FEDERALNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981 IV. volební období

Transkript

1 FEDERALNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981 IV. volební období 6 Z á s a d y zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti /schválené vládou Československé socialistické republiky dne 18. března 1981/

2

3 Zásady zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti I V z n i k a z m ě n y s l u ž e b n í h o p o m ě r u služební k á z e ň 1. Vznik služebního poměru / 4 odst. 3/ Zásada: Doplnit úpravu vzniku služebního poměru takto: Nemůže-li příslušník nastoupit službu v den, který je stanoven v rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru, proto, že na tento den připadl nepřetržitý odpočinek v týdnu nebo svátek, považuje se podmínka nástupu služby ve stanovený den za splněnou, nastoupí-li příslušník službu v nejblíže následující den služby. Dosavadní stav; Podle 4 odst. 3 vzniká služební poměr dnem, který je stanoven v rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru jako den nástupu služby, nastoupí-li ji uchazeč v tento den.

4 - 2 - Odůvodnění: K přijetí uchazeče do služebního poměru dochází zpravidla k prvnímu dni kalendářního měsíce. Jestliže na tento den připadne svátek nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu, kterým je pro většinu pracovišt sobota a neděle, je problém v tom, jak zajistit, aby uchazeč mohl v určený den nastoupit do služby. Stanovit v rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru jiný než první den v měsíci by nebylo výhodné např. pro počítání zkušební doby, doby výsluhy let v hodnosti a pro některé nároky podmíněné délkou trvání služebního poměru. Navrhované doplnění 4 odst. 3, které je v zájmu jak Sboru národní bezpečnosti, tak uchazečů o přijetí do služebního poměru, dosavadní problém odstraní. Nastoupí-li tedy příslušník službu v nejblíže následující den služby /tj. v nejblíže následující pracovní den/ po nepřetržitém odpočinku v týdnu nebo po svátku, bude se za den vzniku služebního poměru považovat první den v měsíci stanovený v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru jako den nástupu služby. 2. Zkušební doba 6 odst. l/ Zásada; Zvýšit horní hranici zkušební doby 2-3 měsíců na 24 měsíce. Dosavadní stav: Podle 6 odst. l se příslušníku při přijetí do služebního poměru určí zkušební doba, která činí podle druhu služby a kvalifikace příslušníka nejméně tři měsíce a nejvýše 18 mě-

5 - 3 - síců. Zásady pro určení délky zkušební doby stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky; v těchto zásadách může též stanovit, kdy lze výjimečně zkušební dobu prominout. Odůvodnění: Dosavadní zákonná úprava zkušební doby vyhovuje s výjimkou případu, kdy příslušníci se základním vzděláním jsou po přijetí do služebního poměru vysláni ke studiu na praporčické školy pro nematuranty. Studium na praporčické škole pro nematuranty trvá 18 měsíců, tj. stejně jako zákonem stanovená horní hranice zkušební doby. V tomto případě tedy příslušník nejdříve skončí zkušební dobu a poté studium na praporčické škole. To vede někdy k řadě problémů, které lze vyřešit navrhovanou změnou horní hranice zkušební doby. 3. Služební stejnokroj / 7/ Zásada: Doplnit ustanovení o služebním stejnokroji takto: Za podmínek stanovených ministrem vnitra Československé socialistické republiky mohou při slavnostních příležitostech nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením ti, kteří byli ze služebního poměru uvolněni podle 99 nebo propuštěni z důvodů uvedených v 1OO odst. l písm. b/ nebo c/ a jsou poživateli invalidního nebo starobního důchodu ze sociálního zabezpečení příslušníků. O tom, kdo je oprávněn nosit takový služební stejnokroj, rozhodují v oborech své působnosti ministři vnitra. Osoby oprávněné nosit tento služební stejnokroj nemají práva ani povinnosti příslušníků.

6 - 4 - Dosavadní stav; Možnost nosit služební stejnokroj při uvedených příležitostech po skončení služebního poměru zákon dosud neupravuje. Odůvodnění: Vzhledem k tomu, že na rozdíl od československé lidové armády nemá Sbor národní bezpečnosti zálohy, nemají příslušníci po skončení služebního poměru žádný právní vztah k bezpečnostnímu aparátu. Přitom však řada z nich, zejména ti, kteří jsou ze služebního poměru uvolňováni nebo propouštěni po dlouholeté službě v důsledku vzniku nároku na starobní nebo invalidní důchod, si plně zachovávají svůj vztah k povolání příslušníka. Navrhovanou úpravou bude ministrům vnitra československé socialistické republiky, české socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky umožněno povolit propuštěným nebo uvolněným příslušníkům, kteří se zvlášť zasloužili o budování socialistického bezpečnostního aparátu, nošení služebního stejnokroje s označením hodnosti dosažené ve služebním poměru příslušníka, a to při určitých slavnostních příležitostech. V prováděcím předpise vydaném ministrem vnitra československé socialistické republiky budou přesně stanoveny případy, ve kterých mohou tyto osoby, jimž bylo povoleno nosit služební stejnokroj, tohoto oprávnění využívat /např. při příležitosti státního svátku a významných dnů československé socialistické republiky. Dne Sboru národní bezpečnosti, vojenských přehlídek, slavností, při významných rodinných událostech/, povinnosti spojené s oprávněním nosit služební stejnokroj /zejména povinnost dodržovat příslušná ustanovení "Stejnokrojového předpisu Sboru národní bezpečnosti"/ a podmínky, za kterých lze toto oprávnění zrušit. Navrhovaná úprava vyžaduje doplnění vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 12/1979 Sb., o prokazování příslušnosti ke Sboru národní bezpečnosti a oprávnění k plnění jeho úko-

7 - 5 - lů neboť podle l odst. l písm. a/ této vyhlášky prokazují příslušníci příslušnost ke Sboru národní bezpečnosti mimo jiné stejnokrojem příslušníka. Protože jde o osoby, které již nejsou příslušníky Sboru národní bezpečnosti, je nutno citovanou vyhlášku doplnit v tom smyslu, že stejnokroj těchto osob, opatřený odlišujícím označením, není průkazem příslušnosti ke Sboru národní bezpečnosti. Veřejnosti tak bude známo, že nejde o příslušníky Sboru národní bezpečnosti, kteří by jinak byli povinni zakročit mimo službu v případech stanovených nařízením ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 15/ 1974, vydaným k provedení 16 odst. 3 a 4 zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti. 4. Podmínky pro jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do hodnosti podporučíka / 11 písm. b/ / Zásada: Změnit podmínku dvou let, po kterou musí být úspěšně vykonávána funkce, pro niž je stanovena důstojnická hodnost, stanovením nejvyšší hranice tří let výkonu funkce konkrétní délku určovat diferencovaně v rozsahu odpovídajícím druhu služby a kvalifikaci příslušníka podle zásad stanovených ministrem vnitra Československé socialistické republiky. Stanovit další podmínku - splnění kvalifikačních předpokladů pro hodnost podporučíka; kvalifikační předpoklady stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky. Dosavadní stav: Podle 11 písm. b/ má příslušník v praporčické hodnosti nárok na jmenování do hodnosti podporučíka, jestliže po dobu dvou let úspěšně vykonává funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost, a dosáhl úplného středního vzdělání.

