Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Aglaia CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Aglaia CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Aglaia Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 2509 Rozloha (ha): 520,822 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 520,822 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Dobříš, Voznice Dotčená katastrální území Dobříš, Voznice 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Geologický podklad území tvoří převážně proterozoické břidlice a drobové slepence s výchozy buližníků a spilitů, na severu zasahuje území do oblasti kambrických křemitých pískovců. Geomorfologie: Jižní okraj SV výběžku Brdské vrchoviny. Reliéf: Území zahrnuje několik zalesněných vrchů, jižně orientované svahy nad Dobříší a údolí, některá s drobnými vodotečemi. Pedologie: Ve vrcholových partiích na severu území se nacházejí rankery, na méně svažité části území směrem k Dobříši kambizemě a v údolích s vodními toky gleje a pseudogleje.

3 Krajinná charakteristika: Území je součástí velmi rozsáhlého lesního celku. Naprostou většinu jeho rozlohy tvoří lesní porosty, necelou desetinu zabírají louky. Přes polovinu území zahrnuje veřejnosti nepřístupná obora Aglaia. Pro území jsou charakteristické také potoční nivy, zejména v okolí Lipižského potoka, jeho bezejmenného přítoku a bezejmenného přítoku Voznického potoka, které území ohraničují ze západu a ze severu. Území je součástí přírodního parku Hřebeny. Biota EVL Aglaia zahrnuje rozsáhlé území s mozaikou lesních porostů, bezlesí a značného počtu drobných vodních ploch velmi odlišného charakteru. Zhruba 90 % území pokrývají lesní porosty. Hlavním lesním společenstvem v území jsou suché acidofilní bikové doubravy as. Luzulo albidae-quercetum, které jsou většinou druhově chudé. Bylinné patro v lesích bývá často degradováno, resp. spaseno zvěří. Na některých místech se vyskytují porosty s dominantní jedlí bělokorou (Abies alba). Na několika místech jsou v území vytvořeny přechody k mochnovým subkontinentálním doubravám as. Potentillo albae-quercetum. V severozápadní části území lze nalézt dubohabřiny na přechodu k bučinám, maloplošně jsou zde bučiny vyvinuty (as. Tilio-Fagetum). Část území (především východní) tvoří porosty smrku, borovice a méně i dalších dřevin. Pro předmět ochrany, jimž je zde čolek velký (Triturus cristatus), jsou velice důležité i mokřadní ekosystémy, z lesních biotopů konkrétně olšiny. Vyskytují se zde jednak potoční olšiny as. Stellario-Alnetum glutinosae, na ojedinělých pramenných mísách pak také společenstva zařaditelná do as. Carici remotae-fraxinetum a Carici elongatae-alnetum. Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlé lesní území bez vlivu eutrofizace a s přirozenou morfologií vodních toků, jsou zdejší olšiny dobře zachovalé a ochranářsky cenné. Nezanedbatelnou rozlohu, přes 40 hektarů, tvoří trvalé travní porosty. Jedná se o kosené lesní louky, na kterých má v oboře velký význam i pastva chované zvěře. V území se vyskytuje řada tůní a lesních rybníčků, které jsou klíčové pro výskyt čolka velkého (Triturus cristatus). Většinou jde o malé nádržky zarostlé litorální, sublitorální a epilitorální vegetací. V tůních se vyskytuje i několik druhů vodních rostlin červeného seznamu, jež jsou i zákonem chráněné. Jedná se o plavín štítnatý (Nymphoides peltata) - C1, ďáblík bahenní (Calla palustris) - C3 a leknín bělostný (Nymphaea candida) - C1. S největší pravděpodobností se ve všech třech případech jedná o uměle vysazené populace. Z dalších vodních a litorálních rostlin se v tůních a rybníčcích vyskytuje okřehek menší (Lemna minor) (často), zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans) (dosti často), hvězdoš (Callitriche sp.) (roztroušeně), kosatec žlutý (Iris pseudacorus) (roztroušeně), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica) (vzácně), rdest vzplývavý (Potamogeton natans) (vzácně), rdest kadeřavý (Potamogeton crispus) (ojediněle) a šípatka vodní (Sagittaria sagittifolia) (patrně vysazená), puškvorec obecný (Acorus calamus) (vzácně). Největší nádrž v bývalém