Text Jiří Holubec Foto Michael Kratochvíl Jindřiška Karlíková Pomáhat dětem znamená pomáhat i jejich rodinám Ředitelka Domu tří přání Jindřiška Karlíková má na starosti řízení instituce, která je svým zaměřením a rozsahem poskytované péče unikátní nejen u nás, ale i v celé Evropě. Přes všechny těžkosti poskytuje útočiště a péči ohroženým dětem a jejich rodinám už deset let.
Dům tří přání (www.dumtriprani.cz) Nestátní nezisková organizace, jejímž posláním je všestranná pomoc dětem a jejich rodinám v nouzi s cílem umožnit jim bezpečný vývoj v jejich původní rodině. Byl založen v roce 2003, Jindřiška Karlíková ho vede čtvrtým rokem. Můžete Dům tří přání v krátkosti představit? Jsme organizace, která pomáhá ohroženým dětem a zároveň se snaží obnovit prostředí jejich rodin. Věříme, že když chceme pomoci dětem, musíme zároveň pomoci i jejich rodičům. Naším hlavním cílem je, aby děti mohly vyrůstat v rodině. Chceme předejít okamžiku, kdy nezbývá nic jiného, než dítě zařadit do ústavní výchovy. Jak staré jsou děti, které u vás nachází pomoc? Je jim mezi třemi a osmnácti lety. Výjimečně pracujeme i s dětmi mladšími, ale pouze v našich ambulantních centrech. Většinou jde o rodiny v těžké životní situaci, která se dotýká samotného dítěte. Oceňují školy vaši snahu s nimi spolupracovat? Jakmile se s našimi službami seznámí v praxi, zjistí, že je pro ně vzájemná spolupráce velmi přínosná. Ať už jde o řešení vážných rodinných situací, problémů s chováním nebo třeba jen o doučování dítěte, aby si zlepšilo prospěch. Ve většině případů se naše práce s dítětem a jeho rodinou odrazí v tom, jak se ve škole chová a jak prospívá. Když se podaří dítěti takto pomoct, jsme první, komu učitelé v případě dalších problémů volají. Snaží se o spolupráci se školami více organizací? Nevím o žádné jiné neziskovce. V rámci prevence do školy chodí například policie nebo organizace, které se zabývají prevencí šikany nebo prevencí užívání návykových látek. V našem oboru působnosti jsme ale, pokud vím, jediní. Současná ředitelka Domu tří přání začínala ve finančním sektoru, odkud se nakonec vydala do neziskové sféry. Jak se k vám děti dostávají? Mohou vám samy zavolat? Velkou většinu dětí, zhruba devadesát procent, k nám doporučí pracovníci sociálně-právní ochrany dětí jednotlivých městských částí. Děti samotné k nám nevolají, nicméně v současnosti rozjíždíme projekt, který by takovouto přímou komunikaci umožnil. Byli bychom rádi, kdyby nám volaly přímo rodiny, které zatím nespadají do působnosti sociálně-právní ochrany. Mají rodiny možnost se o vás dozvědět? Měly by se o nás dozvídat ve školách, které jsou z hlediska identifikace dětských problémů nenahraditelné. Učitelé jsou s dětmi neustále v kontaktu a mají tedy nejlepší možnost změny v chování dítěte nebo jeho prospěchu zaznamenat. Právě takové příznaky bývají signálem, že se v životě dítěte a jeho rodiny něco děje. Jak se školami navazujete kontakt? My s užší spoluprací se školami teprve začínáme a hodláme se jí cíleně zabývat. Zatím se nám osvědčilo představit naši instituci na poradě ředitelů a získat tak možnost prezentovat naše služby přímo učitelům jednotlivých škol. Tam už hovoříme o konkrétních případech a možnostech, jak můžeme dětem pomoci. V rámci programu spolupráce se školami připravujeme i informační leták, který by Dům tří přání představil rodičům. Navázat