8 - 6 - Odůvodnění: Zkušenosti z uplatňování 11 písm. b/ potvrzují, že stanovený požadavek úplného středního vzdělání pro jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do hodnosti podporučíka je naprosto správný a plně odůvodněný. Současně se však ukazuje, že dosud stanovené podmínky pro jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do hodnosti podporučíka vzhledem k zvyšujícím se nárokům již dostatečně nevyjadřují význam důstojnické hodnosti a plně neumožňují regulovat složení důstojnického sboru, Při doplňování důstojnického sboru je třeba důsledně posuzovat celkové předpoklady příslušníka v praporčické hodnosti stát se důstojníkem, zejména z hlediska jeho politického profilu, dosaženého stupně odborného a všeobecného vzdělání, praktických zkušeností z výkonu služby, morálních vlastností a osobních schopností. Proto se navrhuje doplnit dosavadní dvě podmínky další podmínkou - splnění kvalifikačních předpokladů pro hodnost podporučíka. Jako kvalifikační předpoklad bude v prováděcím předpise stanoveno především úspěšné absolvování důstojnické Školy nebo vykonání důstojnické zkoušky. Navrhovaná změna dosavadní podmínky, kterou je požadavek úspěšné vykonávat po dobu dvou let funkci, pro niž je stanovena důstojnická hodnost, je rovněž odůvodněna dosavadními zkušenostmi. Vyplývá z nich, že na jedné straně je pro některé případy doba dvou let krátká a na druhé straně takto striktně stanovená podmínka působí problémy v případech, kdy důstojnickou školu absolvuje příslušník, který předtím vykonával funkci, pro niž je stanovena praporčická hodnost. Proto se navrhuje stanovit dobu až tří let výkonu funkce. V prováděcím předpise budou stanoveny zásady, podle nichž bude doba, po kterou musí příslušník úspěšně vykonávat funkci, určena diferencovaně v rozsahu odpovídajícím druhu služby a kvalifikaci příslušníka.

9 Služební hodnocení / 15 odst. 3/ Zásada; Tříletý termín pro provádění služebního hodnocení prodloužit na pět let. Dosavadní stav; Podle 15 odst. 3 služební hodnocení provádějí náčelníci a velitelé v průběhu zkušební doby a před jejím skončením, v ostatních případech nejméně jednou za tři roky. Odůvodnění: Navrhovanou změnou 15 odst. 3 se realizuje jeden z úkolů vyplývajících z usnesení předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 2. prosince 1977, kterým byly schváleny změny v dalším postupu při provádění komplexního hodnocení. Tato úprava mimo jiné předpokládá provádět služební hodnocení jednou za pět let. 6. Odměny / 26 odst. l/ Zásada: Rozšířit druhy odměn o další odměnu - mimořádné jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do důstojnické hodnosti. U- dělení této odměny vázat na podmínku, že příslušník vykonává funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost.

10 8 Dosavadní stav: Odměnami podle 26 odst. l, které lze příslušníku udělit za záslužný čin nebo příkladné plnění služebních povinností, jsou: písemná pochvala, peněžitý nebo jiný dar, udělení čestného odznaku, mimořádné povýšení do vyšší hodnosti. Odůvodnění; Zákon v souladu s předchozí právní úpravou přísně rozlišuje mezi jmenováním do hodnosti a povýšením do hodnosti. Jmenováním rozumí první udělení hodnosti, bez ohledu na její stupen, při přijetí příslušníka do služebního poměru a první udolaní hodnosti při jeho přechodu do vyšší skupiny hodností. Povýšením naproti tomu rozumí další udělení hodnosti /vyšší hodnosti/ v téže skupině hodností. Jde o tyto skupiny hodností: praporčické, důstojnické, generálské. Dosavadní úprava tedy neumožňuje udělit odměnu - mimořádné jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do důstojnické hodnosti. Důvodem pro navrhované rozšíření odměn je zejména skutečnost, že ve Sboru národní bezpečnosti vykonávají službu věkově starší příslušníci v praporčických hodnostech, kteří se intenzívně podíleli na výstavbě bezpečnostního aparátu a svou dlouholetou příkladnou politickou a služební činností prokázali oddanost a věrnost Sboru národní bezpečnosti. Tito příslušníci však nemohou dosáhnout důstojnické hodnosti stanovené pro funkci, kterou vykonávají, protože nesplňují podmínku dosažení úplného středního vzdělání a pro svůj věk nemají už předpoklad pro studium. Zavedením navrhovaného druhu odměny bude možno v individuálních a zvlášť, odůvodněných případech o- cenit jejich dlouholeté příkladné plnění služebních povinností a záslužnou politickou činnost a odměnit je mimořádným jmenováním do důstojnické hodnosti. Zpravidla půjde o jmenování do první důstojnické hodnosti, t. j. do hodnosti podporučíka.

