Ìmo s touto mnoûinou prostï ztotoûnit. AbstraktnÌ objekt smïr p Ìmky bychom tak mohli explikovat prostï jako mnoûinu vöech rovnobïûn ch p Ìmek a abstraktnì,vlak v 8:25 ze éenevy do Pa Ìûeë jako mnoûinu vöech konkrètnìch vlak, kterè se v jednotlivè dny vyd vajì v 8:25 z éenevy do Pa Ìûe. 97 Tato cesta se ovöem plnï otev e aû tehdy, kdyû se etabluje modernì form lnì matematika se sv mi mnoûinami, relacemi a funkcemi. A to je nïco, k Ëemu se pr vï Frege spïönï pokusil p ispït. TÌm ovöem nechceme Ìci, ûe Frege a jeho analytiëtì n sledovnìci spïönï uskuteënili to, o co se ne tak spïönï pokouöel Saussure. Frege a jeho bezprost ednì pokraëovatelè, jak mi byli Russell Ëi Carnap, totiû sice skuteënï mïli oproti Saussurovi n skok v tom, jak se jim poda ilo teoreticky zvl dnout abstraktnì entity, avöak v pochopenì onè,struktur lnìë povahy jazyka, na kterou Saussure ve svèm spise tak jasnoz ivï pouk zal, mïli naopak znaënou ztr tu. Tuto ztr tu, domnìv m se, se da Ì doh nït pr vï aû tè generaci filosof, jejìmû p ÌsluönÌk m (kter mi se budeme zab vat ve druhè Ë sti tèto knihy) je uû lèpe Ìkat postanalytiëtì. Takûe to, ûe se Saussurova a Fregova cesta minuly, bylo z ejmï ke ökodï obïma. 97 Takov druh explikace charakterizuje Quine (WO, str. 258ñ259) n - sledujìcìm zp sobem: ÑSoust edìme se na ty specifickè funkce nejasnèho v razu, pro kterè stojì za to si s nìm l mat hlavu, a pak vymyslìme n - hraûku, jasnou a vyj d enou n mi zvolen m v razivem, kter tyto funkce plnì. Vöechny ty rysy explikanda, kter ch se net kajì ony podmìnky Ë steënè shody diktovanè naöimi z jmy a cìli, spadajì do p ihr dky,nepodstatnèë.ì 65
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? 2.6 Strukturalismus a lingvistika VidÏli jsme, ûe Saussurovo p evratnè pojetì jazyka lze do velkè mìry nahlìûet jako rozchod s tìm, co jsme v p edchozì kapitole spolu s Quinem nazvali m tem muzea, tedy s p edstavou, ûe v razy jsou prost edky oznaëov nì p edem dan ch objekt skuteënèho svïta, tak jako jsou popisky v muzeu prost edky oznaëov nì vystaven ch expon t. Jestliûe tento m tus opustìme, stane se sèmantika (podobnï jako syntax, morfologie, fonologie atd.) p edevöìm naukou o jednotk ch jazyka, o ekvivalencìch a o opozicìch mezi nimi, a o hodnot ch, kter m tyto vztahy d vajì vzniknout; v znamy (a ostatnì jazykov realita) pak budou p esazeny z fyzik lnìho Ëi ment lnìho svïta do svïta abstraktnìho,struktur lnaë. Syntax, morfologie Ëi fonologie se potom budou jevit jako r znè cesty struktur lnìho v kladu opozice mezi (dob e utvo en mi) vïtami a ostatnìmi, nesmysln mi etïzci znak Ëi hl sek (p iëemû syntax se zastavuje u slov, morfologie tyto d le rozkl d na,morfèmyë, jako jsou kmeny, p Ìpony, p edpony atd., a fonologie jde jeötï d le, k,fonèm më), zatìmco sèmantika bude ch p na jako prost edek v kladu opozic podstatn ch z hlediska toho, co vïta Ìk (paradigmaticky ñ jak uvidìme podrobnïji d le ñ opozice mezi pravdivostì a nepravdivostì). Jednotky tïchto teoriì, slova, morfèmy, fonèmy, ale i v znamy, se pak nebudou jevit jako samostatnè, p edem danè entity vstupujìcì do urëit ch vztah a tìm konstituujìcì jazyk, ale jako prost edky naöì dekompozice, prost edky naöeho silì najìt nïjak d v nep ebernèm mnoûstvì vït s r zn mi funkcemi. 98 98 Zd raznïme, ûe dekompozice t Ìdy vït m ûe b t prov dïna r zn mi zp soby. NÏkterÈ z tïchto zp sob si samoz ejmï vz jemnï proti eëì; jsou tu ale i zp soby, kterè jsou navz jem sluëitelnè. Nap Ìklad vïta ÑL thien miluje Berenaì m ûe b t z hlediska syntaxe nahlìûena jako sestaven ze t Ì primitivnìch Ë stì ÑL thienì, Ñmilovatì a ÑBerenì, z hlediska morfologie z pïti Ë stì ÑL thienì, Ñmil-ì, Ñ-ujeì, ÑBerenì a Ñ-aì, a z hlediska fonologie pak z jeötï vïtöìho poëtu fonèm. P itom nap Ìklad to, co se na rovni syntaxe m ûe jevit jako dva r znè zp soby sloûenì t chû Ë stì (ÑL thien miluje Berenaì a ÑL thien je milov na Berenemì) se na rovni morfologie projevì jako sloûenì r zn ch Ë stì. Kaûd z tïchto dekompozic m ûe b t z nïjakèho hlu pohledu zajìmav a pro nïjakè Ëely uûiteën ; to je jeden ze zp sob, jak nahlìûet ta pojetì jazyka, kter jazyk vidì jako soustavy 66
2.6 Strukturalismus a lingvistika Podle n zoru, kter zde p edkl d me, vöak Saussurovy revoluënì n vrhy vyûadovaly dalöì podep enì a rozpracov nì. JÌm zapoëatou,revolucië je podle tohoto n zoru moûnè dokonëit aû tehdy, kdyû se poda Ì Saussur v svït,struktur lnaë systematicky teoreticky uchopit, a tak ho zbavit jistè z hadnosti, kter ho obestìr, dokud nenì jeho povaha dostateënï objasnïna. To byl kol, kter Ëekal na Saussurovy pokraëovatele. Ti ovöem bohuûel tento kol za sv j nevzali a namìsto definitivnìho zpevnïnì z klad stavby strukturalistickè teorie jazyka se nez Ìdka pouötïli do budov nì jejìch dalöìch pater. V jazykovïdï ovöem znamenal struktur lnì pohled na jazyk skuteën p evrat: naznaëil novè cesty studia jazyka, neboù uk zal, ûe jeho,struktur lnì dë m ûe b t studov n nez visle na,kauz lnìm du komunikaceë (to jest na p ÌrodovÏdeckÈm zkoum nì proces, kter mi se komunikace realizuje); a tak otev el prostor pro jazykovïdu soust edïnou skuteënï na jazyk ñ tj. nezatìûenou psychologiì, sociologiì ap. Avöak ani jeden ze slavn ch Saussurov ch n sledovnìk nedok zal d t tomuto p Ìstupu natolik pevn teoretick r mec, aby bylo moûnè ho rozvinout v plnè sìle. (Jak uû jsme nazna- Ëili, domnìv me se, ûe tohle nebylo moûnè bez strategickè aliance lingvistiky s matematikou, kter se ovöem pro lingvisty zd la b t, aû do n stupu ChomskÈho, tabu.) Ani dva nejslavnïjöì Saussurovi pokraëovatelè, u n s dob e zn m Rus Roman Jakobson a D n Louis Hjelmslev, nedok zali v sledky strukturalistickè revoluce dostateënï stabilizovat a ukotvit, i kdyû kaûd z trochu jin ch d vod. Jakobson byl ovlivnïn nejenom Saussurem, ale i moskevsk mi neogramatiky s jejich d razem na historick a kauz lnì pohled na jazyk, a zvl ötï pak tìm, co Holenstein naz v Ñruskou ideologickou tradicìì 99 a co se podstatn m zp sobem opìr o hegelovskou dialektiku. I kdyû jeho uëenì nepochybnï p ineslo celou adu velice d leûit ch p ÌspÏvk ke,strukturalistickèmu programuë, je u nïj trvale patrn jist ned vïra k hranici mezi vïdeckou systematiënostì a,umïleck m rozletemë; jeho dìlem tak pronik p esvïdëenì, ûe rovnì, z nichû kaûd ñ syntax, morfologie, fonologie atd. ñ m svou teorii. Viz nap. P. Sgall, Prague Functionalism and Topic vs. Focus (= PFTF), in: R. Dirven, V. Fried (vyd.), Functionalism in Linguistics, Amsterdam 1987. 99 E. Holenstein, cit. d. 67
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? jazyk skuteënï zjevuje svou podstatu,jedinï v rukou b snìkaë. To vedlo k tomu, ûe Jakobson, jak na to poukazujì Waugh a Monville- Burston, povaûuje Ñobr zek jazyka, p edv dïn Saussurem, za sou- ËasnÏ p Ìliö abstraktnì, p Ìliö statick a p Ìliö zjednoduöen ì. 100 Na rozdìl od Saussurova vidïnì jazyka jako,matematickè strukturyë tak Jakobson vidì jazyk spìöe jako,ûiv organismusë, kter rigorûznìmu popisu nutnï unik. (Tak ovöem nïkdy p ipomìn zemïpisce, kter odmìt kreslit mapy z d vodu, ûe nemohou nikdy postihnout,ducha krajinyë.) A co platì o Jakobsonovi, platì do velkè mìry i o jeho souputnìcìch z PraûskÈho lingvistickèho krouûku, jehoû byl Jakobson st ednì postavou. Z tohoto pohledu je tedy nejkongeni lnïjöìm Saussurov m n sledovnìkem Hjelmslev, jehoû jednoznaën m cìlem je skuteënï rigorûznì, systematick teorie jazyka. 101 Ten vöak namìsto toho, aby Saussur v pojmov apar t systematizoval a zjednoznaënil, tento apar t jeötï podstatnï zkomplikoval, a dospïl tak k tomu, ûe se jeho teorie topì v p emì e nejasn ch pojm. Struktur lnì lingvistika se tak po Saussurovi st vala spìöe nïëìm jako velice volnï vymezen m okruhem n zor neû p esnï formulovanou metodologiì Ëi pojmov m r mcem. Takto neurëitè ch p nì povahy saussurovskèho strukturalismu je, domnìv m se, takè p ÌËinou rozpak, kterè obvykle vzbuzuje problèm vztahu mezi saussurovsk m programem a form lnìmi trendy v lingvistice, iniciovan mi v öedes t ch letech p edevöìm Noamem Chomskym. Zd se b t z ejmè, ûe teorie ChomskÈho m co dïlat pr vï se struktur lnìmi aspekty jazyka; p itom to ale, jak se zd, nenì teorie takovèho druhu, jakou mïli na mysli Saussure, Jakobson, Ëi Hjelmslev. 102 Z hlediska, kterè zde zaujìm me my, je ChomskÈho 100 L. R. Waugh, M. Monville-Burston, The Life, Work, and Influence of Roman Jakobson, vod k R. Jakobson, On Language, L. R. Waugh, M. Monville-Burston (vyd.), Cambridge (Mass.) 1990, str. 9. 101 Viz zvl ötï L. Hjelmslev, cit. d. 102 DomnÌv m se, ûe tvrdì-li Pettit (The Concept of Structuralism: A Critical Analysis, Dublin 1975), ûe ChomskÈho p Ìstup p edstavuje jeden z moûn ch smïr, kter m mohou b t saussurovskè myölenky rozpracov - ny, smïr syntagmatick ; a ûe alternativou je ten smïr, kter m se vydal Jakobson a kter Pettit povaûuje za paradigmatick, je to n zor stïûì udrûiteln. VidÏt ChomskÈho a Jakobsona jako dvï alternativy je proble- 68
2.7 Strukturalismus a filosofie p Ìstup p edevöìm pr lomem, kter umoûnil p istoupit ke struktur lnìm aspekt m jazyka prost edky, jeû jsou k tomu nejvhodnïjöì, totiû prost edky modernì matematiky. TotÈû pak platì pro ty p Ìstupy k jazyku, kterè byly inspirov ny modernì form lnì logikou. 2.7 Strukturalismus a filosofie Saussur v p Ìstup k jazyku a jeho z vïr, ûe podstatn je forma (struktura), a nikoli to, co tuto formu vyplúuje (,substanceë), samoz ejmï nemohly nechat v klidu ani filosofy. Saussurovy z vïry se (prost ednictvìm Jakobsona) dostaly nejprve k antropologovi Claudu LÈvi-Straussovi a toho p ivedly na p evratnou myölenku: co kdyû n m podstata nïjak ch vïcì, kterè lidè dïlajì, unik pr vï proto, ûe se soust eôujeme na substanci a nech peme, ûe co je skuteënï podstatnè, je forma Ëi struktura? SlyöÌme nap Ìklad, ûe si nïkde domorodci vypr vïjì p ÌbÏh, ve kterèm medvïdi zabìjejì lidi, a domnìv me se, ûe je to prostï odraz nïjak ch öpatn ch zkuöenostì, kterè majì tito lidè s medvïdy; ale co kdyû v bec nejde o medvïdy, ale o strukturu toho p ÌbÏhu, v nìû jsou medvïdi a jejich kousky jenom nepodstatnou v plnì? Obzory, kterè se vahami o moûn ch rolìch struktur p ed humanitnìmi vïdami otevìraly, se zd ly b t nedozìrnè. To LÈvi-Strausse i dalöì, p edevöìm francouzskè pr kopnìky strukturalismu fascinovalo natolik, ûe se, jak uû jsme to charakterizovali, namìsto pot ebnèho zpevnïnì z klad strukturalistickèho p Ìstupu k jazyku pouötïli do p istavov nì dalöìch pater, a ËÌm d l tìm vìce se tak blìûili oblak m. N sledujìcì generace francouzsk ch strukturalist, Ëi spìöe jiû poststrukturalist, p edevöìm Foucault, Deleuze a Derrida, navìc spustili jakousi dalöì revoluci v r mci strukturalistickè revomatickè: je-li tomu tak, jak jsme konstatovali v öe (viz oddìl 2.4), totiû ûe syntagmatickè a paradigmatickè (asociativnì) opozice m ûeme ch pat jako opozice interkategori lnì, resp. intrakategori lnì, jsou tyto dva pojmy komplement rnì a oddïlovat je od sebe a d vat je jako n lepky r zn m teoriìm jazyka, jak to ËinÌ Pettit, ned v p Ìliö rozumn smysl. (M ûe se ovöem st t, ûe v nïkter ch konkrètnìch p Ìpadech m ûe b t nïkter z tïchto rozmïr trivi lnì ñ m ûeme se obejìt s jedinou kategoriì, Ëi naopak uëinit kategorizaci tak jemnou, ûe pro nïjakè intrakategori lnì diference uû nezbude mìsto.) 69
2. Strukturalismus: heslo nebo pojem? luce. Zhrozili se totiû pozn nì, ûe pojem struktury, kter pro nï p edstavoval nadïji na koneënou likvidaci,logocentrickè metafyzikyë, m ûe snadno vèst k metafyzice novè, Ëi dokonce oklikou zp tky k tè starè, teô jenom zahalenè ve strukturalistickèm h vu. To je vedlo k filosofii jakèhosi permanentnìho podvracenì (Ëili,dekonstrukceë) Ëehokoli, co se hrozilo st t stabilnì, k filosofii odmìtajìcì konstatovat cokoli uchopitelnèho a st vajìcì se tudìû jakousi,permanentnì metaforouë. Francouzsk strukturalismus se navìc dìky mìstu svèho vzniku zcela samoz ejmï za adil do proudu kontinent lnì filosofie, pro kterou je patriarchou filosofie dvac tèho stoletì nikoli Frege, ale Edmund Husserl. 103 Jakobson se k Husserlovi hl sil explicitnï, a sv m zp sobem se k nïmu hl sili i strukturalistiëtì filosofovè ñ aù uû v pozitivnìm smyslu (Ricoeur) 104 nebo ve smyslu negativnìm (Derrida a ostatnì poststrukturalistè). 105 Paralela mezi tìm, o co ölo Saussurovi, a tìm, co prosazoval Frege, tak nebyla nejen zkoum na, ale patrnï ani zaznamen na. P itom ve spisech analytick ch filosof, Fregov ch n sledovnìk, nalezneme mnohè, co je, jak se domnìv me, z hlediska Saussurova uëenì zajìmavè a podnïtnè. Snadno se p esvïdëìme, ûe pojem struktury je zcela z sadnì pro takov klasick dìla analytickè filosofie, jak mi jsou Russellovo Naöe pozn nì vnïjöìho svïta, 106 Wittgen- 103 NenÌ bez zajìmavosti si uvïdomit, ûe Husserl a Frege k sobï mïli mnohem blìûe, neû by se mohlo z dneönìho pohledu zd t: oba se ke sv m p evratn m filosofick m koncepcìm dostali skrze z klady matematiky (oba je na poë tku jejich filosofickè karièry pron sledovala ot zka Co je to ËÌslo?) a i zp sob, kter m se pak oba pokusili postavit filosofii na nov z klad, m mnoho styën ch bod. Husserl ovöem tento z klad hledal v anal ze zp sobu, jak m je svït uchopov n subjektem, zatìmco Frege dospïl k z vïru, ûe pro filosofii je nejfundament lnïjöì jazyk. Viz M. Dummett, OAP a L. Haaparanta (vyd.), Mind, Meaning and Mathematics (Essays on the Philosophical Views of Husserl and Frege), Dordrecht 1994. 104 P. Ricoeur, Le conflit des interprètations, Paris 1969, Ëesky in: éivot, pravda, symbol, M. Rejchrt (vyd.), Praha 1993. 105 Viz nap. J. Derrida, La voix et le phènomène, Paris 1967, Ëesky: Hlas a fenomèn, in: Texty k dekonstrukci, M. Pet ÌËek, jr. (vyd.), Bratislava 1993. 106 B. Russell, Our Knowledge of the External World, London 1914. 70
2.7 Strukturalismus a filosofie stein v Logicko-filosofick trakt t, 107 Ëi Carnapova Logick v stavba svïta 108 (n zev tèto knihy je do angliëtiny charakteristicky p ekl d n p Ìmo jako The Logical Structure of the World). Carnap dokonce (tïûko p eloûitelnï) Ìk : Ñechte Wissenschaft ist stets Strukturwissenschaftì. 109 Tohle vöechno ovöem nenì, kdyû se nad tìm opravdu zamyslìme, p Ìliö p ekvapivè: strukturalistick program totiû nem ûe b t ñ alespoú na zcela obecnè rovni ñ p Ìliö odliön od programu analytickèho: z kladnì spoleënou myölenkou je nahlèdnutì sloûit ch entit jako urëit ch celk sloûen ch z entit jednoduööìch, tedy anal za jejich struktury. A doktrìna logickèho atomismu, kter byla p edloûena Russellem, Carnapem a ran m Wittgensteinem 110 a kter v podstatï p edstavuje j dro klasickè analytickè filosofie, m ûe b t docela dob e nahlèdnuta jako jistè sofistikovanè rozpracov nì takovèho analyticko-strukturalistickèho programu. 111 My se ovöem v tèto knize chceme podrobnïji zab vat jenom tìm, jak,strukturalismusë m ûeme nalèzt v pracìch pozdïjöìch analytick ch (Ëi postanalytick ch) filosof. StyËnÈ body mezi tïmito filosofy a saussurovsk m strukturalismem totiû, pokud vìm, dosud nikdo neanalyzoval; a p itom interpretov nì tïchto filosof jako svèho druhu strukturalist nenì, jak se pokusìme uk zat, zdaleka jenom nïjakou svèvolnou efektnì konstrukcì, kter by nemïla oporu ve faktech. Neû se vöak budeme moci,strukturalismu postanalytick ch filosof ë vïnovat podrobnïji, musìme d kladnïji rozebrat pojem struktury a nïco z toho, co s nìm souvisì, a uk zat, jak lze o tèto problematice pojednat jazykem analytickè filosofie.»ten by si mïl povöimnout toho, ûe pr vï takov jazyk je jazyku Saussurova Kurzu mnohem blìûe neû t eba jazyk spis Derridov ch. 107 L. Wittgenstein, Tractatus. 108 R. Carnap, Der logische Aufbau der Welt, Berlin 1928. 109 Tamt., str. 263. 110 RozebÌr nìm paralel mezi strukturalismem a filosofiì pozdnìho Wittgensteina se zde z mïrnï vyh b me ñ to by si vyû dalo samostatnou publikaci. 111 Viz J. Peregrin, DWW, ß5.6. 71
3. CELKY A» STI ñ MATEMATICK POHLED 3.1 Abstrakce Jak jsme konstatovali v minulè kapitole, za z kladnì Saussurovou tezi povaûujeme to, ûe,jazykov realitaë, k nìû pat Ì i v znamy, je struktur lnì z leûitost, spoëìvajìcì ËistÏ v jist ch opozicìch. V tèto kapitole se pokusìme to, co tìm Saussure myslì, osvïtlit tak, ûe se jeho pojmov r mec a jeho tezi pokusìme rekonstruovat jazykem modernì matematiky, konkrètnï abstraktnì algebry. Takov,matematizaceë je ovöem podnikem ponïkud kontroverznìm, a to z nïkolika d vod. ZaprvÈ, neobejde se bez urëitèho zjednoduöov nì a idealizov nì ñ jak ale budeme mìt jeötï na mnoha mìstech tèto knihy p Ìleûitost konstatovat, tvo enì idealizovan ch model povaûujeme za legitimnì (a Ëasto vysoce Ëinnou) cestu zjedn v nì porozumïnì modelovanè vïci. ZadruhÈ, m ûe nïkterè Ëten e, kte Ì se v matematice p Ìliö neorientujì, spìöe zm st neû osvìtit ñ pro ty zd raznïme, ûe tèmï nic z toho, co n sleduje po tèto kapitole (v podstatï jen s v jimkou oddìl 7.6 a 7.8), nep edpokl d porozumïnì tomu, co v nì bude vyloûeno. SkuteËnÏ,matematickÈë pas ûe, kterè je moûnè p eskakovat bez ztr ty kontinuity, navìc od ostatnìho textu graficky odliöujeme. Zat etì, Ëten i, kte Ì se v matematice vyznajì, mohou, kdyû zjistì, ûe zav dìm jist algebraick apar t a s nìm pak nic p Ìliö netrivi lnìho nedokazuji, zìskat (tak jako jeden z posuzovatel rukopisu tèto knihy) pocit, ûe jedin m smyslem zav dïnì tohoto apar tu je m snaha ohromit neznalè publikum mou uëenostì. Tyto Ëten e bych prosil, aby mïli na pamïti skuteënou roli, jakou zde zav dïn algebraick apar t hraje: jde o to naznaëit cesty, jimiû by bylo moûnè d t tomu, co Saussure Ìk a co j povaûuji za podstatnè, jistou exaktnì matematickou podobu, a p edvèst tak jeho kontroverznì tezi o,zrodu struktur lna z opozicë jako (matematicky nep Ìliö netrivi lnì, nicmènï platnou) tezi o vzta- 72
3.1 Abstrakce hu mezi ekvivalencemi na urëit ch algebr ch a kanonick mi projekcemi tïchto algeber na p ÌsluönÈ faktorovè algebry. Jiû v p edchozì kapitole jsme naznaëili, ûe saussurovskè,struktur lnoë souvisì s abstrakcì, s onìm shled v nìm,jednoho v mnohèmë, na jehoû d leûitost poukazovali ñ kaûd po svèm ñ jak Saussure, tak i Frege. Naöi cestu k,matematizacië Saussura zaënïme tìm, ûe se na takovou abstrakci a na,abstraktnoë, kterè jejìm prost ednictvìm vznik, podìv me trochu blìûe. NaöÌm cìlem bude naznaëit, ûe,struktur lnoë m ûe b t nahlèdnuto jako jist sloûitïjöì varianta abstraktna, kter vznik tehdy, kdyû se abstrakce dostane do interference se soustavou takovèho druhu, jakou je jazyk; totiû s potenci lnï nekoneënou soustavou entit, vypl vajìcìch z neomezenè aplikovatelnosti nïjak ch,skladebnìchë pravidel na nïjakè v chozì,stavebnì kamenyë. LidskÈ pozn nì je z ejmï z podstatnè Ë sti zaloûenè na klasifikov nì: na rozdïlov nì nep ebernè mnohosti jednotlivin, se kter mi se setk v me, do skupin sobï podobn ch, Ëi n m podobnï uûiteën ch (p ÌpadnÏ nebezpeën ch) vïcì. Tohle je kr va (a m ûe to tedy b t podojeno), zatìmco t mhleto je tygr (a je tedy p ed tìm radno utèci). Uû AristotelÈs vidïl takovè klasifikov nì jako samu podstatu naöeho rozumu: jeho pohled, jak to vyjad uje Cassirer, Ñnep edpokl d nic kromï existence vïcì v jejich nevyëerpatelnè mnohosti a schopnosti mysli vybìrat z tohoto bohatstvì jednotliv ch existencì ty rysy, kterè jsou spoleënè nïkter m z nichì. 112 M me-li nïjakou mnoûinu objekt, m ûeme z nì abstrahovat ty vlastnosti, jenû jsou spoleënè jim vöem, a podobnï m me-li nïjak jednotliv objekt, m ûeme si,odmysletë nïjakè z jeho vlastnostì, a zìskat tak nïjak soubor vlastnostì, kter s tìmto objektem mohou sdìlet i objekty jinè. A protoûe takovè,odeëìt nì vlastnostìë Ëasto ch peme jako p echod od v chozìho objektu k novèmu,,abstraktnïjöìmuë objektu, je z ejmï pr vï tohle abstrakcì v tom smyslu, v jakèm jsme o nì mluvili jako o z kladnì cestï k abstraktnìm objekt m. Je to onen zp sob, kter m se dostaneme od konkrètnìch, hmatateln ch vlak mì ÌcÌch z éenevy do Pa Ìûe k abstraktnìmu,vlaku éenevañ Pa Ìûë (viz ß2.3), Ëi od p Ìmek k jejich,smïr më (viz ß2.5). 113 112 E. Cassirer, Substanzbegriff und Functionsbegriff, Berlin 1910, str. 4. 113 P edstava, ûe veökerè abstraktno je z leûitostì pr vï tohoto shled v nì,jednoho v mnohèmë, stojì takè v z kladï p esvïdëenì modernìch 73
3. Celky a Ë sti Dokud vidìme obory naöeho pozn nì prostï jako (nestrukturovanè) mnoûiny objekt, je p echod z jednè rovnï abstrakce na druhou p ÌmoËar ñ mnoûina se n m rozpad na,ekvivalenënì t Ìdyë, a ty jakoby,spl vajìë v abstraktnì objekty. P estaneme-li br t v vahu urëitè typy odliönostì, stanou se pro n s vöichni konï, jako exempl e tèhoû druhu, rovnocennì, ekvivalentnì, a my tak budeme de facto vnìmat nikoli jednotlivè konï, ale pouze jejich obecn druh k Ú. KaûdÈ takovè,spl v nìë m ûeme vidït jako z leûitost urëitè ekvivalence; ekvivalence a abstraktnì objekty jsou z tohoto hlu pohledu dvïma stranami tèûe mince. (ÿìk me-li namìsto Ñekvivalenceì Ñidentitaì, m me Saussurovo Ñspl v nì identity s hodnotouì.) 114 Situace se ovöem z sadnï zkomplikuje, vezmeme-li v vahu, ûe to, ËÌm jsme obklopeni, nenì prim rnï jenom nep ebernè mnoûstvì jednotlivin, ale nep ebernè mnoûstvì jednotlivin, z nichû nïkterè jsou Ë stmi jin ch. Je-li tomu tak, znamen to z ejmï, ûe splynou-li nïjakè jednotliviny, mohou tìm eo ipso splynout nïjakè jinè jedmatematik a jimi ovlivnïn ch filosof, ûe za obecnou teorii abstraktnìch objekt m ûe slouûit teorie mnoûin (srv. ß1.4). Je-li totiû podstatou kaûdèho abstraktnìho objektu,sdruûenìë Ëi,splynutÌë nïjak ch jin ch (,konkrètnïjöìchë) objekt, pak k jeho zachycenì pot ebujeme pr vï to, co n m poskytuje teorie mnoûin: totiû moûnost sdruûit jakèkoli objekty do p ÌsluönÈ mnoûiny. To by pak znamenalo, ûe veökerè abstraktnì objekty mohou b t povaûov ny za nïjakè druhy mnoûin, vybudovatelnè operacì sdruûov - nì (,extrakcì spoleënèhoë) z nïjak ch v chozìch primitivnìch objekt. (Pokud bychom ovöem vych zeli pouze z aktu lnï existujìcìch konkrètnìch p edmït, mohli bychom mìt potìûe s tìm, ûe dva r znè abstraktnì objekty, nap Ìklad urëit barva a urëit tvar, mohou b t n hodou spoleënè pr vï t mû p edmït m ñ tak nap Ìklad vlastnostem b t ËlovÏk a b t neope en dvojnoûec pravdïpodobnï odpovìd tat û mnoûina aktu lnï existujìcìch bytostì, a p ece bychom asi nechtïli Ìci, ûe ËlovÏk je totèû co neope en dvojnoûec. P Ìsluön abstrakce tak, jak se zd, musì vych zet nikoli jenom z konkrètnìch, ale i z pouze mysliteln ch instancì ñ viz R. Carnap, Meaning and Synonymy in Natural Languages, in: Philosophical Studies, 7, 1955, str. 33ñ47; Ëesky: V znam a synonymie v p irozen ch jazycìch, in: L. Tondl, K. Berka [vyd.], ProblÈmy jazyka vïdy, Praha 1968.) 114 K tèûe konstitutivnì roli ekvivalencì se vztahuje i hojnï citovan aforismus W. V. O. Quina ÑnenÌ entity bez identityì (viz nap. The Pursuit of Truth, Cambridge [Mass.] 1990, str. 61; Ëesky: Hled nì pravdy, Praha 1994). 74
notliviny: splynou-li totiû Ë sti, nutnï tìm splynou i celky, kterè se z nich skl dajì. M me-li nap Ìklad dïtskou stavebnici, pak p estaneme-li Ëinit rozdìl mezi stejn mi, pouze r znï barevn mi kostkami (zaëneme-li Ìkat Ñto je tat û kostkaì), p estaneme tìm nutnï rozliöovat i mezi jak mikoli stavbami, kterè z tèto stavebnice postavìme a kterè se budou liöit jenom barvou sv ch Ë stì (budeme o nich stïûì moci ne Ìkat Ñto je tat û stavbaì ñ aniû bychom zmïnili smysl, v jakèm uûìv me slovo Ñtat ûì).,stejnostë Ëi ekvivalence se n m totiû zjevnï nutnï promìt z Ë stì na celky. Takûe zatìmco v p ÌpadÏ prostè mnoûiny objekt p edstavuje jakèkoli rozdïlenì tèto mnoûiny do,ekvivalenënìch t Ìdë, to jest jak koli ekvivalence, nïjakou klasifikaci tïchto objekt, v p ÌpadÏ soustavy celk a Ë stì p edstavuje klasifikaci jedinï urëit specifick ekvivalence ñ totiû takov ekvivalence, kter se promìt z Ë stì na celky. TakovÈ ekvivalenci budeme Ìkat kongruence. Ekvivalence tedy bude kongruencì tehdy, jestliûe podle nì budou ekvivalentnì kaûdè dva celky, jejichû odpovìdajìcì si Ë sti budou ekvivalentnì (coû ovöem p edpokl d, ûe tyto celky budou analogickè v tom smyslu, aby se u nich dalo o,odpovìdajìcìch si Ë stechë v bec hovo it). P edstavme si ekvivalenci, kter tuto podmìnku nesplúuje, to jest nenì kongruencì. To podle pr vï vyslovenè definice kongruence znamen, ûe existujì nïjakè dva celky, kterè nejsou ekvivalentnì, ale jejich odpovìdajìcì si Ë sti ekvivalentnì jsou. P edpokl dejme, ûe jde o celek x, kter se skl d z Ë stì x 1,...,x n, a o celek y, kter se analogick m zp sobem skl d z Ë stì y 1,...,y n. P edpokl d me tedy, ûe x 1 je ekvivalentnì s y 1, x 2 je ekvivalentnì s y 2,... x n je ekvivalentnì s y n, avöak x nenì ekvivalentnì s y. 3.1 Abstrakce P edstavme si, ûe by nynì mïly splynout vöechny objekty, kterè jsou ekvivalentnì ñ tedy mimo jinè i x 1 s y 1, x 2 s y 2,... a x n s y n. Pak by zjevnï nutnï musely splynout i nïkterè objekty, kterè ekvivalentnì nejsou ñ totiû x s y. NenÌ-li tedy ekvivalence kongruencì, nemohou 75
3. Celky a Ë sti nikdy splynout pr vï jenom vöechny objekty, kterè jsou ekvivalentnì ñ splynou-li vöechny takovè objekty, pak tìm nutnï splynou i nïkterè, jeû ekvivalentnì nejsou (tak jako x a y v naöem p ÌkladÏ). Pokud by naopak nemïly splynout û dnè dva objekty, kterè nejsou ekvivalentnì, nemohly by zjevnï splynout ani vöechny ty, kterè ekvivalentnì jsou ñ v naöem p ÌkladÏ by tedy musely nesplynout nïkterè z dvojic x 1 a y 1, x 2 a y 2,..., x n a y n. To znamen, ûe,diagramemë spl v nì objekt soustavy celk a Ë stì ñ a tudìû procesu abstrakce na tèto soustavï ñ je vûdy nutnï kongruence. Abychom tuto vahu uëinili n zornïjöì, podìvejme se na n sledujìcì obr zek, na kterèm vidìme seëky AB, BC a CA, kterè n m d vajì dohromady troj helnìk ABC. C A B Uvaûujeme tedy Ëty i objekty, z nichû Ëtvrt se skl d z prvnìch t Ì. P edstavme si nynì, ûe na pr svitn papìr nakreslìme shodn troj- helnìk A B C a tento papìr poloûìme p es ten s troj helnìkem ABC: C C A A B B NynÌ uvaûujeme osm objekt : seëky AB, BC, CA, A B, B C a C A plus troj helnìky ABC a A B C. Posuneme-li pr svitn papìr 76
3.1 Abstrakce s troj helnìkem A B C tak, aby seëka AB splynula s seëkou A B, seëka BC s seëkou B C a seëka CA s seëkou C A, splynou n m tìm nevyhnutelnï i troj helnìky ABC a A B C. Kdybychom tedy prohl sili za ekvivalentnì AB s A B, BC s B C a CA s C A, avöak nikoli ABC s A B C, nebyla by tato ekvivalence kongruencì; to jest nebyla by moûn m zachycenìm nïjakèho spl v nì tïchto objekt. Kongruence si tedy m ûeme p edstavit jako diagramy toho, jak objekty navz jem spl vajì, pozorujeme-li je s r znou,rozliöovacì schopnostìë. Sniûujeme-li rozliöovacì schopnost, mïnì se n m dvojice objekt, kterè jsou si dostateënï podobnè, v jedin objekt. Avöak splynou-li vöechny Ë sti dvou celk, splynou nutnï i tyto celky ñ takovè spl v nì je tedy svou podstatou kongruencì. P itom model pozorov nì objekt s ( myslnï) r znou rozliöovacì schopnostì z ejmï odpovìd pr vï onomu z kladnìmu mechanismu abstrakce, kter je tak d leûit pro naöe ch p nì svïta kolem n s. P edstavìme-li si nap Ìklad zoologii, pak m ûeme Ìci, ûe na nejvyööì rovni rozliöov nì vidìme jednotlivè tvory, na dalöì rovni odhlèdneme od nïkter ch specifick ch znak a m me jednotlivè druhy, jako je kr va, k Ú, pes, kapr; na dalöì rovni n m tyto d le spl vajì a dostaneme druhy jako savec, ryba atd. Tady ovöem spìöe neû o mì e rozliöovacì schopnosti mluvìme o rovni abstrakce. Kongruence tedy m ûeme vidït jako relace reprezentujìcì p Ìsluönou soustavu celk a Ë stì na r zn ch rovnìch abstrakce. Abstrakce na oboru objekt, z nichû nïkterè jsou Ë stmi jin ch, je tedy mnohem sloûitïjöì z leûitost neû abstrakce na obyëejnè, nestrukturovanè mnoûinï. K Ëemu smï ujeme, je to, ûe mnohè soubory objekt, kterè jsou p edmïtem naöeho pozn nì, prostï nejsou smysluplnï nahlèdnutelnè jinak neû pr vï jako soustavy celk a Ë stì ñ a ûe prominentnìm p Ìpadem takovèho souboru je soubor v raz naöeho jazyka. A jak budeme tvrdit, m ûeme z tohoto hlediska nahlèdnout saussurovsk strukturalismus de facto jako nauku o tom, jak je to, co vnìm me jako jazykovou realitu, vysvïtlitelnè jako jist,vedlejöì produktë naöeho abstraktivnìho ch p nì urëitè soustavy celk a Ë stì. Abychom vöak takovèmu tvrzenì mohli d t skuteën obsah, musìme nejprve lèpe explikovat pojem soustavy celk a Ë stì. 77
3. Celky a Ë sti 3.2 Soustavy celk a Ë stì Pokusme se tedy nynì d t tomu, co jsme pr vï popsali, exaktnïjöì podobu. Nejprve se pokusme nïjak exaktnïji uchopit pojmy Ë st a celek. Jak jsme ovöem jiû naznaëili, jsou tyto pojmy, podobnï jako t eba pojem mnoûina nebo s m pojem struktura, natolik obecnè a natolik fundament lnì, ûe stïûì m ûeme oëek vat nïjakou jejich explicitnì definici. V vahu vöak p ipad charakterizace formou sestavenì seznamu nïjak ch princip, kterè charakterizujì jejich,chov nìë a jejich,p sobnostë ñ tedy princip, jeû musì nevyhnutelnï platit pro jakèkoli celky a Ë sti. Tyto principy pak mohou b t vzaty za axiomy form lnì teorie. Podobn postup se osvïdëil v p ÌpadÏ matematickèho pojmu mnoûina: postupnè sbìr nì a t ÌbenÌ charakteristick ch pravd o mnoûin ch (ÑdvÏ mnoûiny jsou stejnè, jakmile majì tytèû prvkyì, Ñvöechny mnoûiny prvk jakèkoli mnoûiny tvo Ì zase mnoûinuì,...) vedlo k vytvo enì systematickè form lnì teorie mnoûin a tìm ke skuteënè explikaci pojmu mnoûina. A podobn druh teorie lze formulovat i pro celky a Ë sti ñ takovou form lnì teorii vytvo il v prvnì polovinï naöeho stoletì polsk logik Leúniewski a Ìk se jì mereologie. 115 Axiomatick teorie mnoûin, tak jak se v naöem stoletì etablovala v r mci form lnì logiky, je teoriì, jejìû jazyk obsahuje (vedle univerz lnìho logickèho v raziva) jedin primitivnì symbol: bin rnì predik t, kter m vyjad ovat vztah b t prvkem. 116 Jde tedy vlastnï prim rnï o teorii tohoto vztahu; jako mnoûiny jsou pak ch p ny prostï ty entity, kterè do tohoto vztahu vstupujì. (R zn ch variant teorie mnoûin je ovöem cel ada: nïkterè jsou koncipov ny jako pojedn vajìcì v hradnï o mnoûin ch; jinè rozliöujì mezi mnoûinami a takov mi element rnìmi objekty, kterè nejsou mnoûinami, ale mohou b t prvky mnoûin; jinè pak rozliöujì 115 Viz S. Leúniewski, O podstawach matematyky, in: Przeglad Filosoficzny, 1927ñ1931, 30ñ34, str. 164ñ206, 261ñ91, 60ñ101, 77ñ105, 142ñ 170; novïji viz nap Ìklad R. A. Eberle, Nominalistic Systems, Dordrecht 1973 Ëi P. Simons, Parts. A Study in Ontology, Oxford 1987. 116 Pojem axiomatickè teorie je podrobnï rozebìr n nap. E. Mendelsonem (Introduction to Mathematical Logic, Pacific Grove 1964, ß2.3) Ëi mènï form lnï A. Tarsk m (Introduction to Logic and to the Methodology of Deductive Sciences, Oxford 1965, kap. VI; Ëesky: vod do logiky, Praha 1969). 78
3.2 Soustavy celk a Ë stì mezi obecnïjöìm pojmem t Ìda a speci lnïjöìm pojmem mnoûina, kde mnoûina je takov t Ìda, kter je prvkem jinè t Ìdy.) A podobnï jako teorie mnoûin nenì prim rnï teoriì pojmu mnoûina, nenì ani mereologie prim rnï teoriì pojm celek a Ë st, ale teoriì vztahu b t (vlastnì) Ë stì, 117 pro kter se obvykle pouûìv symbol (celky a Ë sti jsou pak opït ch p ny prostï jako to, co je v tomto vztahu). A podobnï jako je relace charakterizov na urëitou soustavou axiom (z nichû na nïkter ch, z kladnìch se shodnou vöichni, zatìmco o jin ch jsou vedeny nekoneënè diskuse), m ûeme urëit mi axiomy charakterizovat i relaci. Za z kladnì axiomy mereologie se obvykle povaûujì n sledujìcì dva: x y ((x y) (y x)) [nic nenì vlastnì Ë stì û dnè svè vlastnì Ë sti] x y z (((x y) (y z)) (x z)) [Ë st Ë sti danèho celku je Ë stì tohoto celku] (P edevöìm druh z tïchto axiom je charakteristick pro z sadnì rozdìl mezi mereologiì a teoriì mnoûin ñ v p ÌpadÏ mnoûin totiû z ejmï obecnï neplatì, ûe by byl prvek prvku danè mnoûiny prvkem tèto mnoûiny.) Od vztahu b t vlastnì Ë stì pak m ûeme odvodit dalöì pojmy: x ã y Def (x y) (x = y) [x je Ë stì y, je-li x buô vlastnì Ë stì y nebo je s y totoûn ] J(x) Def y (y x) [x je jednoduch, nem -li û dnou vlastnì Ë st] (x B y) Def (x y) z((x z) (z y)) [x je bezprost ednì Ë stì y, je-li x vlastnì Ë stì y a nenì vlastnì Ë stì û dnè vlastnì Ë sti y] x y Def z ((z ã x) (z ã y)) [x a y se p ekr vajì, jestliûe majì nïjakou spoleënou Ë st] D le je pak moûnè uvaûovat o celè adï dalöìch axiom ; nap Ìklad: 118 x y ((x y) z ((z y) u ((u ã x) (u ã z)))) [je-li x vlastnì Ë stì y, pak m y nïjakou vlastnì Ë st, kter nem spoleënou Ë st s x] x y (( z (z x) z ((z x) (z y))) (x ã y)) [je-li x sloûen a je-li kaûd jeho vlastnì Ë st vlastnì Ë stì y, je x Ë stì y] atd. 117 Slovem vlastnì se zde rozumì to, ûe jde o takovou Ë st, kter nenì totoûn s p Ìsluön m celkem; objekt tedy nenì vlastnì Ë stì sebe sama. 118 Viz P. Simons, cit. d. 79
3. Celky a Ë sti Uvaûujeme-li ovöem o principech, kterè obecnï charakterizujì celky a Ë sti, narazìme d Ìve Ëi pozdïji takè na ot zku, zda je takov m principem i to, ûe majì-li dva objekty tytèû Ë sti, jsou totoûnè. Zd se, ûe nikoli: intuice n m Ìk, ûe ze stejn ch Ë stì m ûeme sloûit r znè sloûeniny ñ pokud je skl d me r zn m zp sobem. (Tak Ëty i nohy a deska tvo Ì st l jedinï proto, ûe jsou d ny dohromady urëit m zp sobem; d ny dohromady jin m zp sobem by mohly tvo it nap Ìklad nïco takovèho jako nosìtka.) Zd se tedy, ûe m ûeme mìt takovè soustavy celk a Ë stì, ve kter ch existujì r znè objekty, kterè majì pr vï tytèû Ë sti. TakovÈ soustavy v n s ovöem budou nutnï vyvol vat ot zku: V Ëem spoëìv r znost tïch objekt, kterè majì stejnè Ë sti? A z ejmou odpovïdì na tuto ot zku je: V r znosti zp sob sloûenì Ëi v r znosti struktur. V tomto kontextu tedy vznik neodbytn pot eba nïjakèho takovèho pojmu, jako je struktura: v kontextu soustavy celk a Ë stì, ve kterè mohou tytèû Ë sti d vat r znè celky, je struktura tìm, co vysvïtluje p Ìsluönou r znost. Kdybychom chtïli v r mci mereologie pojedn vat o struktur ch, nevystaëili bychom s jejìmi prost edky a museli bychom ji rozöì it na komplikovanïjöì teorii, kterè bychom mohli Ìkat t eba strukturologie. Strukturologii bychom z mereologie mohli dostat buô tak, ûe bychom struktury povaûovali za nov druh objekt, nebo tak, ûe bychom je brali za typy sloûenì Ë stì do celk. V prvnìm p ÌpadÏ by to znamenalo, ûe bychom mezi ty objekty, o kter ch p Ìsluön teorie pojedn v (to jest kterè si m ûeme p edstavovat,zaë promïnn mi x, y,... v jejìch formulìch), p ipustili vedle objekt v uûöìm slova smyslu (kter m m ûeme Ìkat p edmïty) i objekty-struktury, a mìt urëitou strukturu by pak pro objekt znamenalo b t ve vztahu k urëitèmu jinèmu objektu. Form lnï by to znamenalo rozöì enì jazyka mereologie o un rnì predik t S (vyjad ujìcì vlastnost b t strukturou ñ vlastnost b t p edmïtem by pak bylo moûnè definovat jako neb t strukturou) a o bin rnì predik t MS (mìt strukturu) a p id nì axiom takovèho druhu jako: x y (MS(x,y) S(x) S(y)) [do vztahu mìt strukturu vstupuje vûdy p edmït (ne-struktura) a struktura] x y z v (MS(x,y) MS(z,v) x z w ((w x) (w z)) (y = v)) [majì-li r znè objekty tytèû Ë sti, musì mìt r znè struktury] atd. 80
3.2 Soustavy celk a Ë stì Druh p Ìpad by znamenal ch p nì struktur jako operacì, spoëìvajìcìch v p i azenì objekt (,celk ë) n-ticìm objekt (,Ë stemë tvo ÌcÌm dohromady p Ìsluön celek). Form lnï by to pak znamenalo, ûe by se jazyk mereologie rozöì il o funkënì symboly S 1,..., S n a takovè axiomy jako: x 1... x n y (y = S (x,..., x ) (x i 1 n 1 B y)... (x y)) n B [objekt se skl d ze sv ch bezprost ednìch vlastnìch Ë stì] atd. V tomto p ÌpadÏ by ovöem bylo p irozenïjöì budovat strukturologii nikoli jako rozöì enì mereologie, ale jako primitivnì teorii, v jejìmû r mci by byla naopak mereologie definovateln : x y by mohlo b t definov no jako platìcì pr vï tehdy, kdyû existuje zp sob skl d nì S i B tak, ûe y = S i (...,x,...) a relace by byla tranzitivnìm uz vïrem relace B. Jestliûe si tedy soustavy celk a Ë stì, jakè jsou p edmïtem mereologie, m ûeme p edstavit jako soubory objekt, z nichû nïkterè jsou Ë stmi jin ch (pro nïkterè objekty x a y tedy platì, ûe x je Ë stì y), pokud n m jde o struktury, musìme si takovè soustavy p edstavit spìöe jako soubory objekt, z nichû nïkterè se skl dajì z jin ch (pro nïkterè objekty x 1,..., x n, y platì, ûe x 1,..., x n nïjak m zp sobem,d vajì dohromadyë y, neboli y se skl d z x 1,..., x n ). To znamen, ûe namìsto jedinèho vztahu b t Ë stì (kter je vztahem mezi objektem a objektem) uvaûujeme soubor operacì O 1,...,O n, zp sob skl d nì (kterè nïkter m n-ticìm objekt p i azujì objekty): jsou-li x 1,..., x n objekty, kterè jsou sloûitelnè dohromady zp sobem O i, pak O i (x 1,...,x n ) oznaëuje v sledek tohoto sloûenì. Soustavou celk a Ë stì (zkr cenï SC») budeme tedy nad le naz vat pr vï mnoûinu objekt s takov m souborem operacì. Soustavy celk a Ë stì (kterè by tvo ily modely strukturologick ch teoriì ve smyslu matematickè logiky), jsou z form lnìho hlediska urëitè parci lnì algebry (tj. dvojice <M,<O i > i I >, kde M je mnoûina, naz van nosiëem nebo univerzem, a <O i > i I je soubor parci lnìch operacì, z nichû kaûd p i azuje n-ticìm prvk M prvky M), a sice ty parci lnì algebry, kterè splúujì p ÌsluönÈ axiomy. Operace takovè algebry reprezentujì zp soby skl d nì: objekt, kter je v sledkem aplikace operace O i na objekty x 1,..., x n (je-li v sledek takovè aplikace definov n), je ch p n jako celek sloûen z Ë stì x 1,..., x n zp sobem O i. Objekt SC», kter nem û dnè Ë sti, budeme naz vat jednoduch. Vöechny jednoduchè objekty danè SC» budeme souhrnnï naz vat b zì tèto soustavy. (N s budou nad le zajìmat p edevöìm takovè soustavy, kterè majì koneënou b zi.) Kaûd objekt SC» je buôto 81
3. Celky a Ë sti prvkem b ze, nebo se skl d z prvk b ze, nebo se skl d z prvk, kterè buôto pat Ì do b ze nebo se skl dajì z prvk b ze atd. (Kaûd prvek tedy m ûe b t,vygenerov në z prvk b ze opakovan m aplikov nìm operacì skl d nì ñ o SC» s koneënou b zì tedy lze hovo it jako o soustavï koneënï generovanè.) To znamen, ûe definujemeli nïjakou vlastnost pro prvky b ze a urëìme-li, jak se tato definice rozöì Ì na jak koli celek z jeho Ë stì, definujeme tìm p Ìsluönou vlastnost pro vöechny prvky danè soustavy. Takov definice se pak naz v induktivnì (protoûe se,indukcìë öì Ì z Ë stì na celky). 3.3 Kompozicionalita Vlastnostmi, kterè mohou b t definov ny induktivnï, jsou tedy ty, kterè jsou nïjak,promìtnutelnèë z Ë stì na celky, to jest u nichû je to, zda je m celek, nïjak jednoznaënï urëeno tìm, zda je majì jeho Ë sti. (V nejjednoduööìm p ÌpadÏ celek takovou vlastnost m, pr vï kdyû ji majì vöechny jeho Ë sti ñ tak celek je nap Ìklad kovov, pr vï kdyû jsou kovovè vöechny jeho Ë sti. Situace ale m ûe b t i komplikovanïjöì: m ûeme si p edstavit t eba vlastnost, kterou celek m, pr vï kdyû ji m alespoú jedna jeho Ë st ñ to je p Ìpad nap Ìklad vlastnosti obsahovat kov.) P Ìkladem vlastnosti, kter takto promìtnuteln nenì, je b t tïûk (Ëi mènï v gnì b t tïûöì neû 10 kg): rozhodnout, zda je nïjak celek tïûk, nem ûeme ËistÏ na z - kladï znalosti toho, zda jsou tïûkè jeho Ë sti (jestliûe je tïûk alespoú jedna z jeho Ë stì, pak bude jistï tïûk i on s m; nenì-li ale tïûk û dn z Ë stì, neznamen to, ûe nem ûe on s m b t tïûk ). Uvaûujeme-li namìsto o vlastnostech o ohodnocenìch, to jest o p i azenìch nïjak ch hodnot objekt m SC», pak induktivnï definovateln m ohodnocenìm bude takovè ohodnocenì, u kterèho se hodnota celku nïjak m zp sobem,skl d ë z hodnot jeho Ë stì. (Takov m ohodnocenìm je nap Ìklad v ha ñ v ha celku se d spoëìtat seëtenìm vah Ë stì. NenÌ jìm naproti tomu nap Ìklad hustota ñ hustotu celku jistï nedok ûeme spoëìtat z hustot Ë stì, k tomu bychom totiû zjevnï pot ebovali navìc objemy nebo v hy tïchto Ë stì.) OhodnocenÌ tohoto druhu budeme naz vat kompozicion lnìmi (,skladebn mië). A protoûe kompozicionalita je pojem, kter je z hlediska naöì strukturalistickè anal zy jazyka z sadnï podstatn, budeme se jì nynì zab vat trochu podrobnïji. 82
3.3 Kompozicionalita OhodnocenÌ objekt danè SC» tedy naz v me kompozicion lnì, existuje-li zp sob, jak hodnotu kterèhokoli celku zìskat z hodnot Ë stì tohoto celku. M me-li tedy ohodnocenì H, pak je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû je hodnota H pro kaûd celek O i (x 1,..., x n ) (sloûen zp sobem O i z Ë stì x 1,..., x n ) jednoznaënï urëena hodnotami H pro Ë sti x 1,..., x n, ze kter ch se tento celek skl d, a zp sobem jejich sloûenì; tedy, jin mi slovy, existuje-li ke kaûdèmu zp sobu sloûenì O i Ñalgoritmusì O i * takov, ûe pro kaûdè x 1,...,x n, kterè jsou zp sobem O i sloûitelnè do nïjakèho celku, platì H(O i (x 1,...,x n )) = O i* (H(x 1 ),...,H(x n )). P esnïji: Nechù S je soustava celk a Ë stì a H funkce definovan na univerzu S. H nazveme kompozicion lnì, existuje-li pro kaûdè i I funkce O i * takov, ûe pro kaûdè x 1,..., x n z definiënìho oboru O i platì H(O i (x 1,...,x n )) = O i* (H(x 1 ),...,H(x n )). P edstavme si nynì sloûen objekt, ve kterèm nïkterou z jeho Ë stì nahradìme nïëìm jin m. Tak vznikne jin objekt, avöak objekt, kter je s tìm p vodnìm v jistèm,p ÌbuzenskÈm vztahuë ñ je sloûen stejn m zp sobem jako on a m s nìm, aû na jedinou v jimku, i stejnè Ë sti. Objekt, kter vznikne z objektu x n hradou jeho Ë sti y objektem z, budeme naz vat [y z]-variantou objektu x, zkr cenï x[y z]. [y z]-varianta objektu x je tedy objekt, kter je sloûen z t chû Ë stì a t mû zp sobem jako x, s tìm jedin m moûn m rozdìlem, ûe se v nïm nïkde namìsto y vyskytuje z. (Pokud y nenì Ë stì x, je jedinou [y z]-variantou objektu x jen on s m; pokud ano, m x vìce [y z]-variant. M ûe se ovöem st t i to, ûe neexistuje û dn [y z]- varianta objektu x ñ z m ûe b t od y natolik odliön, ûe jìm prostï y v x nahradit nelze.) P esn induktivnì definice by mohla b t formulov na n sledovnï: Je-li x jednoduch, je jeho [y z]-variantou x; a je-li navìc x = y, je jeho [y z]-variantou navìc i z. Je-li x = O i (x 1,..., x n ), je jeho [y z]-variantou O i (x 1 [y z],..., x n [y z]) pro kterèkoli [y z]-varianty x 1 [y z],..., x n [y z] objekt x 1,..., x n. OmezenÌ kladen na algebru, kter m ûe b t systèmem celk a Ë stì, pak musì zaruëit, aby byla tato definice korektnì: aby kdykoli je O i (x 1,..., x n ) tìmtèû objektem jako O j (x 1,..., x m ), byly tìmtèû objektem i O i (x 1 [y z],..., x n [y z]) a O j (x 1 [y z],..., x m [y z]). P edstavme si nynì, ûe m me dva celky O i (x 1,...,x n ) a O i (y 1,...,y n ) (sloûenè stejn m zp sobem), a p edpokl dejme, ûe jejich odpovìdajìcì si Ë sti majì totoûn ohodnocenì, to jest ûe H(x 1 ) = H(y 1 ),..., 83
3. Celky a Ë sti H(x n ) = H(y n ). Pak, je-li H kompozicion lnì, musì nutnï platit i H(O i (x 1,..., x n )) = H(O i (y 1,..., y n )) ñ to jest u kompozicion lnìho ohodnocenì znamen stejnost hodnot Ë stì i stejnost hodnot celk. (To z ejmï plyne prostï z toho, ûe hodnota celku je jednoznaënï urëena hodnotami Ë stì ñ jsou-li tedy stejnè hodnoty Ë stì, musì b t stejnè i hodnoty celk.) Protoûe, jak se d uk zat, platì naopak i to, ûe jestliûe m ohodnocenì tu vlastnost, ûe u nïj stejnost hodnot odpovìdajìcìch si Ë stì vûdy znamen stejnost hodnot celk, pak je toto ohodnocenì kompozicion lnì, platì, ûe ohodnocenì je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû p i azuje stejnou hodnotu dvïma (stejnï sloûen m) celk m vûdy, kdyû p i azuje stejnè hodnoty jejich odpovìdajìcìm si Ë stem. Nechù S je soustava celk a Ë stì a H funkce definovan na univerzu S. Pak H je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû pro kaûdou n- rnì operaci O soustavy S a kaûdè dvï n-tice x 1,..., x n a y 1,...,y n z definiënìho oboru O takovè, ûe H(x i ) = H(y i ) pro kaûdè i od 1 do n, platì H(O(x 1,..., x n )) = H(O(y 1,...,y n )). D kaz: Je-li H kompozicion lnì, existuje funkce O * takov, ûe platì H(O(x 1,...,x n )) = O * (H(x 1 ),...,H(x n )) a H(O(y 1,...,y n )) = O * (H(y 1 ),...,H(y n )). Z p edpokladu vïty ale vypl v, ûe platì O * (H(x 1 ),..., H(x n )) = O * (H(y 1 ),...,H(y n )). PlatÌ tedy H(O(x 1,...,x n )) = O * (H(x 1 ),..., H(x n )) = O * (H(y 1 ),...,H(y n )) = H(O(y 1,...,y n )). Nechù nynì pro kaûdou operaci O a pro kaûdè dvï n-tice x 1,...,x n a y 1,...,y n z definiënìho oboru O takovè, ûe H(x i ) = H(y i ) pro i od 1 do n, platì H(O(x 1,..., x n )) = H(O(y 1,...,y n )). Pro kaûdou operaci O se pokusme definovat p Ìsluönou funkci O * prostï tak, ûe pro vöechny objekty x 1,...,x n z definiënìho oboru O stanovìme hodnotu O*(H(x 1 ),...,H(x n )) jako H(O(x 1,..., x n )). Takov definice bude z ejmï korektnì pr vï tehdy, jestliûe se nevyskytnou û dnè objekty x 1,...,x n,y 1,...,y n takovè, ûe H(x i ) = H(y i ) pro kaûdè i od 1 do n, a p itom H(O(x 1,...,x n )) H(O(y 1,...,y n )). Avöak pr vï tohle nem ûe podle naöeho p edpokladu nastat. Objekty x a y pak m ûeme nazvat zamïniteln mi, nem ûe-li z mïna x za y v û dnèm celku zp sobit zmïnu hodnoty tohoto celku. P esnïji je-li H ohodnocenì, budeme objekty x a y naz vat H-zamÏniteln mi, platì-li pro kaûd objekt z a pro kaûdou jeho [x y]-variantu z[x y], ûe H(z) = H(z[x y]), to jest je-li kaûdèmu objektu ohodnocenìm H p i azov na tat û hodnota jako kaûdè jeho [x y]-variantï. Nazveme-li nynì dva objekty H-ekvivalentnÌmi tehdy, kdyû jim H p i azuje tutèû hodnotu, lze snadno dok zat, ûe je-li H kompozicion lnì, jsou kaûdè dva H-ekvivalentnÌ objekty nutnï H-zamÏnitelnÈ. D se ale dok zat i to, ûe platì takè opak: je-li H takovè ohodnocenì, 84
3.3 Kompozicionalita ûe jsou kaûdè dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ, je H kompozicion lnì. To znamen, ûe platì, ûe H je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû jsou kaûdè dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ. Nechù S je soustava celk a Ë stì a H funkce definovan na univerzu S. Objekty x a y nazveme H-ekvivalentnÌ, jestliûe H(x)=H(y); a nazveme je H-zamÏnitelnÈ, jestliûe pro kaûd objekt z univerza S a pro kaûdou jeho variantu z[x y] platì H(z) = H(z[x y]). Pak je H kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû jsou kaûdè dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ. D kaz: Nechù nejprve H je kompozicion lnì, H(x) = H(y) a z je [x y]- variantou objektu z; indukcì dok ûeme, ûe H(z) = H(z ). Jestliûe z je totoûn s x a z je totoûn s y, pak H(z) = H(x) = H(y) = H(z ). Je-li z = z, pak opït H(z) = H(z ). Je-li z = O(z 1,...,z n ), z = O(z 1,...,z n ) a z i je [x y]-variantou z i pro kaûdè i od 1 do n, pak podle indukënìho p edpokladu pro kaûdè i od 1 do n platì H(z i ) = H(z i ), a tudìû platì i H(z) = H(z ). Nechù jsou nynì naopak kaûdè dva H-ekvivalentnÌ prvky H-zamÏnitelnÈ; dok ûeme, ûe H je kompozicion lnì. Pro kaûd zp sob skl d nì O se tak jako v p edchozìm d kazu pokusme definovat p Ìsluönou funkci O * tak, ûe pro vöechny objekty z 1,...,z n z definiënìho oboru O stanovìme hodnotu O * (H(z 1 ),...,H(z n )) jako H(O(z 1,...,z n )). Tato definice bude opït korektnì pr vï tehdy, jestliûe se nevyskytnou û dnè objekty z 1,...,z n,z 1,...,z n takovè, ûe H(z i ) = H(z i ) pro kaûdè i od 1 do n, a p itom H(O(z 1,...,z n )) H(O(z 1,...,z n )). Avöak to, ûe H(z i ) = H(z i ), znamen, ûe z i a z i jsou H-ekvivalentnÌ pro kaûdè i od 1 do n, takûe jsou podle p edpokladu i H-zamÏnitelnÈ, tudìû m ûeme v O(z 1,...,z n ) kaûdè z i nahradit z i, aniû bychom tìm zmïnili hodnotu celku, neboli H(O(z 1,...,z n )) = H(O(z 1,...,z n )). Pojem kompozicionality, kter jsme takto obecnï definovali pro ohodnocenì, m ûeme d le vzt hnout i na vlastnosti a na vztahy ekvivalence ñ jak vlastnosti, tak ekvivalence totiû m ûeme v jistèm smyslu povaûovat za urëitè zvl ötnì p Ìpady ohodnocenì. Vlastnost m ûeme prohl sit za kompozicion lnì, pr vï kdyû je kompozicion lnì jejì extenze, to jest ohodnocenì, kterè p i azuje objekt m dva typy hodnot:,jeë a,nenìë, Ëi pravda a nepravda. (ExtenzÌ vlastnosti b t kovov je pak to ohodnocenì, kterè p i azuje prvnì z tïchto hodnot vöem kovov m objekt m a tu druhou vöem ostatnìm.) Definice kompozicionality, jak jsme ji uvedli pro ohodnocenì, se tak p en öì na vlastnosti ñ a snadno se p esvïdëìme, ûe tato definice odpovìd naöim p vodnìm intuicìm (to jest vlastnosti b t kovov Ëi obsahovat kov podle nì vyjdou jako kompozicion lnì, zatìmco vlastnost b t tïûk nikoli). 85
3. Celky a Ë sti Nechù S je soustava celk a Ë stì. BuÔ V nïjak vlastnost prvk univerza S. ExtenzÌ vlastnosti V v S nazveme funkci H definovanou na univerzu S takovou, ûe prvku x p i adì hodnotu pravda (P), m -li tento prvek vlastnost V, a jinak hodnotu nepravda (N). V nazveme kompozicion lnì v S, je-li jejì extenze v S kompozicion lnì funkcì. PodobnÏ m ûeme za speci lnì p Ìpady ohodnocenì povaûovat i vztahy ekvivalence. (P ipomeúme, ûe ekvivalencì rozumìme takov vztah, kter objekty mnoûiny, na kterè je tento vztah definov n, rozdïluje do,ekvivalenënìch t Ìdë tak, ûe kaûd objekt spad pr vï do jednè z tïchto t Ìd. Tak vztah, ve kterèm jsou dva lidè, pr vï kdyû majì stejnï vysok plat, je ekvivalencì, kter rozdïluje lidi do t Ìd odpovìdajìcìch jednotliv m v ök m plat ; zatìmco vztah, ve kterèm jsou dva lidè pr vï tehdy, kdyû m ten prvnì vyööì plat neû ten druh, ekvivalencì nenì.) RozdÏlenÌ do,ekvivalenënìch t Ìdë totiû m ûeme zcela jednoduöe vidït jako ohodnocenì, kterè kaûdèmu prvku p i azuje jeho ekvivalenënì t Ìdu. Ekvivalence bude tedy podle naöì definice kompozicion lnì, pr vï kdyû bude ekvivalenënì t Ìda, do kterè spad celek, jednoznaënï urëena t Ìdami, do kter ch spadajì jeho Ë sti. NavÌc lze snadno uk zat, ûe ekvivalence E je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû pro kaûdè dva objekty x a y takovè, ûe x E y, platì, ûe pro kaûd objekt z a pro kaûdou jeho variantu z[x y] je z E z[x y]. Nechù S je soustava celk a Ë stì a E ekvivalence (to jest reflexivnì, symetrick a tranzitivnì bin rnì relace) na univerzu S. Je-li x prvek univerza, pak symbolem [x] E oznaëìme mnoûinu {y x E y} (= {y y E x}); [x] E budeme naz vat ekvivalenënì t Ìdou p Ìsluönou prvku x podle ekvivalence E. BuÔ H E funkce definovan na univerzu S takov, ûe H(x) = [x] E pro kaûd prvek x univerza S. Ekvivalenci E nazveme kompozicion lnì, je-li H E kompozicion lnì funkce. PlatÌ: E je kompozicion lnì, pr vï kdyû pro kaûdè dva prvky x a y univerza takovè, ûe x E y, platì, ûe z E z[x y] pro kaûd prvek z univerza a pro kaûdou jeho variantu z[x y]. D kaz: V öe jsme uk zali, ûe H E je kompozicion lnì, pr vï kdyû jsou kaûdè dva H E -ekvivalentnì prvky H E -zamïnitelnè. Avöak dva prvky x a y jsou podle definice H E H E -ekvivalentnì pr vï tehdy, kdyû pat Ì do tèûe ekvivalenënì t Ìdy podle E, a to je pr vï tehdy, kdyû x E y; a jsou H E - zamïnitelnè pr vï tehdy, kdyû kaûd objekt z pat Ì do stejnè ekvivalenënì t Ìdy jako z[x y], to jest kdyû z E z[x y]. NynÌ lze uk zat dvï podstatnè vïci: ZaprvÈ platì, ûe kaûd kompozicion lnì ekvivalence je kongruencì ve smyslu oddìlu 3.1. Ekvi- 86