přímou komunikaci s ohroženými rodinami je velmi složité. Často si rodiče sami nedokážou přiznat, že jejich problémy dospěly až tak daleko, že ohrožují jejich děti. My bychom jim chtěli ukázat, že se na nás mohou obrátit bez toho, aniž by na sebe přenášeli stigma problémové rodiny. Čím dalším jste v České republice ve svém oboru výjimeční? Naše činnost je ojedinělá v několika ohledech. Prvním je to, že se zaměřujeme jak na dítě, tak na jeho rodinu. Druhá naše zvláštnost spočívá v tom, že provozujeme tři různá zařízení, ve kterých můžeme dětem a rodině poskytnout přesně takovou pomoc, jakou právě potřebují. Máme dvě ambulantní zařízení Centra, kam naši klienti dochází. V jednom pracujeme společně s dětmi a jejich rodiči, druhé je zaměřené hlavně na děti. Třetí zařízení je pobytové. Přijímáme sem děti vystavené dlouhodobým konfliktům mezi rodiči, děti s poruchami chování, týrané, zanedbávané nebo zneužívané. Pomáháme zde ale i rodinám, které prochází přechodnou krizí a nezvládají se o své děti starat. Jaké jsou nejčastější příčiny toho, že rodiče nezvládnou péči o své děti Rodiče se mohou dostat do složité sociální situace. Onemocní, rozhodnou se podstoupit odvykací kůru, vykonávají trest nebo přijdou k úrazu, který vyžaduje hospitalizaci a oni sami nemají možnost své dítě umístit jinam. Naše pobytové zařízení jim umožní děti ubytovat v bezpečném prostředí a oni se mohou soustředit na řešení vlastních problémů. Velká skupina dětí k nám ale přichází často z takového rodinného prostředí, kde rodiče svojí rodičovskou roli nezvládají, většinou jsou na to být rodičem nezralí a nepřipravení. Se všemi rodiči pravidelně jejich situaci konzultujeme a postupnými kroky se snažíme prostředí upravit tak, aby bylo pro dítě vhodnější. Každý váš klient má tedy k dispozici všechna tři zařízení? Ano. Podle konkrétní situace každého dítěte a rodiny můžeme nakombinovat přesně takovou péči, která 3
интервью 4
Stará škodovka už dosluhuje, snad se od sponzorů podaří vybrat peníze na nákup alespoň trochu slušné ojetiny. jim co nejefektivněji pomůže. K tomu se pojí další zvláštnost, která nás odlišuje od ostatních institucí. V našem týmu se dětem věnují zároveň sociální pracovník, speciální pedagog a psycholog. Ohrožení tedy vidíme ze tří různých úhlů pohledu a můžeme ho řešit ve třech různých prostředích. Když se k vám dítě dostane, jak probíhá samotná pomoc? Nejdříve musíme přesně zmapovat, v jaké situaci se dítě nachází a jaké z ní vyplývá ohrožení. Pak už řešíme konkrétní kroky, které vedou ke zlepšení stavu rodiny. Mohou to být zdánlivé maličkosti. Když jde například o problémy při rozvodu, chceme, aby předávání dítěte probíhalo v klidu a bez zdržování. Aby se rodiče při setkání pozdravili, aby své rozpory neprobírali před dítětem a jeden druhého nepomlouvali. V případě sociálních problémů zase zcela konkrétně plánujeme, za kým má rodič jít při hledání práce. S kterou institucí má řešit náhradní bydlení. Následně potom dohlížíme, jak naplánované kroky rodiče dodržují. Co se stane v okamžiku, kdy od vás dítě odejde? Jste s rodinou v kontaktu i poté? Po odchodu z pobytového zařízení pokračuje péče většinou v ambulantních částech, kam dítě společně s rodiči dochází na konzultace, na doučování a podobně. Máme totiž zkušenost, že bez takovéto návaznosti by po skončení pobytové péče problémy velmi rychle nastaly znovu. Poté, co