kamenolomu je zarostlá vodním morem kanadským (Elodea canadensis), kosatcem žlutým (Iris pseudacorus), zblochanem vzplývavým (Glyceria fluitans) a leknínem (Nymphaea sp.). Lokalita je velmi významná výskytem obojživelníků - v roce 2009 zde byl ověřen většinou velmi hojný výskyt sedmi druhů: čolek obecný (Lissotriton = Triturus vulgaris), čolek horský (Mesotriton = Triturus alpestris), čolek velký (Triturus cristatus) na lokalitě jako jediný z místních obojživelníků během posledních let výrazně ubývá, skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Pelophylax esculentus = Rana kl. esculenta) ojediněle a ropucha obecná (Bufo bufo). Odhady početnosti čolka velkého (Triturus cristatus) z let jsou: rok jedinci, desítky jedinců, desítky jedinců, desítky jedinců

4 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace běžná 2 % p > 0 % dobré populace není významná zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílový stav předmětu ochrany: Udržet stav předmětu ochrany minimálně na úrovni v době vyhlášení EVL. 2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Popis nároků předmětu ochrany: Čolek velký se vyskytuje ve střední a severní Evropě, dále v části východní a západní Evropy. Územím České republiky a Slovenskem probíhá jižní hranice areálu druhu. Kromě menších oblastí na jižní Moravě byl čolek velký původně na území České republiky rozšířen prakticky plošně od nížin do nadmořské výšky 800 m. V současnosti je počet jeho lokalit značně redukován. Hojnější je dosud v Podkrušnohoří, Doupovských horách a jejich okolí, na Ostravsku, mezi Kladnem a Rakovníkem, místy v jižních Čechách, na střední Moravě a v okolí Chebu a Plzně. Hlavní příčinou výrazného úbytku velkých čolků" v České republice jsou rozsáhlé změny v krajině a rybničním obhospodařování, k nimž došlo po druhé světové válce. Druhy ustoupily především v důsledku změn vodního režimu v krajině jako jsou odvodňování luk a lesů za účelem meliorací, regulace potoků a zatrubňování drobných vodotečí, proměna luk v pole, chemizace v zemědělství, intenzivní využití každého kousku půdy v rámci náhradních rekultivací praktikovaných v 70. a 80. letech 20. století, rekultivace lomů a pískoven a podobné zásahy. V posledních letech přistupuje i nešetrné rybářské obhospodařování rybníků (vysoké rybí obsádky), zarůstání okolí vod spojené s jejich zastíněním, zarybňování jezírek v lomech a pískovnách a devastační odbahňování rybníků. Počínaje druhou polovinou 20. století se zvyšují stavy černé zvěře. Nárůst stavů je prudký, prasata mění své chování a dá se tedy hovořit o novém limitujícím faktoru či predátoru pro obojživelníky v obecné rovině. Černá zvěř likviduje nejen drobné tůňky, ale jako všežravec může být zahrnuta jako predátor čolků především v suchozemském období jejich života. Čolek velký žije v rybnících, tůních, jezírkách v lomech, hlinících a pískovnách, vzácněji i v zatopených příkopech podél cest, závlahových kanálech, požárních nádržích a ve vybetonovaných koupalištích s dostatečnou potravní nabídkou. Obecně preferují velcí čolci hlubší a větší vody než malé druhy čolků. Na jaře (v nižších polohách již od druhé dekády března) se vyskytují ve vodě, kde dochází k páření a kladení vajíček. Dospělí čolci setrvávají ve vodě (tzv. vodní fáze života) přibližně čtyři až pět měsíců (myslí se tím populace nikoli jedinci). Pak vodu opouštějí a žijí na souši pod kameny, padlým dřevem, v mechu a dalších zemních úkrytech, ať již v lese či mimo les. Jejich akční rádius (vzdálenost putování od vody) je cca do 400 m, ale ve výjimečných případech bylo zaznamenáno 900 m a v jednom případě až 1290 m. Z vajíček se zhruba po 1 2 týdnech (záleží na teplotě vody) líhnou larvy, které se živí planktonem, drobnými bezobratlými, zoobentosem atp., a přibližně po třech, čtyřech i více měsících metamorfují. Velké druhy čolků jsou více vázány na vodu než malé. I nedospělé velké čolky nalezneme jak na souši, tak i ve vodě. Část populace zimuje v zemních úkrytech: puklinách skal, sutích, opuštěných norách savců, ve sklepích a podobných úkrytech, zbylá část na dně vodních nádrží zahrabána v bahně a detritu.