3.3 Kompozicionalita valence je totiû, tak jak jsme to definovali, kongruencì pr vï tehdy, kdyû z ekvivalentnosti Ë stì vûdy vypl v ekvivalentnost p Ìsluön ch celk. A jestliûe jsme v öe konstatovali, ûe u kompozicion lnìho ohodnocenì znamen stejnost hodnot Ë stì i stejnost hodnot p Ìsluön ch celk, pak pro ekvivalence tohle zjevnï neznamen nic jinèho, neû ûe u kompozicion lnì ekvivalence znamen ekvivalence Ë stì i ekvivalenci p Ìsluön ch celk. Kaûd kompozicion lnì ekvivalence tedy nutnï splúuje podmìnku definujìcì kongruenci; tedy kaûd kompozicion lnì ekvivalence je kongruencì. PlatÌ ovöem i to, ûe naopak kaûd kongruence je kompozicion lnì; to znamen, ûe kompozicion lnì ekvivalence je totèû co kongruence. Nechù S je soustava celk a Ë stì a E ekvivalence na univerzu S. Pak E je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû pro kaûdou n- rnì operaci O a pro kaûdè dvï n-tice x 1,...,x n a y 1,...,y n z definiënìho oboru O takovè, ûe x i E y i pro kaûdè i od 1 do n, platì O(x 1,...,x n ) E O(y 1,...,y n ) (neboli pr vï kdyû je E kongruencì ve smyslu oddìlu 3.1). D kaz: E je podle definice kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû je kompozicion lnì H E. A jak jsme uk zali, H E je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû pro kaûdou n- rnì operaci O a kaûdè dvï n-tice x 1,...,x n a y 1,...,y n z definiënìho oboru O takovè, ûe H E (x i ) = H E (y i ) pro kaûdè i od 1 do n, platì H E (O(x 1,...,x n )) = H E (O(y 1,...,y n )). To ale zjevnï nast v pr vï tehdy, kdyû pro kaûdou n- rnì operaci O a pro kaûdè dvï n-tice x 1,...,x n a y 1,...,y n z definiënìho oboru O takovè, ûe x i E y i pro kaûdè i od 1 do n, platì O(x 1,...,x n ) E O(y 1,...,y n ). ZadruhÈ platì, ûe H je kompozicion lnì ohodnocenì pr vï tehdy, kdyû je vztah H-ekvivalence (to jest vztah, ve kterèm jsou x a y pr vï tehdy, kdyû H(x) = H(y)) kompozicion lnì ekvivalencì. H je totiû, jak jsme uk zali v öe, kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû jsou kaûdè dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ, neboli kdyû pro kaûdè dva H-ekvivalentnÌ objekty x a y platì, ûe je kaûd objekt H-ekvivalentnÌ kaûdè svè [x y]-variantï. To ale nast v pr vï tehdy, kdyû je H-ekvivalence kompozicion lnì ekvivalencì. Nechù S je soustava celk a Ë stì a H funkce definovan na univerzu S. OznaËme symbolem E H relaci H-ekvivalence, tj. relaci definovanou tak, ûe x E H y pr vï tehdy, kdyû H(x) = H(y). PlatÌ, ûe H je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû je kompozicion lnì E H. D kaz: H je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû jsou kaûdè dva H- ekvivalentnì objekty H-zamÏnitelnÈ, to jest kdyû pro kaûdè dva objekty x a y takovè, ûe H(x) = H(y), platì, ûe H(z) = H(z[x y]) pro kaûd objekt z univerza a pro kaûdou jeho variantu z[x y]. Avöak H(x) = H(y) z ejmï 87
3. Celky a Ë sti pr vï tehdy, kdyû x E H y, a H(z) = H(z[x y]) pr vï tehdy, kdyû z E H z[x y]. To znamen, ûe H je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû pro kaûdè dva objekty x a y takovè, ûe x E H y, platì, ûe z E H z[x y] pro kaûd objekt z univerza a pro kaûdou jeho variantu z[x y] ñ to jest kdyû je kompozicion lnì E H. 3.4 Zrod hodnot z identit a opozic Apar t, kter jsme takto zavedli, n m nynì poslouûì k tomu, abychom mohli matematicky n zornïji p iblìûit, jak se m ûe z nïjak ch identit Ëi opozic saussurovsky zrodit,struktur lnoë, to jest nïjak soustava hodnot, abstraktnìch objekt. V chodiskem naöich vah je teze, ûe tomu, co Saussure naz v identitou, odpovìd to, Ëemu my (ve shodï s zem modernì matematiky) Ìk me ekvivalence. Saussurovskou opozicì je pak (podle naöì interpretace) doplnïk takovè ekvivalence ñ totiû vztah, ve kterèm jsou dva objekty pr vï tehdy, kdyû nejsou v p ÌsluönÈm vztahu ekvivalence. (NejËastÏji m ovöem, zd se, Saussure na mysli Ñidentityì a Ñopoziceì odpovìdajìcì takov m ekvivalencìm, kter m m ûeme Ìkat bin rnì ñ totiû tïm, kterè vytv ejì pouze dvï ekvivalenënì t Ìdy. Bin rnì ekvivalence je nap Ìklad spojena s jakoukoli vlastnostì Ëi s jak mkoli pojmem. VezmÏte vlastnost b t kovov : vzhledem k nì jsou ekvivalentnì ñ Ëili, saussurovsky, identickè ñ kaûdè dvï entity, kterè se z hlediska kovovosti neliöì, to jest kterè jsou buô obï kovovè, nebo obï nekovovè. V p ÌsluönÈ opozici jsou naopak kaûdè dvï entity, kterè se z hlediska kovovosti liöì, to jest, z kter ch je jedna kovov, zatìmco druh nikoli.) Kdyû jsme hovo ili o abstrakci, ekli jsme, ûe p echod na vyööì roveú abstrakce (nap Ìklad od jednotliv ch zvì at k jejich druh m) je jednou stranou mince, jejìû druhou stranou je ustanovenì urëitè ekvivalence mezi objekty tè p vodnì rovnï (nap Ìklad ekvivalence mezi zvì aty tèhoû druhu). Takovou abstrakci je tedy vûdy moûnè vidït jako ustanovenì ekvivalence; a naopak ustanovenì ekvivalence je vûdy moûnè, jak uû n zev Ñekvivalenceì napovìd, nahlèdnout jako ustanovenì urëit ch hodnot ñ sdìlen ch p ÌsluönÏ ekvivalentnìmi objekty. (Ne Ìk me ovöem, ûe kaûdè ohodnocenì lze beze zbytku redukovat na p Ìsluönou ekvivalenci ñ nap Ìklad ohodnocenì, jeû kaûdèmu p edmïtu p i adì jeho v hu, je jistï nïëìm vìce neû sta- 88
3.4 Zrod hodnot z identit a opozic novenìm p ÌsluönÈ ekvivalence, to jest stanovenìm toho, kterè p edmïty majì tutèû v hu. Co Ìk me, je to, ûe na p Ìsluönou ekvivalenci je moûnè redukovat kaûdou abstrakci ñ protoûe abstraktnì objekty nejsou svou podstatou niëìm vìce neû v sledkem,extrakceë toho, co majì jejich konkrètnì instance spoleënèho.) Jakoukoli ekvivalenci je tedy moûnè vidït jako doslova,ekvi-valencië, tj. jako urëitè specifickè, totiû,abstraktivnìë ohodnocenì; jako ohodnocenì, kterè kaûdèmu objektu p i adì,to, co m spoleënèho se vöemi sv mi ekvivalentyë. (Tak fakt, ûe vöechny kovovè p edmïty se n m zdajì v urëitèm smyslu ekvivalentnì, zdajì se n m,mìt nïco spoleënèhoë, m ûeme nahlèdnout tak, ûe je tïmto vïcem skuteënï spoleën nïjak entita,,kovovostë.) Toto ohodnocenì budeme naz vat kanonickou projekcì p ÌsluönÈ ekvivalence: kanonickou projekcì danè ekvivalence tedy bude, m ûeme Ìci, ohodnocenì, kterè vznikne prostï tìm, ûe tuto ekvivalenci nahlèdneme jako ekvi-valenci. V duchu p edchozìho oddìlu m ûeme z form lnìho hlediska takovou kanonickou projekci ztotoûnit p Ìmo s p i azenìm p Ìsluön ch ekvivalenënìch t Ìd. Nechù S je soustava celk a Ë stì a E ekvivalence na universu S. Form lnì kanonickou projekcì E nazveme funkci H E definovanou tak, ûe H E (x) = [x] E. Z ejmï platì, ûe obor hodnot kanonickè projekce ekvivalence E m tolik prvk, kolik je ekvivalenënìch t Ìd podle E. Pracujeme-li ovöem s oborem objekt, kter nenì pouhou mnoûinou, ale kter tvo Ì SC», vstupuje navìc do hry problèm kompozicionality. Z d vod, kterè jsme naznaëili v oddìle 3.1 a kter m se budeme podrobnïji vïnovat pozdïji, budeme povaûovat za jedin,rozumn ë ohodnocenì kongruence, to jest ohodnocenì kompozicion lnì; a chceme-li tedy danou ekvivalenci vidït nejenom prostï jako ohodnocenì, ale jako rozumnè ohodnocenì, mïlo by to b t ohodnocenì kompozicion lnì. Je-li kanonick projekce tèto ekvivalence kompozicion lnì, je vöe v po dku ñ pokud ale nenì, vyvstane p ed n mi kol ji nïjak,kompozicionalizovatë. P edstavme si tedy, ûe m me vztah ekvivalence, kter nenì kompozicion lnì, a my z nïj chceme kompozicion lnì vztah uëinit. MusÌme tedy tento vztah nïjak modifikovat, nïco z nïj ubrat (tj. zruöit jeho platnost mezi nïkter mi dvojicemi objekt ) Ëi k nïmu nïco p idat (tj. naopak jej ustanovit mezi nïkter mi dvojicemi objekt, mezi kter mi d Ìve neplatil). Je nïco takovèho moûnè udïlat tak, aby d valo smysl Ìkat, ûe jsme vytvo ili modifikaci danè ekvi- 89
3. Celky a Ë sti valence, a ne tuto ekvivalenci prostï nahradili jinou? PodÌv me-li se na to z hlediska p Ìsluön ch ekvivalenënìch t Ìd, m ûeme ot zku formulovat n sledujìcìm zp sobem: m ûeme nïjak zmïnit hranice mezi ekvivalenënìmi t Ìdami, abychom p itom nïjak zachovali i ty p vodnì? A odpovïô je nasnadï: m ûeme, a to tak, ûe nïjakè hranice p id me, to jest ûe existujìcì ekvivalenënì t Ìdy d le,rozmïlnìmeë na menöì. (P ejdeme-li nap Ìklad od obr zku naöì republiky s hranicemi kraj k obr zku s hranicemi okres, bude to,zjemnïnìë v tom smyslu, ûe i na tom novèm obr zku budeme mìt st le i ty starè hranice ñ protoûe kaûd hranice kraje je i hranice okresu.) Ot zkou tedy je: kterè ekvivalence jsou takov m zjemnïnìm danè ekvivalence E? A d se snadno uk zat, ûe odpovïô je jednoduch : vöechny, kterè jsou Ë stì E. 119 (,Hraniceë totiû vedou mezi tïmi prvky, kterè nejsou ekvivalentnì, a ubìr nìm dvojic ekvivalentnìch prvk z ejmï tedy hranice pouze p id v me.) Hled nì kompozicion lnì modifikace ekvivalence E se tak zd b t rozumnè pojmout jako hled nì kompozicion lnì ekvivalence, kter je Ë stì E, a protoûe chceme samoz ejmï E modifikovat co nejmènï, zd se ho b t rozumnè pojmout jako hled nì takovè kompozicion lnì,podekvivalenceë E, kter je E,co nejblìûeë. KompozicionalizacÌ E tedy nazveme takovou kompozicion lnì ekvivalenci, jeû je Ë stì E a kter nenì vlastnì Ë stì û dnè jinè kompozicion lnì ekvivalence, kter je Ë stì E. (Kaûd vztah m, jak lze dok zat, jednoznaënï urëenou kompozicionalizaci; a je-li kompozicion lnì, je s m svou vlastnì kompozicionalizacì.) Nechù S je soustava celk a Ë stì a E ekvivalence na univerzu S. KompozicionalizacÌ E nazveme takovou ekvivalenci E *, pro kterou platì: (i) E * E; (ii) E * je kompozicion lnì; a (iii) neexistuje û dn kompozicion lnì ekvivalence E, pro kterou by platilo E * E E. PlatÌ: Kompozicionalizace E * ekvivalence E je urëena jednoznaënï a platì pro ni, ûe x E * y pr vï tehdy, kdyû pro kaûdè z a pro kaûdou jeho variantu z[x y] platì z E z[x y]. D kaz: Dok ûeme nejprve druhou Ë st tvrzenì, k jednoznaënosti se vr tìme potom. BuÔ tedy E + relacì definovanou tak, ûe pro jakèkoli dva prvky x a y univerza platì, ûe x E + y pr vï tehdy, kdyû pro kaûdè z a pro kaûdè z[x y]platì z E z[x y]. PlatÌ-li x E + y, pak podle definice musì platit i x E y, protoûe y je x[x y]; to znamen, ûe E + E. P edpokl dejme nynì, 119 Zd raznïme, ûe se jedn jenom o vöechny ekvivalence, nikoli o vöechny relace, kterè jsou Ë stì E. 90
3.4 Zrod hodnot z identit a opozic ûe x E + y, vezmïme libovoln prvek z a jeho variantu z[x y] a zkoumejme, zda platì z E + z[x y]. To podle definice relace E + platì pr vï tehdy, kdyû pro kaûd prvek w univerza platì w E w[z z[x y]]. A to z ejmï skuteënï platì protoûe w[z z[x y]] z ejmï nenì nic jinèho neû w[x y]. Takûe platì-li x E + y, pak pro kaûdè z a pro kaûdè z[x y] platì z E + z[x y]; a E + je tedy kompozicion lnì. Zb v dok zat, ûe nem ûe existovat kompozicion lnì ekvivalence E takov, ûe E + E E. P edpokl dejme tedy, ûe takov E existuje. Pak existujì dva objekty x a y takovè, ûe x E y, ale nikoli x E + y (protoûe E + je vlastnì Ë stì E ). Protoûe neplatì x E + y, nem ûe pro kaûd objekt z univerza a pro kaûdou jeho [x y]-variantu z[x y] platit z E z[x y], a protoûe E E, nem ûe platit ani z E z[x y]. To je ale spor s tìm, ûe je E kompozicion lnì. P edpokl dejme d le, ûe vedle takto definovanè E + existuje jeötï jin kompozicionalizace relace E, oznaëme ji E. Z ejmï nem ûe platit E + E, takûe existujì dva objekty x a y takovè, ûe x E y, ale nikoli x E + y. Jak jsme ale vidïli v öe, vede toto ke sporu s kompozicionalitou E. P edstavme si nynì, ûe kompozicion lnìm chceme uëinit nïjakè ohodnocenì (t eba kanonickou projekci nïjakè nekompozicion lnì ekvivalence). Protoûe vìme, ûe ohodnocenì H je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû je kompozicion lnì p Ìsluön relace H-ekvivalence, znamen kompozicionalizovat H totèû co kompozicionalizovat tuto H-ekvivalenci. Avöak kompozicionalizovat H-ekvivalenci znamen, jak jsme pr vï ekli, zruöit H-ekvivalentnost nïkter ch objekt (a tudìû zvïtöit poëet p Ìsluön ch ekvivalenënìch t Ìd). Z hlediska H pak toto z ejmï znamen zvïtöit poëet hodnot, kterè H prvk m SC» p i azuje (protoûe co ekvivalenënì t Ìda, to hodnota). To znamen, ûe kompozicionalizace si m ûe vynutit novè hodnoty. Ekvivalence, jak jsme konstatovali v öe, m ûe vèst, zcela trivi lnï, k urëitèmu systèmu hodnot, staëì se na ni podìvat z urëitèho,,objektivizujìcìhoë hlu pohledu (form lnï to znamen p ejìt od ekvivalence k p ÌsluönÈ kanonickè projekci). Avöak vstoupì-li p itom do hry poûadavek kompozicionality, m ûe se systèm p Ìsluön ch hodnot st t mnohem netrivi lnïjöìm. Kanonickou projekci kompozicionalizace danè ekvivalence nazveme kompozicion lnì projekcì tèto ekvivalence. Nechù S je soustava celk a Ë stì a E ekvivalence na univerzu S. Form lnì kompozicion lnì projekcì E nazveme kanonickou projekci kompozicionalizace E. Z ejmï platì, ûe E je kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû je jejì kompozicion lnì projekce totoûn s jejì projekcì kanonickou. 91
3. Celky a Ë sti Kompozicion lnì projekce nïjakè ekvivalence tedy m ûe b t z - leûitostì vïtöìho poëtu hodnot neû jejì projekce kanonick, to jest vïtöìho, neû kolik je ekvivalenënìch t Ìd tèto ekvivalence ñ a co tvrdìme my, je to, ûe je to pr vï takov kompozicion lnì projekce, co m ûeme vidït jako mechanismus povst v nì,struktur lnaë. 3.5 P Ìklady 1. P edstavme si dïtskou stavebnici, tj. nïjak soubor kostek r zn ch druh, z nichû lze stavït r znè stavby. Mnoûinu vöeho toho, co lze z takovè stavebnice vytvo it, si m ûeme p edstavit jako universum urëitè soustavy celk a Ë stì ñ naz vejme prvky tohoto univerza pro kr tkost konstrukty (konstruktem tedy bude jak kaûd jednotliv kostka, tak cokoli, co vznikne kombinacì tïchto kostek). Jednoduch mi konstrukty jsou jednotlivè kostky ñ ty se uû z û dn ch jin ch konstrukt neskl dajì. Uvaûujme o dvou vztazìch mezi prvky tèto soustavy, a sice o vztahu mìt stejnou barvu (p edstavme si pro jednoduchost, ûe i konstrukt m, skl dajìcìm se z r znobarevn ch Ë stì m ûeme p isoudit jedinou barvu, jako je t eba modro-zelen, bìlo-ëerno-hnïd atd.), 120 a mìt stejn poëet element rnìch barev (kde za element rnì barvy bereme barvy jako modr, zelen atd., avöak nikoli modrozelen ap.). OznaËme prvnì z tïchto vztah B a ten druh PB. P edstavme si nynì, ûe dva konstrukty x a y majì stejnou barvu, ûe tedy x B y. Pak z ejmï platì, ûe kdykoli je x Ë stì nïjakèho sloûitïjöìho konstruktu, m ûeme ho nahradit y, aniû bychom zmïnili barvu celku; pro kaûd konstrukt z tedy platì, ûe z m stejnou barvu jako z[x y], tj. platì z B z[x y]. To znamen, ûe B je vztahem kompozicion lnìm. P edstavme si d le ohodnocenì B, kterè kaûdèmu konstruktu p i- adì jeho barvu. Je z ejmè, ûe barvu sloûenèho konstruktu zn me, jakmile zn me barvy jeho Ë stì (vìme-li nap Ìklad, ûe se tento konstrukt skl d ze dvou Ë stì, z nichû jedna je modr a druh modrozelen, vìme, ûe je modro-zelen ). M ûeme tedy Ìci, ûe pro kaûd 120 Zd raznïme, ûe Ñmodro-zelen mì objektem zde tedy myslìme nikoli objekt, jehoû barva je nïkde na pomezì mezi modrou a zelenou, ale objekt, kter se skl d z modrè Ë sti a ze zelenè Ë sti. 92
3.5 P Ìklady zp sob kombinace O konstrukt jistï existuje Ñalgoritmusì O * takov, ûe pro kaûdè konstrukty x 1,..., x n, kterè lze zp sobem O zkombinovat, m ûeme barvu konstruktu O(x 1,...x n ) urëit pomocì algoritmu O * na z kladï barev konstrukt x 1,...x n, tj. platì B(O(x 1,..., x n )) = O * (B(x 1 ),...,B(x n )). To znamen, ûe ohodnocenì B je kompozicion lnì. UvÏdomÌme-li si, ûe vztah B je z ejmï B-ekvivalencÌ (to jest vztahem, ve kterèm jsou x a y pr vï kdyû B(x) = B(y)), vypl v kompozicionalita ohodnocenì B uû z kompozicionality vztahu B ñ v öe jsme totiû uk zali, ûe ohodnocenì H je kompozicion lnì, pr vï kdyû je kompozicion lnì p Ìsluön H-ekvivalence. OhodnocenÌ B m ûeme naopak z ejmï povaûovat za kanonickou projekci vztahu B ñ to jest za to, co se z ekvivalence B stane, kdyû ji nahlèdneme jako,ekvi-valencië. Barvy totiû m ûeme z ejmï vidït jako prostï produkty p ÌsluönÈ abstrakce. Uvaûujme nynì o relaci PB. Je z ejmè, ûe jsou-li dva konstrukty x a y v tèto relaci, tj. majì-li stejn poëet element rnìch barev, neplyne z toho to, ûe bychom mohli x vûdy nahradit y, aniû bychom tìm zmïnili poëet element rnìch barev komplexnìho konstruktu, v nïmû tuto n hradu prov dìme. P edstavme si nap Ìklad, ûe se konstrukt z skl d ze dvou Ë stì x a v (tedy ûe pro nïjak zp sob kombinace O platì z = O (x,v)) takov ch, ûe x je zelen a v je modr. Uvaûme konstrukt y, kter je modr. Protoûe jak x, tak y jsou jednobarevnè, platì x PB y. Avöak nahradìme-li v konstruktu z konstrukt x konstruktem y, dostaneme konstrukt z[x y] ( = O(y,v)), kter se bude skl dat ze dvou modr ch Ë stì a bude tedy jednobarevn ; takûe vzhledem k tomu, ûe z je dvoubarevn, nebude platit z PB z[x y]. Relace PB tedy nenì kompozicion lnì. Kompozicion lnì tedy nenì ani ohodnocenì PB, kter p i azuje kaûdèmu konstruktu poëet jeho element rnìch barev; z ejmï totiû platì, ûe PB je PB-ekvivalencÌ (a PB je tudìû kanonickou projekcì PB). To je odrazem z ejmèho faktu, ûe poëet element rnìch barev sloûenèho konstruktu nem ûeme jednoznaënï urëit jenom na z kladï znalosti toho, jak poëet barev m kaûd z jeho Ë stì. V jakèm p ÌpadÏ bychom si mohli b t o dvou konstruktech jisti, ûe m ûeme jeden druh m libovolnï nahrazovat, aniû bychom mïnili poëet element rnìch barev tïch celk, v nichû bychom toto nahrazov nì prov dïli? Z ejmï tehdy, majì-li tyto konstrukty nejenom stejn poëet element rnìch barev, ale stejnè element rnì barvy ñ tj. 93
3. Celky a Ë sti majì-li stejnou barvu v naöem öiröìm slova smyslu. To vypl v z n - sledujìcìch dvou fakt : zaprvè, m me-li dva konstrukty x a y takovè, ûe x B y, pak pro kaûd konstrukt z a pro kaûdou jeho variantu z[x y] z ejmï platì z PB z[x y]. ZadruhÈ, nemajì-li naopak x a y stejnou barvu, tj. neplatì-li x B y, pak je z ejmï vûdy moûnè najìt takov konstrukt z, ûe se poëet jeho barev zmïnì, nahradìme-li v nïm konstrukt x konstruktem y, tj. ûe nebude platit z PB z[x y]. 121 Avöak jsou-li dva objekty, jak jsme pr vï uk zali, v relaci B pr vï tehdy, kdyû jsou PB-zamÏnitelnÈ, znamen to, ûe B je kompozicionalizacì PB, a tudìû ûe kompozicion lnì projekcì ekvivalence PB je B. Jin mi slovy: uvaûujeme-li o objektech z hlediska poëtu jejich barev, a uvaûujeme-li o nich,kompozicion lnïë, dospïjeme abstrakcì k hodnot m odpovìdajìcìm nikoli poët m, ale jednotliv m barv m. 2. P edstavme si, ûe jsme ve stadiu, kdy m me nïjakou takovou stavebnici, o kterè byla eë v p edchozìm p ÌkladÏ, teprve navrhnout. M me p edstavu o tom, jakè stavby by se mïly d t z tèto stavebnice postavit (v naöich p edstav ch tedy jiû existuje urëit mnoûina komplexnìch konstrukt onè soustavy celk a Ë stì, kterou se chyst me vytvo it), a snaûìme se vymyslet nïjakou sadu kostek, ze kter ch by bylo moûnè d t vöechny takovè stavby dohromady. Takov ch sad ovöem jistï bude cel ada ñ a my se budeme snaûit vymyslet tu, kter bude co nejjednoduööì, tj. kter se bude skl dat z co nejmenöìho poëtu kostek. To je z ejmï situace podstatnï odliön od tè z p Ìkladu 1. Tam n m byla p edem d na nïjak sada z kladnìch stavebnìch kamen (tj. z kladnìch, jednoduch ch konstrukt soustavy celk a Ë stì) a my jsme uvaûovali o jejich skl d nì; naöe uvaûov nì se tedy pohybovalo od Ë stì k celk m. Tady je n m naproti tomu d na sada nïjak ch objekt, kterè se my pokouöìme nahlèdnout jako jistè komplexnì konstrukty nïjakèho dosud neexistujìcì soustavy; po- 121 Jestliûe neplatì x B y, pak musì existovat buô nïjak element rnì barva, kterou m x, ale ne y, nebo musì existovat nïjak element rnì barva, kterou m y, ale nikoli x. V prvnìm p ÌpadÏ je t eba vzìt za z konstrukt, kter (i) obsahuje x, (ii) vöechny element rnì barvy, kterè m y, m i nïkter Ë st z, a to i jin neû x, (iii) û dn jin jeho Ë st neû x nem onu barvu, kterou m x a nikoli y. V tom druhèm staëì vzìt za z jak koli konstrukt, kter (i) obsahuje x, (ii) vöechny ty element rnì barvy, kterè m x, majì i jinè Ë sti z, (iii) nem onu element rnì barvu, kterou m y, a nikoli x. 94
3.5 P Ìklady kouöìme se tyto,prominentnìë konstrukty rozloûit a z kladnìch stavebnìch kamen se teprve dobrat. Pohybujeme se tedy naopak od (urëit ch) celk k Ë stem. Perspektivu spojenou se situacì z p Ìkladu 1 tedy m ûeme naz vat perspektivou kompoziënì, tu spojenou s naöìm souëasn m p Ìkladem perspektivou dekompoziënì. P edstavme si nynì, ûe rozdìly mezi nïkter mi stavbami, ze kter ch v naöich vah ch o n vrhu stavebnice vych zìme, vidìme jako nepodstatnè: ûe tedy p ÌsluönÈ stavby vnìm me jako ekvivalentnì. To se n m z ejmï promìtne i na Ë sti, do kter ch tyto stavby rozkl d me: za podstatnï odliönè z ejmï nebudeme pokl dat dvï Ë sti Ëi dvï kostky takovè, ûe n hrada jednè z nich tou druhou vûdy vede ke stavbï ekvivalentnì s tou, ve kterè je tato n hrada prov dïna. Z ekvivalence mezi,prominentnìmië konstrukty je tedy odvozov na urëit ekvivalence mezi vöemi konstrukty (a speci lnï mezi konstrukty jednoduch mi, kostkami). P edstavme si nap Ìklad, ûe n s zajìm jenom barva staveb ñ ûe tedy povaûujeme za ekvivalentnì kaûdè dvï stavby, kterè majì stejnou barvu. (To je sice p edstava dost nerealistick, ale pro Ëely ilustrace ji p ijmïme.) Z tohoto pohledu z ejmï nebudeme rozliöovat mezi dvïma Ë stmi takov mi, ûe n hrada jednè z nich tou druhou vûdy vede ke stavbï, kter m s tou p vodnì stejnou barvu ñ a dva konstrukty (speci lnï dvï kostky) jsou v tomto vztahu z ejmï pr vï tehdy, kdyû samy majì stejnou barvu. V tomto p ÌpadÏ je odvozen ekvivalence z ejmï p ÌmoËar m rozöì enìm tè p vodnì na celou soustavu. P edstavme si ale d le, ûe to, co n s zajìm, je poëet element rnìch barev ñ to jest ûe za ekvivalentnì nepovaûujeme jenom ty stavby, kterè majì tutèû barvu, ale vöechny ty, kterè majì stejn poëet element rnìch barev. (Za ekvivalentnì tedy budeme povaûovat nap Ìklad i dvï stavby, z nichû jedna je modro-zelen a druh ûluto-bìl ). Pak opït z ejmï nebudeme rozliöovat mezi dvïma kostkami takov mi, ûe n hrada jednè z nich tou druhou vûdy povede ke stavbï, kter m stejn poëet barev, jako ta p vodnì. Kdy majì dvï kostky tuto vlastnost? V r mci p edchozìho p Ìkladu jsme vidïli, ûe to je pr vï tehdy, kdyû majì stejnou barvu. V tomto p ÌpadÏ tedy nenì odvozen ekvivalence prost m rozöì enìm ekvivalence p vodnì, ale je jejìm zjemnïnìm ñ nikoli vöe, co bylo ve vztahu onè p vodnì ekvivalence (tj. m stejn poëet barev), bude ve vztahu ekvivalence odvozenè (tj. m stejnou barvu). 95
3. Celky a Ë sti Shrnuto: Z ekvivalence mezi,prominentnìmië konstrukty soustavy se odvozuje ekvivalence mezi vöemi prvky tèto soustavy; tato odvozen ekvivalence se m ûe v nïkter ch p Ìpadech jevit jako prostè rozöì enì tè p vodnì na öiröì obor objekt, v jin ch ale takè jako jejì zjemnïnì. P itom, jak snadno nahlèdneme, je ona odvozen ekvivalence pr vï tìm, co jsme v öe nazvali kompozicionalizacì tè p vodnì. Je-li p vodnì ekvivalencì vztah B, je odvozenou ekvivalencì s m B (protoûe B je kompozicion lnì a je tedy svou vlastnì kompozicionalizacì); zatìmco je-li touto ekvivalencì vztah PB, je odvozenou ekvivalencì B (protoûe pr vï ten je, jak jsme vidïli, kompozicionalizacì PB). A jde-li n m o hodnoty, je tou soustavou hodnot, do kterè se n m takto promìtne vztah PB, soustava barev ñ protoûe kompozicion lnì projekcì tohoto vztahu je, jak jsme vidïli v öe, pr vï p i azenì barev. 3. P edstavme si nynì, ûe chceme teoreticky rekonstruovat nïjak nezn m jazyk. Tento kol je v jistèm podstatnèm smyslu podobn p edchozìmu kolu navrûenì stavebnice: co je n m prim rnï d no, jsou nïjak sdïlenì domorod ch mluvëìch, kter chceme nahlèdnout jako komplexnì konstrukty nïjakè soustavy celk a Ë stì (jejìmiû prvky budou slova domorodèho jazyka a jejìmiû zp soby kombinace budou gramatick pravidla tohoto jazyka). NÏkter sdïlenì domorod ch mluvëìch n m budou okamûitï znìt natolik podobnï, ûe je budeme povaûovat za ekvivalentnì ñ za sdïlenì tèhoû v roku. To, co budeme chtìt rekonstruovat, co odpovìd onïm imagin rnìm stavb m v naöem p edchozìm p ÌkladÏ, pak budou samoz ejmï nikoli jednotliv sdïlenì, ale jejich typy, danè touto ekvivalencì. Tyto typy konkrètnìch sdïlenì, kter m m ûeme Ìkat v roky, se pak v analogii s p edchozìm p Ìkladem budeme snaûit rozloûit na nïjak koneën soubor z kladnìch stavebnìch kamen, kter m budeme v tomto p ÌpadÏ Ìkat slova. (A tak jako v p ÌpadÏ navrhov nì stavebnice budeme za slova povaûovat ty nejvïtöì jednotky, kterè n m umoûnì nïjakou takovou rekonstrukci provèst.) TÌm popìöeme syntax domorodèho jazyka: uëinìme soupis jeho z - kladnìch jednotek a zp sob, jak lze jednotky tohoto jazyka skl dat v jednotky sloûitïjöì. V dalöì f zi, kdyû si zaëneme vöìmat nejenom toho, jakè v roky domorodci uûìvajì, ale i toho, kdy a jak tyto v roky uûìvajì, vöak m ûeme jako ekvivalentnì nahlèdnout i nïkterè na prvnì pohled 96
3.5 P Ìklady zcela nepodobnè v roky. To proto, ûe nïkterè r znè v roky se n m budou zd t mìt stejnou jazykovou funkci, bude se n m zd t, ûe v r mci komunikace slouûì k tèmuû Ëelu. ObecnÏji se n m pak z tohoto hlediska budou jevit jako ekvivalentnì kaûdè dva v razy takovè, ûe nahradì-li se jeden z nich v r mci nïjakèho v roku tìm druh m, vznikne vûdy v rok, kter funguje stejn m zp sobem jako ten p vodnì ñ o takov ch v razech budeme Ìkat, ûe majì stejn v znam. (DvÏma v raz m tedy p ipìöeme stejn v znam tehdy, kdyû se shodujì co do svèho p ÌspÏvku k fungov nì celk, do nichû jsou vestavïny.) OznaËme relaci,stejnèho fungov nìë mezi v roky jako SF a relaci,stejnèho v znamuë mezi v razy jako SV. Z toho, co jsme pr vï ekli, plyne, ûe o dvou v razech x a y ekneme, ûe majì stejn v znam (tj. ûe x SV y), pr vï kdyû pro kaûd v rok V a pro kaûdou jeho variantu [x y] platì, ûe V funguje stejnï jako V[x y] ñ ûe V SF V[x y]. To z ejmï znamen, ûe SF a SV jsou ve vztahu takovè z - kladnì a odvozenè ekvivalence, o jak ch jsme uvaûovali v p Ìkladu 2; ûe relace SV by tedy mïla b t kompozicionalizacì relace SF. To d le znamen, ûe p i azenì v znam jednotliv m v raz m by mïlo b t kompozicion lnì projekcì relace SF ñ p i azenìm takov ch hodnot v raz m, kterè dva v razy sdìlejì, pr vï kdyû jsou zamïnitelnè,salva functioneë. Uvaûujme nynì jenom o vït ch. Jejich role v jazyce je dvojì: jejich,prim rnìë funkcì je to, ûe mohou b t n strojem sdïlov nì, p Ìm mi prost edky mluvnìch akt, jejich,sekund rnìë funkcì je pak to, ûe mohou b t souë stmi sloûitïjöìch vït. 122 Relaci SF jsme zavedli jenom s ohledem na prim rnì funkci v rok, dva v roky ale, do d sledku vzato, fungujì zcela stejnï jen tehdy, kdyû se shodujì i co do svè sekund rnì funkce. A pt t se, zda stejnost jejich prim rnì funkce uû implikuje stejnost jejich funkce sekund rnì, znamen pt t se, jestli je relace SF kompozicion lnì (jestliûe ano, pak je pro vïty relace SV totoûn s relacì SF). 122 M. Dummett (Frege, the Philosophy of Language, London 1973) o tïchto dvou,sloûk chë v znamu v roku hovo Ì jako o Ñfreestanding senseì (tj. jako o ÑsamostatnÈm smysluì) a Ñingeredient senseì (ÑingredienËnÌm smysluì). Na d leûitost naöì,dekompoziënìë perspektivy, ze kterè se ÑingredienËnÌ smyslyì (coû jsou de facto v znamy v norm lnìm slova smyslu) extrahujì ze Ñsamostatn ch smysl v rok ì (,fungov nìë v rok ), upozorúuje v souvislosti s tìm Brandom (MIE, str. 345). 97
3. Celky a Ë sti Na tïchto p Ìkladech vidìme to, co jsme konstatovali na poë tku tèto kapitoly: totiû ûe abstrakce na SC» m ûe b t mnohem sloûitïjöì z leûitostì neû abstrakce na nestrukturovanè mnoûinï. Shled me-li nap Ìklad nïkterè objekty ekvivalentnìmi s jin mi co do poëtu jejich barev, vedlo by to samo o sobï prostï k abstrahov nì,poët ë; jak jsme ale vidïli v p Ìkladu 2, jedn -li se o SC», m ûe to vèst k dalöìm abstraktnìm objekt m ñ barv m. PodobnÏ jsme v p Ìkladu 3 vidïli, jak m ûe rozpozn nì stejnosti,fungov nìë jazykov ch v rok vèst nikoli pouze ke,zp sob m fungov nìë, ale k jemnïjöìm,v znam më. 3.6 Aktu lnì a potenci lnì nekoneëno NynÌ musìme podrobnïji vysvïtlit, proë jsme za jedin,rozumn ë ohodnocenì prohl sili ohodnocenì kompozicion lnì. To vyjde najevo, kdyû si uvïdomìme, ûe je to pr vï vztah Ë st-celek, co m ûe b t nahlèdnuto jako klìë k pojmu nekoneëna; a tedy jako klìë k jednè z podstatn ch charakteristik mnoha vïcì, se kter mi m me my lidè co Ëinit. VöimnÏme si nejprve jazyka, jako pro n s nejzajìmavïjöìho p Ìkladu nïëeho, co povaûujeme za nekoneënè. ÿìk me, ûe v raz jazyka je nekoneënï mnoho. Jak ale tomuto v roku rozumït? JistÏ ne tak, ûe tyto v razy nïkdo poëìtal, a ûe nekoneënï mnoho je v sledek, ke kterèmu dospïl. Toto naöe p esvïdëenì je spìöe jen d sledkem naöeho poznatku, ûe v razy spoëìtat nelze, ûe aù bychom poëìtali sebedèle, nikdy je nespoëìt me vöechny. VÌme tedy, ûe poëet v raz jazyka nenì vyj d iteln û dn m,norm lnìmë ËÌslem, avöak toto svou podstatou negativnì zjiötïnì vyjad ujeme v rokem, kter m stejn tvar, jak by mïl v rok, kter bychom pouûili, kdyby se n m vïty skuteënï spoëìtat poda ilo. ÿìk me-li tedy v raz jazyka je nekoneënï mnoho, nekonstatujeme tìm tedy vlastnï ani tak to, kolik tïchto v raz je, jako to, kolik jich nenì. ÿìk me tìm, ûe novè a novè v razy m ûeme vytv et za kaûdou pevnou mez. Jak vìme tohle? VÌme, ûe n ö jazyk m gramatick pravidla, kter n m dovolujì skl dat sebedelöì Ë sti opït v novè a novè celky. NekoneËnost jazyka tedy spoëìv v tom, ûe gramatick pravidla m ûeme aplikovat st le znovu a znovu bez omezenì,,rekurzivnïë. NekoneËn mnoûina v raz jazyka je tedy d na jenom,potenci lnïë, je 98
3.6 Aktu lnì a potenci lnì nekoneëno jaksi implicitnì naöim gramatick m pravidl m (konkrètnïji jejich neomezenè aplikovatelnosti). A z toho vypl vajì podstatnè d sledky pro povahu jakèhokoli ohodnocenì Ëi jakèkoli vlastnosti v raz. Vöem v raz m nem ûeme p i adit hodnoty tak, ûe bychom prostï vzali jejich seznam a ke kaûdèmu p Ìsluönou hodnotu p ipsali; m ûeme to udïlat jedinï tak, ûe hodnoty p ipìöeme nïjak m z kladnìm v chozìm v raz m a d le stanovìme, jak se hodnoty p en öejì z Ë stì na celky. To znamen, ûe zadat takovè ohodnocenì H nelze jinak, neû urëit pro kaûdè gramatickè pravidlo G nïjak algoritmus G *, kter n m dovolì spoëìtat hodnotu v razu G(x 1,...,x n ) z hodnot jeho Ë stì x 1,...,x n ñ to jest tak, ûe H(G(x 1,...,x n )) = G * (H(x 1 ),...,H(x n )). To ale neznamen nic jinèho neû to, ûe H musì b t kompozicion lnì. Jak koli lidsky uchopiteln vlastnost v raz jazyka tedy musì b t kompozicion lnì ñ nïjak se promìtat z Ë stì na celky. PodobnÏ je tomu i s jin mi vïcmi, v souvislosti se kter mi termìn ÑnekoneËnoì pouûìv me. 123 ÿìk me-li nap Ìklad, ûe nekoneën je n ö vesmìr, ûe nekoneënï mnoho je ËÌsel nebo ûe nekoneënï mnoho je bod kaûdè Ë ry (nebo, jazykem modernì matematiky, ûe nekoneën je mnoûina bod naöeho prostoru, mnoûina ËÌsel Ëi mnoûina bod danè Ë ry), Ìk me tìm prim rnï zase jenom to, ûe se v p ÌsluönÈm p ÌpadÏ nedok ûeme dopoëìtat û dnèho,norm lnìhoë ËÌsla. Jsme p esvïdëeni, ûe kdybychom n ö vesmìr mï ili, nikdy se nedomï Ìme konce, ûe mezi ËÌsly nem ûeme najìt û dnè nejvyööì a ûe aù bychom Ë ru dïlili jakkoli dlouho, nikdy ji nem ûeme rozdïlit tak, aby uû d le dïliteln nebyla. Zd se tedy, ûe pojem nekoneënosti je prim rnï odvozen z pojmu neomezenosti: z faktu, ûe nïkterè vïci lze opakovat bez omezenì, a tedy,do nekoneënaë. 124 Ke kaûdèmu ËÌslu lze p iëìst jedniëku a vy- 123 Takov ch vïcì je z ejmï mnoho; a pojem nekoneëna tak m v naöem obrazu svïta d leûitè postavenì. Podle VopÏnky (Rozpravy s geometriì, Praha 1989; DruhÈ rozpravy s geometriì, Praha 1991) se mu ovöem tohoto postavenì dostalo teprve potom, co z nïj vytlaëilo to, Ëemu ÿekovè Ìkali apeiron. 124 AristotelÈs ve t etìm svazku Fyziky Ìk : ÑObecnÏ eëeno spoëìv nekoneëno v tom, ûe se znovu a znovu p ijìm nïco vìce, kde to nïco je vûdy koneënè, ale pokaûdè r znè.ì (Citov no podle anglickèho p ekladu ñ viz W. D. Ross [vyd.], The Works of Aristotle, sv. 2, Oxford 1930, 206a25, 30.) Viz tèû J. Peregrin, DWW, ß9.2. 99
3. Celky a Ë sti tvo it tak vïtöì ËÌslo, kaûdè rozdïlenì Ë ry na Ë sti lze zjemnit, ke kaûdè vïtï lze nïco p idat a vytvo it tak delöì vïtu. Kamkoli se v p ÌsluönÈm procesu dostaneme, vûdy m ûeme (m me-li dostateënè prost edky k p ekon nì p Ìpadn ch p ek ûek) udïlat dalöì krok. Prim rnìm kontextem, ve kterèm se slovo ÑnekoneËnoì vyskytuje, je tato metafora pro moûnost neomezenèho pokraëov nì: pokraëovat,do nekoneënaë,,ad infinitumë. NekoneËno, kterè nenì niëìm vìce neû obrazn m vyj d enìm neomezena, se ve filosofii a v matematice naz v nekoneënem potenci lnìm: takovè nekoneëno nenì povaûov no za skuteënï existujìcì, ale spìöe za jakousi imagin rnì limitu idealizovanè extrapolace nïjakè neomezenï opakovatelnè Ëinnosti. ModernÌ matematika ovöem z velkè Ë sti p ijala nekoneëno aktu lnì, nekoneëno ch panè jako nïco skuteënèho ñ aktu lnï nekoneën mnoûina je pak vïcì stejnèho druhu, jako t eba mnoûina o pïti prvcìch, aktu lnï nekoneën mnoûina je stejnï re ln jako jak koli mnoûina koneën. NekoneËno (Ëi p esnïji jakèkoli nekoneëno, protoûe pro modernì matematiku existuje mnoho nekoneëen, z nichû nïkter jsou, pom ûeme-li si orwellovsk m obratem,,nekoneënïjöì neû jin ë) je jenom dalöìm v adï ËÌsel. Tak to ve svè teorii mnoûin, kter byla matematiky tèmï obecnï p ijata, na konci minulèho stoletì stanovil Georg Cantor. 125 Je nepopirateln m faktem, ûe nosnost matematiky zaloûenè na takovèm ch p nì nekoneëna se v praxi dost jednoznaënï prok zala; 126 jde-li n m vöak nikoli o matematiku, ale o povahu svïta kolem n s (a povahu naöeho jazyka), nesmìme to, jak je nekoneënost odvozena od neomezenosti, p ehlèdnout. Zkuöenost neomezenosti m z ejmï obecnï tuto strukturu: m me nïjakè v chodisko a nïjakè kroky, kterè m ûeme bez omezenì opakovat. V p ÌpadÏ ËÌsel m ûe b t v chodiskem t eba ËÌslo jedna (nebo jak koli koneën poëet z kladnìch ËÌsel) a krokem p echod od danèho ËÌsla k ËÌslu po nïm n sledujìcìmu (takûe pro nekoneënost 125 PodrobnÏ o tom viz nap. S. Lavine, Understanding the Infinite, Cambridge (Mass.) 1994, kap. 3ñ5. 126 I kdyû o v hrady i z ad matematik takè nenì nouze ñ jiû od poë tku modernì matematiky kritizovala p ijìm nì absolutnìho nekoneëna cel ada matematik, nejost eji pravdïpodobnï J. L. E. Brouwer. Viz tèû S. Lavine, cit. d. 100
3.6 Aktu lnì a potenci lnì nekoneëno ËÌsel je konstitutivnì pr vï fakt, ûe k jakèmukoli ËÌslu si dovedeme p edstavit ËÌslo po nïm n sledujìcì); v p ÌpadÏ jazyka je v chodiskem mnoûina slov a kroky jsou aplikace pravidel syntaxe. P Ìpad nekoneëna bod tvo ÌcÌch Ë ru je o nïco komplikovanïjöì: p edstava nekoneëna bod danè Ë ry je odvozena od p edstavy neomezenè dïlitelnosti tèto Ë ry, takûe v tomto p ÌpadÏ bychom jako v chodisko mohli vidït nap Ìklad pr zdnou mnoûinu dïlìcìch bod Ë ry a jako krok p id nì dalöìho dïlìcìho bodu. Typick m p Ìkladem pokraëov nì je p itom sloûenì Ë stì v celek: to je nejz ejmïjöì v p ÌpadÏ jazyka, protoûe syntaktick pravidla jsou v typickèm p ÌpadÏ pr vï pravidly nïjakèho druhu spojov nì. Soustava Ë stì a celk s koneënou b zì je z ejmï prim rnï nïëìm koneën m (je d na koneën m poëtem jednoduch ch Ë stì a koneën m poëtem pravidel skl d nì), co m ûe z ejm m zp sobem odkazovat k nekoneënu: k nekoneënu moûn ch konstrukt tèto soustavy (kterè je v razem neomezenè aplikovatelnosti pravidel skl - d nì). A ch peme-li pojmy Ë st a celek dostateënï abstraktnï, m ûeme naopak v podstatï jak koli nekoneën obor vidït jako urëitou soustavu celk a Ë stì ñ kaûd takov obor je totiû, jak jsme na to pr vï upozornili, prim rnï extrapolacì v sledk bez omezenì opakovatelnèho pravidla, a kaûdè uûitì pravidla je nahlèdnutelnè jako p id nì dalöì Ë sti k nïjakèmu celku. (V p ÌpadÏ jazyka je to, jak jsme ekli, zcela p ÌmoËarÈ; v p ÌpadÏ ËÌsel si m ûeme sëìt nì docela dob e p edstavit jako skl d nì t eba Ë rek na papì e nebo nïjak ch abstraktnìch jednotek; u Ë ry si kaûdè dalöì dïlenì m ûeme p edstavit jako sloûenì nïjakèho uû danèho souboru dïlìcìch bod s nïjak m dalöìm bodem.) NekoneËn obor tohoto druhu je tedy de facto projekcì nïjakè koneënè,generujìcì soustavyë, kter je v typickèm p ÌpadÏ soustavou celk a Ë stì. 127 Takov obor je n m tedy d n ËistÏ prost ednictvìm onè soustavy; 128 a chceme-li o nïm cokoli Ìci, jsme od- 127 Z hlediska obvykle p ijìmanè teorie mnoûin tohle ovöem platì jenom pro tzv. spoëetnï nekoneënè mnoûiny, a to navìc jeötï jenom pro ty, kter m se Ìk rekurzivnï vyëìslitelnè. 128 L. Wittgenstein (PU, ß208) Ìk : ÑMusÌme odliöovat: to,atd.ë, kterè je zkratkou, od toho, kterè jì nenì.,atd. ad inf.ë nenì zkratkou.ì M me-li nïjakou koneënou mnoûinu, m ûeme vyjmenovat jejì prvky; a vyjmenujeme-li z nich jenom nïkterè a p id me Ñatd.ì, m ûeme toto Ñatd.ì ch pat 101
3. Celky a Ë sti k z ni na jejì zprost edkov nì. M me-li tedy nïjakou vlastnost prvk takovèho oboru a chceme-li Ìci, kterè z nich ji majì a kterè nikoli, nelze samoz ejmï udïlat seznam vöech prvk a ty, kterè tuto vlastnost majì, oznaëit; m ûeme to udïlat jedinï tak, ûe ekneme, kterè z v chozìch prvk tuto vlastnost majì a jak je tato vlastnost promìt na z Ë stì na celky. Jin mi slovy, naöe charakterizace tèto vlastnosti nem ûe b t jin neû induktivnì a tato vlastnost tedy musì b t kompozicion lnì. Uû jsme vidïli, jak je tomu v p ÌpadÏ jazyka ñ vezmïme si jako jin p Ìklad p irozen ËÌsla. Chceme-li Ìci, kter z nich jsou sud a kter jsou lich, nem ûeme udïlat seznam vöech ËÌsel a k sud m napsat t eba ÑSì a k lich m ÑLì; musìme to uëinit nap Ìklad tak, ûe ekneme, ûe jedniëka (v chozì prvek p ÌsluönÈ generujìcì soustavy) je ËÌslo lichè, a ûe ËÌslo n sledujìcì po sudèm ËÌslu je lichè, zatìmco to, kterè n sleduje po ËÌsle lichèm, je sudè. 129 PodobnÏ je tomu v p ÌpadÏ, kdy chceme prvk m nekoneënèho oboru p i adit nïjakou hodnotu. OpÏt nem ûeme jinak neû stanovit, jakè hodnoty jsou p i azeny v chozìm, jednoduch m prvk m, a jak se hodnoty Ë stì promìtajì do hodnot celk ñ tj. stanovit ke kaûdèmu pravidlu skl - d nì O pravidlo O * tak, ûe hodnota jakèhokoli celku O(x 1,...,x n ) je d na aplikacì pravidla O * na hodnoty jeho Ë stì x 1,...,x n ; tj. ûe platì H(O(x 1,...,x n )) = O * (H(x 1 ),...,H(x n )). P i azenì jak chkoli hodnot vöem prvk m nekoneënèho oboru je tedy svou podstatou kompozicion lnì. 130 Jestliûe jsme tedy v minulè kapitole konstatovali, ûe pojem struktury je zce spjat s pojmem skl d nì Ë stì v celky ñ ûe struktura nenì nic jinèho neû pr vï zp sob takovèho skl d nì ñ pak nynì jsme prostï jako slovo, kterè by bylo v p ÌpadÏ pot eby moûnè nahradit jmèny onïch zb vajìcìch prvk. Jde-li ovöem o mnoûinu nekoneënou, pak se bez nïjakèho Ñatd.ì neobejdeme ñ jejì prvky nikdy nem ûeme vöechny vyjmenovat, a Ñatd.ì se tak st v vìce neû jenom nepodstatnou zkratkou. ÑAtd.ì se tady musì nutnï vztahovat k nïjakè neomezenï opakovatelnè procedu e, kterou se m ûeme dobìrat dalöìch a dalöìch prvk. 129 Sud ËÌsla samoz ejmï nejp irozenïji vymezìme tak, ûe ekneme, ûe jsou to ta, kter jsou dïliteln dvïma. TÌm vöak pojem sudosti vysvïtlujeme pojmem dïlenì, a pak to bude tento pojem dïlenì, kter budeme muset definovat induktivnï. 130 PodrobnÏji viz J. Peregrin, DWW, kap. 9. 102
3.7 Princip kompozicionality v znamu navìc vidïli, ûe zp sob skl d nì m ûe b t, tak jako v p ÌpadÏ gramatick ch pravidel jazyka, aplikovateln znovu a znovu, bez omezenì,,do nekoneënaë; a ûe pr vï tohle d v souboru konstrukt takovè soustavy specifick charakter, kter m se z sadnï liöì od tïch soustav, kterè majì konstrukt jenom omezen poëet. V p ÌpadÏ nekoneënèho souboru totiû, jak jsme vidïli, platì, ûe tento soubor nem ûe b t de facto zad n jinak neû prost ednictvìm pravidel skl - d nì; a ûe jeho prvk m nelze p ipsat û dnou vlastnost ani û dnè hodnoty jinak neû prost ednictvìm pravidel. TÌm se pravidla a chov nì prvk vzhledem k tïmto pravidl m st vajì nïëìm zcela z - sadnìm a charakteristick m. 3.7 Princip kompozicionality v znamu Je-li tedy jazyk SC», musì b t kaûdè,rozumnèë ohodnocenì jazykov ch v raz kompozicion lnì: speci lnï musì b t kompozicion lnì p i azenì v znam. Tomu se obvykle Ìk princip kompozicionality (v znamu): V znam sloûenèho v razu je jednoznaënï urëen v znamy Ë stì tohoto v razu a zp sobem, jak m jsou tyto Ë sti sloûeny dohromady. Protoûe vöak tento princip b v Ëasto ch p n zp sobem, kter je v rozporu s naöìm,strukturalistick më vidïnìm jazyka, musìme vyjasnit, jak mu rozumìme. Podle naöeho v kladu je ohodnocenì H prvk nïjakè SC» kompozicion lnì, existuje-li ke kaûdèmu zp sobu sloûenì O p ÌsluönÈmu tèto SC» Ñalgoritmusì O * tak, ûe pro kaûdè x 1,...,x n, kterè jsou zp sobem O sloûitelnè do celku, platì H(O(x 1,...,x n )) = O * (H(x 1 ),..., H(x n )). P i azenì v znam v raz m danèho jazyka je tedy kompozicion lnì, existuje-li ke kaûdèmu gramatickèmu pravidlu tohoto jazyka zp sob, jak v znam jakèhokoli v razu vytvo enèho tìmto pravidlem z nïjak ch jednoduööìch v raz,spoëìtatë z v znam onïch jednoduööìch v raz. Jak jsme d le uk zali, splúuje H tento poûadavek (a je tedy kompozicion lnì) pr vï tehdy, kdyû jsou kaûdè dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ (to jest kdyû pro kaûdè dva prvky x a y takovè, ûe H(x) = H(y), a pro kaûd prvek z platì, ûe H(z) = H(z[x y]) ). P i azenì v znamu je tedy podle tèto definice 103
3. Celky a Ë sti kompozicion lnì pr vï tehdy, kdyû jsou kaûdè dva v razy, kterè majì stejn v znam, zamïnitelnè beze zmïny v znamu celku, v nïmû je z mïna prov dïna. Nazveme-li tedy konstatov nì, ûe dva synonymnì v razy mohou b t v jakèmkoli celku zamïnïny beze zmïny v znamu tohoto celku principem zamïnitelnosti, m ûeme Ìci, ûe princip kompozicionality ne Ìk ñ tak jak my kompozicionalitï rozumìme ñ nic jinèho neû princip zamïnitelnosti.»asto se ovöem m za to, ûe princip kompozicionality Ìk jeötï nïco navìc ñ totiû ûe tvrdì, ûe v znamy Ë stì jsou nïjak prim rnïjöì neû v znamy celk ; ûe v znam celku je odvozen z v znam Ë stì. Toto ËtenÌ se dokonce m ûe zd t vypl vat z toho, co jsme ekli v p edchozìm oddìle, kdyû jsme od vodúovali, proë musì b t kaûdè,rozumnèë ohodnocenì jazykov ch v raz kompozicion lnì: totiû ûe nekoneëno v raz m ûe b t ËlovÏku d no jedinï prost ednictvìm koneënèho poëtu v raz primitivnìch (slov) a koneënèho poëtu rekurzivnï aplikovateln ch gramatick ch pravidel, a ûe p i azenì takov ch hodnot, jak mi jsou v znamy, m ûe ch pat opït jedinï na z kladï p i azenì v znamu slov m a schopnosti,poëìtatë v znamy celk z v znam Ë stì. Podle tèto p edstavy se zd, ûe v znam celku musì b t nutnï odvozen, sloûen z v znam Ë stì. N zornè vyj d enì tèto p edstavy najdeme u Gottloba Frega (kterèmu b v princip kompozicionality Ëasto p ipisov n, aë ho ñ alespoú v tè podobï, jakou jsme uvedli v öe ñ nikdy explicitnï neformuloval): Co jazyk dok ûe, je ûasnè. PomocÌ nïkolika hl sek a hl skov ch spojenì je schopen vyj d it obrovskè mnoûstvì myölenek, a to i ty, kterè nebyly nikdy p edtìm û dn m ËlovÏkem pojaty ani vyj d eny.»ìm je tohle umoûúov no? TÌm, ûe myölenky jsou vybudov ny z myölenkov ch stavebnìch kamen. A tyto stavebnì kameny odpovìdajì skupin m hl sek, ze kter ch je vybudov na vïta, kter p Ìsluönou myölenku vyjad uje, takûe v stavbï vïty z vïtn ch Ë stì odpovìd v stavba myölenky z myölenkov ch Ë stì. A myölenkovou Ë st m ûeme nazvat smyslem odpovìdajìcì vïtnè Ë sti, tak jako je myölenka ch p na jako smysl vïty. 131 131 G. Frege, Nachgelassene Schriften, H. Hermes, F. Kambartel, F. Kaulbach (vyd.), Hamburg 1983, str. 243. 104
3.7 Princip kompozicionality v znamu NenÌ tomu tedy tak, ûe v znamy vöech v raz jazyka se musejì odvozovat od v znam slov ñ a ûe tedy v znam slova nem ûe b t zprost edkov n,horizont lnìmië vztahy, vztahy tohoto slova k jin m slov m? NenÌ tedy princip kompozicionality trûjsk m konïm, v nïmû se do naöì strukturalistickè teorie jazyka vloudì to, co jsme z nì vyk zali ñ totiû ch p nì jazyka jako pouhè sady n lepek? Neû vöak prohl sìme Frega za zast nce nomenklaturistickèho pojetì jazyka, je t eba vzìt v vahu, ûe Fregovy n zory nejsou vyjad ov ny jenom pr vï uvedenou pas ûì. Nap Ìklad v Z kladech aritmetiky 132 zd razúuje Frege n sledujìcì princip: Slova nïco znamenajì jenom v souvislosti vïty. Ten bychom mohli nazvat principem kontextuality ñ a tento princip se zd naopak implikovat, ûe v znam celk nenì odvozen z v znam Ë stì, ale ûe naopak v znam Ë sti je odvozen z v znam tïch celk, ve kter ch se tato Ë st vyskytuje. Jak tedy jde dohromady to, ûe Frege, jak se zd, zast val souëasnï princip kompozicionality i princip kontextuality? A jak je moûnè zast vat princip kontextuality tv Ì v tv faktu, ûe ËlovÏk musì nekoneëno v raz nutnï ch pat prost ednictvìm ch p nì nïëeho koneënèho? DomnÌv m se, ûe odpovïdì na prvnì z tïchto ot zek je to, ûe Frege ch pal kompozicionalitu naöìm,,neutr lnìmë zp sobem, a nikoli jako konstatov nì odvozenosti v znam celk z v znam Ë stì. 133 Pak totiû nenì princip kompozicionality s principem kontextuality v rozporu ñ naopak, je-li v znam slova odvozen od v znamu celk, v nichû se toto slovo vyskytuje, pak lze princip kompozicionality ch pat jako prost edek, kter n m pom h osamostatnit konkrètnì p ÌspÏvek, jenû toto slovo k v znam m celk, ve kter ch se vysky- 132 G. Frege, Grundlagen der Arithmetik, str. 73. 133 Jsem tedy p esvïdëen, ûe pravdu nem T. M. V. Janssen (Foundations and Applications of Montague Grammar, Amsterdam 1983, ßI.2), kter tento rozpor vysvïtluje tak, ûe Frege sice zast val jak princip kontextuality, tak princip kompozicionality, ale v r zn ch etap ch svèho v voje, a nikoli souëasnï, ale P. Stekeler-Weithofer (Grundprobleme der Logik, Berlin 1986, ß8.13), kter tvrdì, ûe ta Fregova konstatov nì, kter se zdajì b t s principem kontextuality v rozporu (jako nap Ìklad n mi uveden cit t), je t eba ch pat jenom jako urëitè metafory, kter mi se Frege nehl sil k,nomenklaturistickèmuë pohledu na jazyk. 105
3. Celky a Ë sti tuje, p in öì. To se stane zjevn m, kdyû princip kompozicionality p eformulujeme jako princip zamïnitelnosti: V tèto podobï ho totiû m ûeme br t jako poukaz na to, co je v znamem Ë sti: je jìm to, co tato Ë st sdìlì se vöemi jin mi Ë stmi, kterè jsou s nì zamïnitelnè (p i zachov nì v znam p Ìsluön ch celk ). K tomu, jak konkrètnïji lze takto ch pan v znam uchopit, se dopracujeme pozdïji ñ v kapitole 7. Jak je to tedy s problèmem, ûe naöe znalost v znam kaûdèho z potenci lnìho nekoneëna v raz jazyka nem ûe neû b t zprost edkovan nïjakou koneënou znalostì? Zd se b t p ece nade vöì pochybnost z ejmè, ûe rozumìme-li nïjakè vïtï, kterou jsme nikdy p edtìm neslyöeli, pak je tomu tak proto, ûe zn me v znam slov, z nichû je tato vïta tvo ena! Jak je tohle moûnè slouëit s naöìm,kontextualismemë, kter Ìk, ûe porozumïnì v znamu v razu je naopak z leûitostì extrakce p ÌspÏvku tohoto v razu k v znam m v rok, ve kter ch se vyskytuje? OdpovÏdÌ je, ûe z nespornèho faktu, ûe naöe porozumïnì mnoha vït m je odvozenè od naöeho porozumïnì slov m, z nichû se tyto vïty skl dajì, nutnï neplyne, ûe porozumïnì slov m nem ûe spoëìvat v nïëem jinèm neû v nïjakèm jejich p ÌmÈm propojenì s vïcmi. Naöe pochopenì v znam slov m ûe b t docela dob e odvozeno od porozumïnì nïjakèmu z kladnìmu, koneënèmu j dru vït, skrze kterè se n m cesta k p ÌsluönÈmu jazyku otevìrala. Jak to popisuje Quine, 134 nejprve porozumìme nïjak m z kladnìm vït m jako celk m, pak si srovn me v hlavï, jak v nich fungujì jejich Ë sti, jednotliv slova, a o nich potom p edpokl d me, ûe v nov ch vït ch budou fungovat analogicky. A jak konstatuje Blackburn, 135 na faktu, ûe v znamy nïkter ch vït ch peme proto, ûe ch peme v znamy p Ìsluön ch slov, a p itom se naöe ch p nì v znam slov odvozuje od ch p nì vït, ve kter ch se tato slova vyskytujì, nenì nic podivnïjöìho neû na tom, ûe öachista dok ûe novè postavenì na öachovnici ohodnotit proto, ûe zn sìlu jednotliv ch figurek, a p itom je sìla figurek d na v hradnï tìm, jakou roli majì ve h e. 136 134 W. V. O. Quine, WO, str. 9. 135 S. Blackburn, SW, str. 227. 136 Co je na tom ovöem netrivi lnì, je to, ûe ËlovÏk dok ûe vyextrahovat v znam, to jest schopnost slovo pouûìvat v neomezenèm (,nekoneënèmë) 106