11 - 9 - Krčmě toho se v praxi vyskytují případy, že příslušník v praporčické hodnosti vykoná, mnohdy i s nasazením vlastního života, mimořádně záslužný čin /např. dopadne zvlášť nebezpečného pachatele apod. /; udělení odměny - mimořádné povýšení do vyšší hodnosti /praporčické/ by v daném případě nebylo úměrné záslužnému činu, který příslušník vykonal, popřípadě by mu tato odměna nemohla být vůbec udělena, jestliže již nejvyšší praporčické hodnosti dosáhl. Možnost udělení navrhované odměny bude vázána na podmínku, že příslušník vykonává funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost. Navrhovaná odměna bude udělována příslušníkům výhradně ministry vnitra. II Péče o p ř í s l u š n í k y 7. Zvyšování kvalifikace příslušníků / 61/ a/ Zásada: Rozšířit možnost uzavírání dohod, jimiž se Sbor národní bezpečnosti zavazuje umožnit příslušníku získání nebo zvýšení kvalifikace a příslušník se zavazuje setrvat po skončení studia po určitou dobu ve služebním poměru nebo uhradit Sboru

12 národní bezpečnosti náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace nebo jejich část, o případy, kdy se příslušníku umožňuje získání nebo zvýšení kvalifikace studiem při výkonu služby. Dosavadní stav: Podle 61 odst. l lze uzavřít dohodu jen v případě, kdy se příslušníku umožňuje získání nebo zvýšení kvalifikace v denním studiu. Odůvodnění; Ze zkušeností z uplatňování 61 vyplývá, že s ohledem na značný rozsah poskytovaného studijního volna i na zvyšující se počet příslušníků studujících při výkonu služby by bylo žádoucí uzavírat dohody též v případě studia při výkonu služby /k 31. prosinci 1979 z celkového počtu studujících příslušníku studovalo téměř 66, 7 % příslušníků při výkonu služby/. Proto se navrhuje rozšířit možnost uzavírání dohod i na tyto případy. b/ Zásada: Změnit podmínku, že příslušník se zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru alespoň po trojnásobek doby strávené studiem, na závazek setrvat ve služebním poměru po určitou dobu. Zásady pro určení doby závazku stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky.

13 Dosavadní stav; Podle 61 odst. l se příslušník dohodou zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru alespoň po trojnásobek doby strávené studiem nebo uhradit náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace nebo jejich část. Odůvodnění: Zkušenosti ukazují, že se zřetelem k různým formám studia i stupňům poskytovaného vzdělání by bylo účelné, aby v zákoně nebyla stanovena ani minimální doba závazku příslušníka setrvat po skončení studia ve služebním poměru. Zásady pro určení doby závazku budou stanoveny v prováděcím předpise, a to diferencovaně podle formy studia, stupně poskytovaného vzdělání apod. Celková doba, po kterou se příslušník zaváže setrvat ve služebním poměru po skončení studia, bude obsažena v dohodě uzavírané podle 61 odst. 2. Tímto způsobem bude také pružněji reagováno na potřeby Sboru národní bezpečnosti. c/ Zásada; Umožnit, aby se Sbor národní bezpečnosti mohl s příslušníkem také dohodnout, že příslušník mu uhradí i náklady, které do skončení služebního poměru vynaložil k získání nebo zvýšení jeho kvalifikace, jestliže příslušník požádá o uvolnění ze služebního poměru podle 99 nebo jestliže jeho služební poměr skončí odnětím nebo ztrátou hodnosti anebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v 100 odst. l písm. d/, e/ a f/ před získáním předpokládané kvalifikace nebo před jejím zvýšením. Dosavadní stav; Tuto možnost zákon dosud neupravuje.

14 Odůvodnění: Za dosavadní úpravy vznikají problémy v tom, že závazek příslušníka setrvat ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace se nevztahuje na případy, kdy příslušník požádá o uvolnění ze služebního poměru, popřípadě sám zaviní, že jeho služební poměr skončí před ukončením studia. Tím dochází ke zmaření cíle uzavřené dohody, neboť služební poměr příslušníka v uvedeních případech skončí dříve, než ukončí studium, takže žádný závazek vzhledem k obsahu dohody mu nevzniká. V prováděcím předpise bude na základě zmocnění uvedeného v 61 odst. 5 stanoveno, že v případě skončení služebního poměru příslušníka uvolněním ze závažných osobních nebo rodinných důvodů podle 99 odst. 2 nebo propuštěním podle 100 odst. l písm. d/ z důvodu, že příslušník byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující z odborných důvodů, lze náhradu nákladů zcela nebo zčásti prominout. Obdobně to bude stanoveno i pro další případy, kdy by aplikace zásady č. 7 c/ byla příliš tvrdá /např. v případě propuštění podle 100 odst. l písm. f/, byl-li příslušník pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, pokud ovšem nepůjde o trestný čin, jehož povaze by uvedený postup neodpovídal/. d/ Zásada: Upravit ustanovení 61 odst. 2 písm. c/takto: "nejvyšší celková částka, do které lze na příslušníku požadovat náhradu nákladů, jestliže nesplní svůj závazek". Dosavadní stav; V 61 odst. 2 písm. c/ se stanoví, že v dohodě musí být uvedena výše náhrady nákladů, které bude příslušník povinen uhradit, jestliže nesplní svůj závazek. Odůvodnění: Účelem úpravy je zpřesnit dosavadní formulaci ustanovení 61 odst. 2 písm. c/. Přitom bylo přihlédnuto k obdobnému ustanovení zákoníku práce / 143 odst. 2 písm. c//.

15 Preventivní rehabilitace / 63/ Zásada; Změnit ustanovení 63 takto: Příslušníkům může být k upevnění jejich fyzické zdatnosti, tělesného a duševního zdraví poskytnuta preventivní rehabilitace v délce 14 kalendářních dnů v roce. Příslušníkům s oslabeným zdravotním stavem může být na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitace poskytnuta formou lázeňského léčení spojeného s částí dovolené. Požadavky pro poskytování preventivní rehabilitace a způsob jejího provádění stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky, Dosavadní stav. Podle 63 odst. l se preventivní rehabilitace v trvání 14 dnů v kalendářním roce poskytuje a/ výkonným letcům, palubnímu obsluhujícímu personálu a pyrotechnikým, starším 40 let, b/ všem příslušníkům starším 45 let, c/ ostatním příslušníkům, stanoví-li to příslušná lékařská komise. V 63 odst. 2 a 3 se pak stanoví, kdy se příslušníku preventivní rehabilitace neposkytne, popřípadě kdy mu nemusí být poskytnuta, a v kterých případech příslušník ztrácí nárok na preventivní rehabilitaci. Prováděcímu předpisu se ponechává pouze stanovení způsobu provádění preventivní rehabilitace, jejího vztahu k lázeňské péči a dalších podrobností / 63 odst. 4/. Odůvodnění: Navrhovanou změnou 63 se realizuje usnesení Rady obrany státu ze dne 22. dubna 1976 přijaté k návrhu zásad zákonných úprav průběhu vojenské služby důstojnického a praporčického sboru ozbrojených sil československé socialistické republiky, jímž bylo ministru vnitra Československé socialistické republiky uloženo, aby při novelizaci zákona byl upraven 63 tak, že preventivní rehabilitace bude udělována i ve Sboru národní bezpečnosti ve smyslu zásady č. 4 výše citovaných zásad zákonných úprav.