5 Optimální vodní těleso vhodné k rozmnožování je bohatě zarostlé vodní makrofytní vegetací a bez rybí obsádky. Ukazuje se, že nejvýznamnější faktor ovlivňující úspěšné rozmnožování čolků velkých je právě přítomnost rybí obsádky. Přítomnost většího podílu vodní makrofytní vegetace není vždy zcela nutná, čolkům např. v umělých nádržích bez ryb stačí k nakladení vajíček i malý podíl vodní vegetace, resp. příbřežní měkké vegetace nakloněné nad vodní hladinu a zasahující do vody. Jako významný negativní faktor pro úspěšné rozmnožování čolků velkých se v současnosti projevuje také vysazování mysliveckých neboli polodivokých kachen. Management v nezarybněných mělkých tůňkách v opuštěných i funkčních lomech, hlinících a pískovnách Při absenci pravidelné údržby těchto lokalit dochází někdy k velmi rychlému růstu vodní vegetace a následnému zazemňování jezírek. Podle zkušeností může taková lokalita zaniknout někdy již během několika let, jindy vydrží bez zásahu i čtvrt století vcelku v dobrém stavu (obecně na oligotrofních lokalitách a ve vyšších polohách). Nutné je individuální posouzení a pravidelná kontrola stupně sukcese specialistou na obojživelníky (v nižších nadmořských výškách cca jednou za tři až čtyři roky, u ostatních lokalit stačí méně často). Obecně ohroženější zarůstáním a zazemněním jsou tůně vybudované v nivách eutrofních potoků či na okraji nížinných rybníků s velkým množstvím volných živin (přibližně do 300 m n. m.). Litorální vegetace zde roste velmi rychle a tůně prakticky zanikají už do 5 let od vytvoření. Prodloužení životnosti takových tůní by bylo dosažitelné např. pravidelnou likvidací litorálního porostu, které by zabránilo pohlcení" tůně rákosinou, porostem orobince či jiných vysokých bylin. Tůňky je optimální udržovat částečně zarostlé ponořenou vegetací a jen částečně zastíněné dřevinami. Napadané listí zhoršuje kyslíkové podmínky (tím eliminuje nebo alespoň potlačuje ryby), je zdrojem organické hmoty jako počátku potravního řetězce pro dospělce (rozvoj bakterií a následně komářích larev jako hlavní potravy čolků) i pro larvy (rozvoj vírníků a planktonu), tvoří dobrý úkryt především pro larvy a zabraňuje rozvinutí vodní makrovegetace (především orobince), která zazemňuje tůňky podstatně rychleji než spadané listí. Pokud vegetace vodní sloupec zcela proroste nebo vrstva listí vystoupí těsně pod hladinu, přestávají být takové tůňky vhodné. Údržbou se rozumí odstraňování přebujelé vodní vegetace či listí, sedimentu a případné prohlubování tůněk nebo vytvoření tůněk nových tam, kde se změnil hydrologický režim. Rovněž je nutno průběžně odstraňovat křovinnou a stromovou vegetaci, která by tůňky příliš zastiňovala. Vhodné je ponechat strom nebo keř u tůňky na její severní straně, kde dřevina nebrání slunečnímu svitu. Tvorba a obnova tůní Pro nastavení optimálních podmínek pro čolky je vhodné vytváření soustavy tůní. Při vytváření soustavy drobných tůní je nejlepší některé zbudovat přistíněné, jiné ponechat plně osluněné, tůňky dlouhodobě monitorovat a podle výsledků, tedy obsazení tůní cílovým druhem, management dále modifikovat. Nelesní biotopy Na lučních porostech v bezprostřední návaznosti na rozmnožovací plochy je vhodné aplikovat ruční kosení nebo extenzivní pastvu. Na kosení vzdálenějších porostů (cca do 150 m) je nutno používat vysoko nastavitelnou lištu (alespoň 10 cm nad povrchem půdy) a nepoužívat bubnové sekačky. Na lučních a polních porostech v dosahu akčního radia druhu je nutné vyloučit užívání biocidů, velice důležité je vyhnout se chemickým postřikům v blízkosti vodotečí, které napájejí EVL. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Při obnově vodních nádrží je také třeba brát zřetel na chráněné vodní a mokřadní druhy rostlin - zajistit jejich další existenci např. neodtěžením veškerého bahna s diasporami. 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Na lokalitě nebyl doposud realizován žádný cílený management související s předmětem ochrany, čolkem velkým. Ještě v roce 2001, kdy bylo území identifikováno jako velmi vhodné pro začlenění do soustavy Natura 2000, zde žila velmi početná a vitální populace tohoto druhu. Během posledních cca 8 let zde ale došlo k