3.8 Dodatek: Struktura jako soubor vztah a operacì V tèto kapitole jsme toho ekli spoustu o celcìch a Ë stech a o roli, kterou hraje jejich interakce s mechanismem abstrakce p i vzniku,struktur lnaë. OdpovÏÔ na ot zku Co to je struktura?, kter by se z naöich dosavadnìch vah dala vyextrahovat, by ovöem nebyla p Ìliö hlubok : struktura je to, co odliöuje r znè celky o stejn ch Ë stech. To je trochu jako by n m nïkdo na ot zku co je to k Ú? odpovïdïl k Ú je to, co tah vozy. Znamen to, ûe na tèto zcela obecnè rovni se pojem struktury prostï nijak n zornïji explikovat ned? Ne tak docela. ModernÌ matematika totiû jednu n zornïjöì explikaci nabìzì, a to explikaci v r mci teorie mnoûin. A neû v n sledujìcìch kapitol ch opustìme obecnè vahy a obr tìme se k vah m o myölenk ch onïch postanalytick ch filosof, jejichû n zory prohlaöujeme za saussurovsky strukturalistickè, alespoú kr tce se o nì zmìnìme. Tato explikace vych zì z intuice, ûe to, ËÌm se liöì r znè celky sloûenè z t chû Ë stì, jsou vztahy, ve kter ch tyto Ë sti jsou. Tak p edmït, u kterèho pr vï sedìm, je stolem (a nikoli t eba nosìtky) proto, ûe jsou jeho nohy a jeho deska ve zcela urëitèm ËasoprostorovÈm vztahu; vïty ÑL thien miluje Berenaì a ÑL thien je milov na Berenemì se liöì tìm, ûe jsou v nich gramatickè jednotky ÑL thienì, Ñmilovatì a ÑBerenì v r zn ch gramatick ch vztazìch. Vedle vztah pak m ûeme u nïkter ch typ strukturovan ch celk pot ebovat i transformace Ëi operace, kter mi mohou Ë sti tohoto celku proch zet Ëi kterè s nimi mohou b t prov dïny: tato pot eba je zjevn, uvaûujeme-li o nïjak ch dynamick ch fyzik lnìch soustav ch, ale nap Ìklad i v p ÌpadÏ, kdy chceme jako strukturu nahlèdnout aritmetiku. To vede k n vrhu nahlìûet strukturovan celek obecnï jako nïjakou mnoûinu prvk doplnïnou o nïjak soubor vztah mezi tïmito prvky a nïjak soubor operacì transformujìcìch tyto prvky. TakopoËtu kontext, z omezenèho poëtu p Ìpad, kdy je svïdkem jeho uûitì. To je p Ìpad toho, co Stekeler-Weithofer (Ideation und Projektion, in: Deutsche Zeitschrift f r Philosophie, 42, 1994) naz v Entfinitisierung, tj.,odkoneënïnìë; nenì to ale jev o nic z hadnïjöì neû ten, ûe je ËlovÏk schopen se nauëit na z kladï jenom omezenè evidence t eba plavat. 107
3. Celky a Ë sti vèmu strukturovanèmu celku se pak takè nïkdy Ìk systèm. Samotnou strukturou je pak p Ìsluön soubor vztah plus p Ìsluön soubor operacì. V r mci teorie mnoûin se ovöem vztahy ch pou jako mnoûiny uspo dan ch dvojic, trojic, Ëi obecnï n-tic (tak vztah b t vïtöì neû je ztotoûúov n s mnoûinou vöech uspo dan ch dvojic <x,y> takov ch, ûe x je vïtöì neû y); 137 a operace jsou vykl d ny jako funkce ch panè jako urëitè specifickè mnoûiny uspo dan ch (n+1)-tic (konkrètnï jako mnoûiny neobsahujìcì û dnè dvï (n+1)-tice liöìcì se jenom poslednìm Ëlenem; nap Ìklad operace sëìt nì je pak mnoûinou vöech takov ch trojic <x,y,z>, ûe z je souëtem x a y). To znamen, ûe funkce i operace jsou,budov nyë z onïch prvk, na nïû se vztahujì, a abychom je v bec mohli artikulovat, pot ebujeme, byù form lnï, nïjakou,podkladovouë mnoûinu prvk. V mnoûinovï orientovanè matematice se tedy pod pojmem struktura obvykle obecnï rozumì mnoûina prvk, soubor relacì (mnoûin uspo dan ch n-tic tïchto prvk ) a soubor funkcì (urëit ch specifick ch mnoûin uspo dan ch (n+1)-tic tïchto prvk ). Prvky tèto mnoûiny, tzv. nosiëe p ÌsluönÈ struktury, jsou ovöem ch p ny ËistÏ form lnï, to jest jako vìcemènï,pr zdn ë mìsta zaplniteln konkrètnìmi individui. 138 Struktura je tedy z tohoto pohledu to, co majì spoleënè r znè stejnï strukturovanè celky ñ a m ûeme ji tedy opït vidït jako vzniklou p ÌmoËarou abstrakcì (,zmenöov nìm rozliöovacì schopnostië). P Ìkladem struktury tohoto druhu je uspo d nì. To je struktura, kterou vykazujì nap Ìklad p irozen ËÌsla Ëi lidè stojìcì ve frontï. Form lnï je tato struktura definov na jako mnoûina s jedinou relacì 137 V öe jsme konstatovali, ûe extenze danè vlastnosti je d na tìm, kterè objekty tuto vlastnost majì, a kterè ne. ZobecnÌme-li pojem extenze na vztahy tak, ûe extenze n- rnìho vztahu bude d na tìm, kterè n-tice objekt v tomto vztahu jsou, a kterè ne (vlastnosti p itom m ûeme povaûovat prostï za speci lnì p Ìpad vztah, totiû za un rnì, tj. 1- rnì, vztahy), m ûeme Ìci, ûe teorie mnoûin takto ztotoûúuje vztahy s jejich extenzemi. 138 Takto definovanè struktury jsou p edmïtem studia p edevöìm algebry (pod jmènem univerz lnì algebra ñ viz nap. P. M. Cohn, Universal Algebra, Dordrecht 1981) a matematickè logiky (pod hlaviëkou teorie model ñ viz. nap. C. Chang, H. Keisler, Model Theory, Amsterdam 1973). V ËeötinÏ viz J. Jeûek, Univerz lnì algebra a teorie model, Praha 1976. 108
3.8 Dodatek: Struktura jako soubor vztah a operacì R, kter m tu vlastnost, ûe je antisymetrick (to jest jestliûe pro nïjakè x a y platì x R y, pak neplatì y R x) a tranzitivnì (jestliûe pro nïjakè x, y a z platì x R y a y R z, pak platì i x R z). PozoruhodnÈ ovöem je, ûe budeme-li struktury ch pat takto, budou strukturami par excellence i naöe SC»: v klasickèm mereologickèm pojetì by ölo o mnoûiny opït s jedinou relacì, kter tentokr t ovöem splúuje axiomy mereologie; v naöem,strukturologickèmë pojetì by to byly mnoûiny s urëit mi soubory operacì. To ovöem znamen, ûe jeden specifick typ struktury ñ totiû ten mereologick Ëi strukturologick ñ je v jistèm smyslu konstitutivnì pro jakoukoli strukturu. 109
» st druh STRUKTURALISMUS (POST)ANALYTICK CH FILOSOFŸ ZachraÚte strukturu a zachr nìte vöechno Willard Van Orman Quine
112
4. PÿEKLAD A STRUKTURA: WILLARD VAN ORMAN QUINE 4.1 NeurËitost p ekladu Se jmènem americkèho logika a filosofa Willarda Van Orman Quina jsme se uû nïkolikr t setkali v p edchozìch kapitol ch; podìvejme se nynì na jeho n zory na povahu jazyka podrobnïji a systematiëtïji. PokusÌme se uk zat, ûe mezi jeho n zory na jazyk a saussurovsk m strukturalismem je moûnè najìt pozoruhodnè styënè body. V klad quinovskè filosofie jazyka zaëneme rozborem jeho teze neurëitosti p ekladu (indeterminacy of translation), jìû Quine s m Ëasto v klad sv ch filosofick ch n zor zaëìn. Abychom osvïtlili, o co jde, uûijme Quinova vlastnìho p Ìkladu, kter je dnes uû doslova legend rnì 139 a kter je p itom p edmïtem neust l ch nedorozumïnì. P edstavme si, ûe se nïkde v pralese setk me s domorodci, s nimiû se neumìme domluvit. Kdyû se jejich jazyku snaûìme porozumït, vöimneme si mimo jinè toho, ûe kdyû domorodci vidì kr lìka, Ëi kdyû na kr lìka ukazujì, uûìvajì v razu Ñgavagaiì. ZaËneme se tedy domnìvat, ûe Ñgavagaiì znamen v eëi domorodc kr lìk (anebo hele kr lìk). Takov p edpoklad m ûe b t ovöem myln ; ve skuteënosti tomu m ûe b t t eba tak, ûe domorodci oznaëujì v razem Ñgavagaiì louku, a ûe kdyû jsme se domnìvali, ûe ukazujì na kr lìka, ukazovali ve skuteënosti na louku, po kterè kr lìk bïûel. Zda se 139 Viz W. V. O. Quine, WO, kap. 2. Tento p Ìklad je ovöem diskutov n i v pozdïjöìch Quinov ch pracìch, a takè v nespoëetn ch pracìch mnoh ch Quinov ch n sledovnìk i protivnìk. (Slovo Ñgavagaiì od doby, co se Quine tìmto p Ìkladem poprvè zab val, zobecnïlo a stalo se symbolem pro urëit zp sob uvaûov nì o jazyku ñ na Kan rsk ch ostrovech dokonce vych zì pod tìmto jmènem filosofick Ëasopis.) 113
4. P eklad a struktura Ñgavagaiì vztahuje ke kr lìkovi nebo k louce, vöak nenì tïûkè rozhodnout: staëì pozorovat projevy domorodc za situace, kdy jsou konfrontov ni s kr lìkem jinde neû na louce nebo kdy jsou konfrontov ni s loukou bez kr lìk. Co vöak udïl me za situace, kdy vïci, mezi kter mi m me rozhodnout, se prostï nemohou vyskytovat jedna bez druhè? P edstavme si, Ìk Quine, ûe m me rozhodnout, zda je spr vnè p ekl dat v raz Ñgavagaiì jako Ñkr lìkì nebo jako ÑneoddÏlen Ë st kr lìkaì. 140 Kdykoli je p Ìtomen kr lìk, je p Ìtomna i nïjak neoddïlen Ë st kr lìka (konkrètnï mnoho takov ch Ë stì); a kdykoli ukazuji na kr lìka, ukazuji i na neoddïlenou Ë st kr lìka. Zd se, ûe eöenì je prostï ve zjiötïnì, zda jeden kr lìk je pro domorodce ÑjednÌm gavagaiì Ëi Ñmnoha gavagaiì (jestliûe jednìm, pak jde z ejmï opravdu o kr lìka, jestliûe mnoha, jde o Ë sti); a obecnïji co domorodec povaûuje za Ñjedenì objekt, a co za Ñmnohoì objekt. Abychom tohle zjistili, museli bychom ovöem uû vïdït, kter slova v eëi domorodc odpovìdajì naöim slov m Ñjedenì a Ñmnohoì; a to z ejmï zase stïûì m ûeme zjistit jinak neû pozorov nìm, jak slova domorodec pouûìv, kdyû je konfrontov n s jednìm objektem, a jak, kdyû se setk v s vìce objekty. Jenomûe, abychom mohli zjistit toto, museli bychom z ejmï dok zat rozliöit, kdy domorodec nïco bere za celek (jeden objekt) a kdy za souhrn Ë stì (mnoho objekt ) ñ tedy nap Ìklad kdy bere kr lìka za celek a kdy za souhrn Ë stì. Avöak to je z ejmï pr vï to, k Ëemu jsme se p vodnï chtïli dopracovat: cel problèm s p ekladem Ñgavagaiì je v tom, ûe nevìme, zda m p i jeho uûitì domorodec,na myslië kr lìka jako celek, nebo jako soubor Ë stì (a stejnè je to z ejmï v p ÌpadÏ vöech ostatnìch obdobn ch v raz ). Abychom tedy mohli tìmto zp sobem rozhodnout, zda Ñgavagaiì oznaëuje skuteënï kr lìka Ëi jeho Ë st, museli bychom uû totèû dop edu vïdït (nebo bychom to museli vïdït o nïjakèm jinèm, obdobnèm v razu). To je podle Quina bludn kruh, a tedy reductio ad absurdum p edpokladu, ûe m ûeme skuteënï nïjak jednoznaënï rozhodnout, zda domorodcovo Ñgavagaiì,ve skuteënostië znamen kr lìka nebo neoddïlenou Ë st kr lìka. 140 TÌm se myslì jak koli Ë st kr lìka ve smyslu prostorovèho tvaru. PodobnÏ by se dalo uvaûovat i o p ekladu Ñstadium kr lìkaì ve smyslu ËasovÏ omezenè etapy v ûivotï kr lìka. 114
4.2 NeurËitost reference a ontologick relativita Quinova teze neurëitost p ekladu tak Ìk, ûe existujì netrivi lnï r znè (to jest vz jemnï se vyluëujìcì), a p itom,stejnï spr vnèë (v tom smyslu, ûe nelze nijak rozhodnout, kter z nich je spr vnïjöì) zp soby p ekladu z jednoho jazyka do druhèho. P Ìpad s kr lìkem je jenom jednou z jednoduch ch (moûn aû p Ìliö jednoduch ch) ilustracì takovè neurëitosti; avöak pr vï tento p Ìpad je podstatn z hlediska toho, co n s zde zajìm. 4.2 NeurËitost reference a ontologick relativita P edstavme si nynì, ûe se jazyk domorodc, o kter ch byla eë, shodou okolnostì podob naöemu jazyku. P edstavme si, ûe ono slovo, kterè jsme je slyöeli vyslovovat v p Ìtomnosti kr lìka, neznì Ñgavagaiì, ale Ñkr lìkì. Na p edchozì vaze se tìm nic nemïnì: zda je spr vnè p eloûit jejich v raz Ñkr lìkì naöìm v razem Ñkr lìkì nebo naöìm ÑneoddÏlen Ë st kr lìkaì nelze, stejnï tak jako p edtìm, rozhodnout. M ûeme si dokonce p edstavit situaci, kdy cel jazyk domorodc znì docela jako n ö jazyk, a kdy vöechno, co na jejich uûìv nì jejich jazyka m ûeme pozorovat, odpovìd naöemu uûìv nì naöeho jazyka. TÌm se st le nic nemïnì na faktu neurëitosti p ekladu: p i vaze, kterou jsme ke konstatov nì neurëitosti doöli, jsme totiû neëinili û dnè p edpoklady o tom, jak jazyk domorodc znì, a tomu, aby znïl jako ten n ö, tedy nic nebr nì. Jestli ovöem domorodci uûìvajì stejnè v razy jako my a jestli je uûìvajì tak, ûe nelze pozorovat rozdìl mezi jejich a naöìm uûitìm, pak jistï uëinìme z vïr, ûe domorodci skuteënï mluvì naöìm jazykem. M ûe b t takov z vïr nespr vn? JistÏ, m ûe to b t z vïr p ed- Ëasn, m ûeme se pozdïji p esvïdëit, ûe podobnost jejich jazyka s tìm naöìm je p ece jenom pouze Ë steën. Ale mohl by b t takov n zor nespr vn, i kdyby ölo o naprostou shodu nad veökerou pochybnost (alespoú do tè mìry, do jakè pro n s nïco, co se dïje ve svïte kolem n s, nad veökerou pochybnost v bec b t m ûe)? Pokud bychom takovou moûnost p ipustili, znamenalo by to, ûe bychom tìm pop eli, ûe by si nïkdo nïkdy mohl b t jist, ûe nïkdo jin hovo Ì tìmtèû jazykem jako on ñ a to se zd b t absurdnì. M ûe umït Ëesky znamenat nïco vìce neû spr vnï a,rozumnïë uûìvat ËeskÈ vïty? Quine Ìk, ûe ne: jazyk podle nïj nem ûe b t niëìm jin m neû 115
4. P eklad a struktura souborem dispozic k urëitèmu druhu chov nì (totiû uûìv nì jazyka); protoûe jazyk se zjevnï d nauëit, a uëenì nem ûe spoëìvat v niëem jinèm neû v pozorov nì a napodobov nì chov nì tïch, kdo jej uû umïjì. Kdyby k jazyku mïlo podstatn m zp sobem pat it nïco, co je,uvnit ë hlav mluvëìch, byla by jeho nauëitelnost z hadou ñ jeden ËlovÏk druhèmu, ani svèmu uëiteli, do hlavy nevidì. Quine 141 tedy konstatuje, ûe zatìmco v psychologii behavioristy b t m ûeme, ale nemusìme, v ot zce jazyka nem me na vybranou, neboù kaûd z n s se jazyku nauëil prost ednictvìm pozorov nì jazykovèho chov nì ostatnìch lidì (p ÌpadnÏ pomocì toho, ûe tito ostatnì lidè pozorovali jeho jazykovè chov nì a opravovali ho). 142 Nechceme-li tedy p ijmout bezv chodnï skeptick z vïr, ûe ËlovÏk nikdy nem ûe skuteënï zjistit, zda nïkdo jin doopravdy rozumì nïjakèmu jazyku, musìme ono rozumït jazyku ch pat prostï jako spr vnï s jazykem zach zet. Z tèto vahy plyne, ûe neurëitost p ekladu platì v jistèm smyslu i pro dva mluvëì tèhoû jazyka. To, zda jin ËlovÏk rozumì slovem Ñkr lìkì kr lìka anebo zda jìm rozumì neoddïlenou Ë st kr lìka, nelze ve svè podstatï rozhodnout o nic lèpe, neû lze rozhodnout, co rozumì domorodec slovem Ñgavagaiì. Zd se, ûe tahle vaha vede k z vïru, ûe nem ûeme nikdy poznat, k Ëemu se slova v stech jinèho ËlovÏka skuteënï vztahujì, a ûe tedy nelze rozhodnout, zda nïkdo jin sv mi slovy myslì totèû co j ñ a ûe spojenì slova s jeho v znamem je tedy nïco naprosto z hadnèho. Takov z vïr by vöak byl un hlen : to je totiû p esn opak toho, co chce Quine demonstrovat. To, ûe ËlovÏk pozn, ûe jin hovo Ì tìmtèû jazykem jako on, 141 W. V. O. Quine, The Pursuit of Truth, str. 37ñ38. 142 Tyto Quinovy n zory vyvolaly ostrou kritiku Noama ChomskÈho (Quineís Empirical Assumptions, in: D. Davidson, J. Hintikka [vyd.], Words and Objections, Dordrecht 1975), kter m behaviorismus za neudrûiteln a m za nepochybnï prok zan fakt to, ûe podstatn Ë st jazyka musì b t nutnï vrozen. ProblÈm je ovöem v tom, ûe Chomsky povaûuje za j dro jazyka jeho syntax (a jeho argumenty na podporu vrozenosti se t kajì tèmï v hradnï gramatick ch pravidel), zatìmco Quine povaûuje problematiku syntaxe ze svèho hlediska za zcela nepodstatnou. (Chomsky m ovöem pravdu, ûe nïkterè Quinovy v roky o uëenì se jazyku znì jako neudrûiteln zjednoduöenì.) K ChomskÈho n zor m se kr tce vr tìme jeötï v poslednì kapitole tèto knihy. 116
4.2 NeurËitost reference a ontologick relativita ûe se s nìm dohovo Ì a ûe tedy pochopì, co ten druh sv mi slovy myslì, povaûuje Quine za nezpochybnitelnou skuteënost, o kterè se kaûd z n s mnohokr t dennï p esvïdëuje. Co majì Quinovy p Ìklady ve skuteënosti uk zat, je to, ûe smysl tvrzenì typu Ñ,gavagaië oznaëuje kr lìkaì a Ñ,gavagaië oznaëuje neoddïlenou Ë st kr lìkaì (ale i Ñ,kr lìkë oznaëuje kr lìkaì a Ñ,kr lìkë oznaëuje neoddïlenou Ë st kr lìkaì) je z sadnï problematick a ûe takov dvï tvrzenì dokonce nïkdy nemusì b t v rozporu (aniû by to ovöem znamenalo, ûe kr lìk a neoddïlen Ë st kr lìka nejsou dvï r znè vïci). Abychom tento zd nlivï paradoxnì z vïr osvïtlili, p edstavme si n sledujìcì situaci. P edstavme si ËlovÏka, kter by analyzoval Ëesk pozdrav ÑDobr denì a p iöel by s n sledujìcì teoriì: ÑPrvnÌ Ë st tohoto pozdravu,,dobr...ë, m ûe ve skuteënosti fungovat t emi r zn mi zp soby: m ûe to b t p edehra pozdravu, nebo to m ûe b t zaë tek pozdravu, nebo to m ûe b t cel pozdrav. TakÈ druh Ë st,,... denë m ûe fungovat t emi zp soby: to m ûe b t buôto dohra pozdravu, nebo konec pozdravu, nebo to takè m ûe b t cel pozdrav. Protoûe spojenì tïchto dvou Ë stì, jak se zd, fakticky vìcemènï vûdy funguje jako pozdrav, je tomu v kaûdèm jednotlivèm p ÌpadÏ vûdy buôto tak, ûe,dobr...ë tvo Ì p edehru a,... denë vlastnì pozdrav, nebo ûe,dobr...ë tvo Ì zaë tek a,... denë konec pozdravu, anebo tak, ûe,dobr...ë tvo Ì vlastnì pozdrav a,... denë jeho dohru. Kter z tïchto situacì ovöem v konkrètnìm p ÌpadÏ nast v, musì b t p edmïtem studia.ì Co bychom takovèmu ËlovÏku ekli? JistÏ bychom se ho snaûili p esvïdëit, ûe vym ölì pseudoproblèmy; ûe rozliöovat mezi tìm, zda je v nïëìch stech ÑDobr...ì p edehrou pozdravu, zaë tkem pozdravu Ëi cel m pozdravem ned v û dn rozumn smysl, ûe jedin m skuteën m faktem, kter tu je, je to, ûe celè ÑDobr denì je pozdravem. P esvïdëovali bychom ho tedy, ûe tvo it p edehru pozdravu, tvo it zaë tek pozdravu a tvo- it cel pozdrav jsou ve skuteënosti jenom zd nlivï r znè vïci ñ a pr vï v tomto smyslu se n s Quine pokouöì p esvïdëit, ûe znamenat kr lìka a znamenat neoddïlenou Ë st kr lìka ve skuteënosti nejsou dvï r znè vïci. Vöe, co se d o souslovì ÑDobr denì podloûenï konstatovat, je to, ûe funguje jako pozdrav, a pro to, abychom rozliöovali nïjakè specifiëtïjöì funkce jeho Ë stì, nem me v empiricky zjistiteln ch faktech û dnou oporu. PodobnÏ vöe, co se d konstatovat o v roku Ñgavagaiì, je to, ûe je urëit m zp sobem v - z n na kr lìky (ale tìm nutnï i na Ë sti kr lìk ) ñ a pro rozliöov nì 117
4. P eklad a struktura nïjak ch specifiëtïjöìch funkcì Ñgavagaiì jako jmèna tu opït nenì û dn empirick opora. Trvat na tom, ûe v kterèmkoli z tïchto p Ìpad musìme mezi onïmi alternativami rozhodnout, by bylo jako trvat na tom, ûe musìme rozhodnout, kte Ì z lidì, kte Ì na sobï majì norm lnï obleëen kab t, ho na sobï majì skuteënï norm lnï, a kte- Ì ho majì jenom zd nlivï norm lnï v d sledku toho, ûe na sobï ho majì dvojn sobnï naruby. Co tyto vahy naznaëujì, je to, ûe je z sadnï problematickè postulovat takovou charakteristiku jazyka, kter by nebyla odhaliteln pozorov nìm toho, jak m zp sobem je jazyk uûìv n. Takûe vìme-li, ûe dva mluvëì uûìvajì nïjakè slovo (t eba slovo Ñgavagaiì nebo slovo Ñkr lìkì) zcela stejn m zp sobem, nenì podle Quina uû û dn prostor pro to, abychom se mohli jeötï navìc pt t, zda tìmto slovem rozumïjì,skuteënï totèûë. Fakt, ûe obecnï nelze jednoznaënï urëit, k Ëemu v razy naöeho jazyka takto odkazujì, naz v Quine neurëitostì reference (indeterminacy of reference). PodstatnÈ je, ûe neurëitost reference, stejnï tak jako neurëitost p ekladu, nenì z leûitostì nïjakè omezenosti naöich schopnostì: reference prostï nenì urëit v tom smyslu, v jakèm se jevì nekritickèmu pohledu (tj. pohledu podlèhajìcìmu m tu muzea). 143 Konstatov nì neurëitosti reference tedy nevede k û dnè,sèmantickè skepsië (Ñnem ûeme nikdy vïdït, co naöe slova ve skuteënosti znamenajì!ì); vede pouze k z vïru, ûe v znam takto pojatèho pojmu reference pro sèmantiku je problematick. NeurËitost reference je pak jenom speci lnìm p Ìpadem toho, co Quine naz v ontologickou relativitou (ontological relativity): faktu, ûe mluvit o tom, co znamenajì v razy nïjakèho jazyka, m smysl jenom relativnï k nïjakèmu jinèmu jazyku a k p ekladu z toho prvnìho do toho druhèho. ÿekneme-li Ñ,gavagaië znamen kr lìkì, pak to nem ûe znamenat nic jinèho neû to, ûe existuje p ijateln p eklad jazyka domorodc do Ëeötiny, p i kterèm se Ñgavagaiì p ekl d jako Ñkr lìkì. ÑOt zka tvaru,co je F?ë,ì Ìk Quine, 144 Ñm ûe b t zod- 143 To je takè d vod, proë Quine opustil sv j p vodnì termìn nevymezitelnost reference (inscrutability of reference). TermÌn nevymezitelnost se totiû na rozdìl od termìnu neurëitost zd naznaëovat, ûe problèm spoëìv v naöì neschopnosti referenci vymezit. 144 W. V. O. Quine, OROE, str. 50. 118
4.3 Jazyk a myölenì povïzena jedinï uûitìm dalöìho v razu:,f je G.ë Ta odpovïô d v jenom relativnì smysl: smysl relativnì k nekritickèmu p ijetì,gë.ì Konstatuji-li, ûe domorodcovo slovo Ñgavagaiì znamen kr lìk, pak tìm Ìk m, ûe slovo Ñgavagaiì m ûe b t do Ëeötiny p eloûeno jako Ñkr lìkì; a m m-li za to, ûe toto konstatov nì Ìk nïco vìce, pak je to jenom proto, ûe prostï p edpokl d m, ûe v raz Ñkr lìkì m ten v znam, kter bïûnï v ËeötinÏ m. 4.3 Jazyk a myölenì Tady se uû ale moûn mnoh Ëten oöìv, protoûe m st le (p es ujiöùov nì o opaku) pocit, ûe se n m Quine snaûì vnutit absurdnì p edstavu, ûe ËlovÏk nem ûe vïdït, o Ëem mluvì. Zd se b t p ece z ejmè, ûe mluvit o kr lìkovi je nïco docela jinèho neû mluvit o neoddïlenè Ë sti kr lìka! A ËeskÈ slovo Ñkr lìkì p ece oznaëuje kr - lìka, a ne neoddïlenou Ë st kr lìka! Zamysleme se tedy nad ot zkou, co p esnï m ûe b t myöleno tìm, kdyû se ekne, ûe nïjakè slovo znamen kr lìk Ëi oznaëuje kr lìka. Zd se, ûe takov v rok hovo Ì o nïjakèm intimnìm spojenì mezi tìmto slovem a kr lìky nebo nïjakou,kr lìkovitostìë. Quine ovöem nepopìr, ûe i takto se na vïc lze dìvat; trv jenom na tom, ûe jak koli takov vztah nem ûe b t d n niëìm jin m neû tìm, jak je to slovo, o kterè jde, pouûìv no v r mci jazyka, do nïhoû pat Ì. Kdyû se uëìme jazyku, nepozorujeme û dn vl kna vedoucì od slov k vïcem; pozorujeme jazykovè chov nì kompetentnìch mluvëìch, a vidìme-li pak jazyk jako zaloûen na vztazìch mezi slovy a vïcmi, m ûe b t tato p edstava jedinï,vydestilov naë z poznatk o takovèm chov nì. A Quine se sv m myölenkov m experimentem snaûì uk zat, ûe je-li tomu tak, pak nem ûeme nikdy rozhodnout, zda je spr vnè vèst,sèmantickè vl knoë od slova Ñgavagaiì ke kr lìk m nebo k neoddïlen m Ë stem kr lìk. Ale to, co slovo znamen, m ûe nïkdo st le namìtat, nenì d no (jenom) tìm, jak se uûìv, ale tìm, co se jìm vyjad uje, co jìm jeho mluvëì mìnì! To, ûe Ñkr lìkì znamen kr lìka, a ne neoddïlenou Ë st kr lìka, je p ece d no tìm, jak toto slovo ten, kdo ho uûìv, myslì! J p ece vìm, zda slovem Ñkr lìkì myslìm kr lìka nebo neoddïlenou Ë st kr lìka; a analogicky musì i domorodec vïdït, zda sv m Ñgavagaiì myslì to Ëi ono. N mitky tohoto druhu proti Quinov m z vï- 119
4. P eklad a struktura r m vznesl nap Ìklad John Searle: 145 podle toho je slovo o nïjakè vïci (t eba o kr lìkovi) dìky tomu, ûe vyjad uje nïjakou ment lnì entitu (nïjak,obsah myölenìë), kter je o tèto vïci svou podstatou. To je podle Searlova n zoru d no tìm, ûe ment lnì entity jsou o vïcech inherentnï, je to prostï zp sob jejich existence. MyölenÌ je podle nïj (podobnï jako p ed nìm podle Husserla a p edtìm podle Brentana) prostï charakterizov no intencionalitou, totiû pr vï faktem, ûe kaûd myölenka je o nïëem. 146 Co to ale znamen, kdyû ekneme, ûe nïkdo myslel nïjak m slovem kr lìka? Kdy nïco takovèho Ìk me? BÏûnou situacì, ve kterè takov obrat pouûijeme, je situace, kdy jsme omylem pouûili nïjakèho nespr vnèho slova. NÏkdo n m nap Ìklad ukazuje svou kr lìk rnu, a kdyû chceme nïkter z p edv dïn ch exempl pochv lit, p ijde n m na jazyk nespr vnè slovo a my vyhrkneme: ÑTo je pïkn zajìc!ì Kdyû jsme pak opravov ni, ekneme, ÑJ vìm, j jsem tìm slovem,zajìcë ve skuteënosti myslel kr lìka.ì TÌm chceme Ìci: ÑPouûil jsem slova,zajìcë, ale ve skuteënosti jsem chtïl pouûìt slova,kr lìkëì. Konstatov nì, ûe nïkdo nïjak m slovem nïco myslel (t eba kr lìka), tedy m ûe b t, v tomto kontextu, vykl d no zcela neproblematicky jako konstatov nì toho, ûe chtïl nebo mohl pouûìt nïjakè slovo (Ñkr lìkì). Ch pu-li ovöem,myslet nïco nïjak m slovemë takto, pak nenì pochyb o tom, ûe eknu-li Ñkr lìkì (a nenì-li to p e eknutì), pak tìm (zcela trivi lnï) myslìm kr lìka ñ myslet slovem kr lìka totiû v tomto smyslu neznamen nic jinèho neû chtìt Ìci Ñkr lìkì. Obdobn situace nastane, kdyû je ve h e vìce jazyk. Kdyby se nap Ìklad pr vï uveden dialog odehr val v angliëtinï a kdyby byl jeho svïdkem nïjak»ech, kter by nerozumïl dob e anglicky a pak by chtïl vysvïtlit, k jakèmu nedorozumïnì doölo, ekli bychom mu: ÑPouûil jsem slovo,hareë, kterè znamen zajìc, ale myslel jsem jìm kr lìkaì. TeÔ tìm ovöem ne Ìk me, ûe jsem v tom p vod- 145 Viz nap. J. Searle, Indeterminacy, Empiricism and the First Person, in: Journal of Philosophy, 84, 1987, str. 123ñ146. 146 Searle, (Intentionality, Cambridge 1983, str. 1), Ìk : ÑIntencionalita je ta vlastnost mnoha ment lnìch stav a ud lostì, dìky kterè jsou zamï eny na objekty a stavy vïcì ve svïtï Ëi dìky kterè jsou o tïchto objektech a stavech.ì 120
4.3 Jazyk a myölenì nìm rozhovoru chtïl pouûìt slova Ñkr lìkì ñ Ìk me tìm, ûe jsem chtïl pouûìt anglickè slovo, kterè svèmu ËeskÈmu p Ìteli p ibliûuji jeho Ëesk m p ekladem Ñkr lìkì, tedy slovo Ñrabbitì. ÿeknu-li v tomto smyslu o domorodci, ûe sv m slovem Ñgavagaiì myslì kr - lìka, Ìk m tìm, ûe ekl slovo, kterè j p ekl d m jako Ñkr lìkì, a ûe ho opravdu Ìci chtïl (p ÌpadnÏ ûe ekl slovo jinè, avöak ûe toto slovo se zd b t tìm, co skuteënï Ìci chtïl). V tomto smyslu je tedy to, co domorodec sv m Ñgavagaiì myslì, d no mou p ekladovou p ÌruËkou (plus tìm, zda se p e ekl, nebo ne) ñ a k rozhodnutìm mezi r zn mi p ekladov mi p ÌruËkami n m tak pomoci nem ûe. Zast nce intencionalistickè teorie v znamu, jakou p edloûil Searle, ale jistï namìtne, ûe tohle nenì ten spr vn smysl obratu Ñmyslet nïco nïjak m v razemì. Ten prav a podstatn smysl se podle nïj vztahuje k faktu, ûe mysl v aktu,vyslovenì v razu v takovèm a takovèm smysluë tento v raz skuteënï propojì s nïëìm nejazykov m. MyslÌm-li slovem Ñkr lìkì kr lìka, nejde o to, ûe chci skuteënï Ìci Ñkr lìkì, jde o to, ûe svou mysl p i vy ËenÌ tohoto slova nïjak zamï uji na kr lìky Ëi na kr lìkovitost (a nikoli na neoddïlenè Ë sti kr lìk Ëi na,kr lìkoë sùovitostë). Co to ale m ûe znamenat p i vyslovenì slova Ñkr lìkì zamï it mysl na kr lìky? Mohlo by se zd t, ûe by to mohlo znamenat nïco takovèho, jako postavit si p ed sv j,vnit nì zrakë nïjak obraz, obraz kr lìka. Takov odpovïô je vöak stïûì udrûiteln : M m-li slovem Ñkr lìkì myslet skuteënï kr lìka, a nikoli t eba hnïdèho kr lìka nebo ËernÈho kr lìka, nesmïl by mìt takov obr zek kr lìka û dnou barvu; podobnï by nesmïl, nechci-li myslet t eba velkèho kr lìka, mìt ani û dnou velikost, a nakonec tedy v bec û dnou vlastnost. Co by to ale bylo, obr zek kr lìka, kter nem û dnou barvu, velikost, tvar a v bec û dnou vlastnost? Bylo by to v bec nïco? A jestliûe ano, proë bychom si pak o tom mïli myslet, ûe je to kr - lìk? NavÌc i kdybychom pominuli tuto n mitku, m me-li p ed vnit nìm zrakem kr lìka, m me tìm nutnï p ed vnit nìm zrakem i neoddïlenou Ë st kr lìka (konkrètnï mnoho takov ch Ë stì). Celou Quinovu argumentaci pak m ûeme, mutatis mutandis, p enèst ze vztahu mezi slovy a skuteën mi kr lìky na vztah mezi slovy a,kr lìky p ed vnit nìm zrakemë; a quinovsk problèm nemoûnosti mezi tïmito dvïma entitami ostenzivnï rozliöit se jenom p en öì zvenku dovnit, p ed,vnit nì zrakë. To je samoz ejmï jenom dalöìm d sledkem toho, 121
4. P eklad a struktura ûe tato argumentace nepoukazuje na nerozliöitelnost mezi dvïma r zn mi vïcmi, kter by spoëìvala v nïjakè omezenosti nïjakè lidskè schopnosti, ale na iluzornost p edstavy, ûe to skuteënï jsou dvï r znè vïci. To znamen, ûe tìm, co v mysli spojujeme se slovem, kdyû tìmto slovem myslìme kr lìka, m ûe stïûì b t, m -li akt,myölenì kr lìkaë roz eöit quinovskou neurëitost reference, nïco takovèho jako obr - zek Ëi p edstava. 147 Co to tedy m b t? Zast nce intencionalistickè teorie v znamu asi ekne, ûe je to nïco, co nelze dost dob e pojmovï uchopit, a ûe pr vï proto musìme br t intencionalitu jako d le neanalyzovateln, primitivnì pojem. 148 To je pak mìsto, kde se jeho a Quinova cesta rozch zejì. Quine totiû povaûuje za naprosto nep ijatelnè povaûovat tak neuchopiteln a problematick pojem, jako je intencionalita, za nevysvïtliteln n stroj vysvïtlov nì vöeho ostatnìho. Konstatuje: Brentanovu tezi [o neredukovatelnosti intencion lnìho diskursu] lze ch pat buôto jako doklad nezbytnosti intencion lnìch vyj d enì a d leûitosti autonomnì vïdy zab vajìcì se intencemi, 147 To ovöem souvisì s tìm, co bylo konstatov no uû v oddìle 1.3. Viz tèû pozn. 26. 148 SearlovskÈ ch p nì jazyka vede na obecnïjöì rovinï k n mitce, ûe rozumït slovu nutnï znamen nïco vìc neû jenom b t s nìm schopen spr vnï zach zet. Na podporu tèto n mitky uv dì Searle sv j slavn,myölenkov experimentë s,ëìnsk m pokojemë: p edstavme si, ûe do nïjakèho pokoje zav eme ËlovÏka, kter neumì ani slovo ËÌnsky, ale vybavìme ho pravidly, kter mu umoûnì, kdykoli je mu okènkem pod na ot zka v ËÌnötinÏ, na ni sestavit rozumnou odpovïô ñ aniû by ovöem rozumïl jedinèmu slovu ot zky nebo odpovïdi. Takov ËÌnsk pokoj pak reaguje docela jako»ìúan, a p esto by bylo absurdnì, konstatuje Searle, hovo it o nïjakèm porozumïnì. Tento Searl v p Ìklad ale m ûe b t ponïkud zav dïjìcì ñ opìr se totiû o p edstavu, ûe ËlovÏka v ËÌnskÈm pokoji by skuteënï staëilo vybavit nïjakou dostateënï objemnou knihou pravidel, aby dok zal spr vnï odpovìdat. UvÏdomme si ale, jak pravidla by asi musel mìt k dispozici, aby dok zal sestavovat rozumnè a konzistentnì odpovïdi na jakèkoli smysluplnè ot zky! Zd se, ûe nïco takovèho by mohl dok zat nanejv ö s po- ËÌtaËem vybaven m nïjak m softwarem, jak my dosud zn me jenom ze sci-fi rom n. A je pak doopravdy tak jasnè, ûe o systèmu takovè komplexity, kter by tohle vöechno dok zal zvl dnout, by nebylo moûnè Ìkat, ûe je,mozkemë a p ipisovat mu nïco jako,rozumë Ëi,myölenÌë? 122
4.3 Jazyk a myölenì nebo jako doklad toho, ûe intencion lnì vyj d enì nemajì û dn pevn z klad a ûe vïda zab vajìcì se intencemi je pr zdn. J na rozdìl od Brentana volìm ten druh p Ìstup. Br t intencion lnì v razivo za hotovou vïc znamen, jak jsme vidïli, postulovat, ûe p ekladovè vztahy jsou nïjak objektivnï platnè, i kdyû jsou vzhledem k souhrnu eëov ch dispozic principi lnï neurëitè. TakovÈ postulov nì se z vïdeckèho hlediska jevì m lo p Ìnosn m, nenì-li k nïmu lepöì d vod neû ten, ûe jsou ty postulovanè p ekladovè vztahy tïmi, kdo se zab vajì sèmantikou a intencemi, p edpokl d ny. 149 KromÏ tohoto tu jsou ovöem obecnïjöì a principi lnïjöì problèmy. Na ty, kterè jsou spojenè obecnï s n zorem, ûe v znam je d n nï- ËÌm, co je,v hlavïë mluvëìch, jsme pouk zali uû v kapitole 1. DalöÌ vïcì je, ûe jak jsme vidïli, m ûe-li b t z hypotèz Ñ,gavagaië znamen kr lìkì a Ñ,gavagaië znamen neoddïlenou Ë st kr lìkaì pravdiv nejv öe jedna (podle toho, zda je myölenka, kterou domorodci spojujì s v razem Ñgavagaiì, intencion lnï zamï ena na,kr lìkovitostë, nebo na,kr lìkoë sùovitostë), pak nem me û dnou öanci zjistit, jak tomu doopravdy je, a nem me tedy öanci jazyk domorodc skuteënï rozöifrovat. (M ûeme se samoz ejmï domorodc zeptat, co kter m v razem mìnì, ale to n m m ûe b t sdïleno samoz ejmï zase jenom prost ednictvìm slov, a aby n m to bylo k nïëemu, museli bychom samoz ejmï zn t v znam tïchto slov, tedy vïdït, co domorodci jimi mìnì. TÌmto zp sobem bychom tedy to, co domorodci skuteënï mìnì nïjak m slovem, mohli zjistit ñ s trochou ötïstì ñ jedinï tehdy, kdyû bychom uû vïdïli, co mìnì nïjak mi jin mi slovy.) 150 A pointou Quinova p Ìkladu je doloûenì toho, ûe podklady pro rozhodnutì mezi Ñ,gavagaië znamen kr lìkì a Ñ,gavagaië znamen neoddïlenou Ë st kr lìkaì n m nem ûe dodat nic z toho, co domorodci ÌkajÌ a dïlajì a co my m ûeme pozorovat. 149 W. V. O. Quine, WO, str. 221. 150 Ono Ñs trochou ötïstìì poukazuje na to, ûe tohle se m ûe poda it jedinï tehdy, kdyû domorodci dok ûì vysvïtlit, co onìm slovem mìnì, pomocì nïjak ch jin ch slov ñ v opaënèm p ÌpadÏ by p edpokladem pro zjiötïnì, co domorodci tìmto slovem mìnì, z ejmï muselo b t to, ûe bychom uû vïdïli, co mìnì pr vï tìmto slovem. 123
4. P eklad a struktura NavÌc jak jsme zd raznili, totèû platì nejenom pro domorodè mluvëì dosud nezn mèho jazyka, ale pro jakèkoli mluvëì; a kdybychom p istoupili na searlovsk n zor, museli bychom tedy uëinit z vïr, ûe nikdo nikdy nem ûe vïdït, o Ëem kdokoli jin neû on s m ve skuteënosti hovo Ì. Ban lnì fakt, ûe se s jin mi lidmi zpravidla bez potìûì domluvìme, by se tak stal naprosto z hadn m. A navìc kdybychom chtïli v znam zaloûit na intenci, museli bychom, jak uû jsme p ipomenuli, Ëelit i tïm protiintuitivnìm d sledk m psychologismu v sèmantice, kterè jsme naznaëili v prvnì kapitole. 151 4.4 P eklad a struktura Protoûe Quinovy v vody b vajì tak Ëasto dezinterpretov ny, zd raznïme jeötï jednou, co Quine ne Ìk. Jak uû jsme ekli, Quine v û dnèm p ÌpadÏ ne Ìk, ûe nevìme, Ëi nem ûeme vïdït, o Ëem mluvìme. Ne Ìk, ûe nem ûeme vïdït, zda nïkdo nïjak m slovem myslì kr lìka Ëi neoddïlenou Ë st kr lìka; tvrdì naopak, ûe p edstava, ûe by existoval nïjak aspekt v znamu, kter bychom principi lnï nemohli poznat, je oëividnï nep ijateln. Quinova teze neurëitosti p ekladu tedy takè ne Ìk, ûe nikdy nem ûeme spr vnï p eloûit nezn m jazyk ñ ûe pojmovè v bavy r zn ch jazyk se od sebe nutnï natolik liöì, ûe jeden na druh p evèst prostï nelze (tohle se nïkdy naz v Sapir-Whorfovou tezì jazykovè relativity). Tato myölenka sice moûn nenì Quinovi zcela cizì, v û dnèm p ÌpadÏ ale nenì tìm, o co jde v p ÌpadÏ jeho tezì o neurëitosti. Abychom jeötï n zornïji objasnili, co je pointou tïchto tezì, a abychom to uvedli do souvislosti s problèmem strukturalismu, zamysleme se znovu nad tìm, co to vlastnï znamen, kdyû tvrdìme nïco takovèho jako (1): Ñkr lìkì (v ËeötinÏ) znamen (oznaëuje) kr lìk(a) (1) Naöe p edchozì vahy n s dovedly k z vïru, ûe tohle nem ûe znamenat, ûe mluvëì Ëeötiny m p i vyslovov nì v razu Ñkr lìkì nïjak specifick obsah mysli ñ jednak proto, ûe v znam jako nïco bytostnï intersubjektivnìho nem ûe b t d n tìm, co je uzav eno v mys- 151 DalöÌ argumenty proti intencionalistickèmu zaloûenì sèmantiky uv dì J. Rosenberg, Linguistic Representation, Dordrecht 1976. 124
4.4 P eklad a struktura lìch mluvëìch, a jednak proto, ûe nenì jasnè, jak by mohl nïjak takov obsah mysli v znam fixovat. M tedy (1) v bec nïjak dobr smysl? Jeden dobr, byù trivi lnì smysl tu jistï je. (1) je z ejmï v rokem o nïjakèm jazyce (konkrètnï o jazyce, ze kterèho je vzato slovo Ñkr lìkì, tedy o ËeötinÏ), kter je v nïjakèm jazyce formulov n (konkrètnï opït v ËeötinÏ); a jednìm ze zp sob, jak se na nïj dìvat, je vidït v nïm pr vï vysvïtlenì nïëeho z jazyka, o kterèm tento v rok je (,objektovèho jazykaë Ëili,jazyka-p edmïtuë), prost ednictvìm jazyka, ve kterèm je formulov n (,metajazykaë). 152 Tento v rok tedy de facto ukazuje, ûe (ËeskÈ) slovo Ñkr lìkì m ûeme (Ëesky) vysvïtlit prost ednictvìm slova Ñkr lìkì; Ëili ûe Ñkr lìkì m ûeme p eloûit (z Ëeötiny do Ëeötiny) jako Ñkr lìkì. To je ovöem trivialita, proti kterè asi nebude nikdo nic namìtat. Quinovy vahy vöak ukazujì, ûe vedle tohoto p irozenèho,,homofonnìhoë p ekladu jsou moûnè i jinè,,zvr cenèë p eklady Ëeötiny do Ëeötiny: nap Ìklad takov, p i kterèm se Ñkr lìkì p eloûì jako ÑneoddÏlen Ë st kr - lìkaì. S pouûitìm takovèhoto,zvr cenèhoë p ekladu m ûe b t tedy v raz Ñkr lìkì vysvïtlen i pomocì v razu ÑneoddÏlen Ë st kr lìkaì; a Ñkr lìkì tedy v tomto smyslu m ûe znamenat neoddïlenou Ë st kr lìka. Co Quine odmìt, je p istoupit na to, ûe (1) by mïl b t ch p n ne jako v rok o vztahu mezi dvïma slovy Ëi dvïma jazyky, ale jako v rok o vztahu mezi slovem a nïëìm nejazykov m; t eba mezi slovem Ñkr lìkì a kr lìky nebo,kr lìkovitostìë. SnaûÌme-li se totiû to, k Ëemu se v razy takto vztahujì, nïjak jednoznaënï urëit, narazìme na potìûe, kterè ilustruje Quin v myölenkov experiment a kterè Quine pokl d za nep ekonatelnè. Je tedy z quinovskèho pohledu nïjak vysvïtliteln nepopirateln intuice, ûe Ìk m-li kr lìk, myslìm tìm kr lìka, a ne neoddïlenou Ë st kr lìka? VöimnÏme si, ûe by nebylo moûnè p ekl dat Ëeötinu do Ëeötiny tak, ûe by se vöechna slova p eloûila homofonnï, jenom slovo Ñkr lìkì by se p eloûilo jako ÑneoddÏlen Ë st kr lìkaì a na- 152 RozliöenÌ mezi objektov m jazykem a metajazykem poch zì od Alfreda TarskÈho. Toto rozliöenì se uk zalo jako nezbytnè pro TarskÈho anal zu pojmu pravdy (kterou se budeme zab vat v n sledujìcì kapitole) a od tè doby se stalo standardnì souë stì pojmovè v bavy modernì logiky a filosofie jazyka. 125
4. P eklad a struktura opak. To by totiû vedlo k tomu, ûe kdyby nap Ìklad nïkdo uvidïl kr lìka a zvolal Ñmnoho Ë stì kr lìka!ì, p eloûili bychom to jako Ñmnoho kr lìk!ì a chybnï se domnìvali, ûe se ten ËlovÏk m lì. (Naproti tomu kdybychom ÑneoddÏlen Ë st kr lìkaì p eloûili jako Ñkr lìkì a souëasnï Ñmnohoì jako Ñjedenì, pak bychom v k ik toho ËlovÏka p eloûili jako Ñjeden kr lìk!ì a omyl bychom mu tedy chybnï nep isoudili.) Takûe Ñkr lìkì znamen kr lìka, a neznamen neoddïlenou Ë st kr lìka v tom smyslu, ûe nezmïnìme-li i p eklad dalöìch v raz jazyka, m ûeme Ñkr lìkì p ekl dat jako Ñkr lìkì, ale nikoli jako ÑneoddÏlen Ë st kr lìkaì. Quinova teze pak Ìk, ûe Ñkr - lìkì p ekl dat jako ÑneoddÏlen Ë st kr lìkaì m ûeme, jestliûe vhodn m zp sobem p eklad nïkter ch dalöìch v raz jazyka zmïnìme. To znamen, ûe p i p ekladu z jazyka do tèhoû jazyka m ûeme r zn m zp sobem zamïúovat jednotliv slova a jednotlivè v razy. Samoz ejmï to vöak nem ûeme dïlat zcela libovolnï. Co tedy, m ûeme se pt t, musìme zachovat, chceme-li, aby byl v sledkem p ekladu st le tent û jazyk? A nejp irozenïjöì odpovïdì na tuto ot zku se zd b t, ûe zachovat musìme urëitè vztahy, tedy urëitou strukturu. Donald Davidson (jemuû bude vïnov na n sledujìcì kapitola) Ìk : 153 Existuje mnoho r zn ch, ale stejnï p ijateln ch zp sob, jak nïjakèho konatele interpretovat, a proto m ûeme, chceme-li, Ìkat, ûe interpretace Ëi p eklad jsou neurëitè nebo ûe neexistuje û dn skutkov podstata toho, co nïkdo sv mi slovy mìnì. Stejn m zp sobem bychom mohli mluvit o neurëitosti v hy Ëi teploty. My ale obvykle zd razúujeme pozitivnì str nku vïci tak, ûe si uvïdomujeme, co z st v invariantnìm od jednoho p i azenì ËÌsel k jinèmu, protoûe empiricky signifikantnì je pr vï to, co je invariantnì. Ten invariant je onou skutkovou podstatou. A na p eklad a obsah myölenkov ch stav si m ûeme dovolit se dìvat stejn m zp sobem. Fakt neurëitosti p ekladu tedy neznamen naöi neschopnost rozhodnout, kter z p eklad je,doopravdy spr vn ë; znamen, ûe v znam nenì tìm, co stanovì jeden z tïchto p eklad, ale tìm, co je spoleënèho jim vöem, co je jejich invariantem. Co tvrdìme my, je to, 153 D. Davidson, Three Varieties of Knowledge (= TVK), in: A. Griffiths (vyd.), A. J. Ayer: Memorial Essays (Royal Institute of Philosophy Supplement 30), Cambridge 1991, str. 161. 126
4.4 P eklad a struktura ûe Quinovy vahy ukazujì, ûe invariantnì nutnï musì z st vat urëit struktura. P edstavme si rovnostrann troj helnìk, jak je na n sledujìcìm obr zku: C A B Je vrchol A tohoto troj helnìku odliön od vrcholu B? RozumÌme-li slovem Ñtroj helnìkì konkrètnì obr zek umìstïn na konkrètnìm mìstï Ëasoprostoru (v tomto p ÌpadÏ nynì na tomto mìstï tèto str nky tohoto exempl e textu, kter je p ed v mi), pak nepochybnï ano. Ale podìv me-li se na tento obr zek z abstraktnìho hlediska geometrie, dost v me jistou dvojznaënost: A je i pak v jednom z ejmèm smyslu odliön od B: jednou z podmìnek pro to, aby byl ABC troj helnìk, je pr vï to, aby body A a B nespl valy. V jinèm smyslu jsou ale A a B pro geometrii tìmtèû. Z hlediska geometrie je totiû troj helnìk ABC de facto tìmtèû troj helnìkem jako BCA (a takè jako CAB): v obou p Ìpadech jde o rovnostrann troj helnìk o tèûe stranï, a cokoli lze Ìci o A, lze tedy, mutatis mutandis, Ìci i o B. Vrchol A naöeho rovnostrannèho troj helnìku ABC se samoz ejmï liöì od vrchol B i C, ale nic z toho, co je podstatnè z hlediska geometrie, se nezmïnì, bude-li nïkdo jmènem ÑAì rozumït ten jeho vrchol, kter je nynì oznaëen B (bude-li ovöem souëasnï jmènem ÑBì rozumït souëasn vrchol C a jmènem ÑCì vrchol A!). ÿìk - me-li, ûe slovo Ñkr lìkì m ûeme docela dob e vzìt za oznaëenì pro neoddïlenou Ë st kr lìka (reinterpretujeme-li p Ìsluön m zp sobem i jinè v razy jazyka), Ìk me tìm totèû, co Ìk me, kdyû prohlaöujeme, ûe jmènem ÑAì m ûeme docela dob e rozumït ten vrchol, kter nynì nese oznaëenì B (reinterpretujeme-li urëit m zp sobem i jmèna druh ch dvou vrchol ). Ne Ìk me tìm, ûe kr lìk a neoddïlen Ë st kr lìka nejsou dvï r znè vïci (tak jako ne Ìk me, ûe vrchol A nenì r zn od vrcholu B): Ìk me tìm pouze to, ûe z hlediska 127
4. P eklad a struktura jazyka (tak jako v p ÌpadÏ s troj helnìkem z hlediska geometrie) je podstatn struktura, a nikoli jejì konkrètnì realizace. 4.5 Quin v pragmatismus Konstatovali jsme, ûe Quine je analytick m filosofem, tedy n - stupcem filosof, jak mi byli Russell, Carnap Ëi Wittgenstein. (ExplicitnÏ se Quine jako ke svèmu uëiteli hl sì p edevöìm ke Carnapovi.) Pro pochopenì jeho stanoviska, zvl ötï jeho n zor na v znam, je vöak podstatnè si uvïdomit, ûe evropsk analytick filosofie nebyla tìm jedin m myölenkov m smïrem, kter ho ovlivnil; nezanedbateln m zp sobem se do jeho filosofick ch n zor promìtly i myölenky americk ch pragmatist (Charles Peirce, William James, John Dewey). Jak tito filosofovè v znam ch pou? Dewey, jehoû vliv na Quina je v tomto smïru klìëov, 154 konstatuje: ÑV znam... je p edevöìm vlastnostì chov nìì; 155 zatìmco jin p ednì p edstavitel americkèho pragmatismu, filosof a antropolog G. H. Mead, charakterizuje svè ch p nì pojmu v znam n sledujìcìm zp sobem: V znam vznik a spoëìv v oblasti vztahu mezi gestem danèho lidskèho organismu a n sledn m chov nìm tohoto organismu, jak je tìmto gestem naznaëov no jinèmu lidskèmu organismu. Jestliûe toto gesto jinèmu organismu skuteënï n slednè (Ëi v slednè) chov nì danèho organismu naznaëì, pak m sv j v znam.... V znam je tak rozpracov nìm nïëeho, co objektivnï existuje jako vztah mezi urëit mi f zemi soci lnìho aktu; nenì psychick m p Ìdavkem k tomuto aktu a nenì to Ñideaì v tradiënìm slova smyslu. 156 Z tohoto pohledu nem ûe b t v znam nïjak vïc, kter by mohla b t zav en v lidsk ch hlav ch ñ v znam je z leûitostì jistèho druhu 154 I kdyû zpoë tku to byl vliv spìöe latentnì ñ k pragmatismu se Quine, pokud vìm, poprvè skuteënï explicitnï p ihl sil, aû kdyû byl pozv n na University of Columbia k v roënì sèrii p edn öek, tradiënï po Deweyovi pojmenovanè (viz W. V. O. Quine, OROE). 155 J. Dewey, Experience and Nature, La Salle (Ill.) 1925, str. 179. 156 G. H. Mead, Mind, Self, & Society from the Standpoint of a Social Behaviorist, Chicago 1934, str. 75ñ76. 128
4.5 Quin v pragmatismus,rezonanceë mezi mluvëìm a posluchaëem, atribut p ipisovan jist m zp sobem spïönèmu Ëinu mluvëìho. V razy se pak jevì jako jist specifick druh n stroj ; n stroj vhodn ch k dosahov nì pr vï tohoto druhu,rezonanceë; a o v razu tedy m ûeme prohl sit, ûe m takov a takov v znam, je-li standardnï schopen vyvolat takov a takov Ëinek. Vraùme se na okamûik k obr zku 2 (na str. 49). ÿekli jsme, ûe nomenklaturistickè a strukturalistickè pojetì jazyka se liöì tìm, jakou roli p ipisujì horizont lnìm a vertik lnìm vztah m. ZjednoduöenÏ m ûeme Ìci, ûe spor je o to, zda se vztah synonymie Ëi Ìk nì tèhoû prostï odvozuje od relace denotace Ëi oznaëov nì, nebo zda je pro tyto vertik lnì relace nïjak m zp sobem konstitutivnì. NomenklaturistickÈ ch p nì jazyka se m ûe na prvnì pohled zd t zcela samoz ejmè proto, ûe na ot zku, co je to synonymie, se nezd b t jin odpovïô neû oznaëov nì tèhoû. Pragmatista ovöem jinou odpovïô m : protoûe jazyk je sada n stroj, Ìk, je synonymie jist m druhem ekvivalence, schopnosti stejnï poslouûit t mû Ëel m. A na tom, ûe takov ekvivalence existuje, nenì nic podivnèho: dva r znè, a t eba zcela nepodobnè n stroje (nap Ìklad sirky a zapalovaë) n m jistï mohou ñ z hlediska toho, Ëeho chceme dos hnout (t eba zap lit oheú v kamnech) ñ poslouûit zcela stejnï. Z tohoto pohledu je tedy v znam v razu jakousi,zp edmïtnïlou uûiteënostìë tohoto v razu pro naöe cìle (zejmèna samoz ejmï pro cìle souvisejìcì s naöìm stykem s jin mi lidmi). TÌm jsme ovöem de facto u saussurovskèho ch p nì v znamu jako hodnoty. Co to tedy p esnïji znamen, ûe jsou dva v razy uûiteënè tìmtèû zp sobem, ûe majì tutèû hodnotu? Dva v razy jsou pro n s ekvivalentnì, a tedy vyjad ujì totèû, jestliûe lze jeden z nich uûìt vöude tam, kde lze uûìt ten druh, a naopak. (P ipomeúme si saussurovskè ztotoûúov nì Ñidentitì, tj. ekvivalencì, s hodnotami.) NasnadÏ je ovöem n mitka: UûÌv -li nïkdo dvou v raz vz jemnï zamïnitelnï, pak jsou pro nïj jistï synonymnì, ale to je jenom trivi lnì forma synonymie. Synonymie se m ûe t kat i dvou v raz uûìvan ch dvïma r zn mi mluvëìmi, nebo dokonce dvou v raz dvou r zn ch jazyk! Je moûnè pragmatistickè pojetì synonymie v tomto smyslu zobecnit? Tady je pr vï mìsto, kde se dost v ke slovu problèm p ekladu a kde se jasnï vyjevuje, proë je tento problèm pro Quina tak d leûit. A pr vï tady vych zì najevo takè to, proë je Quin v pragmatis- 129
4. P eklad a struktura tick p Ìstup k jazyku nutnï takè strukturalistick. V jednoduööìch p Ìpadech se m ûe zd t, ûe p ekl d nì je p ÌmoËarÈ a nevyvol v û dnè problèmy: to, ûe domorodec uûìv slova Ñgavagaiì tak, jako my slova Ñkr lìkì (neboli ûe Ñgavagaiì m ûe b t p ekl d no jako Ñkr lìkì), se m ûe zd t b t zjistitelnè relativnï jednoduöe a jednoznaënï. Quine ovöem ukazuje, ûe takov jednoznaënost je iluzì. (A u slov, jejichû uûìv nì nenì moûnè p ÌmoËa e spojit s û dn mi pozorovateln mi situacemi ñ t eba Ñspravedlnostì, Ñatomì, Ñû - doucìì, Ñveskrzeì atd. atd., je pak cel situace z ejmï jeötï mnohem problematiëtïjöì.) Jde o to, ûe srovn v nì v raz domorodc s naöimi v razy nutnï vyûaduje srovn v nì cel ch jazykov ch struktur. VezmÏme p Ìklad: p edstavme si, ûe nïjak domorodec, mluvìcì tentokr t oëividnï Ëesky (objeven tentokr t t eba v nïjakèm dosud neprob danèm pralese äumavy), pronese p i bou ce v rok ÑBou liv k se zlobìì. MluvÌ o nïjakè tajemnè bytosti, jejìû existenci my neuzn v me, nebo jenom bizarnï vyjad uje to, co bychom my vyj d ili vïtou ÑJe bou kaì? Znamen tedy jeho vïta ÑBou liv k se zlobìì to, co by znamenala v naöich stech, anebo znamen ÑJe bou kaì? OdpovÏÔ na tuto ot zku z ejmï nenajdeme jinak, neû ûe budeme zvaûovat dalöì projevy domorodc. Uk ûe-li se nap Ìklad, ûe jejich uûìv nì vïty ÑBou liv k se zlobìì v situacìch, kdy bychom my ekli ÑJe bou kaì, je jedin m podstatn m rozdìlem mezi jejich a naöìm jazykov m chov nìm, uëinìme z vïr, ûe jde prostï jenom o jakèsi rëenì ve stylu naöeho Ñ»erti se ûenìì, a ûe tato vïta tedy v podstatï Ìk to, ûe je bou ka. Budou-li ale domorodci d le tvrdit t eba ÑBou liv k sìdlì v nebiì a ÑBou liv k m straön siln hlasì, bude situace komplikovanïjöì. M ûe to znamenat, ûe jsou skuteënï p esvïdëeni o existenci nïjakè bytosti, kter sedì v nebi a sesìl bou ku; m ûe to vöak znamenat takè to, ûe z naöeho hlediska neobvykl zp sob uûìv nì vïty ÑBou liv k se zlobìì je u domorodc jenom Ël nkem v etïzu neobvyklèho uûìv nì celè ady jin ch vït: ÑBou liv k sìdlì v nebiì m ûe b t prostï jenom ekvivalentem naöeho ÑBou ka se odehr v na nebiì, ÑBou liv k m straön siln hlasì ekvivalentem naöeho ÑP i bou ce h mìì atd. Jak ale pozn me, kter z tïchto alternativ je pravdiv? Zvaûov nìm toho, jak domorodci uûìvajì dalöì vïty? Ale tak se postupnï dostaneme do bodu, kdy jiû vezmeme v vahu vöe, co domorodci ÌkajÌ, a û dnè dalöì vïty jiû k dispozici nebudou! Zd se tedy, ûe to, zda nïjak vïta znamen v stech domorodce totèû, co v naöich stech, zjistìme 130
4.6 Universum diskursu a ontologickè z vazky jedinï tehdy, kdyû zjistìme, zda domorodci hovo Ì tìmtèû jazykem jako my. Jak to ale zjistìme? Na tuto ot zku z ejmï nenì û dn zcela jednoznaën odpovïô. P edstavme si dva muûe, hrajìcì öachy, avöak na öachovnici, kter nenì ËernobÌl, ale Ëervenoûlut. Je hra, kterou ti muûi hrajì, skuteënï öachy? V jistèm smyslu nenì: nahlèdneme-li do ofici lnìch pravidel öachu, asi tam najdeme, ûe öachy jsou definov ny jako hra na ËernobÌlÈ öachovnici. Ale my p esto jistï budeme Ìkat, ûe ti dva muûi öachy hrajì. M ûeme si d le p edstavit, ûe hr Ëi majì mìsto figurek t eba lahve, ûe mezi jednotliv mi polìëky öachovnice jsou mezery atd. atd. Nebo si m ûeme p edstavit, ûe nemajì v bec figurky ani öachovnici, ûe si jenom ÌkajÌ nïjakè kûdy tah ; tak jak tomu skuteënï je p i h e naslepo. Ve vöech tïchto p Ìpadech ekneme, ûe hrajì öachy. To ovöem neznamen, ûe cokoli m ûeme povaûovat za hru v öachy: budou-li nap Ìklad tahat jednou z figurek jinak, neû je tomu norm lnï p i öachu zvykem, ekneme asi, ûe to uû öachy nejsou (leckdo by ale moûn ekl, ûe öachy hrajì, i kdyû,nïjak podivnïë). Ot zka, co jeötï jsou öachy, a co uû ne, tedy nenì jednoduch a vûdy jednoznaënï zodpovïditeln ; a v podobnèm smyslu nenì jednoduchou a vûdy jednoznaënï zodpovïditelnou ot zkou to, kde konëì dan jazyk a zaëìn jin. D vodem tohoto faktu je to, ûe jazyk nenì takovou sadou n stroj, v jakè je kaûd n stroj samostatnï pouûiteln pro sv j vlastnì druh mimojazykov ch cìl ; jazyk je spìöe jako stavebnice, jejìû sou- Ë stky spolu musejì k dosaûenì p Ìsluön ch cìl nutnï kooperovat. UûiteËnost v razu tedy spoëìv v tom, jak m zp sobem je schopen na dosaûenì mimojazykov ch cìl spolupracovat s ostatnìmi v razy. 4.6 Universum diskursu a ontologickè z vazky V Quinov ch vah ch hraje podstatnou roli pojem univerza diskursu, tj. souhrnu vöech vïcì, o kter ch se dan m jazykem mluvì. Abychom mu vöak dob e rozumïli, musìme mìt na pamïti, ûe toto univerzum vidì, tak jako cel jazyk, v podstatï prismatem element rnì logiky (EL). 157 157 Element rnì logikou zde naz v me to, pro co se v uëebnicìch logiky obvykle uûìv n zev klasick predik tov poëet prvnìho du (viz nap. E. Mendelson, cit. d.). 131
4. P eklad a struktura ShrÚme neform lnï, jak EL vypad. Jednoduch v rok EL se skl d z predik tu a jemu p ÌsluönÈho poëtu term (tak jako se v p irozenèm jazyce v roky skl dajì z nïjakè slovesnè fr ze doplnïnè jednou Ëi vìce jmenn mi fr zemi ñ ÑSalman Rushdie je spisovatelì, ÑSalman Rushdie je staröì neû Dominik Haöekì), kde predik t je d le nerozloûitelnou konstantou (,slovemë), zatìmco term m ûe b t jak konstantou, tak m ûe b t sloûen z jin ch term pomocì funktoru (tak jako m ûe b t v p irozenèm jazyce jmenn fr ze sloûen z jin ch jmenn ch fr zì ñ viz ÑstaröÌ z dvojice Rushdie a Haöekì). P itom termy jsou ch p ny jako oznaëenì jednotliv ch p edmït (ÑSalman Rushdieì oznaëuje Salmana Rushdieho, ÑstaröÌ z dvojice Rushdie a Haöekì ñ oznaëuje, protoûe Rushdie je staröì neû Haöek, takè Rushdieho) a predik ty jako oznaëenì vlastnostì p edmït nebo vztah mezi p edmïty (Ñb t spisovatelì oznaëuje vlastnost b t spisovatelem, kter je v r mci EL ztotoûúov na s mnoûinou vöech spisovatel ; Ñb t staröì neûì oznaëuje vztah b t staröì neû, kter je v r mci EL ztotoûúov n s mnoûinou vöech dvojic <x,y> takov ch, ûe x je staröì neû y). 158 DalöÌ typy v rok jsou pak vytv eny prost ednictvìm negace ( ), logick ch spojek, jako je konjunkce ( ), disjunkce ( ) a implikace ( ), a kvantifik tor ( a ). (V roky vytvo enè pomocì negace odpovìdajì z porn m v rok m p irozenèho jazyka, v roky vytvo enè pomocì logick ch spojek zhruba eëeno souvïtìm tvo en m takov mi spojkami, jako jsou Ñaì, Ñneboì Ëi Ñjestliûe... pakì; a v roky tvo enè kvantifik tory pak vyjad ujì, ûe nïco platì pro kaûd p edmït, resp. pro alespoú jeden p edmït.) ExaktnÏji to m ûeme vyj d it n sledujìcìm zp sobem: SlovnÌk jazyka EL (predik tovèho poëtu prvnìho du) obsahuje kromï logick ch konstant (kter mi jsou logickè oper tory,,, a kvantifik tory, a ) v razy t Ì z kladnìch typ : termy, predik ty (un rnì, bin rnì a obecnï n- rnì) a funktory (opït un rnì, bin rnì a obecnï n- rnì). SÈmantick interpretace EL p edpokl d mnoûinu (univerzum) objekt : termy jsou pak ch p ny jako denotujìcì (oznaëujìcì) prvky univerza (konstantnì termy denotujì pevnï danè prvky), predik ty jako denotujìcì podmnoûiny univerza Ëi relace nad univerzem (un rnì predik ty denotujì podmnoûiny, n- rnì oznaëujì n- rnì relace, tj. mnoûiny uspo dan ch n-tic 158 Podle toho, co jsme konstatovali v pozn. 136, jsou tedy vlastnosti a vztahy v r mci EL ztotoûúov ny se sv mi extenzemi. Proto se takè o EL hovo Ì jako o extenzion lnì logice. 132