16 Dochází tedy k zásadní změně v tom, že na rozdíl od dosavadní úpravy, podle níž mají příslušníci při splnění stanovených podmínek nárok na preventivní rehabilitaci, navrhovaná úprava stanoví, že příslušníkům může být k upevnění jejich fyzické zdatnosti, tělesného a duševního zdraví poskytnuta preventivní rehabilitace. III Odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání 9. Náhrada za ztrátu na služebním příjmu a na důchodu / 88 a 89 odst. 2/ Zásada: Je-li příslušníku, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, vyměřen důchod a tento důchod je v důsledku poklesu služebního příjmu /výdělku/ příslušníka /občana, který byl příslušníkem/ po úrazu /nemoci z povolání/ nižší, je Sbor národní bezpečnosti povinen poskytnout příslušníku /občanu, který byl příslušníkem/ jako náhradu škody i tento rozdíl ve

17 výši důchodu. Výše náhrady škody se rovná v tomto případě rozdílu mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok, kdyby nedošlo ke snížení jeho služebního příjmu /výdělku/ následkem poškození zdraví služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Dosavadní stav: Příslušníku, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, se poskytuje po skončení neschopnosti k službě jen náhrada za ztrátu na služebním příjmu / 89 odst. 2/. Odůvodnění: Náhradu za ztrátu na služebním příjmu /výdělku/ nelze považovat za hrubý výdělek pro vyměření starobního nebo později přiznaného invalidního důchodu podle zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení. Proto při vyměření těchto důchodů může vzniknout příslušníku /občanu, který byl příslušníkem/ ztráta spočívající v tom, že jeho důchod byl vyměřen nižší částkou jen proto, že měl v době rozhodné pro vyměření důchodu v důsledku služebního úrazu /nemoci z povolání/ nižší služební příjem /výdělek/ než před tímto poškozením na zdraví. Tuto újmu nelze přímo zahrnout pod žádný z druhů škod uvedených v 88, ačkoliv jde o důsledek ztráty na služebním příjmu. Aby se odstranily pochybnosti, jak v těchto případech postupovat, navrhuje se výslovně v zákoně tento nárok příslušníkům přiznat. Jde o obdobu úpravy zavedené novelou zákoníku práce - zákonem č. 20 /1975 Sb. / 193 odst. l písm. a/, 195 a//ustanovení 190 až 203 zákoníku práce se vztahují i na příslušníky ozbrojených sil v činné službě- 206 odst. 2/.

18 - 16-1O. Jednorázové mimořádné odškodnění / 89 odst. 4 a 92 odst. 2/ a/ Zásada; Změnit ustanovení 89 odst. 4 takto: Příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu služby v leteckém provozu, při plnění zvláštních úkolů uložených služebními orgány, při práci s výbušninami, s chemickým, radioaktivním, vysoce virulentním nebo infekčním materiálem anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 1O OOO Kčs a nejvýše 45 OOO Kčs. Došlo-li však k takovému úrazu za zvlášť nebezpečných podmínek, náleží mu jednorázové mimořádné odškodnění až do výše 8O OOO Kčs. Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 1O OOO Kčs až 45 OOO Kčs náleží za podmínek stanovených v první větě též příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku nemoci z povolání. Dosavadní stav; Podle dosavadní úpravy náleží příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu /nemoci z povolání/, v případech taxativně uvedených v 89 odst. 4 jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 1O OOO Kčs až 45 OOO Kčs.

19 Odůvodnění: Jednorázové mimořádné odškodnění je specifickou úpravou platnou pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti a vojáky z povolání s tím rozdílem, že pro vojáky z povolání není upraveno zákonem, ale resortními předpisy federálního ministerstva národní obrany a federálního ministerstva vnitra. Zákoník práce obdobné ustanovení neobsahuje. Socialistické organizace řeší tento problém pojištěním některých profesí svých pracovníků podle vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 17/1978 Sb., o úhradě pojistného z pojistných smluv uzavíraných o pojištění osob socialistickými organizacemi. Toto pojištění umožňuje vyplatit stanovenému okruhu pracovníků v případě pracovního úrazu vedle odškodnění podle zákoníku práce jednorázové odškodnění až do výše Kčs. To znamená, že tato úprava je v řadě srovnatelných činností výhodnější než dosavadní úprava platná pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti. Dosavadní úprava rovněž neumožňuje poskytnout příslušníku toto odškodnění při celé řadě činností, kdy lze v socialistických organizacích pracovníky podle cit. vyhlášky pojistit /potápěčské práce, záchranné a havarijní práce při živelních pohromách, požárech, výbuších, práce s rizikem pádu z velkých výšek apod. /, ani poskytnout odškodnění do výše Kčs, kdy k úrazu příslušníka dojde za zvlášť nebezpečných podmínek /zákroky proti teroristům nebo zvlášť nebezpečným zločincům, pyrotechnické práce při likvidaci výbušnin, včetně válečných apod. /. Federální ministerstvo národní obrany již obdobnou úpravu jednorázového mimořádného odškodnění vojáků z povolání ve svém resortním předpise provedlo.

20 Vzhledem k uvedeným skutečnostem je třeba změnit a doplnit i ustanovení 89 odst. 4. Taxativní výčet případů /činností/, ve kterých se jednorázové mimořádné odškodnění poskytne, přímo v zákoně není však s přihlédnutím ke specifickým podmínkám činnosti Sboru národní bezpečnosti vhodný ani účelný. Proto se v souvislosti s navrhovanou změnou ustanovení 89 odst. 4 navrhuje rozšířit v tomto směru zmocnění ministra vnitra československé socialistické republiky dané mu v 92 odst. 2. b/ Zásada: Rozšířit zmocnění ministra vnitra Československé socialistické republiky v 92 odst. 2 o stanovení jiných obdobně nebezpečných a zvlášť nebezpečných podmínek. Dosavadní stav: Se zřetelem k obsahu dosavadní úpravy 89 odst. 4 je ministr vnitra Československé socialistické republiky zmocněn v 92 odst. 2 jen ke stanovení výše jednorázového mimořádného odškodnění, postupu služebních orgánů při projednávání a určování náhrady škody a dalších podrobností. Odůvodnění: Několikaletá praxe s prováděním ustanovení 89 odst. 4 potvrdila a vydání vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 17/1978 Sb. tento stav ještě zvýraznilo, že taxativně vymezený okruh činností pro účely jednorázového mimořádného odškodnění nevyhovuje.

21 časté doplňování zákona není však žádoucí. Proto je účelné, aby podrobný okruh činností pro účely jednorázového mimořádného odškodnění byl, tak jako je tomu v působnosti federálního ministerstva národní obrany, upraven resortním předpisem. Dosavadní ustanovení 92 odst. 2 však ministru vnitra Československé socialistické republiky takové opatření neumožňuje. 11. Náhrada věcné škody při smrtelném úrazu / 9O/ Zásada; Jestliže příslušník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je Sbor národní bezpečnosti povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout též náhradu věcné škody. Náhrada věcné škody náleží dědicům příslušníka. Dosavadní stav; Podle 9O je Sbor národní bezpečnosti povinen v případě, kdy příslušník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, v rozsahu své odpovědnosti poskytnout náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu pozůstalých a jednorázové odškodnění pozůstalých. Povinnost nahradit věcnou škodu zákon v tomto případě dosud nestanoví.

22 Odůvodnění: Náhradu věcné škody vzniklé v souvislosti se služebním úrazem je možno podle dosavadní úpravy poskytnout jen v případě, kdy příslušník služební úraz přežil. Návrhem se zabezpečuje tento nárok dědicům. Jde o obdobu úpravy zavedené novelou zákoníku práce - zákonem č. 20/1975 Sb. / 197 odst. l písm. e// 200 odst. 2/. 12. Náhrada nákladů na výživu pozůstalých / 91 odst. 2/ Zásada: Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých neodpočítávat od dávek důchodového zabezpečení částku odpovídající výši výchovného poskytovaného dříve na děti. Dosavadní stav; Podle 91 odst. 2 se při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých odečítá částka, která odpovídá výši výchovného poskytovaného dříve na děti.

23 Odůvodnění: Zákonem č. 20/1975 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení zákoníku práce, bylo v 199 odst. 3 zákoníku práce vypuštěno ustanovení druhé věty, podle něhož se při výpočtu náhrady nákladů na výživu odečítala od dávek důchodového zabezpečení Částka odpovídající výši přídavku na děti, které byly dříve na děti vypláceny. Vzhledem k tomu, že výchovné je příslušníkům poskytováno za stejných podmínek jako jsou poskytovány přídavky na děti / 33 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění/, není žádných důvodů pro odlišnou úpravu v posuzování výchovného při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých. 13. Vliv změny poměrů na výši náhrady za ztrátu na služebním příjmu při služebním úrazu / 94/ Zásada; Rozšířit 94 o ustanovení obdobné 202 odst. 2 zákoníku práce takto: Ministr vnitra československé socialistické republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji úrovně služebního příjmu, upravit v rozsahu schváleném vládou Československé socialistické republiky pro pracovníky v pracovním poměru podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na služebním příjmu náležející příslušníkům po skončení neschopnosti k službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

24 Dosavadní stav: Tuto možnost zákon dosud neupravuje. Odůvodnění. Zapracování obdoby ustanovení 202 odst. 2 zákoníku práce do zákona je odůvodněno obecně platnou úpravou platnou nejen pro pracovníky, ale i jiné osoby uvedené v 206 zákoníku práce. Podle 202 odst. 2 zákoníku práce může vláda československé socialistické republiky vzhledem ke změnám/ které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející pracovníkům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. K takové úpravě již jednou došlo vydáním nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 138/1976 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, podlé něhož se náhrada za ztrátu na výdělku v uvedeném případě upravila tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet této náhrady se zvýšil o 2 % za každý kalendářní rok následující po vzniku nároku na tuto náhradu do 31. prosince Tato úprava se vzhledem k ustanovení 138 odst. 2 č. 3 na příslušníky nevztahovala. Účelem navrhovaného opatření je zajistit do budoucna v této oblasti pro příslušníky stejnou úpravu jako pro pracovníky a jiné osoby uvedené v 206 zákoníku práce. Jestliže tedy k takové úpravě opět dojde v dalším nařízení vlády Československé socialistické republiky, provede obdobnou úpravu ministr vnitra Československé republiky pro příslušníky. socialistické

25 IV Skončení s l u ž e b n í h o p o m ě r u a nároky s ním souvisící 14. Lhůty pro rozhodnutí o propuštění / 100 odst. l písm. d/ a odst. 2/ Zásada: Stanovit, že doba, po kterou je příslušník uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo tiráž, se v případě rozhodování o propuštění z důvodu uvedeného v 100 odst. l písm. d/ / jestliže příslušník byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci/ nezapočítává do lhůty dvou měsíců stanovené pro vydání a vyhlášení rozhodnutí o propuštění. Dosavadní stav: Podle 100 odst. 2 může být o propuštění z důvodu uvedeného v odstavci l písm. d/ /příslušník byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci/ rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne, kdy služební orgán důvod propuštění zjistil, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl; v těchto lhůtách musí být rozhodnutí příslušníku též oznámeno. Podle 102 odst. l nesmí však být příslušník propuštěn /vyhlášeno mu rozhodnutí o propuštění/ v ochranné době, to je mimo jiné v době, kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo tiráž, pokud si tuto neschopnost úmyslně nezpůsobil. Pokud rozhodnutí o propuštění podle 100 odst. l písm. d/ není vydáno a příslušníku oznámeno ve výše uvedených lhůtách, dochází k zániku práva propustit příslušníka / 129 odst. 2/.

26 Odůvodnění: V praxi se vyskytují problémy v případech, kdy příslušník, který má být propuštěn proto, že byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci / 1OO odst. l písm. d/ /, po seznámení se schváleným služebním hodnocením onemocní. Rozhodnutí o propuštění nesmí být příslušníku s ohledem na 1O2 odst. l písm. a/ v době jeho dočasné neschopnosti k službě vyhlášeno, zatímco lhůta dvou měsíců běží ode dne, kdy bylo služební hodnocení schváleno, dál. I krátkodobé onemocnění příslušníka v některých případech způsobí, že lhůta dvou měsíců zatím uplyne, a i když důvod propuštění stále trvá, je nutno rozhodnutí, které bylo již příslušným služebním orgánem podepsáno, zrušit. Vzhledem k nezbytné nutnosti zachovat i nadále ochrannou dobu podle 102, která je jedním z důležitých prostředků zabezpečení právních a sociálních jistot příslušníků, navrhuje se uvedený problém řešit tak, že při propuštění podle 10O odst. l písm. d/ se doba dočasné neschopnosti příslušníka k službě nebude počítat do doby dvou měsíců stanovené pro vydání a oznámení rozhodnutí o propuštění. 15. Platové vyrovnání / 109 odst. l/ Zásada: Stanovit, že platové vyrovnání náleží při splnění stanovených podmínek pouze v případě, že příslušník nemá nárok na důchod ze sociálního zabezpečení nebo na příspěvek za službu. Podrobnosti o poskytování platového vyrovnání, o způsobu výpočtu jeho výše a výplatě upraví ministr vnitra Československé socialistické republiky. Ministři vnitra mohou

27 odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto ustanovení. Dosavadní stav; Podle 109 odst. l platové vyrovnání náleží příslušníku, který byl uvolněn ze závažných osobních nebo rodinných důvodů nebo propuštěn s výjimkou propuštění, pro odsouzení za úmyslný trestný čin, jestliže jeho služební poměr trval alespoň 10 let a příslušník nepobírá důchod ze sociálního zabezpečení nebo příspěvek za službu. Odůvodnění: V době před schválením zákona č. 100/1970 Sb. se předpokládalo, že v prováděcím předpise bude v rámci podrobností k úpravě příspěvku za službu stanovené zákonem č. 59/1969 Sb., o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z povolání, upravena možnost poskytovat propuštěnému příslušníku, který se připravuje se souhlasem služebního orgánu na budoucí povolání denním studiem, do uplynutí dvou let od skončení - služebního poměru namísto příspěvku za službu platové vyrovnání. Proto byla volena dikce "nepobírá důchod nebo příspěvek". Tento záměr však v prováděcím předpise nebyl zakotven ani se * do budoucna s takovou úpravou nepočítá. Aby byla vyloučena jakákoliv pochybnost, zda příslušník má možnost zvolit si výplatu platového vyrovnání namísto příspěvku za službu nebo důchodu ze sociálního zabezpečení, navrhuje se v souladu s úpravou platnou v současné době pro vojáky z povolání nahradit v odstavci l slovo "nepobírá" slovy "nemá nárok". Ze zkušeností z poskytování platového vyrovnání vyplývá, že je potřeba v prováděcím předpise stanovit některé podrobnosti pro poskytování platového vyrovnání, zejména způsob výpočtu jeho výše a výplaty. Na základě navrhovaného zmocnění

28 bude v prováděcím předpise stanoveno, že se platové vyrovnání neposkytuje po dobu, po kterou organizace poskytne pracovníku neplacené pracovní volno, a dále, že se výše platového vyrovnání určuje zálohově a po uplynutí šesti měsíců se provádí vyúčtování podle dosaženého průměrného čistého měsíčního výdělku. Dále se ustanovení doplňuje v souladu s úpravou platnou pro vojáky z povolání tvrdostní klauzulí. Ustanovení 109 odst. 2 upravující dobu poskytování platového vyrovnání a jeho výši zůstává nezměněno. 16. Příspěvek za službu / 110 až 114/ Úpravu příspěvku za službu doplnit takto: a/ Zásada: Při souběhu nároku na příspěvek za službu s nárokem na příspěvek za službu podle jiných předpisů náleží příspěvek jen jeden, a to vyšší. Dosavadní stav: Při přijetí uvolněného nebo propuštěného příslušníka do služebního poměru vojáka z povolání se příspěvek za službu neposkytne, popřípadě se jeho výplata zastaví / 110 odst. 3/. Souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na příspěvek za službu podle jiných předpisů zákon neupravuje.

29 Odůvodnění: Podmínky pro poskytování příspěvku za službu a výpočet jeho výše byly do 31. prosince 1978 v podstatě shodné jak pro příslušníky, tak pro vojáky z povolání. Zákonem č. 65/ 1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některými služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, byly pro vojáky z povolání stanoveny odlišné podmínky a jiný způsob výpočtu příspěvku za službu. Protože v praxi dochází k přijímání propuštěných vojáků z povolání do služebního poměru příslušníka a naopak, je potřeba přímo v zákoně upravit souběh nároků na příspěvek za službu tak, aby při propuštění ze služebního poměru příslušníka náležel příspěvek jen jeden, a to vyšší. Způsob uplatnění nároku na příspěvek za službu v těchto případech, jakož i v případech souběhu nároků na příspěvek za službu ve stejné výši bude upraven v rámci podrobností v prováděcím předpise. b/ Zásada: Doplnit ustanovení upravující souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na starobní nebo invalidní /částečný invalidní/ důchod o důchod za výsluhu let /částečný důchod za výsluhu let/. Dosavadní stav: Souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na důchod za výsluhu let /částečný důchod za výsluhu let/ je upraven na základě zmocnění obsaženého v 172 zákona č. 121/1975 Sb. / o sociálním zabezpečení, v prováděcím předpise.

30 Odůvodnění: Zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, byl od 1. ledna 1976 obnoven důchod za výsluhu let i pro některé vojáky z povolání a příslušníky. Aby byla vyloučena možnost pobírat současně obě dávky, bylo zákonem o sociálním zabezpečení zmocněno federální ministerstvo národní obrany a federální ministerstvo vnitra upravit v souladu se zásadami o souběhu nároku na příspěvek za službu s nárokem na starobní nebo invalidní /částečný invalidní/ důchod souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na důchod za výsluhu let /částečný důchod za výsluhu let/. Při příležitosti novelizace zákona se navrhuje upravit souběh nároků přímo v zákoně, obdobně jako to bylo provedeno při novelizaci zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků z povolání. c/ Zásada: Po dobu, po kterou se příjemce příspěvku za službu zdržuje v cizině trvale, příspěvek za službu nenáleží. Jestliže se příjemce příspěvku za službu zdržuje v cizině přechodně, příspěvek za službu mu náleží, avšak do ciziny se nevyplácí. Po dobu, po kterou je příjemce příspěvku za službu ve výkonu trestu odnětí svobody nebo je ve vazbě, příspěvek za službu se nevyplácí. Manželu a dětem oprávněného se na žádost vyplácí část příspěvku za službu, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny. Osamělému oprávněnému lze výjimečně povolit výplatu části příspěvku za službu k úhradě jeho závazků. Byl-li příjemce příspěvku za službu propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se příspěvek za službu zpětně za celou dobu vazby.

31 Dosavadní stav; Tyto problémy zákon dosud neřeší. Odůvodnění: Ze zkušeností z uplatňování 110 až 114 vyplývá, že je žádoucí přímo v zákoně upravit výplatu příspěvku za službu v případech/ kdy se příjemce příspěvku za službu zdržuje v cizině, kdy je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, a to v podstatě obdobným způsobem, jakým je v těchto případech upravena výplata důchodu zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení. d/ Zásada: Organizace jsou povinny na výzvu plátce příspěvku za službu podávat v určené lhůtě hlášení pro účely krácení příspěvku za službu, zejména o výši výdělku příjemce příspěvku za službu. Plátce příspěvku za službu má právo přezkoumat správnost a úplnost tohoto hlášení. Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, že příspěvek za službu byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky. Byl-li příspěvek za službu poskytnut neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, zaviněním příjemce příspěvku za službu i organizace, odpovídají příjemce příspěvku i organizace za vrácení neprávem vyplacených částek společně a nerozdílně. O promlčení a promlčecí době platí ustanovení druhého odstavce zásady č. 19. O povinnosti organizace nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán provádějící výplatu příspěvku za službu; pro řízení se použije obdobně ustanovení upravujících řízení v sociálním zabezpečení příslušníků. +/ +/ 116 odst. l, 2 a 6 a 134 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení,

32 - 3O - Dosavadní stav; Povinnosti a odpovědnost organizací zákon dosud neupravuje. Odůvodnění: Praktické provádění ustanovení 113 odst. l upravujícího souběh příspěvku za službu s výdělkem ze zaměstnání vyžaduje součinnost organizace, u níž je příjemce příspěvku za službu zaměstnán, s plátcem tohoto příspěvku. Povinnosti organizací a jejich odpovědnost však nejsou v zákoně výslovně stanoveny. Proto se navrhuje doplnit ustanovení o příspěvku za službu o povinnost organizací na výzvu podávat plátci příspěvku hlášení, zejména o výši výdělku příjemce příspěvku za službu, o právo plátce příspěvku za službu přezkoumat správnost tohoto hlášení a o odpovědnost organizací za škodu vzniklou nesprávným hlášením. Povinnosti organizací a jejich odpovědnost, včetně řízení v této věci, se navrhuje upravit obdobně jako v zákoně č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, neboť vztah plátce příspěvku k organizaci, u níž je příjemce příspěvku zaměstnán, je obdobný vztahu plátce důchodu k organizaci zaměstnávající příjemce důchodu přitom se však upravuje jen nezbytný rozsah povinností a odpovědnosti. e/ Zásada; Příjemci příspěvku za službu, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin, nebo se dopustil takového jednání, pro které by mu jinak za trvání služebního poměru byla odňata hodnost / 13 odst. l písm. a/ /, může být příspěvek za službu odňat. O odnětí příspěvku za službu rozhoduje příslušný ministr vnitra po předchozím projednání ve zvláštní komisi jím zřízené.

33 Dosavadní stav: Možnost odnětí příspěvku za službu zákon dosud neupravuje. Odůvodnění: Příspěvek za službu je hmotným zabezpečením propuštěného příslušníka, které kromě náhrady za ztrátu kvalifikace k původnímu povolání a za fyzické a psychické opotřebení dlouholetou službou obsahuje především odměnu za zásluhy při ochraně socialistického společenského řádu. Pokud příslušník svým jednáním prokáže nepřátelský poměr k socialistickému zřízení nebo se dopustí jednání, jež je v příkrém rozporu s morálněpolitickými požadavky kladenými na příslušníka, neguje tyto zásluhy, jeho služební poměr skončí odnětím hodnosti / 13, 98 odst. l písm. c/ / a příspěvek za službu mu nenáleží. Obdobně mu příspěvek za službu nenáleží při propuštění z důvodů uvedených v 100 odst. l písm. e/ /jestliže porušil služební přísahu, služební povinnost nebo pravomoc veřejného činitele zvlášť hrubým způsobem a jeho ponechání ve služebním poměru by bylo na újmu důležitých zájmů služby/ nebo podle 100 odst. l písm. f/ /jestliže byl pravomocně odsouzen pro trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody/ a při skončení služebního poměru v důsledku ztráty hodnosti na základě rozhodnutí soudu. Ve zřetele hodných případech však může být příspěvek za službu přiznán i při skončení služebního poměru z těchto důvodů. Dosavadní ustanovení 110 až 114 však neumožňují odejmout příspěvek za službu příjemci tohoto příspěvku ani tehdy, když příjemce příspěvku po skončení služebního poměru se úmyslně dopustí závažného trestného činu, pro který je odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo se dopustí takového

34 -32- jednání, pro které by mu jinak za trvání služebního poměru byla odňata hodnost / 13 odst. l písm. a/ /. Protože v takovýchto případech není odůvodněné poskytovat nadále příspěvek za službu, navrhuje se v zákoně stanovit, aby příslušný ministr vnitra měl možnost odejmout příspěvek za službu po předchozím projednání ve zvláštní komisi. V podstatě jde o analogii s předpisy upravujícími podmínky pro poskytování příspěvku za službu vojákům z povolání / 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb. ve znění zákona č. 65/1978 Sb, /. V Řízení o odvolání, společná a přechodná ustanovení 17. Odvolání / 116 odst. 2 a 3/ a/ Zásada: Stanovit odkladný účinek podání odvolání /rozkladu/ proti rozhodnutí o odnětí hodnosti / 13/ a proti služebnímu

35 hodnocení, podle něhož je příslušník hodnocen jako nevyhovující pro výkon služby ve Sboru národní bezpečnosti. Dosavadní stav: Podle 116 odst. 2 má odkladný účinek pouze podání odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o náhradě škody. Odůvodnění: Podle 104 skončí služební poměr příslušníka z důvodů odnětí hodnosti nebo ztráty hodnosti na základě rozhodnutí soudu dnem, kdy rozhodnutí o odnětí nebo ztrátě hodnosti nabylo právní moci. Přitom však podle 116 odst. 2 dnem, kdy příslušníku byla odňata hodnost, je rozhodnutí vykonatelné. Z těchto ustanovení zákona vznikají nejasnosti v otázce, jaké postavení, práva a povinnosti má příslušník od doby, kdy mu byla služebním orgánem odňata hodnost, do doby skončení služebního poměru, tzn. do doby, kdy rozhodnutí nabude právní moci. Navrhovaným doplněním budou tyto problémy odstraněny. Podle 100 odst. l písm. d/ může být příslušník, propuštěn ze služebního poměru, jestliže byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci. Proti tomuto služebnímu hodnocení má příslušník možnost podat odvolání, avšak podání odvolání nemá odkladný účinek. Služební hodnocení má tedy obdobnou povahu jako vykonatelné rozhodnutí / 123 odst. 2/. To vede v praxi k tomu, že se na základě takového služebního hodnocení vydá rozhodnutí o propuštění příslušníka podle 100 odst. l písm. d/, aniž by bylo vyčkáno výsledku řízení o odvolání proti služebnímu hodnocení. V případech, kdy odvolací orgán odvolání proti služebnímu hodnocení vyhoví, musí pak služební orgán, který rozhodl o propuštění, své rozhodnutí zrušit.

36 Důvod propuštění by však měl být pravomocně zjištěn již v okamžiku, kdy se o propuštění rozhoduje. Navrhovanou úpravou se docílí toho, že o propuštění příslušníka podle výše citovaného ustanovení bude rozhodováno vždy až poté, kdy služební hodnocení nabude právní moci / 123 odst. l/. b/ Zásada: Změnit úpravu odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu V tom smyslu, že služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může sám odvolání vyhovět. Dosavadní stav; Podle 116 odst. 3 může služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, odvolání sám vyhovět, nejde-li o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Odůvodnění: Dosavadní praxe ukazuje, že počet odvolání podaných proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu je poměrně malý. Přitom by však v řadě případů bylo možno vyhovět odvolání již na prvním stupni řízení, tedy autoremedurou. Navrhovaná změna přispěje k rychlému a především jednoduchému odstraňování nesprávností rozhodnutí, na něž byl služební orgán odvolatelem upozorněn.

37 Poradní komise / 118 odst. 4/ Zásada: Stanovit, že poradní komise mohou zřizovat a předsedu, zástupce a další členy jmenovat též služební orgány zmocněné ministry vnitra. Dosavadní stav; Podle 118 odst. 4 je zřizování poradních komisí a jmenování předsedů, zástupců a dalších členů svěřeno výhradně ministrům vnitra. Odůvodnění; Různé organizační změny, k nimž v průběhu doby dochází v útvarech Sboru národní bezpečnosti, jakož i změny ve služebním zařazení příslušníků, kteří jsou členy poradních komisí, vyvolávají nutnost měnit složení poradních komisí. V zájmu zajištění objektivity při posuzování a projednávání odvolání proti rozhodnutí služebních orgánů je třeba provést příslušné změny ve složení poradních komisí bezprostředně po provedení organizačních změn. Podle dosavadní úpravy je však nutno, aby o všech změnách ve složení poradních komisí i na nižších stupních organizačního uspořádání rozhodl přímo příslušný ministr vnitra. Navrhované doplnění 118 odst. 4 umožní účelnou delegaci uvedeného oprávnění ministrů na příslušné služební orgány a tím i zpružnění a zjednodušení při zřizování poradních komisí a provadění změn v jejich složení.

38 Promlčení a promlčecí doba / 129, 131 a 133/ Zásada; Právo na příspěvek za službu se nepromlčuje. Nárok na jednotlivou splátku příspěvku za službu se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti. Byl-li nárok na příspěvek za službu neprávem odepřen, promlčuje se nárok na jednotlivé splátky příspěvku za službu za tři roky. Nárok na vrácení jednotlivých splátek příspěvku za službu poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy plátce tohoto příspěvku zjistil, že příspěvek za službu byl poskytnut neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději v deseti letech od jeho výplaty. Promlčecí doby neběží, jsou-li z příspěvku za službu prováděny srážky na úhradu částky vyplacené neprávem. Dosavadní stav; Promlčecí doba je upravena v 131 pro všechny peněžité nároky ze služebního poměru na jeden rok. Rovněž vrácení neprávem vyplacených částek může služební orgán na příslušníku požadovat do jednoho roku ode dne, kdy zjistil, že částky byly nesprávně určeny nebo omylem vyplaceny, a nejdéle do tří let od jejich výplaty. Odůvodnění: Příspěvek za službu je poměrně dlouhodobým hmotným zabezpečením propuštěného příslušníka. Tím se prakticky odlišuje nejen od ostatních peněžitých nároků, ale i od ostatních dávek souvisících se skončením služebního poměru, které jsou

39 buď krátkodobé, nebo jednorázové. Pokud propuštěný příslušník z neznalosti opomene uplatnit nárok na příspěvek za službu nebo služební orgán nesprávně odepře nárok na příspěvek za službu, promlčuje se nárok na příspěvek podle dosavadní úpravy za jeden rok. Vzhledem k tomu, že příspěvek za službu se svou povahou přibližuje dávkám důchodového zabezpečení a pro jeho výplatu platí některé shodné zásady jako pro výplatu dávek důchodového zabezpečení, navrhuje se, aby promlčecí doby byly upraveny v podstatě shodně jako pro dávky důchodového zabezpečení. 20. Použití ustanovení zákoníku práce / 135 odst. l/ Zásada; Rozšířit použití některých ustanovení zákoníku práce na služební poměr příslušníků o ustanovení 143 odst. 5. Dosavadní stav: Zákon neumožňuje, aby Sbor národní bezpečnosti mohl převzít za uchazeče přijatého do služebního poměru povinnost uhradit předchozí organizaci zcela nebo zčásti náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace / 143 odst. 5 zákoníku práce/. Odůvodnění: Sbor národní bezpečnosti má zájem získávat za příslušníky pracovníky s vysokoškolským nebo středoškolským vzděláním. Řadě takových pracovníků umožnily získání tohoto vzdě-

40 lání civilní organizace, které s nimi uzavřely závazek o úhradě nákladů podle 143 odst. l zákoníku práce. Přejde-li tento pracovník do jiné organizace v naléhavém zájmu společnosti, může tato organizace převzít za pracovníka povinnost uhradit zcela nebo zčásti náklady spojené se získáním nebo zvýšením jeho kvalifikace / 143 odst. 5 zákoníku práce/. Převzetí ustanovení 143 odst. 5 zákoníku práce je se zřetel ke zkušenostem získaným v posledním období účelné, neboť může usnadnit získávání pracovníků s požadovaným vzděláním do Sboru národní bezpečnosti. 21. Přechodná ustanovení Zásada: Ustanovení zásady č. 16 se vztahují též na příspěvek za službu, na který vznikl nárok před účinností novely zákona; příspěvek za službu lze však odejmout /zásada č. 16 písm. e/ jen pro jednání, kterého se příjemce příspěvku za službu dopustí po účinnosti novely zákona. Odůvodnění: Vzhledem k závažnosti úpravy obsažené v zásadě č. 16 je nezbytné, aby pro nárok na příspěvek za službu a jeho výplatu platila stejná ustanovení bez ohledu na skutečnost, l kdy nárok na příspěvek za službu vznikl.