Výskyt škůdců česneku kuchyňského v závislosti na nadmořské výšce

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Doktorská disertační práce Výskyt škůdců česneku kuchyňského v závislosti na nadmořské výšce Bc. Ing. Eva Sapáková Školitel: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Doktorský studijní program: Rostlinolékařství Studijní obor: Rostlinolékařství BRNO 2013

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma Výskyt škůdců česneku v závislosti na nadmořské výšce vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu použité literatury. Disertační práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem školitele a děkana AF MENDELU. V Brně dne Podpis:

3 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala paní doc. Ing. Haně Šefrové, Ph.D., za odborné vedení, velkou ochotu, trpělivost, kritičnost a pomoc po celou dobu mého studia. Rovněž děkuji panu prof. RNDr. Zdeňkovi Laštůvkovi, CSc., za odborné rady, cenné připomínky, velmi ochotné jednání a vstřícný přístup. Velké poděkování patří panu doc. Dr. Ing. Luďkovi Hřivnovi za pomoc při zpracování výsledků a metodiky pokusů. Dále bych chtěla poděkovat paní Mgr. Janě Sedlákové za odbornou jazykovou korekturu, povzbuzení a podporu při psaní disertační práce. Poděkování také náleží panu prof. Ing. Jaroslavovi Hluškovi, CSc., za odborné poznámky při zpracování disertační práce. Za ochotu a pomoc s metodickými postupy a zpracování výsledků v počátcích doktorského studia děkuji panu prof. Ing. Radovanu Pokornému, Ph.D. Děkuji paní Ing. Heleně Stavělíkové, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VURV), v.v.i, Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, která prováděla pokusy na studijní ploše v Olomouci a její vstřícnost při vedení odborných konzultací nad danou problematikou. A v neposlední řadě děkuji soukromým zemědělcům, na jejichž pozemcích byly prováděny pokusy. Ráda bych poděkovala mojí mamince paní Františce Sapákové za provádění veškerých pěstebních opatření na studijní ploše Vápenky. Zvláštní dík patří dvěma lidem paní Mgr. Lee Hasíkové a panu Ing. Tomášovi Novákovi, kteří se mnou vydrželi po celou dobu psaní disertační práce. Zpracovaná disertační práce byla finančně podpořena z prostředků specifického vysokoškolského výzkumu prostřednictvím projektu IGA AF č. 7/2012.

4 ABSTRAKT Výskyt škůdců česneku kuchyňského v závislosti na nadmořské výšce Škůdci česneku kuchyňského byli sledováni na pěti studijních plochách Nedakonice (178 m), Olomouc (241 m), Dolní Němčí (256 m), Suchá Loz (306 m) a Vápenky (484 m) v letech Výskyt škůdců byl zjišťován různými monitorovacími metodami během vegetace na ozimých odrůdách Dukát a Blanin. Dále bylo hodnoceno poškození 13 odrůd uskladněného česneku. Celkem bylo zjištěno pět druhů škůdců ve vyšší početnosti, nejvýznamnějším škůdcem byla květilka cibulová (Delia antiqua Meigen, 1826), která se vyskytovala na všech studijních plochách ve všech letech trvání pokusu. Květilka cibulová způsobuje průkazně větší napadení na okraji studijních ploch (32,3 larev) než v jejich středu (16,3 larev). Pro první výskyt houbomilky česnekové (Suillia univittata von Roser, 1840) je důležitá nejenom odpolední teplota, ale především teplota v noci, která nesmí klesnout pod 1 C, a to alespoň tři po sobě následující dny. Nejvíce imag krytonosce cibulového (Oprohinus suturalis Fabricius, 1775) bylo na studijní ploše v Dolním Němčí v odrůdě Blanin (43,1 imag/m 2 ). Nejvyšší početnost imag chřestovníčka cibulového (Lilioceris merdigera Linnaeus, 1758) je při teplotách C za suchého a slunečného počasí. Nejvyšší početnost vlnovníka česnekového (Aceria tulipae Keifer, 1938) byla zjištěna na odrůdě Plovdiv Rogosh (polovybíhající do květu), až 1500 jedinců na jednom stroužku. Klíčová slova česnek kuchyňský, houbomilka česneková, květilka cibulová, krytonosec cibulový, chřestovníček cibulový, vlnovník česnekový

5 ABSTRACT The occurrence of garlic pests depending on altitude Garlic pests have been observed on the following five study plots named Nedakonice (178 m), Olomouc (241 m), Dolní Němčí (256 m), Suchá Loz (306 m) and Vápenky (484 m) in The occurrence of pests has been found out on winter varieties Dukát and Blanin using various monitoring methods during the vegetation. The damage 13 varieties of stored garlic has also been evaluated. Five pest species have been found in greater abundance, the most important pest was onion fly (Delia antiqua Meigen, 1826) occurring in all study plots in all years of the experiment. Onion fly has been caused significantly greater infestation on the edge study plot (32.3 larvae) than in their center (16.3 larvae). For the first occurrence of garlic fly (Suillia univittata von Roser, 1840) is important not only the temperature in the afternoon, but mainly the temperature at night, which may not be less than 1 C, at least three consecutive days. Most adults onion weevil (Oprohinus suturalis Fabricius, 1775) have been monitored on a variety Blanin (43.1 imag/m 2 ) in Dolní Němčí study plot. The highest abundance of adults onion beetle (Lilioceris merdigera Linnaeus, 1758) was at temperatures C in dry and sunny weather. The highest abundance of garlic mite (Aceria tulipae Keifer, 1938) has been found on Plovdiv Rogosh variety (semi-bolting variety), up to 1500 individuals at one clove. Keywords garlic, garlic fly, onion fly, onion weevil, onion beetle, garlic mite

6 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Háďátka na česneku Háďátko zhoubné Ditylenchus dipsaci (Kühn, 1857) Roztoči na česneku Vlnovník česnekový Aceria tulipae (Keifer, 1938) Kořenohub zhoubný Rhizoglyphus echinopus (Fumouze & Robin, 1868) Mšice škodící na česneku Mšice broskvoňová Myzus persicae (Sulzer, 1776) Třásnokřídlí na česneku Třásněnka zahradní Thrips tabaci (Lindeman, 1889) Motýli na česneku Molík česnekový Acrolepiopsis assectella (Zeller, 1839) Brouci na česneku Drátovci Elateridae (Leach, 1815) Chřestovníčci rodu Lilioceris Krytonosec cibulový Oprohinus suturalis (Fabricius, 1787) Dvoukřídlí na česneku Květilka cibulová Delia antiqua (Meigen, 1826) Cibulovky škodící na česneku Vrtalka pórová Phytomyza gymnostoma (Loew, 1858) Houbomilky na česneku CÍL PRÁCE... 39

7 4 MATERIÁL A METODIKA Charakteristika studijních ploch Nedakonice Olomouc Dolní Němčí Suchá Loz Vápenky Stručná charakteristika hostitelské rostliny Agrotechnika Monitoring škůdců Hodnocení intenzity napadení česneku vlnovníkem česnekovým VÝSLEDKY A DISKUZE Houbomilky Suillia spp První výskyt houbomilky česnekové Početnost houbomilky česnekové Vliv barvy misky na počet zachycených imag houbomilky česnekové Výskyt houbomilky Suillia lurida na česneku medvědím Květilka cibulová Delia antiqua První výskyt imag květilky cibulové Početnost květilky cibulové Krytonosec cibulový Oprohinus suturalis První výskyt krytonosce cibulového Početnost krytonosce cibulového Vliv teploty na intenzitu výskytu krytonosce cibulového Chřestovníček cibulový Lilioceris merdigera... 77

8 5.4.1 První výskyt chřestovníčka cibulového Početnost chřestovníčka cibulového Vliv teploty na intenzitu výskytu chřestovníčka cibulového Vlnovník česnekový Aceria tulipae Intenzita výskytu vlnovníka česnekového Intenzita napadení Možnosti regulace vlnovníka česnekového ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA

9 Úvod 1 ÚVOD Česnek kuchyňský (Allium sativum L.) z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae) patří mezi nejstarší léčivé rostliny. V medicíně se využívá více než 5000 let, nejstarší odkazy byly nalezeny na hliněných sumerských tabulkách před Kr. Na našem území byly u Kyjova nalezeny hliněné nádoby s česnekem z pozdní doby kamenné. V roce 1944 Ital Cavallit objevil sloučeninu allicin, zodpovědnou za antibiotické působení česneku. Podle dosavadních výzkumů je vyzrálý česnekový extrakt hodnotnějším zdrojem důležitých chemických látek, než syrový česnek, aniž by způsoboval trávicí potíže a minimalizuje efekt česnekového dechu. Kromě antibiotického účinku má česnek antivirový, antibakteriální, antifungální, antikarcinogenní, antioxidační, diuretické, antiagregační a antiparazitické účinky (Brodnitz et al., 1971). Příznivě ovlivňuje střevní mikroflóru, tvorbu a vylučování žluče, snižuje krevní tlak i hladinu LDL cholesterolu. Díky fytoncidním účinkům je česnek využíván v ochraně rostlin (Březinová, 2012). V současné době je u nás věnována největší pozornost metodám ozdravování česneku od virů. Vzhledem k vegetativnímu způsobu množení česneku prakticky neexistuje bezvirózní sadba. Křižan et al. (2010) zveřejnili metodický postup na ozdravení česneku od virových patogenů pomocí izolace a kultivace meristému a in vitro. Další metody ozdravování česneku od virů jsou termoterapie a chemoterapie s izolací meristému a metoda Cryo-knife. Detekcí virů česneku pomocí metod PCR (SYBR Green Real-Time RT PCR) se zabývají Svobodová et al. (2012). Kudělková (2012) se věnuje detekci virů česneku a ozdravování a množení česneku in vitro. Pesticidy povolené do česneku shrnul Prečan (2012), který uvádí, že v roce 2012 bylo pro chemické ošetření česneku povoleno 39 přípravků s platnou registrací a 12 přípravků do spotřebování zásob. K dispozici máme jen deset účinných látek, z toho tři fungicidy, tři herbicidy a čtyři insekticidy. Česnek vypěstovaný na našem území je z hlediska obsahu účinných látek kvalitnější než česnek z dovozu. Každý rok se do České republiky doveze 4000 tun česneku, nejčastěji z Číny, Nizozemí a Španělska. Česnek dovážený z Číny se k nám dostává asi rok od sklizně a je silně chemicky ošetřený, aby si uchoval svou skladovatelnost. Průměrná roční spotřeba česneku v ČR na jednoho obyvatele činí kolem 0,8 kg. Čeští pěstitelé vyprodukují v posledních letech jen kolem 700 tun této plodiny ročně. Rozloha pěstebních ploch česneku u nás se výrazně mění. V 50. letech byla asi 1200 ha (1205 ha 9

10 Úvod v roce 1958), v 60. letech klesla na polovinu (637 ha v roce 1961), v 90. letech vzrostla asi na 1500 ha (1514 ha v letech ), po roce 2000 nepřesáhla 70 ha. Od roku 2010 dochází k mírnému nárůstu: v roce 2010 cca 67 ha, v roce 2011 cca 82 ha a v roce 2012 cca 164 ha. V roce 2007 jsem se začala zabývat škůdci česneku kuchyňského. V té době byl česnek minoritní plodinou a český zákazník dával přednost dováženému česneku především z Číny. Mnoho lidí mi tehdy kladlo otázku, proč zkoumám škůdce plodiny, která nemá žádný ekonomický význam. Odpověď byla jednoduchá, protože česnek vypěstovaný na našem území má nezaměnitelnou chuť, aroma a především významné léčivé účinky. Trvalo téměř pět let, než se tato skutečnost dostala do podvědomí českého zákazníka. Díky rostoucí poptávce po česneku vypěstovaném v ČR vzrostly pěstební plochy na dvojnásobek. S rozšířením pěstebních ploch dochází také k nárůstu škůdců česneku. Pro většinu škůdců česneku nejsou zpracovány metody monitoringu a ani nejsou registrované chemické prostředky pro jejich regulaci. Cílem předložené disertační práce bylo zjistit, kteří škůdci v současnosti škodí na česneku v oblasti jeho pěstování na jihovýchodní a střední Moravě, a zda se liší druhové spektrum a početnost škůdců v různých nadmořských výškách. Uvedené výsledky mohou pomoci k zefektivnění pěstování a ochraně česneku. 10

11 Literární přehled 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Háďátka na česneku Na česneku jsou uváděny dva druhy háďátek háďátko zhoubné Ditylenchus dipsaci (Kühn, 1857) (Tylenchida: Anguinidae) a háďátko Aphelenchoides subtenuis (Cobb, 1926) (Aphelenchida: Aphelenchoididae). Největší význam má háďátko zhoubné, které je široce polyfágní a vyvíjí se asi na 450 druzích rostlin. Háďátko Aphelenchoides subtenuis je specializované na cibuloviny, vyvíjí se na amarylkovitých, hyacintovitých, liliovitých a ocúnovitých. Škodí především na narcisech, u kterých způsobuje odumírání kořenů a podporuje jejich napadení patogeny rodu Fusarium. Na našem území bylo zjištěnou pouze na šafránu Crocus spp. (Čermák, ústní sdělení) Háďátko zhoubné Ditylenchus dipsaci (Kühn, 1857) Morfologie Silně protáhlé průsvitné tělo je 1,1 1,8 mm dlouhé a 0,04 0,06 mm široké. V ústní dutině je dutý stilet, dlouhý μm. Jako u ostatních háďátek řádu Tylenchida je jícen rhabditoidní jícen s podélně uloženými 3 žlázami a mohutným bulbem. Na jícnu je oválný střední bulbus a zřetelný terminální bulbus, který přisedá vodorovně na počátku střeva. Bursa copulatrix začíná před spikulou a dosahuje tří čtvrtin délky ocasu. Zadní konec těla je ventrálně zakřivený (Aftalion et al., 1990). Vajíčka jsou oválná, rozměry μm. Larvy jsou bílé, průhledné podobné dospělcům (Vlk, 1985; Janssen, 1994). Bionomie Háďátko zhoubné přežívá v půdě, v rostlinných zbytcích nebo na uskladněných rostlinách. Po přezimování časně zjara samička klade vajíčka do pletiv hostitelských rostlin. Jedna samička může naklást během svého života vajíček od, 1971). Další vývoj probíhá uvnitř rostlinných pletiv a při teplotě 15 C trvá dní. Háďátko zhoubné vylučuje látky, které vyvolávají hypertrofii buněk, a tím způsobují deformace rostlin. Rozpouštějí střední lamely parenchymatických buněk, což vede ke zbrždění růstu. Dospělci rostlinu opouštějí, jakmile dojde k silnému poškození pletiv a následnému zahnívání (Wendtová et al., 1993). Během roku mívá až 6 generací. V chladném a vlhkém počasí přežije bez příjmu potravy až 1 rok (Whitehead et 11

12 Literární přehled al., 1987). Naopak v teplém a suchém počasí upadá do anabiózy, ve které invazní larva čtvrtého stupně setrvává až několik let. Při přemnožení může zničit % rostlin. V laboratorních podmínkách přežila háďátka působení teploty 80 C po dobu 20 minut (Douda et al., 2012). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Vyskytuje se na těžších zamokřených půdách. Pro jeho vývoj je příznivější vyšší vlhkost půdy, střední teploty a deštivé počasí. Háďátko zhoubné je široký polyfág, vyvíjí se na více než 450 druzích rostlin, škodí na cibulové, kořenové a plodové zelenině, na bobovitých pícninách a okrasných rostlinách (Douda, 2005). Rozšíření Háďátko zhoubné se vyskytuje v Evropě, Středozemí, Severní a Jižní Americe, severní a jižní Africe a ve všech částech Asie a Oceánie (Sturhan, 1964). Na území České republiky se vyskytuje ve všech oblastech pěstování česneku. Škodlivost Rostliny česneku tloustnou, křiví se jejich lodyha, žloutnou, krní a později odumírají. Celé rostliny lze snadno vytáhnout z půdy a při silném napadení se přetrhnou (Wendtová et al., 1993). Samotné kořeny háďátko zhoubné nenapadá, ale jejich odumírání nastává v důsledku napadení kořenového podpučí. Do rostlin proniká z okolní půdy poškozenými pletivy nebo průduchy (Bogatko, 1988). Poškozená pletiva jsou napadána bakteriemi nebo houbami a hnijí (Esquibet et al., 2003). Česnek z podzimní výsadby trpí napadením háďátkem česnekovým méně než česnek z jarní výsadby (Bridge, 1996). Možnosti regulace Základním opatřením je dodržování agrotechnických zásad, střídání plodin a důsledná likvidace posklizňových zbytků. Vysazovat jen zdravou uznanou sadbu, protože háďátko zhoubné může být přeneseno se sadbou. Po sklizni vysoušet česnek a cibuli na slunci. Provádět negativní výběry, při kterých jsou odstraněny zakrslé a podezřelé rostliny. První výběr provést již ve druhé polovině května, druhý v červnu a třetí začátkem července (Thomason et al., 1983). 12

13 Literární přehled 2.2 Roztoči na česneku Roztoči se projevují nejškodlivěji na česneku během uskladnění. Sesychání a deformace česneku působí vlnovník česnekový Acetia tulipae (Keifer, 1938). Na nedostatečně vysušeném česneku se mohou vyskytovat roztoči skladokazi (Acaroidea), kořenohub zhoubný Rhizoglyphus echinopus (Fumouze & Robin, 1868), kořenohub R. robini Claparède, 1869 a skladokaz zhoubný Tyrophagus putrescentiae (Schrank, 1781). Skladokaz zhoubný se uplatňuje spíš jako škůdce olejnatých semen ve skladištích. Kořenohubi mohou způsobit zahnívání česneku. Roztoči vyvíjecí se na uskladěném česneku mohou přenášet houby rodu Fusarium (Czajkowska, 1995) Vlnovník česnekový Aceria tulipae (Keifer, 1938) Vlnovník Aceria tulipae (Eriophyidae) byl poprvé zaregistrován v roce 1938 v Kalifornii na cibulích tulipánů dovezených z Nizozemska (Keifer, 1938). Za tentýž druh byl následující desetiletí považován vektor viru wheat streak mosaic na lipnicovitých. Výzkumy z poslední doby však ukázaly, že se jedná o komplex druhů a vlnovník z lipnicovitých není totožný s vlnovníkem A. tulipae. První zmínky o vlnovníku A. tulipae z našeho území se objevují v souvislosti s ochranou okrasných cibulovin v 80. letech minulého století (Dušek, 1985). Teprve později je uváděn také jako škůdce česneku vlnovník česnekový (Rod, 1997). Morfologie Vlnovník česnekový je jako ostatní vlnovníci mikroskopické velikosti, kolem 0,2 mm dlouhý. Tělo má protáhlé, členěné na tři části, gnathosoma s ústním ústrojím, podosoma se dvěma páry končetin a opistosoma s kopulačními orgány. Má plochý hřbetní štít s několika podélnými rýhami a dvěma charakteristickými štětinami v zadní části. Samčí i samičí genitálie jsou umístěny za kyčlemi druhého páru končetin. Od podobných druhů vlnovníků se liší tvarem drápků na chodidlech. Samičky mají na drápcích sedm paprskovitých výběžků, samci pouze šest (Kasetsart, 1986). Bionomie Samičky kladou na povrch hostitelských rostlin po dvanácti kulovitých sklovitých vajíčkách. Jedno vajíčko je asi 0,06 mm dlouhé. Celý vývoj od vajíčka po dospělce trvá osm až deset dní při teplotě C (Leuwen et al., 2010). Během roku vytváří více 13