4.6 Universum diskursu a ontologickè z vazky prvk univerza) a funktory pak jako denotujìcì funkce z univerza do univerza (n- rnì funktory denotujì n- rnì funkce, tj. urëitè mnoûiny uspo dan ch (n+1)-tic prvk univerza). SpojenÌm n- rnìho funktoru s n termy vznikne term ñ tento term pak denotuje ten prvek univerza, kter je v sledkem aplikace funkce oznaëovanè z ËastnÏn m funktorem na prvky denotovanè z ËastnÏn mi termy. SpojenÌm n- rnìho predik tu n termy vznikne jednoduch v rok ñ tento v rok je pravdiv, pr vï kdyû jsou prvky univerza denotovanè z ËastnÏn mi termy ve vztahu denotovanèm z ËastnÏn m predik tem. P ed azenìm oper toru v roku dostaneme opït v rok, a stejnï tak spojenìm dvojice v rok pomocì jednoho z oper tor,,. Pravdivost takto utvo en ch v rok je pak urëena n sledujìcìm zp sobem: v rok tvaru V je pravdiv, pr vï kdyû je v rok V nepravdiv ; v rok V V je pravdiv, pr vï kdyû jsou pravdivè V i V ; v rok V V je pravdiv, pr vï kdyû je pravdiv alespoú jeden z V a V ; v rok V V je pravdiv, pr vï kdyû je buô V nepravdiv nebo V pravdiv. A koneënï poslednì typ v roku dostaneme tak, ûe z v roku vytvo Ìme v rokovou formu tak, ûe v nïm nahradìme libovoln poëet term promïnnou (pìsmenem x, y,...), a tèto formï pak p ed adìme kvantifik tor n sledovan toutèû promïnnou. Pravdivost takto vytvo enèho v roku je pak d na tìm, kterè prvky univerza,splúujìë p Ìsluönou v rokovou formu (to jest kterè by z nì udïlaly pravdiv v rok, kdyby je denotovala jejì promïnn ) ñ je-li kvantifik torem, pak je kvantifikovan v rok pravdiv pr vï tehdy, kdyû je p Ìsluön forma splúov na kter mkoli prvkem univerza, je-li jìm, je pravdiv, kdyû je splúov na alespoú jednìm prvkem. M me-li nïjakè univerzum (jakoukoli mnoûinu p edmït ) a nïjakou interpretaci v raz EL v tomto univerzu (tj. p i azenì pat iën ch objekt jejìm,slov më, tj. konstant m), st vajì se tìm nïkterè v roky tohoto jazyka pravdivè, a jinè nepravdivè. M me-li nïjakou mnoûinu v rok, bude tato mnoûina p i nïkter ch interpretacìch pravdiv, a p i nïkter ch ne ñ ty interpretace, p i kter ch pravdiv je, pak naz v me modely tèto mnoûiny. Uvaûujme nynì mnoûinu v rok EL (takovè mnoûinï m ûeme Ìkat teorie) a poloûme si ot zku, o Ëem tyto v roky jsou. OdpovÏdÌ z ejmï je, ûe jsou o tïch vïcech, ke kter m se vztahujì jejich termy a predik ty. Avöak v razy EL nejsou pevnï jednou provûdy spojeny s urëit mi objekty, mohou b t interpretov ny r zn m zp sobem; v roky danè teorie jsou pravdivè o jak chkoli vïcech, kterè tvo Ì model tèto teorie (to je prostï definice pojmu model). V roky jazyka EL tedy mohou b t o r zn ch vïcech ñ kaûd model nïjakè teorie v r mci EL p edstavuje nïco, o Ëem tato teorie je; a tìm tedy p edstavuje to, co podle tèto teorie existuje, nebo jak Ìk Quine, 133
4. P eklad a struktura k Ëemu je tato teorie ontologicky zav z na. Protoûe to, co pat Ì do univerza, je pr vï tìm, Ëeho m ûe jako hodnoty nab t promïnn, vyjad uje to Quine aforistick m sloganem: Ñb t znamen b t hodnotou promïnnè.ì 159 P itom obecnï platì, ûe kaûd teorie, kter m model, m model celou adu. To je d no tìm, ûe to, co je na interpretaci podstatnè z hlediska toho, zda je nebo nenì modelem danè teorie, je pouze a jenom jejì struktura, nikoli faktick povaha prvk jejìho univerza. To znamen, ûe jak koli interpretace, kter je,izomorfnìë modelu danè teorie, je nutnï sama takè modelem tèto teorie. P edstavme si teorii tvo enou jedin m v rokem, jenû Ìk, ûe existuje nïjakè x, kterè m vlastnost P (tj. v rokem xpx). Aby byl tento v rok pravdiv, musì univerzum, vzhledem ke kterèmu ji vyhodnocujeme, obsahovat nïjak prvek, kter m vlastnost P. StaËÌ, aby se toto univerzum skl dalo z jedinèho prvku a aby predik t ÑPì denotoval mnoûinu tvo enou pr vï tìmto prvkem. ObecnÏji: jak koli interpretace, p i nìû ÑPì denotuje nepr zdnou mnoûinu, tj. ûe existuje nïjak prvek univerza, kter pat Ì do mnoûiny denotovanè predik tem ÑPì, je modelem uvaûovanè teorie. Univerzum jednoho jejìho modelu tedy m ûe b t tvo eno t eba ËÌslem deset, univerzum jinèho nap Ìklad maxipsem FÌkem a univerzum dalöìho t eba W. V. Quinem. D se tedy Ìci, o Ëem naöe teorie { xpx} je? Tady je opït z ejm dvojznaënost: v jednom smyslu m ûe b t tato teorie ch p na jako de facto o Ëemkoli: o ËÌslu deset, o FÌkovi, o Quinovi atd. V jinèm smyslu ale m ûeme zcela jednoznaënï Ìci, o Ëem je: o nïjakèm P. Tyto dva smysly ot zky o Ëem m ûeme vidït jako vïc dvou r zn ch hl pohledu: pohledu zvnïjöku a pohledu zevnit teorie. Jsme-li,uvnit ë teorie { xpx}, ËÌmû myslìme mimo jinè to, ûe se naöe pojmov v bava omezuje na pojem P, pak modely tvo enè desìtkou, maxipsem FÌkem i Quinem pro n s de facto nejsou rozliöitelnè, jsou fakticky tìmtèû ñ jde vûdy prostï o ÑnÏjakÈ Pì. JedinÏ p i pohledu,zvnïjökuë tèto teorie, m me-li öiröì pojmovou 159 Quine vych zì z toho, ûe kaûd teorie se obejde bez jmen (konstantnìch term ): v rok A m vlastnost P je moûnè vûdy parafr zovat jako Existuje nïco, co m vlastnost b t-a a vlastnost P. Kaûd v rok EL je tak moûnè vyj d it jako v rok zaëìnajìcì kvantifik torem; a jeho pravdivost je tak d na tïmi vïcmi, kter ch mohou jako hodnot nab vat promïnnè, kterè jsou v z ny kvantifik tory. 134
4.6 Universum diskursu a ontologickè z vazky v bavu (,vïtöì rozliöovacì schopnostë) a m me-li tedy k dispozici nïjakè pojmy, kterè n m dovolì desìtku odliöit od maxipsa FÌka a Quina (t eba pojmy ËÌsla, zvì ete a ËlovÏka, Ëi p Ìmo jmèna deset, FÌk a Quine), m ûeme mezi tïmito modely rozliöovat. P edstavme si nynì,teoriië v p irozenèm jazyce, teorii tvo enou jedinou vïtou Ñtamhle bïûì kr lìkì. Pomineme-li ukazovacì z - jmeno, mohli bychom takovou vïtu prost ednictvìm EL zachytit jako,existuje nïjakè x takovè, ûe x je kr lìk a x bïûìë, tedy jako x(kx Bx). Aby byla tato vïta pravdiv, muselo by univerzum, vzhledem ke kterèmu ji vyhodnocujeme, obsahovat nïjak prvek, o nïmû by platilo, ûe m vlastnost K (tj. je to kr lìk) a vlastnost B (tj. bïûì) ñ jin mi slovy, toto univerzum by muselo obsahovat kr - lìka, kter bïûì. Z form lnìho hlediska ovöem opït vystaëìme s univerzem tvo en m desìtkou, maxipsem FÌkem, Ëi Quinem ñ staëì, kdyû interpretujeme predik ty K a B vhodn m zp sobem.,zevnit ë teorie pak budeme mìt v kaûdèm p ÌpadÏ v modelu prostï kr lìka, kter bïûì (to jest prvek univerza, kter m vlastnosti K a B);,zvnÏjökuë ovöem m ûeme opït rozliöit desìtku, FÌka a Quina. Tady se ovöem asi zd, ûe se na p irozen jazyk nep edloûenï p en öì nïco, co platì jenom v oblasti jazyk form lnìch. ZatÌmco form lnì jazyky m ûeme interpretovat jakkoli, p irozen jazyk m, zd se, jedinou, jednoznaënï urëenou interpretaci: vïta Ñtamhle bïûì kr lìkì se p ece nevztahuje k û dnèmu ËÌslu, ani k û dnèmu psovi (natoû pak k maxipsovi), ani k û dnèmu filosofovi, ale k bïûìcìmu kr lìkovi! Slova p irozenèho jazyka nejsou interpretovateln volnï, jsou pevnï sv z na s jednoznaën mi objekty. Pr vï tohle je ale onen m tus muzea, kter Quine odmìt. JistÏ, vïta Ñtamhle bïûì kr lìkì hovo Ì o bïûìcìm kr lìkovi ñ v tom smyslu, ûe to, o Ëem hovo Ì, musì b t nutnï kr lìk a musì to nutnï bïûet. (Tak jako objekt, dìky kterèmu je pravdiv v rok xpx, musì b t nutnï P.) To se ovöem dìv me,zevnit ë p ÌsluönÈho jazyka a p ÌsluönÈ teorie. 160 To, 160 Je tu ovöem i dalöì problèm, kter pro jednoduchost pomìjìme: pro identifikaci univerza je nutnè urëit ty v razy p irozenèho jazyka, kterè budou ch p ny jako jmèna, jako odkazujìcì k objekt m. Na to obvykle nestaëì prost gramatick anal za: jakkoli jsou typick mi jmèny substantiva, ne kaûdè substantivum je rozumnï uchopitelnè jako jmèno (viz nap Ìklad poëest ve v razu na nïëì poëest). Quine i jinì pouk zali na to, ûe tìm, co n m m ûe pomoci uëinit ontologickè z vazky explicitnìmi, je 135
4. P eklad a struktura co Quine odmìt, je p edstava, ûe naöe teorie v naöem p irozenèm jazyce majì ñ na rozdìl od tïch ve form lnìch jazycìch ñ jednoznaënï urëenè modely i p i pohledu,zvnïjökuë ñ ûe sèmantika jazyka je doslovnï d na spojenìm v raz s nïjak mi mimojazykov mi vïcmi. JistÏ, sèmantiku jazyka m ûeme vykl dat, Ëi zn zorúovat prost ednictvìm nïjak ch objekt, kterè s v razy spojujeme ñ a pointou Quinovy argumentace je pak tvrzenì, ûe tohle m ûeme vûdy dïlat mnoha netrivi lnï r zn mi zp soby. 4.7 AnalytickÈ a syntetickè NenÌ tomu ovöem tak, ûe p irozen jazyk musì b t jednoznaënï interpretov n d Ìve, neû v nïm v bec m ûeme nïjakè teorie utv et? Nebyl by nesmysl tvo it,teorieë z v rok skl dajìcìch se z v raz, kterè by jeötï nic neznamenaly? NenÌ tomu tak, ûe hovo it o pluralitï interpretacì m smysl jedinï pr vï v p ÌpadÏ form lnìch jazyk, kterè jsou v tomto smyslu spìöe,jazykyë v uvozovk ch? NenÌ nutnè p edtìm, neû formulujeme teorii, d t slov m Ñkr lìkì a ÑbÏûÌì v znam? Je t eba si uvïdomit, ûe Quinova odpovïô na tyto ot zky je ne: kladn odpovïô by totiû p edpokl dala moûnost opat it slovo v znamem nez visle na rozhodnutì o pravdivosti v rok, ve kter ch se toto slovo vyskytuje (to jest na,utv enì teoriìë), zatìmco Quine se naopak domnìv, ûe slovo m ûe mìt v znam jedinï v d sledku pravdivosti nïjak ch vït, ve kter ch figuruje (to jest v d sledku nïjakè teorie). VezmÏme nejprve nïjakou teorii, kter se nevztahuje k empirickèmu svïtu, t eba form lnì aritmetiku, to jest teorii sëìt nì a n sobenì p irozen ch ËÌsel. Je tomu tak, ûe jejì termìny, to jest ËÌslice a znaky jako Ñ+ì, jsou nejprve jednoznaënï interpretov ny, a teprve pak je formulov no to, co pro nï platì ñ to jest p ÌsluönÈ teorie (tvo enè tvrzenìmi jako x (x+0 = x), to jest,û dnè ËÌslo se nezmïnì p iëtenìm nulyë, x y (x+y = y+x), to jest,na po adì sëìtanc nez - leûìë atd.)? To Quine odmìt : nedovede si p edstavit, jak by je bylo logick anal za. Pro Quina je podstatnè, ûe o univerzu m ûeme mluvit tehdy (a jenom tehdy), je-li v jazyce p Ìtomna urëit komplexnì struktura, a sice struktura, kter odpovìd apar tu kvantifik tor a promïnn ch v predik tovè logice. 136
4.7 AnalytickÈ a syntetickè moûnè interpretovat p ed tìm, neû by byla konstatov na p Ìsluön teorie. Jak bychom mohli uskuteënit propojenì mezi znakem Ñ+ì a operacì sëìt nì, aniû bychom konstatovali takovè vïci, jako x(x+0 = x), x y(x+y = y+x),...? 161 PodobnÏ je to podle Quina se vztahem mezi ËÌslicemi a tìm, ËÌm jsou interpretov ny, ËÌsly: ËÌsla nejsou nïjakè urëitè entity, na kterè uk ûeme a pok tìme je ËÌslicemi, ËÌsla nemohou b t niëìm jin m neû prostï tìm, co splúuje z kony aritmetiky. 162 A jednou z point Quinov ch myölenkov ch experiment s p ekl d nìm slova Ñgavagaiì je to, ûe principi lnï jinak to nem ûe b t ani v p ÌpadÏ v raz vztahujìcìch se na empirick svït. V razy jako Ñkr lìkì a ÑbÏûÌì sice na rozdìl od v raz Ñ0ì Ëi Ñ+ì nab vajì ten v znam, kter majì, nikoli jenom dìky teoriìm, v nichû figurujì, ale i dìky propojenì urëit ch vït, ve kter ch se vyskytujì, s urëit mi re ln mi situacemi ñ tato propojenì vöak podle Quina nenì moûnè ch pat jako ustanovujìcì jednoznaën vztah mezi slovy a p edmïty. Takûe podobnï jako je v znamem ËÌslice cokoli, co splúuje ty z - kony aritmetiky, ve kter ch se tato ËÌslice vyskytuje, je v znamem slova Ñkr lìkì cokoli, co splúuje naöe teorie o kr lìcìch plus vazby,pozorovacìchë vït obsahujìcìch slovo Ñkr lìkì na situace ñ a Quine se sv mi vahami snaûì uk zat, ûe interpretacì, kterè toto vöe splúujì, je st le jeötï vìce. Avöak i kdyû p ipustìme, ûe p i azenì v znamu nïjakèmu slovu je neoddïlitelnè od nahlèdnutì pravdivosti nïkter ch vït, ve kter ch se toto slovo vyskytuje (to jest od,p ijetì teorieë), nebylo by st le moûnè oddïlit (kvazi)teorie, kterè pouze ustanovujì v znam, od skuteën ch, empirick ch teoriì, jeû pak konstatujì fakta? Nebylo by nap Ìklad moûnè Ìci, ûe propojenì vïty ÑTohle je kr lìkì s v skytem kr lìk je tìm, co stanovì interpretaci slova Ñkr lìkì, zatìmco vïta ÑKr lìci jsou chlupatìì uû pat Ì ke,skuteënèë, empirickè teorii 161 Samoz ejmï pokud bychom uû nïjakou teorii sëìt nì mïli, mohli bychom Ñ+ì interpretovat prost ednictvìm odpovìdajìcìho v razu tèto teorie ñ v p ÌpadÏ, ûe bychom uû rozumïli v razu Ñoperace sëìt nìì, mohli bychom prostï Ìci Ñ,+ë p edstavuje operaci sëìt nìì. To je ale z ejmï nezajìmav p Ìpad toho, kdy zav dìme alternativnì notaci pro nïco, pro co uû v jazyce nïjak v raz m me. Podstatn je ten p Ìpad, kdy je interpretov no nïco, co v jazyce jeötï û dn ekvivalent nem. 162 Viz pozn. 11. 137
4. P eklad a struktura kr lìk, kter tuto interpretaci p edpokl d? Quinova odpovïô je opït z porn ñ takovè dïlenì podle nïj opït nem û dnou empirickou oporu, a je proto iluzornì v podobnèm smyslu, v jakèm je iluzornì rozliöenì mezi,znamen nìm kr lìkaë a,znamen nìm neoddïlenè Ë sti kr lìkaë. OdmÌtnutÌ tèto dïlìcì Ë ry, to jest hranice mezi v roky stanovìcìmi v znam (,analytick mië) a v roky konstatujìcìmi fakta (,syntetick mië) pak tvo Ì asi v bec nejslavnïjöì z Quinov ch kontroverznìch tezì ñ poprvè ji p edloûil jiû v roce 1952 ve svèm Ël nku DvÏ dogmata empirismu. 163 Lze matematicky dok zat, ûe kaûd teorie v r mci EL, kter m model (a kter je tedy bezesporn ), m i takov model, jehoû univerzum nenì tvo eno niëìm jin m neû p irozen mi ËÌsly. (V p ÌpadÏ nïkter ch sloûitïjöìch logick ch systèm tohle neplatì ñ v jejich r mci mohou existovat teorie, kterè vyûadujì modely, jejichû univerza musì mìt vìce prvk, neû kolik je vöech p irozen ch ËÌsel.) 164 P ijmeme-li tedy Quin v n zor, ûe EL je pro zachycenì sèmanticky relevantnìch aspekt p irozenèho jazyka dostateën, dost v me kuriûznì z vïr, ûe jak koli teorie m ûe b t ñ v jistèm smyslu ñ vykl d na jako o p irozen ch ËÌslech. To je v sledek, kter Quine naz v ñ nap l ûertem ñ ontologick m pytagoreismem. Jak jsme vöak zd raznili, Quinovy z vïry nelze ch pat jako d kaz toho, ûe naöe teorie,ve skuteënostië nejsou o tom, o Ëem se n m b t zdajì, ale ûe jsou t eba o ËÌslech; je t eba je ch pat tak, ûe tento smysl v razu,bytì oë je inherentnï relativnì a br n absolutnï je tudìû smyslupr zdn. Pointou jeho teze ontologickè relativity je to, ûe ot zka o Ëem? m dobr smysl jedinï vzhledem k nïjakèmu,z - kladnìmuë jazyku, k nïmuû onen jazyk, o kterèm mluvìme, vztahujeme, a ke zp sobu, jak m ho vztahujeme ñ a takov m,z kladnìmë jazykem je zpravidla ten jazyk, kter m mluvìme. Pt me-li se, o Ëem 163 Viz Quine: Two Dogmas of Empiricism, in: Philosophical Review, 60, 1952, str. 20ñ43; p etiötïno in: Quine: From Alogical Point of View, New York, 1953.»esk p eklad tohoto Ël nku, a Ël nku dalöìch autor o problematice analytickèho a syntetickèho, je obsaûen v knize J. Peregrin, S. SousedÌk (vyd.), Co je analytick v rok?, Praha 1995. 164 To znì jistï divnï, protoûe p irozen ch ËÌsel je nekoneëno; modernì teorie mnoûin vöak, jak jsme na to uû pouk zali, rozezn v,nekoneëna nekoneënïjöì a mènï nekoneën ë, a mnoûina vöech p irozen ch ËÌsel tvo Ì z tohoto pohledu to,nejmènï nekoneënè nekoneënoë. 138
4.8 Holismus versus korespondenënì teorie jazyka hovo Ì Ëesk vïta Ñtamhle bïûì kr lìkì, pak norm lnï odpovìme Ño kr lìkoviì; kdybychom ale vzali Ñtamhle bïûì kr lìkì jako vïtu nikoli Ëeötiny, ale jazyka, kter je s Ëeötinou shodn, ale do Ëeötiny se p ekl d tak, ûe se (mimo jinè) Ñkr lìkì p ekl d jako ÑneoddÏlen Ë st kr lìkaì (a kter je ñ jako celek ñ od Ëeötiny naprosto nerozeznateln ), bylo by spr vnou odpovïdì Ño neoddïlenè Ë sti kr lìkaì. A protoûe hovo it tìmto jazykem je totèû jako hovo it Ëesky, nenì tato odpovïô vlastnï o nic nespr vnïjöì neû ta obvykl. 4.8 Holismus versus korespondenënì teorie jazyka Jin m vyj d enìm toho, ûe je Quinova filosofie jazyka strukturalistick, vyj d enìm, kterè by asi bylo bliûöì jemu samotnèmu, je teze, ûe jazyk je t eba vidït holisticky, nikoli atomisticky. To znamen, ûe tomu nenì tak, ûe by prim rnï existovaly vztahy mezi slovy a jim p Ìsluön mi vïcmi a jejich,souëtemë by se konstituoval vztah mezi celkem jazyka a celkem svïta; je tomu naopak tak, ûe prim rnï existuje vztah mezi jazykem (Ëi naöimi teoriemi v tomto jazyce) a svïtem, kter my, kdyû tento vztah teoreticky reflektujeme,,rozkl d meë a,promìt meë z celk na Ë sti. Kdyû sèmantiku jazyka vykl d me, Ëi zn zorúujeme, pouûìv me Ëasto obrazu vztah mezi slovy a vïcmi,d vajìcìch dohromadyë vztah mezi jazykem a svïtem. Protoûe ale tyto vztahy nejsou nïëìm bezprost ednï dan m, n brû jsou naöìm teoretick m konstruktem, nenì nic nepochopitelnèho na tom, ûe nejsou urëeny jednoznaënï. S tìm souvisì takè Quinovo v öe probìranè odmìtnutì rozhranì mezi syntetick mi (empirick mi) a analytick mi vïtami. 165 To, ûe existuje ostr hranice mezi v roky, kterè jsou pravdivè nebo nepravdivè v d sledku toho, jak je stav svïta, a v roky, kterè jsou pravdivè nebo nepravdivè ËistÏ v d sledku v znam slov, ze kter ch se skl dajì, bylo vïtöinou analytick ch filosof p ed Quinem 165 KantovskÈ lpïnì na rozliöov nì mezi v roky, kterè jsou empirickè (tj. a posteriori), a tïmi, kterè jsou syntetickè (tj. pravdivè nikoli jen v d sledku v znamu), je Quinem podobnï jako vïtöinou jeho analytick ch p edch dc ignorov no. To je d no jejich vpodstatï empiristick m postojem. TermÌny syntetickè, empirickè Ëi kontingentnì jsou tak pro Quina de facto synonymnì. 139
4. P eklad a struktura br no za samoz ejmost. (P Ìkladem v roku prvnìho z tïchto typ by bylo t eba ÑHlavnÌ mïsto»eskè republiky je Prahaì; p Ìkladem v roku toho druhèho typu nap Ìklad ÑHlavnÌ mïsto»eskè republiky je mïstoì.) Pravdiv empirick v rok je pravdiv dìky souëasnèmu stavu svïta a m ûe se kdykoli st t nepravdiv m; pravdiv analytick v rok je naopak pravdiv jednou provûdy a nepravdiv m se st t nem ûe, aù se svït jakkoli mïnì. Quine pak poukazuje na to, ûe uvïdomìme-li si, ûe jednotkou interakce mezi jazykem a svïtem nenì jednotliv vïta, ale cel teorie, nem takov hranice û dnou faktickou oporu: v d sledku zmïny stavu svïta se m ûe zmïnit pravdivost jedinï celè teorie, a jak tuto zmïnu promìtneme na jejì jednotlivè v roky, tj. kterè z nich prohl sìme za nepravdivè, z visì na naöem rozhodnutì. 166 P edstavme si stroj, kter se skl d z nïjak ch souë stek a kon nïjakou Ëinnost: pak to, co vykon v, si m ûeme p edstavit jako,souëetë dìlëìch ËinnostÌ konan ch jeho Ë stmi. Charakterizovat Ëinnosti jednotliv ch souë stì, jejich role, pak ale Ëasto m ûeme mnoha r zn mi zp soby. P edstavme si gramofon p ehr vajìcì desku: m ûeme Ìci, ûe kolem desky je vèst p enosku a ûe kolem p enosky je nechat se deskou vèst; m ûeme ale takè Ìci t eba to, ûe kolem p enosky je,ëìstë povrch desky a ûe kolem desky je nèst,textë, kter je,ëiteln ë pro p enosku. PodobnÏ m ûeme i alternativnìm zp sobem charakterizovat role Ë stì vïty: m ûeme t eba Ìci, ûe podmït oznaëuje nïjakou vïc a p Ìsudek vyjad uje mnoûinu, do kterè tato vïc pat Ì (je-li vïta pravdiv ) nebo nepat Ì (je-li nepravdiv ); nebo m ûeme Ìci, ûe podmït vyjad uje nïjak svazek vlastnostì a p Ìsudek vyjad uje vlastnost, kter je souë stì tohoto svazku (je-li vïta pravdiv ) nebo nenì (je-li nepravdiv ). A stejnï tak m ûeme Ìci, ûe Ñgavagaiì oznaëuje kr lìka a dalöì slova domorodèho jazyka to a to; Ëi ûe Ñgavagaiì oznaëuje neoddïlenou Ë st kr lìka a dalöì slova nïco jinèho. Ve vöech p Ìpadech je podstatnè, zda n m spr vnï vych zì dan souëet (hrajìcì gramofon, vïta pravdiv za urëit ch okolnostì, Ëi soubor v povïdì spr vnï ËinÏn ch v urëit ch situacìch). DalöÌm d leûit m d sledkem holistickèho pohledu je fakt, ûe jsou-li ty vztahy mezi slovy a,vïcmië, kterè,d vajì dohromadyë 166 Viz tèû J. Peregrin, Diskuse o analytiënosti v naöem stoletì, in: J. Peregrin, S. SousedÌk (vyd.), str. 15ñ24. 140
4.8 Holismus versus korespondenënì teorie jazyka vztah jazyka a svïta, jenom naöìm teoretick m konstruktem, mohou b t teoretick m konstruktem i ony,vïcië, ke kter m se v razy vztahujì, tj. v znamy. S,obyËejn mië vïcmi (domy, kameny, velbloudy, automobily atd. atd.) totiû, jak jsme konstatovali jiû v vodu tèto knìûky, jako s v znamy zjevnï nevystaëìme: chceme-li fungujìcì obr zek izomorfie mezi jazykem a svïtem, nutnï pot ebujeme nïco jako vlastnosti, fakty, mnoûiny, ud losti atd. P edstava takovèto izomorfie Ëi, jak se Ëasto Ìk, korespondenënì teorie jazyka, tvo Ì j dro slavnèho Wittgensteinova Trakt tu. Wittgenstein takè hned v jeho vodu konstatuje, ûe svït se neskl d z vïcì, ale z fakt. Pro ËlovÏka, kter nikdy nep em ölel o fungov nì jazyka, to znì divnï: norm lnì by p ece spìöe bylo Ìci, ûe se svït skl d z vïcì. Jakmile vöak budujeme korespondenënì teorii vztahu jazyka a svïta a jakmile si tak jako Wittgenstein uvïdomìme, ûe z kladnì jednotkou jazyka je vïta, musìme uëinit z vïr, ûe jednotkou svïta je nïco, co vïtï odpovìd, nïco jako fakt jako nejazykov protipûl vïty. VidÏt svït jako souhrn fakt by n m asi nikdy nep iölo na mysl, dokud se nepustìme do budov nì korespondenënì teorie; proto Quine Ìk, ûe korespondenënì teorie znamen ÑzbyteËnÈ vym ölenì entit jenom proto, aby byla zajiötïna korespondenceì, a prohlaöuje ji za Ñzhoubnou a nebezpeënou iluzi vysvïtlenìì. 167 Z tohoto hlediska je pro to, jak vidìme n ö svït, podstatn (explicitnì Ëi jenom implicitnì) reflexe toho, jak funguje n ö jazyk. V tom je racion lnì j dro zd nlivï extravagantnìho tvrzenì, ûe n ö svït je,jazykov m konstruktemë: svït je jazykov m konstruktem v tom smyslu a do tè mìry, do jakè se pro n s skl d z vïcì, kterè bychom jako vïci nemuseli vidït, kdybychom nemïli ten jazyk, kter m me. ÿekneme-li o nïëem v tomto smyslu, ûe je to jazykov konstrukt, neplyne z toho ale, ûe by to nebylo skuteënè: myslì se tìm, ûe neb t jazyka, nech pali bychom to tak, jak to ch peme (,nemïlo by to pro n s ten tvar, kter to m ë). Jak v tomto smyslu,dïl me svïty slovyë podrobnï rozebral ve svè knize Quin v kolega Nelson Goodman. 168 167 W. V. O. Quine, Response to Bergstrˆm, in: Inquiry, 37, 1994, str. 496. 168 Viz N. Goodman, Ways of Worldmaking, Hassocks 1978; Ëesky: Cesty svïtatvorby, Bratislava 1997. 141
4. P eklad a struktura A tìm se opït dost v me k st ednìmu tèmatu tèto knìûky: k rozporu mezi nomenklaturistick m a strukturalistick m pohledem na jazyk. To, ûe Quin v pohled na jazyk je bytostnï holistick, oëividnï neznamen nic jinèho, neû ûe je ñ v naöem smyslu slova ñ strukturalistick ; je protipûlem atomistickèho m tu muzea a nomenklaturistickè korespondenënì teorie. ÿekli jsme, ûe sèmantick strukturalismus je p esvïdëenìm, ûe pro jazyk jsou z sadnì horizont lnì relace, ûe vztah v raz-v znam nem ûe existovat bez vztahu v raz-v raz, jak m je vztah synonymie (kter je z Quinova pragmatistickèho pohledu vztahem jistè funkënì ekvivalence). A to je pr vï to, co zd razúuje Quine: ÑZ toho, co bylo problèmem v znamu, n m zb v dvojice problèm, v nichû je lepöì se o v znamu v bec nezmiúovat; jednìm z nich je problèm vysvïtlenì pojmu smysluplnè posloupnosti [znak ] a druh m je problèm vysvïtlenì pojmu synonymie.ì 169 4.9 ShrnutÌ: Quin v strukturalismus Quinovy vahy o radik lnìm p ekladu poukazujì nejprve p edevöìm k tomu, ûe tìm, co zjiöùujeme, kdyû zjiöùujeme, co nïjakè nezn mè slovo znamen, je to, jak je toto slovo kompetentnìmi mluvëìmi uûìv no; a to naznaëuje, ûe v znam v razu je dobrè vidït jako spo- ËÌvajÌcÌ ve funkci, kterou toto slovo m v r mci jazyka, do nïhoû pat Ì a v r mci p Ìsluön ch,jazykov ch herë. To pak vede k p esvïdëenì, ûe jazyk nenì nïco jako nomenklatura, ale spìöe nïco jako sada n stroj slouûìcìch k urëit m Ëel m. TÌm je Quine implicitnï blìzk p edevöìm pozdnìmu Wittgensteinovi, kter tohle Ìk na mnoha mìstech explicitnï; viz nap. ÑV znam slova je jeho uûitì v jazyce.ì 170 Ëi ÑV znam slova je zp sob jeho uûitì.... V znam slova srovn vej s,funkcìë ednìka. A,r znè v znamyë s,r zn mi funkcemië.ì 171 Co je vöak u Quina v tomto ohledu novèho, je to, ûe tento n zor osvïtluje prost ednictvìm sv ch vah o radik lnìm p ekladu z novèho hlu a s novou n zornostì. 169 W. V. O. Quine, From a Logical Point of View, New York 1953, str. 49. 170 L. Wittgenstein, PU, ß43. 171 L. Wittgenstein, ber Gewissheit, Frankfurt 1984, ßß61, 64. 142
4.9 ShrnutÌ: Quin v strukturalismus KonkrÈtnÏji doch zì Quine k z vïru, ûe p ips nì v znamu, k jakèmu dospìv ËlovÏk, kter se uëì nezn m jazyk, je vïcì zjiötïnì urëit ch pravidelnostì v uûìv nì p ÌsluönÈho jazyka. Zjistit, ûe Ñgavagaiì znamen kr lìk, znamen vypozorovat urëitè vzorce v jazykovèm chov nì lidì, kte Ì toto slovo uûìvajì. (Mimo jinè to ovöem znamen vypozorovat spojitost mezi jejich uûìv nìm tohoto slova a v skytem kr lìk.) Zjistit, ûe nïjakè slovo vyjad uje konjunktivnì spojenì vït, znamen vypozorovat urëitè souvislosti mezi uûìv nìm souvïtì spojen ch tìmto v razem a uûìv nìm sloûek tïchto souvïtì. Co je ovöem podstatnè, je to, ûe Quine p itom zjiöùuje, ûe funkce jednotliv ch slov nenì specifikovateln bez odkaz na funkci jin ch slov; ûe fungov nì jazyka je tudìû z sadnï holistickè. Quine dokl - d, ûe totèû platì i v p ÌpadÏ slov, kter se zdajì mìt zcela jednoduchou, p ÌmoËa e specifikovatelnou funkci, jako je slovo Ñkr lìkì, jehoû funkcì se zd b t prostï oznaëovat kr lìky. Ani funkce tohoto slova totiû v jistèm podstatnèm smyslu nenì specifikovateln jinak neû relativnï k funkcìm jin ch slov (slov jako Ñjedenì a Ñmnohoì). Pro urëenì toho, co slova znamenajì, je tedy z sadnì urëenì vazeb, kterè mezi nimi existujì, tj. urëenì relevantnì struktury jazyka. A v znam je tedy v podstatnèm smyslu z leûitostì tèto struktury. 143
5. PRAVDIVOST A STRUKTURA: DONALD DAVIDSON 5.1 Radik lnì interpretace a princip vst Ìcnosti Donald Davidson, v mnohèm Quin v û k a pokraëovatel, je dnes mnoh mi povaûov n za nejorigin lnïjöìho a nejpozoruhodnïjöìho p edstavitele souëasnèho postanalytickèho filosofickèho myölenì. JednÌm z klìëov ch v chodisek jeho filosofie bylo i rozvinutì Quinov ch myölenkov ch experiment s radik lnìm p ekladem; Davidson vöak tyto vahy dovedl k d sledk m, kterè dalece p es hly to, co ze sv ch myölenkov ch experiment s p ekladem vyvozoval Quine s m. Davidson takè nahradil Quin v pojem radik lnìho p ekladu pojmem radik lnì interpretace ñ je totiû p esvïdëen, ûe situace, kdy se snaûìme v znam v razu nezn mèho jazyka uchopit tak, ûe najdeme ekvivalent tohoto v razu v naöem vlastnìm jazyce, je jenom speci lnìm p Ìpadem obecnïjöì a podstatnïjöì situace, kdy se tento v znam snaûìme prost edky naöeho jazyka prostï jenom nïjak vysvïtlit. Vraùme se tedy k situaci, od kterè se odvìjì quinovskè vahy, tedy k situaci, kdy stojìme p ed kolem porozumït nïjakèmu zcela nezn mèmu jazyku. Doöli jsme k z vïru, ûe to, co prim rnï zjiöùujeme, kdyû se snaûìme p ijìt na to, jak m dan domorod v raz v znam, je nïco jako zp sob, jak m je tento v raz domorodci uûìv n, Ëi jako uûiteënost tohoto v razu pro cìle, kterè domorodci sv m jazykov m chov nìm sledujì; zvl ötï pak zjiöùujeme stejnost (Ëi podobnost) fungov nì v raz domorodc a v raz naöich. Z vïr, ûe domorod v rok V m stejnou funkci jako n ö v rok V * (V SF V *, jak jsme to oznaëili v oddìle 3.5), ËinÌme prim rnï tehdy, kdyû dojdeme k p esvïdëenì, ûe pro kaûdèho domorodèho mluvëìho M a pro kaûdou situaci S platì, ûe mluvëì M je v situaci S ochoten 144
5.1 Radik lnì interpretace a princip vst Ìcnosti (Quine by ekl Ñm dispoziciì) konstatovat V, pr vï kdyû my bychom v tèûe situaci konstatovali V *. Jedna ze z sadnìch odliönostì mezi Davidsonem a Quinem se ovöem objevuje uû v tomto bodï. Davidson konstatuje, ûe radik lnì interpret se musì prim rnï snaûit zjiöùovat, ve kter ch situacìch majì mluvëì jednotlivè vïty za pravdivè. D se ovöem oëek vat, ûe mluv- ËÌ bude mìt danou vïtu za pravdivou pr vï tehdy, kdyû ji bude konstatovat, Ëi kdyû bude jejì konstatov nì schvalovat; Davidson vöak poukazuje na to, ûe tak tomu zdaleka vûdy b t nemusì, a ËinÌ z vïr, ûe mìt vïtu za pravdivou musì b t pro interpreta de facto primitivnì pojem, nep evoditeln na û dnè jednoduööì pojmy (ani na pojmy popisujìcì chov nì interpretovanèho jako fyzik lnì dïj, jak si to p edstavujì behavioristè). To ovöem neznamen, ûe by Davidson odmìtl Quinovo tvrzenì, ûe interpretace nem ûe vych zet z niëeho jinèho neû z chov nì interpretovan ch; tvrdì vöak, ûe interpretace je zvl ötnìm druhem Ëinnosti, kter vyûaduje zvl ötnì (specificky lidsk ), hel pohleduë a zvl ötnì neredukovatelnè pojmy, zejmèna pojem pravdy. Davidson d le konstatuje, ûe pro interpretaci je charakteristickè to, ûe interpret se nutnï musì Ìdit tìm, co Davidson naz v principem vst Ìcnosti (principle of charity). 172 Podle tohoto principu musì interpret p edpokl dat, ûe to, co pokl dajì domorodci za pravdu, takè skuteënï (alespoú v podstatnè vïtöinï p Ìpad ) pravdou je. To se m ûe zd t b t zcela absurdnì: copak se domorodec nem ûe m lit? Davidson ovöem netvrdì, ûe se domorodec zaruëenï nem lì; Ìk jenom to, ûe p edpoklad, ûe se (z podstatnè Ë sti) nem lì, je pro radik lnìho interpreta p edpokladem rozumn m, a v jistèm smyslu nutn m. P edstavme si totiû, ûe domorodec nap Ìklad öpatnï vidì a ûe vol Ñgavagaiì, kdyû vidì psa, protoûe se domnìv, ûe vidì kr lìka. Pak bychom z ejmï nemohli v znam slova Ñgavagaiì nikdy rozluötit ñ pokud si ovöem nenajdeme inform tora s lepöìm zrakem, Ëi pokud nedok ûeme spr vnï p eloûit nïjak slova, pomocì kter ch by bylo moûnè v znam slova Ñgavagaiì urëit, aniû bychom pot ebovali na kr lìky ukazovat (t eba domorodè ekvivalenty slov ÑzvÌ eì, Ñchlupat ì, Ñdlouh ì, Ñuchoì atd.). Budou-li se tedy do- 172 Tento termìn pouûìv, i kdyû v ponïkud jinèm smyslu, uû i Quine (OROE). Ten ho p ipisuje N. L. Wilsonovi (Substances without Substrata, in: Review of Metaphysics, 12, 1959, str. 532). 145
5. Pravdivost a struktura morodci m lit vöichni a ve vöem (Ëi skoro ve vöem), je n ö p eklad jejich jazyka tak jako tak odsouzen k ne spïchu. To znamen, ûe princip vst Ìcnosti n s povede na scestì jenom tehdy, kdyû se tam musìme dostat v kaûdèm p ÌpadÏ. Podle Davidsonova ch p nì radik lnì interpretace tedy interpret tvo Ì hypotèzy tvaru: domorodci majì v rok V za pravdu pr vï tehdy, kdyû..., a od nich p ech zì k hypotèz m tvaru: v rok V je pravdiv pr vï tehdy, kdyû... NamÌsto quinovskè hypotèzy: domorodci konstatujì (Ëi majì dispozici konstatovat) Ñgavagaiì pr vï tehdy, kdyû my konstatujeme (m me dispozici konstatovat) Ñ(nablÌzku je) kr lìkì tedy formuluje hypotèzu: domorodci majì za pravdu Ñgavagaiì, pr vï kdyû je nablìzku kr - lìk a od tè p ich zì k hypotèze: Ñgavagaiì je pravda, pr vï kdyû je nablìzku kr lìk. TÌm se teorie, ke kterè radik lnì interpret doch zì, formuje do tvaru p ipomìnajìcìho to, na Ëem zaloûil svou matematickou teorii pravdy Alfred Tarski; 173 a to Davidsonovi umoûúuje aplikovat na problèm radik lnì interpretace TarskÈho apar t. Abychom mohli tento Davidson v krok p iblìûit, musìme nejprve naërtnout principy TarskÈho teorie. 173 A. Tarski, Der Wahrheitsbegriff in den Sprachen der deduktiven Disziplinen, in: Akademischer Anzeiger der Akademie der Wissenschaften in Wien, 69, 1932; anglicky: The Concept of Truth in Formalized Languages, in: A. Tarski, Logic, Semantics, Metamathematics, Oxford 1956, str. 152ñ278; A. Tarski, The Semantic Conception of Truth, in: Philosophy and Phenomenological Research, 4, 1944, str. 341ñ375. Viz tèû J. Peregrin (vyd.), Truth and its nature (if any), Dordrecht 1999. 146
5.2 TarskÈho teorie pravdivosti Tarski (p vodem Pol k, kter ovöem str vil podstatnou Ë st svèho ûivota v USA) se ve t ic t ch letech pokusil p istoupit k pojmu pravdy zp sobem analogick m tomu, jak m se v r mci teorie mnoûin p istupuje k pojmu mnoûiny a v r mci form lnì aritmetiky k pojmu ËÌsla ñ totiû shrom ûdit charakteristickè pravdy, obsahujìcì predik t Ñb t pravdiv ì a vytvo it axiomatickou teorii. Tarski si p edevöìm povöiml toho, ûe pro predik t pravdivosti (a tìm samoz ejmï i pro pojem pravdivosti, kter je tìmto predik - tem vyjad ov n), je charakteristickè to, ûe ze schèmatu: x je pravda pr vï tehdy, kdyû y (T) dostaneme pravdivè tvrzenì, kdykoli v nïm nahradìme symbol x jmènem nïjakè oznamovacì vïty a symbol y touto vïtou samotnou. 174 Speci lnï, kdyû se omezìme na takov jmèna vït, kter vznikajì standardnìm pouûitìm uvozovek, dostaneme pravdivè tvrzenì ze schèmatu: Ñyì je pravda pr vï kdyû y, (Të) kdykoli do nïj vepìöeme vïtu na mìsto obou v skyt symbolu y. Tarski tedy uëinil z vïr, ûe nïjak predik t je moûnè smysluplnï naz vat predik tem pravdivosti jedinï tehdy, kdyû se chov tak, jak p edepisuje schèma (T) ñ totiû kdyû je kaûd v rok, kter vznikne ze spojenì tohoto predik tu se jmènem nïjakè vïty, ekvivalentnì tèto vïtï samotnè. 175 A protoûe nenalezl nic jinèho, co by predik t prav- 174 Pokud ovöem hovo Ìme o p irozenèm jazyce (a nikoli o nïjakèm jazyce form lnìm), je t eba dodat, ûe musì jìt o vïtu, kter m (sama o sobï) pravdivostnì hodnotu. KvalifikujÌ se tedy vïty jako ÑSnÌh je bìl ì, ale nikoli nap Ìklad vïty jako ÑJ m m hladì (kterè nab vajì pravdivostnì hodnotu aû v nïjakèm konkrètnìm kontextu). 175 Speci lnï platì, jak stanovì schèma (Tí), ûe kaûdè tvrzenì, kterè vznikne ze spojenì tohoto predik tu pravdivosti s v rokem uzav en m do uvozovek, je ekvivalentnì tomuto v roku samotnèmu. Je-li tedy Pr predik t pravdivosti, pak je ÑPr (,SnÌh je bìl ë)ì totèû co ÑSnÌh je bìl ì, a podobnï pro dalöì v roky. Z tohoto hlediska se d Ìci, ûe Pr de facto,ruöì uvozovkyë; a hovo Ì se takè o diskvotaënì povaze tohoto predik tu. 147
5. Pravdivost a struktura divosti charakterizovalo, p ijal hypotèzu, ûe predik t je predik tem pravdivosti pr vï tehdy, kdyû se ÌdÌ schèmatem (T). Mohli bychom tedy vöechny vïty, kterè jsou instancemi schèmatu (T) (tzv. T-vÏty), tj. vïty: ÑSnÌh je bìl ì je pravda, pr vï kdyû snìh je bìl, ÑTr va je zelen ì je pravda, pr vï kdyû tr va je zelen, ÑSnÌh je zelen ì je pravda, pr vï kdyû snìh je zelen, ÑSnÌh je bìl a tr va je zelen ì je pravda, pr vï kdyû snìh je bìl a tr va je zelen, ÑSnÌh nenì bìl ì je pravda, pr vï kdyû snìh nenì bìl povaûovat dohromady za hledanou axiomatickou teorii pravdivosti? ProblÈm je v tom, ûe tïchto vït je jistï nekoneën poëet, a povaûujeme-li teorii za nïco, co m ûe b t vysloveno nebo zaps no, pak to, co je nekoneënè, b t teoriì jistï nem ûe. Tarski tedy konstatoval, ûe teoriì pravdivosti nem ûe b t samo nekoneëno T-vÏt, ale jedinï nïjakè jejich koneënè zachycenì, tj. nïjak koneën mnoûina v rok, ze kter ch by vöechny T-vÏty vypl valy. 176 Tarski pak pouk zal na to, ûe T-vÏty pro sloûenè v roky vytvo- enè pomocì logick ch oper tor negace, konjunkce, disjunkce atd. m ûeme odvodit z T-vÏt pro jednoduchè v roky pomocì nïkolika m lo jednoduch ch princip. Tak T-vÏta ÑSnÌh je bìl a tr va je zelen ì je pravda, pr vï kdyû snìh je bìl a tr va je zelen m ûe b t s pouûitìm standardnì logiky a principu Kon (V 1,V 2 ) je pravda pr vï tehdy, kdyû V 1 je pravda a V 2 je pravda (kde Kon (V 1,V 2 ) p edstavuje v rok, kter vznikne konjunktivnìm spojenìm v rok V 1 a V 2 spojkou Ñaì) odvozeno z 176 Nebylo by moûnè za teorii pravdivosti prohl sit samotnè T-schÈma, kterè v sobï ñ v jistèm smyslu ñ vöechny T-vÏty,obsahujeë? Tarski se domnìv, ûe nikoli ñ aby se z T-schÈmatu stalo nïco jako skuteën teorie, muselo by to b t uvedeno do tvaru obecnèho v roku a to podle TarskÈho z d vod, kterè oböìrnï probìr, nejde (viz m j vod ke sbornìku Truth and its nature (if any)). 148
5.2 TarskÈho teorie pravdivosti ÑSnÌh je bìl ì je pravda pr vï tehdy, kdyû snìh je bìl a ÑTr va je zelen ì je pravda pr vï tehdy, kdyû tr va je zelen. PodobnÏ je tomu v p ÌpadÏ dalöìch typ takov chto sloûen ch vït. To znamen, ûe veökerè T-vÏty m ûeme s pouûitìm nemnoha jednoduch ch princip vyvodit z T-vÏt pro vïty (logicky) jednoduchè. Kdyby bylo jednoduch ch vït jenom koneën poëet, pak bychom tedy poûadovanè koneënè zachycenì nekoneëna vöech T-vÏt mïli (toto koneënè zachycenì by bylo tvo eno koneën m poëtem T-vÏt pro jednoduchè vïty plus koneën m poëtem tïch princip, kterè jsou pot eba pro vyvozov nì ostatnìch T-vÏt). ProblÈm je ovöem v tom, ûe i jednoduch ch vït, a tudìû T-vÏt pro jednoduchè vïty, bude st le nekoneënï mnoho. To je patrnè nap Ìklad z toho, ûe podmït jednoduchè vïty m ûeme donekoneëna prodluûovat, t eba tak, ûe ho uvedeme do genitivu a p ed nïj p id me slovo Ñotecì: Rushdie je spisovatel, otec Rushdieho je spisovatel, otec otce Rushdieho je spisovatel. Rozkl d nìm vït na jednoduööì se tedy nedopracujeme k û dnè koneënè b zi ñ jednoduch ch vït je st le nekoneëno, a ty uû rozkl dat na jednoduööì vïty nelze, ty jiû û dnè vïty neobsahujì. Jazyk se ovöem nutnï opìr o koneën poëet stavebnìch kamen, slov ñ s redukov nìm T-vÏt vöak nem ûeme pokraëovat aû ke slov m, protoûe, jak uû jsme konstatovali, T-vÏty jsou formulovatelnè jedinï pro vïty, nikoli pro slova. Tarski tento problèm obeöel geni lnìm trikem: vzal do hry vedle pravdivosti dalöì pojem, a to pojem, kter je na jednè stranï aplikovateln nejenom na vïty, ale i na Ë sti vït, a na druhè stranï od nïj v p ÌpadÏ vït dok ûeme p ÌmoËar m zp sobem p ejìt k pojmu pravdivosti. Pojmem, kter Tarski zavedl, bylo splúov nì; my ale mìsto toho m ûeme pouûìt pr hlednïjöì pojem denotov nì, tj. vztahu, kter je mezi v razem a tìm, co se obvykle naz v jeho extenzì (v p ÌpadÏ jmèna je extenzì prostï p edmït, kter je tìmto jmènem pojmenov v n). 177 Denot ty ñ na rozdìl od pravdivostnìch hodnot ñ je 177 Srv. pozn. 157. 149
5. Pravdivost a struktura moûnè vöem v raz m jazyka p i adit prost ednictvìm urëitèho koneënèho poëtu princip, a sice jednak princip, kterè stanovì denot ty jednoduch ch v raz jazyka (to jest slov, kter ch je koneën poëet), a jednak tïch, kterè urëujì, jak stanovit denot t sloûenèho v razu na z kladï denot t jeho Ë stì). P itom denot tem vïty je jejì pravdivostnì hodnota ñ a zn me-li tedy denot ty v rok, vìme eo ipso, kterè v roky jsou pravdivè. Tarski se soust edil p edevöìm na form lnì jazyky; p edvedl nap Ìklad, jak definovat pravdivost pro to, co jsme my v öe (viz oddìl 4.6) naz vali element rnì logikou Ëili EL. Ukaûme, jak lze vztah denotov nì pro EL definovat ñ v podstatï nejde o nic jinèho neû o sèmantiku EL, kterou jsme uû naërtli v öe (v oddìle 4.6). TeÔ vöak vztah denotov nì vymezìme explicitnïji a exaktnïji. Vynechme z EL nejprve pro jednoduchost kvantifik tory; to znamen, ûe n ö (koneën ) slovnìk budou tvo it konstantnì termy, funktory (n- rnì funktor tvo Ì spolu s n termy komplexnì term), predik ty (n- rnì predik t tvo Ì spolu s n termy jednoduch v rok) a logickè oper tory (n- rnì oper tor tvo Ì spolu s n v roky komplexnì v rok). P edpokl d me, ûe kaûdè z tïchto slov nïco denotuje, konkrètnï, ûe (i) kaûd term denotuje nïjak prvek univerza, tj. nïjak p edmït (tak nap. ÑRushdieì Ëi ÑRì denotuje Rushdieho, Ñ1ì denotuje jedniëku); (ii) kaûd n- rnì funktor denotuje p i azenì prvk univerza n-ticìm prvk univerza (nap. Ñotecì Ëi ÑOì denotuje un rnì funkci, kter kaûdèmu prvku p i adì jejìho otce (pokud otce m ), Ñ+ì denotuje bin rnì funkci, kter kaûd m dvïma prvk m p i adì jejich souëet (pokud to jsou entity, kterè lze sëìtat) atd.); (iii) kaûd n- rnì predik t denotuje n- rnì relaci mezi p edmïty, neboli p i azenì pravdivostnìch hodnot n-ticìm p edmït (Ñspisovatelì Ëi ÑSì denotuje un rnì funkci, kter kaûdèmu prvku univerza p i adì pravdivostnì hodnotu, a sice hodnotu P, je-li tento prvek spisovatelem a hodnotu N jinak; Ñ>ì denotuje bin rnì funkci, kter dvïma prvk m univerza p i adì pravdivostnì hodnotu P, je-li prvnì z tïchto prvk vïtöì neû ten druh, a pravdivostnì hodnotu N, jestliûe vïtöì nenì); (iv) kaûd n- rnì oper tor denotuje n- rnì relaci mezi pravdivostnìmi hodnotami, neboli p i azenì pravdivostnìch hodnot n-ticìm pravdivostnìch hodnot (tak bin rnì oper tor Ñ ì denotuje p i azenì pravdivostnìch hodnot dvojicìm pravdivostnìch hodnot, a sice takovè, kterè p i azuje hodnotu P dvojici <P, P> a hodnotu N vöem ostatnìm dvojicìm). Je-li takto d no p i azenì denot t jednoduch m v raz m, je moûnè,spoëìtatë denot t jakèhokoli sloûenèho v razu, a sice n sledujìcìm zp sobem: (v) denot t jmèna sloûenèho z n- rnìho funktoru F a term T 1,...,T n je tìm, co dostaneme, kdyû funkci, kter je denotovan funktorem F, aplikujeme na entity, jeû jsou denotov ny termy T 1,...,T n (tak denot t v razu 150
5.2 TarskÈho teorie pravdivosti ÑO(R)ì (Ñotec Rushdiehoì) je hodnotou funkce denotovanè funktorem ÑOì, aplikovanè na entitu denotovanou jmènem ÑRì, tedy na Rushdieho, a je to tedy otec Rushdieho; denot t v razu Ñ1+1ì je hodnotou funkce denotovanè funktorem Ñ+ì, aplikovanè na entity denotovanè v razy Ñ1ì a Ñ1ì, tedy na dvï jedniëky, a je to tedy dvojka); (vi) denot t v roku sloûenèho z n- rnìho predik tu P a term T 1,...,T n je tìm, co dostaneme, kdyû funkci, kter je denotovan predik tem P, aplikujeme na entity, jeû jsou denotov ny termy T 1,...,T n (tak denot t v roku ÑS(R)ì (ÑRushdie je spisovatelì) je hodnotou funkce denotovanè predik tem ÑSì, aplikovanè na entitu denotovanou jmènem ÑRì, tedy na Rushdieho, a je to tedy hodnota P; denot t v roku Ñ1+1>1ì je hodnotou funkce denotovanè predik tem Ñ>ì, aplikovanè na entity denotovanè v razy Ñ1+1ì a Ñ1ì, tedy na dvojku a jedniëku, a je to tedy hodnota P). (vii) denot t v roku sloûenèho z n- rnìho logickèho oper toru O a n-v rok V 1,...,V n je hodnotou funkce denotovanè O na denot ty V 1,...,V n (tak denot t v roku S(R) 1+1=2 (ÑRushdie je spisovatel a 1+1>1ì) je hodnotou funkce denotovanè oper torem Ñ ì, aplikovanè na entity denotovanè v roky ÑS(R)ì a Ñ1+1>1ì, tedy na P a P, a je to tedy pravdivostnì hodnota P); Takto je moûnè koneën m zp sobem specifikovat, co denotuje kaûd z nekoneëna v raz jazyka: stanovìme denot ty pro koneën poëet v raz slovnìku ((i)-(iv)) a stanovìme, jak z denot t Ë stì poëìtat denot ty celk ((v)-(vii)). Situace se ponïkud zkomplikuje, vr tìme-li do jazyka EL kvantifik tory; pak musìme do tohoto jazyka dodat i promïnnè, a tìm i v rokovè formy (tj.,v rokyë obsahujìcì promïnnè, tedy vlastnï jak si schèmata; nap Ìklad ÑS(x)ì nebo Ñx > yì) a vztah denotov nì nahradit TarskÈho vztahem splúov nì. 178 (SplÚov nì je de facto relacì mezi v razem a p i azenìm hodnot promïnn m: formule ÑS(x)ì je p i azenìm hodnot promïnn m splúov na, pr vï kdyû je to, co toto p i azenì p i azuje promïnnè x, spisovatelem; formule Ñx > yì je splúov na p i azenìm hodnot promïnn m pr vï tehdy, kdyû je to, co toto p i azenì p i azuje promïnnè x, vïtöì neû to, co p i azuje y.) SplÚov nì je pak, podobnï jako denotov nì, relacì, kter m koneënou b zi, a z nìû m ûeme p ÌmoËa e odvodit pravdivost (v rok je pravdiv, pr vï kdyû je splúov n kaûd m p i azenìm hodnot promïnn m). 178 Kvantifik tory a promïnnè, jak jsou v r mci logiky pouûìv ny od Frega, jsou n strojem geni lnìm, ale v jistèm smyslu vzdalujì logiku od p irozenèho jazyka. Je-li to, o co n m jde, sèmantika tohoto jazyka, pak by bylo v mnohèm lepöì se promïnn m a fregovsk m kvantifik tor m vyhnout a pouûìt prost edky bliûöì struktu e p irozenèho jazyka (viz J. Peregrin, Variables in Natural Language: Where Do They Come from? [= VNL], in: M. Bˆttner, W. Th mmel [vyd.], Variable-free Semantics, Osnabr ck, vyjde). Pak bychom ovöem nepot ebovali splúov nì a vystaëili bychom s denotov nìm. 151
5. Pravdivost a struktura Je tedy moûnè vybudovat teorii (ve v öe diskutovanèm smyslu koneënèho poëtu princip ) denotov nì (Ëi splúov nì) ñ prokazatelnï pro bïûnè form lnì jazyky, a analogicky i pro jazyk p irozen. (Tarski s m ovöem varuje, ûe p irozen jazyk Ñnem p esnï specifikovanou strukturuì, a tudìû o nïm nelze Ìci nic zcela urëitèho.) A protoûe pravdivost nynì m ûeme p ÌmoËa e odvodit z denotov nì (v rok je pravdiv, pr vï kdyû denotuje P, tj. pravdivostnì hodnotu pravda), je takov teorie eo ipso i teoriì pravdivosti. 179 Tarski tedy, m ûe se zd t, v jistèm smyslu p evedl pravdivost na jist sèmantick vztah mezi jazykem a svïtem. Jeho teorii pravdivosti je tedy nasnadï ËÌst jako potvrzenì nomenklaturnì povahy jazyka a korespondenënì teorie pravdy: zd se, ûe prim rnì je vztah denotov nì, to jest vztah spojujìcì slova a vïci, a sekund rnì jsou T- vïty a tedy podmìnky pravdivosti. Pravdivost se tedy jevì jako odvozen od denotov nì (proto se nïkdy o jeho teorii pravdivosti hovo Ì jako o teorii sèmantickè). Davidson ovöem poukazuje na to, ûe ve skuteënosti je tomu vlastnï naopak: p i radik lnì interpretaci, kter je pro odhalenì povahy v znamu z sadnì, protoûe p i nì v znam,vych zì na svïtloë, jsou, jak jsme vidïli, prim rnì danostì T-vÏty. Davidson tedy v jistèm smyslu stavì TarskÈho na hlavu (nebo moûn spìöe z hlavy na nohy): pravdivost podle nïj nenì odvozen od denotace, ale naopak, denotace je odvozen od pravdivosti ñ jak ukazuje experiment radik lnì interpretace, je tìm, co je n m prim rnï d no, pravdivost v rok, a z nì pak teprve vyvozujeme z vïry o tom, co vïty a slova znamenajì. V znam se z tohoto hlediska jevì jako prost edek,zhmotnïnìë urëitè struktury, totiû struktury, 179 Pozoruhodn m v sledkem, kterèho Tarski p i sv ch anal z ch pojmu pravdy dos hl, je to, ûe m -li b t jazyk v logickèm slova smyslu bezesporn (to jest, zhruba eëeno, nem -li obsahovat v rok, kter by byl souëasnï pravdiv i nepravdiv ), nem ûe v nïm b t moûnè hovo it o pravdivosti jeho vlastnìch v rok. O nì m ûeme hovo it jedinï v nïjakèm jinèm, bohatöìm jazyce (,metajazyceë ñ srv. pozn. 151). D vodem je struënï eëeno to, ûe kdyby jazyk dok zal vyj d it pravdivost sv ch vlastnìch v rok, pak by v nïm bylo lze (za nïkter ch dalöìch, vìcemènï trivi lnìch p edpoklad ) formulovat vïtu, kter by konstatovala svou vlastnì nepravdivost (to jest vïtu, kterè se nïkdy Ìk ÑvÏta lh eì, protoûe odpovìd vïtï ÑTeÔ pr vï lûuì) ñ viz J. Peregrin, Truth and its nature (if any). 152
5.3 V znam jako,mï Ìtkoë kterou na mnoûinï jednotliv ch v povïdì vytv Ì pravdivost. P itom to, do Ëeho se opozice mezi pravdivostì a nepravdivostì (kter je tìm, co T-vÏty charakterizujì bezprost ednï),kompozicion lnï promìtneë (coû je, jak jsme argumentovali v p edchozì kapitole, v znam), m ûe b t mnohem,jemnïjöìë a netrivi lnïjöì neû projektovan opozice sama: ÑKdyû se soust edìme na T-vÏty,ì Ìk Blackburn, 180 Ñm to tu v hodu, ûe n m,jemnozrnn ë vlastnost, jakou je v znam, krystalizuje z silì o nalèz nì,hrubozrnnèë vlastnostiì. 5.3 V znam jako,mï Ìtkoë PodstatnÈ z vïry t kajìcì se povahy v znamu, plynou podle Davidsona z faktu, ûe zjiöùov nì, co kter vïta znamen, nelze nijak oddïlit od zjiöùov nì, co si kter uûivatel jazyka myslì a o Ëem je p esvïdëen. P i azov nì v znam vït m (a potom slov m) tedy nem ûe probìhat oddïlenï od p ipisov nì p esvïdëenì mluvëìm, kte Ì tyto vïty uûìvajì. Pozorujeme-li totiû nezn mè,,pralesnìë spoleëenstvì a vidìme-li jeho p ÌsluönÌky, jak ËinÌ r zn tvrzenì, ch peme to, co vidìme, jako v sledek interakce dvou faktor : v znamu a p esvïdëenì. M me za to, ûe to, co mluvëì chce, kdyû konstatuje nïjakou vïtu, je vyj d it nïjakou domnïnku nebo nïjakè p esvïdëenì; a mezi moûnostmi, kterè mu nabìzì jazyk, tedy mezi v razy, kterè m k dispozici, vybìr ten, jehoû v znam nejlèpe vystihuje to, co chce vyj d it. Fakt, ûe mluvëì M konstatuje vïtu V, se tak jevì jako v sledek,souëtuë dvou na sobï nez visl ch faktor : (i) M m nïjakè p esvïdëenì P; a (ii) P je vyjad ov no vïtou V. PrvnÌ z tïchto faktor se zd b t z leûitostì teorie p esvïdëenì (kter, jak se zd, nijak p Ìmo nesouvisì s teoriì v znamu); zatìmco ten druh z leûitostì teorie v znamu (kter se zase zd b t zcela nez visl na tom, jak majì mluvëì p esvïdëenì). VidÏnÌ jazyka jako nomenklatury, m tus muzea, je v sledkem toho, kdyû se tento obr zek bere p Ìliö doslova: kdyû jsou v znamy nahlìûeny jako nïjakè vïci, kterè jsou lidmi nïjak spojov ny se 180 S. Blackburn, SW, str. 285. 153
5. Pravdivost a struktura slovy (ËÌmû se vytv ejì jazyky) a mezi nimiû jsou navìc nïkterè takovè (totiû v znamy v rok, kter m m ûeme Ìkat propozice), 181 kterè jednotlivì lidè pojìmajì jakoûto p esvïdëenì. Davidson naproti tomu ze sv ch vah o radik lnì interpretaci vyvozuje, ûe hranice mezi tìm, co bereme jako z leûitost v znamu a co jako z leûitost p esvïdëenì, je do jistè mìry libovoln, a ûe je tedy stïûì udrûitelnè si v znam p edstavovat jako vïc, kter je prostï souë stì toho, co interpret svou teoriì zachycuje. Vraùme se k p Ìkladu s öumavsk mi domorodci a jejich Bou liv kem z oddìlu 4.5. Konstatovali jsme, ûe fakt, ûe domorodci p i bou ce ÌkajÌ ÑBou liv k se zlobìì, m ûeme vykl dat buôto tak, ûe tèto vïtï rozumïjì jinak neû my (ûe pro nï t eba znamen vìcemènï to, co pro n s ÑJe bou kaì) nebo tak, ûe zast vajì absurdnì p esvïd- ËenÌ; a ûe rozhodnutì, ke kterèmu z tïchto dvou z vïr se p iklonìme, bude z viset na tom, jak dalöì tvrzenì budou domorodci Ëinit. Davidson zd razúuje, ûe v takovèm p ÌpadÏ neexistuje nic, co by v principu dovolilo jednoznaënï rozhodnout, kde je spr vn hranice mezi tìm, kdy m me b t jeötï ochotni p ipustit, ûe m interpretovan jenom divnè n zory, a kdy uû musìme uëinit z vïr, ûe nïkter jeho slova majì jin v znam, neû jak jim p ikl d me. Co p iëteme n zor m a p esvïdëenìm a co v znamu je pouze z leûitostì naöì interpretace, kter je vedena silìm co nejjasnïji a nejp ehlednïji popsat a vysvïtlit jazykovè chov nì; a p Ìsluönou hranici tedy nelze br t jako nïco, co interpret nach zì a popisuje. Davidson Ìk : ÑProblÈmem interpretace je abstrahovat z toho, co je d no, fungujìcì teorii v znamu a p ijatelnou teorii p esvïdëenì.ì 182 Davidson tedy stejnï jako Quine (a p ed nìm Wittgenstein) zaujìm stanovisko, ze kterèho se n m jazyk jevì ne jako soubor n lepek, ale jako urëit komplexnì forma lidskèho chov nì. V znam, analytiënost, reference a podobnè pojmy jsou z tohoto pohledu jenom naöimi vìce nebo mènï uûiteën mi prost edky jak popisovat a vy- 181 TermÌn Ñpropoziceì se Ëasto uûìv jako oznaëenì nïjak ch specifick ch objekt, nap Ìklad mnoûin moûn ch svït ; my ho zde ovöem zav - dìme prostï jako synonymum v razu Ñv znam v rokuì. 182 D. Davidson, Inquiries into Truth and Interpretation (= Inquiries), Oxford 1984, str. 196. 154