6 rapidnímu poklesu početnosti jeho populace (tuto skutečnost je ale ještě třeba potvrdit dlouhodobějším průzkumem mohlo se jednat pouze o výkyv v počtu rozmnožujících se jedinců). Lesnictví Území pokrývají zhruba z 90 % lesní porosty. Využití jednotlivých ploch je na území EVL dlouhodobě stabilní. V minulých stoletích nebylo území nikdy z podstatné části odlesněno. Výrazná změna nastala pouze ve většině potočních niv; na místech, kde se dnes nacházejí olšiny, se v minulosti (ještě v polovině 19. století) vyskytovaly vlhké louky. Z hlediska zachovalosti lesních porostů je území velice heterogenní. Téměř celou východní část EVL pokrývají jehličnaté kulticenózy s převahou smrku, kde jsou listnaté stromy pouze přimíšeny. Výjimkou v této východní polovině EVL je vrch s lomem na okraji Voznice v nejvýchodnějším cípu území (s poměrně zachovalými dubohabřinami), menší komplex zakrslých doubrav při silnici v prostoru mezi Bekovkou a Kodetkou a údolí potoka tvořící severní hranici EVL (zachovalé olšiny). Takřka celá západní polovina území je naopak tvořena porosty přírodě blízké dřevinné skladby (doubravy, dubohabřiny, fragmentárně bučiny), avšak s do značné míry degradovaným a ochuzeným bylinným patrem, což je podmíněno vysokým početním stavem chované zvěře. Lze konstatovat, že na podstatné části obory Aglaia, která tvoří jen část stejnojmenné EVL a která pokračuje dále severozápadním směrem, se v dlouhodobém horizontu hospodařilo příznivě z hlediska ochrany přírody. Velmi pozitivní je především udržení vysokého podílu původních listnatých dřevin (z mysliveckého hlediska je vysloveně žádoucí mít v oboře vysoký podíl listnáčů, především dubu, za účelem zvýšení úživnosti). Hranice obory se v průběhu dlouhé doby různě měnila, zdá se však, že nejzachovalejší lesní porosty se nacházejí právě v místech, kde má obora nejdelší kontinuitu (tj. vrch Obora 452 m n. m. a jeho okolí). V lesích se vyskytuje relativně dost mrtvého dřeva, kde mohou obojživelníci nacházet úkryty. Z ochranářského hlediska pozoruhodné jsou také dosud zachované zakrslé dubové pařeziny na východním okraji území. Příčinou vývoje těchto specifických porostů jsou lokální abiotické podmínky (velmi mělké půdy) a nepochybně také historické faktory, neboť tudy procházela (a stále, byť v jiné podobě prochází) velmi významná komunikace, což mělo za následek různorodé narušování porostů (ze staršího období je např. zmiňováno klučení porostů v pásu podél Zlaté stezky z bezpečnostních důvodů). Zakrslé doubravy (pařeziny nebo nepravé kmenoviny) jsou často přestárlé, což se negativně projevuje na jejich fyziologickém zdraví. Tyto prosychající, nemocné porosty je pak tendence převádět na bory (výsadba borovice, nebo směsi borovice a dubu), což je z hlediska ochrany přírody krajně nežádoucí. Současný způsob hospodaření v lesích nepředstavuje pro předmět ochrany významný negativní faktor. Luční porosty Luční porosty se v území EVL vyskytují na ploše cca 40 ha, jsou kosené a zároveň přepásané zvěří. Intentivní vypásání trávy v okolí tůní je pro čolka velkého negativním faktorem, neboť zde jedinci nenacházejí dostatek možností k úkrytu před predátory. Myslivost Území Dobříšska je historicky úzce spjato s myslivostí. Oborní chov zvěře je na Dobříšsku doložen zmínkou v urbáři z r a je pravděpodobné, že již tehdy se jednalo (krom jiných ploch) o území dnešní EVL. Největšího rozsahu doznalo obornictví v polovině 19. století tehdy jako obora sloužilo i celé území EVL. Obora Aglaia byla v dnešní podobě vybudována v letech za účelem chovu jelence virginského (běloocasého) (Odocoileus virginianus), dnes je zde chován i daněk skvrnitý (Dama dama), jelen evropský (Cervus elaphus) a v menší míře i prase divoké (Sus scrofa). Využití rozsáhlého území primárně pro účely myslivosti mělo zásadní pozitivní vliv na formování zdejší krajiny. Díky zohledňování příznivé úživnosti honitby se zde zachovaly rozsáhlé listnaté porosty přírodě blízké dřevinné skladby. V souvislosti s myslivostí byly také stavěny malé lesní rybníčky a vytvářeny tůně sloužící jako napajedla pro zvěř. V současnosti se další napajedla již nestaví, tůně se postupně zazemňují. Problematický v oboře je však vysoký stav zvěře, především divokých prasat, který se v posledních několika málo letech ještě výrazně zvýšil. V důsledku toho se v oboře projevují potíže s přirozenou obnovou porostů. Dalším důsledkem přezvěření je velmi výrazná redukce bylinného patra, což se v konečném důsledku může velmi negativně projevit i na populacích čolků (nedostatek úkrytů, změna mikroklimatických poměrů,...).