14 Literární přehled generací (až devět) v závislosti na průběhu počasí. Přezimují různá stadia, vajíčka, larvy, nymfy i dospělci, především na uskladněných cibulích (Courtin et al., 2000). Mírnou zimu přežívají i na rostlinách v půdě. Pro vývoj je optimální teplota 25 C a relativní vzdušná vlhkost %. Teplota, při které se zastavuje vývoj (nulový bod vývoje) je 6 C a suma efektivních teplot, nutných pro dokončení celého vývoje od vajíčka po imago, je asi 188 C (Lesna et al., 2004). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Vyvíjí se na amarylkovitých a liliovitých, škodí na cibulové zelenině (cibule, šalotka, česnek, pór) a na okrasných cibulovinách (tulipán) (Jepppson et al., 1975). Rozšíření Vlnovník česnekový A. tulipae je celosvětově rozšířený roztoč, v Evropě je znám v Bulharsku, Dánsku, Velké Británii, Finsku, Francii, Německu, Maďarsku, Itálii, Nizozemsku, Polsku, Španělsku, Jugoslávii a v České republice. Jeho areál je pravděpodobně ještě širší. Šíří se především pasivně s napadenými rostlinami, případně vzdušným prouděním. Šíření vzduchem napomáhá jeho specifické chování. Má tendenci vystupovat do horních částí rostlin, kde zaujímá vzpřímenou pozici s končetinami zdviženými vzhůru. Rostliny se dotýká jen zádí těla, tzv. análními laloky. Škodlivost Nejškodlivější je na rostlinách, které se na zimu ukládají do skladiště. Na nich se může vlnovník déle vyvíjet a více škodit. Nejvyšší škody způsobuje na česneku a tulipánech. Žije na cibulích pod slupkou a poškozuje epidermis. Cibule nabývají matný vzhled a scvrkávají se. Na jedné cibuli může být několik desítek tisíc jedinců, nejvyšší hustota je v horní části cibule. Poškozené pletivo bývá následně napadáno houbovými patogeny. Kompaktní cibule, s pevnými slupkami těsně přilehlými k povrchu jsou odolnější. Mladé rostliny z poškozených cibulí zaostávají v růstu, jsou zdeformované a žloutnou (Slykhuis, 1953). Vlnovník česnekový A. tulipae škodí navíc přenosem virů onion mite-borne latent virus (OMbLV) a shallot mite-borne latent virus (ShMbLV). V Nizozemsku patří mezi obávané škůdce tulipánů. V Maďarsku působí pravidelně problémy na cibuli a jeho škodlivost narůstá s extrémně horkým létem. V celosvětovém měřítku škodí na česneku ve všech oblastech pěstování (Rosario et al., 1965). 14

15 Literární přehled Možnosti regulace Základem ochrany jsou preventivní opatření, výsadba zdravé sadby a časový odstup pěstování česnekovitých a liliovitých rostlin na témže pozemku. Před výsadbou se doporučuje máčení cibulí ve vodě teplé 55 C po dobu min. nebo 60 C po dobu min. Toto opatření sice může redukovat početnost škůdce, ale může negativně ovlivnit vzcházení rostlin. Důležitou zásadou je vysušení cibulí ještě před uskladněním, protože vlnovník česnekový A. tulipae vyžaduje ke svému vývoji poměrně vysokou vlhkost. Teplota kolem 6 C, která odpovídá nulovému bodu vývoje, zastaví vývoj vlnovníků, ale škůdce nelikviduje. Ti jsou schopni přežít teploty 25 C. Nízké teploty mohou negativně ovlivnit uskladněné cibule, pro které jsou nebezpečné teploty nižší než 4 C (Michalska et al., 2009). Cibuloviny napadené vlnovníkem česnekovým A. tulipae se mohou aktivně bránit. Produkují synomony, těkavé látky, které lákají antagonisty škůdce, dravé roztoče z čeledi Phytoseiidae. Nejúčinnějšími regulátory jsou roztoči Amblyseius cucumeris (Oudemans, 1930) a A. barkeri (Hughes, 1948). Navíc napadené rostliny produkují etylén, který způsobuje oddálení slupky od povrchu cibulí. Do vzniklého prostoru mohou antagonisté lépe pronikat (Lindquist et al., 1996) Kořenohub zhoubný Rhizoglyphus echinopus (Fumouze & Robin, 1868) (Acarina: Acaridae) Morfologie Tělo samiček je dlouhé 0,5 1,1 mm, u samečků je 0,45 0,72 mm a vyskytují se ve dvou formách: normální a heteromorfní, s nápadně zahnutým 3. párem noh, který slouží k objetí samiček. Jejich tělo je krátké bílé, oválného tvaru porostlé řídkými krátkými brvami (Woodring, 1969). Přední část těla je zúžená, skořicově hnědá, pokrytá chlupy. Nohy jsou krátké, mohutné s hrubými ostmi. Hypopus je oválný, světlehnědý, vypouklý, dlouhý 0,25 0,35 mm. Vajíčka jsou bílá, oválná. Larvy jsou také bílé a mají tři páry noh (Eyndhoven, 1963). Bionomie Samička klade až 800 vajíček do pozemních částí rostlin. Larvy se líhnou 4 7 dnů. Při teplotách C ve vlhkém prostředí trvá celý vývoj 9 11 dnů, při teplotě 20 C 15

16 Literární přehled až 14 dní. Při teplotách pod 6 C a vlhkosti pod 60 % se jejich vývoj zastavuje (Boczek et al., 1970). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Skladokaz zhoubný žije v půdě. Rostliny napadá během vegetace a skladování. Hostitelskými rostlinami jsou okrasné rostliny tulipány, hyacinty a především cibulová a kořenová zelenina (Bielska, 1975). Rozšíření Vyskytuje se v celé Evropě, Rusku, USA, Austrálii, Japonsku, Indii a na Novém Zélandu (Sandhu, 1976). Škodlivost Během vegetace listy žloutnou, spirálovitě se kroutí, dochází až k deformacím. Cibule rostlin mají matný vzhled. Povrch suknic se pokrývá nahnědlou drtí, podpučí trouchniví a rozpadá se, cibule zahnívá. Při vytrhnutí zůstávají kořeny rostlin v půdě (Garman, 1937). Napadené rostliny jsou náchylnější k napadení houbovými a bakteriálními patogeny, které jsou přenášeny roztočem kořenovým. Při vysoké relativní vzdušné vlhkosti (nad 70 %) pokračuje roztoč ve skladištích v poškozování česneku (Manson, 1972). Stejným způsobem může škodit méně častý kořenohub R. robini Claparède, Možnosti regulace Používat zdravou a certifikovanou sadbu. Dostatečné vysoušení po sklizni a následné skladování při vhodné teplotě a vlhkosti (Tymčenko, 1987). 2.3 Mšice škodící na česneku Mšice na česneku škodí sáním, ale především přenosem virů. Dlouhodobé napadení mšicemi může způsobit znatelné snížení výnosu. Na rostlinách z čeledi amarylkovitých se může vyvíjet více druhů mšic. Mohou to být běžné polyfágní druhy, jako je mšice maková Aphis fabae Scopoli, 1763, mšice broskvoňová Myzus persicae (Sulzer, 1776), mšice zdobená Myzus ornatus Laing, 1932 nebo kyjatka zahradní Macrosiphum euphorbiae (Thomas, 1878) a kyjatka růžová Macrosiphum rosae (Linnaeus, 1758). Nejvýznamnější je mšice broskvoňová, proto uvádím její charakteristiku. Dále se na amarylkovitých mohou vyskytovat zavlečené druhy, např. mšice česne- 16

17 Literární přehled ková Myzus ascalonicus (Doncaster, 1946) a mšice tulipánová Dysaphis tulipae (Boyer de Fonscolombe, 1841). Neokřídlené samičky mšice česnekové jsou 1,1 2,2 mm dlouhé, světle zelené až žluté barvy s černým zadečkem. Konec chodidel a tykadel je černý, sifunkuly světlé. Vylučují vosk. Okřídlené mšice jsou 1,3 2,4 mm dlouhé s černou břišní částí (Doncaster, 1946; Heathcote et al., 1965; Frazier, 1974). Partenogenetická samička přezimuje v teplých oblastech venku, v chladnějších oblastech ve sklenících a skladech. Zimním hostitelem jsou rostliny čeledi Rosaceae. Od konce dubna do poloviny června přeletují na sekundární hostitele (Amaryllidaceae, Liliaceae, Iridaceae) (Doncaster et al., 1946; Karl, 1983; Liewellyn, 1984; Petrovié, 1998). Běžná mšice na liliovitých a kosatcovitých saje na cibulích a listech (Mellor et al., 1961; Furk, 1990; Holman, 1991). Pochází z jihozápadní Asie, na našem území je od roku Sáním poškozuje listy i květy, po mírných zimách může zničit celé rostliny. Je vektorem více než 20 rostlinných virů, z nichž převážná většina škodí na jahodníku (Müller et al., 1968; Bolton, 1974). Mšice tulipánová je široce oválná 1,5 2,5 mm dlouhá, světle žlutá, šedivá nebo růžová, pokrytá hustým voskovým popraškem. Okřídlené samičky mají černou hlavu, hruď a skvrnu ve středu na hřbetní straně zadečku. Vyvíjí se na podzemních orgánech rostlin liliovitých, kosatcovitých a aronovitých. Pochází pravděpodobně z hor střední Asie, rozšířena je celosvětově. Šíří se s hlízami a cibulemi okrasných rostlin. V České republice byla zjištěna jednou v roce 1956 v Praze na cibulích šafránu (Crocus spp.) dovezených z Holandska. Má anholocyklický vývoj, přezimují samičky pod šupinami a trhlinami uskladněných cibulí, hlíz a oddenků. Přenáší Potyvirus tulipánů (Holman, 2006) Mšice broskvoňová Myzus persicae (Sulzer, 1776) Morfologie Bezkřídlá samička má štíhlé, vejčité, 1,5 mm 2,5 mm dlouhé tělo. Zbarvení je variabilní, nejčastěji zelené, olivově zelené, zelenožluté až světle hnědočervené (Doncaster et al., 1946). Po stranách a uprostřed těla mohou procházet zelené pruhy. Tykadla jsou tmavá, stejně dlouhá jako tělo. Čelní hrbolky jsou dobře vyvinuté. Sifunkuly jsou hnědé až černé, válcovité, ve druhé polovině mírně zduřelé (Sannucks et al., 1996; Spence et al., 1997). Okřídlení jedinci mají lesklou černou hlavu a hruď a velkou černou skvrnu na hřbetní části zadečku, která zasahuje mezi sifunkuly. Vajíčka jsou zpočátku zelená, 17

18 Literární přehled ale brzo zčernají. Nymfy jsou nazelenalé, později žloutnou (Blackman et al., 1996; Margaritopoulos et al., 2002). Bionomie Mšice broskvoňová má na našem území holocyklický vývoj. Přezimují vajíčka na broskvoni nebo na kustovnici. Samičky mohou na našem území přezimovat pouze v uzavřených prostorách (Beránková & Kocourek, 1989). Na broskvoních se vyvíjejí zakladatelky (fundatrix) a bezkřídlé fundatrigenní generace (fundatrigenie). Třetí, případně čtvrtá generace, jsou okřídlené (migrantes). Okřídlené mšice migrují na sekundární hostitele, na kterých se může vyvinout dalších 11 až 14 generací. Od třetí generace na sekundárních hostitelích se mohou vyvíjet okřídlení jedinci, kteří přeletují na další rostliny (Anstead et al., 2004). Na podzim migrují gynopary a samci na broskvoně, na nich dochází k páření. Páření probíhá koncem října. Vajíčka jsou kladena na báze pupenů od poloviny října do poloviny listopadu (Beránková & Kocourek, 1989; Devonshire et al., 1998; Martinez et al., 1999). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Mšice broskvoňová je rozšířena po celém světě. Škodí na 450 druzích rostlin z různých čeledí Solanaceae, Chenopodiaceae, Compositae, Cruciferae a Curcubitaceae (Foster et al., 1997). Nejčastěji napadanými polními plodinami jsou cukrovka a brambor (Beránková & Kocourek, 1989), zahradními plodinami okurky, vodní meloun, chřest, fazole, řepa, brokolice, zelí, mrkev, celer, cibule, česnek, obilí, baklažány, salát, hořčici, hrách, pepř, brambor, rajčata (Eastop et al., 2005). Rostliny pěstované po větru od napadených polí jsou zvlášť ohrožené, protože mšice jsou špatní letci a bývají unášeny větrem (Foster et al., 1996). Vejcorodé samičky mšice broskvoňové snášejí mráz až do 5 C (Moores et al., 1994). Přirození antagonisté jsou slunéčka, larvy pestřenek, zlatooček, blanokřídlí parazitoidi Aphelinus abdominalis (Dalman, 1820) entomopatogenní houba Entomophtora aphidis (Remaudiére, 1979) (Vučetić et al., 2007). Škodlivost Tato mšice je považována za nejdůležitějšího vektora rostlinných virů po celém světě. Je významný přenašeč virů Y (PVY), A (PVA), S (PVS), X (PVX), M (PVM) a S (PVS). Viry mohou být přenášeny nymfami a dospělci. Sáním oslabuje rostliny. Při dosažení vysoké populační hustoty na mladých částech rostlin dochází ke stresu z nedo- 18

19 Literární přehled statku vody, vadnutí a narušení růstu rostliny. Typickými symptomy jsou žloutnutí a nekrózy (Field et al., 1999). Na spodní straně listů jsou viditelné medovice a černě. Vrcholky výhonů následkem sání zpomalují růst, jsou zakrslé a zasychají. Dlouhodobé napadení mšicemi může způsobit znatelné snížení výnosu (Blackman et al., 1998). Možnosti regulace mšic Nejvíce ohrožené jsou rostliny pěstované po větru od napadených polí, protože mšice jsou špatní letci a bývají unášeny větrem. Doporučuje se zlikvidovat hostitelské rostliny, na kterých mšice přezimují. Chemická ochrana se provádí při zjištění výskytu mšice broskvoňové (Foster et al., 2000). Proti mšici broskvoňové ve skleníku jsou registrované biologické přípravky na bázi mšicomara Aphidius colemani Viereck, 1912 (Bioaalgens AA, Bioaalgens ACo a Ervipar). 2.4 Třásnokřídlí na česneku Třásněnka zahradní Thrips tabaci (Lindeman, 1889) (Thysanoptera: Thripidae) Morfologie Imaga jsou asi 1,5 mm dlouhá, žlutohnědá se dvěma páry úzkých křídel s třásněmi. Na hlavě má krátká tykadla a černé oči. Mikroskopická vajíčka jsou žlutobílá, ledvinovitého tvaru (Edelson, 1985). Larvy jsou světlejší žlutobílé, dva první instary jsou bezkřídlé, následující dva instary jsou tmavší, mají základy křídel (Mayer et al., 1987). Bionomie Imago přezimuje ve zbytcích rostlin, v kompostech, v přírodě v drnu a v povrchových vrstvách půdy. Při teplotách nad 20 C nalétávají na porosty hostitelských rostlin. Samičky nakladou vajíčka v průběhu 1 týdne (Endelson et al., 1986). Líhnutí trvá 5 10 dní. Nově vylíhlé larvy se zavrtávají do středu cibulového krčku. Vývoj larvy trvá dní. Dospělci se líhnou za 5 10 dní. Za vegetační sezónu může mít 5 8 generací. Častý je vývoj partenogenezí (Sparks et al., 1998). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Hostitelskými rostlinami jsou zeleninové druhy cibule, česnek, pór, zelí, květák, fazol, rajče, okurka a další z řady kulturních a okrasných plodin (Shelton, 1988). Třásněnkám 19

20 Literární přehled vyhovuje teplé a suché počasí (Evans, 1943). Pokud mají vhodné podmínky, mohou škodit i na uskladněné cibuli. Jsou také přenašeči virových patogenů (Jones, 1959). Rozšíření Třásněnka zahradní se vyskytuje v celé Evropě, USA, Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. Škodlivost Dávají přednost mladým listům a květům. V místě poškození dochází ke ztrátám chlorofylu a v důsledku toho ke vzniku stříbřitých nepravidelných skvrn na listech. Často také bývají viditelné černé kupičky trusu, které třásněnky po sobě zanechávají (Mound & Masumoto, 2005). Silně poškozené listy později nekrotizují a žloutnou. Dochází až k redukci růstu, selhávání funkcí, a to zejména u květu. Napadené části jsou vstupní branou dalších infekcí (Andaloro & Shelton, 1983). Možnosti regulace Odstraňování rostlinných zbytků. Negativní vliv na množení třásněnek má závlaha postřikem. Antagonisté třásněnky zahradní jsou stuhatky rodu Aeolothrips day, 1836), ploštičky Geocoris (Fallén, 1814), hladěnky Orius (Wolff, 1811) a larvy zlatooček Chrysoperla (Steinmann, 1964) (Szenasi, 2001). Proti třásněnce zahradní na cibuli a póru jsou povoleny přípravky s účinnou látkou spinosad (obchodní název Spintor). 2.5 Motýli na česneku Požerky na cibulích mohou výjimečně způsobovat někteří polyfágové, např. housenky hrotnokřídlece salátového (Triodia sylvina Linnaeus, 1761), osenic např. osenice šťovíkové (Noctua pronuba Linnaeus, 1758) nebo šedavky luční (Hydraecia micacea Esper, 1789). Nejvíce na česneku škodí molík česnekový (Acrolepiopsis assectella Zeller, 1839). Jako škůdce česneku uvádí Miller (1956) drvopleně cibulového Dyspessa ulula (Borkhausen, 1790). Podle Nováka & Severy (1990) se u nás vyskytuje vzácněji na skalních stepích s výskytem česneku sivého (Allium senescens), jehož cibulemi se živí. 20