5.3 V znam jako,mï Ìtkoë kl dat,jazykovè hryë. 183 Nejsou tedy p edmïtem teoretickèho popisu, ale spìöe jeho n stroji ñ p edmïtem je urëitè chov nì lidì. Davidson tedy odmìt p edstavu, ûe uûivatelè jazyka chovajì v znamy nïkde ve sv ch myslìch a zvnïjöúujì je pomocì slov a interpret v kol je z jejich vnïjöìch projev rekonstruovat tato,vnit nìë fakta. V znam je podle nïj prostï naöìm specifick m prost edkem zachycov nì pozorovateln ch pravidelnostì jazykovèho chov nì lidì. Davidson tak zd razúuje, ûe teorie jazyka nenì spojenìm dvou na sobï nez visl ch teoriì, totiû teorie v znamu, jeû by n m ekla, co slova a vïty znamenajì, a teorie toho, jak jsou faktick p esvïdëenì lidì, kte Ì ËinÌ konkrètnì v povïdi. é dnè rozdïlenì na tyto dvï teorie nem p Ìmou empirickou oporu a je, podobnï jako hranice mezi analytick m a syntetick m, jenom jist m n strojem interpreta. 184 Konstatujeme-li, ûe nïkdo m nïjakè p esvïdëenì, nekonstatujeme tìm tedy podle Davidsona to, ûe se p ÌsluönÈ p esvïdëenì, propozice Ëi myölenka, nïjak m zp sobem nach zì nïkde uvnit mysli tohoto ËlovÏka. PouûÌv me tìm p Ìsluönou propozici pro charakterizov nì tohoto ËlovÏka podobn m zp sobem, jako pouûìv me t eba jednotku kilogram pro charakterizov nì v hy nïjakè vïci (toto p irovn nì poch zì od Paula Churchlanda). 185 Davidson o tom Ìk : Tak jako p i mï enì v hy pot ebujeme soubor entit, kter m strukturu, v nìû m ûeme odr ûet vztahy mezi objekty majìcìmi v hu, tak p i p ipisov nì stav p esvïdëenì (a jin ch propo- 183 L. Wittgenstein, PU, ß656, Ìk : ÑDÌvej se na jazykovou hru jako na to prim rnì! A na pocity atd. jako na zp sob pojedn v nì o tèto jazykovè h e, jako na zp sob jejìho v kladu!ì 184 R. Rorty (Philosophy and the Mirror of Nature, str. 319) konstatuje, ûe tento quinovsko-davidsonovsk z vïr je vlastnï paralelnì z vïr m nïmeck ch,hermeneutik ë: ÑHolistick argumentace Ìk, ûe se nikdy nedok ûeme vyhnout,hermeneutickèmu kruhuë ñ faktu, ûe nem ûeme porozumït Ë stem nezn mè kultury, praxe, teorie, jazyka Ëi Ëehokoli, dokud nevìme nïco o tom, jak cel ta vïc funguje, a p itom to, jak cel ta vïc funguje nem ûeme zjistit, dokud alespoú trochu neporozumìme jejìm Ë stem.ì 185 Scientific Realism and the Plasticity of Mind, Cambridge 1979. 155
5. Pravdivost a struktura ziënìch postoj ) pot ebujeme soubor entit, kterè jsou v takov ch vz jemn ch vztazìch, jakè n m dovolì zaznamen vat relevantnì vlastnosti onïch r zn ch psychologick ch stav... P em ölìmeli a hovo Ìme-li o v h ch fyzick ch p edmït, nemusìme p edpokl dat, ûe existujì nïjakè takovè vïci jako v hy, aby je p edmïty mohly mìt. PodobnÏ p em ölìme-li a hovo Ìme-li o p esvïdëenìch lidì, nemusìme p edpokl dat, ûe existujì takovè entity jako p esvïdëenì. NemusÌme ani vynalèzat objekty, kterè by slouûily jako,p edmïty p esvïdëenìë Ëi jako to, co p ed sebou m mysl, Ëi co je v mozku. Entity, kterè zmiúujeme, abychom lèpe specifikovali stav mysli, totiû nemusì hr t v bec û dnou psychologickou ani epistemologickou roli, stejnï tak jako ËÌsla nehrajì û dnou fyzik lnì roli. 186 Propozice tedy tvo Ì soustavu, kter je pot eba k ohodnocov nì nïkter ch aspekt toho, co se dïje ve svïtï kolem n s, konkrètnï k ohodnocov nì,myölenkov chë stav naöich bliûnìch (to jest tïch jejich stav, kterè se projevujì,racion lnìmië a,intencion lnìmië aspekty jejich chov nì). Soustava propozic tedy vypl v ze struktury vztah podobnostì a rozdìlnostì mezi rozumn mi projevy lidì kolem n s. V znam je tudìû prim rnï jakousi mïrnou jednotkou, naöì pom ckou, jeû n m slouûì k vyhodnocov nì (Ëi,v kladuë) urëit ch struktur lnìch vlastnostì,jazykov ch herë, kterè interpretujeme. 5.4 ÑT etì dogma empirismuì Pozn nì neoddïlitelnosti teorie v znamu od teorie toho, co si uûivatelè p ÌsluönÈho jazyka myslì, vede Davidsona i k varov nì p ed tìm, co naz v (v nar ûce na Quin v Ël nek DvÏ dogmata empirismu) t etìm dogmatem empirismu. Poukazuje totiû na to, ûe lidè, kte Ì uznali z vaûnost Quinov ch argument a p ijali z nich vypl vajìcì holismus, majì mnohdy tendenci vidït vztah ËlovÏka a svïta jako z leûitost vnìm nì nïjakèho neutr lnìho obsahu prost ednictvìm prismat r zn ch pojmov ch r mc. Davidson ovöem tvrdì, ûe tako- 186 D. Davidson, What is Present to the Mind?, in: J. Brandl, W. L. Gombocz (vyd.), The Mind of Donald Davidson, Amsterdam 1989, str. 11. 156
5.4 ÑT etì dogma empirismuì v p edstava, je-li br na doslova, je jenom dalöìm dogmatem: tak jako nelze vèst pevnou dïlìcì Ë ru mezi v znamem a p esvïdëenìm, nelze podle Davidsona vèst ani pevnou dïlìcì Ë ru mezi schèmatem a obsahem. 187 Jestliûe jsme tedy od poë tku tèto knihy varovali p ed neudrûitelnostì p edstavy, ûe jazykov mi v razy prostï jenom,on - lepkov v meë vïci, ze kter ch se n ö svït tak jako tak skl d, varuje nynì Davidson p ed tìm, abychom tuto p edstavu nahradili p edstavou svïta jako nïjakè amorfnì masy, kterou m ûeme pouûitìm r zn ch jazyk ñ Ëi r zn ch,pojmov ch schèmatë ñ vytvarovat do r zn ch podob. ProË je tato p edstava podle Davidsona neudrûiteln? Vraùme se k p Ìkladu, kdy domorodci tvrdì ÑBou liv k se zlobìì. Nebude-li domorodce moûnè p esvïdëit o nepravdivosti tèto vïty, budou-li jejich ostatnì projevy naznaëovat, ûe tèto vïtï nerozumïjì jinak neû my, a nebudou-li na nï dïlat dojem ani naöe v klady o tom, co je to a jak vznik bou ka, m ûeme si nakonec zaëìt myslet, ûe zp sob, jak m oni vidì bou ku, je pro n s prostï nïjak m zp sobem neproniknuteln. A Davidson zd razúuje, ûe opït nenì nic, co by takov to z vïr Ëinilo objektivnï spr vn m Ëi nespr vn m, ûe neexistuje û dn skuteën hranice mezi pojmov m r mcem samotn m a tìm, co by uû mïlo b t tìmto r mcem tvarov no. My, chceme-li se v domorodcìch vyznat, r znè jejich projevy a postoje tak Ëi onak charakterizujeme (t eba jako,projevy jejich odliönèho pojmovèho r mceë); avöak vzhledem k neexistenci objektivnìch kritèriì stojìcìch v z - kladï takovè eëi to nelze br t doslova. Davidson o tom Ìk : Rozhodneme-li se p ekl dat nïjakou cizì vïtu odmìtanou jejìmi mluvëìmi jako vïtu, na kterè my a naöe spoleënost lpìme, budeme mìt tendenci to naz vat rozdìlem v r mcìch; rozhodneme-li 187 P edstava,pojmovèho r mceë, kter m lidsk subjekt tvaruje skuteënost, je de facto tìm, co do filosofie zavedl Kant. (Pro Kanta byl ale tento,pojmov r mecë absolutnì; p edstavu r zn ch r mc odpovìdajìcìch r zn m jedinc m Ëi r zn m kultur m najdeme aû u nïkter ch Kantov ch pokraëovatel, zejmèna u Cassirera.) V DavidsonovÏ kritice tohoto n zoru pak nenì nemoûnè vidït jistou ozvïnu tè kritiky Kantovy filosofie, se kterou p iöel Hegel. (O tom, v jakèm smyslu lze Hegelovu filosofii ËÌst jako z sadnì kritiku vöech ÑfilosofiÌ pojmov ch r mc ì, pojedn v nap Ìklad T. Pinkard, The Successor to Metaphysics: Absolute Idea and Absolute Spirit, in: Monist, 74, 1991, str. 295ñ328.) 157
5. Pravdivost a struktura se zachytit toto pozorov nì jinak, m ûe b t p irozenïjöì mluvit o rozdìlu v n zorech. MajÌ-li ale jinì jin n zor, nem ûe n s û dn obecn princip nebo odkaz k pozorov nì p esvïdëit o tom, ûe ten rozdìl spoëìv v naöich p esvïdëenìch, a ne v naöich pojmech. 188 Davidson kromï toho poukazuje na skuteënost, ûe p edstava jazyka, kter by byl nep eloûiteln do toho naöeho, Ëi p edstava pojmovèho schèmatu, nesluëitelnèho s tìm naöìm, je vlastnï nekoherentnì. NÏco je pro n s jazykem jedinï tehdy, je-li to urëit m podstatn m zp sobem podobnè naöemu jazyku (Ëi naöim jazyk m) ñ stejnï tak jako je nïco pro n s autem jedinï tehdy, je-li to podobnè naöim aut m, to jest m -li to kola, motor atd. ñ a tato relevantnì podobnost m ûe stïûì spoëìvat v nïëem jinèm neû v tom, co se projevì p eloûitelnostì. PodobnÏ je pro n s nïco pojmov m schèmatem jedinï tehdy, kdyû v tom jsme schopni nalèzt nïjakou p Ìbuznost s naöìm pojmov m schèmatem. Tomuto Davidsonovu postoji b v nïkdy vyt k na jist sebest ednost. ProË bychom si mïli myslet, ûe ten jazyk, kter jsme vymysleli my, je mìrou vöech jazyk? ProË se domnìvat, ûe nem ûe existovat pojmovè schèma, kterè by bylo nad naöe ch p nì? Abychom pochopili, ûe se takov obvinïnì mìjejì cìlem, je t eba si uvïdomit, ûe Davidson v postoj nevych zì z û dnè spekulace o tom, co m ûe Ëi nem ûe fakticky existovat; vych zì pouze z faktu, ûe naöe slova, konkrètnï slova Ñjazykì Ëi ÑpojmovÈ schèmaì, majì urëit v znam. A na ot zky ÑMohl by existovat jazyk (principi lnï) nep eloûiteln do toho naöeho?ì Ëi ÑMohlo by existovat pojmovè schèma (principi lnï) nesoumï itelnè s tìm naöìm?ì je podle Davidsona z porn odpovïô prostï ze stejnèho d vodu, z jakèho d v me z - pornou odpovïô na ot zku ÑMohlo by existovat auto bez motoru a taûenè koúmi?ì Jde jednoduöe o to, ûe v duchu toho, jak naöe slova uûìv me, prostï nïëemu, co nem motor a t hnou to konï, ne Ìk me auto (ale v z), a podobnï nïëemu, co nesdìlì z kladnì 188 D. Davidson, On the Very Idea of a Conceptual Scheme, in: Proceedings and Addresses of the American Philosophical Association, 47, 1974; p etiötïno in: Inquiries, str. 197; Ëesky: O samotnè myölence pojmovèho schèmatu, in: J. Peregrin (vyd.), OJDK, Praha 1998. 158
5.5 Omyl a pravda charakteristickè rysy naöeho jazyka (Ëi pojmovèho schèmatu) ne- Ìk me jazyk (ale t eba k ik). 189 5.5 Omyl a pravda P edstavme si nynì, ûe studujeme nïjakè spoleëenstvì dosud nezn - m ch domorodc, ale teô ûe se nestar me o jejich jazyk, ale snaûìme se vysvïtlit nïkterè jejich zvyky. P edstavme si, ûe vidìme, ûe nïkte Ì domorodci projevujì neobvykl z jem o nïkter zvì ata a ûe jejich pozorov nìm dojdeme k z vïru, ûe kaûd z domorodc vyzn v nïjak druh zvì ete jako sv j osobnì totem; coû se projevuje tìm, ûe se p i setk nì s tìmto zvì etem chov nïjak m zvl ötnìm zp sobem. P edstavme si d le, ûe narazìme na domorodce, kter dïl nïco, co se n m jevì jako omyl, totiû chov se k nïjakèmu zvì eti, o kterèm se domnìv me, ûe to nenì jeho totem, jako by to jeho totem byl. Jak m ûeme vïdït, ûe jde o omyl? Z Ëeho m ûeme soudit, ûe zvì- e, o kterè jde, nenì domorodcov m totemem? Pokud jsou totemy sdìleny t eba cel mi rodinami, pak tak m ûeme soudit z chov nì p Ìbuzn ch tohoto domorodce; pokud nejsou, pak jedinï z chov nì tohoto domorodce samotnèho. V kaûdèm p ÌpadÏ je naöe p esvïd- ËenÌ o domorodcovï omylu nutnï d sledkem nïjakèho pozorovanèho nesouladu, nesouladu chov nì tohoto domorodce s chov nìm jin ch domorodc, nebo nesouladu jednotliv ch p Ìpad jeho vlastnìho chov nì. Jde o to, ûe chov nì tïch ostatnìch (nebo ostatnì p Ìpady chov nì jeho samotnèho) n s vede k formulov nì nïjak ch, byù ne zcela urëit ch pravidel, kter mi se domorod komunita zd 189 HluböÌ n mitka, kter b v proti Davidsonovu odmìtnutì Ñt etìho dogmatuì vzn öena, je ta, ûe je t eba rozliöovat mezi p eloûitelnostì a nauëitelnostì (viz nap. Ch. Taylor, Theories of Meaning, in: Human Agency and Language [Philosophical Papers, sv. I], Cambridge 1985, str. 248ñ 292). Zd se totiû, ûe si m ûeme p edstavit jazyk, kter by byl do toho naöeho nep eloûiteln, ale kter bychom se p esto byli schopni nauëit (kdybychom dostateënï dlouho koexistovali s komunitou p Ìsluön ch mluvëìch). Pak by se ale zd lo rozumnïjöì vzìt za kritèrium toho, zda je nïco jazykem, pr vï nauëitelnost ñ a p edstava nep eloûitelnèho (i kdyû nauëitelnèho) jazyka by tak d vala dobr smysl. Srv. tèû S. Blackburn, SW, str. 60 nn. 159
5. Pravdivost a struktura Ìdit, a ûe problematick p Ìpad domorodcova chov nì se n m pak zd tato pravidla poruöovat. Z toho ovöem vypl v, ûe budeme-li vztah domorodc ke zvì- at m studovat pouze takto (to jest jestliûe neuëinìme t eba to, abychom nastudovali jejich jazyk a pak se jich na celou vïc zeptali), nikdy nem ûeme smysluplnï dospït k z vïru, ûe se vöichni domorodci vûdy (Ëi v podstatnè Ë sti p Ìpad ) m lì. Kdyby se nap Ìklad chov nì domorodc k r zn m druh m zvì at nijak neliöilo, stïûì bychom to mohli smysluplnï vykl dat tak, ûe kaûd z nich sice sv j totem m, ale omylem se chov tak, jakoby jej nemïl. V takovèm p ÌpadÏ by totiû z ejmï nebylo nejmenöì opodstatnïnì p ich zet s nïjakou hypotèzou o totemech. Dokud v jejich chov nì ke zvì at m nedok ûeme vypozorovat û dnou pravidelnost spojujìcì jednotlivè osoby s jednotliv mi druhy zvì at, nem ûeme mìt d vod mìt za to, ûe je nïjakè zvì e nïëìm totemem. Jin mi slovy: je-li omyl urëit m druhem poruöenì pravidel, musìme mìt, abychom ho mohli konstatovat, dostatek evidence pro konstatov nì tïchto pravidel, musìme mìt tedy dostatek,ne-omyl ë. DosadÌme-li si nynì namìsto chov nì ke zvì at m konstatov nì vït a namìsto spr vnosti tohoto chov nì (to jest zv öen pozornost v p ÌpadÏ totemu, a nikoli v p ÌpadÏ jinèho zvì ete) pravdivost p ÌsluönÈ vïty, vidìme, ûe domorodce nikdy nem ûeme interpretovat tak, aby se vûdy (nebo skoro vûdy) m lili. Abychom mohli konstatovat, ûe se m lì, to jest, ûe m nïjakè nepravdivè p esvïd- ËenÌ, musìme mu p ipisovat nïjak pravdiv p esvïdëenì ñ protoûe jinak bychom mu v bec nep ipisovali p esvïdëenì. 190 TÌm se dost v me jednak k n zornèmu opodstatnïnì principu vst Ìcnosti, o kterèm jsme hovo ili d Ìve, a jednak k tomu, co podle Davidsona odliöuje racion lnì bytosti a konatele od zbytku svïta. 5.6 Davidson a pragmatismus Abychom Davidsonov m n zor m skuteënï porozumïli, je t eba si uvïdomit, ûe jakkoli se Davidson na rozdìl od Quina nechce hl sit 190 L. Wittgenstein, ber Gewissheit, ß80, Ìk : ÑNa pravdivosti m ch v rok se ovï uje porozumïnì tïmto v rok m.ì 160
5.6 Davidson a pragmatismus k pragmatismu, i jeho zp sob ch p nì v znamu je v mnohèm blìzk tomu, jak v znam vidïli Dewey a ostatnì p edstavitelè klasickèho americkèho pragmatismu (viz ß4.5). I pro nïj je tedy v znam prim rnï nïëìm, co vznik v d sledku urëitèho druhu,rezonanceë mezi uûivateli jazyka, konkrètnï mezi interpretovan mi a interpretujìcìmi. V znam je tedy pro nïj svou podstatou relaënì z leûitostì: stejnï tak jako nap Ìklad k tomu, aby mohlo dojìt k öachu, je zapot ebì dvou öachist, öachujìcìho a öachovanèho, je k tomu, aby mohlo,dojìt kë v znamu, zapot ebì dvou komunikujìcìch, interpretovanèho a interpretujìcìho. Situace, kter je z hlediska v znamu klì- Ëov, je podle Davidsona ta, kdy je nïjak v raz jednìm ËlovÏkem uûit s cìlem, aby byl druh m urëit m zp sobem interpretov n, a onen druh ho pak skuteënï tìmto zp sobem interpretuje. To ovöem neznamen, ûe by v raz mohl b t smyslupln jedinï v okamûiku, kdy by byl interpretov n (stejnï tak jako öachov figurka nenì kr lem jenom v tom okamûiku, kdy s nì nïkdo hraje) ñ znamen to ale, ûe smyslupln m ûe b t jedinï tehdy, kdyû je interpretovateln. Pr vï tento fakt m z ejmï za p Ìm d sledek Davidson v princip vst Ìcnosti i jeho p esvïdëenì o nekoherentnosti p edstavy, ûe by se nïkdo mohl ve vöem m lit. M me-li totiû nïkoho vidït jako pouûìvajìcìho jazyk, to jest v razy, kterè majì v znamy, musìme ho z tohoto hlediska vidït jako interpretovatelnèho. Kdyby se vöak ve vöem m lil, interpretovateln by, jak jsme vidïli v öe, nebyl. Jeho,vÏtyë by tudìû nemohly mìt skuteën v znam, nemohly by nic vyjad ovat ñ a tedy ani û dn jeho myln p esvïdëenì. V tomto ohledu se tedy Davidson vìcemènï shoduje s Quinem i s jeho pragmatistick mi p edch dci. I pro nïj jsou jazykovè v razy nikoli n lepkami, ale prost edky interakce; a i pro nïj je v znam nikoli on lepkov van vïc, ale v sledek urëit m zp sobem spïönè,rezonanceë. V Ëem se tedy Davidson v postoj od toho Quinova liöì, co vede Davidsona k tomu, ûe na rozdìl od Quina odmìt n lepku pragmatista? Jeden podstatn rozdìl je v tom, ûe zatìmco Quine se hl sì k fyzikalismu, to jest k p esvïdëenì, ûe cokoli lze o naöem svïtï smysluplnï Ìci, lze v principu vyj d it jazykem fyziky, Davidson tvrdì, ûe interpretov nì, vykl d nì jin ch lidì jako myslìcìch bytostì a jako konatel, je z leûitostì, kter vyûaduje specifick slovnìk, jenû je svou podstatou na slovnìk fyziky nep evediteln. ÿìk -li tedy Qui- 161
5. Pravdivost a struktura ne, ûe m -li d vat nïjak eë o v znamech dobr smysl, musì b t v principu vyj d iteln jako eë o fyzik lnï popsateln ch aspektech lidskèho chov nì, Davidson s tìm nesouhlasì: podle nïj v znam sice v lidskèm chov nì spoëìv, avöak v lidskèm chov nì specificky,,interpretaënïë uchopenèm. Interpretace je tedy podle Davidsona ËinnostÌ nejen kvantitativnï, ale i kvalitativnï odliönou od popisov nì, jakè praktikujì fyzikovè. 191 P edstavme si, ûe bychom namìsto domorodce pozorovali nïjak mechanismus, nïjak stroj Ëi nïjakèho robota, kter by se p i setk nì se zvì etem,chovalë podobnï jako domorodec. StejnÏ tak jako v p ÌpadÏ domorodc bychom se mohli v jeho,chov nìë pokusit vypozorovat nïjakè pravidelnosti (a z nich t eba usuzovat na vnit nì uspo d nì tohoto mechanismu). StejnÏ jako v p ÌpadÏ domorodc bychom mohli dospït k hypotèze, ûe se k r zn m druh m zvì at,chov ë r zn m zp sobem, mohli bychom konstatovat pravidla jeho,chov nìë, a pak bychom mohli narazit na nïjak nesoulad, na p Ìpad, kdy se mechanismus,nechov ë tak, jak by se podle naöich hypotetick ch pravidel chovat mïl. V tomto p ÌpadÏ bychom to ale jistï neklasifikovali jako omyl; uëinili bychom prostï z vïr, ûe pravidlo, kterè v d sledku konstrukce tohoto mechanismu urëuje jeho chov nì, je asi komplikovanïjöì, neû p edpokl dala naöe hypotèza. 192 Interpretov nì lidì jako racion lnìch bytostì a jako konatel, jejichû chov nì je vidïno jako jedn nì, jde tedy ruku v ruce s klasifikov nìm tohoto chov nì jako spr vnèho Ëi nespr vnèho v nïjakèm hluböìm smyslu, neû v jakèm Ìk me t eba o hodink ch, ûe jdou spr vnï Ëi nespr vnï. Jenom racion lnì bytost se totiû m ûe m lit, to 191 Davidson je tedy stejnï jako Quine monistou v tom smyslu, ûe je p esvïdëen, ûe existuje pouze jeden druh substance, hmota. Je ale p esvïd- Ëen, ûe kromï fyzikalistickèho (Ëi obecnïji: p ÌrodovÏdeckÈho) zp sobu, jak popisovat svït, existuje jeötï jin, na nïj neredukovateln zp sob popisu nïkter ch aspekt svïta (konkrètnï racion lnìch bytostì). Proto s m sv j pohled naz v anom lnìm monismem. Viz J. Nosek, Mysl a tïlo v sou- ËasnÈ analytickè filosofii, Praha 1997. 192 Jako,omylë v p enesenèm smyslu bychom to ovöem mohli klasifikovat v tom p ÌpadÏ, ûe bychom vïdïli, ûe tento mechanismus byl nïjak m ËlovÏkem zkonstruov n tak, aby se,chovalë urëit m, p edem dan m zp sobem. Pak bychom mohli Ìkat Ñmechanismus se m lìì ve smyslu Ñmechanismus se nechov tak, jak chtïl jeho tv rceì. 162
5.7 ÑM tus subjektivnìhoì jest mìt p esvïdëenì, kterè je nepravdivè. A jenom konatel m ûe b t br n jako zodpovïdn za to, co dïl. A tady se znovu oklikou dost - v me k d razu, kter Davidson klade na pojem pravdy: je to totiû tento pojem, kter podle Davidsona klìëov m zp sobem charakterizuje pr vï racionalitu a konatelstvì ñ d v totiû smysl jedinï v aplikaci na naöe spolulidi, nikoli na ostatnì naöe spoluûivoëichy Ëi na neûivè vïci. Pot ebujeme-li p i v kladu chov nì a fungov nì nïjakè entity pojem pravdy, neobejdeme-li se bez toho, abychom tèto entitï p ipisovali p esvïdëenì, to jest propozice, kterè m za pravdivè, pak tuto entitu vnìm me jako racion lnì a tudìû i schopnou nèst odpovïdnost za to, co dïl. Proto je podle Davidsona (na rozdìl od Quina) pravda tak klìëov m pojmem ñ je to podle nïj tento pojem, co v bec vytv Ì prostor pro naöe interpretov nì druh ch jako racion lnìch bytostì a jako konatel ñ to jest jako potenci lnìch partner pro dialog a pro budov nì lidsk ch spoleëensk ch struktur (kterè jsou zaloûeny na odpovïdnosti). Pojem pravdy tak v jistèm smyslu nenì jenom charakteristikou nïkter ch vït naöeho jazyka, ale p edpokladem toho, ûe v bec nïjak jazyk m me. 193 5.7 ÑM tus subjektivnìhoì Co bylo dosud o Davidsonov ch n zorech na jazyk a na v znam jazykov ch v raz eëeno, m ûe vzbuzovat zd nì, ûe jeho teorie v znamu je vlastnï extrèmnï subjektivistick, ûe Ìk nïco takovèho jako Ñv znam ve skuteënosti û dn nenì, interpret si ho prostï vym ölìì. To ale rozhodnï nenì tìm, k Ëemu Davidsonovy vahy smï- ujì a o co mu jde, nenì v û dnèm p ÌpadÏ n vrat k nïjakè formï psychologismu. 193 Mezi Davidsonov m a Quinov m p Ìstupem tak je ñ p ese vöechnu z ejmou p Ìbuznost ñ hlubok rozdìl. Quine se hl sì k behaviorismu a k pragmatismu ñ popisujeme-li jazyk a zjiöùujeme-li v znamy jazykov ch v raz, popisujeme podle nïj urëit druh chov nì lidì stejn m zp sobem, jak m nap Ìklad zoolog popisuje chov nì mravenc Ëi geolog,chov nìë vrstev zemskè k ry. Davidson naproti tomu Ìk, ûe interpretace lidì je proces kvalitativnï odliön od p ÌrodovÏdeckÈho utv enì teoriì (t eba i teoriì o lidech) ñ opìr se o jin druh pojm a nevede k niëemu srovnatelnèmu s p ÌrodovÏdeck mi z kony. 163
5. Pravdivost a struktura Je samoz ejmï pravda, ûe je-li v znam jak msi,interpretaënìm konstruktemë, 194 nenì to objektivnì v tom smyslu, ûe by to byla nïjak,ost e ohraniëen ë,,jednou provûdy hotov ë vïc, kterou by si mluvëì v procesu komunikace prostï jenom,p ed valië. V öe jsme citovali Davidsonovo rozpracov nì Churchlandovy myölenky, ûe propozice, to jest v znamy vït, kterè se mohou st vat p edmïty lidsk ch p esvïdëenì, jsou nïëìm jako ËÌseln mi hodnotami, kterè pouûìv me, kdyû hodnotìme nïjakou vïc z hlediska jejì v hy. Toto p irovn nì d le rozpracov v Dennett, kter poukazuje na to, ûe propozice netvo Ì tak jednoznaënï a jasnï vymezenou soustavu jako ËÌsla, a navrhuje p irovn vat v znam spìöe k nïëemu takovèmu, jako je cena: Propozice, nic naplat, nejsou tak sluönï vychovanè teoretickè entity jako ËÌsla. Propozice jsou spìöe jako dolary neû jako ËÌsla! Tahle koza m cenu 50 dolar. A kolik stojì v eck ch drachm ch, Ëi rusk ch rublech (v kterèm dni v t dnu!) ñ a m dnes vïtöì nebo menöì cenu neû v d vn ch AtÈn ch, Ëi jako souë st cestovnì v bavy Marca Pola? NenÌ pochyb o tom, ûe koza m pro svèho majitele vûdy nïjakou cenu, a nenì pochyb, ûe m ûeme ustanovit nïjakou hrubou, praktickou mìru jejì ceny tak, ûe ji vymïnìme ñ nebo si tuto v mïnu p edstavìme ñ za penìze, za zlat prach, za chleba, Ëi za cokoli jinèho. Neexistuje vöak û dn pevn, neutr lnì, vïën systèm mï- enì ekonomickè hodnoty a podobnï neexistuje ani û dn pevn, neutr lnì, vïën systèm mï enì v znamu pomocì propozic. No a co? Bylo by, ekl bych, kr snè, kdyby takovè systèmy existovaly; na svïtï by tak byl vïtöì po dek a pr ce teoretika by dìky tomu mohla b t snazöì. Avöak takov jednostandardov, univerz lnì mï ÌcÌ systèm nenì teoriì vyûadov n ani v ekonomii, ani v teorii intencion lnìch systèm. Platn ekonomick teorie nenì nevyhnutelnou nep esnostì sv ch mï enì ekonomickè hodnoty zobecnïnè na vöechny okolnosti a vöechny doby nijak ohroûena. A platn teorie intencion lnìch systèm nenì ohro- 194 Srv. G. Abel, Indeterminacy and Interpretation, in: Inquiry, 37, 1994, str. 403ñ419. 164
5.7 ÑM tus subjektivnìhoì ûena nevyhnutelnou nep esnostì sv ch mï enì v znam p es totèû univerz lnì spektrum. Pokud jsme si tèto obtìûe vïdomi, m ûeme se vöemi lok lnìmi problèmy uspokojivï zach zet s pouûitìm jakèhokoli systèmu, kter je po ruce a kter zvolìme. 195,Ne-objektivitaë v znamu, o kterè jsme hovo ili, je tudìû,neobjektivitouë takovèho druhu, v jakèm je,ne-objektivnìë cena nïjakè vïci. Sledujeme-li nïjakou vïc a jsme-li svïdky toho, jak tuto vïc r znì lidè prod vajì, jsme Ëasto schopni odhadnout nïjakou jejì,re lnouë cenu i v p ÌpadÏ, ûe se Ë stky, za kterou je prod v na, p Ìpad od p Ìpadu liöì. Jsme totiû schopni zvaûovat specifickè okolnosti jednotliv ch prodej a jimi vysvïtlovat odchylky mezi konkrètnìmi Ë stkami a naöì hypotetickou cenou. PodobnÏ sledujeme-li nïjakè slovo a jsme-li svïdky toho, jak ho r znì lidè uûìvajì, jsme Ëasto schopni odhadnout jeho v znam i v p ÌpadÏ, ûe ho tito lidè uûìvajì vìce Ëi mènï r zn mi zp soby. Jsme totiû schopni interpretovat, to jest opït zvaûovat specifickè okolnosti jednotliv ch uûitì a odchylky mezi nimi vykl dat nap Ìklad jako omyly. To, jakou cenu danè vïci p ipìöeme, Ëi jak v znam p ipìöeme danèmu slovu, samoz ejmï z visì na mïrn ch jednotk ch, kterè pouûìv me; a v p ÌpadÏ v znamu je to navìc ovlivnïno jistou volnostì, kterou m me v tom, co p ipìöeme v znamu, a co p esvïdëenì ñ nenì to vöak rozhodnï svèvoln Ëi ËistÏ subjektivnì z leûitost. UËit se jazyk, tedy uchopovat v znam, znamen rozpozn vat v kon nì jin ch urëitè vzorce a struktury. Nomenklaturistick pohled na jazyk m za to, ûe v znam je nïjakou,samostatnouë vïcì, kter tu je, aù uû ji my, interpreti, uchopìme, nebo ne (vïcì, kter p eb v v hlav ch lidì nebo v platûnskè Ìöi abstrakt). Quine upozorúuje na to, ûe v znam musì b t ñ vzhledem k tomu, jak se jazyk m uëìme ñ nutnï d n Ñzjevn m chov nìm mluvëìchì, a z toho plyne, ûe je rozumnè se na v znam dìvat spìöe jako na charakteristiku tohoto chov nì, neû jako na nïjakou vïc s tìmto chov nìm jenom n hodnï spojenou a principi lnï uchopitelnou a poznatelnou i mimo toto spojenì (i kdyû jako pomocn obraz se tohle leckdy hodit m ûe). A Davidson zd razúuje, ûe takov charakterizace lidskèho chov nì, interpretace, m svè zcela specifickè z kony. 195 D. Dennet, Kinds of Minds, str. 47ñ48. 165
5. Pravdivost a struktura Davidson, jak jsme vidïli, rozhodnï odmìt onu kartezi nskou p edstavu, podle nìû jsou v znamy objekty, kterè se nach zejì nïkde uvnit lidsk ch myslì a kterè se mohou za pomoci slov stïhovat z jednè mysli do druhè. Jde dokonce tak daleko, ûe hovo Ì o Ñm tu subjektivnìhoì: 196 snaûì se n s totiû navèst k tomu, abychom se vymanili nejen z kategoriì schèmatu a obsahu, ale i subjektu a objektu. 197 V jednom rozhovoru Ìk Davidson na toto tèma pozoruhodnou vïc: EmpiristÈ... se domnìvajì, ûe ËlovÏk nejprve vì, co je v jeho vlastnì mysli, pak, m -li ötïstì, zjistì, co je ve vnïjöìm svïtï, a pak, m -li jeötï vïtöì ötïstì, zjistì, co je v mysli nïkoho jinèho. J to vidìm jinak. Nejprve zjistìme, co je v mysli nïkoho jinèho, a tìm m me i to vöe ostatnì. 198 D vodem je, ûe naöe pozn nì myslì jin ch lidì je jin m druhem pozn nì neû pozn nì vöeho ostatnìho, je pozn nìm, kterè je veöker m jin m pozn nìm p edpokl d no. Nejsme pozn vajìcìmi bytostmi, dokud nejsme vïdomou souë stì,spoleëenstvì myslìë 199 : Komunikace a pozn nì jin ch myslì, kterè je jì p edpokl d no, je z kladem naöeho pojmu objektivity, naöeho uvïdomïnì si rozdìlu mezi pravdiv m a nepravdiv m p esvïdëenìm.... Z - kladem pozn nì je spoleëenstvì myslì; to poskytuje mìru vöech vïcì. 200 196 Viz D. Davidson, The Myth of the Subjective, in: M. Krausz (vyd.), Relativism: Interpretation and Confrontation, Notre Dame 1989, str. 159ñ 172. 197 Viz J. Peregrin, Donald Davidson: boj s Ñm tem subjektivnìhoì, in: Filosofick Ëasopis, 47, 1999, str. 191ñ214. 198 G. Borradori, The American Philosopher (Conversations with Quine, Davidson, Putnam, Nozick, Danto, Rorty, Cavell, MacIntyre, and Kuhn), Chicago 1994, str. 50; slovensky: Americk filozof, Bratislava 1997. 199 PodrobnÏ tento aspekt Davidsonova filosofickèho n zoru rozebìr B. Ramberg, Post-ontological Philosophy of Mind: Rorty vs. Davidson, rukopis (vyjde). 200 D. Davidson, TVK, str. 164. 166
5.8 ShrnutÌ: Davidson v strukturalismus V tomto smyslu tedy pro Davidsona intersubjektivnì podstatn m zp sobem p edch zì subjektivnì a nikoli naopak; a v znam nenì vïc uzav en v lidskè hlavï, kter by se komunikacì vyn öela na intersubjektivnì svïtlo, n brû je podmìnkou pro to, abychom v bec nïco mohli ch pat jako subjektivnì. 5.8 ShrnutÌ: Davidson v strukturalismus Quin v strukturalismus byl, jak jsme vidïli v p edchozì kapitole, z leûitostì podloûenèho p esvïdëenì, ûe v znam v razu je prim rnï d n uûitìm tohoto v razu a ûe uûitì je notoricky holistick, struktur lnì z leûitost. Davidson na tyto vahy v mnohèm nav zal a d le je rozpracoval. P iöel p edevöìm s myölenkou, ûe k uchopenì v znamu v raz je nezbytn pojem pravdivosti. DospÏl totiû k p esvïdëenì, ûe k tomu, abychom zjistili, co domorodci dan m v rokem mìnì, je t eba zjistit, kdy ho majì za pravdiv, a protoûe dospïl takè k p esvïdëenì, ûe zjiöùov nì v znamu se neobjede bez principu vst Ìcnosti, kter stanovì, ûe co domorodci majì za pravdu, takè ñ v principu ñ pravda je, uëinil z vïr, ûe v znam vït je v z sadï d n podmìnkami jejich pravdivosti. V d sledku toho se od podmìnek pravdivosti odvozuje veöker sèmantika: sèmantika v razu je d na, zhruba eëeno, jeho p ÌspÏvkem k pravdivostnìm podmìnk m tïch v rok, ve kter ch se vyskytuje. (Tak v znam spojky Ñaì spoëìv v tom, m ûeme Ìci, ûe transformuje pravdivostnì podmìnky konjunkt v pravdivostnì podmìnky konjunkce; v znam slova ÑËern ì spoëìv, zjednoduöenï eëeno, v tom, ûe toto slovo vytv Ì pravdivè vïty se jmèny Ëern ch vïcì a nepravdivè se jmèny tïch ostatnìch.) Davidson tedy konkretizoval tu strukturu jazyka, kter podle nïj urëuje v znam, jako strukturu pravdivostnì. S pouûitìm saussurovsk ch termìn tedy m ûeme Ìci, ûe opozice, kterou Davidson rozpoznal jako z sadnì pro konstituci v znamu, je opozice mezi pravdivostì a nepravdivostì. Davidson kromï toho, dìky matematickè teorii, kterou zdïdil po TarskÈm, explicitnï uk - zal, jak se tato opozice kondenzuje do hodnot jednotliv ch v raz, jak je pravdivost moûnè p evèst na denotaci. 201 201 Viz tèû J. Peregrin, Meaning and Structure, in: Semiotica, 113, 1997, str. 71ñ88. 167
5. Pravdivost a struktura DalöÌ vïcì, na kterou pouk zal, je relativnost hranice mezi v znamem a p esvïdëenìm, kter vypl v z holistickèho charakteru jazyka: v znam je tìm, co je d no strukturou, zatìmco chybnè p esvïd- ËenÌ je tìm, co v konkrètnìm p ÌpadÏ vysvïtluje odchylku od tèto struktury; a protoûe struktura nenì d na bezprost ednï, ale je v sledkem silì interpreta o to, aby se zmocnil onè,jednoty v mnohostië, kterou p edpokl d porozumïnì, nejsou ani hranice v znamu absolutnì. Z toho opït vypl v, ûe je-li v znam spìöe rolì v razu neû nïjakou vïcì, na kterè by ten v raz vïzel jako n lepka, je interpretaënìm konstruktem. Anebo vìce saussurovsky, je nikoli vïcì, ale hodnotou. 168
6. INFERENCE A STRUKTURA: WILFRID SELLARS A ROBERT BRANDOM 6.1 P ipisov nì v znamu jako,funkënì klasifikov nìë Pojedn nì o myölenk ch t etì z klìëov ch postav postanalytickè filosofie, kter mi se zde zab v me, Wilfrida Sellarse, zaëneme tìm, ûe se znovu vr tìme k problèmu smyslu takov ch vït, jako jsou Ñslovo,kr lìkë znamen (oznaëuje) kr lìk(a)ì, Ñslovo,spravedlnostë znamen (oznaëuje) spravedlnostì. Jsou to z ejmï pr vï vïty tohoto druhu, kterè n m vnucujì pocit, ûe sèmantika jazyka je z leûitostì vztah mezi slovy a vïcmi. SÈmantika Ëeötiny se tak zd b t d na urëit m vztahem mezi slovem Ñkr lìkì a kr lìky (Ëi nïjakou,kr - lìkovitostìë), mezi slovem Ñspravedlnostì a spravedlnostì (Ëi spravedliv mi skutky) atd.; sèmantika angliëtiny je podobnï d na vztahem mezi slovem Ñrabbitì a kr lìky, mezi slovem Ñjusticeì a spravedlnostì atd. OdmÌt me-li tedy nomenklaturistickè pojetì jazyka, musìme nïjak m zp sobem objasnit, co v roky jako Ñslovo,kr lìkë znamen (oznaëuje) kr lìk(a)ì sdïlujì. VidÏli jsme, jak quinovsk experiment s radik lnìm p ekladem ukazuje, ûe v roky tohoto druhu je t eba nahlìûet jako vïc p ekladu z jednoho jazyka do druhèho. V rok Ñ,gavagaië oznaëuje kr lìkaì pak z tohoto pohledu ch peme de facto jako Ñ,gavagaië oznaëuje to, co oznaëuje,kr lìkëì. Sellars explicitnï zd razúuje to, co je u Quina a Davidsona jenom implicitnì, totiû ûe uëìme-li se jazyku, uëìme se p edevöìm rozpozn vat funkce, kterè majì v razy jazyka v stech mluvëìch tohoto jazyka. Z tohoto hlediska je tìm, co se nauëìme, kdyû se nauëìme slovu, v podstatï funkce tohoto slova. DÌtÏ, kterè se uëì jazyku, Ìk Sellars ÑzaËne vyd vat zvuky, kterè znïjì jako slova a vï- 169
6. Inference a struktura ty, a skonëì u vyd v nì zvuk, kterè jsou slovy a vïtamiì. 202 V Ëem spoëìv zmïna, kterou dìtï projde? V tom, ûe se v jeho hlavï slova propojì s nïjak mi ment lnìmi entitami? Sellarsovou odpovïdì je, ûe urëitè zvuky se v stech adepta jazyka stanou slovy a vïtami natolik, nakolik ovl dne jejich funkci, jejich jazykovou roli. PodobnÏ snaûìme-li se rozluötit nezn m jazyk, musìme identifikovat zp soby, jak mi jsou slova a vïty tohoto jazyka pouûìv ny jeho mluvëìmi; musìme urëit role tïchto slov a vït v tomto jazyce. To vöe vede Sellarse k z vïru, ûe v znam v razu je rozumnè nahlìûet jako roli, kterou dan v raz ve svèm jazyce m. To znamen, ûe Ñ Ìci, co Ìk nïjak ËlovÏk, nebo obecnïji, co Ìk nïjak druh v povïdi, znamen p edloûit funkënì klasifikaci tèto v povïdiì (Tamt.). Nap Ìklad: urëitèmu nezn mèmu slovu nezn mèho jazyka m ûeme porozumït, kdyû n m nïkdo ekne, ûe toto slovo jeho mluvëì volajì, kdyû jsou v nebezpeëì a kdyû chtïjì p ivolat svè druhy. To je ovöem extrèmnì p Ìpad: funkce tèmï jakèhokoli slova (hodnèho toho jmèna) bude mnohon sobnï komplikovanïjöì, neû abychom ji takto jednoduöe osvïtlili. Jak bychom popsali funkci slova Ñkr lìkì v ËeötinÏ? Mohli bychom Ìci, ûe mluvëì Ëeötiny toto slovo vyslovujì, kdyû vidì kr lìka; ale to by jednak nebyla docela pravda (rozhodnï neplatì, ûe by pokaûdè, kdyû»ech vidì kr lìka, vyslovil slovo Ñkr lìkì), a pak by to zdaleka nebyla cel pravda. Existuje p ece tolik situacì, v nichû pouûìv me slovo Ñkr lìkì, aniû bychom nïjakèho kr lìka vidïli! Z tohoto d vodu je nejp irozenïjöìm zp sobem vysvïtlenì funkce nïjakèho slova jejì ilustrov nì, tj. pouûitì nïjakèho jinèho, n m zn mèho slova, kterè m tutèû funkci. Budeme-li chtìt nïkomu, kdo neumì anglicky, vysvïtlit funkci anglickèho slova Ñrabbitì, m ûeme to nejjednoduöeji udïlat tak, ûe ekneme, ûe je to ta funkce, kterou m v r mci Ëeötiny slovo ìkr lìkì. Tuto funkci bychom teoreticky mohli i nïjak p Ìmo popsat; fakticky by to ale bylo nesmìrnï komplikovanè, a p edvèst ji prost ednictvìm vhodnèho slova toho jazyka, kter m mluvìme (a o kterèm lze tedy p edpokl dat, ûe mu kaûd, kdo n s je schopen sledovat, rozumì), je tedy v podstatï jedin m prakticky provediteln m zp sobem, jak ji identifikovat. V roky 202 W. Sellars, Meaning as Functional Classification (= MFC), in: Synthèse, 27, 1974, str. 421; Ëesky: V znam jako funkënì klasifikace, in: J. Peregrin, OJDK. 170
6.2 OdboËka: Carnap a,kvazisyntaktickèë v roky jako Ñ,rabbitë znamen (oznaëuje) kr lìk(a)ì tedy podle Sellarse prov dïjì funkënì klasifikaci tïch slov, o kter ch se v nich mluvì (Ñrabbitì); a prov dïjì ji pomocì toho, ûe tuto funkci ilustrujì prost ednictvìm nïjakèho zn mèho slova (Ñkr lìkì). Sellars zav dì zvl ötnì oznaëenì: je-li x slovo nïjakèho jazyka, je x predik tem vyjad ujìcìm funkci, kterou toto slovo v r mci svèho jazyka m. To znamen, ûe kr lìk vyjad uje funkci, kterou m slovo Ñkr lìkì v ËeötinÏ; zatìmco rabbit vyjad uje funkci, kterou m slovo Ñrabbitì v angliëtinï. A protoûe funkce slova Ñkr lìkì v ËeötinÏ je (vìcemènï) stejn jako funkce slova Ñrabbitì v angliëtinï, vyjad uje kr lìk tutèû funkci jako rabbit. A v rok Ñ,rabbitë znamen (oznaëuje) kr lìk(a)ì pak podle Sellarse,ve skuteënostië Ìk Ñslovo,rabbitë je kr lìk ì. 6.2 OdboËka: Carnap a,kvazisyntaktickèë v roky Sellars ovöem nenì ani prvnìm, ani jedin m, kdo p iöel s myölenkou, ûe vïty, kterè se zdajì b t o vztahu slov a vïcì, jsou,ve skuteënostië o nïëem jinèm. Jak uû jsme poznamenali, je totèû samoz ejmï implicitnì stanovisk m Quina i Davidsona; avöak podobnou myölenku, ve vyost enïjöì podobï, formuloval jiû p ed nimi vöemi, ve t ic t ch letech tohoto stoletì, Rudolf Carnap, jeden z p ednìch p edstavitel skupiny tzv. logick ch empirist sdruûen ch ve VÌdeÚskÈm krouûku. 203 Abychom dok zali lèpe osvïtlit Sellarsovo stanovisko, bude dob e, kdyû uëinìme odboëku a p iblìûìme stanovisko Carnapovo; v n sledujìcìm oddìle pak vysvïtlìme, v Ëem se Sellars s Carnapem shoduje a v Ëem se od nïj liöì. Carnap tvrdì, ûe mezi v roky, kter mi se zab vajì filosofovè, je mnoho takov ch, kter m by se dalo Ìkat, jak on navrhuje, kvazisyntaktickè Ëi pseudoobjektovè; takovè v roky se zdajì b t o svïtï, ale ve skuteënosti jsou o jazyce. P Ìkladem kvazisyntaktickè vïty je podle Carnapa 204 v rok typu VÏta Ñ...ì ËÌnötiny Ìk, ûe MÏsÌc je kulat. (2) 203 Viz J. Peregrin, LFFL, kap. 5. 204 R. Carnap, Logische Syntax der Sprache, Wien 1934. 171
6. Inference a struktura Tato vïta je na prvnì pohled vïtou o vztahu mezi nïëìm jazykov m (ËÌnskou vïtou Ñ...ì) a nïëìm nejazykov m (kulatostì MÏsÌce); podle Carnapa vöak tato vïta,ve skuteënostië Ìk Existuje obsahovï vïrn p eklad vït ËÌnötiny do Ëeötiny, 205 p i kterèm je vïta ÑMÏsÌc je kulat ì korel tem vïty Ñ...ì. (2 ) RozdÌl mezi vïtou (2) a vïtou (2 ) je podle Carnapa v tom, ûe (2) je formulov na v obsahovèm zp sobu eëi (vyjad uje p ips nì nïjakè vlastnosti nïjakèmu p edmïtu), zatìmco (2 ) je formulov na ve form lnìm zp sobu eëi (vyjad uje p ips nì nïjakè,lingvistickèë vlastnosti nïjakèmu jmènu). V naöem p ÌkladÏ spoëìv p echod od obsahovèho k form lnìmu zp sobu eëi p echod od eëi o kulatosti MÏsÌce (o kterèm podle (2) hovo Ì vïta Ñ...ì) k eëi o vïtï ÑMÏsÌc je kulat ì (kter je podle (2 ) p ekladem vïty Ñ...ì). Carnap uv dì mnoho dalöìch p Ìklad v rok, kterè jsou,zd nlivïë o vztahu mezi jazykem a svïtem, a p itom jsou,ve skuteënostië o jazyce. UveÔme alespoú nïkterè: LatinskÈ slovo Ñlunaì oznaëuje MÏsÌc (3) Existuje obsahovï vïrn p eklad latiny do Ëeötiny, p i kterèm je slovo ÑMÏsÌcì korel tem slova Ñlunaì (3 ) VÏta X Ìk, ûe MÏsÌc je kulat (4) X je obsahovï rovna vïtï ÑMÏsÌc je kulat ì (4 ) ÑVeËerniceì a ÑJit enkaì majì r zn smysl, oznaëujì vöak tent û p edmït (5) ÑVeËerniceì a ÑJit enkaì jsou L-synonymnÌ [ = zamïnitelnè ve vöech kontextech p i zachov nì logickè pravdivosti], nejsou ale P- synonymnì [ = zamïnitelnè ve vöech kontextech p i zachov nì pravdivosti simpliciter] 206 (5 ) 205 Carnap samoz ejmï hovo Ì o nïmëinï. 206 TÌm se rozumì n sledujìcì: V rok ÑJit enka je Jit enkaì je logick pravda, zatìmco v rok ÑJit enka je VeËerniceì nikoli. (Vzhledem k tomu, ûe ÑJit enkaì a ÑVeËerniceì jsou vlastnì jmèna, je tohle ovöem, ve svïtle novïjöìch rozbor Saula Kripka, Naming and Necessity, in: D. Davidson, G. Harman [vyd.], Semantics of Natural Language, Dordrecht 1972, str. 253ñ355, diskutabilnì.) To znamen, ûe nahradìme-li nap Ìklad ve v roku 172
6.2 OdboËka: Carnap a,kvazisyntaktickèë v roky Singul rnì vïta fyziky ud v stav bodu prostoru k urëitèmu Ëasu (6) Singul rnì vïta fyziky se skl d z deskriptivnìho predik tu a Ëasoprostorov ch sou adnic jako argument (6 ) Karel ekl, kde je Petr (7) Karel vyslovil vïtu tvaru ÑPetr je...ì, kde na mìstï teëek stojì nïjakè oznaëenì mìsta (7 ) Carnap ovöem prohlaöuje za kvazisyntaktickè nejenom vïty, t kajìcì se vztahu mezi jazykem a svïtem, ale v podstatï vöechny vïty o jak chkoli abstraktnìch entit ch. Kvazisyntaktick mi vïtami pro nïj tedy jsou i n sledujìcì: MÏsÌc je vïc; pït nenì vïc, ale ËÌslo (8) ÑMÏsÌcì je jmèno; ÑpÏtì nenì jmèno, ale ËÌslice 207 (8 )»Ìsla jsou t Ìdy t Ìd vïcì (Frege) (9)»ÌselnÈ v razy jsou mnoûinovè v razy druhèho stupnï (9 ) VÏc je souborem smyslov ch dat (10) Kaûd vïta, ve kterè se vyskytuje oznaëenì vïci, je obsahovï rovna nïjakè t ÌdÏ vït, ve kter ch se nevyskytujì û dn oznaëenì vïcì, ale pouze oznaëenì smyslov ch dat (10 ) SvÏt je souhrnem fakt, nikoli vïcì (Wittgenstein) (11) VÏda je soustavou vït, nikoli jmen (11 ) P irozen ËÌsla stvo il B h; zlomky a re ln ËÌsla jsou dìlem ËlovÏka (Kronecker) (12) ÑJit enka je Jit enkaì v raz ÑJit enkaì v razem ÑVeËerniceì, zmïnì se jeho status z logickè pravdy na pravdu obyëejnou, empirickou. ÑJit enkaì a ÑVeËerniceì tedy nejsou zamïnitelnè p i zachov nì logickè pravdivosti. Naproti tomu, cokoli je pravda o Jit ence, zjevnï platì i o VeËernici a naopak ñ takûe z mïnou tïchto jmen nelze uëinit z pravdivèho v roku v rok nepravdiv. (To ovöem platì jenom tehdy, nebereme-li v vahu takovè v roky jako ÑJit enka je nutnï VeËerniceì, ÑRushdie nevì, ûe Jit enka je VeËerniceì, Ëi Ñ,Jit enkaë m osm pìsmenì). 207 B t vïcì je tak ch p no prostï jako b t tìm, co je oznaëov no jmènem; a b t ËÌslem jako b t tìm, co je oznaëov no ËÌslicÌ. 173
6. Inference a struktura OznaËenÌ p irozen ch ËÌsel jsou z kladnìmi znaky; v razy pro zlomky a re lnè ËÌselnÈ v razy jsou zavedeny definicemi (12 )»as je jednodimenzion lnì; prostor je trojdimenzion lnì (13)»asovÈ oznaëenì se skl d z jednè sou adnice; prostorovè ozna- ËenÌ se skl d ze t Ì sou adnic (13 ) Carnapovu snahu o vyj d enì v rok o abstraktnìch entit ch form lnìm zp sobem eëi m ûeme vidït jako svèho druhu snahu o p evedenì,metafyzikyë (nauky o svïtï abstrakt, kter jde,zaë vïdu) na,fyzikuë (na vïdu o naöem empiricky studovatelnèm svïtï, konkrètnï na tu jejì Ë st, kter pojedn v o znacìch ve smyslu akustick ch Ëi pìsemn ch projev lidì). Carnap se totiû podobnï jako mnozì dalöì analytiëtì filosofovè z poë tku tohoto stoletì nemohl smì it s û dnou metafyzicky ch panou platûnskou ÌöÌ abstrakt, o kterè bychom mohli Ìkat vïci zp sobem, jak m vyslovuje p ÌrodovÏda soudy o vnìmatelnèm svïtï. (Do takovè oblasti se totiû z ejmï nem ûeme, na rozdìl od naöeho re lnèho svïta, prostï vypravit, abychom tam vidïli, jak se vïci majì; a Ìk -li se, ûe tam pronik me sv m rozumem, je to jenom metafora, jejìû smysl nenì dostateënï jasn.) Carnap v verdikt byl radik lnì: takovè v roky o abstraktech nelze povaûovat za smysluplnè (protoûe smyslupln m ûe b t jedinï v rok, s nìmû jsou spojena jasn kritèria urëujìcì, kdy je pravdiv ) ñ ledaûe by byly nahlèdnutelnè jako,zakuklenèë v roky o empirickèm svïtï, konkrètnï o znacìch a vztazìch mezi nimi. Carnap tak navrhuje redukovat metafyziku, a filosofii v bec, na jakousi specifickou,p ÌrodovÏdu druhèho duë, konkrètnï na nauku o jazyce p ÌrodovÏdy. 208 Carnapovy mechanismy p evodu vït o abstraktech do form lnìho zp sobu eëi jsou jistï mnohdy p Ìliö zjednoduöenè (tak nap Ìklad to, ûe Karel ekl, kde je Petr, nemusì zjevnï znamenat, ûe Karel vyslovil jmèno ÑPetrì, atd.); myölenka, kter se za nimi skr v, je vöak d leûit : namìsto zkoum nì nïjakè vïci Ëi nïjakèho faktu je nïkdy moûnè (a uûiteënè) zkoumat jmèno tèto vïci Ëi vïtu vyjad u- 208 UpozornÏme p itom na to, ûe projekt, do kterèho se tak Carnap pouötì, je nav sost strukturalistick : jde mu p edevöìm o zredukov nì sèmantick ch vztah (tj. vertik lnìch vztah, vztah mezi oznaëujìcìm a oznaëovan m) na vztahy logicko-syntaktickè (horizont lnì vztahy, vztahy mezi oznaëenìmi). 174
6.3 Funkcionalismus jìcì tento fakt, a jejich postavenì v r mci jazyka a v r mci tè teorie, do kterè pat Ì. Touto cestou m ûeme nïkdy zìskat zcela nov n hled na tradiënì filosofickè problèmy, a m ûeme dojìt k pozn nì, ûe nïco, co se vûdy jevilo jako tïûko eöiteln problèm, ve skuteënosti nenì skuteën m problèmem, ale jenom d sledkem nïjakè z ludnosti naöeho jazyka. A bylo to pr vï toto pozn nì, co vedlo v prvnì polovinï naöeho stoletì analytickè filosofy k jejich obratu k jazyku; to jest k pozn nì, ûe je mnohdy uûiteënè provèst jak si ÑsÈmantick zdvihì, tj. p enèst filosofickou diskusi na p du Ñslov a jejich z pis ì, kterè jsou Ñna rozdìl od bod, mil, t Ìd a podobn ch vïcì hmatateln mi p edmïty toho druhu, kter je tak popul rnì na onom trûiöti, kde se lidè r zn ch pojmov ch schèmat nejlèpe dohodnouì; 209 Ëi ûe ÑfilosofickÈ problèmy jsou problèmy, kterè mohou b t vy- eöeny (Ëi zruöeny) buô reformov nìm naöeho jazyka, Ëi lepöìm porozumïnìm tomu jazyku, kter pr vï pouûìv meì; 210 nebo ûe ÑfilosofickÈho zachycenì myölenì m ûe b t dosaûeno filosofick m zachycenìm jazyka, a m -li to b t zachycenì vyëerp vajìcì, pak jedinï tìmto zp sobemì. 211 6.3 Funkcionalismus Sellars v pokus vysvïtlit v roky o vztahu mezi jazykem a svïtem jako v roky, kterè jsou,ve skuteënostië o jazyku, tedy m ûeme ñ do jistè mìry ñ vidït jako formu pokraëov nì obratu k jazyku, jako formu carnapovskèho odhalov nì,pseudop edmïtn ch vïtë a jako formu quinovskèho,sèmantickèho zdvihuë. Mezi Carnapem a Sellarsem je ovöem v tomto ohledu podstatn rozdìl: Sellars netvrdì, ûe vïta Ñ,rabbitë znamen (oznaëuje) kr lìk(a)ì hovo Ì,ve skuteënostië o slovu Ñkr lìkì; Ìk, ûe hovo Ì o funkci tohoto slova. Slovo kr lìk v nì tedy podle nïj nenì uûito ani ve form lnìm, ani v materi lnìm zp sobu eëi; je v nì uûito zp sobem, kter bychom mohli nazvat funkënï-ilustrativnì. Pr vï pro nïj zav dì Sellars svou nezvyklou notaci kr lìk. Sellarsova myölenka,v znamu jako funkënì kla- 209 W. V. O. Quine, WO, str. 272. 210 R. Rorty, The Linguistic Turn, str. 3. 211 M. Dummett, OAP, str. 5. 175
6. Inference a struktura sifikaceë tedy neznamen jenom to, ûe v roky vyjad ujìcì p ips nì v znamu nejsou,ve skuteënostië o vztahu mezi v razem a vïcì, ale takè to, ûe v znam, chceme-li jej nahlìûet jako entitu, musìme vidït jako entitu svou podstatou funkcion lnì. Abychom pochopili, co se tìm myslì, musìme si uvïdomit, ûe velkou Ë st pojm, kterè pouûìv me, m ûeme rozdïlit do dvou charakteristick ch kategoriì: jedny, m ûeme jim Ìkat pojmy substanci lnì, hovo Ì o tom, z Ëeho nïjak vïc je, jakè je jejì sloûenì; zatìmco ty druhè, tïm m ûeme Ìkat funkcion lnì, se vztahujì k tomu, k Ëemu vïc je, jak je jejì funkce. Pojem jako d evo (nebo d evïn ) je zjevnï prvnìho druhu, pojem jako drû k je zjevnï druhu druhèho. KritÈrium aplikovatelnosti substanci lnìch pojm je zaloûeno na zjiöùov nì, jakè je sloûenì danè vïci: abych nap Ìklad zjistil, zda je nïco d evïnè, musìm se podìvat,dovnit ë. KritÈrium aplikovatelnosti pojm funkcion lnìch naproti tomu spoëìv ve zjiöùov nì, jak dan vïc funguje nebo jak by fungovat mohla: abych zjistil, zda je nïco drû kem, musìm zjistit, zda to nïco drûì, p ÌpadnÏ zda by to nïco drûet mohlo. VöimnÏme si, ûe aë nic nem ûe b t souëasnï d evïnè a ûeleznè, a stïûì to m ûe b t souëasnï drû k i vrt k, nïco m ûe b t docela dob e d evïnè a souëasnï drû k Ëi ûeleznè a sou- ËasnÏ vrt k. Substanci lnì a funkcion lnì klasifikace jsou obvykle na sobï vìcemènï nez vislè ñ aû na to, ûe nïkterè zp soby fungov nì vyûadujì urëitè materi ly (je tïûkè si p edstavit t eba d evïn vrt k). (Dodejme ovöem ihned, ûe dïlenì pojm na substanci lnì a funkcion lnì nem b t vyëerp vajìcì, a jistï nenì ani nijak ostrè a jednoznaënè: cel ada naöich pojm je buôto zë sti substanci lnìch a zë sti funkcion lnìch nebo jsou prostï dvojznaënè. VezmÏme si nap Ìklad termìn oko: do jistè mìry jde o pojem, kter je spojen s urëitou substancì, s urëit m uspo d nìm urëit ch druh organick ch tk nì; avöak do jistè mìry jsme i ochotni Ìkat oko vöemu, co v nïjakèm ohledu jenom funguje jako lidskè oko: t eba sklenïnè protèze Ëi senzoru nïjakèho robota.) Funkcionalismus nynì m ûeme vidït jako snahu o rozöì enì funkcion lnìho ch p nì na nïjakè pojmy, kterè se jako funkcion lnì na prvnì pohled nejevì. To samo o sobï jistï nenì nic p evratnèho ( Ìci, ûe pojem oko m ûe b t ñ do jistè mìry ñ ch p n funkcion lnï, jistï nenì û dn velkolep teorie, kter by mïla mìt sv j vlastnì,-ismusë); netrivi lnìm se tento pohled st v, kdyû se propojì se strukturalismem: kdyû se p i azov nì funkcion lnìho statutu propojì s nïjakou 176
6.3 Funkcionalismus formou promìt nì (Ëi,rozdistribuov v nìë) funkce z nïjakèho strukturovanèho celku na jeho Ë sti. To znamen, ûe spoëìv -li trivi lnì forma funkcionalismu v tom, ûe se pro nïjak pojem P vykl d ÑX je Pì jako ÑX funguje tak a takì, pak netrivi lnïjöì forma funkcionalismu spoëìv v tom, ûe je ÑX je Pì interpretuje jako ÑX tak a tak p ispìv k fungov nì nïjakèho celku Y, jehoû je Ë stìì. ExtrÈmnÌ formou funkcionalismu pak je to, kdyû jsou to nejenom vlastnosti nïjak ch entit, ale samy tyto entity, co je prohlaöov no za n stroj explikace fungov nì nïjakèho celku: to jest, kdyû je to nejenom fakt, ûe X je P, ale sama existence entity X, co je redukov no na fungov nì celku Y, za jehoû Ë st se X prohlaöuje. Tyto rozdìly si m ûeme ilustrovat na p ÌkladÏ lidskè mysli, v souvislosti s nìû se o funkcionalismu Ëasto hovo Ì. 212 PrvnÌ z v öe uveden ch forem funkcionalismu, tou trivi lnì, by byl prostï n zor, ûe funkcion lnì je s m pojem mysli: ûe o nïëem ekneme, ûe to je mysl (Ëi ûe to m mysl, Ëi ûe to myslì), pr vï kdyû to urëit m zp sobem funguje. Druh z forem by se t kala Ë stì (a tady se Ìk spìöe obsah ) mysli: ta by Ìkala, ûe nïco, nap Ìklad nïjak dïj probìhajìcì v mozku, je t eba myölenkou nebo p edstavou, pr vï kdyû to urëit m specifick m zp sobem p ispìv k fungov nì mysli (to jest tè entity, kter funguje tìm zp sobem, dìky nïmuû jì Ìk me mysl). T etì z tïchto forem by navìc Ìkala, ûe ty entity, kter m Ìk me myölenky Ëi p edstavy, nemajì û dnou faktickou existenci nez vislou na naöì explikaci fungov nì mysli: ûe to tedy nejsou nap Ìklad dïje v mozku, ale jenom naöe teoretickè konstrukty, kterè slouûì k explikaci toho, jak mysl funguje. TakÈ v lingvistice se s termìnem funkcionalismus Ëasto setk v - me; i kdyû nïkdy i v jinèm smyslu neû v tom, o nïmû hovo Ìme zde. (Dob e zn m m p Ìpadem je nap Ìklad funkcionalismus PraûskÈ lingvistickè ökoly.) 213 A faktem je, ûe mnohè z toho, co jsme v öe naz vali strukturalismem, jsme mohli (Ëi spìöe mïli) p esnïji naz vat funkcionalismem: fakt, ûe v znam v razu je d n postavenìm tohoto v razu v r mci struktury jazyka, je d sledkem toho, ûe je to 212 Viz nap. W. Bechtel, Philosophy of Mind. An Overview for Cognitive Science, Hillsdale 1988. 213 Viz nap. P. Sgall, PFTF. 177