7 Predační tlak na obojživelníky ze strany divokých prasat může být pravděpodobně sám o sobě důležitým negativním faktorem. Jeho význam však může teoreticky významně vzrůstat v kombinaci s výše uvedenými jevy (vysychání nádrží = snadný přístup do litorálních zón; spásání vegetace = snadnější přístup k živočichům, ukrývajícím se v těchto biotopech). Negativní vliv vysoké intenzity pastvy zvěře je sice mírně spekulativní, ale díky intenzivnímu vypásání většiny plochy EVL, a to jak místních lučních porostů, tak i lesního bylinného podrostu, popř. zmlazujících dřevin, může docházet ke snižování atraktivity těchto stanovišť pro obojživelníky (přílišná expozice slunečnímu záření, vysychání, nižší úkrytová kapacita biotopu = zvýšení predačního tlaku, atd.). Mohlo by se teoreticky jednat o jednu z příčin poklesu početnosti populace čolka velkého. Vodní plochy V rámci EVL existuje aktuálně celkem 22 vodních ploch velmi odlišného charakteru, od drobných tůní až po menší rybníky, které jsou naprosto klíčové pro další existenci a prosperitu hlavního předmětu ochrany - čolka velkého. Jedná se o stávající, popř. potenciální reprodukční plochy. Rybníky jsou vyznačeny jako segm. 4, 7, 8, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 25. Zvláštní postavení mezi vodními plochami má pouze rybník č. 25, který je z pohledu předmětu ochrany zcela neatraktivní, neboť zde není dobře vyvinut litorál, není přítomna žádná submerzní vegetace, břehy jsou strmé, voda je silně zakalená, probíhá zde chov kaprů a kachen. Vodní plochy vznikly primárně kvůli chovu zvěře coby napajedla, pravděpodobně se zde nikdy intenzivně nehospodařilo. Některé z vodních ploch jsou obsazeny nevhodnou rybí obsádkou z hlediska předmětu ochrany - například v případě bývalého lomu u obce Voznice lze s jistotou za příčinu úbytku čolků označit vysazení ryb kaprů obecných a především karase stříbřitého, který se zde následně přemnožil. Výskyt ryb byl v rámci průzkumů v r zaznamenán v segm. 1, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 25, 26. Nejčastěji se zde vyskytoval karas obecný (segm. 12, 13, 14, 15, 26), dále pak karas stříbřitý (segm. 5), kapr obecný (4, 5, 25), střevlička východní (10), slunka obecná (4), lín obecný (7). Zatímco výskyt některých druhů (karas obecný, slunka obecná) nelze považovat za vysloveně negativní, protože předmět ochrany přímo neohrožují, v případě některých dalších druhů (karas stříbřitý, střevlička východní, kapr obecný) je situace zcela opačná. Jejich přítomnost ve vodních plochách může významně omezovat až zcela eliminovat obojživelníky, resp. čolka velkého - predací, devastací biotopu, konkurencí. Část vodních ploch v rámci EVL zřejmě pravidelně vysychá, popř. alespoň během roku výrazně kolísá jejich hladina. Občasné vysychání vodních ploch lze považovat za přirozený jev, který populacím obojživelníků sám o sobě prakticky neškodí (reprodukční stanoviště zde zcela nevysychají opakovaně). Problematickým se však stává u vodních ploch s výskytem ryb, kde se larvy obojživelníků po ústupu ze zarostlých příbřežních zón v důsledku absence úkrytů stávají pro rybí obsádku snadnou kořistí a dochází tak k jejich úplné eliminaci. Konkrétně v roce 2009 byl tento jev pozorován u třetiny vodních ploch. Dalším negativním průvodním jevem vysychání nádrží je urychlování procesu jejich zarůstání např. orobincem, čímž je často zahájen proces jejich zániku v důsledku zazemnění. Řada vodních ploch je nadměrně zastíněna. Na drobné rybníčky nebyly zpracovávány ani manipulační řády.