skončí i ambulantní péče, musí rodinu sledovat orgán sociálně-právní ochrany dětí. V ideálním případě s rodinami dokážeme navázat takový vztah, že se na nás v případě dalších problémů obrací samy. Kolik dětí u vás najde ročně pomoc? A máte představu, kolik jich v republice celkem je? Kolik jich je v celé republice, se bohužel nedá zjistit. Nás jen vloni kontaktovalo sto padesát rodin a přímo v péči jsme měli sto třicet dětí. Až na naprosté výjimky jsou to děti z Prahy. Chceme, aby k nám rodiny chodily na konzultace minimálně jednou týdně a to se u mimopražských dá těžko zařídit. Většinou je odkazujeme na zařízení v blízkosti jejich bydliště. 5
Jste nestátní nezisková organizace s velmi náročným zaměřením a všechny služby poskytujete zdarma. Jak vypadá vaše financování a každodenní fungování? Zhruba 60 % našeho rozpočtu pochází ze státní sféry, ale jen asi na čtvrtinu těchto peněz máme nárok automaticky, jako na úhradu námi poskytované péče v pobytovém zařízení. Zbytek jsou dotace, příspěvky a granty, jejichž získávání je velmi nejisté. Například letos jsme žádost o magistrátní grant podávali vloni v říjnu a dodnes nevíme, jestli peníze dostaneme a kolik jich bude. V této situaci se jen těžko dá cokoliv plánovat a pomýšlet na rozšiřování působnosti. Jak jste na tom s firemními a soukromými sponzory? Velmi si vážíme každého, kdo nás jakkoliv podpoří. Ať už zakoupením kalendáře na našich webových stránkách, nebo dlouhodobou spoluprací. Od loňska u nás funguje fundraisingový tým, který má za úkol získat právě dlouhodobé partnery. Navázání takové spolupráce je ale složité a vyžaduje čas. Nejobtížnější je najít někoho, kdo nám bude ochoten pomoci tam, kde to nejvíce potřebujeme, a ne tam, kde si to přeje on. Velmi bychom například ocenili pomoc s financováním běžného fungování, hlavně v mzdové oblasti. Nechci prozrazovat výši platů, ale faktem je, že u nás pracují špičkoví, vysokoškolsky vzdělaní odborníci za velmi podprůměrných finančních podmínek. Firmy ale mívají představu, že mzdy musí zajišťovat stát, a je složité je přesvědčit, že právě v této oblasti by jejich pomoc byla nejúčinnější. Máte nějaké konkrétní projekty, se kterými potřebujete v současnosti pomoci? Právě nám dosluhuje naše stará škodovka a byla bych ráda, kdybychom mohli příští zimu vozit děti v něčem spolehlivějším a bezpečnějším. Rádi bychom také oživili zahradu našeho pobytového zařízení v Karlovarské ulici. Chtěli bychom na ní vybudovat pískoviště, malé hřiště, možná malou lanovou dráhu. Moc by nám pomohlo, pokud bychom mohli s dětmi trávit čas venku, aniž bychom přitom museli chodit na procházky mimo naše zařízení. Vy sama jste původně působila v oboru financí. Co vás vedlo k rozhodnutí jít pracovat do neziskového sektoru a co vás utvrzuje v tom, že vaše nelehká práce stojí za to? Mám pocit, že smysluplně využívám své vzdělání a zkušenosti. Mám obrovský respekt k lidem, kteří se mnou pracují. I přesto, jak náročnou práci vykonávají a za jakých podmínek to dělají, mají vždy chuť jít do nových věcí. Naše organizace je čistě poradenská. Nemáme pravomoc kohokoliv přimět se našimi radami řídit a často jsme svědky toho, že naše práce nepřinese očekávané výsledky. Přesto naši lidé nevyhoří. Vždycky mají vůli jít dál. Na téhle zahradě by Jindřiška ráda časem viděla pískoviště, hřiště a možná i malou lanovou dráhu pro děti. 6