6. Inference a struktura pr vï toto postavenì, co n m dovoluje osamostatnit p ÌspÏvek v razu k fungov nì jazyka Ëi jeho funkci v r mci p ÌsluönÈ ÑjazykovÈ hryì. 214 P edstavme si nynì, ûe n m nïkdo uk ûe nïjak bod v mozku a ekne, ÑTohle je v znam slova,kr lìkë!ì Kdyby byl v znam pojmem substanci lnìm, mohla by b t takov charakteristika p ijateln (viz ÑTohle je öed k ra mozkov!ì). Protoûe je vöak v znam, jak na to Sellars poukazuje, pojmem funkcion lnìm, je takov to charakteristika naprosto nedostateën : i kdyby se skuteënï zjistilo, ûe je to pr vï tento bod, kter je,zodpovïdn ë za to, ûe majitel p ÌsluönÈho mozku dok ûe s v razem Ñkr lìkì zach zet, neznamenalo by to, ûe zn t toto mìsto znamen zn t v znam slova Ñkr lìkì. Zn t v znam slova Ñkr lìkì totiû znamen b t schopen s tìmto slovem,rozumnïë zach zet, pouûìvat ho v souladu s tìm, jak je jeho spr vn funkce. Uvaûme nynì, v Ëem by se situace zmïnila, kdyby n m nïkdo dok zal,uk zatë nïjak bod ne v mozku, ale v mysli toho, kdo p Ìsluön m v razem vl dne. Bylo by tohle jako explikace v znamu p ijatelnè? To, co jsme ekli v öe, znamen, ûe p ijatelnè by to mohlo b t jedinï tehdy, kdyby byla,mìsta v myslië, to jest ment lnì obsahy, v nïjakèm smyslu,fungov nìmië ñ a to je p edstava, kterè je tïûkè d t rozumn smysl. 215 V znam prostï nenì ten druh entity, na kterou by se dalo uk zat. Zd raznïme, ûe tohle nenì nijak v rozporu s tìm, ûe v znam nïjakèho v razu m ûeme nïkdy nïkomu vysvïtlit tak, ûe mu uk ûeme nïjakou vïc. M me-li sadu r zn ch öroubov k uzp soben ch pro 214 To je z etelnè uû i u Saussura ñ jak na to spr vnï poukazujì P. MichaloviË a P. Min r, äp, str. 25 ñ i u nïj z etelnï Ñdominuje komunikativnì funkceì. 215 Na to jsme narazili jiû v oddìle 2.4, kde jsme citovali Dummettovu kritiku Saussurovy p edstavy o komunikaci. Na jinèm mìstï (The Seas of Language, Oxford 1993, str. 99) Dummett poznamen v, ûe ÑmyölenÌ vyûaduje nositeleì ñ to jest, ûe ch peme-li myölenky jako entity toho druhu, jak mi jsou v znamy (vït), pak budou tyto svou podstatou funkënì entity vyûadovat nïco, Ëeho by byly funkcì. Dummett tedy konstatuje: ÑJedinÏ tehdy, kdyû bereme jazyk za kûd [to jest za to, Ëemu my zde Ìk me nomenklatura ñ JP], m ûeme doufat, ûe svlèkneme jazykov öat a pronikneme k ËistÈ nahè myölence, kter je pod nìm: jedin m Ëinn m zp sobem jak studovat myölenì je prost ednictvìm studia jazyka, kter je jeho nositelem.ì 178
6.4 V znam a inference r znè druhy öroub, m ûe n m nïkdo funkci jednoho öroubov ku z tèto sady objasnit prostï tak, ûe n m uk ûe ten typ öroubu, na kter se tento öroubov k pouûìv. Tak je tomu samoz ejmï proto, ûe my uû obecnï funkci tohoto n stroje zn me (vìme, ûe je to öroubov k), a k jejì konkretizaci uû staëì pr vï jenom p ÌsluönÈ uk z nì ñ ona obecn funkce, kterou zn me, obsahuje urëit nespecifikovan,parametrë, kter p Ìsluön m uk z nìm konkretizujeme. PodobnÏ vìme-li (nebo dok ûeme-li odhadnout), ûe nïco je obecnè jmèno, staëì n m, aby n m nïkdo uk zal t eba na kr lìka, abychom poznali konkrètnì funkci tohoto slova. Je ovöem pot eba neztr cet z mysli fakt, ûe tohle je moûnè jedinï dìky uû obecnè, parametrizovanè znalosti p ÌsluönÈ funkce. Proto nap Ìklad Wittgenstein Ìk : ÑAby se nïkdo mohl pt t na pojmenov nì, musì uû nïco vïdït (nebo umït).ì 216 Explikovat v znam v razu tedy neznamen uk zat na tu Ëi onu vïc (aù uû je to mìsto v lidskèm mozku, v lidskè,psychèë, Ëi nïkde ve vnïjöìm svïtï): znamen to p edevöìm Ìci, co si lze s tìmto v razem poëìt, p edvèst funkci tohoto v razu. 6.4 V znam a inference ZjiötÏnÌ, co nïjak v raz znamen, tedy spoëìv ve zjiötïnì, jak ho ti, kdo mu rozumïjì, uûìvajì, tudìû ve zjiötïnì, jak tento v raz funguje v r mci toho jazyka, do nïhoû pat Ì. P ijetì tèto teze pak vede k z vïru, ûe v znam v razu je zp sobem uûìv nì Ëi funkcì tohoto v razu. To je ale tvrzenì velice neurëitè ñ nasnadï je nynì ot zka, v Ëem konkrètnïji m ûe spoëìvat funkce v razu v jazyce; co konkrètnïji zjiöùuje radik lnì p ekladatel, kdyû zjiöùuje, jak je v raz pouûìv n. Jak by bylo moûno teoreticky zachytit to, co se ËlovÏk nauëì, kdyû se nauëì se slovem zach zet? Jistou odpovïô n m dal jiû Davidson: podle nïj takov ËlovÏk zjistì, kdy jsou v roky, kterè tento v raz obsahujì, br ny za pravdivè, neboù to je podle nïj tìm, co je pro radik lnì p eklad podstatnè. PodÌvejme se ale na celou situaci podrobnïji. Co radik lnì p ekladatel v prvnì f zi svèho silì zjiöùuje, jsou z ejmï urëitè pravidelnosti v tom, jak se jazykovè projevy mluvëìch p ekl danèho jazyka vyskytujì pospolu s r zn mi situacemi, jak urëitè faktickè situace 216 L. Wittgenstein, PU, ß30. 179
6. Inference a struktura pravidelnï vedou k urëit m jazykov m projev m. Quine hovo Ì o ÑpozorovacÌch vït chì: nïjak jazykov projev, t eba Ñgavagaiì, se zd b t pravidelnou reakcì na v skyt nïjakè situace nebo nïjakèho p edmïtu, t eba kr lìka. V dalöì f zi pak p ekladatel musì takè zkoumat, jak nïkterè jazykovè projevy vedou k jin m jazykov m projev m. Identifikace domorodè obdoby naöì spojky Ñaì nap Ìklad spoëìv v odhalenì toho, ûe kdykoli jsou domorodci ochotni konstatovat nïjakè dvï vïty, jsou ochotni konstatovat i urëitè souvïtì, kterè je obsahuje, a naopak. A nakonec m ûe zkoumat takè to, jak nïkterè jazykovè projevy pravidelnï vedou k nïjak m Ëin m (viz nap Ìklad ÑTeÔ zvednu ruku.ì). Sellars konstatuje, ûe zp sob, jak m jsou uûìv ny jazykovè v razy (a tudìû jak majì v znam), je moûnè nahlèdnout pr vï jako z leûitost takov chto pravidelnostì Ëi,vzorc ë jazykovè aktivity. ÑPro kaûd jazyk,ì Ìk Sellars, Ñjsou z sadnì t i typy pravidelnèho jazykovèho chov nì: (1) VstupnÌ p echody jazyka: MluvËÌ reaguje na p edmïty ve vjemov ch situacìch, a v r zn ch stavech sebe sama, pat iënou jazykovou aktivitou. (2) VnitrojazykovÈ kroky: JazykovÈ konceptu lnì epizody mluv- ËÌho majì sklon se vyskytovat ve tvaru platn ch odvozenì (teoretick ch i praktick ch), a majì sklon se nevyskytovat ve tvarech, kterè logickè principy poruöujì. (3) V stupnì p echody jazyka: MluvËÌ reaguje na takovè jazykovè konceptu lnì epizody jako,teô zvednu rukuë pohybem ruky vzh ru atd.ì 217 M ûeme tedy Ìci, ûe zp sob, jak m mluvëì uûìv nïjakou vïtu, se odr ûì v jist ch,p echodechë, kterè p edv dì a ve kter ch tato vïta figuruje: v tom, jak k tèto vïtï p ech zì od jist ch mimojazykov ch situacì Ëi od jin ch vït a jak od tèto vïty p ech zì k jin m vït m Ëi k mimojazykov m Ëin m. TotÈû platì i pro jednotlivè slovo: zp sob, jak je uûìv no, lze vyj d it pomocì takov chto p echod, do kter ch vstupujì vïty, kterè toto slovo obsahujì. P itom je d leûitè si uvïdomit, ûe aëkoli obecnï existujì t i z - kladnì typy takov chto p echod, z nichû jenom jeden je,vnitrojazykov ë (je to p echod typu jazyk-jazyk, na rozdìl od p echod 217 W. Sellars, MFC, str. 423ñ424. 180
6.4 V znam a inference typu svït-jazyk nebo jazyk-svït), zab v me-li se teoriì jazyka, pak se pro n s z sadnìm st v p edevöìm onen,vnitrojazykov ë typ p echod, kdy jednu vïtu odvozujeme z jin ch vït. To jsou z ejmï inference, jak mi se zab v logika. D vodem je, ûe teoreticky uchopit p echod typu,svït-jazykë nebo,jazyk-svïtë z ejmï nejde jinak neû tak, ûe tu jejì Ë st, kter se t k svïta, vyj d Ìme jazykem (v r mci teorie totiû z ejmï nem ûeme mìt svït jako takov, m ûeme tam mìt jedinï to Ëi ono jazykovè vyj d enì); a tak dostaneme nïjakou trivialitu typu Ñ,PröÌë Ìk me tehdy, kdyû pröìì. 218 UrËit z kladnì Ë st uëenì se jazyku je nevyhnutelnï praktick v tom smyslu, ûe nem ûe spoëìvat jenom ve slovnìm vysvïtlov nì (jenom nïkter slova mohu vysvïtlit pomocì jin ch slov, ta nejz kladnïjöì musìm vysvïtlit pomocì ukazov nì, p edv dïnì atd. ñ jinak bych evidentnï byl v bludnèm kruhu); a dïl m-li teorii, nemohu si kl st za cìl tyto aspekty v znamu postihnout. Nakolik je sèmantika nauka, jejìmû p edmïtem je pouze jazyk, natolik si takè nebude kl st za cìl netrivi lnï vysvïtlit v znamy vöech v raz v jazyce: co znamen t eba slovo Ñvelrybaì, tedy co to je velryba, nenì z leûitostì sèmantiky, ale zoologie (pro ovl d nì slova Ñvelrybaì je podstatnè zvl dnutì p echod typu,svït-jazykë, tj. schopnost pouûìvat v roky jako ÑTohle je velrybaì za spr vn ch okolnostì). Naproti tomu si sèmantika m ûe kl st za cìl netrivi lnï vysvïtlit v znam slova, jako je Ñaì: jeho v znam totiû spoëìv v inferencìch typu,jazyk-jazykë, umït zach zet se spojkou Ñaì znamen vïdït, ûe z X spolu s Y vypl v X a Y a ûe naopak z X a Y vypl v jak X, tak Y. V znam v razu je tedy ze sellarsovskèho pohledu role tohoto v razu v relevantnì,jazykovè h eë; a teoreticky uchopitelnou Ë stì tèto role (kter ji m ûe v nïkter ch p Ìpadech, jak jsme pr vï vidïli na p ÌkladÏ Ñaì, zcela vyëerp vat) je jeho inferenënì role. 218 L. Wittgenstein (Vermischte Bemerkungen, G. H. von Wright [vyd.], Frankfurt 1977, str. 27) Ìk : ÑHranice jazyka se ukazujì v nemoûnosti popsat tu skuteënost, kter odpovìd vïtï (je jejìm p ekladem), aniû bychom tuto vïtu opakovali.ì N mitka, ûe t eba namìsto Ñ,PröÌë Ìk me tehdy, kdyû pröìì m ûeme Ìci netrivi lnï t eba Ñ,PröÌë Ìk me tehdy, kdyû z mrak pad H 2 Oì, neobstojì, protoûe co je na tomto netrivi lnì, m ûe b t nahlèdnuto jako moûnost p echodu od vïty ÑPröÌì k vïtï ÑZ nebe pad H 2 Oì (a naopak), coû je p echod typu jazyk-jazyk. 181
6. Inference a struktura Je tedy sèmantick teorie totoûn s logikou, kter je teoriì inferencì? Nikoli, protoûe logika, nech peme-li tento termìn neobvykle öiroce, nenì teoriì veöker ch inferencì, ale pouze tïch nejobecnïjöìch, kterè pronikajì vöemi formami naöeho (racion lnìho) diskursu. P edmïtem logiky tedy jsou inference, jako je ta, ûe z X a Y vypl v jak X, tak Y, a logika tedy m ûe b t ch p na jako teorie v znamu v raz, jako je Ñaì. JejÌm p edmïtem vöak nejsou takovè inference jako ta, ûe z ÑToto je velrybaì vypl v ÑToto je savecì, a logiku tak nelze ch pat jako teorii v znamu slova Ñvelrybaì ñ ani jeho teoreticky zachytitelnè Ë sti. M ûeme tedy Ìci, ûe logika se t k jenom tè nejobecnïjöì Ë sti teoretickè sèmantiky. Jak je toto sellarsovskè ch p nì v znamu jako z leûitosti role, pro jejìû urëenì jsou klìëovè inference, sluëitelnè s tìm, co Ìk Davidson a co jsme probìrali v p edchozì kapitole? Zkoum me-li p i davidsonovskè radik lnì interpretaci to, jak uûìvajì domorodci jazyk, kdy majì kterou vïtu za pravdivou, nejde n m, jak jsme uû ekli, o pravdivost jako takovou, ale o pravdivostnì podmìnky; nejde n m tedy o to, zda je dan vïta pravdiv, ale o to, za jak ch okolnostì je pravdiv. K tomu, abychom rozumïli t eba v roku ÑPröÌì, jistï nenì nutnè vïdït, jakou m tento v rok (v p ÌsluönÈm okamûiku) pravdivostnì hodnotu (jistï ne kaûd, kdo umì Ëesky, musì vïdït, zda pr vï pröì) ñ co je t eba ch pat, je to, ûe tento v rok je pravdiv pr vï tehdy, kdyû pröì. (A v znam v razu, kter nenì vïtou, je pak de facto p ÌspÏvkem, kter tento v raz p in öì k p ÌpadnÈ pravdivosti tïch vït, ve kter ch se vyskytuje.) Avöak pravdivostnì podmìnky nejsou svou podstatou niëìm jin m neû sellarsovsk mi p echody typu svït-jazyk (ÑTohle je velrybaì je pravda pr vï tehdy, kdyû ukazujeme na velrybu) Ëi p echody typu jazyk-jazyk, tj. inferencemi (ÑVelryba je savec a Rushdie je spisovatelì je pravda pr vï tehdy, kdyû je pravda ÑVelryba je savecì a souëasnï je pravda ÑRushdie je spisovatelì). Z toho je vidït, ûe zn t pravdivostnì podmìnky neznamen nic jinèho neû zn t sellarsovskè Ñp echodyì, kterè jsou pro dan v rok relevantnì (z tohoto pohledu se ovöem neberou v vahu p echody typu jazyk-svït, kterè Sellars za podstatnè povaûuje). SellarsovskÈ ch p nì v znamu tedy nenì tomu davidsonovskèmu tak vzd lenè, jak by se mohlo zd t na prvnì pohled. 182
6.5 Normativita Sellarsovo ch p nì v znamu jako role tedy nemusì b t nesluëitelnè s Davidsonov m ukotvenìm v znamu v pravdivosti. Je tu ovöem jeden zcela z sadnì rozdìl: zatìmco pro Davidsona je pravdivost primitivnì, d le neanalyzovan pojem, Sellars povaûuje pravdivost za jistou formu spr vnosti Ëi opr vnïnosti; Ìk, ûe pravdivost je vlastnï spr vnou tvrditelnostì. 219 ÿìci, ûe je nïjak vïta, t eba ÑT mhle je kr lìkì nebo ÑPraha je hlavnì mïsto»eskè republikyì, pravdiv, znamen Ìci, ûe budeme-li tuto vïtu tvrdit, bude toto tvrzenì spr vnè. Abychom p edeöli nedorozumïnì, je ovöem t eba poznamenat, ûe Sellarsovu explikaci pravdivosti je t eba ch pat tak, ûe pravdivost je jednou z forem spr vnosti. O spr vnosti danèho v roku Ëi jeho konkrètnìho uûitì je totiû zjevnï moûnè hovo it v r znèm smyslu: tak nap Ìklad v rok ÑRushdie je hokejistaì je jistï spr vn v tom smyslu, ûe je utvo en v souladu s pravidly ËeskÈ gramatiky; nenì vöak spr vn v tom smyslu, kter m na mysli Sellars ñ to jest nenì pravdiv. A nap Ìklad v rok ÑXY m nevylèëitelnou nemoc a brzy zem eì je spr vn v gramatickèm smyslu a m ûe b t i pravdiv, to jest m ûe b t v tomto smyslu spr vnè jej tvrdit ñ avöak tvrdit nïco takovèho v p Ìtomnosti osoby XY m ûe b t samoz ejmï p esto pravdïpodobnï nespr vnè v tom smyslu, ûe tìm m ûeme tèto osobï ublìûit. RozdÌl mezi Davidsonem a Sellarsem, kter spoëìv v jejich p Ìstupu k pojmu pravdivosti, by ovöem bylo nespr vnè ch pat tak, ûe Davidson nedok ûe pojem pravdy vysvïtlit, zatìmco Sellars ano. Sellarsova explikace pojmu pravdivosti totiû ve skuteënosti p Ìliö vysvïtlujìcì nenì: je problematickè, zda by bylo moûnè povaûovat pojem p ÌsluönÈ spr vnosti za nïco podstatnï jasnïjöìho, neû je s m pojem pravdivosti. Tato explikace vöak ËinÌ zjevn m, ûe v roky, ve kter ch p ipisujeme vït m pravdivost, nejsou pouh mi konstatov - nìmi, kter by vyjad ovala, ûe,nïco nïjak jeë. Vykl d nì pravdivosti jako formy spr vnosti m totiû za cìl p edevöìm n zornï p edvèst, ûe pravdivost je normativnì pojem: v jistèm podstatnèm smyslu totiû 219 W. Sellars, Science and Metaphysics, Atascadero 1992, str. 101. 183
6. Inference a struktura nenì z leûitostì toho, ûe,nïco nïjak jeë, ale toho, ûe,nïco nïjak m b të. P ipsat nïjakè vïtï pravdivost totiû podle Sellarse neznamen konstatovat nïjakou vlastnost tèto vïty, ale konstatovat jistè opr vnïnì uûivatel p ÌsluönÈho jazyka, totiû opr vnïnì tuto vïtu tvrdit. ÿìci, kterè vïty jsou pravdivè, tak neznamen konstatovat, ûe pr vï tyto vïty uûivatelè domorodèho jazyka tvrdì (coû, jak jsme vidïli, samoz ejmï odmìt i Davidson), ale konstatovat, ûe tvrzenì pr vï tïchto vït by bylo ñ podle domorodc ñ spr vnè (Davidson by to ovöem formuloval tak, ûe pr vï tyto vïty majì domorodci za pravdivè). Vraùme se znovu k domorodc m. Kdyû se dobìr me v znamu jejich v razu Ñgavagaiì, zjiöùujeme nikoli to, za jak ch okolnostì tento v raz vyslovujì, ale to, za jak ch okolnostì povaûujì za spr vnè konstatovat vïtu, kter je tìmto v razem tvo ena. Jak to v r mci svèho koment e k Davidsonovi formuluje McDowell: 220 CÌlem jazykovïdkynï v terènu nenì pouze kodifikovat kauz lnï propojen data Ëi zkonstruovat teorii, kter by postulovala dalöì propojenì stejnèho druhu, aby uëinila data srozumitelnïjöìmi tìm zp sobem, jak m ËinÌ p ÌrodovÏdeckÈ teorie srozumiteln mi ta data, ze kter ch vych zejì ony. To pr vï ne: Davidsonova jazykovïdkynï v terènu se propracov v k takovèmu pozn nì norem konstitutivnìch zkoumanèmu jazyku, kterè je jakoby pozn nìm zevnit : k onomu specifickèmu citu pro to, kdy je co spr vnè Ìkat, podle nïjû je p Ìsluön jazykov hra hr na.... ZaËÌn v postavenì, kterè je vnï, ale je-li spïön, konëì vybavena tak, ûe m ûe sv mi vlastnìmi slovy vyjad ovat to, jak vïci vypadajì ze stanoviska, kterè ti, jeû zkoum, zaujìmajì celou dobu. ZpoË tku jsme samoz ejmï omezeni na hled nì pouze faktick ch pravidelnostì, postupnï vöak, jak do jazyka pronik me, zjiöùujeme nïco hluböìho: nikoli co se fakticky dïje, ale co by se, v jistèm smyslu, dìt mïlo ñ zjiöùujeme,pravidlaë p ÌsluönÈ,jazykovÈ hryë, a tato pravidla,internalizujemeë, dost v me se,dovnit ë p ÌsluönÈ jazykovè hry. Uû tehdy, kdyû dok ûeme rozeznat domorodc v souhlas a nesouhlas, kdyû od pouhèho pozorov nì jeho jazykovèho 220 J. McDowell, Mind and World, Cambridge (Mass.) 1994, str. 152. 184
6.5 Normativita chov nì p ejdeme k tomu, ûe mu sami v r zn ch p Ìkladech p edkl d me k odsouhlasenì vïty jeho jazyka, p ech zìme de facto od pouhèho obecnèho zaznamen v nì jednotliv ch p Ìpad jazykovèho chov nì domorodc k zaznamen v nì velice specifickèho druhu jejich jazykovèho chov nì: totiû toho, Ëemu Brandom Ìk normativnì p Ìstupy. 221 NormativnÌ p Ìstupy jsou jazykov m chov nìm reagujìcìm na jazykovè chov nì; jsou tìm, co ËinÌ jazykovè chov nì spr vn m Ëi nespr vn m. 222 Sellars tedy klade d raz na to, ûe v znam nespoëìv v tom, jak se v raz skuteënï uûìv, ale v tom, jak se spr vnï uûìv, Ëili jak by se mïl uûìvat. ÿekli jsme, ûe Sellars ch pe v roky, ve kter ch se v razu p ipisuje v znam (Ñ,gavagaië znamen kr lìkì) jako ilustrativnì funkënì klasifikov nì v raz (Ñ,gavagaië (v jazyce domorodc ) je kr lìk ì), a to povaûuje jenom za speci lnì p Ìpad funkënìho klasifikov nì: Ñ,gavagaië je kr lìk ì specifikuje funkci v razu Ñgavagaiì v jazyce domorodc prost ednictvìm n m zn mè funkce, kterou m v raz Ñkr lìkì v naöem jazyce, avöak tuto funkci by bylo moûnè ñ alespoú principi lnï ñ specifikovat i p Ìmo, tj. vyj d enìm pravidel, kter mi se uûìv nì tohoto v razu ÌdÌ. M ûeme-li se tedy na takovè v roky dìvat jako na v roky o uûìv nì, pak je z sadnï nutnè je ch pat nikoli deskriptivnï, ale normativnï: nikoli jako konstatujìcì faktickè uûìv nì, ale spr vnè uûìv nì. ProË je normativita tak d leûit? Sellars ji zd razúuje p edevöìm proto, aby p edeöel tomu, Ëemu Ìk Ñnaturalistick omylì a co spoëìv v redukov nì,epistemick chë pojm (vïdomost, od vodnïnì, pravda) na pojmy,naturalistickèë, tj.,p ÌrodovÏdeckÈë (vnìm nì, poëitek, reakce). 223 Sellars klade d raz na rozliöenì mezi tìm, Ëemu bychom mohli Ìkat kauz lnì d, a tìm, co m ûeme naz vat dem logick m: kauz lnì d je d n vztahem p ÌËiny a Ëinku, zatìmco logick d je d n vztahem vypl v nì, kter je, na rozdìl od toho kauz lnìho, z sadnï normativnì. (Fakt, ûe nïco z nïëeho vy- 221 R. Brandom, MIE. 222 NenÌ bez zajìmavosti, ûe normativita hraje roli i ve v kladu jazyka, jak p edkl d Saussure ñ viz P. MichaloviË a P. Min r, äp, str. 20. 223 TermÌn Ñnaturalistick omylì poprvè uûil G. E. Moore v souvislosti s pokusy redukovat na,p ÌrodovÏdeckÈë pojmy pojem dobra (kter je jistï normativnì). 185
6. Inference a struktura pl v, nenì z leûitostì toho, ûe by lidè pravidelnï prov dïli p Ìsluön odvozenì ñ je z leûitostì norem, kter mi se ÌdÌ uûìv nì p ÌsluönÈho jazyka, Ëi obecnïji norem, kterè majì co dïlat s lidskou racionalitou.) Kauz lnìmu du podlèhajì jednotliviny, kterè se vyskytujì v Ëasoprostoru (a pro nïû je kauz lnì interakce s okolìm jejich neodmysliteln m modem vivendi). LogickÈmu du naproti tomu podlèhajì propozice, pro kterè je zase konstitutivnì to, ûe jsou v logick ch vztazìch s ostatnìmi propozicemi. (Je samoz ejmï na n s, do jakè mìry budeme propozice chtìt br t za objekty. Pokud ale budeme ñ pokud je t eba spolu s Davidsonem prohl sìme za objekty toho typu, jako jsou metry Ëi kilogramy ñ m ûeme stïûì p ipustit, ûe by nïco mohlo b t propozicì, aniû by to nap Ìklad mïlo negaci, Ëi aniû by to bylo konjugovatelnè s jin mi propozicemi. To znamen, ûe tak jako si nenì moûnè p edstavit jednotlivinu, kter by existovala v Ëasoprostoru, ale nebyla v û dn ch kauz lnìch vztazìch s jin mi jednotlivinami, nenì si ani moûnè p edstavit propozici, kter by nebyla v û dn ch logick ch vztazìch s jin mi propozicemi.) Pokud mezi tïmito dvïma dy nerozliöujeme, budeme n chylni se dopouötït chyby, kterè se podle Sellarse historicky dopouötïla vïtöina filosof hl sìcìch se k empirismu a opìrajìcìch se o p edstavu, ûe pozn vajìcìmu subjektu jsou nïkterè z kladnì Ëi element rnì poznatky d ny p Ìmo, skrze jeho kauz lnì interakci s pozn van m svïtem. 224 Budeme tak n chylni Ìkat nap Ìklad to, ûe (i) slunce je d vodem nïjakèho naöeho zrakovèho vjemu; (ii) tento vjem je d vodem naöeho p esvïdëenì, ûe slunce svìtì (a toto p esvïdëenì n m tedy je bezprost ednï d no prost ednictvìm zrakovèho vnìm nì); a (iii) toto p esvïdëenì je pak d vodem dalöìch p esvïdëenì (kter uû ovöem nejsou bezprost ednì, protoûe je musìme z tïch dan ch vyvozovat) ñ nap Ìklad p esvïdëenì, ûe slunce nenì schov no za mraky. Sellars poukazuje na to, ûe takov p edstava je podmìnïna propojenìm nepropojitelnèho ñ ûe uveden cesta od svìtìcìho slunce k p esvïdëenì, ûe slunce nenì schov no za mraky, m ûe vzniknout jedinï napojenìm logickèho etïzce na etïzec kauz lnì ñ a moûnost 224 Viz W. Sellars, The Myth of the Given: Three Lectures on Empiricism and the Philosophy of Mind (= MG), in: H. Feigl, M. Scriven (vyd.), The Foundations of Science and the Concepts of Psychology and Psychoanalysis (Minnesota Studies in the Philosophy of Science 1), Minneapolis 1956. 186
6.5 Normativita takovèho napojenì je ze sellarsovskèho pohledu stejnï iluzornì jako moûnost nav z nì skuteënèho provazu na provaz, kter je namalov n na nïjakèm obraze. Jde o to, ûe slovo Ñd vodì, kterè bylo v öe v popisu tohoto etïzce uûito, bylo uûito z sadnï zav dïjìcìm zp sobem: v (i) je uûito ve smyslu p ÌËiny (jakoûto kauz lnìho pojmu), ve (iii) ve smyslu od vodnïnì (jakoûto logickèho pojmu) a v (ii) pak figuruje jako iluzornì spojnìk mezi prvkem kauz lnìho du a prvkem du logickèho. 225 Jestliûe ale ekneme, ûe v znam nenì z leûitostì jazykovèho chov nì jako takovèho, ale norem tohoto chov nì, nepopìr me tìm opït vöechno to, na co n s p edtìm p ivedli Quine a Davidson sv mi vahami o radik lnìm p ekl d nì a interpretov nì, totiû to, ûe v znam nem ûe b t d n niëìm jin m neû Ñzjevn m chov nìmì? NeËinÌme tìm opït z v znamu nïco z hadnèho, o Ëem nebudeme schopni Ìci, odkud se to bere? Nikoli ñ protoûe normy jazykovèho chov nì nespoëìvajì zase v niëem jinèm neû v (urëitèm specifickèm) jazykovèm chov nì. 226 To, v Ëem konkrètnï spoëìvajì, jsou pr vï brandomovskè normativnì p Ìstupy: tedy specifick forma jazykovèho chov nì, kter je v jistèm smyslu jazykem druhèho du (tj. jazykem zamï en m na jazyk) a kter znamen jistè (Ëasto impli- 225 Viz W. Sellars, MG, ß3 a Brandom v koment k tèmuû (W. Sellars, Empiricism and the Philosophy of Mind [p etisk Sellarsova Ël nku The Myth of the Given... s koment em R. Brandoma], Cambridge [Mass.] 1997). R. Rorty (ORT, str. 148ñ149) poznamen v, ûe jsou to pr vï takovèto pokusy o propojenì ÑpovÌd nì o p ÌËin chì s ÑpovÌd nìm o od vodúov nìì, co je jednìm z podstatn ch zdroj takovèho spekulativnìho a sterilnìho filosofov nì, jakèmu by se filosofovè dnes uû mïli vyhnout (a jakèmu se analytiëtì filosofovè snaûili p edejìt sv m obratem k jazyku). Viz tèû J. Peregrin, The ÑCausal Storyì and the ÑJustificatory Storyì (= CSJS), sbornìk konference o knize J. McDowella Mind and World, PÈcs kvïten 1998 (vyjde). 226 I po zd raznïnì normativity je tedy zachov n,naturalismusë, kter m se tento p Ìstup odliöuje od strukturalismu toho druhu, kter Ìk, ûe struktura je nïco,nadë ËlovÏkem i jazykem ñ nïco, Ëemu jazyk nutnï podlèh a co je p itom jazyku transcendentnì. Podle naöeho pohledu je normativnì struktura jazyka prostï st le imanentnì strukturou urëitèho jazykovèho chov nì; a z tohoto pohledu tak nenì o nic problematiëtïjöì, neû je t eba struktura tïla mravence. 187
6. Inference a struktura citnì, a opït jazykovè) hodnocenì prostèho uûìv nì jazyka. MluvËÌ jazyka musì disponovat, jak Ìk Sellars, 227 nejenom Ñreperto rem pravidelnèho jazykovèho chov nì, kter je jazykem o ne-jazykov ch z leûitostechì, ale i jist m ÑrozöÌ en m reperto rem, kter je jazykem o jazykov ch stejnï tak jako o ne-jazykov ch z leûitostechì. MusÌ b t schopen Ñklasifikovat vïci do jazykov ch druh, a angaûovat se v teoretickèm i praktickèm uvaûov nì o svèm jazykovèm chov nì.ì 6.6 ÑUd v nì a poûadov nì d vod ì Konstatov nì, ûe pro jazyk je konstitutivnì normativita, m ûe ovöem samo o sobï st le jeötï vìce ot zek vyvolat neû zodpovïdït. JistÏ ne vöechno, co je konstituov no normami Ëi pravidly, je jazykem (viz t eba öachy nebo mor lka); jak druh norem je tedy charakteristick pr vï pro jazyk? A proë je tento druh norem pro jazyk z sadnì? OdpovÏdi na tyto ot zky Sellars naznaëil, ale zcela jasnï je formuloval aû jeho û k Robert Brandom. Podle nïj lze jazyk charakterizovat jako sadu takov ch n stroj, kter umoûúuje provozovat,jazykovou hruë spoëìvajìcì v Ñud v nì a poûadov nì d vod ì. Sellars Ìk : ÑCharakterizujeme-li nïjakou epizodu nebo nïjak stav jako vïdïnì, nepod v me empirick popis tèto epizody nebo stavu; umìsùujeme ji do logickèho prostoru d vod, do prostoru od vodúov nì a schopnosti od vodnit to, co ËlovÏk Ìk ì; 228 a je to prim rnï schopnost vyj d it to, co m ûe takto fungovat jako d vod, a nikoli schopnost reprezentovat vïci, co bychom podle Brandoma mïli br t za prim rnì charakteristiku jazyka. Tohle je d vod v sadnìho postavenì pojmu inference: inference je (spr vn m) p echodem od od vodúujìcìho k od vodúovanèmu, a je to tedy nïco, co vytv Ì onen,logick ë prostor, ve kterèm se konstituujì obsahy. To znamen, ûe,b t o nïëemë znamen,zaujìmat urëitè specifickè mìsto v r mci urëitèho druhu normativnìch praktikë. 229 227 W. Sellars, MFC, str. 425. 228 W. Sellars, MG. 229 To platì jak pro,bytì oë ve smyslu prostè smysluplnosti, tak i pro ten smysl,bytì oë, ve kterèm jsou nap Ìklad,jmÈnaë o sv ch nositelìch ñ pro 188
6.6 ÑUd v nì a poûadov nì d vod ì ÿekli jsme, ûe ze sellarsovskèho pohledu je p ips nì pravdivosti nïjakè vïtï de facto p ips nìm jistèho opr vnïnì uûivatel p ÌsluönÈho jazyka. A pr vï tohle je podle Brandoma klìëem k pochopenì povahy jazyka: tvrdit nïjakou vïtu znamen br t na sebe jist z vazek (totiû z vazek poskytnout v p ÌpadÏ pot eby pro tuto vïtu opodstatnïnì) a souëasnï nabìzet ostatnìm jistè opr vnïnì (totiû opr vnïnì tuto vïtu tvrdit a jejì p ÌpadnÈ od vodnïnì delegovat toho, kdo se k tomu zav zal). A je to pr vï struktura normativnìch praktik, kterè jsou zaloûeny na pojmech z vazku a opr vnïnì, co podle Brandoma d v vzniknout tomu druhu,jazykov ch herë, v jejichû kontextu pak hovo Ìme o pravdï, o vïdïnì, Ëi o intencionalitï. 230 Pro,hruë spoëìvajìcì v Ñud v nì a poûadov nì d vod ì je, jak jsme vidïli, z sadnì inferenënì artikulace jazykovèho obsahu; jak ale zd razúuje Brandom, je pro ni navìc z sadnì soci lnì artikulace, kter vznik z konfrontace hledisek r zn ch jejìch ËastnÌk. Je to totiû aû tento druh artikulace, co n m dovoluje vysvïtlit takovè pojmy, jako je vïdïnì. VÏdÏnÌ je totiû charakterizov no jako opodstatnïnè a pravdivè p esvïdëenì: to znamen, ûe p ipsat nïkomu vïdïnì toho, co je vyjad ov no nïjak m v rokem V, znamen (i) p ipsat mu p esvïdëenì vyjad ovanè V, (ii) p ipsat mu schopnost V od vodnit, a navìc (iii) p ipsat v roku V pravdivost. Jin mi slovy, p ipsat nïkomu vïdïnì V znamen tomuto ËlovÏku p ipsat z vazek p Ìsluön V (totiû z vazek v p ÌpadÏ pot eby V od vodnit), p ipsat mu schopnost tomuto z vazku dost t (totiû skuteënï nïjak m od vodnïnìm V disponovat) a souëasnï tento z vazek p ijmout s m. tento specifiëtïjöì smysl,bytì oë je pak konstitutivnì ta inferenënì struktura, kter m co dïlat s kvantifikacì, jak to rozebral Quine. 230 Podobn m smïrem se zd ubìrat i anal za v znamu p edloûen P. Koù tkem (V znam a komunikace, Praha 1998). Na obecnè rovinï se Koù tko s Brandomem skuteënï zcela shoduje (aë se Brandomovo jmèno v Koù tkovï knize v bec neobjevuje): Ìk -li totiû Koù tko, ûe smysluplnè promluvy jsou pr vï ty akty, kterè ÑnavozujÌ specifickè normativnì vztahy mezi ËastnÌky komunikaceì (str. 43), pak je to zjevnï v podstatï totèû, co, jak jsme pr vï ekli, konstatuje Brandom. Podstatn rozdìl se ovöem zd b t v konkretizaci tèto obecnè myölenky: Koù tko doch zì k z vïru, ûe relevantnìm normativnìm d sledkem tvrzenì, ûe p, je to, ûe Ñzavazuje mluvëìho k p esvïdëenì, ûe pì (str. 41) ñ avöak p esvïdëenì se nezd b t nïëìm, k Ëemu by se ËlovÏk mohl smysluplnï zav zat. 189
6. Inference a struktura Podstatn je zde tedy konfrontace perspektivy toho, komu se vïdïnì p ipisuje, s perspektivou toho, kdo ho p ipisuje. 231 Tato zmïna hlu pohledu, ze kterèho se na jazyk dìv me, n s ovöem m ûe vèst i ke zcela novèmu zp sobu ch p nì povahy jazyka; a vèst n s k nov m, a moûn p ekvapiv m odpovïdìm na nïkterè z klìëov ch ot zek, kterè s tìm souvisejì. Postavme ot zku po povaze jazyka takto: jazykovè projevy, jakè pozoruje radik lnì p ekladatel, se mohou jevit jako jist soubor reakcì na nïjakè vnïjöì okolnosti; co ale dïl z nïjakèho takovèho souboru reakcì skuteën jazyk? Ve svïtï kolem n s se p ece vyskytuje nep ebernï r zn ch druh reakcì na okolnosti, a drtivè vïtöinï z nich bychom jistï jazyk ne Ìkali! Stromy se nap Ìklad na ja e zazelenajì a na podzim zeûloutnou: jistï ale nebudeme Ìkat, ûe stromy hovo Ì jazykem, skl dajìcìm se ze dvou vït, z nichû jednou je zezelen nì, a tu m ûeme p eloûit jako ÑJe jaroì, a druhou je zeûloutnutì, a tu lze p eloûit jako ÑJe podzimì. Ot zkou nynì je: co odliöuje jazyk od pouhèho souboru reakcì; ËÌm podstatn m se v povïdi domorodc liöì od zelen nì a ûloutnutì strom? M ûe se ovöem zd t, ûe tato ot zka je snadno zodpovïditeln onìm druhem odpovïdi, kter jsme uû v tèto knize nïkolikr t odmìtli: totiû ûe domorodcovo Ñgavagaiì je na rozdìl od zezelen nì strom nejenom reakcì na urëitè okolnosti, ale je o tïchto okolnostech. Takovou odpovïô my nehodl me p ijmout prostï proto, ûe fakt, ûe Ñgavagaiì je o kr lìkovi, Ëi ûe vyjad uje p esvïdëenì, ûe je nablìzku kr lìk, je pr vï tìm, co bychom, jak se domnìv me, mïli vysvïtlit. Uû v oddìle 4.3 jsem doöli k z vïru, ûe intencionalitu,,bytì oë, nechceme br t za hotovou, nevysvïtlitelnou vïc ñ ûe pr vï ona je tìm, co by mïla filosofie jazyka p edevöìm vysvïtlovat. A je to pr vï sellarsovsko-brandomovsk p Ìstup, co nabìzì jinou odpovïô ñ odpovïô tak radik lnï jinou, ûe se na prvnì pohled m ûe zd t b t naprosto scestn. Tou odpovïdì je, ûe reakce domorodc 231 Brandom se tedy shoduje s Wittgensteinem v tom, ûe jazyk je veskrze spoleëensk z leûitost, jejìû existence je v z na na urëitè spoleëenskè praktiky. Jeho v klad spoleëenskèho rozmïru jazyka je vöak podstatnï hluböì neû ten, kter b v nïkdy za wittgensteinovsk vyd v n a kter S. Blackburn (SW, ß3.3) naz v ÑteoriÌ demokratickè harmonieì: totiû neû v klad, ûe jazyk nem ûe existovat nez visle na spoleëenstvì prostï proto, ûe pravidla jazyka jsou d na tìm, jak tento jazyk uûìv vïtöina. 190
6.6 ÑUd v nì a poûadov nì d vod ì jsou (na rozdìl t eba od reakcì strom ) jazykem proto, ûe podlèhajì (urëit m) norm m ñ ûe jsou souë stì urëitè praxe, v jejìmû r mci jejì ËastnÌci p ijìmajì ony z vazky a zìsk vajì ona opr vnïnì, o nichû jsme hovo ili v öe; a ûe je tudìû takè lze povaûovat za spr vnè ve smyslu,v souladu s normamië Ëi,poruöujÌcÌ normyë. (V jistèm smyslu lze Ìci, ûe pojmy z vazku a opr vnïnì zde nahrazujì problematick quinovsk pojem dispozice.) 232 Stromy nedïlajì nic ani dob e ani öpatnï, prostï to dïlajì tak, jak to dïlajì. 233 Fakt, ûe m nïjak v raz v znam, pak m ûeme vysvïtlovat nikoli nïjak m mysteriûznìm propojenìm tohoto v razu s nïjakou entitou, ale tìm, ûe m tento v raz funkci v r mci urëit ch specifick ch normativnìch praktik. MÌt smysl tedy znamen zaujìmat mìsto v logickèm prostoru, kter je konstituov n normativnìmi pravidly, konkrètnï pravidly (öiroce pojatè) inference. Tento pohled pak pozoruhodn m zp sobem propojuje nïkolik dosud nepropojen ch intuicì o povaze jazyka: ZaprvÈ objasúuje, proë je pojem jazyka tak zce spjat s rozumem a racionalitou (viz eckè slovo Ñlogosì, s nìmû si nutnï l meme hlavu, zda ho p ekl dat spìöe jako Ñjazykì nebo jako Ñrozumì). Jazyk totiû nejenom je prost edkem, kter m se rozum, v podobï usuzov nì, projevuje; ale to, ûe takov m prost edkem je, je pro jazyk p Ìmo konstitutivnì. ZadruhÈ objasúuje, proë je moûnè sèmantiku propojit s logikou: je-li klìëovou funkcì jazyka Ñud v nì a poûadov nì d vod ì, je v znam v razu prim rnï urëen pr vï jeho rolì v nïm, a protoûe d vod je ve svè podstatï tìm, z Ëeho dan v rok vypl v, je v znam podstatn m zp sobem urëen pr vï vypl v nìm, kterè je principi lnìm p edmïtem logiky. DalöÌm d sledkem brandomovskè explikace pojmu jazyk je pak vysvïtlenì Davidsonovy zd nlivï kontroverznì teze, ûe jazykem nem ûe b t nic, co by nebylo p eloûitelnè do naöeho jazyka (viz ß5.4). Je-li jazyk svou podstatou n stroj Ñud v nì a poûadov nì d vod ì, je tìm d no, ûe nïco m ûe b t jazykem jedinï tehdy, kdyû to m urëitou strukturu (to jest strukturu, kterè my Ìk me logick ), 232 ProblematiËnost pojmu dispozice obecnï rozebìr nap Ìklad S. Kripke (WRPL, kap. 2). 233 Brandom zde explicitnï navazuje na Kanta s jeho rozliöenìm mezi vïcmi, kterè se prostï ÌdÌ pravidly, a konateli, kte Ì se ÌdÌ sv m vïdomìm pravidel. 191
6. Inference a struktura strukturu totoûnou se strukturou naöeho jazyka. Pt t se, zda by jin jazyk nemohl mìt zcela jinou logiku, je pak jako pt t se, zda by nïjakè jinè öachy nemohly mìt zcela jin pravidla, neû ty naöe (zda by se nap Ìklad nemohly hr t na h iöti s mìëem): odpovïdì je, ûe pokud by je mïly, nebyl by d vod Ìkat jim öachy. MusÌme ovöem takè p edejìt nïkter m nedorozumïnìm, kterè mohou v souvislosti s brandomovskou explikacì vzniknout. Je p edevöìm t eba si uvïdomit, ûe explikujeme-li pojem jazyka takto, myslìme tìm jazyk v zkèm slova smyslu. MnohÈ z toho, Ëemu se nïkdy takè Ìk jazyk, by jazykem v tomto smyslu nebylo: tak nebyl by jìm,jazykë dopravnìch znaëek,,jazykë vëel, ani,jazykë z ß2 Wittgensteinov ch Filosofick ch zkoum nì. Jazykem bude jedinï to, co dovoluje vyjad ov nì inferenënï artikulovan ch, propoziënìch obsah, to jest obsah, kterè existujì v logickèm prostoru. B t tvrzenìm jazyka v tomto smyslu tedy nutnï znamen p edevöìm b t pouûiteln p i zd vodúov nì jin ch tvrzenì a naopak b t jin mi tvrzenìmi zd vodúovateln, to jest vypl vat z jin ch tvrzenì a naopak jin tvrzenì implikovat. NenÌ samoz ejmï d vod nïkomu br - nit uûìvat termìn Ñjazykì i v öiröìm smyslu (tak jako nikomu nebr nìme t eba Ìkat Ñarm daì putujìcìm mravenc m), je vöak t eba si uvïdomit, ûe pro vysvïtlenì pojmu v znamu a pojmu intencionality (tj.,bytì oë) je klìëov pr vï pojem jazyka v tomto zkèm smyslu. Jin m nedorozumïnìm je domnïnka, ûe ch peme-li v znam jako z leûitost inferencì, omezujeme se tìm na vïdeck diskurs a pomìjìme tìm vöechny ostatnì formy uûìv nì jazyka, t eba poezii. To je naprost omyl: v znam jako takov se net k tè Ëi onè formy diskursu, v znam je tìm, co dïl z v razu v raz a co n s tìm opravúuje v bec o nïëem hovo it jako o diskursu. (Je ovöem samoz ejmï pravda, ûe nïkterè v razy mohou b t t eba vïdci nebo nïjakou jinou skupinou uûìv ny v nïjakèm specifickèm v znamu ñ to je ale problèm vìceznaënosti slov, kter nem s ot zkou, co je to v znam a co je to smysluplnost, mnoho spoleënèho.) B snìci pouûìvajì jazyka zp sobem jin m neû t eba vïdci, a obvykle jim nejde o inference; i pro jejich Ëinnost je ale vïtöinou (i kdyû dnes uû asi ne vûdy) z sadnì, ûe pracujì s jazykem, s v znamupln mi v razy, a tyto v razy se st vajì v znamupln mi dìky existenci logickèho prostoru inferencì, ve kter ch figurujì. (Dovedeme si samoz ejmï p edstavit i takovè uûìv nì v raz, ve kter ch o v znam skuteënï nejde ñ m ûe- 192
6.6 ÑUd v nì a poûadov nì d vod ì me si nap Ìklad p edstavit, vyp jëìme-li si p Ìklad od Wittgensteina, ûe si slovy vytapetujeme pokoj jako ornamenty.) vaha, st v -li se v raz smyslupln m skrze inference, pak smysluplnï hovo Ìme, jen kdyû ËinÌme inference, je v kaûdèm p ÌpadÏ neopodstatnïn m zkratem. Bylo by to podobnè jako Ìkat majì-li penìze svou hodnotu jedinï dìky smïnitelnosti za zboûì, pak majì svou hodnotu jedinï ve chvìli, kdyû za nï nïco nakupujeme. Donald Davidson ve svèm hojnï diskutovanèm Ël nku o metafor ch 234 konstatuje, ûe neexistuje nic takovèho jako,metaforick v znamë. Metaforicky uûitè v razy podle nïj nenab vajì nïjak nov v znam; metaforiënost nenì z leûitost nestandardnìch v znam, ale vïcì nestandardnìho uûitì v raz se standardnìm v znamem. Ch peme-li v znam jako z leûitost pravidel, znamen metaforickè uûitì jistè poruöenì tïchto pravidel. 235 TakovÈ poruöenì ovöem nemusì b t vûdy prostï jenom negativnì z leûitostì ñ m ûe nap Ìklad naznaëit, jak jin pravidla by mohla existovat, a m ûe ve svèm d sledku t eba vèst ke zmïnï pravidel st vajìcìch. (Dovedeme si p edstavit, ûe pr vï na tomhle by se mohl zakl dat v voj jazyka a ûe to je v kaûdèm p ÌpadÏ to, co ËinÌ jazyk,ûiv më.) 236 Jin m z p edsudk, na kter vrh brandomovsk explikace pojmu jazyk novè svïtlo, je n zor, ûe logika je nïëìm, co n ö jazyk nïjak omezuje a z Ëeho je t eba se vymknout, abychom ekli nïco skuteënï pozoruhodnèho. Jako by n s logika nïjak svazovala, nutila n s mluvit jist m,p ÌzemnÌmë zp sobem, a my jì museli unikat, kdybychom se nad to chtïli povznèst. Jak Ìk Roland Barthes, 237 234 D. Davidson, What Metaphors Mean?, in: Critical Inquiry, 5, 1978, str. 31ñ47; p etiötïno in: Inquiries, Oxford 1984, str. 245ñ264. 235 To vöechno ovöem d v smysl jedinï do tè mìry, do jakè lze v bec p ipustit smysluplnou hranici mezi Ñmetaforick mì a Ñnemetaforick mì ñ a to nenì, nap Ìklad ve svïtle toho, co bylo eëeno v oddìle 1.6, nijak samoz ejmè. 236 Na jinèm mìstï jsem to charakterizoval tak, ûe Ñjazyk nenì niëìm jin m neû ekvilibriem mezi stabilitou zaruëujìcì pokraëujìcì porozumïnì a variabilitou, kter z jazyka dïl vìce neû soubor kûd ì (viz J. Peregrin, DWW, str. 188). 237 R. Barthes, LeÁon, Paris 1978, Ëesky in: Chv la moudrosti, Bratislava 1994, str. 84. 193
6. Inference a struktura Ñjazyk... je prostï faöistick ì; to znamen, ûe boj s logikou jazyka je nïco jako protifaöistick odboj. Barthes v zp sob filosofov nì (a podobnï je to i u ostatnìch francouzsk ch strukturalist ) se zde projevuje jako vol nì po jakèmsi permanentnìm poruöov nì pravidel (to jest,permanentnì metaforiënostië ve smyslu oddìlu 2.7) ñ avöak je-li pravda to, co jsme ekli v öe, pak takov,permanentnì odbojë proti jazyku nem ûe b t o mnoho smysluplnïjöì neû,permanentnì odbojë öachisty proti pravidl m öachu. Logika je teoretickou artikulacì norem, kterè ËinÌ z naöeho jazyka jazyk, pravidel, kter umoû- ÚujÌ to, ûe majì v razy tohoto jazyka nïjak obsah. Jak naznaëuje uû Wittgenstein v Trakt tu: protoûe logika zprost edkov v jakoukoli smysluplnost, nem ûeme vlastnï myslet (ovöem ch peme-li myslet jako myslet smysluplnï) ne-logicky. P edstavme si, ûe nïkdo nïkde na hor ch vyk cì pruh lesa a postavì lyûa sk vlek se sjezdovkou. M ûeme samoz ejmï Ìci: tìm, ûe vyk cel ten les pr vï tady a zbudoval tu sjezdovku pr vï takhle, n s donutil lyûovat pr vï tady a takhle, donutil n s omezit se pr vï na tenhle jedin zp sob (i kdyû potenci lnï existuje mnoho jin ch zp sob ). M ûeme to vidït i jako faöismus (a nïkdy to m ûe d vat i velice srozumiteln smysl ñ t eba kdyû se n s pak provozovatel vleku snaûì z titulu svèho v sadnìho postavenì nïjak m zp sobem,zn silúovatë). To ale zamlûuje fakt, ûe m ûeme takè Ìci: tìm, ûe ten les vyk cel a postavil vlek a sjezdovku, n m umoûnil lyûovat (i kdyû n m umoûnil lyûovat pr vï tady a tìmhle zp sobem a nikoli jin m). Akt vymknutì se z nïjak ch pravidel m ûe b t nïkdy pot ebn a d leûit (a m ûe pak vèst t eba ke zmïnï tïchto pravidel) ñ to ale neznamen, ûe pravidla jsou proto zavrûenìhodn. Tak jako nem ûeme na öachy,vyzr të tìm, ûe budeme poruöovat jejich pravidla (protoûe poruöenìm pravidel prostï p est v me öachy hr t), nem ûeme ani vyzr t na myölenì Ëi na jazyk tìm, ûe budeme prostï permanentnï poruöovat jejich pravidla. 6.7 Znovu holismus NahlÈdnutÌ jazyka jako n stroje Ñud v nì a poûadov nì d vod ì pak takè osvïtluje netrivi lnost ztotoûnïnì v znamu v razu s inferenënì rolì tohoto v razu a akcentuje quinovsk holismus. Kdyû jsme ekli, ûe vïta ÑToto je kr lìkì (a tìm i slovo Ñkr lìkì) nab v 194
6.8 ShrnutÌ: Sellars v a Brandom v strukturalismus v znam p edevöìm dìky p echod m typu,svït-jazykë, dìky tomu, ûe ji pouûìv me, kdyû je p ed n mi kr lìk, mohlo se zd t, ûe jenom sloûitï vyjad ujeme banalitu, ûe se v razy ÑToto je kr lìkì a Ñkr lìkì vztahujì na kr lìky. NynÌ je vöak patrnè, ûe jazykov role tïchto v raz se nem ûe omezit na tyto p echody typu svït-jazyk. Je-li jazyk prim rnï z leûitostì praktik Ñud v nì a poûadov nì d vod ì, musì mìt tyto v razy nïjakou roli v r mci tohoto Ñud v nì a poûadov nì d vod ì, musì mìt svè mìsto v,logickèm prostoruë ñ musì b t pouûitelnè jako d vody. VÏta ÑToto je kr lìkì by tedy nebyla vïtou jazyka, kdyby nebyla pouûiteln jako od vodnïnì jin ch vït, to jest kdyby z nì jinè vïty nevypl valy. SÈmantika tèto vïty je tedy d na nejenom tìm, ûe se tato vïta pouûìv v p Ìtomnosti kr lìk, ale i tìm, ûe z nì vypl vajì jinè vïty, nap Ìklad ÑToto je savecì Ëi ÑToto nenì slonì. To je tìm, co odliöuje smysluplnou vïtu od pouhè reakce; co odliöuje ËlovÏkovo konstatov nì ÑTohle je kr lìkì od toho, kdyû pes zavït Ì kr lìka a zaötïk. Tohle je to, co ËinÌ tu ËlovÏkovu reakci, na rozdìl od onè psovy, konstatov nìm nïëeho o kr lìcìch. Vraùme se ke Quinovu pojmu ÑpozorovacÌ vïtaì ñ pozorovacì jsou podle Quina ty vïty, kterè radik lnì p ekladatel identifikuje jako prvnì, protoûe jsou pevnï sv z ny s nïjak mi typy situacì. To Ëasto vzbuzuje dojem (nïkdy podporovan v roky samotnèho Quina), ûe vrstva pozorovacìch vït tvo Ì jakèsi,spodnì patroë jazyka, kterè je samostatnè a nez vislè na jak chkoli patrech vyööìch. (Net eba ovöem p ipomìnat, ûe tohle je zcela v rozporu s Quinov m,ofici lnìmë holismem, podle nïhoû nenì û dn Ë st jazyka nez visl na Ë stech ostatnìch.) To, co jsme pr vï ekli, ale naznaëuje, ûe tomu tak b t nem ûe. Nic nem ûe b t pozorovacì vïtou, pokud to nenì inferenënï prov z no s nepozorovacìmi Ë stmi jazyka, pokud to nem ûe vstupovat do logick ch spojenì a Ëastnit se procesu Ñud v nì a poûadov nì d vod ì. Proto Brandom konstatuje, ûe i pozorov nì vïty jsou ÑinferenËnÏ artikulov nyì. 6.8 ShrnutÌ: Sellars v a Brandom v strukturalismus Sellars pouk zal na to, ûe co je konstitutivnì sèmantice jazyka, je jeho inferenënì artikulace: v raz podle nïj m ûe mìt v znam jenom tehdy, kdyû se nach zì v,logickèm prostoru d vod ë. To znamen, ûe pro urëenì v znamu v razu je z sadnì urëit jeho inferenënì roli: 195
6. Inference a struktura v nïkter ch p Ìpadech je moûnè v znam s touto inferenënì rolì p Ìmo ztotoûnit, v jin ch je v znam navìc d n p echody typu svït-jazyk Ëi jazyk-svït. Konstatoval-li tedy Davidson, ûe v znam je d n,pravdivostnìë strukturou jazyka, poukazuje sellarsovsk formulace na to, ûe tato struktura nenì d na bezprost ednï tìm, co je pravdivè (to, zda je v rok ÑTohle je kr lìkì pr vï teô pravdiv, nenì urëujìcì pro v znam tohoto v razu), ale tìm, jak pravdivost nïkter ch v rok z visì na pravdivosti jin ch v rok (p ÌpadnÏ na mimojazykovè skuteënosti), to jest tìm, co z Ëeho vypl v. Brandom pak rozpracoval p edevöìm Sellars v n zor, ûe ta struktura jazyka, kter je podstatn z hlediska jeho sèmantiky, je struktura normativnì. Ta se bezprost ednï net k toho, co lidè ÌkajÌ, ale toho, co povaûujì za spr vn tvrzenì; je tedy z leûitostì jejich normativnìch p Ìstup. TÌm dal takè tomuto druhu strukturalismu v jistèm smyslu srozumitelnïjöì obsah: je-li jazyk p edevöìm prost edkem, kter stojì v z kladï naöì,hry na ud v nì a poûadov nì d vod ë, pak nenì fakt, ûe v znam v razu je pr vï rolì tohoto v razu v tèto h e, o nic z hadnïjöì neû fakt, ûe to, ûe je nïjak d evïn artefakt pïöcem, je d no rolì tohoto artefaktu v r mci öachovè hry. Naöe jazykov hra,na ud v nì a poûadov nì d vod ë se ale od her, jako jsou öachy, z sadnï liöì pr vï svou komplikovanou normativnì strukturou: z kladnì,tahë tèto hry, tvrzenì v roku, je p edevöìm z leûitostì p ijetì nïjakèho z vazku a vyd nì urëitèho opr vnïnì. 196
» st t etì S MANTICK STRUKTURA JAZYKA A JEHO V RAZŸ Co naz v me logickou formou, je tìm, co vznikne, kdyû se gramatick forma reviduje tak, aby na ni bylo moûnè aplikovat efektivnì obecnè metody zkoum nì vz jemnè z vislosti vït z hlediska jejich pravdivostnìch hodnot. Willard Van Orman Quine Udat logickou formu vïty znamen udat jejì logickè mìsto mezi ostatnìmi vïtami, popsat ji zp sobem, kter explicitnï determinuje, kterè vïty z nì vypl vajì a ze kter ch vït vypl v ona. Donald Davidson 197
198
7. V ZNAM A INFEREN»NÕ ROLE 7.1 Inference V p edchozì kapitole jsme dospïli k z vïru, ûe to, co je klìëovè pro sèmantiku jazyka, je inferenënì artikulace. PodÌvejme se nynì na tuto artikulaci podrobnïji; a naznaëme, jak m ûe takov artikulace d t vzniknout objekt m, jak mi jsou v znamy. Naöe praxe,ud v nì a poûadov nì d vod ë je zprost edkov v na tìm, ûe pravdivost nïkter ch vït naöeho jazyka je dostateënou z rukou pravdivosti jin ch vït ñ to znamen, ûe m me-li od vodnit nïjakè tvrzenì, m ûeme to uëinit prost ednictvìm jinèho tvrzenì. Zept -li se n s nïkdo, proë tvrdìme, ûe ne vöichni logici mïli zdrav rozum, m ûeme odpovïdït, ûe Kurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obsese. To je rozumnou odpovïdì (to jest rozumn m ud - nìm d vodu pro to naöe p esvïdëenì, o kterè jde) proto, ûe pravdivost v roku ÑKurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obseseì je dostateënou z rukou pravdivosti v roku ÑNe vöichni logici mïli zdrav rozumì. Jin mi slovy, ten druh v rok lze odvodit ñ Ëi,inferovatë ñ z toho prvnìho. Pokud o tom nïkdo pochybuje, m ûeme naöe od vodnïnì d le rozvèst: z toho, ûe Kurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obsese, zjevnï vypl v, ûe Gˆdel nemïl zdrav rozum; a protoûe Gˆdel byl logik, vypl v z tohoto d le, ûe existoval alespoú jeden logik, kter nemïl zdrav rozum, a z toho zase zjevnï vypl v, ûe ne vöichni logici mïli zdrav rozum. InferenËnÌ artikulace naöeho jazyka tedy obecnï spoëìv v tom, ûe pravdivost nïkter ch vït je zaruëena pravdivostì jin ch vït, ûe nïkterè vïty m ûeme vyvozovat (,inferovatë) z jin ch vït. To, ûe ÑNe vöichni logici mïli zdrav rozumì m ûeme vyvodit z ÑKurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obseseì, ovöem platì jenom za p edpokladu, ûe jsou splnïny nïkterè podmìnky ñ totiû ûe Gˆdel byl 199
7. V znam a inferenënì role logik, ûe kdo trpì psychotickou obsesì, nem zdrav rozum atd. Mohli bychom se takov ch podmìnek nïjak zbavit, a dos hnout odvoditelnosti, kter by byla bezpodmìneën? JistÏ se ovöem nem ûeme chtìt zbavovat tïch podmìnek, kterè zaruëujì, ûe slova, jeû v danèm odvozenì figurujì, majì ten v znam, kter majì; nebylo by vöak öpatnè se zbavit podmìnek, jeû se net kajì v znamu, ale fakt. Tak v naöem p ÌpadÏ se asi smì Ìme s podmìnkou vyjad ovanou v rokem ÑKdo trpì psychotickou obsesì, nem zdrav rozumì, protoûe ta se zd b t prostï vïcì v znamu v raz Ñpsychotick obseseì a Ñzdrav rozumì; zato podmìnky vyjad ovanè v rokem ÑGˆdel byl logikì bychom se mohli pokusit zbavit ñ protoûe ta, jak se zd, nem co dïlat s v znamy, ale s fakty. Zbavit se jì m ûeme tak, ûe ji prostï explicitnï zahrneme do naöì inference: ekneme, ûe v rok ÑNe vöichni logici mïli zdrav rozumì m ûeme odvodit z v roku ÑKurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obseseì a z v roku ÑKurt Gˆdel byl logikì. ÿìkejme tïm inferencìm, kterè jsou z vislè na nïjak ch faktick ch p edpokladech, kontextu lnì a tïm, kterè nejsou, absolutnì. Kontextu lnì inference jsou tedy spr vnï pouûitelnè jenom v nïkter ch situacìch, absolutnì vûdy; o absolutnìch inferencìch budeme takè hovo it jako o p Ìpadech vypl v nì. To znamen, ûe inference ÑNe vöichni logici mïli zdrav rozumì z ÑKurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obseseì je kontextu lnì, zatìmco inference ÑNe vöichni logici mïli zdrav rozumì z ÑKurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obseseì a ÑKurt Gˆdel byl logikì je absolutnì. Jin mi slovy: ÑNe vöichni logici mïli zdrav rozumì nevypl v z ÑKurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obseseì, ale vypl v z ÑKurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obseseì a ÑKurt Gˆdel byl logikì. ProblÈm je ovöem v tom, ûe v p irozenèm jazyce nelze vèst mezi absolutnìmi a kontextu lnìmi inferencemi skuteënï ostrou hranici. VezmÏme nap Ìklad inferenci, kterou jsme pr vï prohl sili za absolutnì ñ je skuteënï jednoznaënè, ûe ÑNe vöichni logici mïli zdrav rozumì bezpodmìneënï vypl v z ÑKurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obseseì a ÑGˆdel byl logikì? NeplatÌ tohle jenom za nïjak ch dalöìch faktick ch p edpoklad? NenÌ tomu nap Ìklad tak, ûe Gˆdel v dobï, kdy trpïl psychotickou obsesì, jiû nebyl logikem, ale pouze b val m logikem ñ a nenì tedy platnost naöì inference podmìnïna jeötï nïjak m takov m p edpokladem jako ÑNikdo nem ûe p estat b t logikemì Ëi ÑPsychotick obsese nem ûe uëinit 200
7.1 Inference z logika nelogikaì?»i je snad tohle souë stì v znamu v razu Ñlogikì? Je vlastnost b t logikem,persistentnìë v tom smyslu, ûe kdo ji jednou m, uû o ni nem ûe p ijìt? Nezd se, ûe na takovè ot zky by bylo moûnè d t nïjakè skuteënï jednoznaënï spr vnè odpovïdi. UvÏdomÌme-li si ovöem, ûe inference m ûeme formulovat jako v roky, nahlèdneme, ûe hranice mezi kontextu lnìmi a absolutnìmi inferencemi je jenom rubem tèûe mince, jejìmû lìcem je hranice mezi analytick mi a empirick mi v roky, kterou zpochybnil Quine (viz ß4.6). ÿìci, ûe v rok ÑNe vöichni logici mïli zdrav rozumì vypl v z v rok ÑKurt Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obseseì a ÑGˆdel byl logikì, je totiû zjevnï totèû jako Ìci, ûe vïta ÑJestliûe Gˆdel zem el v d sledku psychotickè obsese a jestliûe byl logik, pak ne vöichni logici mïli zdrav rozumì je analytick. Z druhè strany Ìci, ûe Ñé dn star ml denec nenì ûenat ì (coû je Quin v oblìben p Ìpad vïty aspirujìcì na status analytickèho v roku) je analytickou vïtou, je totèû jako Ìci, ûe tato vïta vypl v,z ni- Ëehoë (to jest, ûe je jejì pravdivost zaruëena bezpodmìneënï). Jak koli p Ìpad vypl v nì je tedy moûnè vyj d it jako urëit druh analytickè pravdy (totiû jako analytickou pravdy tvaru ÑJestliûe..., pak...ì), a naopak jak koli analytick v rok je moûnè nahlèdnout jako urëit specifick p Ìpad vypl v nì (totiû vypl v nì,z niëehoë) ñ a vypl v nì a analytick pravda jsou tedy dvïma str nkami tèûe mince. Kdyby bylo moûnè vèst ostrou hranici mezi vypl v nìm (absolutnì odvoditelnostì) a pouze kontextu lnì odvoditelnostì, bylo by moûnè vèst i hranici mezi analytickou a empirickou pravdivostì a naopak. Vypl v nì a pouhou kontextu lnì odvoditelnost, stejnï tak jako analytiënost a empiriënost, tedy od sebe nem ûeme dokonale oddïlit ñ pokud ovöem n ö jazyk ponïkud neidealizujeme. Avöak pr vï idealizace, nahrazenì jazyka se vöemi jeho z ludnostmi a neostrostmi nïjak m jeho zjednoduöen m, idealizovan m modelem, n m m ûe pomoci zìskat jist vhled do toho, jak jazyk funguje a co to je v znam. (Chceme-li, aby nïkdo pochopil principy fungov nì spalovacìho motoru nebo t eba parnìku, takè b v uûiteënïjöì mu p edv dït idealizovan model neû skuteën motor nebo skuteënou loô.) Takov model ovöem musì b t na jednè stranï natolik jednoduch, aby byl nïjak m podstatn m zp sobem,pr hlednïjöìë neû modelovan jazyk; a na druhè stranï natolik podobn jazyku, aby d valo smysl si,za nìmë skuteën jazyk p edstavovat. 201
7. V znam a inferenënì role DomnÌv me se, ûe jazyky modernì form lnì logiky je moûnè vidït pr vï jako takovè idealizovanè modely jazyka p irozenèho, jako modely, kterè n m mohou pomoci zjednat jist vhled do jeho sèmantiky. P itom je ovöem t eba mìt na pamïti skuteënou, funkcion lnì povahu v znamu ñ jinak m ûeme vidït vztah mezi p irozen m jazykem a jeho form lnìmi modely zkreslen m a zav dïjìcìm zp sobem. Jak m ûeme form lnì jazyk s jeho mnoûinovou sèmantikou nahlìûet jako model jazyka p irozenèho, a p itom neopustit ch p nì v znam jako rolì, se pokusìme uk zat v n sledujìcìch oddìlech. 7.2 Vypl v nì Idealizace, o jakou se nynì op eme, tedy spoëìv v odhlèdnutì od toto, ûe v p irozenèm jazyce obvykle nelze p esnï stanovit hranici mezi skuteën m vypl v nìm a pouhou kontextu lnì odvoditelnostì. Budeme tedy bez jak chkoli v hrad p edpokl dat, ûe nïkterè v roky vypl vajì z jin ch. Vypl v -li v rok V z v rok V 1,..., V n, budeme to schematicky zapisovat jako V 1,..., V n V. Tento z pis tedy znaëì, ûe V nem ûe b t nepravdiv, jsou-li V 1,..., V n pravdivè; 238 to jest, ûe jakmile je spr vnè tvrdit V 1,..., V n, je nutnï spr vnè tvrdit i V; a tudìû ûe V m ûeme odvodit z V 1,..., V n. O konkrètnìch p Ìpadech vypl v nì, jako je Gˆdel byl logik NÏkdo byl logik, budeme hovo it jako o inferencìch; o typech inferencì, jako je X byl P NÏkdo byl P, 238 Takto b v vypl v nì Ëasto definov no ñ my vöak d v me p ednost tomu br t ho za primitivnì pojem, a to proto, ûe d v me p ednost explikaci vypl v nì z jeho role v naöì praxi,ud v nì a poûadov nì d vod ë. (Zcela stranou ponech v me fakt, ûe o vypl v nì lze do jistè mìry hovo it i v souvislosti s nïkter mi v roky, kterè nemajì pravdivostnì hodnoty, nap Ìklad s v roky normativnìmi. Tak nap Ìklad d v smysl Ìci, ûe z kaz ÑNeber FÌka do obchoduì vypl v z obecnïjöìho z kazu ÑNeber psa do obchoduì. PodrobnÏji o tom viz P. Kol, V. Svoboda, Logika a etika, Praha 1997.) 202
7.2 Vypl v nì jako o inferenënìch (Ëi odvozovacìch) pravidlech. Tu Ë st inference nebo inferenënìho pravidla, kter se nach zì p ed znakem, budeme naz vat jeho antecedentem, Ë st za pak jeho konsekventem. V roky, kterè vypl vajì,z niëehoë (to jest kterè tvo Ì konsekvent platnè inference s pr zdn m antecedentem), jsou nutnï (tj.,bezpodmìneënïë) pravdivè. NutnÏ pravdiv v rok tedy m ûeme ch pat jako zvl ötnì p Ìpad inference, totiû jako inferenci s pr zdn m antecedentem. Naopak kaûdou platnou inferenci m ûeme vyj d it ve formï nutnï pravdivèho v roku: Je-li nap Ìklad FÌk je pes, Pes nesmì do obchodu FÌk nesmì do obchodu platnou inferencì, je Jestliûe je FÌk pes a pes nesmì do obchodu, pak FÌk nesmì do obchodu nutnï pravdiv vïta. 239 Z toho plyne, jak jsme konstatovali jiû v p edchozìm oddìle, ûe vypl v nì a nutn pravda jsou dvïma str nkami tèûe mince. To takè znamen, ûe p ijmout nïjak v rok nebo nïjakè v rokovè schèma za axiom (tj. za nezpochybnitelnou pravdu), a p ijmout za nezpochybnitelnou nïjakou inferenci Ëi nïjakè inferenënì pravidlo, jsou dvï vïci, kterè jsou do znaënè mìry zamïnitelnè. 240 Abychom p edeöli nedorozumïnì, uëiúme n sledujìcì pozn mku. Ve form lnì logice je obvykle ËinÏn z sadnì rozdìl mezi pojmem vypl v nì, kter je klasifikov n jako sèmantick, a pojmem odvozov nì Ëi dokazov nì, kter je prohlaöov n za pojem syntaktick.,sèmantickèë pojmy jsou definov ny prost ednictvìm pojmu prav- 239 V p ÌpadÏ element rnì logiky vyjad uje tuto skuteënost tzv. dedukënì teorèm. Takov teorèm vöak nemusì nutnï platit pro kaûd logick systèm ñ v nïkterèm systèmu totiû nap Ìklad m ûe chybït spojka odpovìdajìcì Ñjestliûe... pakì. 240 PodobnÏ jako je kaûd nutnï pravdiv v rok vlastnï speci lnìm p Ìpadem inference a jako je naopak kaûd inference vyj d iteln jako nutnï pravdiv v rok, m ûeme p ijetì jakèhokoli axiomu vidït jako p ijetì nïjakè inference (s pr zdn m antecedentem) a naopak p ijetì inference je nahraditelnè p ijetìm p ÌsluönÈho axiomu, ve tvaru kondicion lu Ñjestliûe... pakì (za p edpokladu existence inferenënìho pravidla modus ponens, dovolujìcìho n m z kondicion lu ÑJestliûe A, pak Bì a z ÑAì odvodit ÑBì). 203
7. V znam a inferenënì role divosti p ÌpadnÏ jin ch sèmantick ch pojm (V vypl v z V 1,..., V n, jestliûe V nem ûe b t nepravdiv, jsou-li V 1,..., V n pravdivè, Ëi jestliûe V platì p i kaûdè sèmantickè interpretaci, p i kterè platì V 1,..., V n ), zatìmco,syntaktickèë pojmy jsou definov ny prost ednictvìm nïjakèho souboru,p episovacìchë pravidel (V je odvoditeln z V 1,..., V n, jestliûe ho m ûeme dostat jako v sledek transformov nì V 1,..., V n podle takov ch a takov ch pravidel). Gˆdel pak uk zal, ûe ve sloûitïjöìch logick ch systèmech nelze nikdy stanovit odvozovacì pravidla tak, aby se odvoditelnost kryla s vypl v nìm. 241 Je vöak t eba pouk zat na jistou dvojznaënost takovèto klasifikace. Ch peme-li totiû odvoditelnost Ëi dokazatelnost jako transformovatelnost podle skuteënï jakèhokoli souboru pravidel, pak je to pojem, kter m ûe b t zajìmav nanejv ö z ËistÏ form lnìho hlediska, a pouûìvat termìn Ñodvoditelnostì je pak vlastnï zav dïjìcì. (UvÏdomme si, ûe,p episovacìmië pravidly jsou nap Ìklad i p eps - nì v razu pozp tku nebo vypuötïnì kterèhokoli jeho znaku atd. ñ a p Ìsluön pojem,odvoditelnostië pak nem zhola nic spoleënèho s logikou Ëi s inferenënì strukturou jazyka.) SkuteËnÏ logicky relevantnì se odvoditelnost z ejmï st v jedinï tehdy, kdyû se omezìme na urëitè specifickè,,rozumnèë t Ìdy pravidel, konkrètnï na takov pravidla, kter zachov vajì pravdivost. Avöak definujeme-li odvoditelnost jako transformovatelnost podle sady pravidel zachov vajìcìch pravdivost, z ejmï tìm tento pojem p estane b t,syntaktick ë ve v öe uvedenèm smyslu. VidÏt rozdìl mezi vypl v nìm a odvoditelnostì jako rozdìl mezi sèmantikou a syntaxì tedy m ûe b t zav - dïjìcì: ch peme-li odvoditelnost jako transformovatelnost podle 241 V jistï nejp evratnïjöìm Ël nku, jak byl v naöem stoletì o logice naps n, K. Gˆdel ( ber formal unentscheidbare S tze der Principia Mathematica und verwandter Systeme I, in: Monatshefte f r Mathematik und Physik, 38, 1931, str. 173ñ198; Ëesky: O form lnï nerozhodnuteln ch vït ch v dìle Principia Mathematica a p Ìbuzn ch systèmech I, in: J. Malina, J. Novotn [vyd.], Kurt Gˆdel, Brno 1996.) k nesmìrnèmu p ekvapenì ostatnìch logik dok zal, ûe standardnï p ijìman formalizace aritmetiky (to jest nejelement rnïjöì Ë sti matematiky) je ne pln v tom smyslu, ûe aù stanovìme jejì axiomy jakkoli, vûdy bude existovat v rok V tak, ûe z axiom nebude odvoditeln ani V, ani V. JednÌm z d sledk tohoto v sledku je, ûe v û dnèm form lnìm systèmu s vyjad ovacì schopnostì p esahujìcì element rnì logiku nelze,syntaktickyë zachytit vöe to, co platì,sèmantickyë. 204
7.2 Vypl v nì jakèkoli soustavy pravidel, pak to sice bude pojem,syntaktick ë, ale trivi lnì a nezajìmav ; a ch peme-li ji jako transformovatelnost podle pravidel zachov vajìcìch pravdivost, pak to z ejmï pojem ËistÏ,syntaktick ë nebude. Faktem ovöem z st v, ûe podle Gˆdelova v sledku nem ûeme prost ednictvìm inferenënìch pravidel zachytit veökerè vypl v nì. JakÈ jsou obecnè vlastnosti relace vypl v nì?,matematickyë m ûeme vypl v nì z ejmï ch pat jako vztah mezi mnoûinami v rok a v roky (a to takov, kter m co dïlat se zachov v nìm pravdivosti: jak jsme ekli, v rok V vypl v z mnoûiny v rok {V 1,..., V n } pr vï tehdy, kdyû nem ûe dojìt k tomu, aby byly vöechny v roky V 1,...,V n pravdivè, a v rok V p itom byl nepravdiv ). Zkoum me-li vlastnosti tohoto vztahu, m ûeme konstatovat, ûe kaûd v rok z ejmï vypl v ze sebe sama (p esnïji eëeno z jednoprvkovè mnoûiny, kter obsahuje jenom jej); to jest pro kaûd v rok V platì V V. ( 1) D le je z ejmè, ûe vypl v -li V v rok z nïjakè mnoûiny v rok, vypl v i z kaûdèho rozöì enì tèto mnoûiny, to znamen, ûe jestliûe V 1,...,V n V, pak V 1,...,V n,v n+1 V. ( 2) A je tèû z ejmè, ûe vypl v -li V z nïjakè mnoûiny v rok a vypl vajì-li vöechny prvky tèto mnoûiny z jinè mnoûiny v rok, pak V vypl v i z tèto poslednì mnoûiny, to jest jestliûe V 1,...,V n V a pro kaûdè i od 1 do n platì V 1,...,V m V i, pak V 1,...,V m V. 242 ( 3) To, ûe je pojem vypl v nì klìëem k ostatnìm logick m pojm m, dokl - d i fakt, ûe pojmy jako konjunkce, disjunkce Ëi negace m ûeme definovat ËistÏ jako jistè struktur lnì charakteristiky relace vypl v nì. Tak konjunkcì dvou v rok V 1 a V 2 nazveme takov v rok, ze kterèho vypl v jak V 1, tak V 2, a kter m navìc tu vlastnost, ûe vypl v z kaûdèho jinèho v roku, ze kterèho vypl v V 1 i V 2. (V algebraickè terminologii bychom pak mohli Ìci, ûe konjunkce je infimem.) é dn v rok, kter by byl podle tèto definice konjunkcì, samoz ejmï obecnï v jazyce nemusì 242 ExistujÌ ovöem i logiky, jeû nïkterè z tïchto charakteristik vypl v nì odmìtajì (tak nap Ìklad tzv. relevanënì logika odmìt ( 2)). Pak je ovöem t eba se zamyslet nad tìm, do jakè mìry je pojem, kter tyto logiky zachycujì, rozumnè st le vidït jako vypl v nì, a notabene do jakè mìry je rozumnè je jeötï vidït jako logiky. 205
7. V znam a inferenënì role existovat nebo takov ch v rok m ûe existovat vìce (pak jsou vöak vöechny logicky ekvivalentnì). PodobnÏ disjunkcì V 1 a V 2 nazveme takov v rok, kter vypl v jak z V 1, tak i z V 2, a pro kter navìc platì, ûe z nïj vypl v kaûd jin v rok, kter vypl v jak z V 1, tak i z V 2 (algebraicky je to supremum). PodobnÏ je to s ostatnìmi logick mi oper tory. 243,LogickÈë v razivo p irozenèho jazyka pak m ûeme vidït jako n stroj ËinÏnÌ tïchto implicitnìch struktur lnìch charakteristik inferenënì struktury explicitnìmi. 244 7.3 V znam jako,zhmotnïnìë inferenënì role Jak je nynì faktick inferenënì struktura jazyka a jak se z nì m ûe zrodit nïco takovèho jako v znam? Jak je moûnè uchopit inferenënì roli v razu jako nïjak objekt spojen s tìmto v razem? ZaËnÏme trivi lnìm p Ìkladem, kterèho jsme se uû nïkolikr t dotkli. VezmÏme spojku Ñaì. Zvl dnout nejz kladnïjöì funkci tèto spojky, porozumït jì, znamen p edevöìm pochopit, ûe souvïtì tvo- enè dvojicì vït spojen ch pomocì Ñaì je v typickèm p ÌpadÏ spr vnï tvrditelnè pr vï tehdy, kdyû jsou spr vnï tvrditelnè obï spojovanè vïty. To znamen, ûe jsou-li V 1 a V 2 v roky a je-li V 1 a V 2 v rokem, kter vznikne jejich spojenìm spojkou Ñaì, pak V 1 a V 2 vypl v z V 1 spolu s V 2, a naopak z V 1 a V 2 vypl v samostatnï jak V 1, tak V 2. NahradÌme-li tedy spojku Ñaì symbolem Ñ ì (abychom tìm dali najevo, ûe se omezujeme jenom na tuto z kladnì funkci spojky Ñaì ñ ta totiû jistï fakticky funguje i jin mi zp soby), m ûeme tedy ps t: V 1, V 2 V 1 V 2 ( 1) V 1 V 2 V 1 ( 2) V 1 V 2 V 2 ( 3) Jsou to zjevnï tato t i inferenënì pravidla, kter zcela charakterizujì onu z kladnì funkci Ñaì, a tedy v znam spojky Ñ ì. ÿìk me-li, ûe spojka Ñ ì je charakterizov na tïmito t emi pravidly, ne Ìk me tìm, ûe by nebylo moûnè uvaûovat i o dalöìch inferenënìch pravidlech, ve kter ch by Ñ ì figurovala ñ t eba (V 1 V 2 ) V 3 V 2. 243 Viz A. Koslow, A Structuralist Theory of Logic, Cambridge 1992. 244 To mimo jinè opodstatúuje ch p nì tohoto v raziva jako prost edku explicitace implicitnì inferenënì artikulace, jakè prosazuje R. Brandom, MIE. 206
7.3 V znam jako,zhmotnïnìë inferenënì role ÿìk me tìm, ûe takov dalöì pravidla jsou uû odvoditeln z naöich t Ì ñ to, ûe platì (V 1 V 2 ) V 3 V 2, je nap Ìklad z ejm m d sledkem ( ), ( 3) a ( 3). Podle ( 2) totiû zjevnï platì (V 1 V 2 ) V 3 V 1 V 2, podle ( 3) platì V 1 V 2 V 2, a ( 3) n m dovoluje tyto dvï instance spojit v (V 1 V 2 ) V 3 V 2. Vzhledem k tomu, ûe vypl v nì je vïcì zachov v nì pravdivosti, m ûeme ( 1), ( 2) a ( 3) z ejmï p evèst do n sledujìcìho tvaru: jsou-li V 1 a V 2 pravdivè, je V 1 V 2 pravdiv ( 1 ) je-li V 1 V 2 pravdiv, je V 1 pravdiv ( 2 ) je-li V 1 V 2 pravdiv, je V 2 pravdiv ( 3 ) DruhÈ a t etì z tïchto pravidel ovöem z ejmï m ûeme ekvivalentnï formulovat i n sledujìcìm zp sobem: je-li V 1 nepravdiv, je V 1 V 2 nepravdiv ( 2 ) je-li V 2 nepravdiv, je V 1 V 2 nepravdiv ( 3 ) V tèto podobï m ûeme uveden inferenënì pravidla vidït jako stanovenì toho, jakou pravdivostnì hodnotu bude mìt v rok V 1 V 2 pro vöechny moûnè pravdivostnì hodnoty v rok V 1 a V 2. ( 1 ) Ìk, ûe jsou-li V 1 a V 2 oba pravdivè (Ëili, jak budeme takè Ìkat, majì-li pravdivostnì hodnotu PRAVDA, Ëi zkr cenï P), je pravdiv (tj. m hodnotu P) i V 1 V 2. ( 2 ) a ( 3 ) pak ÌkajÌ, ûe jakmile je alespoú jeden z V 1 a V 2 nepravdiv (m hodnotu NEPRAVDA, N), je nutnï nepravdiv (m hodnotu N) i V 1 V 2. To si m ûeme takè shrnout do n sledujìcì obvyklè tabulky: V 1 V 2 V 1 V 2 P P P P N N N P N N N N Tato tabulka pak zase m ûe b t nahlèdnuta jako definice jistè funkce (v matematickèm slova smyslu) p ÌsluöejÌcÌ symbolu Ñ ì: funkce, kter kaûdè dvojici pravdivostnìch hodnot p i adì nïjakou pravdivostnì hodnotu. A m me-li najìt nïjak objekt, kter by fungov nì, Ëili inferenënì roli Ñ ì,zhmotnilë, pak se z ejmï nabìzì pr vï tato funkce: funkce, kter m za argumenty dvojice pravdivostnìch hodnot, za hodnoty pravdivostnì hodnoty, a kter p i azuje dvïma pravdivostnìm hodnot m hodnotu P pr vï tehdy, kdyû to 207
7. V znam a inferenënì role jsou P a P. Funkce je totiû v r mci modernì matematiky explikovateln jako objekt, jako urëit mnoûina, totiû jako urëit mnoûina uspo dan ch dvojic. (V naöem konkrètnìm p ÌpadÏ by to byla mnoûina {<<P,P>,P>, <<N,P>,N>, <<P,N>,N>, <<N,N>,N>}.) A protoûe mnoûiny se zdajì b t, jak jsme uû poznamenali, modernìm prost edkem uchopenì pr vï toho, Ëemu se tradiënï Ìkalo abstraktnì objekty, dost v me tìmto krokem skuteënou explikaci v znamu v razu Ñ ì a tìm i Ñaì. TÌmto zp sobem m ûe b t fungov nì v razu charakterizov no inferenënìmi pravidly a,obsahë tïchto inferenënìch pravidel m ûe b t,zabalenë do (mnoûinovèho) objektu, kter tak m ûe b t nahlèdnut jako v znam p ÌsluönÈho v razu. 245 Tento p Ìklad je ovöem velice jednoduch a je moûnè pochybovat, zda by se n m nïco podobnèho mohlo poda it i v p ÌpadÏ v raz jin ch typ, neû je Ñaì. Uvaûme nap Ìklad v raz Ñkr lìkì. Jak je jeho inferenënì role a jak by se n m tu mohlo poda it,zabalitë do objektu? Zn t v znam slova Ñkr lìkì z ejmï znamen umït uûìvat v roky jako ÑTohle je kr lìkì ve spr vn ch situacìch, tj. vïdït, ûe 245 A. N. Prior ve svèm hojnï diskutovanèm Ël nku (Roundabout Inference Ticket, in: Analysis, 21, 1960ñ1961, str. 38ñ39) argumentuje, ûe v znam logickèho oper toru nem ûe b t ustanoven prost ednictvìm ustanovenì p Ìsluön ch inferenënìch pravidel, ale jedinï ustanovenìm objektu (v typickèm p ÌpadÏ pravdivostnì funkce), kter m b t tìmto oper torem reprezentov n. Jeho argumentace se opìr o fakt, ûe prost ednictvìm inferen- ËnÌch pravidel by bylo moûnè zavèst i,oper torë, kter by automaticky uëinil cel p Ìsluön jazyk sporn m. (P edstavme si totiû,oper torë TONK, kter by se Ìdil n sledujìcìmi dvïma inferenënìmi pravidly: V 1 V 1 TONK V 2 a V 1 TONK V 2 V 2. P id nìm tohoto oper toru k jakèmukoli jazyku by z ejmï zp sobilo, ûe by v tomto jazyce cokoli vypl valo z Ëehokoli, tedy mimo jinè by nap Ìklad z kterèhokoli v roku vypl vala jeho vlastnì negace.) Tento p Ìklad vöak ukazuje jenom to, ûe ne kaûd sada inferenënìch pravidel je smysluplnï nahlèdnuteln jako ustanovenì v znamu danèho oper toru ñ nikoli to, ûe by takovè ustanovenì nebylo v bec moûnè. (To, ûe nap Ìklad uveden pravidla ( 1) ñ ( 3) jednoznaënï urëujì v znam oper toru, se zd b t tïûko zpochybnitelnè.) Co ovöem Prior v p Ìklad skuteënï ukazuje, je to, ûe je tu netrivi lnì ot zka charakterizace toho, co lze a co nelze br t za spr vnou inferenënì definici v znamu oper toru. OdpovÏdÌ na tuto ot zku se zab v nap Ìklad N. Belnap (Tonk, Plonk and Plink, in: Analysis, 22, 1962, str. 130ñ134) Ëi A. Koslow (cit. d., ßI.4). 208
7.4 Modelov nì v znamu tento v rok je pravdiv v situaci, ve kterè se ukazuje na kr lìka a nikoli v tè, ve kterè se ukazuje t eba na psa Ëi na vodovodnì kohoutek. To jsou ovöem ony praktickè p echody typu svït-jazyk, o nichû jsme v p edch zejìcì kapitole ekli, ûe si je sèmantick teorie nem ûeme kl st za cìl zachytit (viz ß6.4). Zn t v znam slova Ñkr lìkì ale znamen takè zn t nïkterè inference, v nichû figurujì vïty, kterè toto slovo obsahujì, nap Ìklad: X je kr lìk X je savec X je kr lìk X nenì slon Tady se ovöem na prvnì pohled nenabìzì û dn objekt, jehoû prost ednictvìm bychom mohli tuto inferenënì roli slova Ñkr lìkì zachytit ñ to ovöem neznamen, ûe k nïjakèmu n padu nem ûeme dospït v d sledku hluböìho rozboru. 7.4 Modelov nì v znamu versus ontologicko-sèmiotickè ch p nì jazyka NynÌ jsme ovöem, jak se zd, dospïli k jakèmusi smì enì naöeho,strukturalistickèhoë p Ìstupu k sèmantice s p Ìstupem, kter jsme v kapitole 1 nazvali ontologicko-sèmiotick m, to jest s p Ìstupem, podle kterèho jsou v znamy abstraktnì objekty. I my jsme totiû nynì dospïli k vykl d nì v znam jako abstraktnìch objekt. Znamen to tedy, ûe se n m ontologicko-sèmiotickè pojetì v znamu, kterè jsme vyhodili dve mi, prostï vr tilo oknem, a ûe se tedy naöe odmìtnutì tohoto p Ìstupu uk zalo b t neopodstatnïn m? Ne tak docela. Mezi naöìm,strukturalistick më a ontologicko-sèmiotick m pohledem na jazyk totiû st le existuje ne nepodstatn rozdìl: my totiû netvrdìme, ûe v znamy jsou abstraktnì objekty, tvrdìme, ûe mohou b t vykl d ny ñ Ëi lèpe vyj d eno: modelov ny ñ jako abstraktnì objekty. Z naöeho pohledu je to, co p edkl dajì teorie prohlaöujìcì v znamy za abstraktnì (obvykle,matematickèë) objekty (jak mi se budeme zab vat ve zbytku tèto kapitoly) jenom n zorn mi a idealizovan mi modely jazyka. Vyvst v -li tedy nap Ìklad ot zka, je-li v znamem nïjakèho v razu skuteënï ten abstraktnì objekt, jak mu nïjak teorie p i azuje, vede z naöeho pohledu cesta k odpovïdi ne skrze p tr nì po nïjak ch,k tin chë Ëi nïjakè,sèmiosisë, v jejichû r mci doölo ke spojenì v razu s v znamem, ale 209
7. V znam a inferenënì role ke zkoum nì inferenënì role tohoto v razu a k posuzov nì, m ûe-li b t tato role uveden m objektem rozumnï modelov na. 246 N zornï m ûeme tento rozdìl ilustrovat na p Ìkladu ze zcela jinè oblasti, z fyziky. VezmÏme si tzv. Bohr v model atomu, podle kterèho se atom skl d z j dra, kolem nïhoû krouûì po jednotliv ch drah ch elektrony takov m zp sobem, jak m krouûì po obïûn ch drah ch kolem Slunce planety. Bohrova konstrukce byla nïkter mi fyziky kr tce p ijìm na jako moûnè p ÌmÈ zobrazenì toho, jak to uvnit atomu vypad, protoûe atomy se v nïkter ch ohledech skuteënï chovaly tak, jak by z tèto p edstavy vypl valo. Brzy se vöak uk zalo, ûe situace je mnohem sloûitïjöì a ûe tato konstrukce nenì v souladu s tìm, jak se atomy chovajì v nïkter ch jin ch ohledech. Bohrova konstrukce vöak z fyziky nezmizela ñ nynì uû ale nenì br na jako p ÌmÈ zobrazenì vnit ku atomu, ale jako idealizovanè zn zornïnì situace, kter je ve skuteënosti mnohem sloûitïjöì; jednìm slovem je br na jako model. A d vodem, proë m takov model ve fyzice st le svè mìsto, je to, ûe n m neobyëejnï n zorn m zp sobem pom h pochopit ty aspekty chov nì atomu, kterè jsou s nìm v souladu. 247 N ö,strukturalistick ë n zor na jazyk a na vykl d nì v znam jakoûto objekt je nynì analogick tomuto post-bohrovskèmu n - zoru na povahu atom a na jejich v kladu prost ednictvìm Bohrova modelu: je to podle n s velice uûiteën vïc, kter n m m ûe pomoci sèmantiku jazyka skuteënï ch pat; je to nicmènï pouh model. VidÏnÌ vnit ku atomu prismatem Bohrova modelu je bezesporu uûiteënè ñ avöak po urëitou mez. Jakmile zaëneme tento model br t p Ìliö doslova, povede n s to nutnï ke zkreslen m p edstav m o povaze atomu. A podobnï by n s podle naöeho n zoru vedlo ke zkres- 246 Viz J. Peregrin, Linguistics and Philosophy, in: Theoretical Linguistics, 24, 1998. 247 Takov to druh modelov nì souvisì s pojmem explikace ve specifickèm smyslu zavedenèm R. Carnapem (Meaning and Necessity, Chicago 1957, ß2) a W. V. O. Quinem (WO, str. 258ñ259), charakterizovan v öe v pozn. 96. Aplikov n na termìn Ñv znamì, vede tento p Ìstup k takovèmu postupu, jehoû pl n naërtnul D. Lewis (General Semantics, in: D. Davidson, G. Harman [vyd.], Semantics of Natural Language, Dordrecht 1972, str. 173) n sledujìcìm (ponïkud aforistick m) zp sobem: ÑAbychom mohli Ìci, co v znam je, musìme se nejprve pt t, co v znam dïl, a pak najìt nïco, co pr vï tohle dïl.ì 210
7.4 Modelov nì v znamu lenè p edstavï o povaze jazyka, kdybychom zaëali ch pat doslova sèmantickè modely toho druhu, jakè se nynì chyst me budovat. 248 Tich konstatuje, ûe jazyk je kûd ñ ûe v razy jsou n stroji, kter mi si zakûdov v me vïci, o kter ch chceme mluvit. 249 N zor, kter zde h jìme, je ten, ûe jazyk doslova kûdem nenì (podrobnï jsem TichÈho stanovisko kritizoval jinde). 250 Faktem ovöem je, ûe jazyk je mnohdy uûiteënè jako kûd vidït (tak jako je atom mnohdy uûiteënè vidït jako j dro, kolem kterèho krouûì druûice-elektrony); a my se v n sledujìcìch oddìlech pokusìme dobrat toho, jak mi druhy objekt v znamy z tohoto pohledu mohou b t. P itom si ovöem musìme uvïdomit jeden podstatn d sledek naöeho postoje, kter jej z sadnìm zp sobem odliöuje od postoje ontologicko-sèmiotickèho, jak zast v Tich : z naöeho pohledu totiû neexistuje û dn jedin spr vn sèmantika ñ tak jako neexistuje û dn jedin spr vn model atomu (Ëi jedin spr vn pl nek nezn mèho mïsta). ExistujÌ samoz ejmï lepöì a horöì modely a existujì i modely zcela nep ijatelnè ñ nic ale nevyluëuje moûnost existence dvou Ëi vìce podstatnï odliön ch model, kterè mohou b t pro pochopenì sèmantiky jazyka uûiteënè p ibliûnï stejnou mïrou. 248 NenÌ ale n ö spor s ontologicko-sèmiotick m pojetìm pouze terminologick? P edstavme si, ûe by n m nïkdo Ìkal: ÑVe skuteënosti neexistuje û dn Praûsk hrad. Co skuteënï existuje, jsou urëit m zp sobem uspo- danè cihly (a jinè materi ly) ñ Praûsk hrad je jenom n mi vynalezen hypostatick entita, kterou toto uspo d nì zachycujeme Ëi,modelujemeëì. ñ JistÏ bychom mu namìtli: ÑAle Praûsk hrad prostï je pr vï tïmi uspo- dan mi cihlami ñ nenì to û dn abstraktnì entita, kter by existovala vedle toho.ì A Ìk me-li tedy: ÑVe skuteënosti neexistujì û dnè v znamy; co skuteënï existuje jsou pouze jazykovè praktiky mluvëìch, a objektu lnï ch pan sèmantika tak p edstavuje jenom model urëit ch aspekt tïchto praktikì, nem ûe n m nïkdo analogicky namìtnout: ÑAle v znamy prostï jsou tïmito aspekty p Ìsluön ch praktikì? Na to je t eba odpovïdït dvï vïci. ZaprvÈ, Ìk -li nïkdo, ûe,mìt takov a takov v znamë znamen,tak a tak fungovat v r mci praktik uûivatel jazykaë, nezast v pojetì, kterè jsme nazvali ontologicko-sèmiotick m. ZadruhÈ, v modelov nì v znamu, o kterèm hovo Ìme, je vûdy p Ìtomen onen prvek idealizace, o kterèm jsme hovo ili v oddìle 7.1 a kter ËinÌ ze sèmantick ch model modely v pr vï tom slova smyslu, v jakèm je modelem Bohr v model atomu. 249 P. Tich, The Scandal of Linguistic. 250 Viz J. Peregrin, Is Language a Code? 211
7. V znam a inferenënì role V n sledujìcìch oddìlech tedy rozebereme nïkterè z kladnì typy inferenënìch vzorc p irozenèho jazyka a uk ûeme, jak n s jejich teoretickè zachycenì m ûe vèst k r zn m form lnìm model m v znamu. ZaËneme od jednoduchèho modelu, kter vych zì z inferenënìch pravidel charakterizujìcìch,logickèë v razy typu Ñaì Ëi Ñneboì (a kter kromï v znam tïchto v raz explikuje uû jenom v znam v rok, a to zp sobem, kter nenì moûnè br t p Ìliö v ûnï), a od nïj budeme postupovat skrze p ibìr nì dalöìch, komplikovanïjöìch inferenënìch vzorc k model m dokonalejöìm. 251 7.5 Extenzion lnì model v znamu PodobnÏ jako jsme na z kladï zkoum nì inferenënì role spojky Ñaì zavedli idealizovanou verzi tèto spojky, Ñ ì, a tè p i adili p Ìsluönou pravdivostnì funkci, m ûeme zkoum nìm inferenënìch rolì dalöìch z kladnìch sloûek naöeho jazyka dospït k dalöìm obvykl m logick m konstant m, jako jsou nap Ìklad disjunkce, Ñ ì Ëi negace, Ñ ì. Schematizujeme-li spojku Ñneboì jako Ñ ì, bude z ejmï namìstï p ijmout n sledujìcì dvï inference: V 1 V 1 V 2 V 2 V 1 V 2 ( 1) ( 2) Z nich oëividnï vypl v, ûe jakmile je pravdiv alespoú jeden z v rok V 1 a V 2, musì b t pravdiv i V 1 V 2. Tato dvï inferenënì pravidla n m tedy stanovì prvnì t i dky p ÌsluönÈ pravdivostnì tabulky. Jak je to ovöem s dkem poslednìm ñ to jest jak je to v p ÌpadÏ, ûe jsou V 1 i V 2 nepravdivè? Kaûd asi tuöì, ûe pak by mïl b t nepravdiv i V 1 V 2 ; jak je ale tohle d no inferenënìm fungov nìm V 1 V 2? Jedna ze z kladnìch funkcì vït se (sou adn m) Ñneboì v p irozenèm jazyce je z ejmï d na faktem, ûe vypl v -li V 3 jak z V 1, tak z V 2, pak m ûeme V 3 tvrdit, jakmile vìme, ûe je pravdiv alespoú jeden z V 1 a V 2, i kdyû t eba nevìme kter ñ a pr vï tuto situaci vyjad ujeme v rokem V 1 V 2. To znamen, ûe jestliûe (V 1 V 3 ) a (V 2 V 3 ) a jestliûe V 1 V 2, pak nutnï V 3. Jin mi slovy platì jestliûe (V 1 V 3 ) a (V 2 V 3 ), pak (V 1 V 2 V 3 ). ( 3) 251 Po technickè str nce jsem jednotlivè uv dïnè modely podrobnïji rozebral na jinèm mìstï (viz TS). 212
7.5 Extenzion lnì model v znamu (Tohle uû ovöem nenì inferenënì pravidlo toho typu, o jakèm jsme hovo ili dosud, protoûe nekonstatuje odvoditelnost v roku z v rok, ale inference z inferencì ñ jde tedy o inferenënì pravidlo,druhèho duë, odvozujìcì inferenënì pravidlo ze dvou jin ch inferenënìch pravidel.) Je nicmènï z ejmè, ûe toto pravidlo ukazuje, ûe jsou-li V 1 i V 2 nepravdivè, mïl by b t nepravdiv i V 1 V 2. P edpokl dejme totiû, ûe by tomu tak nebylo, to jest ûe by byl v tomto p ÌpadÏ V 1 V 2 pravdiv. Pak by byl podle ( 3) za p edpokladu nepravdivosti V 1 a V 2 pravdiv kaûd v rok, kter vypl v jak z V 1, tak z V 2. To znamen, ûe by nepravdivost V 1 a V 2 nutnï znamenala pravdivost vöeho, co vypl v z obou tïchto v rok ñ a to by bylo jistï absurdnì. Tabulkou zachycujìcì funkci p Ìsluönou Ñ ì tedy je V 1 V 2 V 1 V 2 P P P P N P N P P N N N VezmÏme nynì negaci, Ñ ì, to jest to, co je v p irozenèm jazyce v nejjednoduööìm p ÌpadÏ vyj d eno gramatickou konstrukcì s Ë sticì Ñne-ì. JakÈ je inferenënì chov nì tohoto v razu? Z ejmï platì, ûe v rok nem ûe b t pravdiv souëasnï se svou negacì, to jest, vyj d eno inferenënï, ûe z pravdivosti v roku a jeho negace by bylo moûnè odvodit naprosto cokoli, vëetnï zjevn ch nepravd. To m ûeme zapsat n sledujìcìm zp sobem: V 1, V 1 V 2 ( 1) Protoûe za V 2 m ûeme dosadit jak koli v rok, a tudìû i v rok nepravdiv, m ûe takov inference platit jedinï v p ÌpadÏ, kdyû z v rok V 1, V 1 bude vûdy alespoú jedin nepravdiv. To znamen, ûe funkce p Ìsluön negaci musì p i azovat hodnotï P hodnotu N. JakÈ inferenënì pravidlo n m ekne, co bude tato funkce p i azovat hodnotï N? M me-li jiû zafixov no inferenënì chov nì disjunkce, m ûeme si nap Ìklad vöimnout, ûe V V m ûeme odvodit z pr zdnè mnoûiny (to jest, ûe tento v rok platì bezpodmìneënï, nutnï): 252 V V ( 2) 252 Tohle je samoz ejmï opït zjednoduöenì: je p inejmenöìm diskutabilnì, zda nenì t eba ch pat nïkterè v roky p irozenèho jazyka jako ani pravdivè, ani nepravdivè ñ a v takovèm p ÌpadÏ by ( 2) z ejmï neplatilo. 213
Toto pravidlo z ejmï znamen, ûe funkce, kterou Ñ ì reprezentuje, musì hodnotï N p i azovat hodnotu P: aby byl totiû v rok V V vûdy pravdiv, musì z ejmï platit, ûe je-li V nepravdiv, musì pravdivost V V,zachraÚovatë svou pravdivostì V. V znam Ñ ì tak m ûeme reprezentovat dob e zn mou pravdivostnì tabulkou: V V P N N P 7. V znam a inferenënì role Takov m zp sobem zìsk me prost ednictvìm rozboru charakteristick ch inferenënìch pravidel nïco jako v znam jazykov ch v raz Ñaì, Ñneboì a Ñne-ì, p esnïji eëeno jejich zjednoduöen ch,model ë Ñ ì, Ñ ì a Ñ ì. (Uvedli jsme jeden z moûn ch v Ët charakteristick ch infereënìch pravidel, v Ëet, kter nenì z ËistÏ logickèho hlediska tìm nejlepöìm, kter se n m ale z naöeho hlediska jevì jako nejpr hlednïjöì.) 253 NynÌ se ovöem nabìzì cesta, jak takovèto,modelyë tïchto t Ì v raz doplnit na jist velice primitivnì,modelë celèho jazyka: SlovnÌk takovèho modelu jazyka by se skl dal ze t Ì uveden ch symbol, kter m budeme Ìkat logickè oper tory, plus nïjakè mnoûiny symbol V 1, V 2, V 3,... p edstavujìcìch v roky; a jeho gramatika by byla d na moûnostì vytv enì v rok z v rok pomocì oper tor : pro jakèkoli v roky V 1 a V 2 jsou v roky i V 1, V 1 V 2 a V 1 V 2. Jak by to bylo s,v znamyë v raz tohoto primitivnìho modelu jazyka, to jest s mnoûinov mi objekty, kter mi tyto v razy opat Ìme jako jejich,denot tyë? Denot ty symbol Ñ ì, Ñ ì a Ñ ì z ejmï budou p ÌsluönÈ pravdivostnì funkce; co by ale mïlo b t denot ty v rok? V roky majì ve v öe uveden ch inferenënìch pravidlech role pouh ch statist ñ z hlediska sv ch rolì v tïchto inferencìch jsou totiû zjevnï rovnocennè. Vöechna uvaûovan inferenënì pravidla se totiû t kajì vöech v rok bez v jimky (symboly V 1, V 2,... v nich m ûeme nahrazovat jak mikoli v roky ñ na rozdìl od takov ch pravidel jako ÑX je kr lìk ì ÑX nenì slonì, kterè neplatì pro jakèkoli v roky, ale jenom pro v roky s uveden mi p Ìsudky), takûe p ÌsluönÈ inferenënì role vöech v rokov ch symbol jsou vlastnï 253 Podrobn rozbor inferenënìch charakterizacì logick ch oper tor je moûnè najìt p edevöìm v knih ch zab vajìcìch se tzv. p irozenou dedukcì ñ viz. nap. D. Prawitz, Natural Deduction, Stockholm 1965. 214
7.5 Extenzion lnì model v znamu nerozliöitelnè, totoûnè. MÏli bychom tedy vöem v rok m p i adit tent û denot t? V p edchozìch kapitol ch jsme ovöem o v znamu kromï toho, ûe m co dïlat s inferencemi ekli i nïkterè dalöì obecnè vïci. P edevöìm jsme konstatovali, ûe v znam je charakterizov n principem kompozicionality; to jest ûe v znam sloûenèho v razu je vûdy d n v znamy jeho Ë stì. Jak je tomu z tohoto hlediska s denot ty v raz toho typu, o kter ch nynì uvaûujeme, to jest v raz, jako je V 1 V 2? Princip kompozicionality Ìk, ûe v znam sloûenèho v razu musì b t,spoëìtateln ë z v znam jeho Ë stì ñ to znamen, ûe nap Ìklad denot t v roku V 1 V 2, kter oznaëìme V 1 V 2, by mïl b t,spo- ËÌtateln ë z denot t Ë stì tohoto v roku, to jest z V 1, a V 2. Prohl sìme-li za denot t v öe uvedenou pravdivostnì funkci, pak princip kompozicionality by jistï platil, i kdyby mïly vöechny v roky jeden a tent û denot t (kdybychom tento spoleën denot t vöech v rok oznaëili symbolem, byl by,v poëetë denot tu sloûenèho v roku z denot t jeho Ë stì d n trivi lnìm algoritmem, kter by dal vûdy v sledek, bez ohledu na vstupnì hodnoty). NabÌzÌ se vöak i mnohem elegantnïjöì model, ke kterèmu by vedlo ztotoûnïnì denot tu v roku s jeho pravdivostnì hodnotou: denot t v roku V 1 V 2 (to jest jeho pravdivostnì hodnota) by se pak spoëìtal jako v sledek aplikace denot tu na denot ty (pravdivostnì hodnoty) V 1 a V 2, to jest jako ( V 1, V 2 ). K tomu, abychom neztotoûúovali denot ty pravdiv ch a nepravdiv ch v rok, n s navìc m ûe vèst princip, kter se zd v znam charakterizovat stejnï obecnï jako princip kompozicionality a kter jsem jinde nazval principem verifundace: 254 Dva v roky, kterè majì r znou pravdivostnì hodnotu, nemohou mìt stejn v znam. V rok m s r zn mi pravdivostnìmi hodnotami tedy, jak se zd, nem ûeme p i adit totoûnè denot ty, chceme-li respektovat byù i jen ty nejelement rnïjöì sèmantickè intuice. O dvou v rocìch, z nichû jeden je pravdiv a druh nepravdiv, by totiû bylo skuteënï absurdnì tvrdit, ûe ÌkajÌ totèû. ZtotoûnÏme tedy denot t v roku s jeho pravdivostnì hodnotou. (Ani tak jistï nezìsk me model, kter by mohl b t br n v ûnï z hlediska explikace v znamu v rok, protoûe tvrdit, ûe vöechny prav- 254 Viz J. Peregrin, Interpreting Formal Logic, in: Erkenntnis, 40, 1994, str. 5ñ20. 215
divè v roky majì stejn v znam, bychom jistï nechtïli; tento model vöak alespoú nebude v p ÌmÈm rozporu s tïmi nejobecnïjöìmi sèmantick mi principy, kterè jsme pr vï formulovali, a mohl by b t dobr k osvïtlenì fungov nì onïch oper tor, jejichû inferenënì roli jsme pr vï identifikovali.) ZtotoûnÏnÌ denot tu v roku s jeho pravdivostnì hodnotou vede k modelu, kter je velice,öikovn ë v tom, ûe je v nïm denot t kaûdèho sloûenèho v roku jednoduöe vypo- Ëitateln aplikov nìm denot tu oper toru tohoto v roku na denot ty v rok, kterè tento oper tor spojuje. PlatÌ totiû: V = ( V ) V 1 V 2 = ( V 1, V 2 ) V 1 V 2 = ( V 1, V 2 ) 7. V znam a inferenënì role V r mci tohoto modelu tedy m ûeme denot t kaûdèho sloûenèho v roku,spoëìtatë z denot t jeho Ë stì ñ a to navìc velice jednoduöe, prostï aplikov nìm denot tu jednè z tïchto Ë stì na denot ty tïch ostatnìch. Takto interpretovan form lnì jazyk je pak tìm, co se obvykle naz v klasick m v rokov m poëtem. Takov logick systèm, jako je klasick v rokov poëet, m ûeme definovat ekvivalentnï buô,sèmantickyë, nebo,axiomatickyë. SÈmantickÈ vymezenì spoëìv v zafixov nì interpretace tïch slov p ÌsluönÈho jazyka, kterè jsou br ny jako,logickèë ñ v tomto konkrètnìm p ÌpadÏ logick ch oper tor, tak jak jsme to pr vï udïlali. AxiomatickÈ vymezenì spoëìv v p ÌmÈm zafixov nì inferenënì struktury jazyka prost ednictvìm nïjakè soustavy axiom a odvozovacìch pravidel. U klasickèho v rokovèho poëtu lze p itom obïma zp soby dos hnout totoûnèho v sledku: V bude odvoditeln z V 1,..., V n, pr vï kdyû bude V pravdiv p i vöech takov ch interpretacìch, p i kter ch budou pravdivè vöechny V 1,..., V n. (My jsme sèmantiku, to jest denot ty logick ch oper tor de facto p Ìmo,vyextrahovalië z p Ìsluön ch inferenënìch pravidel.) V jistèm smyslu lze takovè shody mezi sèmantikou a axiomatikou dos hnout pro kaûd logick systèm; 255 z Gˆdelovy vïty o ne plnosti ovöem vypl v, ûe budeme-li chtìt mìt sèmantiku v urëitèm smyslu,p irozenouë, pak to pro komplikovanïjöì logickè systèmy nep jde. 255 Jak uk zal L. Henkin (Completness in the Theory of Types, in: Journal of Symbolic Logic, 15, 1950, str. 81ñ91). 216
7.5 Extenzion lnì model v znamu Tento jazyk pak m ûeme d le rozöi ovat: nap Ìklad tìm, ûe namìsto v rok jako nerozborn ch celk budeme uvaûovat,podmïtyë a,p Ìsudkyë. To znamen, ûe namìsto symbol V 1, V 2, V 3,... zavedeme symboly J 1, J 2, J 3,... pro jmèna (tj.,podmïtyë) a P 1, P 2, P 3,... pro predik ty (,p Ìsudkyë); a p id me gramatickè pravidlo, kterè bude ze jmèna a predik tu tvo it v rok. Co bychom mïli, v r mci takto rozöì enèho modelu, prohl sit za denot ty tïch nov ch v raz? Protoûe tyto v razy opït nejsou naöimi dosavadnìmi inferencemi nijak blìûe urëeny, musìme nutnï respektovat jedinï princip kompozicionality ñ to znamen zajistit, aby byl denot t kombinace jmèna a predik tu (kter m by mïla b t pravdivostnì hodnota) v sledkem nïjakè kombinace denot tu jmèna a denot tu predik tu. To je samoz ejmï moûnè zajistit mnoha zp soby ñ nejp irozenïjöì moûnostì se zd b t denot ty v raz jednè z tïchto kategoriì nijak nespecifikovat, to jest prostï p edpokl dat, ûe tyto v razy majì za v znam nïjakè blìûe neurëenè objekty, a za denot ty v raz tè druhè kategorie vzìt funkce, kterè tïmto objekt m p i azujì ty pravdivostnì hodnoty, jeû majì z p Ìsluön ch kombinacì vzejìt. Obvykle se nespecifikujì denot ty jmen (souhrn vöech p Ìsluön ch objekt je pak tìm, co se naz v univerzem diskursu p ÌsluönÈho jazyka ñ jde totiû o souhrn vöeho toho, o Ëem lze v danèm jazyce hovo it v tom smyslu, ûe to lze pojmenovat) a za denot ty predik t se berou funkce, kterè tïmto objekt m p i azujì pravdivostnì hodnoty. Tak zjevnï dos hneme toho, ûe bude opït platit prostï P(J) = P ( J ). To znamen, ûe nap Ìklad predik t odpovìdajìcì slovu Ñpesì bude denotovat funkci, kter p i adì danèmu objektu pravdivostnì hodnotu P pr vï tehdy, je-li tento objekt psem; a denot tem v roku odpovìdajìcìho vïtï ÑFÌk je pesì bude v sledek aplikace tèto funkce na objekt denotovan termem odpovìdajìcìmu jmènu ÑFÌkì, to jest na psa FÌka; takûe denot tem tohoto v roku bude pravdivostnì hodnota P. TÌmto zp sobem budujeme to, Ëemu m ûeme Ìkat extenzion lnì model sèmantiky. Extenzion lnìm ho naz v me proto, ûe za denot t v razu prohlaöuje to, co Carnap 256 nazval extenzì v razu (a Ëemu 256 R. Carnap, Meaning and Necessity. 217
7. V znam a inferenënì role Frege, 257 p edtìm Ìkal Ñv znamì, ÑBedeutungì). AË tento model m ûeme r zn m zp sobem d le rozpracov vat, jako model sèmantiky p irozenèho jazyka jistï z st v hrubï neadekv tnì. O adekv tnì explikaci lze hovo it jen v souvislosti s v znamem logick ch oper tor (kterè jsou ovöem jenom zjednoduöen mi verzemi odpovìdajìcìch v raz p irozenèho jazyka), zatìmco v razy ostatnìch typ v nïm hrajì role pouh ch statist, dokreslujìcìch fungov nì logick ch oper tor, a jejich v znamy rozhodnï adekv tnï explikov ny nejsou. P id me-li k tomuto jazyku d le vìcemìstnè predik ty a kvantifik tory ( a ), dostaneme jazyk, kter stojì v z kladï toho, co se v logice naz v klasick m predik tov m poëtem (1. du) a co jsme v p edchozìch kapitol ch naz vali element rnì logikou, EL (viz ß4.6). Kvantifik tory ovöem uû nejsou v razy, kterè by p ÌmoËa e odpovìdaly nïjak m v raz m p irozenèho jazyka a jejich zavedenì navìc vyûaduje i zavedenì zcela novèho druhu symbol, promïnn ch, kterè taktèû nejsou v p ÌmÈm vztahu k niëemu v p irozenèm jazyce ñ takûe jejich zavedenìm se struktura v slednèho form lnìho jazyka podstatn m zp sobem odchyluje od struktury jazyka p irozenèho, a tento form lnì jazyk tak uû nem ûe b t povaûov n za model p irozenèho jazyka v tom p ÌmoËarÈm smyslu, v jakèm za nïj mohl b t povaûov n v rokov poëet. 258 Pro zakladatele modernì form lnì logiky, kte Ì predik tov poëet vytvo ili, ovöem nebylo takovè p ÌmoËarÈ modelov nì v znam v raz p irozenèho jazyka cìlem. CÌlem bylo spìöe vytvo it nïjak minim lnï form lnì jazyk, v jehoû r mci by bylo moûnè nïjak m, byù nïkdy i velice komplikovan m zp sobem zachytit to j dro naöeho p irozenèho jazyka, kterè stojì v z kladï veökerè naöì argumentace (a kterè lze nejn zornïji pozorovat v akci p i argumentaci matematickè). Frege, Russell a dalöì pak mistrovsky rozvinuli umïnì toho, Ëemu se pozdïji zaëalo Ìkat logick anal za jazyka ñ totiû hled nì tïch logick ch formulì, kterè mohou b t ch p ny jako reprezentace dan ch v rok p irozenèho jazyka. A ûe tohle nemusì b t v bec jednoduch z leûitost, m ûeme dokumentovat na p ÌkladÏ 257 G. Frege, SuB. 258 BlÌûe o tom J. Peregrin, VNL. 218
7.6 V znamy jako produkty opozice pravda/nepravda Russellovy anal zy v roku ÑKr l Francie je holohlav ì ñ tè podle Russella 259 odpovìd formule x (KF(x) y (KF(y) (x=y)) H(x)). To znamen, ûe tato vïta podle Russella,ve skuteënostië Ìk, ûe existuje entita x, kter je kr lem Francie a navìc m tu vlastnost, ûe pokud by existovala jin entita y, kter by byla takè kr lem Francie, musela by b t s x totoûn (neboli, jin mi slovy: existuje jeden a jenom jeden kr l Francie), a entita x je navìc holohlav. 260 7.6 V znamy jako produkty opozice pravda/nepravda VöimnÏme si, ûe model sèmantiky, jehoû vybudov nì jsme pr vï naznaëili, vznikl z interakce obecn ch intuicì o povaze v znamu (princip kompozicionality, princip verifundace) a p esvïdëenì, ûe v znam (Ëi jeho teoreticky uchopiteln Ë st) je z leûitostì inferenënì role. Princip kompozicionality n m p ipomìn, ûe na v rok se nem ûeme dìvat jenom jako na samostatnou jednotku (kter nïjak funguje v r mci inferencì), ale ûe ho musìme vidït i jako stavebnì k men tvorby sloûitïjöìch v rok. KromÏ toho n m umoûúuje v bec p i adit v znamy v raz m, kterè nejsou vïtami, a kterè tudìû samy o sobï nefigurujì v inferencìch ñ princip kompozicionality n m totiû Ìk, ûe v znamem takov ch v raz by mïl b t,p ÌspÏvekë, jenû tyto v razy p in öejì k fungov nì v rok, ve kter ch se vyskytujì. 259 B. Russell, On denoting, in: Mind, 14, 1905, str. 479ñ493; Ëesky: O oznaëenì, in: L. Tondl, K. Berka (vyd.), Logika, jazyk, vïda (v bor Russellov ch pracì), Praha 1967. 260 Jde-li n m ovöem p edevöìm o modelov nì v znam v raz p irozenèho jazyka, lze na tuto historickou cestu modernì logiky nevstoupit a budovat form lnì jazyky ponïkud odliönï, tak aby jejich syntax p ÌmoËa eji odr ûela syntax jazyka p irozenèho. To znamen, ûe nap Ìklad namìsto toho, abychom zavedli obvyklè kvantifik tory a, m ûeme zavèst kvantifik tory bezprost ednïji odr ûejìcì to, jak vypad kvantifikace v p irozenèm jazyce: m ûeme nap Ìklad zavèst logickè konstanty, kterè se budou chovat tak, jako se chovajì v razy,nïcoë a,vöechnoë, to jest vyskytujì se v pozici podmït (viz J. Peregrin, TS, ß3.3). 219
7. V znam a inferenënì role VöimnÏme si d le, ûe v znamy v raz naöeho modelu m ûeme vidït jako leûìcì v pr seëìku saussurovsk ch,syntagmatick chë a,paradigmatick chë vztah (viz ß2.4). VezmÏme v znam Ñ ì: syntagmaticky je konstituov n v opozici k v znam m tïch v raz, se kter mi m ûe tvo it gramatickè celky, v naöem p ÌpadÏ v rok ñ nejen ûe se od v znam v rok liöì co do svè kategorie, ale jeho kategorie je navìc takov, aby do nì v znamy v rok,zapadalyë (to jest aby na nï byl jakoûto funkce aplikovateln ).,SyntagmatiËnostë v raz se tak promìt do,syntagmatiënostië p Ìsluön ch v znam. V znamu Ñ ì je navìc konstitutivnì to, ûe se Ñ ì inferenënï liöì od jin ch v raz kategorie,v rokov ch spojekë (to jest od tïch, kter mi m ûe b t nahrazov n salva gramaticitatae ñ to jest v raz jako Ñ ì Ëi Ñ ì). V znam Ñ ì tedy musì b t v,paradigmatickèë opozici k v znam m tïchto v raz ñ tato opozice se ovöem neprojevuje rozdìlem interkategori lnìm, ale rozdìlem intrakategori lnìm: v znamy v rokov ch spojek jsou stejnè kategorie (vöechny jsou to funkce p i azujìcì pravdivostnì hodnoty dvojicìm pravdivostnìch hodnot), ale jsou to r znè objekty. Celou situaci navìc m ûeme vidït jeötï p ÌmoËa eji saussurovsky, a to n sledujìcìm zp sobem. Je tu jist z kladnì sèmanticky relevantnì opozice ñ opozice mezi pravdivostì a nepravdivostì. Ta je vyj d ena tìm, co jsme nazvali principem verifundace: v roky, kterè se liöì pravdivostnì hodnotou, se nutnï sèmanticky (tj. v znamem) liöì. Tato opozice se pak dost v do interference se soustavou celk a Ë stì tvo enou v roky: podmìnkou pro to, aby mïly dva v roky stejnou (sèmantickou) hodnotu, je tedy nejenom to, aby nebyly p Ìmo v tèto opozici, to jest aby byly z hlediska sv ch pravdivostnìch hodnot ekvivalentnì (mïly tutèû pravdivostnì hodnotu), ale takè to, aby byly z hlediska tèto ekvivalence zamïnitelnè. NahlÈdnuto takto, majì dva v roky stejnou sèmantickou hodnotu ñ to jest stejn v znam ñ pr vï tehdy, kdyû jsou zamïnitelnè z hlediska opozice mezi pravdivostì a nepravdivostì, to jest kdyû m ûeme jeden druh m nahradit v kterèmkoli v roku, aniû by to zp sobilo zmïnu pravdivostnì hodnoty tohoto v roku ñ kr tce kdyû jsou zamïnitelnè salva veritate. 261 V naöem extenzion lnìm modelu je ovöem p i azenì pravdivostnìch hodnot kompozicion lnì, to jest dva v roky jsou zamïnitelnè 261 Srv. J. Peregrin, Meaning and Structure. 220
7.7 Intenzion lnì model v znamu salva veritate pr vï tehdy, kdyû majì stejnou pravdivostnì hodnotu. S pouûitìm terminologie zavedenè v kapitole 3 tedy m ûeme Ìci, ûe kompozicion lnì projekcì opozice pravda/nepravda je v p ÌpadÏ takovèho jazyka prostï jejì projekce kanonick, to jest p i azenì pravdivostnìch hodnot. To je to, co n m dovoluje v r mci tohoto modelu ztotoûnit v znam v roku s jeho pravdivostnì hodnotou ñ a to je de facto takè to, co se naz v extenzionalitou tohoto modelu. P ibr nì dalöìch, komplikovanïjöìch inferenënìch pravidel vöak m ûe extenzionalitu, to jest kompozicionalitu p i azenì pravdivostnìch hodnot, naruöit ñ m ûe vèst k tomu, ûe uû ne kaûdè dva v roky, kterè majì stejnou pravdivostnì hodnotu, budou i nahraditelnè salva veritate. To je to, co uvidìme v n sledujìcìm oddìle. 7.7 Intenzion lnì model v znamu Postupme k dalöìm, komplikovanïjöìm inferencìm, kterè jsou pro p irozen jazyk charakteristickè. VezmÏme p Ìslovce ÑnutnÏì, kterè budeme, jak je zvykem v logickè literatu e, symbolizovat znakem Ñ ì. Protoûe z ejmï platì, ûe pokud nïco nast v nutnï, pak to nast v, m ûeme ps t V V. ( 1) OpaËn inference p itom ovöem z ejmï na mìstï nenì ñ jestliûe nïco nast v, neplyne z toho, ûe by to nast valo nutnï: V V. ( 2) Co ovöem konstatovat lze, je to, ûe vypl v -li v rok V z pr zdnè mnoûiny p edpoklad, pak to, co konstatuje, nast v nutnï, a konstatov nì, ûe to nast v nutnï, je z ejmï samo nutnè, to jest odvoditelnè z pr zdnè mnoûiny p edpoklad. To znamen, ûe platì jestliûe V, pak V. ( 3) Zkusme tedy za adit do naöeho extenzion lnìho modelu a najìt pro nïj p Ìsluönou pravdivostnì tabulku. Z ( 1) z ejmï vypl v, ûe je-li V nepravdiv, musì b t V takè nepravdiv : V V P? N N 221
7. V znam a inferenënì role Co bude na mìstï otaznìku? Kdyby tam bylo P, znamenalo by to, ûe z pravdivosti V plyne pravdivost V ñ avöak ( 2) n m Ìk, ûe tomu tak nenì; takûe P na mìstï otaznìku nebude. Mohlo by tam tedy b t N? To by z ejmï znamenalo, ûe V by muselo b t N, kdykoli by V bylo P. To je vöak zjevnï v rozporu s pravidlem ( 3), kterè konstatuje, ûe pro nïkterè v roky V, jejichû hodnota je P (totiû pro ty, kterè jsou odvoditelnè z pr zdnè mnoûiny), je V rovno P. ProblÈm je tedy oëividnï v tom, ûe hodnota V nenì jednoznaënï urëena hodnotou V ñ nïkterè pravdivè v roky jsou pravdivè nutnï, jinè ne. To znamen, ûe kdybychom za v znamy v rok i nad le povaûovali pravdivostnì hodnoty, dostali bychom spor s principem kompozicionality. Pouûijeme-li terminologii, kterou jsme zavedli v oddìle 3.3, m ûeme Ìci, ûe jakmile vezmeme do hry oper tor charakterizovan inferenënìmi pravidly ( 1)-( 3), 262 p est v platit to, ûe dvï vïty, kterè jsou z hlediska pravdivosti ekvivalentnì (to jest majì tutèû pravdivostnì hodnotu), jsou z hlediska pravdivosti i zamïnitelnè (to jest jsou vz jemnï nahraditelnè salva veritate). Doch zì tudìû k situaci, ve kterè se soustava hodnot, do nìû se promìt opozice mezi pravdivostì a nepravdivostì, st v netrivi lnì, to jest kdy kompozicion lnì projekce tèto opozice p est v b t totoûn s jejì projekcì kanonickou. Abychom zachovali nahraditelnost synonym salva veritate, musìme synonymii drasticky zredukovat (synonymnì uû nemohou b t kaûdè dva v roky s toutèû pravdivostnì hodnotou), to jest drasticky rozr znit denot ty v rok. TÌm se takè n ö sèmantick model st v realistiëtïjöì. Mohlo by se zd t, ûe situaci vy eöì to, kdyû vezmeme za denot ty v rok namìsto dvou hodnot P a N hodnoty Ëty i, totiû NP (,nutn pravdivostë), PP (,prost, ne-nutn pravdivostë), PN (,prost, nenutn nepravdivostë) a NN (,nutn nepravdivostë). Pak bychom totiû mohli definovat jako tu funkci, kter p i azuje hodnotï NP hodnotu NP a zb vajìcìm t em hodnot m hodnotu NN. Je vöak t eba si uvïdomit, ûe pak bychom museli redefinovat i v znamy logick ch oper tor ; a to by celou situaci d le zkomplikovalo. Jakou funkci bychom totiû mïli nynì p i adit nap Ìklad oper toru Ñ ì? 262 D slednï vzato, (2) vlastnï inferenënìm pravidlem nenì (protoûe ne Ìk, co je z Ëeho odvoditelnè, ale co z Ëeho odvoditelnè nenì) ñ ale to v tomto kontextu nenì podstatnè. 222
7.7 Intenzion lnì model v znamu V sledky, kterè by tato funkce mïla d vat pro nïkterè dvojice naöich nov ch hodnot jsou nasnadï: tak nap Ìklad dvïma NP by mïla jistï p i adit NP, zatìmco NP spolu s NN by mïla p i adit NN. Co ale v p ÌpadÏ PP a PN? Konjunkce ne-nutnè pravdy a ne-nutnè nepravdy jistï m ûe b t ne-nutn nepravda (viz nap Ìklad konjunkce ÑRushdie je spisovatelì s ÑRushdie je brank ì, kter d v v rok ÑRushdie je spisovatel a Rushdie je brank ì, coû je v rok, kter je nepravdiv, ale jeho pravdivost nenì nemoûn ), ale m ûe b t i nutnou nepravdou (viz konjunkce ÑRushdie je spisovatelì s ÑRushdie nenì spisovatelì, kter d v ÑRushdie je spisovatel a Rushdie nenì spisovatelì, coû jistï nem ûe b t pravda). To znamen, ûe ani se Ëty mi hodnotami nevystaëìme: ne-nutnè pravdy a ne-nutnè nepravdy bychom museli d le rozr znit podle toho, jak se chovajì z hlediska konjunkce. D se uk zat, ûe kdyû se takovè rozr znïnì uskuteënì do vöech d sledk, dostaneme nekoneënou soustavu denot t, kter bude mìt jedinou charakteristickou vlastnost: jejì prvky se budou,chovatë jako podmnoûiny nïjakè z kladnì mnoûiny (matematicky eëeno, tato soustava bude mìt strukturu,booleovy algebryë). Prvky tèto z kladnì mnoûiny si pak lze n zornï p edstavit jako jakèsi,moûnè svïtyë 263 ñ a celou situaci pak m ûeme vidït tak, ûe v rok nynì denotuje mnoûinu vöech tïch moûn ch svït, ve kter ch je pravdiv. (V tom m ûeme vidït odraz z ejmèho faktu, ûe pravdivostnì hodnota mnoh ch v rok naöeho jazyka nenì absolutnì, ale je k nï- Ëemu relativnì ñ a toto nïco si m ûeme p edstavit jako,moûn stav svïtaë Ëi prostï,moûn svïtë. V rok ÑRushdie je spisovatelì je za nïkter ch stav svïta ñ Ëi v nïkter ch moûn ch svïtech ñ pravdiv, zatìmco v jin ch je zjevnï nepravdiv.) Pak ovöem musìme v znam oper toru ch pat nikoli jako funkci p i azujìcì pravdivostnì hodnoty pravdivostnìm hodnot m, ale jako funkci p i azujìcì mnoûiny moûn ch svït mnoûin m moûn ch svït ñ a to konkrètnï jako tu funkci, kter p i azuje mnoûinï obsahujìcì vöechny moûnè svïty tutèû mnoûinu a kterèkoli jinè mnoûinï mnoûinu pr zdnou. To je 263 Tato,intenzion lnìë explikace pojmu v znam se odvinula jednak z logicko-filosofick ch vah Rudolfa Carnapa (Meaning and Necessity) a jednak z logick ch v sledk Saula Kripka (Semantical Considerations on Modal Logic, in: Acta Philosophica Fennica, 16, 1963, str. 83ñ94) t kajìcìch se tzv. mod lnìch logik. 223
7. V znam a inferenënì role d no faktem, ûe v rok je nutnï pravdiv pr vï tehdy, kdyû je pravdiv v kaûdèm moûnèm svïtï. To znamen, ûe je-li v znamem V mnoûina vöech moûn ch svït, je V pravdiv, a to v kaûdèm moûnèm svïtï, a tudìû denotuje mnoûinu vöech moûn ch svït ; zatìmco je-li V nepravdiv, byù i v jedinèm moûnèm svïtï, je V nepravdiv, a to v kaûdèm moûnèm svïtï, a V tudìû denotuje pr zdnou mnoûinu. 264 NynÌ n m takè neëinì problèm redefinovat denot ty logick ch oper tor z naöeho extenzion lnìho modelu: konjunkce uû nebude denotovat v öe uvedenou pravdivostnì funkci, ale mnoûinovou operaci pr niku (kter dvïma mnoûin m moûn ch svït p i adì mnoûinu obsahujìcì pr vï ty moûnè svïty, kterè pat Ì do obou tïchto mnoûin), disjunkce bude podobnï denotovat operaci sjednocenì atd. P itom je t eba si uvïdomit, ûe nenì zdaleka jedin m oper torem, ke kterèmu n s jazyk vede a kter nenì explikovateln extenzion lnï ñ inferenënì pravidla toho typu, jak charakterizujì, necharakterizujì zdaleka jenom p Ìslovce, jako je ÑnutnÏì (kter by mohla b t z hlediska p irozenèho jazyka pokl d na za nïco p ece jenom spìöe okrajovèho). PodstatnÏjöÌm p Ìpadem jsou r znè druhy nere ln ch podmìnkov ch vït (kontrafaktu lnìch kondicion l ), jejichû nejtypiëtïjöìm p Ìpadem jsou ty, kterè jsou tvo eny za pomoci spojky Ñkdybyì. Je z ejmè, ûe pravdivostnì hodnota vïty tvaru Kdyby V 1, V 2 nenì jednoznaënï urëen pravdivostnìmi hodnotami vït V 1 a V 2. ZjednoduöenÏ m ûeme Ìci, ûe takov vïta je pravdiv, je-li vïta V 2 pravdiv v kaûdèm takovèm moûnèm svïtï, ve kterèm je pravdiv vïta V 1 265 ñ k zjiötïnì pravdivosti takovèho souvïtì tedy opït pot ebujeme vïdït nejenom to, zda jsou V 1 a V 2 pravdivè. 264 To je ovöem opït, podobnï jako vïtöina z toho, co Ìk me v tèto kapitole, zjednoduöenì. ÿìk me-li, ûe nïco nast v nutnï, nemusì to znamenat, ûe to nast v v kaûdèm moûnèm svïtï, ale m ûe to znamenat jenom to, ûe to nast v v kaûdèm takovèm moûnèm svïtï, kter je mysliteln jako alternativa Ëi jako budoucì stadium toho naöeho. To by ovöem vyûadovalo postulov nì nïjakè relace,dosaûitelnostië mezi moûn mi svïty. (Kripk v obecn model sèmantiky mod lnì logiky s takovou relacì takè pracoval.) 265 Ve skuteënosti je situace ponïkud komplikovanïjöì: Kdyby A, B Ìk spìöe nïco takovèho jako: B je pravdiv v kaûdèm takovèm moûnèm svïtï, ve kterèm platì A a kter se jinak v û dnèm podstatnèm ohledu neliöì od naöeho souëasnèho svïta. 224
7.7 Intenzion lnì model v znamu Kdybychom zavedli pro spojenì Kdyby A,B oper tor, nap Ìklad, mohli bychom ps t V 1 V 2 = {w jestliûe w V 1, pak w V 2 }= {w w V 1 nebo ó w V 2 } = V 1 V 2. Jin m p Ìkladem jsou slovesnè Ëasy. VÏtu ÑRushdie bude spisovatelì se zd b t p irozenè ch pat jako aplikov nì nïjakèho oper toru budoucnosti (kter je, podobnï jako v p ÌpadÏ negace, de facto urëitou gramatickou konstrukcì) na vïtu ÑRushdie je spisovatelì. Avöak takov oper tor pak opït nebude pojmuteln do r mce extenzion lnì sèmantiky ñ oznaëìme-li ho B, pak pravdivostnì hodnota BV z ejmï nebude nijak,vypoëitateln ë z pravdivostnì hodnoty V, to jest budeme-li BV a V povaûovat za pravdivostnì hodnoty, nebude existovat û dn,pravdivostnì tabulkaë odpovìdajìcì oper toru B. Anal za Ëas ovöem vyvol v pot ebu relativizovat pravdivost ani ne tak k moûn m stav m vïcì, jako k Ëasov m okamûik m (a ta musì b t na rozdìl od mnoûiny moûn ch svït line rnï uspo dan ). Prohl sìme-li za v znam v roku mnoûinu Ëasov ch okamûik (a sice tïch okamûik, v nichû je tento v rok pravdiv ), dok ûeme uû zachytit v znam B snadno: bude to ta funkce, kter danè mnoûinï Ëasov ch okamûik p i adì mnoûinu vöech tïch okamûik, kterè jsou n sledov ny alespoú jedin m okamûikem tè p vodnì mnoûiny. (V rok BV je pravdiv pr vï tehdy, existuje-li nïjak pozdïjöì okamûik, v nïmû je pravdiv v rok V.) Form lnï to m ûeme zapsat n sledujìcìm zp sobem: BV = {o o (o >o a o V )} M ûeme to vidït tak, ûe zatìmco extenzion lnì model funguje pro takov jazyk, kter vyjad uje pouze to, co je (to jest,aktu lnoë), pro p irozen jazyk jsou charakteristickè mnohè formy vyjad ov nì toho, co by mohlo b t (to jest,potenci lnoë). V obecnè intenzion lnì sèmantice bychom pak mïli pravdivost relativizovat jak k moûn m svït m, tak k Ëasov m okamûik m. TakovÈ modely p irozenèho jazyka byly na poë tku sedmdes t ch let navrûeny Montaguem, Tich m, Ëi Cresswellem. 266 266 R. Montague, Universal Grammar, in: Theoria, 36, 1970, str. 373ñ 398; p etiötïno in: Formal Philosophy: Selected Papers of R. Montague, New Haven 1974; P. Tich, An Approach to Intensional Analysis, in: NÙus, 5, 1971, str. 273ñ297. M. J. Cresswell, Logic and Languages, London 1973. 225
7. V znam a inferenënì role 7.8 Intenzionalita jako,katalyz tor v znamuë V souvislosti s intenzion lnìm modelem v znamu je moûnè si ujasnit jednu d leûitou vïc t kajìcì se povahy v znamu. Konstatovali jsme, ûe v znam je v sledkem projekce opozice pravda/nepravda; to jest, ûe v znam je d n pravdivostì. SouËasnÏ je ale z ejmè, ûe v znam musì b t nïëìm, co je moûnè zn t nez visle na znalosti nejazykov ch fakt : zn t v znam v roku ÑRushdie je spisovatelì jistï m ûeme, aniû bychom vïdïli, zda je tento v rok pravdiv. ObecnÏji jistï m ûeme zn t v znam kaûdèho v roku v jazyce (to jest rozumït tomuto jazyku), aniû bychom znali pravdivostnì hodnotu kaûdèho v roku. PodobnÏ je to s,referencìë (to jest se vztahem jmenn ch fr - zì k jimi pojmenov van m p edmït m): v znam v razu Ñspisovatel odsouzen k smrti muslimsk mi fundamentalistyì m ûeme jistï docela dob e zn t, aniû bychom vïdïli, kdo tìmto spisovatelem je. VöimnÏme si, ûe u extenzion lnìho jazyka je tohle z definice nemoûnè: v jeho p ÌpadÏ je v znam (tj. denot t) v roku totèû co jeho pravdivostnì hodnota, a zn t v znam tudìû eo ipso znamen zn t pravdivostnì hodnotu. Jinak je tomu ovöem u jazyka intenzion lnìho: tady uû zn t v znam (denot t) neznamen zn t pravdivostnì hodnotu, ale vïdït, ve kter ch moûn ch svïtech je tento v rok pravdiv, to jest zn t jeho pravdivostnì podmìnky. Trv me-li tedy na tom, ûe v znam je projekcì opozice pravda/nepravda a souëasnï ûe alespoú u nïkter ch v rok m ûeme zn t v znam, aniû zn me pravdivostnì hodnotu, musìme uëinit z vïr, ûe u extenzion lnìch jazyk nem smysl o v znamu v pravèm slova smyslu v bec hovo it. (P ehlìûenì tohoto faktu m, domnìv m se, na svïdomì mnoh nedorozumïnì t kajìcì se vztahu p irozenèho jazyka a logiky.) Nutnou podmìnkou pro to, aby bylo nïco jazykem v pravèm slova smyslu, se tedy z tohoto hlediska zd b t intenzionalita. Jiû d Ìve (v oddìle 6.4) jsme konstatovali, ûe je to pr vï inferenënì struktura, co p edstavuje ty aspekty opozice pravdivost/nepravdivost, kterè spadajì do znalosti jazyka (v protikladu ke znalosti mimojazykov ch fakt ). RozumÌme-li vïtï ÑFÌk je savecì, neznamen to, ûe musìme vïdït, zda je tato vïta pravdiv, znamen to ovöem, ûe musìme vïdït, za jak ch podmìnek je tato vïta pravdiv (to jest, ûe je nap Ìklad pravdiv v situaci, kdy je FÌk pes), a speci lnï z jak ch vït vypl v (to jest, ûe nap Ìklad vypl v z vïty ÑFÌk 226
7.8 Intenzionalita jako,katalyz tor v znamuë je pesì). Avöak jak teô vidìme, je to aû u intenzion lnìho jazyka, kde se,pravdivostnì strukturaë jazyka rozdïluje na Ë st ËistÏ sèmantickou (jejìû znalost je znalostì jazyka) a Ë st,ontologickouë (jejìû znalost je znalostì stavu svïta). Intenzionalita je tak tìm rysem jazyka, kter zp sobuje, ûe se projekcì opozice mezi pravdivostì nepravdivostì st v nïco, co lze zn t, aniû bychom znali mimojazykovou skuteënost. Je ovöem t eba si uvïdomit, ûe rozhranì mezi tìm, Ëemu Ìk me,sèmantick Ë st pravdivostnì struktury jazykaë, a tìm, co jsme nazvali,ontologickouë Ë stì tèto struktury, opït nenì niëìm jin m neû dalöì variantou rozhranì mezi analytick m a syntetick m. ÿìci, ûe to, ûe sloni majì plìce, je z leûitostì v znamu slova Ñslonì, a nikoli z leûitostì faktickèho stavu svïta, je totèû jako Ìci, ûe jsou vïty jako ÑJe-li Bimbo slon, pak m plìceì analytickè ñ a stïûì existuje nïjakè kritèrium, kterè by n m dovolilo Ìci, zda tomu tak skuteënï je. Nezn ten, kdo nevì, ûe sloni majì plìce, v znam slova Ñslonì ñ nebo spìöe nevì nïco faktickèho? Jenom m lo slov p irozenèho jazyka m nïjakou explicitnì definici, kter by jednoznaënï stanovovala, co k jejich v znamu pat Ì a co ne. P estoûe je ovöem uvaûovan hranice v tomto smyslu problematick, popìrat, ûe existuje rozdìl, byù neostr Ëi z visl na okolnostech, mezi znalostì jazyka a znalostì fakt tìmto jazykem vyjad ovan ch, by jistï nebylo rozumnè. 267 NavÌc, jak jsme konstatovali v öe, ostrè rozhranì mezi analytick m a syntetick m m ûe b t uûiteënè u form lnìch model jazyka, jakè zde budujeme. A pohlìûenì na p irozen jazyk prismatem takov ch form lnìch jazyk se navìc stalo natolik bïûn m (i kdyû obvykle neb v explicitnï reflektov no), ûe se tak v jistèm smyslu st v,zp sobem, jak p irozen jazyk vnìm meë. 268 267 Jednu z moûn ch cest, jak uëinit pojem analytiënosti udrûiteln m i pro p irozen jazyk, ukazujì M. N. Lance a J. OíLeary-Hawthorne (The Grammar of Meaning, Cambridge 1977): ti navrhujì explikovat pojem analytick vïta jako Ñtakov vïta, ûe nesouhlas s nì je (Ëi byl by) br n jako p Ìkladn d kaz toho, ûe p Ìsluön osoba neporozumïla nïkterèmu z jejìch slovì (str. 96). ée bude v p ÌpadÏ takovèhoto ch p nì analytiënosti odpovïô na ot zku ÑJe ta a ta vïta analytick?ì Ëasto neurëit, a nïkdy se i bude mïnit v z vislosti na okolnostech, je z ejmè. 268 Quinovy skrupule pak m ûeme vidït jako varov nì p ed absolutizacì tohoto pohledu. Jak Ìk H. Putnam (The Analytic and the Synthetic, in: H. 227
7. V znam a inferenënì role 7.9 SÈmantickÈ modely zohledúujìcì dalöì typy inferencì U extenzion lnìho jazyka platì, ûe v nïm jsou dva v roky zamïnitelnè vzhledem k opozici pravda/nepravda pr vï tehdy, kdyû majì tutèû pravdivostnì hodnotu ñ v r mci extenzion lnìho sèmantickèho modelu tedy majì dva v roky stejn denot t pr vï tehdy, kdyû majì stejnou pravdivostnì hodnotu. U intenzion lnìho jazyka jsou dva v roky zamïnitelnè, a dost vajì tudìû tent û denot t pr vï tehdy, kdyû jsou pravdivè v t chû moûn ch svïtech. OznaËÌme-li symbolem, tak jak je bïûnè v logice, stejnost pravdivostnìch hodnot (V V pak m ûeme ËÌst jako zkratku za (V V ) ( V V )), pak m ûeme Ìci, ûe v r mci extenzion lnì sèmantiky majì V a V stejn denot t pr vï tehdy, kdyû platì V V, zatìmco v r mci intenzion lnì sèmantiky majì stejn denot t pr vï tehdy, kdyû platì (V V ). To znamen, ûe v r mci intenzion lnì sèmantiky je (V V ) nutnou a postaëujìcì podmìnkou pro to, aby byly V a V zamïnitelnè salva veritate. Proti tomu je ale, jak se zd, moûnè v p irozenèm jazyce najìt protip Ìklady. VöimnÏme si nap Ìklad slovesa ÑdomnÌvat seì. P edstavme si, ûe platì, ûe se nïjak ËlovÏk X domnìv, ûe V, coû m ûeme symbolicky zachytit jako D(X,V). P edstavme si nap Ìklad ûe se nïkdo domnìv, ûe jedna a jedna jsou dvï. P edstavme si d le, ûe je V pravdiv v t chû moûn ch svïtech jako V, tj. ûe (V V ). Pak v r mci intenzion lnìho sèmantickèho modelu nutnï platì D(X,V ), protoûe D(X,V ) vznikl z D(X,V) z mïnou v roku V v rokem V, a tyto dva v roky m ûeme v d sledku toho, ûe (V V ), zamïúovat, aniû by to zp sobilo zmïnu v znamu celku. P edstavme si vöak, ûe V je Feigl, G. Maxwell, vyd., Minnesota Studies in the Philosophy of Science III, Maples 1962, str. 135; Ëesky: AnalytickÈ a syntetickè, in: J. Peregrin a S. SousedÌk, vyd., Co je analytick v rok?, Praha 1995), Ñm me model p irozenèho jazyka, podle kterèho m p irozen jazyk ëpravidlaí, a to model s jakousi vysvïtlujìcì a p edpovìdacì hodnotou, ale co nutnï pot ebujeme vïdït, je to, v jakèm ohledu je tento model p esn a v jakèm je zav - dïjìcì.... Dispozice mluvëìch p irozenèho jazyka nejsou pravidly nïjakèho jazyka form lnìho, form lnì jazyk je uûìv n jenom jako prost edek urëitè techniky reprezentace tïchto pravidel; a obtìû spoëìv v p esvïdëenì, ûe jinè prvky tohoto modelu, nap Ìklad ostrè rozhranì mezi analytick m a syntetick m, neodpovìdajì v bec niëemu skuteënèmu.ì PodrobnÏji viz J. Peregrin, PS. 228
7.9 SÈmantickÈ modely zohledúujìcì dalöì typy inferencì Ñjedna a jedna jsou dvïì a V je Ñdruh odmocnina z 144 je 12ì. Zd se b t z ejmè, ûe tyto dva v roky platì v t chû moûn ch svïtech, neboli ûe (V V ): oba jsou z ejmï neempirick mi, matematick mi pravdami, kterè jsou nez vislè na stavu svïta, a platì tedy v jakèmkoli svïtï. P itom se ale zd b t nerozumnè tvrdit, ûe domnìv -li se nïkdo, ûe jedna a jedna jsou dvï, domnìv se tìm nutnï i ûe druh odmocnina z 144 je 12. To znamen, ûe inferenënì chov nì predik tu D (tak jako jeho p edobrazu ÑdomnÌvat seì) je takovè, ûe jej nelze zachytit v r mci intenzion lnìho modelu. Zd se, ûe postaëujìcì podmìnkou zamïnitelnosti v kontextech tzv.,propoziënìch postoj ë, jako je ten, kter je vytv en slovesem ÑdomnÌvat seì, nenì jenom to, aby byly p ÌsluönÈ v roky pravdivè v t chû moûn ch svïtech, ale aby si to navìc i subjekt, kterèmu je p Ìsluön postoj p ipisov n, nïjak m zp sobem uvïdomoval. To znamen, ûe obecnï m ûeme dva v roky povaûovat za zamïnitelnè jedinï v tom p ÌpadÏ, kdy jsou nejenom ekvivalentnì ve smyslu intenzion lnì sèmantiky (to jest pravdivè v t chû moûn ch svïtech), ale kdy je tato jejich intenzion lnì ekvivalence navìc nïjak,z ejm ë. To nast v nap Ìklad v p ÌpadÏ, kdyû si jsou tyto v roky syntakticky natolik podobnè, ûe to ËlovÏk, kter m rozum a kter zn v znam vöech slov, jeû se v nich vyskytujì, nem ûe p ehlèdnout (jeden z druhèho vznikl jenom trivi lnì n hradou synonym synonymy, tak jako Ñ1+1=2ì a Ñjedna a jedna jsou dvïì). To znamen, ûe bereme-li v ûnï propoziënì postoje, musìme konstatovat, ûe v razy, kterè se p Ìliö liöì syntakticky, se nemohou zcela shodovat v inferenënìch rolìch; a to vede k z vïru, ûe v znam m ñ v rozporu s tìm, jak jsme v znam nahlìûeli dosud ñ co dïlat se syntaktickou strukturou. V znam tedy z tohoto hlediska m ûe b t vhodnè zachytit jako objekt, kter m strukturu, jeû se ñ do nïjakè mìry ñ shoduje se syntaktickou strukturou p ÌsluönÈho v razu. SÈmantick ch teoriì, ve kter ch je v znam ch p n jako nïco strukturovanèho zp sobem vìce Ëi mènï podobn m strukturaci jeho jazykovèho vyj d enì, byla od sedmdes t ch let naöeho stoletì, kdy se problèm sèmantickè anal zy vït o,propoziënìch postojìchë dostal do centra pozornosti sèmantik, navrûena cel ada. NÏkterÈ jsou eöenìmi vìcemènï ad hoc (viz nap. tzv. teorie strukturovan ch v znam, kter byla navrûena Lewisem, 269 a rozpracovan Cress- 269 D. Lewis, cit. d. 229
7. V znam a inferenënì role wellem 270 i dalöìmi), jinè jsou souë stmi sofistikovan ch teoriì jazyka Ëi myölenì, kterè jsou Ëasto nesluëitelnè s naöìm, strukturalistick m pohledem: to je p Ìpad tzv. situaënì sèmantiky Barwise a Perryho, 271 kter je typem toho, co jsme v kapitole 1 nazvali psychologicko-sèmiotickou teoriì v znamu, Ëi rozvinutè verze transparentnì intenzion lnì logiky Pavla TichÈho, 272 ve kterè je v znam ch p n jako konstrukce a kter je, jak uû jsme konstatovali, p Ìpadem teorie ontologicko-sèmiotickè. 273 TichÈho sèmantiku je ovöem i z naöeho pohledu moûnè povaûovat za pravdïpodobnï nejd slednïjöì eöenì problèmu,propoziënìch postoj ë ñ ovöem ch peme-li tuto sèmantiku jako model sèmantiky p irozenèho jazyka (a TichÈho konstrukce tedy nikoli jako v znamy, ale jako modely v znam ), ne jako jejì bezprost ednì popis (viz ß7.4). Na jinè zajìmavè inferenënì vzorce, kterè n s mohou vèst ke zcela jinèmu druhu zkomplikov nì sèmantickèho modelu jazyka, narazìme, zaëneme-li se zajìmat o inferenënì chov nì z jmen a jim podobn ch,anaforick chë prvk jazyka. 274 TakovÈ v razy se totiû 270 M. J. Cresswell, Structured meanings: The Semantics of Propositional Attitudes, Cambridge (Mass.) 1985. 271 J. Barwise, J. Perry, Situations and Attitudes, Cambridge (Mass.) 1983. 272 P. Tich, Constructions. 273 TichÈho konstrukce je moûnè si p edstavit n sledujìcìm zp sobem. V znam sloûenèho v razu je podle principu kompozicionality v sledkem nïjakè kombinace v znam Ë stì tohoto v razu ñ v typickèm p ÌpadÏ v sledkem aplikace v znamu jednè z tïchto Ë stì na v znam ostatnìch Ë stì. V r mci intenzion lnìho modelu je tedy intenze sloûenèho v razu v sledkem kombinace intenzì jeho Ë stì. A Tich nynì Ìk, ûe za skuteën v znam sloûenèho v razu je t eba povaûovat nikoli onu intenzi, kter je v sledkem tèto kombinace, ale samotnou tuto kombinaci, onu konstrukci, kterou intenzi p ÌsluönÈho celku konstruujeme z intenzì jeho Ë stì. To ovöem znamen, ûe je t eba d t pojmu konstrukce nïjak p esn smysl a konstrukce pojmout jako nïjakè jasnï vymezenè abstraktnì objekty ñ a to je to, co Tich ËinÌ. PodrobnÏji se vöemi uv dïn mi teoriemi zab v m na jinèm mìstï (viz J. Peregrin, TS, kap. 5). 274 Anaforick m naz v me takov v raz, kter nïjak m zp sobem odkazuje k tomu, co uû bylo p edtìm nïjak m zp sobem zmìnïno; p Ìkladem 230
7.9 SÈmantickÈ modely zohledúujìcì dalöì typy inferencì zjevnï chovajì jako jak si,jmèna z visl na kontextuë: nap Ìklad vïta ÑL thien ho milujeì, se chov v p ÌpadÏ, ûe n sleduje vïtu ÑBeren je stateën ì, jako (inferenënì) ekvivalent vïty ÑL thien miluje Berenaì, zatìmco kdyby n sledovala vïtu ÑGlum je zbabïl ì, chovala by se jako ekvivalent vïty ÑL thien miluje Glumaì. InferenËnÌ role takov ch v raz tedy nejsou podobnè inferenënìm rolìm û dn ch z tïch prvk jazyka, o nichû jsme se zmiúovali dosud, a pro jejich zachycenì neposkytuje vhodnè prost edky û dn z dosud uvaûovan ch model. 275 D se vöak takè uk zat, ûe podobnï jako v p ÌpadÏ modalit vy eöil situaci p echod od ztotoûúov nì v znam v rok s jejich pravdivostnìmi hodnotami k ch p nì tïchto v znam jako mnoûin,moûn ch svït ë, m ûe i tady pomoci podobn druh posunu: jak vyölo najevo, je v tomto p ÌpadÏ t eba zaëìt v znamy v rok vidït jako funkce p i azujìcì prvky urëitè mnoûiny prvk m tèûe mnoûiny ñ a tentokr t m ûeme prvky p ÌsluönÈ mnoûiny vidït nikoli jako moûnè svïty, ale jako,informaënì stavyë. V rok je nynì ch p n jako nïco, co vede od jednoho informaënìho stavu k jinèmu, obvykle,informaënï bohatöìmuë stavu. Tak jako v p ÌpadÏ intenzion lnì sèmantiky byl v znam v razu zachycenìm pravdivostnìch podmìnek tohoto v roku, je v tomto p ÌpadÏ v znam v roku zachycenìm,informaënìho potenci luë tohoto v roku, to jest zachycenìm toho, jakou zmïnu informaënìho stavu Ëi kontextu s sebou konstatov nì tohoto v roku nese. R znè,dynamickèë sèmantickè modely a s nimi souvisejìcì dynamickè logiky tohoto druhu byly rozpracov ny p edevöìm v devades t ch letech dvac tèho stoletì ñ viz nap. Kamp a Reyle 276 Ëi Muskens aj. 277 je v raz Ñten muûì ve vïtï ÑL thien miluje Berena a chce toho muûe za manûelaì. 275 Viz J. Peregrin, Reference and Inference: the Case of Anaphora, in: K. Heusinger, U. Egli (vyd.), Reference and Anaphorical Relations, Dordrecht 1999. 276 H. Kamp, U. Reyle, From Discourse to Logic, Dordrecht 1993. 277 R. Muskens, J. van Benthem, A. Visser, Dynamics, in: Handbook of Logic and Language, Jan van Benthem a A. ter Meulen (vyd.), Oxford ñ Cambridge (Mass.) 1997. I tyto teorie podrobnï rozebìr m jinde (J. Peregrin, Dynamick sèmantika, in: ORGANON, F 4, 1996, str. 333ñ348 a TS, kap. 6). 231
7. V znam a inferenënì role 7.10 Syntax a sèmantika SÈmantickÈ modely, jakè jsme zde ve zkratce p edvedli, m ûeme bïûnï nalèzt v uëebnicìch logiky; vïnuje se jim dokonce samostatn podobor matematickè logiky, teorie model 278 (i kdyû ten se Ëasto omezuje na to, co jsme v p edchozìch kapitol ch naz vali element rnì logikou a co odpovìd naöemu extenzion lnìmu modelu). 279 Jak uû jsme vöak konstatovali, b vajì tyto sèmantickè modely Ëasto ch p ny jinak, neû jak jsme je vykl dali my zde; nikoli jako v sledky,zhmotnïnìë inferenënìho chov nì v raz, ale p Ìmo jako modely vztah, kterè v re lnèm svïtï existujì mezi v razy a tìm, co tyto v razy oznaëujì Ëi vyjad ujì, a tudìû jako potvrzenì ontologicko-sèmiotickèho (p ÌpadnÏ nïkdy i psychologicko-sèmiotickèho) n zoru na jazyk. Je samoz ejmï pochopitelnè, ûe jsme-li p esvïdëeni, ûe v razy jsou svou podstatou n lepky k oznaëov nì nïjak ch vïcì, budeme poûadovat, aby logick model jazyka obsahoval vedle zachycenì chov nì v raz jazyka navìc i zachycenì toho, na Ëem jsou tyto v razy,nalepenyë, tedy v znam. Koneckonc ñ m se obvykle za to ñ ne ekneme-li, jak objekt je v razem zastupov n, je tento v raz jenom,pr zdnou slupkouë, a na tom nic nezmïnì ani to, kdyû stanovìme, jak se chov (to jest jak je jeho inferenënì role). Je to teprve p i azenì v znamu, co dïl z v razu skuteën v raz hodn toho jmèna. Dokud v raz m v znamy nep i adìme, pohybujeme se v oblasti syntaxe, ale skuteën jazyk musì mìt nutnï sèmantiku. Jak 278 Tady je ovöem na mìstï upozornit na jistou dvojznaënost slova Ñmodelì: zatìmco my toto slovo pouûìv me v jeho bïûnèm smyslu a p edv dìme form lnì jazyky s jejich form lnì sèmantikou jako modely jazyka v podobnèm smyslu, v jakèm je d evïn maketa lodi modelem lodi skuteënè, v matematickè logice se tento termìn uûìv v jinèm smyslu: modelem danè mnoûiny vït se rozumì takov sèmantick interpretace, kter ËinÌ vöechny vïty tèto mnoûiny pravdiv mi; a modelem se takè nïkdy rozumì i algebraick struktura, kter tvo Ì obor hodnot takovè interpretace. 279 Informace o jin ch logick ch systèmech, kterè se ukazujì b t relevantnì pro sèmantickou anal zu jazyka, je moûnè najìt u J. van Benthema a A. ter MeulenovÈ (Handbook of Logic and Language, Oxford ñ Cambridge [Mass.] 1997). 232
7.10 Syntax a sèmantika to v trochu jinè souvislosti formuluje John Searle, 280 Ñsyntax na sèmantiku nestaëìì. 281 Je d leûitè si uvïdomit, ûe strukturalismus, jak ho zde ch peme, spoëìv na pr vï opaënè myölence, totiû na myölence, ûe syntax, v podobï inferenënì artikulace, nejenom v nïkter ch p Ìpadech na sèmantiku staëit m ûe (v znam nïkter ch v raz je d n ËistÏ jejich inferenënì rolì), ale ve vöech p Ìpadech je pro sèmantiku nezbytn (protoûe aby mïlo nïco v znam, musì to b t inferenënï artikulov no, to jest musì to b t v inferenënìch vztazìch k jin m v raz m). Abychom p edeöli nedorozumïnì, musìme ovöem odliöit dva smysly slova Ñsyntaxì, kterè b vajì Ëasto zamïúov ny (a je to pr vï jejich zamïúov nì, co zp sobuje nedorozumïnì toho druhu, jako je to, kterè vypl v z dvojznaënosti termìnu Ñodvoditelnostì a kterè jsme probìrali v oddìle 7.2). V jednom smyslu tohoto slova se syntaktick mi vlastnostmi v razu naz vajì ty vlastnosti, kterè m tento v raz ËistÏ s m o sobï, nez visle na jak chkoli jin ch jazykov ch i nejazykov ch entit ch (takov mi vlastnostmi mohou b t t eba zaëìnat pìsmenem Ñaì Ëi obsahovat vìce samohl sek neû souhl sek). Ve druhèm, öiröìm slova smyslu jsou syntaktick mi vlastnostmi v razu naz v ny vöechny ty, kterè se t kajì vztahu tohoto v razu k jin m v raz m jazyka (avöak nikoli ty, kterè se t kajì jeho vztahu k nejazykov m entit m). Co je moûnè z danèho v roku odvodit, je pak z leûitostì syntaxe v tom druhèm slova smyslu (i kdyû jistï ne v tom prvnìm). Povaûujeme-li inferenënì artikulaci jazyka, to jest pravidla odvozov nì jeho v rok z jin ch, za z leûitost syntaxe, pak je syntax pro sèmantiku zcela z sadnì. V raz se st v smyslupln m nikoli tìm, ûe se jìm pok tì nïjak p edem dan objekt, ale tìm, ûe zaëne nïjak m zp sobem fungovat v urëitè formï lidskè interakce se svïtem, interakce (pro nìû sice m ûe b t z sadnì nïjak typ p edmït, pro kterou je ale nutnï z sadnì i inferenënì artikulace). V raz je tedy smyslupln Ë steënï Ëi plnï dìky tomu, ûe zaujìm mìsto v logickèm 280 J. Searle, Minds, Brains and Science, Cambridge (Mass.) 1984; Ëesky: Mysl, mozek vïda, Praha 1994, str. 35. 281 Searle o toto heslo opìr svè odmìt nì myölenky, ûe by poëìtaë mohl myslet. TvrdÌ, ûe poëìtaë je schopen pouze manipulace s neinterpretovan mi symboly, ûe tedy Ñm syntax, nem vöak sèmantikuì (tamt.). 233
7. V znam a inferenënì role prostoru inferencì. V raz Ñaì se tak nest v smyslupln m tìm, ûe jìm pok tìme nïjakou pravdivostnì funkci, ale tìm, ûe zaëne fungovat v urëit ch inferencìch; a v raz Ñkr lìkì se nestane smyslupln m pouze tìm, ûe ho nïjak asociujeme s kr lìky (a uû v bec ne tìm, ûe bychom jìm nïjak doslova pok tili nïjakou abstraktnì kr lìkovitost Ëi pojem kr lìka), ale nutnï i tìm, ûe se stane pouûiteln v urëit ch inferencìch. OdmÌt me tedy p edstavu, ûe abychom se mohli zab vat sèmantikou, musìme se nejprve zab vat metafyzikou, to jest identifikovat a inventarizovat podstatnè sloûky a Ë sti svïta, a potom urëit, na kter ch takto identifikovan ch entit ch spoëìvajì jednotlivè v razy naöeho jazyka. NeodmÌt me ovöem, ûe to, co je vyjad ov no naöimi vïtami, jsou v jistèm smyslu sloûky naöeho svïta. N ö svït totiû jistï m ûeme vidït jako skl dajìcì se z fakt ; 282 a fakty jsou pravdivè propozice, v znamy pravdiv ch vït. Co odmìt me, je to, ûe by pro n s byl svït strukturovan do fakt zcela nez visle na naöem jazyce. Fakty totiû z ejmï nejsou niëìm jin m neû jist mi ÑvÏtotvar mi kusy skuteënostiì, 283 do kter ch se n m svït rozloûì aû tehdy, kdyû ho vidìme prismatem jazyka. ÑJazyk je,ì jak Ìk Davidson, 284 Ñorg - nem propoziënìho vnìm nì.ì 285 To znamen, ûe (form lnì) sèmantika nenì p ÌvÏökem (form lnì) metafyziky, ale naopak ûe metafyzika v tomto slova smyslu m ûe b t stïûì nïëìm vìce neû sèmantikou. 286 Jak to formuluje Davidson, 287 d se p edpokl dat, ûe Ñjsou-li pravdivostnì podmìnky vït umìstïny do kontextu p ehlednè teorie, bude jazykov struktura, kter se z toho vyno Ì, odr ûet hrubè obrysy reality.ì A to je takè podstatn Ë st pointy obratu k jazyku. 282 L. Wittgenstein, Tractatus Logico-Philosophicus, London 1922, ß1. 283 V raz P. F. Strawsona citovan R. Rortym (Truth and Progress Philosophical Papers, sv. 3, Cambridge 1998, str. 35). 284 D. Davidson, Seeing Through Language, in: J. Preston (vyd.), Thought and Language, Cambridge 1997, str. 22. 285 PodrobnÏji o tom viz J. Peregrin, CSJS. 286 Viz J. Peregrin, DWW, kap. 10. 287 D. Davidson, Inquiries, str. 201. 234
8.,PÿIROZEN ë A,FORM LNÕë 8.1 Co znamen mìt strukturu? Naöe dosavadnì vahy snad ponïkud osvïtlily, v jakèm smyslu hrajì struktury d leûitou roli v naöem ch p nì jazyka. Pokusili jsme se uk zat, ûe je to pr vï skrze pojem struktury, kudy vede cesta ke klìëovèmu pojmu jakèkoli teorie a filosofie jazyka, k pojmu v znamu. Ot zkou, kterou jsme si ovöem dosud nepoloûili, je, co to v bec znamen mìt strukturu: je struktura skuteënou souë stì tïch vïcì, kter m ji p ipisujeme, Ëi je spìöe n strojem naöeho rozumu? Znamen tedy mìt takovou a takovou strukturu spìöe b t takov a takov s m o sobï, Ëi b t tak a tak uchopov n lidsk m rozumem? V prvnìm p ÌpadÏ by struktura byla objektivnì vïcì p Ìtomnou nïkde,vë tè vïci, kterè ji p isuzujeme, a najìt ji by tedy znamenalo zjistit nïco objektivnìho, objevit nïco skrytèho, tak jako mikroskopem objevujeme krystalovou m Ìûku miner lu. V tom druhèm by struktura nikde,vë p ÌsluönÈ vïci ve skuteënosti nebyla, byla by jen jakousi,sìtìë, do kterè n ö rozum skuteënost,chyt ë, aby ji pro n s uëinil srozumitelnou. 288 ProblÈmem ovöem je, ûe nenì zcela jednoduchè d t takovèto ot zce skuteënï jasn smysl. Tato ot zka je totiû svou povahou podobn ot zce Je barva nïëìm, co m vïc sama o sobï, nebo spìöe zp sobem, jak my p Ìsluönou vïc vidìme?, na kterou z ejmï nelze d t jednoznaënou odpovïô do tè doby, dokud nïjak d le nevyjasnìme smysl v razu,sama o sobïë. V jednom smyslu totiû vïci barvy,samy 288 NenÌ snad t eba p ipomìnat, ûe to byl posun od odpovïdì toho prvnìho druhu k odpovïdìm toho druhèho, co st lo v z kladï Kantova,kopernÌkovskÈho obratuë. 235
8.,P irozenèë a,form lnìë o sobïë jistï majì ñ m ûeme totiû Ìkat, ûe mìt takovou a takovou barvu znamen odr ûet svïtlo takov m a takov m zp sobem, a to vïci jistï,samy o sobïë dïlajì. Avöak v jinèm smyslu vïci barvu,samy o sobïë nemajì ñ protoûe barvu m ûeme ch pat takè aû jako to, co my lidè vidìme v d sledku interakce onoho vïcmi odraûenèho svïtla s receptory naöich oëì (p ÌpadnÏ aû v d sledku jì vyvolanè aktivace neuron naöeho mozku). Pt t se Je barva nïëìm, co m vïc sama o sobï, nebo spìöe zp sobem, jak my p Ìsluönou vïc vidìme? je tedy problematickè; a v podobnèm smyslu je problematickè i pt t se Znamen mìt takovou a takovou strukturu b t takov a takov s m o sobï, Ëi b t tak a tak uchopov n lidsk m rozumem? Poloûme si tedy mìsto tèto poslednì ot zky ot zku mnohem p ÌzemnÏjöÌ, ale tìm i jasnïjöì: je struktura danè vïci jednoznaën, nebo m ûeme tèûe vïci obh jitelnï p ipisovat r znè struktury? (Pokud odpovìme, ûe jednoznaën nenì, bude, zd se, rozumnïjöì i na tu p edchozì ot zku odpovìdat ñ pokud ji nïkdo shled dostateënï smysluplnou a poloûì ji ñ tak, ûe struktura ve skuteënosti nenì,vë p ÌsluönÈ vïci.) A my se teô pokusìme uk zat, ûe alespoú v nïkter ch p Ìpadech (a to konkrètnï v p ÌpadÏ struktur, o kterè n m zde jde) je tomu skuteënï tak, ûe strukturu je rozumnïjöì vidït jako nïco, co je z vislè na hlu pohledu a na kontextu, ve kterèm ji tè kterè vïci p ipisujeme. 8.2 JeötÏ jednou,radik lnì p ekladë Vûijme se jeötï jednou na chvìli do situace radik lnìho p ekladatele. P edstavme si, ûe spolu s deseti domorodci vidì kr lìka a p edloûì jim vöem ke schv lenì konstatov nì Ñgavagaiì. P edstavme si, ûe vöech deset domorodc na to reaguje tìm, co p ekladatel jiû identifikoval jako souhlasnè gesto. A p edpokl dejme d le, ûe se p ekladatel p esvïdëil, ûe tato skupina domorodc je v tomto ohledu reprezentativnì; ûe je d vod p edpokl dat, ûe podobnï by se zachovala i kaûd jin skupina domorodc. Z vïrem, kter p ekladatel uëinì, bude pochopitelnï to, ûe Ñgavagaiì znamen kr lìk. Toto konstatov nì je v razem urëitè pravidelnosti v tom, co p ekladatel pozoruje: pravidelnè ochoty domorodc konstatovat Ñgavagaiì (nebo takovèmu konstatov nì p itak - vat) vûdy, kdyû je p Ìtomen kr lìk. Jde o sellarsovskè klasifikov nì 236
8.2 JeötÏ jednou,radik lnì p ekladë v razu Ñgavagaiì jako n stroje uûiteënèho zp sobem analogick m tomu, jak m je n m uûiteën n ö v raz Ñkr lìkì; a souëasnï jde o ono zachycenì jistè,jednoty v mnohostië (jednoty v znamu neboli funkce v mnohosti reakcì domorodc ), jakè je podstatou naöeho pozn v nì svïta. P ekladatel shledal ve svïtï nïjakou,pravidelnostë, a tu vyj d il. (Ve t etì kapitole jsme vidïli, ûe odpovïô na ot zku, jak se tato pravidelnost v uûìv nì vït promìt do sèmantickè struktury jazyka jako celku, nenì jednoduch ; ûe vyûaduje zvaûov nì vztah mezi celky a Ë stmi a promìt nì hodnot z jednïch na druhè. O toto n m vöak teô nejde.) Uvaûme ale nynì trochu odliönou, a asi realistiëtïjöì situaci. P edstavme si, ûe na konstatov nì Ñgavagaiì v p Ìtomnosti kr lìka reaguje souhlasn m gestem jenom devït z deseti zkouöen ch domorodc, zatìmco ten des t reaguje gestem nesouhlasn m. (A p edpokl - dejme opït, ûe se p ekladatel p esvïdëil, ûe je takovèto chov nì domorodc reprezentativnì.) I v tomto p ÌpadÏ bude asi st le jeötï pro p ekladatele rozumn m z vïrem to, ûe Ñgavagaiì znamen kr - lìk ñ a ûe se jeden z testovan ch domorodc m lì (tj. ûe je, t eba v d sledku slabèho zraku, mylnï p esvïdëen, ûe vidì nïco jinèho neû kr lìka). P ekladatel v z vïr teô jiû ovöem nebude moûnè vidït jako tak p ÌmoËarÈ konstatov nì faktickè pravidelnosti. Jeho Ñgavagaiì znamen kr lìk (1) uû nebude moûnè ch pat prostï jako,zkratkuë za vöichni domorodci jsou ochotni konstatovat Ñgavagaiì v p Ìtomnosti kr lìka, (2) protoûe (2) uû nenì pravda, takov pravidelnost uû v tèto novè situaci prostï neexistuje. Co tedy v tomto p ÌpadÏ p ekladatel v v rok (1) vlastnï Ìk? Jednou moûnou odpovïdì by bylo, ûe konstatuje nïco jako velk vïtöina domorodc je ochotna konstatovat Ñgavagaiì v p Ìtomnosti kr lìka. (3) V tomto p ÌpadÏ je ovöem ot zkou, proë takovouto,statistickouë Ëi,nedokonalouë pravidelnost zachycujeme prost ednictvìm stejnï kategorickèho konstatov nì jako v p ÌpadÏ, kdyû je sama tato pravidelnost,kategorick ë. Nepodv dìme trochu, kdyû v p ÌpadÏ, ûe 237
8.,P irozenèë a,form lnìë skuteën pravidelnost,kategorick ë nenì, z st v me u naöeho,kategorickèhoë tvrzenì? Abychom p edeöli nedorozumïnì, je ovöem t eba zd raznit, ûe o co n m teô jde, nenì fakt, ûe jakèkoli lidskè konstatov nì, kterè m podobu obecnèho Ëi,kategorickÈhoë v roku o svïtï, je vlastnï pouze hypotetickè, protoûe se nem ûe opìrat o vìce neû o koneën poëet pozorov nì Ëi experiment. 289 Nejde n m tedy o to, ûe p ekladatel bude ochoten konstatovat, ûe Ñgavagaiì znamen kr lìk, i p es to, ûe nem ûe vylouëit, ûe se v budoucnu setk s protip Ìklady, kterè ho p esvïdëì, ûe se m lil ñ jak jsme ekli, p edpokl d me, ûe data, kter m k dispozici, lze jiû povaûovat za dostateënï reprezentativnì. Jde o to, ûe formuluje kategorickè tvrzenì (1), p estoûe to, co empiricky zjistil, m podobu pouze,statistickèë pravidelnosti (3). Na to m ûeme b t v pokuöenì Ìci, ûe p ekladatel v v rok (1) vlastnï ve skuteënosti nevyjad uje (3), ale nïco takovèho jako kaûd domorodec je ochoten konstatovat Ñgavagaiì, kdyû je p esvïdëen, ûe je p Ìtomen kr lìk. (4) P ekladatel v z vïr by podle toho n vrhu p ece jenom konstatoval jistou kategorickou pravidelnost, ovöem pravidelnost t kajìcì se nikoli vztahu mezi slovem Ñgavagaiì a kr lìky, ale vztahu mezi tìmto slovem a p esvïdëenìmi o kr lìcìch. Kdybychom vöak mïli takovè vysvïtlenì p ijmout, byli bychom se nuceni pt t, jak p ekladatel vì, ûe tïch devït souhlasnï reagujìcìch domorodc je skuteënï o p Ìtomnosti kr lìka p esvïdëeno, zatìmco ten des t nikoli; a odpovïdì by pak tïûko mohlo b t nïco jinèho neû to, ûe jsme o tom p esvïdëeni pr vï proto, ûe tïch devït 289 Ani fakt, ûe jsme se v obrovskèm poëtu p Ìpad p esvïdëili, ûe magnety p itahujì ûeleznè p edmïty, nenì absolutnì z rukou pravdivosti,kategorickèhoë v roku Magnet p itahuje ûelezo ñ nem ûe to totiû nikdy vylouëit moûnost, ûe narazìme na p Ìpad magnetu, kter ûelezo p itahovat nebude. LidskÈ pozn v nì svïta prostï musì fungovat tak, ûe se obecn v rok povaûuje za prok zan tehdy, je-li k dispozici nïjak rozumnï velk, a p itom lidsky shrom ûditeln poëet souhlasn ch p Ìpad. V roky jako Magnet p itahuje ûelezo tedy povaûujeme za prok zanè ñ i kdyû p itom nepouötìme ze z etele fakt, ûe takov,prok zanostë nenì zcela nezvratn. Proto zd razúuje K. R. Popper (Logik der Forschung, Wien 1935; Ëesky: Logika vïdeckèho b d nì, Praha 1997), ûe naöe teorie svïta vlastnï nejsou teoriemi, kterè byly prok z ny, ale teoriemi, kterè nebyly (dosud?) vyvr ceny. 238
8.2 JeötÏ jednou,radik lnì p ekladë Ìk, ûe vidì kr lìka, zatìmco ten des t to popìr. Abychom vöak mohli nab t takovè p esvïdëenì, musìme p edpokl dat, ûe Ñgavagaiì skuteënï znamen Ñkr lìkì. (To je ovöem j dro Davidsonovy neoddïlitelnosti zjiöùov nì v znamu od zjiöùov nì p esvïdëenì.) To znamen, ûe (4) vypl v z (1). To je ale bludn kruh: chtïli jsme vysvïtlit, jak dospïjeme od,statistickèë pravidelnosti (3) ke,kategorickèmuë tvrzenì (1), a odpovïdïli jsme, ûe (1) ve skuteënosti nenì vyj d enìm (3), ale,kategorickèë pravidelnosti (4); pak jsme ale vidïli, ûe (4) nenì niëìm jin m neû d sledkem (1) ñ ûe tedy (1) nenì d sledkem, ale p edpokladem (4). Lze namìtnout, ûe (4) nemusìme ch pat pouze jako d sledek (3) a (1); ûe p estoûe p esvïdëenì nevidìme, nïkde,v hlav chë mluvëìch skuteënï jsou ñ m ûeme si t eba myslet, ûe jsou kûdov na nïjak mi objektivnï zjistiteln mi stavy neuron v mozku. V tom p ÌpadÏ by konstatov nì (4) tedy nebylo jenom d sledkem (3) a (1), znamenalo by kaûd domorodec je ochoten konstatovat Ñgavagaiì, je-li v jeho mozku x. (5) Avöak jistï nelze tvrdit, ûe to, co (1) Ìk, je (5): to by bylo obh jitelnè jedinï tehdy, kdybychom navìc p edpokl dali nïco takovèho, jako x v lidskèm mozku je (p esvïdëenìm) o p Ìtomnosti kr lìka. (6) Jak bychom ovöem mohli zjistit tohle? Tak, ûe bychom nïjak experiment lnï zjistili, ûe stav x se v mozku mluvëìho vyskytuje pr vï tehdy, kdyû m tento mluvëì tendenci konstatovat Ñkr lìkì Ëi s takov m konstatov nìm vyslovovat souhlas? I kdyû pomineme to, ûe jak jsme konstatovali v oddìle 6.3, ani takovè zjiötïnì by n s nijak neopravúovalo k z vïru, ûe x je p esvïdëenìm, nebylo by (6) v takovèm p ÌpadÏ niëìm jin m neû parafr zì poznatku x se v mozku domorodce vyskytuje tehdy a jen tehdy, kdyû je tento domorodec ochoten konstatovat Ñgavagaiì, (7) coû by naöi snahu vysvïtlit (1) tak, ûe za p edpokladu (6) Ìk totèû co (5), uëinilo marnou. (6) by totiû pak byla parafr zì (7), a (5) v konjunkci se (7) nenì niëìm vìce neû pr zdnou tautologiì, ÌkajÌcÌ, ûe domorodec je ochoten konstatovat Ñgavagaiì pr vï tehdy, kdyû je ochoten konstatovat Ñgavagaiì. 239
8.,P irozenèë a,form lnìë Z vïrem tedy je, ûe se nevyhneme konstatov nì, ûe radik lnì p ekladatel v jistèm smyslu klade kategoriënost tam, kde ve skuteënosti û dn nenì: pravidelnosti, kterè formuluje v r mci svè,p ekladovè p ÌruËkyë tedy jenom nezaznamen v, ale ñ do jistè mìry ñ i,vym ölìë a,kladeë. Samoz ejmï ne zcela libovolnï ñ jenom jist m zp sobem,vylepöujeë a,douspo d v ë to, co skuteënost sk t v podobï ne zcela uspo danè. V znam je tedy z tohoto hlediska prost edkem postulov nì p esnè struktury nep esnè skuteënosti; a p esvïdëenì je prost edkem vysvïtlenì odchylek skuteënosti od tèto struktury. OsvÏtleme tento zd nlivï podivn zp sob nakl d nì se skuteënostì srovn nìm p ekladu (tj. silì o vyrovn nì se s nïjak m nezn m m jazykem prost ednictvìm teorie jeho v znamu) s jinou lidskou intelektu lnì ËinnostÌ, s pokusem vypo dat se s prostorov mi aspekty svïta kolem n s prost ednictvìm geometrie. D Ìv neû to ale uëinìme, musìme nïkterè relevantnì aspekty geometrie probrat; a to bude n mïtem n sledujìcìho oddìlu. 8.3 Geometrie MatematikovÈ si d vno l mou hlavu s tìm, jak m ûe geometrie slouûit naöim z jm m v naöem,hmatatelnèmë svïtï, kdyû se zab v nï- ËÌm, co se vlastnï v tomto naöem svïtï v bec nevyskytuje. V naöem svïtï totiû nikdy nenajdeme nic, co by bylo skuteënou,,stoprocentnìë p Ìmkou Ëi skuteën m,,stoprocentnìmë troj helnìkem ñ Ëi alespoú nic, o Ëem bychom to mohli s jistotou Ìci. Vöechno, s ËÌm p ich zìme do styku, jsou tvary, kterè je moûnè za p Ìmky, troj helnìky ap. povaûovat nanejv ö,s p imhou enìm jednoho Ëi obou oëìë. Tento problèm se jeötï vyhrotil, kdyû se v minulèm stoletì zaëalo uvaûovat o tom, zda je tradiënì geometrie, jak ji kanonizoval EukleidÈs a jeho n sledovnìci, tou spr vnou, Ëi tou jedinou spr vnou geometriì. Objevily se alternativnì n vrhy: LobaËevskij, Bolyai a dalöì p iöli s tzv. hyperbolickou geometriì (kter se od tè eukleidovskè liöì tìm, ûe podle nì souëet hl v troj helnìku nenì 180, ale o nïco mènï), potè se objevila i geometrie eliptick (pro kterou je souëet hl v troj helnìku zase vìce neû 180 ). 290 290 PodrobnÏji o neeukleidovsk ch geometriìch viz P. VopÏnka, Rozpravy s geometriì: Otev enì neeukleidovsk ch svït + Tr znivè tajemstvì, Praha 1997. 240
8.3 Geometrie PrvnÌ pozoruhodnou vïcì bylo, ûe brzy vyölo najevo, ûe to, zda,tou pravouë geometriì je geometrie eukleidovsk Ëi hyperbolick, nelze rozhodnout û dn mi empirick mi v zkumy naöeho svïta. Avöak uvïdomìme-li si to, co jsme uû ekli, totiû ûe tvary, o kter ch pojedn v geometrie (eukleidovsk, ale totèû platì i pro kteroukoli jinou), se sensu stricto v tomto svïtï v bec nevyskytujì, nenì na tomto zjiötïnì vlastnï nic divnèho. To samoz ejmï vedlo k celè adï diskusì, kterè nebyly prosty nedorozumïnì. Jeden takov spor se odehr l mezi francouzsk m matematikem Henri PoincarÈm a Bertrandem Russellem. 291 Russell bere za hotovou vïc, ûe aby mohla b t nïjak teorie geometriì, musejì b t jejì termìny v p ÌmÈm vztahu k nïjak m konkrètnìm aspekt m naöeho re lnèho prostoru. Konstatuje tedy, ûe Ñv sledek m ûe b t povaûov n za geometrick jedinï tehdy, mohou-li b t veliëiny, ke kter m dospìv me, prostorovï interpretov ny.ì 292 PoincarÈ vöak m za to, ûe existence neeukleidovsk ch geometriì spolu s faktem, ûe nedok ûeme rozhodnout, kter geometrie je,ta prav ë, prokazuje, ûe tomu tak b t nem ûe. Je p esvïdëen, ûe o tom, zda p ijmeme eukleidovskou geometrii, Ëi nïjakou jejì neeukleidovskou alternativu, se m ûeme rozhodnout zcela svobodnï, ûe je jenom vïcì naöeho rozhodnutì, Ëemu budeme Ìkat p Ìmky, plochy atd. TvrdÌ tedy, ûe Ñjedna geometrie nem ûe b t pravdivïjöì neû jin ; m ûe b t jenom vhodnïjöìì. 293 V podstatï tent û druh sporu, i kdyû moûn v jeötï n zornïjöì podobï, se odehr l i mezi Gottlobem Fregem a jednìm z nejvïhlasnïjöìch matematik p elomu devaten ctèho a dvac tèho stoletì, Davidem Hilbertem. Frege je, podobnï jako Russell, p esvïdëen, ûe geometrie zachycuje nïco, co tu je uû p edtìm, neû geometrickou teorii vybudujeme; a kritizuje Hilberta za to, ûe p esnï nevymezil, 291 Tato diskuse, stejnï jako nìûe uveden diskuse mezi Fregem a Hilbertem, je podrobnï probìr na A. Coffou (The Semantic Tradition from Kant to Carnap, Cambridge 1991) a S. Shapirem (Space, Number and Structure: A Tale of Two Debates, in: Philosophia Mathematica, 4, 1996, str. 148ñ173). 292 B. Russell, An Essay on the Foundations of Geometry, 1897; citov no podle vyd nì New York 1956, str. 45. 293 H. PoincarÈ, Science et MÈthode, Paris 1908, str. 235. 241
8.,P irozenèë a,form lnìë k Ëemu se termìny Ñbodì, Ñp Ìmkaì atd., kterè v jeho teorii figurujì, vztahujì. Konstatuje: Vaöe axiomy uspo d nì obsahujì takè slova Ñbodì a Ñp Ìmkaì, jejichû v znam je... nezn m. Vaöe soustava definic je jako soustava rovnic s vìcer mi nezn m mi, u kterè z st v eöitelnost a p edevöìm jednoznaënost urëenì nezn m ch pochybnou. Doch zì-li k tomuto, bylo by lepöì eöenì udat, tj. kaûd z v raz Ñbodì, Ñp Ìmkaì, Ñmeziì jednotlivï vysvïtlit na z kladï nïëeho jiû zn mèho. 294 Hilbert, kter zaujìm stanovisko podobnè stanovisku PoincarÈho, ale formalistiëtïjöì, je ovöem p esvïdëen, ûe Frege chce do geometrie zat hnout nïco, co tam nepat Ì. Podle nïj je geometrie jist m,uzav en më systèmem, kter nenì t eba, a ani nelze podepìrat û dn m propojenìm s nïëìm, co tu existuje p ed geometrickou teoriì. Smysl termìn, jako jsou Ñbodì a Ñp Ìmkaì je podle nïj vymezen,implicitnïë, a to pr vï jen rolì, kterou tyto termìny hrajì v r mci geometrickè teorie: Nechci nic p edpokl dat jako zn mè; ve svèm v kladu vidìm definici pojm bodu, p Ìmky, roviny.... Sh nì-li se nïkdo po jin ch definicìch pro Ñbodì..., musìm takovè poëìn nì co nejrozhodnïji odmìtnout; tady se totiû hled nïco, co se nikdy nem ûe najìt, protoûe nic takovèho neexistuje, a vöe se pak ztr cì, zamot v a zamlûuje, a zvrh v se to ve hru na schov vanou. 295 To je ovöem to, co naprosto odmìtal pochopit Frege ñ tomu zjevnï ned valo dobr smysl, ûe by mohl nïkdo chtìt formulovat nïjakè axiomy s pomocì termìn, u kter ch by nap ed p esnï nevymezil, co znamenajì. Z hlediska toho, o co n m zde jde, je pouënè se nad tïmito spory zamyslet. Na kterè stranï je pravda? PokusÌme se uk zat, ûe do jistè mìry na obou; ûe jde Ë steënï spìöe o nedorozumïnì neû o spory a ûe tato nedorozumïnì plynou z nedostateënè reflexe vztahu mezi form lnì geometriì jako z leûitosti abstraktnì struktury, a geometrick mi aspekty skuteënosti, tj. tìm, co touto strukturou pomï ujeme. 294 G. Frege, Wissenschaftlicher Briefwechsel, G. Gabriel a kol. (vyd.), Hamburg 1976, str. 73. 295 Tamt., str. 66 242
8.3 Geometrie Frege a Russell zd razúovali, ûe geometrie by mïla odpovìdat nïëemu p edgeometrickèmu, totiû nïjak m naöim,prostorov m intuicìmë, Ëi naöim p edteoretick m pojm m bodu, p Ìmky atd. ñ protoûe tyto p edteoretickè intuice Ëi pojmy jsou koneckonc tìm, kv li Ëemu p Ìsluön teorie vznikla a o Ëem je. Zd razúovali tedy, ûe struktura kladen abstraktnì Ëi form lnì geometriì musì b t pouûiteln na n ö re ln svït, ûe musì b t nahlèdnuteln jakoûto struktura tohoto svïta. V tom mïli jistï pravdu; na obranu PoincarÈho a Hilberta je k tomu ale t eba dodat, ûe m -li b t geometrie provozov na s matematickou p esnostì, pak tyto intuice nemohou hr t skuteënou roli v systèmu geometrie jako takovèm; ûe ËistÏ matematicky je moûnè pojednat pouze o tèto struktu e, nikoli o onom zp sobu, jak ji promìt me na skuteënost. (Je vöak tïûkè uvï it, ûe Frege a Russell, kte Ì oba tak hluboce p ispïli k v voji modernì matematiky, by tohle nevidïli. Je tïûkè uvï it, ûe by Frege, jehoû Begriffsschrift stanovila standard logickèho zp esúov nì naöeho souzenì, a Russell, jehoû a Whiteheadova Principia mathematica byla tak velkolep m kompendiem onoho novèho, symbolickèho matematickèho uvaûov nì, podceúovali p esnost a teoretickou preciznost. SpÌöe chtïli zd raznit, ûe p esnost m skuteënou cenu jenom tehdy, kdyû pom h zachytit nïco,faktickèhoë, nïco, co je tu p ed tìm, neû se p Ìsluön teorie ustanovì.) Co naopak zd razúovali PoincarÈ a Hilbert, je to, ûe chceme-li provozovat geometrii form lnìm zp sobem, kter se tolik osvïdëil v p ÌpadÏ aritmetiky, chceme-li neponechat nic nedok z no, musìme s geometriì zach zet jako s abstraktnìm,,ide lnìmë systèmem, jehoû termìn m d v smysl jedinï jejich postavenì v r mci tohoto systèmu. To je opït pravda, avöak na obranu Russella a Frega musìme dodat, ûe nïëemu Ìk me geometrie jedinï tehdy, je-li to schopno plnit urëit Ëel, totiû pom hat n m vyrovnat se s prostorov m aspektem naöì zkuöenosti. (A je opït tïûko vï it, ûe by tohle PoincarÈ a Hilbert nevidïli; je vìce neû tïûkè vï it, ûe by si mohli myslet, ûe by jak koli systèm axiom, tedy nap Ìklad systèm axiom Peanovy aritmetiky, tvo il geometrii ve stejnèm slova smyslu, v jakèm je geometriì to, co je tvo eno axiomy Eukleidov mi. MyslÌm, ûe ve skuteënosti je tomu tak, ûe tohle oni povaûovali za natolik samoz ejmè, ûe mïli za ztr tu Ëasu se nad tìm pozastavovat. Proto spìöe zd razúovali, ûe takov pojem jako,prostorov interpretaceë je p Ìliö v gnì na to, aby byl zajìmav, protoûe spousta vïcì m ûe b t 243
8.,P irozenèë a,form lnìë,prostorovï interpretov naë spoustou r zn ch zp sob. A zajìmavè role p i explikov nì naöich,prostorov ch intuicìë m ûe hr t nejenom klasick eukleidovsk geometrie, ale jistï i r znè geometrie neeukleidovskè.) Cel situace se vyjasnì, vidìme-li geometrii jako shled v nì nïjakè jednoty v mnohosti, jako pojìm nì nep ehlednèho spektra urëit ch jev (konkrètnìch prostorov ch tvar ) prost ednictvìm nïjakè struktury (tvar abstraktnì geometrie), tedy jako projekci urëitè struktury na urëitè jevy a jako pozorov nì tïchto jev jejìm prismatem. (ModernÌ geometrie je pak specifick v tom, ûe se vìce neû kdykoli p edtìm zab v samotnou strukturou, s naprost m odhlìûenìm od toho, k Ëemu se tato struktura vztahuje v re lnèm svïtï.) Pak si uvïdomìme, ûe cel tento spor je do velkè mìry pouze terminologick. Frege a Russell chtïli prostï zd raznit, ûe Ìkat nïjakè abstraktnì struktu e,geometrieë nenì rozumnè bez toho, abychom uk zali, ûe tuto strukturu lze vzt hnout na n ö re ln prostor; PoincarÈ a Hilbert naopak zd razúovali, ûe matematicky je moûnè pojednat pouze o struktu e, nikoli o jejìm vztahu ke skuteënosti. Avöak spor o to, zda termìn Ñgeometrieì pouûìvat jenom pro samo abstraktnì prisma, Ëi pro prisma spolu s jeho projekcì, je v podstatï ne p Ìliö hlubok m terminologick m problèmem. V prvnìm p ÌpadÏ musìme mìt na pamïti to, ûe danèmu,struktur lnìmuë prismatu m ûeme Ìkat geometrie jedinï dìky tomu, ûe ho lze takto,promìtnoutë na re ln prostor; v tom druhèm si musìme uvïdomit, ûe je to jedinï toto prisma, a nikoli zp sob, kter m je promìtnutelnè na re ln prostor, co m ûe b t podrobeno ËistÏ matematickèmu zkoum nì. 8.4 Struktura jako form lnì prisma Co nynì tvrdìme, je to, ûe vztah mezi naöìm re ln m prostorem a geometrickou teoriì a vztah mezi re ln m jazykem a jeho explicitnì sèmantickou teoriì jsou podobnèho druhu. Oba spoëìvajì v nahlìûenì nïëeho faktickèho prost ednictvìm nïjakè struktury. V znamy tak majì podobn status jako geometrickè tvary: nem smysl je hledat v re lnèm svïtï, neboù jsou spìöe prismaty, kter n m umoûúujì relevantnì Ë st svïta ch pat naöìm lidsk m zp sobem. 244
8.4 Struktura jako form lnì prisma AbstraktnÌ tvar troj helnìk je nap Ìklad prismatem, jehoû pomocì vnìm me Ëi ch peme nïkterè vïci kolem sebe. PodÌvejme se na n sledujìcì obr zek. PrvnÌ z uveden ch tvar je pro n s troj helnìkem zcela nepochybnï (a nic na tom nemïnì ani fakt, ûe p i mikroskopickèm prozkoum v nì bychom na nïm jistï shledali nïjakè nepravidelnosti). I druh bychom jeötï mohli mìt za troj helnìk ñ i kdyû za troj helnìk deformovan Ëi pok iven. T etì obr zek uû pro n s asi troj helnìkem nebude, a urëitï uû ne ten Ëtvrt ñ ten bychom mohli spìöe vidït jako deformovan kruh. To ukazuje, ûe urëitou mìru odchylek od ide lnìho geometrickèho tvaru jsme ochotni vnìmat jako deformace a v obrazci st le vidït tvar ñ p i p ekroëenì tèto mìry tam takov tvar vidït p est v me. PodÌvejme se nynì na dalöì obr zek. PrvnÌ Ëtverec, kter vidìme, budeme asi ochotni prohl sit za,bìl ë s nïjakou skvrnou nebo kazem; druh podobnï za,ëern ë s kazem Ëi skvrnou, ten t etì pak nenì ani Ëern, ani bìl. To, co vidìme, a obecnïji, co shled v me ve svïtï kolem n s, se snaûìme vtïsnat do urëit ch jednoduch ch struktur Ëi kategoriì, kdykoli to alespoú p ibliûnï jde. Pro odchylky od tïchto struktur pak m me r znè termìny jako Ñnep esnostì, Ñskvrnaì, Ñkazì ap. P edstavme si nynì, ûe obrazce na obr zku 4 p edstavujì varianty,mapyë mluvëìch toho jazyka, se kter m pracuje n ö zn m radik l- 245