8 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 7 - Brdská vrchovina, 10 - Středočeská pahorkatina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Colloredo Dobříš, kód LHC Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 468,29 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: LS Dobříš (vlastník Kristina Colloredo - Mansfeldová) Nižší organizační jednotka:

9 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Péče o vodní plochy Pro nápravu stávajícího nevyhovujícího stavu lokality z pohledu hlavního předmětu ochrany je třeba realizovat soubor opatření, zajišťujících dostatečný potenciál území v nabídce vhodných reprodukčních ploch. - V rámci EVL je třeba zcela eliminovat nepůvodní invazní druhy ryb - karase stříbřitého a střevličku východní. Možný způsob u vypustitelných ploch (rybníků) je postupné letnění nádrží (vždy je třeba začít od nejvýše položené nádrže a postupovat směrem po proudu toku). Kromě invazních druhů ryb je také nutné (s výjimkou segm. 25) eliminovat kapra obecného, který je nežádoucí kvůli devastaci biotopu předmětu ochrany. - V rámci celé EVL by měl být vyloučen chov jakýchkoliv dravých ryb, jako je např. okoun říční, pstruh, siven, candát, štika a další (výjimku tvoří pouze rybník - segm. 25, kam lze přidat jednotlivé jedince štiky, popř. candáta nebo pstruha duhového - podmínkou je ovšem zabránit možnosti úniku ryb do ostatních nádrží). - V rybnících (kromě segm. 25) je vhodné provést eliminaci rybí obsádky a rybníky udržovat v ideálním případě zcela bez ryb. Maximálně lze uvažovat o vysazení omezeného počtu lína obecného, karase obecného a slunky obecné, protože přímo neohrožují předmět ochrany. Při jejich extenzivním chovu je třeba dbát na zachování průhlednosti vody (optimálně do hloubky 50 cm), dále by měla být zachována přítomnost hrubého a středního zooplanktonu a neměly by být ohroženy litorální porosty. - V rámci celé EVL (s výjimkou nádrže - segm. 25) by měl být vyloučen chov nepůvodních býložravých druhů (např. amur). - U nevypustitelných ploch (tůní) je třeba eliminovat rybí obsádku (pokud je přítomna) a tůně ponechat nadále zcela bez ryb; ryby do nich v žádném případě nevysazovat. V případě, že se zde vyskytují např. slunky nebo karas obecný, lze tento stav zatím ponechat, protože předmět ochrany přímo neohrožují. - Z vodních ploch není vhodné odčerpávat vodu např. na zavlažování. - Na některých nádržích je třeba opravit stávající výpustní zařízení a dále instalovat zařízení zabraňující úniku ryb do toku. Segment 25 je v uvedené péči o nádrže vyčleněn, protože jde o plochu (rybník) z pohledu předmětu ochrany zcela neatraktivní. Není zde dobře vyvinut litorál, není přítomná žádná submerzní vegetace, břehy jsou strmé, voda je silně zakalená, probíhá zde chov kaprů a kachen. Pokud bude dodržena podmínka instalace zařízení zabraňujícího úniku ryb do dalších vodních ploch, lze vzhledem k nabídce vhodnějších ploch pro předmět ochrany tento rybník ponechat jako nádrž sloužící k chovu a lovu ryb. V jarních měsících, tzn. v době rozmnožování čolka velkého, by měla být vodní hladina udržována na stálém stavu, jakoukoliv manipulaci s ní je nutné vyloučit. Obnova a tvorba tůní V rámci EVL je třeba obnovit (odbahnit, popř. zvětšit) několik tůní (prioritně segm. 3 a 6). Z tůní je třeba odstranit většinu porostů submerzních i emergentních rostlin a mírně (o cca 30 cm) je prohloubit (odstranění sedimentu). Akci lze realizovat až po metamorfóze larev obojživelníků a před zahájením jejich zimování (cca konec září polovina října). Tůně musejí mít alespoň v části obvodu velmi pozvolné klesání dna, a plynulý přechod na souš. Veškerý vytěžený materiál musí být odvezen mimo lokalitu. Do tůní nesmějí být po jejich obnově nasazovány žádné ryby. Odbahňování tůní je vhodné v případě potřeby opakovat po několika letech dle aktuální situace. Odbahnění bude potřeba postupně provést u všech tůní Při obnově vodních nádrží je také třeba brát zřetel na chráněné vodní a mokřadní druhy rostlin - zajistit jejich další existenci např. neodtěžením veškerého bahna s diasporami. Na vhodných místech v rámci EVL doporučujeme zbudovat menší prosluněné zemní tůně neumožňující přežívání ryb. Jde o podmáčená a dobře osluněná místa v ploše EVL. Tůně budou mít hloubku do 1 m, pozvolné klesání dna i břehů = plynulý přechod na souš, budou bez přítomnosti ryb. Jako vhodná místa k jejich umístění se jeví např. stružky v segm. 22 nebo podmáčené plochy v segm. 23 a 24. Vzhledem k tomu, že se jedná o budování nových tůní, není třeba dodržovat žádná termínová omezení (resp. pokud nebude ohroženo zimoviště, lze tůně budovat i v zimním období). Veškerý vytěžený materiál je optimální odvézt mimo plochu EVL nepřípustné je jeho ukládání např. ve formě valů v okolí tůně. V případě umístění vytěženého materiálu v