21 Literární přehled Molík česnekový Acrolepiopsis assectella (Zeller, 1839) (Lepidoptera: Acrolepiidae) Morfologie Dospělci jsou 6 8 mm dlouzí s rozpětím křídel mm. Přední křídla mají tmavohnědá s jasnou bílou skvrnou, zadní křídla světle šedá s dlouhými třásněmi (Jary & Rolfe, 1945). Oválná mléčně bílá vajíčka dosahují 0,4 mm v průměru. Housenky dosahují délky asi 11 mm, jsou šedozelené s černými skvrnkami a žlutou hlavou. Kukla je štíhlá, vřetenovitá, hnědá, asi 7 mm dlouhá (Landry, 2007). Bionomie Přezimují dospělci, kteří začínají klást vajíčka při teplotách okolo 15 C (Scaltriti & Rezzadore, 1982). Motýli létají v noci. K páření většinou dochází ráno. Vajíčka kladou jednotlivě na spodní stranu listů nad povrchem půdy. Jedna samička naklade asi 100 vajíček, která jsou velmi slabě přilepena k povrchu listů, takže za deště a při nárazu opadávají (Allison et al., 2007). Po pěti dnech vajíčka zhnědnou a po týdnu se líhnou housenky. Vývoj housenky trvá dní, většinou zůstává na jednom listu a jen výjimečně přechází na jiný. V létě létají motýli druhé generace, housenky jsou aktivní až do října (Asman, 2001). Pak se kuklí na povrchu listů v hnědavém zámotku. Za 10 až 14 dní se líhnou motýlci (Markula, 1981). Ve dne se imaga ukrývají pod kůrou stromů nebo ve vegetaci. Také na podzim líhnoucí se motýli vyhledávají po vylíhnutí úkryty k přezimování. Molík česnekový obvykle mívá dvě až tři generace za rok (Tymčenko, 1987). Ekologické nároky Napadány jsou především porosty cibule, česneku, póru a pažitky (Kazda et al., 2001). Molík česnekový se vyskytuje v celé Evropě i v USA. Škodlivost Housenky zpočátku minují v listech. Chodbičkovité miny mají podobu podélných světlých proužků, svrchní pokožka je nepoškozená, směřují od vrcholu k bázi listů (Mason et al., 2010). Typická je drť uvnitř dutiny listů. Dávají přednost mladým listům, které žloutnou, špičky listů zasychají a ulamují se, a tím je snižována asimilační plocha listu (Táborský & Šedivý, 1997). Může také dojít k zahnívání srdéček napadených rostlin v důsledku druhotné infekce. 21

22 Literární přehled Možnosti regulace Velmi důležité je správně načasovat ošetření porostů, což umožňují feromonové lapáky, případně sledování motýlů světelným lapačem (Worner, 1994). Housenky bývají naparazitovány několika druhy lumků, například lumky Diadromus pulchellus (Wesmael, 1845), Diadegma semiclausum (Hellén, 1949) a lumky rodu Itopectis ter, 1869). V kuklách parazituje lumek Diadromus collaris (Gravenhorst, 1829). Housenky bývají napadány nespecifickými predátory, např. dravými drabčíky, střevlíky rodů Amara (Bonelli, 1810), Harpalus (Latreille, 1802) a Pterostichus (Bonelli, 1810), zlatoočkami, pavouky, mravenci, hladěnkami rodu Orius (Wolf, 1811) (Plastoka & Dabrowski, 1986). Proti housenkám jsou určeny přípravky na bázi Bacillus thuringiensis (Berliner, 1915) (Worner, 1994). 2.6 Brouci na česneku Z brouků mohou na cibulích česneku škodit drátovci, svrchní požerky na listech způsobují chřestovníčci, larvy krytonosce cibulového vyžírají pletivo uvnitř listů. Významné škody způsobují jen výjimečně a ochrana proti nim se zpravidla neprovádí Drátovci Elateridae (Leach, 1815) Drátovci jsou larvy brouků kovaříků (Coleoptera Elateridae). Jedná se o polyfágní škůdce, jejichž kalamitní výskyt byl zaznamenán na území České republiky v roce Největší význam z hlediska škod způsobují larvy kovaříků z rodu Agriotes (Eschscholtz, 1829) a Hemicrepidius (Germar, 1839) (Rybáček, 1988). V České republice se určováním drátovců zabýval např. Jagemann (1951). Morfologie Drátovci mají oválné, žluté až hnědé, do 3 cm dlouhé tělo. Povrch je silně sklerotizovaný, lesklý, hladký a řídce opýřený. Larvy jsou oligopodní (Jagemann, 1956; Kazda et al., 2001). Brouci jsou černí, hnědí, žlutí, červení, někdy tmavě kovový. Hlava je prognátní, tykadla jedenácti až dvanácti členná, chodidla jsou pětičlenná (Miller, 1956; Vesser, 2005). Jejich tělo je ploché, dopředu i dozadu zúžené. Vajíčka jsou kulatá, šedobílá se slabým opálovým leskem (Zacha, 1970; Hausvater et al., 2008). 22

23 Literární přehled Bionomie Přezimující imaga vylézají v dubnu nebo květnu, samci obvykle dříve. V polovině května se páří. Samičky kladou vajíček do půdy do hloubky 1 2 cm. Vajíčka se vyvíjejí dní. Vývoj larev trvá 4 5 let. Kuklí se v červnu nebo červenci 3 25 cm hluboko. Stadium kukly trvá dní. Vylíhlá imaga přezimují v hloubce cm v zemních komůrkách. Půdu opouštějí až příští jaro (Foltýn, 1965). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Jsou široce polyfágní, škodí na polních i zahradních plodinách, včetně česneku. Nejzávažnější škody způsobují při pěstování po víceletých pícninách a ozimech (Kůdela et al., 2002). Nejčastěji se vyskytují na kyselých půdách a vlhkých stanovištích. Limitujícím faktorem je vlhkost, při poklesu vlhkosti <25 % hynou larvy. Mladé larvy jsou citlivější, při nedostatku vody přecházejí na živé rostliny. Rod Agriotes migruje do hloubek cm. V povrchových vrstvách se vyskytují pouze na jaře (duben květen) a na podzim (září říjen) (Foltýn 1965; Zacha, 1970). Mezi antagonisty patří entomofágní houba Beauvaria bassiana (Bassi, 1835) a Metarhizium anisopliae kov, 1879) (Häni et al., 1993). Rozšíření Kovaříkovití jsou rozšíření po celé Evropě, Asii a Severní Americe. Na celém světě je jich známo kolem 8800 druhů, z toho je 136 druhů na území České republiky (Wale et al., 2008). Škodlivost Žír larev začíná na jaře od 12 C. Larvy ožírají podzemní části rostlin. Podzemní části třepenitě rozežrané, vykousané jamky nebo chodbičky. Napadené podzemní orgány jsou sekundárně napadeny houbovými patogeny. Rostliny ohniskově nebo v řádcích vadnou a zasychají (Rybáček, 1988; Vokál et al., 2000). Možnosti regulace Drátovce zjišťujeme na podzim půdními výkopky při teplotě 9 C v hloubce 10 cm a na jaře nejpozději 3 4 dny před zahájením posledního úkonu předseťové přípravy. Půdní výkopky jsou o rozměrech cm rozmístěny šachovnicovitě, na ploše do 5 ha 8 sond, nad 5 ha nejméně12 sond. Druhou možností jsou návnady. Je potřeba odplevelit 1 m 2, zahrabat hrst naklíčeného obilí do vrcholů trojúhelníku cm do 23

24 Literární přehled hloubky 10 cm, každou návnadu zakrýt fólií cm, kontrola po 4 5 dnech, počet drátovců v trojúhelníku odpovídá počtu drátovců na 1 m 2. Kritický počet je >20 drátovců na 1 m 2 (Rotrekl, 2002; Šefrová, 2006). Z agrotechnické ochrany je vhodné pěstovat rostliny méně atraktivní luskoviny, řepka, hořčice, pohanka (Vošlajer et al., 2004). Intenzivní obdělávání půdy snižuje početnost, bezprostředně po sklizni podmítka, později hluboká orba. Hnojení dusíkatým vápnem. Významnými antagonisty jsou koroptve, bažanti, rejsci a hraboši, ježci, havrani, vrány a racci, ale také hlístice a houby (Rasocha, 1999) Chřestovníčci rodu Lilioceris Chřestovníček liliový Lilioceris lilii (Scopoli, 1763) Chřestovníček liliový (Coleoptera: Chrysomelidae) je v ČR běžně se vyskytující brouk z čeledi mandelinkovitých. Stephens (1839) označil druhy Lilioceris lilii a Lilioceris merdigera (Linneaus, 1758) jako totožné. Berti & Rapilly (1976) popsali Lilioceris merdigera jako samostatný druh vyskytující se převážně na rostlinách rodu Aliium. Morfologie Oranžovo červené imago je 6 8 mm dlouhé. Hlavními determinačními znaky je černá hlava a černé končetiny. Vajíčka jsou oválná, žlutohnědá kolem 1 0,5 mm dlouhá. Jsou pokryta červeno oranžovou lepkavou vrstvou, která slouží k přichycení na listech (Haynes et al., 1981; Cox, 2001). Larva má hnědou hlavu a nohy. V počátečních instarech je žlutá, později mění barvu do červena. Řitní otvor je umístěn na hřbetní straně těla, proto je hřbet larvy pokryt černozelenými mukózními výměšky (Gold et al., 2001; Hortsmann, 1971). Bionomie Samičky začínají klást vajíčka na spodní stranu listů podle počasí obvykle začátkem dubna. Vajíčka jsou kladena do řady, přičemž v každé řadě je 3 12 vajíček. Jedna samička naklade vajíček. Po 6 10 dnech se líhnou larvy (Wilson, 1943; Steidel et al., 1997). Stadium larvy trvá měsíc, larvy procházejí čtyřmi instary. Poté se kuklí v půdě v blízkosti hostitelské rostliny. Kuklení trvá dní. Během roku má dvě generace (Ernst et al., 2007). 24

25 Literární přehled Ekologické nároky a hostitelské spektrum Hostitelskými rostlinami jsou liliovité a amarylkovité. Škodí především na liliích (Lilium L.) (Cortesero et al., 2000). Přirozenými antagonisty jsou podle Golda et al. (2001) parasitoidi: lesknatka Tetrastichus setifer (Thomson, 1878) a lumci Lemophagus pulcher (Szepligeti, 1916), Lemophagus errabundus (Gravenhorst, 1829) a Diaparsis jucunda (Holmgren, 1860). Rozšíření Chřestovníček liliový se vyskytuje v celé Evropě kromě Řecka, v severní Africe, Asii a Severní Americe (Cortesero et al., 2000). Škodlivost Larvy vyžírají parenchym listů v úzkých proužcích od okraje čepelí listů tak, aby zůstala protilehlá pokožka nepoškozená. Při silném žíru zůstávají pouze zbytky rostlinných pletiv. Pletivo listů na okraji požerků usychá a hnědne. Dospělci i larvy vykusují nepravidelné, často kruhové otvory do poupat a květů lilií (Lesage et al., 1992). Možnosti regulace Proti chřestovníčku liliovému není registrován žádný insekticid. Doporučuje se zakrýt porost jemnou netkanou textilií, aby se zabránilo kladení vajíček. Vhodným ochranným opatřením při silném napadení je ruční sběr. Chřestovníček cibulový Lilioceris merdigera (Linneaus, 1758) Chřestovníček cibulový (Coleoptera: Chrysomelidae) se vyskytoval v ČR již v minulosti ve všech oblastech pěstování cibulové zeleniny. Jeho škodlivost nebyla významná. Podle Baudyše (1935) způsobil větší škody na Bzenecku v letech Často bývá zaměňován s příbuzným chřestovníčkem liliovým Lilioceris lilii (Scopoli, 1763), od jehož larev se liší černou skvrnou nad zadní kyčlí, která je jednoduchá, nerozdělená. Morfologie Chřestovníček cibulový je sytě červený brouk s červenou hlavou a červenými končetinami kolem 8 mm dlouhý. Vajíčka dosahují velikosti 1 až 1,5 mm, jsou oválná, sytě oranžová později tmavnou. Jsou obalena lepkavou vrstvou, která slouží k přichycení 25

26 Literární přehled k povrchu listu. Larva je hnědožlutá s hnědou hlavou. Dorostlé larvy měří 6 8 mm, před kuklením dosahují délky až 10 mm. Řitní otvor je umístěn na hřbetní straně zadečku, proto se šedozelený slizový trus hromadí na hřbetě a tvoří obal kolem celého těla. Tergity hrudi i zadečku mají určitý počet drobných černých skleritů, z nichž každý je opatřen dvěma chloupky (Miller, 1956; Strand et al., 1996). Bionomie Dospělci se začínají objevovat podle teplot od konce března. Po páření samičky kladou 2 16 vajíček jednotlivě nebo do lineárních řad. Během svého života může jedna samička naklást až 250 vajíček. Líhnutí trvá 4 10 dní. Nově vylíhlé larvy žerou dní. Poté se kuklí v hedvábném kokonu v půdě v hloubce 3 4 cm (Reinecke 1910; Haye et al., 2004). Při teplotě 22 C zůstávají ve stadiu kukly přibližně devět dní. Dalších 20 dní zůstává pod povrchem půdy. Může se vyvinout druhá a třetí generace, která se vyskytuje až do říijna (Lataste 1932; Brown, 1946). Podle laboratorních pokusů Haye et al., (2004) je nezbytná diapauza mezi kopulací a kladením vajíček. Imaga z druhé a třetí generace přezimují v půdě většinou v blízkosti hostitelských rostlin. Ekologické nároky a hostitelské spektrum Hostitelskými rostlinami jsou amarylkovité a liliovité (Strand et al., 1996). Mohou žít i na kokoříku mnohokvětém (konvalinkovité), na kterém neškodí. Jarní generace dává přednost česneku medvědímu a ozimému česneku kuchyňskému. Druhá generace škodí na cibuli kuchyňské a pažitce česnekové (Landis et al., 2000). Rozšíření Chřestovníček cibulový je rozšířen po celé Evropě. Nejvíce škodí v Polsku. Dále v Asii, Severní Americe a severní Africe (White, 1993). Škodlivost Škodí larvy i dospělci ožíráním listů. V listech jsou vykousány nepravidelné otvory, spodní pokožka zůstává nepoškozená (Brown, 1946). Žír začíná od špičky a postupuje k bázi listů. Při silném žíru zůstávají zachovány pouze zbytky rostlinných pletiv (Federici et al., 1996). 26

27 Literární přehled Možnosti regulace Není registrován žádný insekticid. Doporučuje se zakrýt porost jemnou netkanou textilií. Vhodným ochranným opatřením je ruční sběr Krytonosec cibulový Oprohinus suturalis (Fabricius, 1787) (Coleoptera: Curculionidae) Morfologie Černě zbarvený brouk 2,5 3 mm dlouhý. Přes štít a podle švu krovek se mu táhne podélný bílý proužek, kterým se liší od ostatních krytonosců. Proužek je tvořen velkými, bílými šupinami. Tykadla a nohy jsou hnědočervené (Sionek, 1998). Vajíčko je bílé, široce oválné a dlouhé kolem 0,6 0,7 mm a 0,3 0,4 mm široké. Larvy jsou žlutavé nebo žlutavě zelené, beznohé, v dospělosti až 0,7 cm dlouhé. Hlava je žlutohnědá a její rozměry (délka šířka) u jednotlivých instarů jsou: 1. stupeň 0,25 0,30 0,30 0,35 mm, 2. stupeň 0,36 0,45 0,44 0,47 mm, 3. stupeň 0,53 0,68 0,56 0,60 mm (Miller, 1956). Tělní články mají na hřbetě příčnou řadu šesti štětinek. Bílá kukla má na štítu, hlavě, nosci a na koncích holení několik ostnů. Poslední článek zadečku je zakončen dvěma krátkými trny, které jsou drápkovitě proti sobě zakřiveny (Szwejda, 1999). Bionomie Imaga se začínají objevovat podle teploty obvykle na začátku května. Samičky vkládají vajíčka jednotlivě nebo po dvou dovnitř tobolek nebo listů (Szwejda, 2006). Většina vajíček je nakladena do horní čtvrtiny a zbytek do dolní poloviny tobolky. Larvy dokončují vývoj po 5 6 týdnech, opouštějí tobolky a zavrtávají se do půdy (Richer et al., 1997). V hloubce 1,5 4,5 cm dělají z hlíny pouzdro, ve kterém se kuklí. Po 30 dnech se líhnou brouci, kteří po kratším období žíru přezimují v půdě v okolí rostlin. Má jednu generaci za rok (Clements, 1984). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Vyskytuje se především na cibulové zelenině česneku, cibuli, cibuli sazečce a póru (Tymčenko, 1987). Vyhovují mu teplá a suchá stanoviště. 27

28 Literární přehled Rozšíření Krytonosec cibulový se vyskytuje v Polsku, Německu, Nizozemí, Belgii, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Francii, Itálii a Řecku. Škodlivost Dospělci vyžírají dírky v horní části listů. Larvy vykusují parenchym uvnitř listů. Požerky navenek vypadají jako podlouhlé, úzké chodbičky (Rogowska et al., 2006). Následkem žíru larev mohou silně poškozené listy praskat, žloutnout a předčasně opadávat (Studziňski et al., 1987). Možnosti regulace Odstraňování a ničení natě (Mesic et al., 2004). Proti krytonosci cibulovému není zpracovaná ochrana (Rotrekl, 2002). 2.7 Dvoukřídlí na česneku Dvoukřídlí zahrnují významné škůdce česneku. Za klíčového škůdce je považovaná houbomilka česneková, květilka cibulová je vedena jako klíčový škůdce cibule, vrtalka pórová klíčový škůdce póru. Cibulovky způsobují problémy především na okrasných cibulovinách Květilka cibulová Delia antiqua (Meigen, 1826) Květilka cibulová (Diptera: Anthomyiidae) škodí na území České republiky ve všech oblastech pěstování cibule a česneku. První zmínka o škodách na cibuli je z roku 1922, na česneku z roku 1938 (Šefrová, 2008). Baudyš (1935) ji považuje za významného škůdce česneku, naopak podle Duška et al., (1983) je na česneku vzácně a preferuje cibuli a pažitku. Morfologie Imago šedožluté barvy dosahuje délky 6 7 mm. Na hrudi má podélnou hnědou pásku. Křídla jsou světle žlutá se silným ostnem na krajní žilce. Kyvadélka jsou žlutá, nohy černé se štětinkami. Larvy jsou bílé až nažloutlé, 6 8 mm dlouhé válcovité, k přednímu konci zúžené. Hlava je rozdělena ve dva laloky, z nichž každý nese na vrcholu kratinké tykadlo. Vajíčka jsou bílá, štíhlá, 0,27 0,28 mm dlouhá a 0,11 28

29 Literární přehled 0,13 mm široká. Puparia jsou štíhlá, soudečkovitá, tmavohnědá 7 8 mm dlouhá (Miller, 1956; Dušek, 1969; Liu et al., 1982). Bionomie Přezimují kukly v půdě, ze kterých se začátkem května líhnou dospělci. Jsou málo pohybliví, létají váhavě. Samičky jsou pohlavně zralé asi týden po vylíhnutí. Úživný žír probíhá nejčastěji na květech vrb a miříkovitých. Kladou vajíčka na půdu či mělce do půdy ke kořenovému krčku, ale i na bázi listů hostitelských rostlin jednotlivě nebo ve skupinkách po 10 až 30 kusech (Mowry, 1993). Kladení probíhá především na okrajích pěstebních ploch. Hausmann et al., (1989) uvádějí, že v jedné cibuli může být až 50 larev. Starší rostliny jsou odolnější vůči napadení (Walter et al., 1996). Samičky žijí asi dva týdny, jedna samička může naklást stovky vajíček (Harris et al., 1987). Líhnutí začíná 2 až 4 týdny po nakladení (Finch et al., 1986). Vylíhlé larvy vnikají do pletiv rostlin a infikují je různými baktériemi, které rozkládají rostlinná pletiva a vytvářejí larvám optimální prostředí. Jedna larva může napadnout až 10 rostlin v řádku (Walter et al., 1996). V hnijících cibulích se často vyvíjejí saprofágní larvy mouchy Muscina stabulans (Fallen, 1817) a octomilky Drosophila phalerata (Meigen, 1830). Dorostlé larvy květilky cibulové opouštějí rostlinu a kuklí se v půdě. V červnu a červenci se líhnou mouchy druhé generace, jejichž larvy se vyvíjejí ve vzrostlých cibulích a po dokončení svého vývoje se kuklí v půdě. Část puparií přezimuje, ale z části se může líhnout třetí generace, která napadá pažitku (Aihara et al., 1985). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Hostitelské rostliny jsou rostliny rodu Allium, škodí na cibuli, česneku, póru a pažitce. Větší škody způsobuje na setých kulturách než na porostu ze sazečky. Mezi přirozené antagonisty patří entomopatogenní houba Entomophthora muscae (Cohn) Fresen, nespecializovaný predátor šídlatec čtyřtečný Bembidion quadrimaculatum (Linne, 1761) (Carabidae) (Ishikawa et al., 1999). V pupariích se vyvíjí výsluník Aleochara bilineata (Gyllenhal, 1810) (Staphylinidae). Lumčíci Aphaereta cephalotes Haliday, 1838, A. muscae Ashmead, 1889 parazitují především v kuklách třetí generace. Další blanokřídlí parazitoidi jsou lumčíci Alysia rufidens Nees 1834, A. manducator (Panzer 1799), Microgaster globata (Linnaeus, 1758) a Figites anthomyiarum Bouche 1834 z nadčeledi Cynipoidea (Miller, 1956). 29

30 Literární přehled Rozšíření Květilka cibulová se vyskytuje v celé Evropě, Jižní a Severní Americe a Asii (Miller, 1956; Vernon et al., 1989; Michelsen, 2012). Škodlivost Larvy první generace květilek škodí na vzcházejících rostlinách, které lze snadno vytáhnout z půdy (Slosser et al., 1987). Vyžírají krčky a lodyhy. Následně mladé rostliny vadnou až odumírají, u starších dochází k zahnívání krčků a rozpadu cibulí. Poranění jsou vstupní branou pro patogeny (Martinson et al., 1988). Možnosti regulace Proti květilce cibulové na česneku není registrován žádný insekticid. Je doporučována netkaná textilie na zakrytí porostu, které brání samičkám naklást vajíčka. Další opatření jsou rotace plodin, sběr posklizňových zbytků, prostorová izolace a hluboká orba (Taylor et al., 2001) Cibulovky škodící na česneku Cibulovky z čeledi pestřenkovitých (Diptera: Syrphidae) jsou mouchy na první pohled připomínající čmeláky. Jsou porostlí hustými chloupky a jsou výborní letci. Napadají především poškozené nebo nemocné rostliny, významnější škody způsobují na okrasných cibulovinách. Cibulovky rodu Merodon jsou větší, nejvýznamnější cibulovka narcisová Merodon equestris má anglický název large narcissus fly. Zástupci rodu Eumerus jsou drobnější a mohou se vyvíjet v různých hnijících rostlinách. Běžná cibulovka zhoubná Eumerus strigatus má anglický název small narcissus fly. Cibulovky rodu Eumerus jako škůdce česneku uvádí Baudyš (1935). Miller (1956) a Hurkmans et al., (1995) doplňují také cibulovky rodu Merodon. Z České republiky nejsou publikovány údaje o škodlivosti cibulovek na česneku, škodlivost cibulovek rodu Eumerus byla zaregistrována v roce 1931 a v roce 1967 na bramboru (Šefrová, 2008). 30

31 Literární přehled Cibulovka zhoubná Eumerus strigatus (Fallén, 1817), c. hlízová E. funeralis Meigen, 1822 (syn. E. tuberculatus Rondani 1857) Morfologie Dospělci jsou 4 7 mm dlouzí, černí se zeleným leskem, na zadečku mají tři páry srpovitých žlutých skvrn. Hlava je černá, vpředu porostlá žlutými chloupky. Chloupky pod očima jsou bílé (E. strigatus) nebo žluté (E. funeralis). Tykadla jsou černá se zcela lysou aristou. Hruď je černá porostlá žlutými chloupky se dvěma bílými podélnými pruhy. Nohy jsou černé, holeně a část chodidel žluté. Stehna zadních nohou jsou ztlustlá. Zadní stehna jsou vespod slaběji chlupatá, proti kyčli s malým hrbolkem, z (E. funeralis), zadní stehna naspodu dlouze chlupatá bez hrbolku (E. strigatus) (Speight, et al., 1998). Larva je beznohá šedobílá až hnědá 8 12 mm dlouhá (Essig, 1926). Na břišní straně je zploštělá a na hřbetní straně vypouklá. Po stranách redukované hlavy jsou sklerotizované trubičky odpovídající tykadlům a čelistním makadlům. Na posledním zadečkovém článku má dlouhou sklerotizovanou dýchací trubičku a dva bradavkovité výrůstky. Puparium je 6 8 mm dlouhé, šedé, nažloutlé až hnědé. Na konci těla jsou výrůstky podobně jako u larev (Miller, 1956). Bionomie První dospělci se vyskytují zpravidla od konce dubna do května, někdy až v červnu. Později než květilka cibulová (Pralička, 1991). Asi 3 4 dny po vylíhnutí se páří a za další 2 3 dny začínají samičky klást vajíčka. Kladou do půdy nebo na cibule, přednostně do nemocných nebo poškozených rostlin. Vajíčka kladou ve skupinkách po deseti, většinou vykladou vajíček. Larvy se líhnou za 3 10 dní. Nově vylíhlé larvy ožírají krček cibulovin, následně dochází k zahnívání (Eckenrode et al., 1975). Během května larvy opouštějí rostliny a kuklí se v půdě (Gherasim, 1973). Imaga se líhnou za dní, při teplotě C za 7 12 dnů. Ve střední Evropě má dvě generace, v teplejších oblastech až tři generace v roce (Neboiss, 1957). Imaga druhé generace se objevují počátkem srpna. Přezimuje kukla v pupariu v půdě nebo v cibulích, v teplých oblastech může přezimovat dospělec v půdě. Za nepříznivých podmínek kukla přeležuje až 2 roky (Mulin, 1990). Rozšíření E. strigatus: Austrálie, východní a jihozápadní Asie, Severní Amerika, severní Afrika. V Evropě: Azory, Baleáry, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česká republika, 31

32 Literární přehled Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Lichtenštejnko, Litva, Lotyško, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Malta, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie. E. funeralis: Austrálie, východní a jihozápadní Asie, Severní a Jižní Amerika, severní Afrika. V Evropě: Belgie, Bosna a Hercegovina, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lichtenštejnko, Lotyško, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie (Speight, 2012). Ekologické nároky Cibulovky rodu Eumerus se vyvíjejí na amarylkovitých (Amaryllidaceae), hyacintovitých (Hyacinthaceae), kosatcovitých (Iridaceae), ocúnovitých (Colchicaceae) a liliovitých (Liliaceae). Mohou se vyvíjet také v hnijících rostlinách zelí, kořenové zeleniny, bramboru a rajčeti (Gullan et al., 2000). Na cibulovkách rodu Eumerus se vyvíjí lumek Diplazon pectoratorius (Thunberg 1824). Škodlivost Škodí na cibulové zelenině a na okrasných cibulovinách (Allium, Amaryllis, Gladiolus, Hippeastrum, Hyacinthus, Iris, Narcissus, Lilium, Scilla, Tulipa). Po žíru larev celé rostliny zakrňují, zahnívají, až odumírají. Cibulovka E. strigata je považována za významnějšího škůdce, ztráty na výnosu cibule způsobené cibulovkou E. strigata jsou v Rusku %, v Rumunsku %. Ve Velké Británii významně poškozuje narcisy (Speight, 1998). Cibulovka narcisová Merodon equestris (Fabricius, 1794) Morfologie Dospělci dosahují délky mm, jsou zavalití černí, hustě porostlí hnědými, oranžovými a šedými chloupky. Larva je bílá nebo nažloutlá, až 1,8 mm dlouhá, výrazně článkovaná, s tmavými skvrnkami. Vajíčka jsou bílá oválná, 1,5 mm dlouhá ne, 1984). 32

33 Literární přehled Bionomie Cibulovka narcisová má jednu generaci ročně. Imaga létají od května do června. Samičky začínají klást vajíčka při teplotách nad 18 C v teplých, slunečných a bezvětrných dnech. Každá samička naklade okolo 40 vajíček. Klade přímo na půdu v blízkosti cibulovin, na podpučí cibulí nebo báze listů. Samička využívá prasklin a trhlin v půdě k lepšímu přístupu do rostlin. Dospělá samička žije 17 dnů a sameček pouze 11 dnů. Na každou rostlinu naklade obvykle jen jedno vajíčko. Larvy se líhnou za dnů. Nově vylíhlé larvy se zavrtávají dovnitř cibule, na povrchu zanechávají drobné různě zbarvené otvory. Poškozené cibule opouštějí a napadají další. Cibulovka narcisová přezimuje jako larva, na jaře, během května až června se kuklí. Puparium je 1,2 1,4 mm dlouhé, tmavě hnědé silně sklerotizované (Brosh et al., 1978). Rozšíření Původně jihoevropský druh, byla zavlečena do Austrálie, jihozápadní Asie a Severní Ameriky. Vyskytuje se v severní Africe. V Evropě: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Korsika, Kréta, Lichtenštejnko, Lotyško, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie (Miller, 1956; Speight, 2012). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Cibulovka narcisová se vyvíjí na hyacintovitých a amarylkovitých. Škodí na cibuli, česneku a okrasných cibulovinách. Nejcitlivější jsou narcisy, především n. bílý N. poëticus, N. Leedsii, N. maximus (Miller, 1956; Speight et al., 1998). Škodlivost Cibule rostlin po žíru larev zahnívají. Listy poškozených rostlin se kroutí a vadnou. Dospělci se živí pylem a nektarem z květů okrasných rostlin. Podle Millera (1956) může stejně škodit podobný druh cibulovka Merodon clavipes (Fabricius, 1781). Možnosti regulace V ČR není registrován žádný chemický prostředek proti cibulovkám na cibulovinách. Před kladoucími samičkami lze rostliny chránit jemnými sítěmi před vzejitím porostů. Z porostu je třeba odstraňovat poškozené a zahnívající cibule. Po sklizni je třeba zlikvi- 33

34 Literární přehled dovat posklizňové zbytky. Pro larvy jsou atraktivní hnijící rostliny, proto je lze vychytávat pomocí nástrah různých rostlinných částí nebo hnoje zakopaných do půdy Vrtalka pórová Phytomyza gymnostoma (Loew, 1858) (Diptera: Agromyzida) Morfologie Dospělci jsou černě zbarvení, se šedavým popraškem, bez výrazného lesku. Hlavu má světle zbarvenou s oranžově žlutými tykadly, nohy černé, kolena světlejší. Imaga jsou asi 3,5 mm dlouhá. (Černý, 1995). Larvy jsou bílé, acefální, 6 7 mm dlouhé s nápadně velkými, černými zadními dýchacími otvory. Přední dýchací otvory jsou na krátké stopce (Vlk & Černý, 2001). Kukla je soudečkovité, skořicově hnědé pupárium 3,5 4 mm dlouhé s výraznými černými stigmaty (Vločková, 1995). Bionomie Dospělci první generace se objevují v dubnu až květnu, kdy jsou rostliny ve stadium 2 5 listů a jsou pro škůdce právě tehdy atraktivní. Při nejvyšších teplotách vzduchu C v několika dnech za sebou dochází k rojení dospělců (Vlk, 1999). Samička nařezává kladélkem pokožku v bazální části listů pomocí silného chytinózního kladélka (Billen, 1999). Na listech jsou viditelné stopy ve formě bílých teček po kladení vajíček. Na jednu rostlinu naklade 3 15 vajíček (Sionek,1999). Larvy minují v pletivu listů a postupují směrem do podzemní části. V cibuli minují larvy mezi suknicemi a v česneku mezi stroužky. Kuklí se na konci miny. Při teplotě 20 C trvá vývoj 73 dnů. Škůdce má dvě generace v našich podmínkách (Lane, 1984; Ráčil, 2004). Ekologické nároky a hostitelské spektrum Nejvíce poškozený je pór podzimních generací. Jarní generace škůdce napadá ozimou cibuli, ozimý česnek, jarní cibule pěstovaná ze sazečky, pór, pažitka, řidčeji také okrasné cibuloviny (Ráčil, 2001). Rozšíření Škodlivost vrtalky pórové byla v České republice poprvé zaznamenána v roce 1993 na póru na jižní Moravě. Během několika let začala škodit po celém území České republiky (Vlk & Šindelková, 1998). Vrtalka je rozšířena po celé Evropě (Ráčil, 2001). 34

35 Literární přehled Škodlivost Dochází k zakrňování, žloutnutí, deformacím až praskání listů, které jsou napadeny tímto škůdcem. Jeho drobné minující muší larvy jsou v pletivu listů nebo kořenovém krčku (Spasić & Mihaljović, 1997). Následkem napadení cibule praskají, dochází k redukci asimilace, ke zvýšení transpirace až k desikaci a předčasnému opadu listů (Szwejda,1999). V důsledku nekrotizace rostlinných pletiv jsou rostliny napadené druhou generací škůdce, nevhodné ke konzumu (Kahrer, 1999). Na cibulovinách se mohou vyvíjet ještě další méně hojné druhy vrtalek s podobnou bionomií, vrtalka Liriomyza cepae (Hering, 1927) a vrtalta L. nietzkei Spencer, Škodí podobně, larvy vyžírají čárkovité miny do listů. Možnosti regulace K signalizaci náletu dospělců lze využít žluté lepové desky. Překrytí porostu netkanou textilií. Likvidace posklizňových zbytků Houbomilky na česneku Houbomilky z čeledi lanýžovkovití (Diptera: Heleomyzidae), uváděné jako škůdci česneku, byly ve stadiu dospělců známy už v první polovině 19. století. O jejich způsobu života, a tím i možné škodlivosti, ovšem v té době ještě nebylo nic známo. Meigen (1830) popsal druh Helomyza lurida a krátce po něm von Roser (1840) druh H. univittata. Je tedy zřejmé, že oba autoři popsali houbomilky pod jiným rodovým názvem, než jsou řazeny dnes. Czerny (1924) oba taxony ztotožnil, pravděpodobně proto, že se nedochoval jejich typový materiál, a mohl při svém rozhodování vycházet jenom z nedostatečných původních popisů. Tento názor byl následně široce akceptován a ve většině determinačních klíčů a jiných publikací byl uváděn jen druh Suillia lurida (viz např. Séguy, 1934). Martinek (1972) na základě nasmýkaného a vychovaného materiálu došel k závěru, že spojení obou taxonů provedené Czernym nebylo správné a jde ve skutečnosti o dva samostatné druhy. Ve střední Evropě se vyskytují oba dva a jako škůdce cibulovin označuje houbomilku Suillia univittata. Kůdela & Kocourek (2002) přiřadili název houbomilka česneková druhu Suillia univittata, na portálu Biolib (Zicha, 2013) je pod názvem houbomilka česneková veden druhý z dvojice, Suillia lurida. 35

36 Literární přehled Houbomilka česneková Suillia univittata (von Roser, 1840) a houbomilka S. lurida (Meigen, 1830) Morfologie Suillia univittata: Imago je hnědožluté, poměrně štíhlé, 7 8 mm dlouhé. Středem hrudi prochází podélný černý proužek. Scutellum je po celém povrchu pokryto dlouhými černými chlupy. Zadeček je šedočerný, samičky mají poslední článek hnědý. Křídla jsou šedě zakouřená s tmavšími skvrnami v místech příčných žilek. Bělavá kyjovitá apodní acephalní larva dorůstá délky 8 11 mm. Příď těla je zašpičatělá, dozadu se rovnoměrně rozšiřuje. Na posledním článku zadečku jsou umístěny dvě tmavé silné dýchací trubičky a po obvodu článku jsou masité výrůstky. Puparium je štíhle soudečkovité, 7 8 mm dlouhé, okrově hnědé, se dvěma dýchacími trubičkami (Czerny, 1924; Dušek, 1963; Gorodkov, 1962; Martínek, 1972). S. lurida: Imago je drobnější a tmavší než S. univittata. Je hnědočerné a dorůstá délky 5 6 mm. Spodní část hrudi je šedočerná a není zde viditelný černý proužek jako u houbomilky S. univittata (Loew, 1859; Martínek, 1972). Bionomie Suillia univittata: Přezimují imaga v různých úkrytech v půdě nebo v rostlinných zbytcích. Zimoviště opouštějí, jakmile teploty vystoupí nad bod mrazu v březnu nebo v dubnu. Jsou to velmi pomalé, váhavě létající mouchy, které se zdržují hlavně na povrchu půdy. Brzy začínají klást vajíčka na báze rostlin nebo do půdy. Nejvyšší intenzita kladení vajíček je během slunečného počasí a teplot nad 10 C. Samička je schopná za svůj život naklást až 62 vajíček. Vajíčko je bílé, kolem 1 mm dlouhé. Larvy se líhnou za 14 dní při teplotě 7 C. V rostlině bývá obvykle jediná larva. Vývoj larev trvá dnů v závislosti na počasí. Larvy vnikají mezi složené listy a vyžírají jejich báze. Často pronikají až k vegetačnímu vrcholu. Žírem rozrušují rostlinná pletiva a vzniklá rostlinná hmota v podobě bíložluté drti vyplňuje chodbičku. Poškozené listy se dostávají růstem listových pochev ven, což je rozpoznávací znak napadených rostlin. Dorostlé larvy opouštějí rostliny a kuklí se v půdě, v hloubce cm. Dospělci se líhnou za dní, od začátku června, jsou aktivní až do podzimu a přezimují. Škůdce má jednu generaci ročně (Martínek, 1972; Dušek & Řezáč, 1983). 36

37 Literární přehled S. lurida: Po přezimování se imaga vyskytují na přelomu března a dubna a dále od září do října. Podle Martínka (1972) se může jednat o bivoltinní druh, protože v ČR byla imaga pozorována také v červenci. Podrobnější bionomie zatím nebyla prozkoumána. Ekologické nároky a hostitelské spektrum Podle Martínka (1972) je houbomilka Suillia univittata běžnější, vyskytuje se v doubravách až do nadmořské výšky 860 m. Jedná se o lesní druh, který proniká do otevřené krajiny a napadá cibuloviny. Preferuje malé lesíky poblíž polí. Vyvíjí se na rostlinách čeledi amarylkovité (Amaryllidaceae), v ČR škodí na česneku z podzimní výsadby, může napadat i pór, cibuli sazečku a česnek medvědí a další divoce rostoucí amarylkovité (Ackermann, 1998). Listy napadených rostlin zavadají, deformují se a žloutnou. Slaběji poškozené rostliny mají menší a méně kvalitní cibule, které lze snadno vytáhnout z půdy (Kazda et al., 2001). Může také docházet k druhotnému napadení bakteriemi a houbovými patogeny a následně celé rostliny odumírají (Szwejda, 1994). Houbomilka S. lurida se podle Martínka (1972) vykytuje především ve stinných teplejších lesích, v nížinách a kopcovitých oblastech a teplomilných doubravách. V ČR je vzácnější a na cibulovinách neškodí. Rozšíření S. univittata: Bulharsko, Česká republika, Francie, Italie, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Slovenko, Srbsko, Španělsko. Výskyt je pravděpodobně ještě širší. S. lurida: Andora, Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Korsika, Litva, Maďarsko, Německo, Polsko, Rumunsko, Rakousko, Slovensko, Švýcarsko (Woznica, 2012). Škodlivost Škody na česneku způsobené houbomilkou byly na území bývalého Československa poprvé zaregistrovány v roce 1962 na východním Slovensku v okrese Bardějov (Dušek, 1963). Podle Duška a Řezáče (1983) škodila již dříve, ale škody, které na česneku způsobovala, mohly být přičítány květilce cibulové Delia antiqua (Meigen, 1826). Ta se podle těchto autorů na česneku vyskytuje vzácně a výrazně preferuje cibuli a pažitku. V České republice bylo napadení houbomilkou zjištěno v dubnu 1971 na jižní Moravě v Oblekovicích v okrese Znojmo (Zábranský & Satko, 1972). Od roku 1982 škodila každoročně, do roku 1989 byly škodlivé výskyty hlášeny pouze z Moravy, od roku 1990 také v Čechách v okrese Louny (Šefrová, 2008). 37

38 Literární přehled Možnosti regulace V oblastech s pravidelným a silným výskytem houbomilky je vhodnější pěstovat jarní česnek, protože odrůdy česneku vysazované na jaře tento škůdce nenapadá. Česnek by měl být vysazován co nejdále od lesů a od míst jeho pěstování v předchozím roce. U podzimních výsadeb při maloparcelovém pěstování se osvědčuje překrývat porost netkanou textilií. Záhony zimního česneku by měly být zakryty od konce března až do druhé třetiny dubna. Tím by mělo být zabráněno nakladení vajíček. Proti houbomilce jsou zaregistrované přípravky s účinnou látkou lambda cyhalothrin. Postřik insekticidy by měl být proveden, jakmile teplota vzduchu po třech a více za sebou následujících dnech dosáhne 10 C. Většinou to bývá již v březnu a ochrana by měla být provedena bez ohledu na to, zda porosty teprve začínají vzcházet. Postřik by měl být za 14 dní zopakován. Místo postřiku lze použít také zálivku, 14 dní po několikadenním oteplení nad 10 C. Zálivka nemusí být opakována (Dušek & Řezáč, 1983; Vaňurová, 2000; Rod a kol., 2005). 38

39 Cíl práce 3 CÍL PRÁCE Cílem disertační práce bylo: 1) Zjistit druhové spektrum škůdců česneku kuchyňského v závislosti na nadmořské výšce 2) Určit první výskyt škůdců ve vegetační sezóně a upřesnit jejich bionomii 3) Porovnat početnost jednotlivých druhů škůdců na různých odrůdách 4) Posoudit vliv teploty na intenzitu výskytu škůdců 5) Ověřit metody monitoringu jednotlivých druhů 39

40 Materiál a metodika 4 MATERIÁL A METODIKA Škůdci česneku kuchyňského byli sledováni na střední a jihovýchodní Moravě v letech na pěti studijních plochách v různé nadmořské výšce v Nedakonicích (178 m), Olomouci (241 m), Dolním Němčí (256 m), Suché Lozi (306 m) a Vápenkách (484 m). Výzkum navazoval na bakalářskou práci v letech na třech studijních plochách Vápenky (484 m), Dolní Němčí (256 m) a Bánov (350 m) a na diplomovou práci, kdy v roce 2009 přibyly další dvě studijní plochy Milotice (191 m) a Uherské Hradiště (181 m). 4.1 Charakteristika studijních ploch Nedakonice Nedakonice (okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj) leží v rovinaté oblasti v nadmořské výšce 178 m, 9 km od Uherského Hradiště. Jedná se o teplou oblast, s roční průměrnou teplotou vzduchu 8,5 C s ročním úhrnem srážek 550 mm. Půdy jsou zde středně těžké, převažují hnědozemě na sprašových hlínách. Rozloha pěstební plochy byla 200 m Olomouc Olomouc leží na střední Moravě v nadmořské výšce 241 m. Jedná se o mírně teplou oblast s průměrnou roční teplotou 8,5 C a průměrným úhrnem ročních srážek 583 mm. Půdy jsou černozemního a hnědozemního charakteru na spraši. Výzkum probíhal na plochách Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VURV), v.v.i, Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, na jehož pozemcích je udržován genofond zeleniny a speciálních plodin. Jsou zde udržovány kolekce 62 zelenin a speciálních plodin. Rozloha pěstební plochy byla 100 m Dolní Němčí Dolní Němčí (okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj) leží v nadmořské výšce 256 m, 17 km jihovýchodně od Uherského Hradiště a 9 km jižně od Uherského Brodu. Je začleněno do mírně teplé oblasti s průměrnou roční teplotou 8,1 o C s průměrným úhrnem ročních srážek 752 mm. Půdní pokryv tvoří pararendzina typická a kambizemní. Pokus- 40

41 Materiál a metodika ná plocha patří zemědělskému družstvu Agro Okluky, které se zabývá pěstováním a prodejem česneku kuchyňského jako doplňkové plodiny vedle rostlinné a živočišné výroby. Rozloha pěstební plochy byla 500 m 2. Kromě našich pokusných odrůd byly vysázeny na ploše 1 ha odrůdy Mojmír a Záhorský Suchá Loz Suchá Loz (okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj) leží v nadmořské výšce 304 m, 8 km jihovýchodně od Uherského Brodu. Obec leží v CHKO Bílé Karpaty. Je začleněno do mírně teplé oblasti s průměrnou roční teplotou 7,6 o C a průměrným úhrnem ročních srážek 650 mm. Půdní pokryv tvoří pararendzina typická a kambizemní. Rozloha pěstební plochy byla 200 m Vápenky Obec Vápenky (okres Hodonín, Jihomoravský kraj) leží v nadmořské výšce 484 m, 7 km pod nejvyšším vrcholem Bílých Karpat Velkou Javořinou, 11 km západně od Velké nad Veličkou a 33 km severozápadně od Uherského Hradiště. Klima je chladnější, zimní období se sněhovou pokrývkou zde začíná mnohem dříve, stejně tak i příchod jara je pozdější s vyšší četností jarních mrazíků. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 6,1 C, průměrný úhrn ročních srážek činí 750 mm. Půdní pokryv je tvořen kambizemí. Rozloha pěstební plochy byla 100 m Stručná charakteristika hostitelské rostliny Výskyt škůdců byl sledován na porostech česneku kuchyňského (Allium sativum L.). Česnek kuchyňský je stará kulturní rostlina, původem ze střední Asie z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae), dříve se řadila mezi liliovité (Liliaceae) a později mezi česnekovité (Alliaceae). Je to jednoletá, vytrvalá vegetativně množená plodina. Česnek kuchyňský se vyznačuje velkou adaptabilitou, je schopen se přizpůsobovat různým ekologickým podmínkám. Pro svůj růst vyžaduje záhřevné, humózní, hlinité, dobře provzdušněné půdy s dostatečnou zásobu přijatelných živin. Nevhodné jsou půdy těžké a studené, s vysokou hladinou spodní vody a pozdním nástupem vegetace. V suchých 41

42 Materiál a metodika půdách bez doplňkové závlahy poskytuje nižší výnosy. Daří se mu v nížinných polohách, ale i ve středních a vyšších lze dosáhnout dobrých výnosů. Citlivě reaguje na změny teploty, délku dne, vodní režim a živiny. Řadí se mezi plodiny II. až III. tratě (Hlušek, 2004; Petříková et al., 2012). Z hlediska tvorby květního stvolu lze česnek kuchyňský rozdělit do tří skupin. 1. Allium sativum subsp. vulgare (nepaličák), který netvoří květní stvol. Cibule česneku jsou bílé. 2. Allium sativum subsp. sagittatum (paličák) vytváří květní stvol. Cibule česneku jsou zbarvené do modra, fialova či růžova. Podle velikosti a počtu pacibulek je můžeme dále rozdělit do dvou skupin. Česneky, které tvoří mnoho malých pacibulek v okolíku a česneky tvořící malé množství velkých pacibulek. 3. Česneky polovybíhající do květu, jejich okolík s pacibulkami zůstává uzavřen pseudostonkem. Někdy zůstává uvnitř česnekové cibule. Na jednom květním stvolu se tvoří několik pacibulek, ale květy se obvykle nevyvíjí. U stejných klonů se může míra vývoje výrazně lišit (Lužný & Vaško, 1982). Zásobním orgánem česneku kuchyňského je cibule, což je z morfologického hlediska metamorfovaný list. Cibule česneku je složená ze snadno oddělitelných, člunkových, srpovitě zahnutých stroužků, které vyrůstají ze společného podpučí. Stroužků bývá různý počet (1 50) a mají zásobní a rozmnožovací funkci. Stroužky jsou spojeny průsvitnými jemnými suknicemi (6 10) v kompaktní cibuli. Uspořádání stroužků v česneku není stejné u všech forem. Pod kožovitou suknicí každého stroužku se nachází pupen se zakrnělým růstovým vrcholem. Růstový vrchol obsahuje živiny nezbytné pro vývoj mladých rostlin česneku. Růstový vrchol je útvar uvnitř stroužku chráněný dužnatým zásobním listem. Skládá se ze stříškovitě uspořádaných základů listů s počtem odpovídajícím definitivnímu počtu vnějších listů. Pupen je malý a jeho vývoj je zastavený v době sklizně a zralosti cibule (Block, 2010). Na spirále nejmladšího pletiva stonku jsou zakládány nové kořeny, které slouží k zásobování rostliny vodou a živinami. Na zkráceném stonku (podpučí) jsou kontinuálně iniciovány adventivní kořeny, které se dále nevětví. Počet listů u česnekové rostliny se pohybuje v rozmezí 4 16 a jejich počet závisí na odrůdě. Listy jsou ploché žlábkovité, kýlnaté a čárkovité, mohou být užší ale i širší. Okraj listů je hrubší, horní konec listů je špičatý (Lužný & Vaško, 1982). Z podpučí vyrůstá květní stvol. Je tvořen jedním nodem, který se prodlužuje mezi posledním listem a toulcem. Vyvinutý květní stvol dosahuje výšky víc než jeden 42

43 Materiál a metodika metr. V bazální části okolíku, mezi kvítky, vyrůstají pacibulky, vegetativní orgány využívané k rozmnožování (Brewster, 2004; Stavělíková, 2012). Na studijních plochách byly vysazeny dvě ozimé odrůdy česneku kuchyňského Blanin a Dukát. Odrůda Blanin je ozimý paličák. Cibule je středně velká, barva vnějších suknic šedobílá s nevýraznými fialovými skvrnami. Stroužky jsou středně velké, v počtu 6 12 a jsou v cibuli uspořádány nepravidelně. Listy jsou krátké, polovzpřímené, tmavě zelené. Odrůda dává střední výnosy, hmotnost cibule je střední, skladovatelnost je velmi vysoká. Odrůda Dukát je ozimý paličák. Cibule je středně velká, barva vnějších suknic je šedofialová. Stroužky jsou středně velké, v počtu 5 7, jsou uspořádány pravidelně. Listy jsou dlouhé, polovzpřímené, tmavě zelené. Tato odrůda dává vysoké výnosy, hmotnost cibule je střední a skladovatelnost vysoká. Současně byl sledován výskyt škůdců na volně rostoucích rostlinách česneku medvědího (Allium ursinum L.). Roste volně v listnatých lesích od lužních po bučiny. Má charakteristické ploché kopinaté listy zužující se ve zřetelný řapík. V květenství se vyvíjejí pouze květy bez pacibulek. Škůdci byli zjišťováni na porostech česneku medvědího v Dolním Němčí, v Suché Lozi a ve Vápenkách. Intenzita napadení vlnovníkem česnekovým Aceria tulipae byla hodnocena na 13 odrůdách česneku (tab. 1). Tab. 1: Typy hodnocených odrůd česneku a země jejich původu Typ Odrůda Původ Obrázek Bzenecky Mutant VF Česká republika 61 Sochi 24\1 Rusko 62 Sochi 25 Rusko 63 s květním stvolem Tiraspol Moldavsko 60 Dushanbijskij 125 Tádžikistán 64 Zailijskij Tádžikistán 65 Dukát Česká republika 72 Blanin Česká republika 71 Czerga Sovětský svaz 70 bez květního stvolu SIR 10 new breeding Sovětský svaz 67 Gjirokaster Albánie 68 Kelcyre Albánie 66 polovybíhající do květu Plovdiv-Rogosh Bulharsko 69 43

44 Materiál a metodika Agrotechnika Výsadba česneku proběhla ručně ve sponu 0,15 0,20 m, do hloubky 0,08 m podle počasí od poloviny do konce října. Před výsadbou byly česnekové cibule ručně rozděleny na jednotlivé stroužky tak, aby nebyla poškozena vnější suknice. Stroužky byly před výsadbou 20 minut namořeny 0,4% roztokem fungicidu Rovral Aquaflo (účinná látka iprodion). V průběhu vegetační sezóny nebyl aplikován žádný insekticidní přípravek. Během vegetace bylo prováděno ruční kypření a odplevelování. Sklizeň proběhla také ručně na začátku července. Sklizené rostliny byly dosoušeny v dobře větratelných skladovacích prostorách. Sezóna V roce 2009 proběhla výsadba v polovině října na všech studijních plochách: Nedakonice (předplodina hlávkový salát), Olomouc (předplodina dýně), Dolní Němčí (předplodina pšenice ozimá), Suchá Loz (předplodina červená řepa) a Vápenky (předplodina špenát). Průběh počasí v roce 2010 byl nepříznivý pro pěstování česneku. Jarní tání sněhové pokrývky bylo příčinou vyplavení česneku sázeného na podzim a přemokření pěstebních ploch. Vydatné srážky v jarních měsících omezovaly kultivační práce a znemožňovaly jarní výsadbu. Sklizeň byla provedena na začátku července 2010: 4.7. Olomouc, 5.7. Nedakonice, 6.7. Vápenky, 7.7. Suchá Loz a 8.7. Dolní Němčí. Podle situačních a výhledové zprávy z 2010 byla v ČR tržní produkce česneku 429 tun ze 67 ha. Sezóna V roce 2010 se uskutečnila výsadba ve druhé polovině října na všech studijních plochách: Nedakonice (předplodina kukuřice), Olomouc (předplodina cuketa), Dolní Němčí (předplodina kukuřice), 16.10, Suchá Loz (předplodina zelí) a Vápenky (předplodina jahody). Rok 2011 lze u česneku z pěstitelského pohledu hodnotit jako příznivý. Slunečné počasí a optimální rozložení srážek umožnilo dobrý vývoj porostů. Sklizeň proběhla začátkem července 2011: 4.7. Nedakonice, 5.7. Vápenky, 6.7. Olomouc, 7.7. Suchá Loz, 7.7. Dolní Němčí. Podle situačních a výhledové zprávy z 2011 byla v ČR tržní produkce česneku 1035 tun z 82 ha. Sezóna V roce 2011 byla provedena výsadba na konci října na všech studijních plochách: Nedakonice (předplodina zelí), Olomouc (předplodina roketa setá),

45 Materiál a metodika Dolní Němčí (předplodina pšenice ozimá), Suchá Loz (předplodina mrkev setá) a Vápenky (předplodina brambory). V roce 2012 nízké teploty měly v zimním období na pozemcích bez sněhové pokrývky velice nepříznivý vliv na ozimý česnek. Došlo k vymrznutí česneku, což vedlo k 30 až 90% ztrátám. Sklizeň se uskutečnila na začátku července 2012: 5.7. Nedakonice, 5.7. Vápenky, 6.7. Olomouc, 7.7. Suchá Loz, 7.7. Dolní Němčí. Podle situačních a výhledové zprávy z 2012 předpokládaná tržní produkce česneku byla 984 tun ze 164 ha. 4.3 Monitoring škůdců Zdravotní stav česneku kuchyňského na jednotlivých studijních plochách byl hodnocen vizuálně vždy od konce února v pravidelných týdenních intervalech. V době intenzivního výskytu škůdců duben červenec byl porost kontrolován 2 týdně. Výskyt škůdců byl zjišťován na rostlinách na 1 m 2 na deseti náhodně zvolených místech v okrajových a ve středové části porostu. Pro zjištění rozdílu intenzity napadení rostlin květilkou cibulovou na okrajích a ve středu bylo hodnoceno vždy 50 rostlin z každé části plochy. Na nadzemních částech byla zjišťována všechna vývojová stadia škůdců. Při zjištění příznaků poškození byla rostlina se symptomy vytažena z půdy i s kořenovým systémem. Cibule česneku byla očištěna od obalových slupek a rozdělena na jednotlivé stroužky, mezi kterými byly zjišťovány larvy a puparia dvoukřídlých. Výskyt dospělců byl zjišťován pomocí barevných PVC misek (žlutá, červená, zelená a modrá) (obr. 1, 2). Pět kusů misek od každé barvy bylo rozmístěno 1 m od sebe po celé ploše, byly naplněny 4% formalínem. Barevné lepové desky (žlutá, bílá a modrá) byly umístěny na okrajích a po celé ploše pěstebních ploch (obr. 1, 3). Misky a lepové desky byly od března do července kontrolovány 2 týdně. Abychom vyloučili možnost, že houbomilka česneková S. univittata je přitahována 4% formalínem a nikoliv barvou misky, umístili jsme do porostu v době intenzivního výskytu houbomilky česnekové S. univittata misky barvy šedohnědé naplněné 4% formalínem. Na všech studijních plochách byla 24 hodin měřena teplota na povrchu půdy přístrojem Datalogger (GAR 195) v průběhu sledování (obr. 4). Byla zaznamenávána nejvyšší odpolední a nejnižší noční teplota na povrchu půdy od února do července. Vztah mezi početností zjištěných druhů a teplotou byl vyjádřen metodou lineární regrese. 45

46 Materiál a metodika Odchycení škůdci byli zpracováni běžnými entomologickými metodami, imaga byla preparována a vysušena, larvy byly zakonzervovány v 70% etylalkoholu. Determinace škůdců probíhala v entomologické laboratoři. Determinace larev dvoukřídlých byla provedena podle ústních háčků (Dušek, 1969). Pro potvrzení determinace byly larvy v laboratoři umístěny do izolátorů (uzavřené nádoby překryté jemnou textilií) a odchovány do dospělosti. Determinace imag houbomilek Suillia spp. byla provedena preparací genitálií (Cramptoma, 1942; Ciampolini & Süs, 1983). Abundance škůdců byla hodnocena pomocí čtyřbodové stupnice (tab. 2). Výsledky byly zpracovány metodou analýzy variance s následným testováním pomocí Tukeyova testu při α= 0,05, Statistica 10 (obr. 6 14, 17 24, 26 35, 37 44). Tab. 2: Stupnice pro určení stupně výskytu škůdců česneku podle počtu jedinců na 1 m 2 / v 1 misce / v 1 cibuli česneku Stupeň výskytu Hustota na 1 m 2 / v 1 misce / v 1 cibuli 1 bez výskytu 0 2 slabý výskyt méně než 10 3 střední výskyt silný výskyt více než 20 Obr. 1: Umístění barevných misek a lepových desek v porostu česneku kuchyňského 46

47 Materiál a metodika Obr. 2: Žlutá miska v porostu česneku kuchyňského Obr. 3: Žlutá lepová deska v porostu česneku kuchyňského Obr. 4: Přístroj datalogger (GAR 195) použitý k měření teploty na povrchu půdy 47

48 Materiál a metodika 4.4 Hodnocení intenzity napadení česneku vlnovníkem česnekovým Intenzita napadení vlnovníkem česnekovým byla hodnocena na odrůdách Dukát a Blanin ve vegetační sezóně 2010/2011 a 2011/2012. Na dalších 11 odrůdách česneku, které byly dodány VÚRV, v.v.i., Centrum regionu Haná pro zemědělský a biotechnologický výzkum v Olomouci, byl zjišťován výskyt vlnovníka česnekového během zimního období Všechny odrůdy byly po 150 dnech skladování při teplotě 15 C a 80% relativní vlhkosti. Byly hodnoceny následující odrůdy česneku: osm odrůd vytvářející květní stvol (Bzenecky Mutant VF, Sochi 24\1, Sochi 25, Tiraspol, Dushanbijskij 125 a Zailijskij, Dukát a Blanin), čtyři odrůdy nevytvářející květní stvol (Czerga, SIR 10 new breeding, Gjirokaster a Kelcyre) a jediná odrůda polovybíhající do květu (Plovdiv Rogosh). Cibule byly po celou dobu pokusu uchovávány v lednici při teplotě 4 C, aby se zabránilo dalšímu vývoji vlnovníka. Od každé odrůdy česneku bylo hodnoceno pět cibulí, z každé sedm stroužků. Před hodnocením byl vždy stroužek podélně rozříznut a příčně rozdělen do tří segmentů (kořen, střed a vrchol) a na vnitřní a vnější část (obr. 5). Odečet jedinců byl proveden okamžitě po vytažení z lednice pod mikroskopem Olympus SZX9. Abundance byla hodnocena pomocí čtyřbodové stupnice (tab. 3). Výsledky byly zpracovány metodou analýzy variance s následným testováním pomocí Tukeyova testu při α= 0,05, Statistica 10 (obr ). Tab. 3: Intenzita napadení česneku a hustota vlnovníka Aceria tulipae na jednom stroužku Hustota Stupeň výskytu Intenzita napadení 0 1 bez napadení slabá střední > silná 48

49 Materiál a metodika Obr. 5: Segmenty stroužku: a vrchol, b střed, c kořen, A vnitřní část, B vnější část 49

50 Výsledky a diskuze 5 VÝSLEDKY A DISKUZE Škůdci česneku kuchyňského byli sledováni na pěti studijních plochách Nedakonice (178 m), Olomouc (241 m), Dolní Němčí (256 m), Suchá Loz (306 m) a Vápenky (484 m) v letech Celkem bylo zaregistrováno pět škůdců česneku kuchyňského. Během vegetace se ve vyšší početnosti vyskytovali houbomilka česneková (Suillia univittata), květilka cibulová (Delia antiquqa), krytonosec cibulový (Oprohinus suturalis) a chřestovníček cibulový (Lilioceris merdigera). V nízké početnosti byla zjištěna houbomilka Suillia lurida. Na uskladněném česneku kuchyňském byl zjištěn výskyt vlnovníka česnekového (Aceria tulipae). 5.1 Houbomilky Suillia spp. Houbomilka česneková Suillia univittata byla zjištěna na čtyřech z pěti studijních ploch (Olomouc, Dolní Němčí, Suchá Loz a Vápenky) (obr. 15). V Olomouci se v roce 2010 houbomilka česneková S. univittata nevyskytovala. V Nedakonicích nebyl výskyt houbomilky česnekové zjištěn ani v jednom pokusném roce (tab. 4). Houbomilka S. lurida byla zaregistrována na třech studijních plochách (Dolní Němčí, Suchá Loz a Vápenky) v letech na porostu česneku medvědího (obr. 16) První výskyt houbomilky česnekové V roce 2010 byl první výskyt houbomilky česnekové S. univittata zjištěn v Dolním Němčí při odpolední teplotě 12,5 C a noční 2,2 C, v Suché Lozi při odpolední teplotě 10,7 C a noční 2,7 C a 2.4. ve Vápenkách při odpolední teplotě 10,9 C a noční 1,4 C. V Olomouci se v roce 2010 houbomilka česneková S. univittata nevyskytovala. Na všech studijních plochách předcházely prvnímu výletu imag tři dny s odpoledními teplotami nad 10 C a nočními nad 1 C. Rozmezí prvního výskytu mezi studijními plochami v roce 2010 bylo osm dní ( ). V roce 2011 byla poprvé houbomilka česneková S. univittata zjištěna ve Vápenkách s odpolední teplotou 13,3 C na a noční 1,5 C, 3.4. v Suché Lozi při odpolední teplotě 13,8 C a noční 3,3 C, 4.4. v Olomouci při odpolední teplotě 12,3 C a noční 1,2 C a 7.4. v Dolním Němčí při odpolední teplotě 14,4 C a noční 4,1 C. Před výletem houbomilky česnekové byly tři dny s odpoledními nad 10 C a nočními nad 50

51 Výsledky a diskuze 2 C. Rozmezí prvního výskytu mezi studijními plochami v roce 2011 bylo 7 dní ( ). V roce 2012 byla houbomilka česneková S. univittata poprvé zaregistrována v Olomouci při odpolední teplotě 11,4 C a noční 3 C, v Dolním Němčí s odpolední teplotou 12,1 C a noční 1 C, v Suché Lozi při odpolední teplotě 9,6 C a noční 4,1 C. a ve Vápenkách při odpolední teplotě 15,2 C a teplotě přes noc 5,4 C. Před výletem houbomilky česnekové byly tři dny s odpoledními nad 10 C a nočními nad 2 C. Rozmezí prvního výskytu mezi studijními plochami v roce 2012 bylo osm dní ( ). Ani v jednom roce nekorelovaly první výskyty s nadmořskou výškou. Tab. 4: První výskyt imag houbomilky česnekové Suillia univittata na studijních plochách Rok/Plocha Nedakonice Olomouc Dolní Němčí Suchá Loz Vápenky Dušek & Řezáč, 1983; Vaňurová, 2000; Rod a kol., 2005 uvádějí, že se houbomilka česneková vyskytuje po třech a více dnech s odpoledními teplotami nad 10 C za slunečného počasí. V našem sledování byl první výskyt houbomilky česnekové zjištěn při nejnižší odpolední teplotě 9,6 C v roce 2012, v ostatních letech byly odpolední teploty nad 10 C a vždy předcházely alespoň tři po sobě následující dny s odpoledními teplotami nad 9 C a nejnižšími nočními teplotami nad 1 C. V našem tříletém pozorování jsme zjistili, že pro první výskyt houbomilky česnekové S. univittata je důležitá nejenom odpolední teplota, ale především teplota v noci, která nesmí klesnout pod 1 C alespoň tři po sobě následující dny Početnost houbomilky česnekové Na obr. 6 je znázorněna početnost imag houbomilky česnekové S. univittata na 1 misku na odrůdách Dukát a Blanin v letech V roce 2010 v Olomouci nebyla houbomilka česneková S. univittata zjištěna. V Dolním Němčí na odrůdě Dukát byl silný stupeň výskytu (19,52 imag) s maximem 51

52 Výsledky a diskuze 23 imag a v odrůdě Blanin byl střední stupeň výskytu (18,29 imag) s maximem 22 imag. V Suché Lozi v odrůdě Dukát byl silný stupeň výskytu (23,82 imag) s maximem 27 imag a v odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (8,23 imag) s maximem 12 imag. Ve Vápenkách v odrůdě Dukát byl střední stupeň výskytu (18,54 imag) s maximem 23 imag a v odrůdě Blanin byl střední stupeň výskytu (18,27 imag) s maximem 22 imag. V roce 2011 v Olomouci v odrůdě Dukát byl střední výskytu (13,87 imag) s maximem 17 imag a v odrůdě Blanin byl také střední výskytu (14,37 imag) s maximem 18 imag. V Dolním Němčí v odrůdě Dukát byl silný stupeň výskytu (23,93 imag) s maximem 27 imag a v odrůdě Blanin byl také silný stupeň výskytu (23,81 imag) s maximem 27 imag. V Suché Lozi byl v odrůdě Dukát silný stupeň výskytu (23 imag) s maximem 27 imag a v odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (23,23 imag) s maximem 27 imag. Ve Vápenkách byl střední stupeň výskytu (18,92 imag) v odrůdě Dukát s maximem 23 imag a v odrůdě Blanin byl také střední stupeň výskytu (19,14 imag) s maximem 23 imag. V roce 2012 na studijní ploše v Olomouci na odrůdě Dukát byl slabý stupeň výskytu (4,68 imag) s maximem 8 imag a v odrůdě Blanin byl také slabý stupeň výskytu (6,15 imag) s maximem 10 imag. V Dolním Němčí byl na odrůdě Dukát střední výskytu (17,46 imag) s maximem 21 imag a na odrůdě Blanin byl také střední stupeň výskytu (17,69 imag) s maximem 22 imag. V Suché Lozi na odrůdě Dukát byl střední stupeň výskytu (17,80 imag) s maximem 22 imag a na odrůdě Blanin také střední stupeň výskytu (17,27 imag) s maximem 21 imag. Ve Vápenkách na odrůdě Dukát byl střední stupeň výskytu (13,62 imag) s maximem 19 imag a na odrůdě Blanin byl také střední stupeň výskytu (14,00 imag) s maximem 18 imag. Odrůda Dukát (15,47 imag) měla v roce 2010 průkazně vyšší stupeň výskytu než odrůda Blanin (11,20 imag) (obr. 7). V ostatních letech nebyl průkazný rozdíl v intenzitě výskytu mezi odrůdami Blanin a Dukát. Statisticky průkazný rozdíl byl v intenzitě výskytu houbomilky česnekové S. univittata v roce 2011 mezi lokalitami Olomouc (241 m) (14,12 imag) a Dolním Němčí (256 m) (23,87 imag) a mezi Olomoucí (14,12 imag) a Suchou Lozí (306 m) (23,11 imag) (obr. 8). Velmi podobně tomu bylo v roce 2012, průkazný rozdíl byl mezi lokalitami Olomouc (5,42 imag) a Dolní Němčí (17,57 imag) a Suchou Lozi (17,53 imag). Mezi ostatními lokalitami nebyl zjištěn průkazný rozdíl ve výskytu hou- 52

53 Výsledky a diskuze bomilky česnekové S. univittata. V roce 2011 byla průkazně nejvyšší početnost houbomilky česnekové S. univittata (obr. 9) počet imag/miska odrůda: Dukát rok: 2010 Blanin odrůda: Dukát Blanin rok: 2011 odrůda: Dukát Blanin rok: 2012 Olomouc Dolní Němčí Suchá Loz Vápenky Obr. 6: Početnost imag houbomilky česnekové Suillia univittata na odrůdách Dukát a Blanin na jednotlivých lokalitách v letech Obr. 7: Vliv odrůdy na početnost imag houbomilky česnekové Suillia univittata 53

54 Výsledky a diskuze Obr. 8: Vliv lokality na početnost houbomilky česnekové Suillia univittata v letech Obr. 9: Vliv ročníku na početnost imag houbomilky česnekové Suillia univittata 54

55 Výsledky a diskuze Vliv barvy misky na počet zachycených imag houbomilky česnekové Barevné misky naplněné 4% formalínem se osvědčily jako vhodný atraktant pro odchyt imag houbomilky česnekové S. univittata. Žlutá miska byla nejatraktivnější v odrůdě Blanin (16,96 imag) i v odrůdě Dukát (16,67 imag) (obr. 10, 11). Druhou nejatraktivnější barvou byla červená (5,94 imag v odrůdě Blanin a 6,09 imag v odrůdě Dukát). V zelené misce bylo odchyceno 2,50 imag v odrůdě Blanin a 2,80 imag v odrůdě Dukátu. V modré misce 1,34 imag v odrůdě Blanin a 1,45 imag v odrůdě Dukátu (obr. 10, 11). Nejvíce imag bylo odchyceno v Dolním Němčí (20,75 imag v odrůdě Blanin a 20,69 v odrůdě Dukát) a v Suché Lozi (20,25 imag v odrůdě Blanin a 20,31 v odrůdě Dukát) ve žlutých miskách (obr. 12, 13). Kahrer (1987) ve svém pokusu umístil žlutou, oranžovou a bílou lepovou desku spolu v blízkosti se žlutými nádobkami naplněné 4% formalínem. Ve žlutých nádobkách bylo zachyceno nejvíce imag houbomilky česnekové S. univittata. Přesto se domníval, že houbomilka česneková S. univittata je přitahována formalínem nikoliv barvou misek. Během našeho výzkumu jsme zjistili, že barva misky hraje významnou roli v přitažlivosti pro houbomilku česnekovou S. univittata. Do šedohnědých misek nebyli chyceni dospělci houbomilky česnekové S. univittata na žádné studijní ploše. Lepové desky různých barev (žlutá, bílá, modrá) umístěné na okraji pěstebních ploch nebyly pro houbomilku česnekovou Suillia univittata atraktivní. Pouze na žlutých lepových deskách byla imaga jednotlivě zachycena. Kahrer (1986) ve svých pokusech používal také lepové desky (žlutou, bílou a oranžovou) a dospěl k podobným závěrům. Szwejda (1994) uvádí, že houbomilka česneková S. univittata je špatný letec, který létá na krátké vzdálenosti a proto preferuje okrajové části pěstebních ploch. V našich pokusech se toto zjištění nepotvrdilo, protože na lepových deskách umístěných na okraji pěstebních ploch byl nízký až nulový stupeň výskytu. Naopak žluté misky, které byly rozmístěny rovnoměrně po celé pěstební ploše se pro odchyt houbomilky česnekové S. univittata osvědčily. 55

56 Výsledky a diskuze Obr. 10: Počet imag houbomilky česnekové zachycených v různě barevných miskách v odrůdě Dukát v letech Obr. 11: Počet imag houbomilky česnekové zachycených v různě barevných miskách v odrůdě Blanin v letech

57 Výsledky a diskuze Obr. 12: Počet imag houbomilky česnekové zachycených v různě barevných miskách v odrůdě Blanin na jednotlivých studijních plochách v letech Obr. 13: Počet imag houbomilky česnekové zachycených v různě barevných miskách v odrůdě Dukát na jednotlivých studijních plochách v letech

58 Výsledky a diskuze Výskyt houbomilky Suillia lurida na česneku medvědím Od roku 2010 byla zjištěna houbomilka Suillia lurida v česneku medvědím (Allium ursinum L.) na studijních plochách v Dolním Němčí (27.3.), Suché Lozi (2.4.) a Vápenkách (10.4.). V roce v Suché Lozi, 6.4. ve Vápenkách a 6.4. v Dolním Němčí. V roce ve Vápenkách, v Dolním Němčí a v Suché Lozi. Žluté misky byly pro houbomilku Suillia lurida nejatraktivnější (33,57 imag) (obr. 14). Na lepových deskách byl nízký až nulový stupeň výskytu. Škodlivost houbomilky Suillia lurida na česneku ani jiné cibulové zelenině nebyla zjištěna. Podle Martínka (1972) se houbomilka Suillia lurida vykytuje především ve stinných teplejších lesích, v nížinách a kopcovitých oblastech a teplomilných doubravách. V ČR je vzácnější a na cibulovinách neškodí. Houbomilka česneková Suillia univittata se podle Nikolové (1959), Nikolové (1962) a Martínka (1972) vyskytuje v doubravách až do nadmořské výšky 860 m a škodí na kulturních plodinách sázených na podzim a má jednu generaci ročně. Ciampolini (1959); Ciampolini & Süs (1983) zjistili, že houbomilka česneková Suillia univittata má na severu Itálie v oblasti Piacenza 2 generace. První generace škodí brzy z jara na ozimém česneku, a druhá generace se vyskytuje na podzim na lanýži piemontském Tuber magnatum Pico (1778). Obr. 14: Počet imag houbomilky Suillia lurida zachycených v různě barevných miskách na česneku medvědím v letech

59 Výsledky a diskuze Obr. 15: Imago houbomilky česnekové Suillia univittata (foto: Laštůvka) Obr. 16: Imago houbomilky Suillia lurida 59

60 Výsledky a diskuze 5.2 Květilka cibulová Delia antiqua Květilka cibulová Delia antiqua se vyskytovala na všech pěti pokusných plochách v letech (tab. 5) (obr. 25) První výskyt imag květilky cibulové Výskyt imag květilky cibulové byl zjištěn pomocí barevných misek. První výskyt imag květilky cibulové v roce 2010 byl zjištěn na studijní ploše v Nedakonicích, v Olomouci, v Dolním Němčí, v Suché Lozi a ve Vápenkách. V roce 2011 se imaga květilky cibulové poprvé vyskytla v Dolním Němčí, v Suché Lozi, Nedakonicích, Olomouci a ve Vápenkách. V roce 2012 byl první výskyt zaregistrován v Olomouci, ve Vápenkách, v Suché Lozi a v Dolním Němčí a 24.5 v Nedakonicích. Rozmezí prvního výskytu mezi studijními plochami v roce 2010 bylo 7 dní ( ), v roce dní ( ) a v roce dní ( ). Ani v jednom případě nekorelovaly první výskyty s nadmořskou výškou. Statisticky nebyla prokázána závislost početnosti imag květilky cibulové na nadmořské výšce, patrně ji výrazně ovlivňují další faktory (mikroklima, expozice a okolní porosty). Tab. 5: První výskyt imag květilky cibulové na studijních plochách Rok/Plocha Nedakonice Olomouc Dolní Němčí Suchá Loz Vápenky Početnost květilky cibulové Na obr je znázorněna početnost larev květilky cibulové Delia antiqua v cibulích česneku na odrůdách Dukát a Blanin na jednotlivých studijních plochách v letech V roce 2010 na studijní ploše v Nedakonicích byl střední stupeň výskytu (18,68 larev) s maximem 31 larev květilky cibulové na okraji a ve středu pěstební plochy byl střední stupeň výskytu (11,56 larev) s maximem 19 larev v odrůdě Dukát. 60

61 Výsledky a diskuze V odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (26,07 larev) s maximem 42 larev na okraji a ve středu byl střední stupeň výskytu (15,20 larev) s maximem 19 larev. V Olomouci v odrůdě Dukát na okraji pěstební plochy byl střední stupeň výskytu (19,91 larev) s maximem 24 larev a ve středu byl střední stupeň výskytu (11,23 larev) s maximem 16 larev. V odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (23,17 larev) s maximem 27 larev na okraji a ve středu pěstební plochy byl střední stupeň výskytu (11,23 larev) s maximem 16 larev. V Dolním Němčí v odrůdě Dukát na okraji pěstební plochy byl silný stupeň výskytu (25,77 larev) s maximem 41 larev a ve středu plochy byl střední stupeň výskytu (15,97 larev) s maximem 26 larev. V odrůdě Blanin na okraji byl silný stupeň výskytu (34,81 larev) s maximem 45 larev a ve středu byl silný stupeň výskytu (20,42 larev) s maximem 29 larev. V Suché Lozi na okraji pěstební plochy v odrůdě Dukát byl silný stupeň výskytu (22,19 larev) s maximem 29 larev a uprostřed pěstební plochy slabý stupeň výskytu (14,56 larev) s maximem 25 larev. V odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (28,13 larev) s maximem 44 larev na okraji pěstební plochy a v jejím středu byl střední stupeň výskytu (16,77 larev) s maximem 23 larev. Na Vápenkách v odrůdě Dukát byl střední stupeň výskytu (19,38 larev) s maximem 24 larev a ve středu plochy byl také střední stupeň výskytu (14,46 larev) s maximem 19 larev. V odrůdě Blanin na okraji byl silný stupeň výskytu (25,70 larev) s maximem 30 larev a ve středu plochy byl slabý stupeň výskytu (9,71 larev) s maximem 14 larev. V roce 2011 na studijní ploše v Nedakonicích byl střední stupeň výskytu (18,33 larev) s maximem 25 larev květilky cibulové na okraji a ve středu pěstební plochy byl slabý stupeň výskytu (8,10 larev) s maximem 24 larev v odrůdě Dukát. V odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (22,30 larev) s maximem 36 larev na okraji a ve středu byl nízký stupeň výskytu (9,26 larev) s maximem 21 larev. V Olomouci v odrůdě Dukát na okraji pěstební plochy byl střední stupeň výskytu (18,41 larev) s maximem 34 larev a ve středu byl nízký stupeň výskytu (8,83 larev) s maximem 24 larev. V odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (22,77 larev) s maximem 35 larev na okraji a ve středu pěstební plochy byl slabý stupeň výskytu (9,99 larev) s maximem 23 larev. V Dolním Němčí v odrůdě Dukát na okraji pěstební plochy byl silný stupeň výskytu (27,36 larev) s maximem 33 larev a ve středu plochy byl střední stupeň výskytu (14,70 larev) s maximem 20 larev. V odrůdě Blanin na okraji byl silný stupeň výskytu (35,31 larev) s maximem 35 larev a ve středu byl střední stupeň výskytu (15,9 larev) s maximem 20 larev. V Suché Lozi na okraji pěstební plochy v odrůdě Dukát byl silný stupeň výskytu (21,60 larev) s maximem 24 larev a uprostřed pěstební plochy byl střed- 61

62 Výsledky a diskuze ní stupeň výskytu (10,95 larev) s maximem 21 larev. V odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (29,90 larev) s maximem 33 larev na okraji pěstební plochy a v jejím středu byl střední stupeň výskytu (14,67 larev) s maximem 26 larev. Na Vápenkách v odrůdě Dukát byl střední stupeň výskytu (17,55 larev) s maximem 24 larev a ve středu plochy byl slabý stupeň výskytu (8,43 larev) s maximem 22 larev. V odrůdě Blanin na okraji byl silný stupeň výskytu (21,10 larev) s maximem 28 larev a ve středu plochy byl slabý stupeň výskytu (9,54 larev) s maximem 17 larev. V roce 2012 na studijní ploše v Nedakonicích byl střední stupeň výskytu (19,03 larev) s maximem 28 larev květilky cibulové na okraji a ve středu pěstební plochy byl slabý stupeň výskytu (8,03 larev) s maximem 17 larev v odrůdě Dukát. V odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (25,84 larev) s maximem 34 larev na okraji a ve středu byl střední stupeň výskytu (11,13 larev) s maximem 21 larev. V Olomouci v odrůdě Dukát na okraji pěstební plochy byl střední stupeň výskytu (11,41 larev) s maximem 17 larev a ve středu byl nízký stupeň výskytu (4,63 larev) s maximem 11 larev. V odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (10,57 larev) s maximem 16 larev na okraji a ve středu pěstební plochy byl slabý stupeň výskytu (4,38 larev) s maximem 10 larev. V Dolním Němčí v odrůdě Dukát na okraji pěstební plochy byl silný stupeň výskytu (25,17 larev) s maximem 36 larev a ve středu plochy byl střední stupeň výskytu (14,25 larev) s maximem 23 larev. V odrůdě Blanin na okraji byl silný stupeň výskytu (35,32 larev) s maximem 38 larev a ve středu byl střední stupeň výskytu (18,95 larev) s maximem 21 larev. V Suché Lozi na okraji pěstební plochy v odrůdě Dukát byl silný stupeň výskytu (21,79 larev) s maximem 34 larev a uprostřed pěstební plochy byl střední stupeň výskytu (11,17 larev) s maximem 23 larev. V odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (27,37 larev) s maximem 37 larev na okraji pěstební plochy a v jejím středu byl střední stupeň výskytu (14,88 larev) s maximem 24 larev. Na Vápenkách v odrůdě Dukát byl střední stupeň výskytu (17,22 larev) s maximem 30 larev a ve středu plochy byl slabý stupeň výskytu (7,50 larev) s maximem 20 larev. V odrůdě Blanin na okraji byl silný stupeň výskytu (23,31 larev) s maximem 35 larev a ve středu plochy byl slabý stupeň výskytu (8,88 larev) s maximem 15 larev. Hausmann et al., (1989) zjistili, že na jedné rostlině může být až 50 larev. Walter et al. (1996) uvádějí, že jedna larva může poškodit až deset rostlin v řádku. V našem tříletém pokusu bylo na jedné rostlině zaregistrováno až 45 larev, což souhlasí s výsledky Hausmanna (1989). Taylor et al. (2001) uvádějí, že květilkou cibulovou může být zničeno % rostlin. Hoffmann et al. (2001) zaznamenali až 90% zničení 62

63 Výsledky a diskuze porostu květilkou cibulovou. Walter et al. (1996) uvádějí, že vhodným ochranným opatřením se může snížit poškození česneku o 43 až 95 %. Jako účinná ochrana slouží překrytí porostu netkanou textilií. Mezi jednotlivými pokusnými roky nebyl průkazný rozdíl v početnosti larev květilky cibulové. Obr. 17: Početnost larev květilky cibulové na odrůdách Dukát a Blanin na jednotlivých studijních plochách v roce

64 Výsledky a diskuze Obr. 18: Početnostnost larev květilky cibulové na odrůdách Dukát a Blanin na jednotlivých studijních plochách v roce 2011 Obr. 19: Početnost larev květilky cibulové na odrůdách Dukát a Blanin na jednotlivých studijních plochách v roce

65 Výsledky a diskuze Rozdíl intenzity napadení česneku květilkou cibulovou mezi okrajem a středem studijní plochy je patrný na obr. 20. Průkazně větší bylo napadení na okraji (32,28 larev) studijních ploch než v jejich středu (16,26 larev) v letech (obr. 21). Intenzita napadení byla průkazně vyšší na okraji studijních ploch u obou odrůd (obr. 22). Odrůda Blanin (25,97 larev) byla průkazně více napadená než odrůda Dukát (22,57 larev) (obr. 23). V Dolním Němčí byl česnek nejvíce napaden (36,24 larev) (obr. 24). Druhou nejvíce napadenou plochou byl prost v Suché Lozi (28,16 larev), dále v Nekakonicích (23,63 larev), Vápenkách (17,31 larev) a Olomouci (16,00 larev). Loosjes (1976), Whitfield (1981), Finch et al. (1986), Vernon et al. (1987) a Vernon et al. (1989) vysvětlují vznik okrajového efektu. Nejvyšší intenzita výskytu imag květilky cibulové je ráno a odpoledne na okraji pěstebních ploch. Květilka cibulová nesnáší vysoké teploty a přímou intenzitu slunečního světla. Proto v poledne, kdy je nejvyšší intenzita slunečního světla, nejsou mouchy aktivní. Jejich pohyb je omezen na okrajích pěstebních ploch, aby si mohly v případě potřeby rychle najít úkryt. Nejvíce se okrajový efekt projevuje u první generace květilek, protože plodiny nejsou ve vhodné růstové fázi, aby jim poskytly dostatečný úkryt. U druhé a třetí generace je okrajový efekt výrazně nižší, protože plodiny již poskytují dostatečnou ochranu. Hawkes (1972) zjistil výrazný okrajový efekt také u květilky zelené Delia radicum (L., 1758) a její ranní a odpolední aktivitu. Havukkala & Miller (1987) zjistili, že samičky květilky cibulové kladou vajíčka v laboratorních podmínkách ráno a odpoledne. Květilka cibulová klade vajíčka na báze rostlin a na mladé listy. Harris et al. (1987) pozorovali, že samička květilky cibulové preferuje při kladení mladé rostliny v pozdější růstové fázi. Finch et al. (1986) popisují, že rostliny jsou odolnější vůči napadení během dozrávání. Mowry (1993) uvádí, že samička květilky cibulové může naklást vajíček na jednu rostlinu. Ishikawa et al. (1999) sledovali, že samička květilky cibulové nakladla až 30 vajíček. Výsledky našeho studia se téměř shodují s uvedenými poznatky. Nejvyšší počet nakladených vajíček byl 28 na jedné rostlině na studijní ploše v Nedakonicích. Průměrný počet vajíček byl 14. V Dolním Němčí bylo nejvíce 25 vajíček, s průměrným počtem 12. V Suché Lozi bylo nejvíce 21 vajíček s průměrem 10. Ve Vápenkách bylo nejvíce 19 vajíček s průměrem 9 a v Olomouci 17 vajíček s průměrem 8. Jak uvádějí Ishikawa et al. (1999), vývoj květilky v uzavřených podmínkách trvá přibližně 17 dnů při teplotě 23 C. V našich podmínkách při teplotě 21 C trval vývoj 15 dnů. Pro vývoj larev květilky cibulové je nezbytné rozkládající se pletivo cibulovitých rostlin a vlhkost. V našem pozorování jsme zjistili, že intenzivní kladení vajíček probíhá mezi 9 11 hod. a 16 65

66 Výsledky a diskuze 18 hod. na okrajích studijních ploch. Průkazně nejvyšší počet larev byl na okraji studijních ploch. U 2. a 3. generace jsme nezaznamenali, že by intenzita kladení vajíček byla vyšší ve středu studijních ploch. Judd & Whitfield (1997) uvádějí, že imaga květilky cibulové jsou přitahována žlutou barvou lepových desek. V našich pokusech jsme nezaznamenali, že by žluté lepové desky přitahovaly dospělce květilky cibulové. Obr. 20: Intenzita napadení květilkou cibulovou ve středu a na okraji porostu na jednotlivých studijních plochách v letech

67 Výsledky a diskuze Obr. 21: Intenzita napadení květilkou cibulovou na okraji a ve středu pěstební plochy v letech počet larev , , ,2256 Dukát odrůda Blanin 19,3679 okraj střed Obr. 22: Intenzita napadení květilkou cibulovou na okraji a ve středu pěstební plochy v letech

68 Výsledky a diskuze Obr. 23: Vliv odrůdy na početnost květilky cibulové v letech Obr. 24: Vliv lokality na intenzitu výskytu květilky cibulové v letech

69 Výsledky a diskuze Obr. 25: Imago květilky cibulové Delia antiqua (foto: Šefrová) 5.3 Krytonosec cibulový Oprohinus suturalis První výskyt krytonosce cibulového V roce 2010 na lokalitách Nedakonice, Olomouc, Dolní Němčí a Suchá Loz byl zjištěn méně než 0,5% výskyt krytonosce cibulového. V roce 2011 byl krytonosec monitorován ve vyšší početnosti na studijních plochách Nedakonice, Olomouc, Dolní Němčí a Suchá Loz. Ve Vápenkách se v tomto roce nevyskytoval. První výskyt krytonosce cibulového byl zjištěn v Suché Lozi (10,4 C), v Olomouci (14,8 C), 1.5. v Dolním Němčí (15,6 C) a v Nedakonicích (17,4 C). V roce 2012 se krytonosec poprvé objevil 1.5. v Nedakonicích (19,5 C), v Olomouci (20,5 C), v Dolním Němčí (20,7 C) a v Suché Lozi (20,5 C). Na studijní ploše ve Vápenkách se krytonosec cibulový nevyskytoval (tab. 6). Rozmezí prvního výskytu mezi studijními plochami v roce 2011 bylo 11 dní ( ) a v roce dní ( ). Ani v jednom případě nekorelovaly první výskyty krytonosce cibulového s nadmořskou výškou. 69

70 Výsledky a diskuze Tab. 6: První výskyt imag krytonosce cibulového na studijních plochách Rok/Plocha Nedakonice Olomouc Dolní Němčí Suchá Loz Vápenky Početnost krytonosce cibulového Na obrázcích je znázorněn stupeň výskytu imag krytonosce cibulového na jednotlivých studijních plochách v letech V roce 2011 byl v Nedakonicích silný stupeň výskytu (20,07 imag/m 2 ) s maximem 28 imag/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl také silný stupeň výskytu (20,13 imag/m 2 ) s maximem 37 imag/m 2. V Olomouci byl střední stupeň výskytu (19,75 imag/m 2 ) s maximem 32 imag/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl také silný stupeň výskytu (20,61 imag/m 2 ) s maximem 38 imag/m 2. V Dolním Němčí byl silný stupeň výskytu (24,98 imag/m 2 ) s maximem 38 imag/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (29,96 imag/m 2 ) s maximem 46 imag/m 2. V Suché Lozi v odrůdě Dukát byl zaregistrován střední stupeň výskytu (13,53 imag/m 2 ) s maximem 26 imag/m 2 a v odrůdě Blanin byl střední stupeň výskytu (16,62 imag/m 2 ) s maximem 23 imag/m 2. V roce 2012 byl v Nedakonicích v odrůdě Dukát střední stupeň výskytu (10,76 imag/m 2 ) s maximem 32 imag/m 2 a v odrůdě Blanin byl také střední stupeň výskytu (15,53 imag/m 2 ) s maximem 36 imag/m 2. V Olomouci byl střední stupeň výskytu (14,50 imag/m 2 ) s maximem 30 imag/m 2 a v odrůdě Blanin byl střední stupeň výskytu (12,67 imag/m 2 ) s maximem 36 imag/m 2. V Dolním Němčí byl silný stupeň výskytu (20,10 imag/m 2 ) s maximem 44 imag/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl silný stupeň výskytu (21,96 imag/m 2 ) s maximem 45 imag/m 2. V Suché Lozi byl střední stupeň výskytu (11,76 imag/m 2 ) s maximem 21 imag/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl střední stupeň výskytu (11,68 imag/m 2 ) s maximem 25 imag/m 2. Na studijních plochách Nedakonice, Olomouc a Dolní Němčí byl průkazný rozdíl mezi rokem 2011 a 2012 (obr. 28). Na studijní ploše v Suché Lozi byl průkazný rozdíl mezi rokem 2011 a 2012 mezi odrůdami Blanin. Mezi odrůdami Dukát nebyl průkazný rozdíl. Celkově v roce 2011 odrůda Blanin (23,33 imag/m 2 ) byla průkazně napadená více než odrůda Dukát (19,58 imag/m 2 ) (obr. 29). V roce 2012 nebyl průkazný 70

71 Výsledky a diskuze rozdíl mezi odrůdou Dukát (14,28 imag/m 2 ) a Blanin (15,46 imag/m 2 ) (obr. 29). Nejvyšší intenzita krytonosce cibulového byla na studijní ploše v Dolním Němčí (24,25 imag/m 2 ) (obr. 30). Obr. 26: Početnost imag krytonosce cibulového v roce v roce 2011 Obr. 27: Početnost imag krytonosce cibulového v roce

72 Výsledky a diskuze Obr. 28: Početnost imag krytonosce cibulového na jednotlivých studijních plochách v letech Obr. 29: Vliv odrůdy na početnost imag krytonosce cibulového v letech

73 Výsledky a diskuze Obr. 30: Vliv lokality na intenzitu výskytu imag krytonosce cibulového v letech Vliv teploty na intenzitu výskytu krytonosce cibulového Na studijní ploše v Nedakonicích byl zjištěn nejsilnější výskyt imag krytonosce cibulového při teplotě C (obr. 31). V Olomouci byl nejvyšší počet imag krytonosce při teplotě C (obr. 32), v Dolním Němčí při teplotě C (obr. 33), v Suché Lozi při teplotě C (obr. 34). Podle Szwejdy (2006) a Ruszowske (1952) se imaga krytonosce začínají objevovat podle teplot začátkem května. Z našich výsledků pozorování vyplývá, že teplota hraje stěžejní roli ve výskytu krytonosce cibulového. Nejvyšší intenzita výskytu krytonosce byla zaregistrována při teplotách C za suchého a slunečného počasí (obr. 36). Luczak & Wiewióra (2004) testovali 19 druhů cibule a jejich náchylnost k napadení krytonoscem cibulovým. Z výsledků jejich pokusu je zřejmé, že jsou průkazné rozdíly mezi odrůdami a jejich náchylnosti k napadení krytonoscem cibulovým. Odrůdy Rawska, Wolska a Efekt byly nejvíce napadené. Odrůdy Lagerdold, Spirit a Robusta nebyly napadené vůbec nebo jenom velmi slabě. 73

74 Výsledky a diskuze V našem pokusu jsme zjistili, že pouze v roce 2011 byla odrůda Blanin průkazně napadená více než odrůda Dukát. Kromě preference určité odrůdy hraje významnou roli v intenzitě napadení krytonoscem cibulovým počasí a nadmořská výška. Žluté misky naplněné 4% formalínem se osvědčily jako vhodný atraktant pro imaga krytonosce (obr. 35). Nejvíce imag bylo uloveno ve žluté misce v odrůdě Blanin (43,12 imag) a Dukát (29,37 imag) na studijní ploše v Dolním Němčí. Nejnižší početnost byla na studijní ploše v Olomouci v odrůdě Dukát (15,57 imag). K podobnému zjištění dospěli Clements (1984) a Đurić (2011), kteří také používali žluté misky ke zjištění početnosti krytonosce cibulového. V jejich pokusu byla nejvyšší početnost krytonosce 56 imag v jedné žluté misce. Podle Szwejdy (2005) a Szwejda et al. (2009) patří krytonosec cibulový mezi nejzávažnější škůdce cibulové zeleniny v Polsku. Obr. 31: Vliv teploty na výskyt imag krytonosce cibulového v Nedakonicích 74

75 Výsledky a diskuze Obr. 32: Vliv teploty na výskyt imag krytonosce cibulového v Olomouci Obr. 33: Vliv teploty na výskyt imag krytonosce cibulového v Dolním Němčí 75

76 Výsledky a diskuze Obr. 34: Vliv teploty na výskyt imag krytonosce cibulového v Suché Lozi Obr. 35: Počet imag krytonosce cibulového ve žlutých miskách na jednotlivých studijních plochách 76

77 Výsledky a diskuze Obr. 36: Imago krytonosce cibulového Oprohinus suturalis (foto: Laštůvka) 5.4 Chřestovníček cibulový Lilioceris merdigera První výskyt chřestovníčka cibulového První výskyt chřestovníčka cibulového v roce 2010 byl v Nedakonicích ( 17,3 C), ve Vápenkách (17,5 C), v Olomouci (19,2 C), v Suché Lozi (18,4 C) a v Dolním Němčí (19,5 C). V roce 2011 se první imaga objevila ve Vápenkách (13,9 C), v Dolním Němčí (15,6 C), v Nedakonicích (18,4 C), v Olomouci (17,9 C) a v Suché Lozi (18,2 C). V roce 2012 byl první výskyt imag 5.5. v Suché Lozi (18,9 C), 7.5. v Dolním Němčí (19,5 C), 8.5. ve Vápenkách (18,3 C), 9.5. v Olomouci (19,6 C) a v Nedakonicích (19,2 C). Rozmezí prvního výskytu mezi studijními plochami v roce 2010 bylo 9 dní ( ), v roce dní ( ) a v roce dní ( ) (tab. 7). Ani v jednom případě nekorelovaly první výskyty s nadmořskou výškou. Statisticky nebyla prokázána závislost početnosti na nadmořské výšce. Tab. 7: První výskyt imag chřestovníčka cibulového na jednotlivých studijních plochách Rok/Plocha Nedakonice Olomouc Dolní Němčí Suchá Loz Vápenky

78 Výsledky a diskuze Početnost chřestovníčka cibulového Na obrázcích jsou znázorněny stupně výskytu chřestovníčka cibulového v letech na jednotlivých studijních lokalitách. V roce 2010 na studijní ploše v Nedakonicích byl zjištěn střední stupeň výskytu (14,69 jedinců/m 2 ) (vajíčka, larvy a imaga) s maximem 25 jedinců/m 2 na odrůdě Dukát. Na odrůdě Blanin byl nízký stupeň výskytu (7,55 jedinců/m 2 ) s maximem 14 jedinců/m 2. V Olomouci na odrůdě Dukát byl slabý stupeň výskytu (8,67 jedinců/m 2 ) s maximem 15 jedinců/m 2. V odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (5,23 jedinců/m 2 ) s maximem 11 jedinců/m 2. Na lokalitě Dolní Němčí byl střední stupeň výskytu (12,56 jedinců/m 2 ) s maximem 25 jedinců/m 2 na odrůdě Dukát a na Blaninu byl slabý stupeň výskytu (6,72 jedinců/m 2 ). V Suché Lozi na odrůdě Dukát byl střední stupeň výskytu (16,27 jedinců/m 2 ) s maximem 28 jedinců/m 2 a na odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (8,61 jedinců/m 2 ) s maximem 19 jedinců/m 2. Na Vápenkách byl střední stupeň výskytu (11,72 jedinců/m 2 ) s maximem 24 jedinců/m 2 v odrůdě Dukát. V odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (5,45 jedinců/m 2 ) s maximem 13 jedinců/m 2. V roce 2011 v Nedakonicích byl střední stupeň výskytu (12,63 jedinců/m 2 ) s maximem 23 jedinců/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (6,51 jedinců/m 2 ) s maximem 14 jedinců/m 2. V Olomouci byl slabý stupeň výskytu (8,48 jedinců/m 2 ) s maximem 18 jedinců/m 2 na odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (4,41 jedinců/m 2 ) s maximem 12 jedinců/m 2. V Dolním Němčí na odrůdě Dukát byl střední stupeň výskytu (13,65 jedinců/m 2 ) s maximem 27 jedinců/m 2. V odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (7,98 jedinců/m 2 ) s maximem 17 jedinců/m 2. V Suché Lozi byl střední stupeň výskytu (15,43 jedinců/m 2 ) s maximem 32 jedinců/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl nízký stupeň výskytu (8,80 jedinců/m 2 ) s maximem 19 jedinců/m 2. Ve Vápenkách byl střední stupeň výskytu (11,67 jedinců/m 2 ) s maximem 25 jedinců/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl nízký stupeň výskytu (7,17 jedinců/m 2 ) s maximem 14 jedinců/m 2. V roce 2012 v Nedakonicích byl střední stupeň výskytu (13,53 jedinců/m 2 ) s maximem 25 jedinců/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (7,49 jedinců/m 2 ) s maximem 15 jedinců/m 2. V Olomouci byl slabý stupeň výskytu (7,98 jedinců/m 2 ) s maximem 14 jedinců/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl také slabý stupeň výskytu (3,82 jedinců/m 2 ) s maximem 10 jedinců/m 2. V Dolním Němčí byl střední stupeň výskytu (15,17 jedinců/m 2 ) s maximem 32 jedinců/m 2 v odrůdě Dukát a 78

79 Výsledky a diskuze v odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (8,42 jedinců/m 2 ) s maximem 24 jedinců/m 2. V Suché Lozi byl střední stupeň výskytu (16,69 jedinců/m 2 ) s maximem 36 jedinců/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl slabý stupeň výskytu (6,23 jedinců/m 2 ) s maximem 14 jedinců/m 2. Ve Vápenkách byl střední stupeň výskytu (10,83 jedinců/m 2 ) s maximem 27 jedinců/m 2 v odrůdě Dukát a v odrůdě Blanin byl nízký stupeň výskytu (6,23 jedinců/m 2 ) s maximem 14 jedinců/m 2. Mezi jednotlivými pokusnými roky nebyl průkazný rozdíl. Celkově odrůda Dukát (12,83 jedinců/m 2 ) byla průkazně napadená více než odrůda Blanin (7,21 jedinců/m 2 ) (obr. 40). Mezi lokalitami Nedakonice (10,07 jedinců/m 2 ), Dolní Němčí (10,81 jedinců/m 2 ), Suchá Loz (11,61 jedinců/m 2 ) a Vápenky (11,17 jedinců/m 2 ) nebyl průkazný rozdíl v intenzitě napadení (obr. 41). Studijní plocha v Olomouci měla nejnižší početnost chřestovníčka cibulového. Obr. 37: Početnost chřestovníčka cibulového na jednotlivých studijních plochách v roce

80 Výsledky a diskuze Obr. 38: Početnost chřestovníčka cibulového na jednotlivých studijních plochách v roce 2011 Obr. 39: Početnost chřestovníčka cibulového na jednotlivých studijních plochách v roce

81 Výsledky a diskuze Obr. 40: Vliv odrůdy na početnost chřestovníčka cibulového v letech Obr. 41: Vliv lokality na intenzitu výskytu chřestovníčka cibulového v letech

82 Výsledky a diskuze Vliv teploty na intenzitu výskytu chřestovníčka cibulového Müller & Rosenberger (2006) uvádějí, že optimální teplota pro vývoj chřestovníčka je 22 C. Brown (1946) a Cox (2001) zjistili, že nová generace se objevuje podle teplot od poloviny května do října. V našem pokusu jsme zjistili, že optimální teplota pro první výskyt chřestovníčka je při teplotách C (obr. 44, 45, 46). Samičky začínaly klást vajíčka při teplotách nad 20 C (obr. 47). Nejvyšší intenzita výskytu chřestovníčka byla zaregistrovaná při teplotách C za suchého a slunečného počasí. Nejvyšší počet jedinců (vajíčka, larvy, imaga) byl na odrůdě Dukát (36 jedinců/m 2 ) při teplotě 18,8 C (obr. 42). Na odrůdě Blanin byl nejvyšší počet 24 jedinců/m 2 při teplotě 27,9 C (obr. 43). Podle Hay & Kenise (2004) se nová generace objevuje v červenci. Podle našeho pozorování samičky začínaly klást vajíčka 6 12 dní po prvním výskytu. Nová generace se vyskytovala koncem května a začátkem června. První generace byla na česneku ozimém a česneku medvědím. Další generace po sklizni česneku pokračovala v žíru na cibuli a pažitce. Podle pozorování Wilsona (1943) a Halsteada (1990) je nezbytně nutná diapauza mezi kopulací a kladením vajíček. Haye & Kenise (2004) a Salisbury et al. (2012) uvádějí, že samička naklade 2 16 vajíček. V našem monitoringu jedna samička průměrně nakladla do řady 6 až 14 vajíček ze svrchní i spodní strany listu. Při vyrušení nebo ohrožení vydává chřestovníček pro něj typický chřestivý zvuk. Podle Emmela (1936) se kmitáním tykadel uvolňuje feromon, který přitahuje jedince opačného pohlaví. Podle Livingstona (1996) je v procesu páření je spousta nejasností, které je potřeba detailněji probádat. 82

83 Výsledky a diskuze Obr. 42: Vliv teploty na výskyt chřestovníčka cibulového v odrůdě Dukát Obr. 43: Vliv teploty na výskyt chřestovníčka cibulového v odrůdě Blanin 83

84 Výsledky a diskuze Obr. 44: Vliv teploty na výskyt chřestovníčka cibulového v odrůdách Dukát a Blanin 84

85 Výsledky a diskuze Obr. 45: Chřestovníček cibulový Lilioceris merdigera imago Obr. 46: Larvy chřestovníčka cibulového Lilioceris merdigera Obr. 47: Vajíčka chřestovníčka cibulového Lilioceris merdigera 85

86 Výsledky a diskuze 5.5 Vlnovník česnekový Aceria tulipae Vlnovník česnekový byl zjištěn na odrůdách Dukát a Blanin pěstovaných na pokusných plochách v Nedakonicích, Olomouci, Dolním Němčí, Suché Lozi a Vápenkách v sezóně 2010/2011 a 2011/2012. Aceria tulipae se také vyskytoval na dalších 10 odrůdách pěstovaných na studijní ploše v Olomouci v sezóně 2011/ Intenzita výskytu vlnovníka česnekového Na obrázku 48 je znázorněn stupeň výskytu vlnovníka Aceria tulipae na odrůdách Dukát a Blanin z jednotlivých studijních ploch ve vegetační sezóně 2010/2011 a 2011/2012. Ve vegetační sezóně 2010/2011 na studijní ploše v Nedakonicích byl střední stupeň výskytu (Dukát 264,73 jedinců (vajíčka, larvy, nymfy a dospělci)) s maximem 534 a odrůda Blanin 490,3 jedinců s maximem 884). Na lokalitě Olomouc byl také střední stupeň výskytu (Dukát 254,96 jedinců s maximem 601 a odrůda Blanin 355,93 jedinců s maximem 828). V Dolním Němčí byl střední stupeň výskytu (Dukát 267,1 jedinců s maximem 616 a odrůda Blanin 471,73 jedinců s maximem 1099). Na studijní ploše v Suché Lozi byl střední stupeň výskytu (Dukát 258,8 jedinců s maximem 756 a Blanin 309,80 jedinců s maximem 920. Na lokalitě Vápenky byl slabý stupeň výskytu (Dukát 56,36 jedinců s maximem 102 a Blanin 58,2 jedinců s maximem 198). Ve vegetační sezóně 2011/2012 na studijní ploše v Nedakonicích byl střední stupeň výskytu (Dukát 294,73 jedinců s maximem 734 a odrůda Blanin 440,10 jedinců s maximem 984). Na lokalitě Olomouc byl střední stupeň výskytu (Dukát 264,06 jedinců s maximem 752 a odrůda Blanin 383,20 jedinců s maximem 928). V Dolním Němčí byl střední stupeň výskytu (Dukát 277,36 jedinců s maximem 716 a odrůda Blanin 454,06 jedinců s maximem 1005). V Suché Lozi byl střední stupeň výskytu (Dukát 251,93 jedinců s maximem 854 a Blanin 376,06 jedinců s maximem 920. Ve Vápenkách byl slabý stupeň výskytu (Dukát 28,23 jedinců s maximem 102 a Blanin 56,6 jedinců s maximem 186). Průkazný rozdíl v intenzitě napadení vlnovníkem na jednotlivých studijních plochách mezi sezónou 2010/2011 a 2011/2012 nebyl zjištěn (obr. 49). Nejvíce napadené vlnovníkem byly odrůdy Dukát a Blanin ze studijních ploch v Nedakonicích (372,46 jedinců), v Dolním Němčí (367,56 jedinců) a v Olomouci (314,54 jedinců) 86

87 Výsledky a diskuze (obr. 50). Nejméně byly infestované odrůdy z lokalit Suchá Loz (299 jedinců) a Vápenky (49,85 jedinců) (obr. 50). Přestože byl na obou odrůdách ve většině případů stejný stupeň výskytu vlnovníka Aceria tulipae, odrůda Blanin (339,60 jedinců) byla průkazně napadená více než odrůda Dukát (221,77 jedinců) (obr. 51). Vlnovník Aceria tulipae byl zjištěn na deseti z jedenácti hodnocených odrůd ze studijní plochy v Olomouci ve vegetační sezóně 2011/2012 (obr. 52). Odrůdy vytvářející květní stvol (Bzenecky Mutant VF, Sochi 25, Tiraspol, Zailijskij) měly silný stupeň výskytu. Odrůdy nevytvářející květní stvol (Czerga, SIR 10 new breeding, Gjirokaster) měly slabý stupeň výskytu a odrůda Kelcyre nebyla napadena vůbec. Nejvyšší početnost vlnovníka A. tulipae byla zjištěna u odrůdy Plovdiv Rogosh (polovybíhající do květu), až 1500 jedinců na jednom stroužku. Obr. 48: Početnost vlnovníka česnekového na odrůdách Dukát a Blanin 87

88 Výsledky a diskuze Obr. 49: Vliv ročníku na početnost vlnovníka česnekového v letech Obr. 50: Vliv lokality na početnost vlnovníka česnekového v letech

89 Výsledky a diskuze Obr. 51: Vliv odrůdy na početnost vlnovníka česnekového Obr. 52: Celkový počet vlnovníka česnekového na stroužku z každé odrůdy 89

90 Výsledky a diskuze Intenzita napadení Nejvíce napadenou částí stroužku byla průkazně na obou odrůdách oblast kolem kořínku (Dukát 464,33 jedinců a Blanin 305,92 jedinců) (obr. 53). Druhou nejvíce napadenou částí u obou odrůd (Dukát 226,55 jedinců a Blanin 244 jedinců) byl segment uprostřed. Nejméně napadenou částí byl segment u vrcholu (Dukát 226,55 a Blanin 310,47). Vnější část stroužku byla průkazně napadená více než vnitřní část (obr. 54). Mezi rokem 2011 a 2012 nebyl průkazný rozdíl v intenzitě napadení jednotlivých segmentů (obr. 55). Lokality Nedakonice, Olomouc, Dolní Němčí a Suchá Loz měly kořenový segment stroužku odrůdy Blanin průkazně napadený více než u odrůdy Dukát (obr. 56). Průkazný rozdíl byl mezi odrůdou Dukát a Blanin z lokalit v Dolním Němčí a Nedakonice na segmentu uprostřed a u vrcholu. Rozdíl mezi segmentem uprostřed a u vrcholu mezi odrůdami Dukát a Blanin ze studijních ploch Olomouc, Suchá Loz a Vápenky byl neprůkazný. Při celkovém zhodnocení byl kořenový segment (385,125 jedinců) průkazně napadený více než segment uprostřed (188,42 jedinců) a u vrcholu (268,51 jedinců) (obr. 57). Průkazný rozdíl byl také mezi segmentem u vrcholu a uprostřed stroužku. U všech odrůd s výjimkou odrůdy Kelcyre bylo vyšší napadení na vnější než na vnitřní části. U čtyř odrůd byl zaznamenán průkazný rozdíl, u ostatních odrůd byly rozdíly neprůkazné. Největší rozdíl mezi vnitřní a vnější částí byl pozorován u odrůdy Sochi 25, Zailiskij a Tyraspol. Nejvyšší napadení ve vnitřní části stroužků bylo zaregistrováno na odrůdách Zailiskij, Sochi 25 a Tiraspol. Tyto odrůdy pocházejí z Moldávie, Ruska a Tadžikistánu. Průměrné až vyšší hodnoty abundance byly zjištěny u české odrůdy Bzenecky Mutant VF. Disperze jedinců vlnovníka A. tulipae na stroužku nebyla homogenní (obr. 58). Průkazné rozdíly na jednotlivých segmentech stroužku byly pozorovány pouze u odrůd Zailiskij a Plovdiv Rogosov (obr. 58). Scalopi et al. (1971) hodnotili napadení vlnovníkem A. tulipae u pěti odrůd česneku a na rozdíl od našich výsledků nezjistili významné rozdíly v jeho početnosti. 90

91 Výsledky a diskuze Obr. 53: Intenzita napadení vlnovníkem česnekovým na segmentech stroužku Obr. 54: Intenzita napadení vlnovníkem česnekovým venku a uvnitř stroužku 91

92 Výsledky a diskuze Obr. 55: Intenzita napadení vlnovníkem česnekovým v letech Obr. 56: Vliv odrůdy, segmentu a lokality na úroveň napadení česneku vlnovníkem česnekovým 92

93 Výsledky a diskuze Obr. 57: Intenzita napadení česneku vlnovníkem česnekovým na segmentech Obr. 58: Početnost vlnovníka česnekového na jednotlivých segmentech stroužku na jedenácti odrůdách ze studijní plochy v Olomouci 93

94 Výsledky a diskuze Možnosti regulace vlnovníka česnekového Naše experimenty prokázaly, že volba vhodných odrůd česneku může významně ovlivnit jejich napadení a výskyt vlnovníka česnekového Aceria tulipae (obr. 59). Početnost vlnovníka česnekového se může v jednotlivých letech měnit v závislosti na abiotických a biotických faktorech. Rezistence odrůdy Kelcyre je pravděpodobně způsobena kompaktností cibule a těsně přiléhajícími suknicemi, které brání vniknutí vlnovníka česnekového mezi jednotlivé stroužky a do vnitřního prostoru. Odrůdy Zailiskij a Plovdiv Rogosh, které byly nejvíce napadeny, jsou méně vhodné pro skladování. MacLeod (2007) uvádí, že někteří jedinci vlnovníka česnekového A. tulipae mohou přežít teploty až do 25 C. Takové rozmezí tolerance k chladu nemůže být využito v ochraně rostlin, protože při 4 C dochází k poškození pletiv cibulí česneku. Wahba et al. (1984) zjistili, že nízké teploty brání růstu populace roztočů během zimy. Vajíčka, nymfy a dospělci jsou schopni přežít v cibulích během skladování nebo v posklizňových zbytcích na poli. Ačkoliv jsou hostitelské rostliny pěstované venku, vlnovník česnekový A. tulipae je schopen se vyvíjet během skladování. MacLeod (2007) doporučuje ošetření cibulí před sázením horkou vodou (55 ºC, min nebo 60 ºC, min). Vysoké teploty snižují populace roztočů, ale zároveň snižují schopnost klíčení. Leuwen et al. (2010) tvrdí, že namáčení cibulí ve 2% mýdle a 2% oleji poskytuje ochranu proti roztočům. Lindquist et al. (1996) vyzkoumali, že vlnovník česnekový A. tulipae vyžaduje vysokou vlhkost ke svému vývoji. Courtin et al. (2000) uvádějí, že vhodné podmínky během procesu sušení mohou značně snížit populace roztočů. Kasetsart (1986) tvrdí, že vhodná opatření, která zabrání přenosu napadených cibulí, listů nebo půdy vedou k omezení růstu populace roztočů. Aratchige et al. (2007) zjistili, že studené a proměnlivé počasí pouze zabraňuje vývoji vlnovníka česnekového, nikoliv jeho přežití. Obr. 59: Vlnovník česnekový Aceria tulipae 94

95 Výsledky a diskuze Obr. 60: Tiraspol, Obr. 61: Bzenecký Mutant VF, Obr. 62: Sochi 24/1, Obr. 63: Sochi 25, Obr. 64: Dushanbijskij Obr. 65: Zailiskij Obr. 66: Kelcyre Obr. 67: SIR 10new breeding Obr. 68: Gjirokaster Obr. 69: Plodiv Rogosoh Obr. 70: Czerga Obr. 71: Blanin Obr. 72: Dukát (foto: Laštůvka) 95