10 rámci EVL se musí jednat o dostatečně vzdálenou plochu od tůně, která se bude nacházet zcela mimo dosah ovlivnění spodní vodou. V žádném případě tedy nesmí být materiál deponován na místech jako jsou nivy, mělké oglejené deprese, vlhké části svahů apod. Rámcové zásady pro tvorbu tůní jsou uvedeny v příručce Just et al. (2003). Je žádoucí provést redukci dřevin v blízkosti nádrží, které způsobují jejich zastínění, a následně udržovat tento stav. Odstranění dřevin rostoucích mimo les je třeba provést mimo vegetační sezónu (termín do 31.3.). Na řezné rány aplikovat štětcem arboricid (Roundup). Velmi obezřetně je přitom třeba si počínat v okolí vodních ploch a mokřadů, tak aby byla vyloučena kontaminace prostředí. V následující sezóně je nezbytné odstranit výmladky a dle potřeby opět aplikovat Roundup. Silnější staré kmeny a větve je žádoucí ponechat na místě. V EVL je žádoucí provádět každoroční monitoring všech vodních ploch za účelem kontroly způsobu obhospodařování, dodržování stanovených podmínek a zjišťování aktuálního stavu populace čolka velkého (početnost, reprodukce). Na základě tohoto monitoringu bude v případě potřeby následně upravován způsob obhospodařování nádrží, a to buďto okamžitě (odlov ryb na vodě, v případě některých nádrží a tůní úplná eliminace rybí obsádky) nebo v dalším hospodářském cyklu (změna velikosti obsádek a jejich druhového i věkového složení v následujícím roce, jejich úplné vyloučení, úprava manipulace s vodou atd.). Péče o lesy Z hlediska předmětu ochrany je významným faktorem v lesích silná redukce bylinného patra. Tím se snižuje množství úkrytů pro obojživelníky i celková atraktivita prostředí pro drobné živočichy, což může být jednou z příčin úbytku čolka velkého. Porosty s přirozenou dřevinnou skladbou je třeba zachovat (nepřevádět na jinou druhovou skladbu) a je potřeba v nich podporovat přirozené zmlazení - budovat oplocenky, a to v mnohem vyšší míře než dosud. Určitou kompenzací za vysoké stavy zvěře může být ponechávání padlých kmenů a velkých větví na zemi. Čím vyšší stavy zvěře budou v oboře udržovány, tím větší podíl mrtvého (především ležícího) dřeva je nutné v lese ponechávat. Blízké okolí některých vodních ploch je nutné prosvětlit a průběžně (v intervalu cca 5 let) odstraňovat náletové dřeviny. Péče o luční porosty Luční porosty je potřeba obhospodařovat s ohledem na obojživelníky. Louky nelze válcovat a je zcela nepřípustné, aby byly tyto porosty v rámci EVL rozorávány. Plochu stávajících políček pro zvěř je přitom možné zachovat. Stejně tak je vyloučená aplikace jakýchkoliv chemických syntetických látek (pesticidy, syntetická hnojiva,...) v rámci EVL. Díky velmi vysokým stavům zvěře v oboře jsou porosty po většinu roku výrazně krátkostébelné, což může být jednou z podstatných příčin úbytku zájmového druhu. Pokud by ostatní opatření (týkající se především vodních ploch) nepřinesla v dohledné době (5 let) zvýšení početního stavu čolka velkého, bude nezbytné přistoupit ke snížení početních stavů chované zvěře (alternativou by bylo pouze zamezení přístupu zvěře na vybraná stanoviště). Louky by měly být koseny 1x ročně, případně mohou být koseny i 2x ročně, ideálně mozaikovitým způsobem, v závislosti na početních stavech zvěře, intenzitě pastvy na konkrétním místě a s ohledem na průběh počasí v daném roce. Kosení všech luk lze provádět běžnou mechanizací. S ohledem na obojživelníky je třeba dbát na následující podmínky: pokud možno nekosit v období metamorfózy larev obojživelníků, která probíhá cca od června do srpna první seč je vhodné provést v druhé půli května, druhou pak na přelomu srpna a září. U jednosečných porostů je třeba preferovat především pozdní termíny (cca od konce srpna). Seč je třeba provádět v sušších obdobích, kdy je v porostech minimum obojživelníků (nikoliv po dešti nebo při něm). Z hlediska denní doby je ideální sekat po oschnutí, popř. před vytvořením rosy nejlépe v časně odpoledních hodinách. Při kosení ponechávat vyšší strniště ve výšce cm. Seč by neměla proběhnout na všech lučních porostech naráz. Nezbytné je sklizení a odvezení veškeré pokosené biomasy. Mulčování je krajně nežádoucí. Louky není vhodné hnojit ani aplikovat syntetické agrochemikálie. Myslivost

11 Naprosto zásadním vlivem, který je zodpovědný za kvalitu biotopů a patrně i za početní stav předmětu ochrany, je oborní chov zvěře. Pokud dojde po aplikaci navrhovaných opatření týkajících se vodních ploch k nárůstu populace čolka velkého, lze v podstatě zachovat současné početní stavy zvěře, v opačném případě je třeba přijmout opatření ve vztahu k ochraně terestrických stanovišť (omezení stavu zvěře nebo zamezení v přístupu na vybrané plochy). Každopádně je však třeba na lokalitě výrazně zredukovat stavy divokých prasat. Chov kachen - kachny není vhodné vypouštět na jiné rybníky (jinak než na segm. 25) a přikrmovat je zde. 3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Jiné opatření Jiné Popis opatření Redukce stavu divokých prasat. Podle potřeby je vhodné snižování stavu populace divokých prasat opakovat. Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management V dobách lovu prasat: celoročně pro mladé jedince, pro 3 leté a starší jedince Číslo zákresu managementového opatření 16, 17, 18, 19, 20, 21 Kosení těžkou mechanizací Kosení Popis opatření Louky je vhodné kosit jednou ročně, případně mohou být koseny i 2x ročně v závislosti na početních stavech zvěře, intenzitě pastvy na konkrétním místě a s ohledem na průběh počasí v daném roce. U jednosečných porostů je pak třeba preferovat pozdní termíny seče - cca od konce srpna. Z hlediska denní doby je ideální sekat po oschnutí, popř. před vytvořením rosy - nejlépe v časně odpoledních hodinách. Porosty není vhodné kosit za deště, ale za slunného počasí. Při kosení se doporučuje ponechat vyšší "strniště" ve výšce cm. Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management První seč ; druhá seč Číslo zákresu managementového opatření 3, 6, 12, 13 Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště Popis opatření Odbahnění tůní v EVL. Realizace po metamorfóze larev obojživelníků a před zahájením jejich zimování.

12 Vhodný interval 1 x za 5 let Kalendář pro management Opakování tohoto opatření po 5 letech je třeba brát pouze jako orientační, vždy se vychází z konkrétního stavu konkrétní tůně, zda je anebo není potřeba ji odbahnit. Uvedené tůně je třeba odbahnit aktuálně, výhledově se situace může týkat i dalších. Číslo zákresu managementového opatření 1, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 25, 26 Likvidace invazních druhů ryb na vodních plochách pro udržení žádoucí druhové skladby nebo prostorové struktury chráněných ekosystémů nebo stanovišť ZCHD (výlov a likvidace) Péče o vodní plochu Popis opatření Eliminace nežádoucích rybích obsádek ve vodních plochách. V případě potřeby je vhodné opatření opakovat. Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management Týká se všech vodních ploch v případě zjištěného výskytu ryb. Číslo zákresu managementového opatření 2, 6, 7, 8, 11, 14, 26 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Popis opatření Odstranění náletu v okolí tůní. V segm. 2, 7, 8, 14, 26 odstranit cca 30 % dřevin, především keřů. V segm. 6 odstranit % dřevin z okolí tůně. V segm. 11 zredukovat nálet na 50%. Podle potřeby je vhodné výřez náletu opakovat v intervalech cca 1-5 let. Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření 22, 23, 24 Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště Popis opatření Tvorba nových tůní v rámci EVL. Do budoucna bude potřeba zajistit péči i o tyto nové tůně (odbahňování, prosvětlování jejich okolí). Kalendář pro management celoročně Do budoucna bude potřeba zajistit péči i o tyto nové tůně (prosvětlování jejich okolí, odbahňování) Číslo zákresu managementového opatření 8, 9, 10, 14, 15 Obnova, rekonstrukce nebo výstavba technických objektů Péče o vodní plochu Popis opatření Oprava výpustních zařízení nádrží v EVL. Kalendář pro management Číslo zákresu managementového opatření 25 Obnova, rekonstrukce nebo výstavba technických objektů Péče o vodní plochu Popis opatření Osazení nádrže zařízením znemožňujícím únik ryb do odtoku. Kalendář pro management

13 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady FISCHER, D.; KARLÍK, P. (2010). Plán péče pro přírodní památku Aglaia. 44 s. Manuskript. JUST, T.; ŠÁMAL, V.; DUŠEK, M. et al. (2003). Revitalizace vodního prostředí. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. 144 s. ISBN MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Linda Trunečková praha@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR C1 C3 ES EVL LHC LHO LHP LS OP ZCHÚ SDO ÚSOP ZCHD ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR kriticky ohrožený druh ohrožený druh Evropský seznam Evropsky významná lokalita lesní hospodářský celek lesní hospodářská osnova lesní hospodářský plán lesní správa ochranné pásmo zvláště chráněného území Souhrn doporučených opatření Ústřední seznam ochrany přírody zvláště chráněný druh zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

14 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Aglaia_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ _Aglaia_Koseni.pdf CZ _Aglaia_Pece_o_mokrady_a_raseliniste.pdf CZ _Aglaia_Pece_o_vodni_plochu.pdf CZ _Aglaia_Vyrez_naletu.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU