Mendelova univerzita v Brně. Agronomická fakulta. Ústav chovu a šlechtění zvířat

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Vliv spikingu a intra-spikingu v rodičovských chovech masného typu na líhnivost kuřat Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Martina Lichovníková, Ph.D. Vypracovala: Bc. Jarmila Bartošová Brno 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Faktory ovlivňující oplozenost v rodičovských chovech masného typu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne. Podpis

3 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé diplomové práce doc. Ing. Martině Lichovníkové Ph.D. za odborné vedení, poskytnutí informací a literatury a za vstřícný přístup a Ing. Davidu Hampelovi, Ph.D za pomoc při statistickém zpracování dat. Dále bych chtěla poděkovat společnosti Xavergen, líhni v Uherském Ostrohu a farmě rozmnožovacího chovu Bynina, za vstřícnost a možnost provedení pokusů.

4 ABSTRAKT Cílem této práce bylo shrnout informace týkající se faktorů ovlivňující oplozenost v rodičovských chovech masného typu drůbeže. K nejdůležitějším faktorům ovlivňující oplozenost slepic patří odchov, výživa, světelný režim, poměr pohlaví a věk. Každému z těchto vlivů je potřeba věnovat náležitou pozornost. Na vybrané farmě byly provedeny dva pokusy. První pokus zkoumal faktor výměny kohoutů při vrcholu snášky na oplozenost vajec. Na několika halách byla provedena výměna za mladé plemeníky, na zbylých halách byla vyměněna část kohoutů mezi sebou. Ani u jednoho ze zásahů nebyl prokázán statisticky významný pozitivní vliv na zvýšení oplozenosti vajec. Krátkodobý pozitivní účinek byl pozorován při výměně starých kohoutů za mladé plemeníky. Při druhém pokusu jsme pozorovali vliv krmení ovsa na pohlavní aktivitu kohoutů, kdy byla vyhodnocována oplozenost vajec. Bylo zjištěno, že přídavek ovsa má pozitivní vliv na zmírnění výskytu neoplozených vajec a to především při jeho podávání 2x týdně. Klíčová slova: drůbež, oplozenost, poměr pohlaví, reprodukce, rodičovský chov ABSTRACT The aim of this study was to summarize information regarding the factors that influencing egg fertility in parental breeding in meat-type poultry. The most important factors that influence the egg fertility are breeding, nutrition, light regime, the sex ration and age of the parent stock. It is necessary to pay attention to each of these effects. There were two experiments made on the selected farm. The first experiment examined the exchange factor of the males at the top of the egg production on egg fertility. On several halls, some of the males were exchanged for young males. On the rest of the halls, males were replaced among themselves. Neither one of the interventions has not statistically significant positive impact on egg-fertility. Short-term positive effect was observed when replacing old male for young sires. During the second experiment we observed the effect of feeding oats on the sexual activity of males, which was expressed as egg fertility. It was found, that the addition of oats has a positive effect to reduce the occurrence of unfertilized eggs, especially when it was serving 2 times a week. Key words: poultry, fertility, sex ration, reproduction, parent stock

5 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Situace v chovu drůbeže Šlechtění MT kuřat v RCH Pohlavní ústrojí drůbeže Samčí pohlavní ústrojí Samičí pohlavní ústrojí Metody reprodukce u masného typu Přirozená reprodukce Umělá inseminace Charakteristika užitkovosti RCH MT Počet násadových vajec Výběr násadových vajec Faktory ovlivňující oplozenost NV Poměr pohlaví Mikroklima Výživa Věk Zdravotní stav Faktory ovlivňující spermiogenezi Odchov Věk Světelný režim Oplozovací schopnost spermií Faktory ovlivňující pohlavní dospělost Stimulace do snášky... 22

6 2.8.2 Produkce násadových vajec Metody zvyšování oplozenosti NV v RCH MT Spiking a intra-spiking CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA Charakteristika rozmnožovacího chovu masného typu Pokus A výměna kohoutů Pokus B přídavek ovsa Statistické vyhodnocení VÝSLEDKY A DISKUZE Pokus A Pokus B ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY... 55

7 1 ÚVOD Chov drůbeže pro produkci kuřecího masa má v České republice nezastupitelnou roli. Pro efektivní výkrm se v dnešní době používají výhradně hybridi. K vytvoření finálního hybrida se používá několikaúrovňový šlechtitelský systém. Ten se skládá ze šlechtitelského, prarodičovského, rodičovského a užitkového chovu. Šlechtitelský chov má za cíl zušlechtění plemen a užitkových typů, zjišťování kombinovatelnosti linií, rozšíření linií a produkci násadových vajec. Prarodičovský chov se zaměřuje na odchov potomků prověřených linií ze šlechtitelského chovu a provádí se zde první křížení pro tvorbu rodičovského materiálu. Užitkové chovy slouží pro výkrm kuřat finálních, tzn. produkce masa. V České republice se v posledních letech neprovádí šlechtění masného typu, a proto jsou zde zastoupeny pouze rodičovské a užitkové chovy. Rodičovský (rozmnožovací) chov (RCH) slouží ke druhému křížení hybridních linií pro tvorbu finálního hybrida. V tomto chovu dochází k produkci násadových vajec, která se následně odváží do líhní, kde se líhnou hybridi určení na výkrm. V současné době i přes stále vyšší poptávku po kuřecím mase klesají stavy drůbeže v RCH a klesá i množství vylíhnutých kuřat. Toto se děje z důvodů zvýšeného dovozu levnější masa ze zahraničí. Levnější drůbeží maso se dováží především z Polska a Brazílie (anonym 1, 2012). V této práci jsou popsány faktory ovlivňující oplozenost násadových vajec v RCH masného typu. Zároveň byly provedeny dva pokusy. První se zabýval vlivem spikingu a intraspikingu mezi jednotlivými halami na oplozenost. Druhý pokus měl za cíl zjistit vliv přídavku ovsa ke krmné dávce kohoutů na jejich pohlavní aktivitu, která se zjišťovala oplozeností NV. 6

8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Situace v chovu drůbeže V posledních letech dochází ke snižování počtu drůbeže na území České republiky. Od roku 2008 je to pokles o 23,8 %. Příčinou tohoto stavu je zvýšení dovozů a změna standardů welfare pro drůbež. Valná většina drůbežího masa pochází od rychle rostoucích kuřat (brojlera). Rodičovské hejna těchto hybridů mají rovněž klesající tendenci. Zatímco v roce 2006 bylo evidováno ks v RCH masného typu, v roce 2009 to bylo ks (Machander, 2010). V roce 2010 se počty rodičů mírně zvýšily (graf č.1). V České republice se používají dva typy rychle rostoucích hybridů. Jedná se o hybrida Ross 308, který je v u nás nejběžnější a hybrid Cobb 500. Vývoj stavů obou hybridů dokládá graf č.2. Graf č.1 Vývoj stavů rodičovských chovů masného typu v ČR (Machander, ). 7

9 Ross 308 Cobb 500 Graf č.2 Vývoj jednotlivých masných hybridů v ČR (Machander, ). Líhnutí masného typu se u nás provádí v mnoha líhních. Mezi největší patří Best s.r.o., Xavergen a.s., Mach a.s. Za poslední roky byl nejvyšší počet vylíhlých kuřat v roce 2005, kdy jich bylo vylíhnuto přes 204 mil. V roce 2008 už to bylo necelý 198mil ks. Po roce 2009 se stavy vylíhnutých kuřat začaly mírně zvyšovat. Graf č.3 Stavy vylíhnutých kuřat masného typu v ČR (Machander, ). 8

10 Jak již bylo výše uvedeno, hlavní příčinou poklesu líhnutí jsou dovozy drůbežího masa ze zahraničí. Ty jsou v současné době nejvyšší od roku 1989 a činí tun. Předpokládá se, že budou v nejbližší době dosahovat až tun (Machander, 2010). Naproti tomu se lehce zvyšuje i vývoz drůbežího masa Šlechtění MT kuřat v RCH Kuřata určená pro lidskou spotřebu jsou vyšlechtěna k velmi rychlému růstu s vysokým denním přírůstkem. Tato kuřata jsou tedy připravena na porážku v 5 6 týdnech při váze 1,8 2,5 kg. Konverze krmiva činí 1,6 kg/1 kg přírůstku. Další předností těchto kuřat je vysoká výtěžnost JUT a velký podíl prsní svaloviny. Horšími vlastnostmi těchto rychle rostoucích hybridů je kvalita kostry a zdravotní stav. Tato zvířata velmi často trpí poruchami pohybového aparátu a kardiovaskulárními chorobami. Zdravotní stav ovlivňuje veškeré produkční faktory tj. snáška, oplozenost, líhnivost, proto se klade při šlechtění důraz hlavně na jeho zlepšování. Používají se linie, které jsou odolnější vůči nejdůležitějším chorobám respiratorního, pohybového a infekčního charakteru. Dalším faktorem, na který je kladen velký důraz, je intenzita růstu. Žádoucí jsou zvířata, která dosahují určité hmotnosti v raném věku, aniž by to mělo dopad na jejich zdravotní stav. Průměrná spotřeba krmiva v RCH činí 265 g na 1 vejce. Šlechtitelé chtějí tuto konverzi stále snižovat a zlepšit užitkovost masného typu, což patří dnes k jednomu z nejdůležitějších cílů šlechtění. Snáška je v současné době průměrně 180 ks vajec, z čehož se vylíhne asi 148 ks kuřat. 2.2 Pohlavní ústrojí drůbeže Samčí pohlavní ústrojí Samčí pohlavní ústrojí drůbeže je složeno z párových varlat, nadvarlat, chámovodu a rudimentárního kopulačního orgánu. Varlata (testes) jsou u ptáků uložena u stropu tělní dutiny. Ve varlatech se tvoří spermie a samčí pohlavní hormon testosteron (Marvan, 2007). Varlata jsou fazolovitého až vejčitého tvaru a mívají bílou až šedavou barvu. Jejich velikost je různá, záleží na výživě a pohlavní aktivitě. Během reprodukčního období jsou několikanásobně větší, než v období klidu (Černý, 2005). Z varlete spermie přechází do nadvarlete. Tam spermie funkčně dozrávají a dochází zde k jejich shromažďování. Po nadvarleti následuje chámovod. Ten spojuje nadvarle se střední částí kloaky (Černý, 2005). Je složen z meandrovitých kliček čímž se jeho délka 9

11 značně prodlužuje. V období páření se směrem ke kloace chámovod rozšiřuje a ještě více prodlužuje z důvodů dalšího shromažďování spermií. U ptáků neexistují přídatné pohlavní žlázy. Kopulační orgán (Phallus nonprotrudens) u kohouta je nevysunutelný, rudimentární a je uložen ve spodině kloaky (Černý, 2005). V něm dochází k tvorbě lymfy, díky které dochází k jeho zduření. Ejakulát u kohouta je smetanovité až nažloutlé barvy. Kromě spermií obsahuje i malé množství semenné plazmy. Z tohoto důvodu je ejakulát poměrně hustý. Jeho množství je v závislosti na plemeni kohouta 0,3 1,3 ml. Koncentrace spermií bývá 1,5 4,5 mil v mm 2 (Černý, 2005). Spermie ptáků mají jednodušší stavbu než spermie savců. Jsou typické nitkovitou hlavičkou, která je jen o trochu tlustší než spojovací část. Jejich délka je u kohouta 90 µm. Pohlavní dospělost nastává u kohoutů již ve věku 10 týdnů avšak optimální množství a kvalita ejakulátu je produkována až ve věku okolo 24 týdnů (Veterány, Weis, 2002) Samičí pohlavní ústrojí U samic tvoří pohlavní ústrojí vaječník a vejcovod. V raném embryonálním vývinu se zakládají oba vaječníky i vejcovody, ale vývoj pravého vaječníku a vejcovodu se ukončuje zhruba v 7 dni inkubace. Pravostranné orgány jsou zachovány rudimentárně nebo nejsou vůbec rozpoznatelné (Černý, 2005). Vaječník (ovárium) leží pod stropem tělní dutiny u kraniálního konce levé ledviny. U kuřete je trojúhelníkovitého tvaru a povrch je hladký. Během růstu se tvar i struktura povrchu mění na hroznovitý útvar, který je tvořen drobnými, stále se zvětšujícími folikuly. Hmotnost vaječníku se zvětšuje z původních 0,5 g až na 60 g. U kuřete je zárodečných folikulů až desetitisíce, ale ne všechny dorůstají a dozrávají k ovulaci. Ve stáří 2 měsíců se folikuly zvětšují z důvodů ukládání žloutku. Asi 10 dní před ovulací se žloutek zvětšuje a získává typicky žlutou barvu kvůli ukládání tuku a pigmentu. U pohlavně vyspělých slepic je vaječník obsypán folikuly různých stádií a tvarů (Marvan, 2007). Na povrchu zralého folikulu se nachází stigma, což je místo s tenčí stěnou, kde dochází k prasknutí a vyplavení vajíčka ovulaci. Vajíčko je zachyceno nálevkou vejcovodu. Vejcovod vypadá jako trubice složená z kliček, která se nachází mezi vaječníkem a kloakou. V období klidu je pouhých 15 cm dlouhý a během období snášky jeho délka vzroste až na 60 cm. Vejcovod se skládá z 5 různých částí. Ta první se nazývá infundibulum, což je počáteční úsek vejcovodu dlouhý asi 7 cm, který se rozšiřuje v nálevku na zachycení vajíčka. Tato část produkuje v přítomnosti vajíčka první vrstvu bílku, z kterého vznikají poutka 10

12 (chalázy). V tomto úseku dochází k oplodnění vajíčka. Další část, kam sestupuje vajíčko, se nazývá magnum. Jedná se o nejdelší úsek vejcovodu měřící až 35 cm. Stěna je zde širší než u předchozí části a je tvořena vysokými řasami se žlázami. Ty vytvářejí hustý bílek. Celá část magna je obalena svalovinou, která posunuje vejce dále. Následuje isthmus neboli krček. V tomto velmi krátkém a úzkém úseku (asi 8 cm) dochází k tvorbě podskořápečných membrán. Vejce se zde zdržuje asi 1 2 hod. Místo, kde krček přechází do další části vejcovodu je lehce znatelný svalový svěrač. Uterus (děloha) je rovněž velmi krátkým úsekem (8 cm), který je vakovitě rozšířen. Zde už není sliznice tvořena řasami, ale zploštělými bradavkami, ve kterých jsou drobné vývody pro produkci uhličitanu a fosforečnanu vápníku a hořčíku. Těmito sloučeninami je tvořena vaječná skořápka. Tvorba skořápky trvá až 20 hodin. V kaudální části dělohy se nacházejí tubulózní žlázy, kde bývají uchovávány spermie. Projití vajíčka způsobí uvolnění části spermií, které mohou oplodnit následující vajíčko. Proto i slepice, která je nějakou dobu izolována od samce, může snášet určitý čas oplozená vejce. Poslední část vejcovodu je tvořena vaginou (pochva). Jedná se o krátký úsek, kterým vejce prochází do kloaky. Je tvořena tlustou svalovinou a sliznice obsahuje vysoké řasy produkující hlen (kutikula) na obalení vejce (Marvan, 2007). Vypuzení vejce je velmi rychlý proces, který začíná stahem svalstva dělohy, který posune vejce do pochvy. Jeho přítomnost v pochvě vyvolá reflex kloaky, což má za následek vypuzení vejce (Černý, 2005). 2.3 Metody reprodukce u masného typu Přirozená reprodukce Z hlediska evoluce je kur domácí polygamní zvíře. Z tohoto důvodu se kohout chová v hejnu několika slepic. Přirozená reprodukce se využívá u nosných slepic chovaných v kleci, u masných i nosných chovaných na podestýlce a při chovu na podestýlce v kombinaci s rošty. Pohlavní dospělost u mladých kohoutků masného typu nastává již ve věku 10 týdnů. Kuřice začínají snášet až ve věku okolo 23 týdne. Chovné hejno by se mělo sestavit minimálně 14 dní před začátkem snášky a to tím způsobem, že se nejdřív do daného prostoru naskladní kohouti a až po několika dnech slepice. U hybridů masného typu se využívá poměr pohlaví 1:10. Sběr oplozených vajec začíná 4 týdny po dosažení pohlavní dospělosti (u masného typu 23 týdnů). Zpočátku je u těchto násadových vajec pozorována nižší líhnivost, která se postupně zvyšuje (anonym 2). 11

13 Zájem plemeníků o slepice postupem věku klesá, a proto po vrcholu snášky (35. týden) část kohoutů prochází selekcí. Na obměnu hejna se přidají noví mladí plemeníci, aby byla zachována co největší oplozenost. Stářím hejna se však postupně snižuje snáška, oplozenost i líhnivost. U masného typu se hejno neponechává déle ve snášce než do věku 65 týdnů Umělá inseminace Tato metoda reprodukce se využívá především v rozmnožovacích chovech klecového typu, při mezidruhovém křížení nebo v některých RCH nosného typu pro zvýšení oplozenosti. Její výhody spočívají ve snížení potřeby kohoutů, snížení spotřeby krmiva na vejce a kuře, lepší využití kvalitních plemeníků, lepší zootechnické a zoohygienické podmínky a využití dw genu. K získávání semene se musí používat pouze zdraví plemeníci, kteří jsou zvyklí na manipulaci. Ti se 6 hod před odběrem nekrmí, aby nedošlo ke znečištění ejakulátu (anonym 2). Stimulace k ejakulaci se provádí ruční masáží zad a břicha a vychlípením kloaky. Ejakulát je následně odsáván ze sliznice kloaky. Množství odebraného ejakulátu je min 0,5 ml. Následná inseminace se provádí většinou čerstvým spermatem, které může nebo nemusí být naředěno. K naředění se používají speciální ředidla podle druhu drůbeže, která umožňují až několikadenní skladování aniž by docházelo ke ztrátě oplozenosti. Při naředěné dávce je možno inseminovat až 60 ks slepci. Kryokonzervace v tekutém dusíku není u drůbežího semene možná. Velikost inseminační dávky je cca 0,05 ml, ve které je až 100 mil spermií. Inseminace slepic se provádí intravaginální metodou, kdy se do vychlípené kloaky a viditelného vchodu vejcovodu zavede pipeta a vpraví se sperma. Inseminace se provádí většinou jednou týdně, na začátku a na konci snášky jsou vhodnější kratší intervaly (Jurajda, 1995). Nevýhodou inseminace je vyšší potřeba pracovních sil a požadavků na technologii chov plemeníků v klecích, kvůli snazší manipulaci. V inseminaci masného typu se u slepic využívá výše zmíněný gen vázaný na pohlaví tzv. dwarfův gen. Využívá se u hybrida Ross při chovu klecích. Tyto zakrslé slepice mají asi o 30 % nižší hmotnost než standardní typ. Rovněž hmotnost vajec je asi o 4% nižší. Ostatní znaky užitkovosti, odolnosti vůči chorobám a využitelnosti krmiva jsou stejné. Hlavním efektem tohoto genu je snížení spotřeby krmiva a zvýšení počtu nosnic v klecích (Veterány, Weis, 2002). 12

14 2.4 Charakteristika užitkovosti RCH MT Užitkovost hejna je dána mnoha faktory. Především je to počet vajec snesených od jedné slepice přepočítáno na původní stav. Dalším podstatným faktorem užitkovosti je konverze krmiva. Ta činí v průměru 265 g/vejce. Šlechtitelé se snaží o snižování tohoto množství. Neméně důležitým faktorem je mortalita během odchovu a snášky. Zdravotnímu stavu se klade velká důležitost, aby nosnice mohly snášet kvalitní vejce, neboť právě na vejci se zdraví zvířete projeví nejdřív. Úmrtnost během odchovu bývá průměrně 4 5% a během snášky max. 8 % (anonym 2) Počet násadových vajec V období od 23. týdne věku, kdy slepice pohlavně dospívá, do 64 týdne věku, kdy končí produkční období, slepice snese průměrně 180 ks vajec. Dalším faktorem je oplozenost čili počet násadových vajec. Ta se vypočítává v líhni ze vzorku prosvícených vajec. Vzorek vajec se v líhni prosvěcuje po dnech inkubace a pokud není zřetelný embryonální vývoj, vejce se vyřazuje. Z tohoto vzorku se udělá souhrnný výpočet, kterým se zjistí oplozenost za celou halu. Na vrcholu snášky se oplozenost pohybuje okolo 95 %. Líhnivost udává buď počet vylíhnutých kuřat na množství vajec vložených do líhně nebo z vajec, která zůstala po prosvícení (Veterány, Weis, 2002). Líhnivost je při vrcholu snášky cca 89 93% Výběr násadových vajec Každé snesené vejce nemusí být nutně násadové. Ze snesených vajec se vyřazují vejce, která jsou nestandardní. Jsou to vejce s odchylkou hmotnostní nebo povrchově strukturní. Hmotnostní odchylky řadíme do několika skupin. Jsou to vejce buď malá (pod 53 g), velká (nad 65 g) a dvoužloutková. Vejce s nestandardním povrchem poznáme podle jemné krupičky na povrchu skořápky či nepravidelném tvaru. Dále se vyřazují vejce s naprasklou skořápkou a příliš znečištěná vejce od podestýlky a trusu. Standardní násadové vejce má mít pravidelný oválný tvar, hladkou skořápku a hmotnost g. Vejce jsou ukládána do přepravního líhňařského kontejneru. Po každém sběru se násadová vejce desinfikují parami formaldehydu (anonym 3). Do líhně se odvážejí 2x týdně. 13

15 2.5 Faktory ovlivňující oplozenost NV Poměr pohlaví Kohouti a slepice jsou obvykle připraveni k páření ve věku dní (18-23 týdnů). K sobě obě pohlaví připařujeme alespoň 2 týdny před plánovanou snáškou, aby si drůbež na sebe zvykla a kohouti obsadili svá teritoria a nosnice (Tuláček, Musil, 1964). Je potřeba se přesvědčit, zda jsou obě pohlaví skutečně pohlavně dospělá a správně narostlá. Jakmile se zjistí odchylky u populace kohoutů při dosahování pohlavní dospělosti, je vhodné je dočasně oddělit a nechat je dospět. Ostatní plemeníky je možno připařit ke slepicím a pozdnější zvířata přidat posléze. Kohouty, které chceme připářit ke slepicím by měli mít vyrovnanou hmotnost, silné běháky, dobré opeření a vzpřímený postoj. K zachování co nejlepší oplozenosti je potřeba optimálního počtu pohlavně aktivních kohoutů (anonym 3). V následující tabulce je uveden přehled poměrů kohoutů a slepic v závislosti na stáří hejna. Tab.č.1 Přehled poměru pohlaví (Anonym 3) VĚK V TÝDNECH POČET KOHOUTŮ/100 SLEPIC , ,5 30 8, ,5 40 7, ,5 60 6,5-6 U předpokládaného poměru kohoutů je nutno počítat s negativní selekcí a úhynem. Proto by počet plemeníků měl být o něco vyšší než dle výše uvedeného poměru. Příliš vysoký počet kohoutů, ale vede k velmi častému páření, přerušovanému páření a agresivnímu chování. Hejno má problémy s nižší oplozeností, líhnivostí i snáškou neboť slepice jsou stále rušeny. Vysoký počet plemeníků lze vizuálně poznat i na slepicích. Ty mají oškubaná a poraněná záda, krk a hřebínky. Se zvyšujícím se věkem hejna se snižuje počet kohoutů potřebných k udržení plodnosti. Provádí se negativní 14

16 selekce, při níž se odstraňují plemeníci příliš těžcí, s problémovými běháky či tzv. neskákaví kohouti. Ti se poznají podle barvy obličeje a kloaky. Plemeníci, kteří jsou pohlavně aktivní mají obličejovou část zbarvenou dočervena a okolí kloaky je zarudlé. Neaktivní jedinci mají kloaku slabě červenou až bledou a stejně tak obličej není výrazně zabarvený (anonym 3) Mikroklima Chov drůbeže v halách umožňuje eliminovat dopady vnějšího vlivu počasí, což umožňuje odchovávat vyrovnaná hejna. Na mikroklima haly má vliv několik důležitých faktorů a to hustota zástavu, která závisí na systému používaného ustájení. V RCH masného typu je doporučená hustota při odchovu 3 4 ks kohoutů na m 2 a 4 7 ks slepiček na m 2 při odděleném způsobu odchovu. Při reprodukci je hustota osídlení 3,5 5,5 ks drůbeže na m 2. Dalším faktorem je velikost oddělení pro hejno. Správně zvolená velikost je závislá na celkové denní dávce krmiva (rozváděného oběžným dopravníkem), která musí být rovnoměrně rozdělena tak, aby se k ní celé hejno dostalo nejpozději do 3 min (anonym 3). Velmi důležitým aspektem je osvětlení a jeho intenzita. Světla by měla být rovnoměrně rozmístěna po celé hale, aby nevznikala tmavá místa. U drůbeže se využívá její reakce na prodlužování světelného dne, což má za následek nastartování reprodukční užitkovosti. Intenzita osvětlení musí být regulovatelná. Toto platí obzvláště v odchovu a při stimulaci do snášky. Je důležité, aby délka světelného dne i intenzita světla byla navyšována zároveň, protože pohlavní dospělost a následnou snášku stimuluje pouze kombinace obou faktorů. Při vrcholu snášky se nejčastěji využívá systému 15 hod světla a 9 hod tmy při intenzitě 60 lx. Pro větší stimulaci slepic ke snášce a aktivitu kohoutů je možno zvýšit intenzitu na lx (anonym 3). Neméně důležitým faktorem je teplota. Teplota uvnitř haly bude ovlivněna úrovní izolace, odolností proti větru a úrovní vytápění či ochlazování. Je potřeba minimalizovat velké výkyvy teploty. Ideální rozpětí teploty je C. Ventilace na hale musí být schopná přivádět přiměřené množství čerstvého vzduchu a odvádět plyny a zplodiny aniž by vznikal průvan. Vysokým podílem přispívá na regulaci vlhkosti a teploty a to zvláště v letních měsících. Úroveň větrání je závislá na hustotě zástavu a intenzitě metabolismu drůbeže tu udává hmotnost, snáška a rychlost růstu. Pokud je problém s eliminací amoniaku, je nutnost zvýšit výkon ventilace. Minimální výkon je charakterizován jako množství vzduchu za hodinu nutného 15

17 k dodání dostatečného množství kyslíku drůbeži a zachování kvality vzduchu. Maximální výkon je charakterizován jako množství vzduchu za hodinu nutného k odstranění tepla vyprodukovaného metabolismem tak, aby za normálních okolností teplota uvnitř budovy nebyla více než 3 C nad venkovní teplotou (anonym 3). Je velmi důležité, aby se ventilace mezi minimem a maximem dala regulovat. V případě teplých letních měsíců jsou velmi důležité chladící systémy. Chlazení se obvykle provádí odpařováním vody a to v době, kdy teploty překročí 27 C. Účinek těchto zařízení závisí na relativní vlhkosti. Používají se systémy nízkotlakého mlžení (tlak 7 14 barů, velikosti kapiček větší než 30 µm, může způsobit zvlhnutí podestýlky), vysokotlaké mlžení (talk barů, velikost kapiček µm, minimální zbytková vlhkost bez nebezpečí vlhnutí podestýlky) nebo chladící rohože, kdy vzduch prochází tunelovým systémem přes filtr nasáklý vodou (anonym 3) Výživa Cílem techniky krmení rodičovského hejna je přispět k udržení zvířat po celý život v kondici, která umožňuje co nejekonomičtější produkci kuřat špičkové kvality (Zelenka, Zeman, 2006). Organismus slepice může do vejce uložit potřebné látky jen tehdy, jestliže je zajištěna jejich přítomnost v krmné dávce. Ta může být na přechodnou dobu nedostatečná v množství i v kvalitě, přesto je slepice schopna po omezenou dobu snášet kvalitní násadová vejce (Tuláček, Musil, 1964). Složení krmiva a jeho množství se posuzuje dle aktuální hmotnosti drůbeže a v závislosti na fázi snášky. Ve věku okolo 4 týdnů se mladé kuřice začínají krmit směsí pro předsnáškové období. Ta má téměř stejnou koncentraci živin jako snášková směs (11,5 MJ ME N a % NL). Rozdíl je ve vápníku, kterého obsahuje pouze 1,5 %. Množství tohoto krmiva se zvýší bez ohledu na hmotnost slepiček až o 10 %, aby se zajistil dostatečný přírůstek (Zelenka, Zeman, 2006). Dávky se nesmí zvyšovat o více než 7 g za týden, aby nedošlo k přílišné stimulaci vaječníku. To by mohlo vést k výhřezům kloaky a zadržování vajec. Rozhodující vliv na hmotnost vajec na počátku snášky, množství NV má krmení kuřic ve věku týdnů. Pár týdnů před zahájením snášky se přechází na směs pro nosnice. Ta je stejná v množství energie i dusíkatých látek jako směs předsnášková, ale obsahuje 3 % vápníku. Stále se musí sledovat hmotnost vážením 5 % hejna, aby nedošlo k zatučnění hejna a snížení líhnivosti kuřat. Znakem přetučnění je výskyt dvoužloutkových vajec. Během dosažení pohlavní dospělosti ( týden) má 16

18 drůbež nejvyšší nároky na výživu. V tomto období nastává vrchol snášky. Průměrná dávka směsi v tomto období je obvykle g/ks/den. Je velmi důležité sledovat také hmotnost vajec a teplotu prostředí. Je vhodné v závislosti na teplotě upravit krmnou dávku. Pokud dojde k dlouhodobému snížení teploty z 20 C na 15 C, zvýší se o krmná dávka o 11 g/ks/den (3 kcal). Jakmile teplota stoupne z 20 C na 25 C je potřeba snížit dávku o 9 g/ks/den (25 kcal) (anonym 3). Je nutné dbát na dostatek bílkovin v krmivu, aby byla splněna potřeba všech esenciálních aminokyselin. Zpravidla se objevuje nedostatek 3 aminokyselin a to methioninu, lyzinu a cystinu. Cystin může být ve svém účinku nahrazen methioninem. Jde tedy právě o něj a lyzin (Tuláček, Musil, 1964). Pokud má drůbež nedostatek těchto aminokyselin, sníží se snáška a velikost vajec. Jestliže dojde k přebytku, slepice snáší příliš velká vejce. Tyto aminokyseliny jsou vyráběny průmyslově a musí být součástí snáškových krmných směsí. Dalším důležitým ukazatelem správné směsi je vápenný grit. Slepice má 2 zdroje vápníku. Prvním je výživa, druhým medulární kost. Vápenný grit jakožto součást krmné směsi obsahuje vápencovou nebo mušlovou drť. Krmení slepic se provádí většinou jednou denně a to za světla. Ke zvápenatění vaječné skořápky však dochází hlavně za tmy. Medulární kost je specifickým znakem samic ptáků. Tvoří se uvnitř dřeňové dutiny většiny kostí během reprodukčního období. Jakmile slepice přestane snášet, tak zaniká. Jedná se o velmi labilní zdroj minerálů, který slepice využívá pro rychlou resorpci během kalcifikace vejce, ke kterému dochází za tmy. Medulární kost však není nevyčerpatelná, a pokud se její zásoba vápníku vyčerpá, slepice přestane snášet (anonym 2). Je proto vhodné zařadit část krmné dávky v noci nebo brzo ráno, aby nedošlo k přerušení snášky vlivem vyčerpání medulární kosti. Tím se zajistí stabilní příjem vápníku během noci, kdy slepice tvoří skořápku vejce. Přídavek vitamínů je závislý na druhu obilovin v krmné směsi. Jiný obsah vit. A, kyseliny nikotinové, pantotenové, vit. B6 a biotinu bude mít krmivo na bázi kukuřice a jiné na bázi pšenice (anonym 3). Proto je součástí daného krmiva premix, obsahující tyto vitamíny přímo na míru krmiva a potřebám nosnic. Za zmínku ovšem stojí vit. E, který je nejdražší a má mnoho biologických funkcí. Má vliv na reprodukční schopnosti slepic i kohoutů. Jeho nedostatek způsobuje poruchy plodnosti a v prvních dnech líhnutí úhyn zárodků (Musil, Tuláček). U rodičovského hejna je doporučená potřeba 100 IU vit. E/kg krmiva, aby se zajistilo 200 µg/g vit E ve žloutku. Toto množství by mělo zajistit vyklubanému kuřeti optimální zásobu (anonym 3). 17

19 Cílem správné výživy kohoutů je jejich udržení ve fyziologické kondici a schopnosti páření a plodnosti. Kohouti se obvykle krmí stejným krmivem jako nosnice a jak se ukazuje, není to pro užitkovost kohoutů škodlivé. Tento způsob je také ekonomicky šetrnější neboť se nemusí skladovat dva typy krmiva a usnadní se technologie krmení. Kohouti mají sice vyšší hmotnost, ale krmiva spotřebují méně než slepice. Velmi dobře se vyrovnají s přebytkem vápníku a dusíkatých látek. Pro lepší oplozenost se však doporučuje oddělaný systém krmení. Kohouti jsou krmeni speciální směsí, která snadněji udrží žádoucí nižší tělesnou hmotnost (Zelenka, Zeman, 2006). Důležitým faktorem správné výživy je příjem vody. Ten je ovlivněn příjmem krmné směsi, teplotou haly, vlhkostí, věkem. Voda by měla být dodávána o teplot C. Příliš teplá nebo studená voda snižuje její příjem. Potřeba vody stoupá přibližně o 6,5% s každým stupněm nad 21 C (anonym 3). Pokud zaznamenáme extrémní výkyvy ve spotřebě vody, může to signalizovat problém. Zvířata musí mít neomezený a volný přístup k vodě po celou dobu denního režimu Věk Plnohodnotná násadová vejce dávají pouze kuřice pouze dobře tělesně vyspělé. Ty plemenice, které začnou snášet předčasně (před dokončením těl.růstu) a snáší velmi intenzivně hned zpočátku, mají malou váhu a nesou celý život menší vejce nižší kvality. Proto se v druhé polovině odchovu úpravou světelného režimu a krmivem oddálí nástup pohlavního dospívání, aby kuřice dokončily svůj tělesný vývoj. V této době se začíná s prodlužováním světelného dne a krmná dávka se obohatí vyšším podílem bílkovin (Tuláček, Musil, 1964). Vrchol snášky nastává ve týdnu života. Pak má snáška i oplozenost klesající tendenci. U slepic je to zapříčiněno možnou zatučněností a vyčerpaností, u kohoutů je tento stav dán věkem a ztrátou zájmu o slepice. Proto se v tomto věku doporučuje přidat do hejna nové mladé plemeníky, aby se prodloužil vrchol a oddálila klesající tendence oplozenosti. Vlivem vyššího věku (po 50. týdnu) snáší nosnice tvarově odlišná vejce. Taková vejce bývají delší a je rozdílný poměr žloutku a bílku Zdravotní stav Dobrý zdravotní stav rodičů je předpokladem dobré líhnivosti a životaschopnosti kuřat. Jakékoli zhoršení zdravotního stavu se ihned projeví na vlastnostech násadových vajec 18

20 a u kohoutů na životnost pohlavních buněk. Všechny chovy produkující násadová vejce podléhají veterinární kontrole. V případě některých infekčních onemocnění, zvláště pak pulorové nákazy, se zárodky mohou přenášet ve vejci. Při líhnutí se pak infekce rozšiřuje na zdravá kuřata a zamoří se celý prostor líhní. Do líhní se proto nesmí přijímat vejce z chovů, které nebyly testovány na pulorovou nákazu, tuberkulózu, salmonelózu a další (Tuláček, Musil, 1964). 2.6 Faktory ovlivňující spermiogenezi Spermiogeneze je proces přeměny kulaté spermatidy ve zralou spermii, schopnou aktivně proniknout do vajíčka a vnést do něho otcovské geny. Celý tento proces trvá asi 20 dní (Marvan, 2007) Odchov Při odchovu rodičů se dodržuje oddělený systém tzn., že kohoutci a slepičky se chovají zvlášť a to od 1 dne až do týdnů věku. Je potřeba, aby kohoutci nebyli předčasně stimulováni do pohlavní aktivity a nejdřív tělesně dospěli. V období od vyklubání až do 8 9 týdnů se pomalu zvyšuje hmotnost varlat, v nich se objevují první spermatogonie (nezralé spermie). Do 16. týdne se velmi rychle zvyšuje hmotnost varlat a roste i produkce testosteronu. V závislosti na světelném režimu po 16 týdnu probíhá intenzivní spermatogeneze, dále roste hmotnost varlat a 20. týden kulminuje koncentrace testosteronu (Jelínek, 2003). Odchov je ukončen u masného typu ve věku týdnů, kdy jsou kohoutci převezeni do reprodukčních hal a k nim se v rozmezí 2 3 dní naskladní slepice Věk Předešlé studie u samčích kuřat odhalily existenci zřejmého konfliktu mezi předčasnou pohlavní dospělostí a maximálním vývojem gonád (Brillard, 2010). Pohlavně aktivní kohout je schopen vyprodukovat až 3 biliony spermií denně, což je 35 tis spermií za sec. Nejvyšší pohlavní aktivitu kohouti vykazují do 40 týdne věku (Etches, 1996). V tomto období začínají být kohouti těžcí a mají problémy s končetinami. Proto se doporučuje vyměnit kohouty, kteří vykazují známky pohlavní neaktivity (bledý obličej a kloaka) za mladší, právě dospělé plemeníky. Není vhodné nechávat kohouty v plemenitbě déle než jeden rok. 19

21 2.6.3 Světelný režim Prodlužující se světelný den stimuluje nástup pohlavní dospělosti. Mladým kohoutkům se v odchovu (od 18. týdne) postupně přidává světlo a to z původních 9 až na 15 hod. Intenzita světla se zvyšuje z 30 na 60 lux, což podpoří růst varlat a zvýší se koncentrace testosteronu. Tvorba a denní produkce spermií úzce souvisí s hmotností varlat (Jelínek, 2003). Při naskladnění do rozmnožovacích hal ve 25 týdnech jsou kohoutci již plně pohlavně dospělí. 2.7 Oplozovací schopnost spermií Od savců se spermie ptáků liší mimo tvaru a velikosti také dobou uchovávání spermií ve vejcovodu. Ta je poměrně dlouhá a u kura domácího oplozeníschopné spermie přežijí až dní (Černý, 2005). Během páření vpraví kohout masného typu do vaginy slepice průměrně 0,5 1,5 ml ejakulátu. Spermie se poté ukládají v tubulózních žlázách, které slouží jako zásobárna. Tyto žlázy jsou umístěny v pochvě blízko jejího spojení s dělohou. Spermie se zde shromažďují a přežívají po fertilní období samic. Je pravděpodobné, že spermie jsou těmito uterovaginálními žlázami vyživovány nebo přejdou do reverzibilního stádia klidu a jejich metabolismus se výrazně snižuje (Reece, 2009). Poté, co vejce projde vaginou, uvolní se z tubulózních žláz další množství spermií, které pokračují do vejcovodu k oplodnění dalšího vejce. Tento jev vysvětluje skutečnost, že slepice je schopna snášet určitou dobu oplozená vejce i poté, co není v přítomnosti kohouta. Spermie se v tubulech uchovávají v jednotlivých dávkách po páření bez míchání. Po snesení vejce se uvolňuje dávka spermií z posledního páření. Oplozenost vajec závisí na plodnosti nosnice, protože po následném páření nosnice může nebo nemusí uchovávat spermie v tubulech. To bude záviset na tom, jak často jsou samci dáni do hejna k páření se samicemi (Brillard, 2010). 2.8 Faktory ovlivňující pohlavní dospělost Pohlavní dospělost je schopnost kohoutů a slepiček produkovat zralé pohlavní buňky schopné oplodnění. Kohoutci pohlavně dospívají ve věku 10 týdnů a slepičky jsou pohlavně dospělé ve věku asi 161 dní. Mezi nejdůležitější faktory patří systém odchovu, výživa a světelný režim. 20

22 Během odchovu se péče o kohoutky a slepičky neliší. Odlišná je pouze konečná hmotnost. Systém odchovu je různý. Někdo preferuje společný odchov obou pohlaví, ti nejúspěšnější však upřednostňují oddělený odchov. Ve společném typu odchovu jsou obě pohlaví chována společně. Tímto však dochází ke kolísání růstu a vývoje vzhledem k nestejným schopnostem pohlaví bojovat o potravu. I když tato metoda odchovu může být úspěšná, neumožňuje přesnou kontrolu růstu a vyrovnanosti obou pohlaví. Tím nedojde k využití maximálního potenciálu k produkci kuřat (anonym 3). Oddělený způsob se provozuje od 1 dne věku, kdy jsou kuřátka sexována. Drůbež tímto podpoříme v dokončení těl. růstu a až poté je stimulujeme krmením a světlem do pohlavní dospělosti. Výživa hraje v období pohlavního dospívání významnou roli. V období mezi 7. a 15. týdnem věku se zkrmuje směs s nižší koncentrací energie, která má za cíl přibrzdit rychlost růstu. Tímto chceme dosáhnout vyrovnanosti hejna a oddálení pohlavní dospělosti. Poté se přechází na přednáškovou směs. Ta obsahuje 11,5 MJ MEN a % NL. Množství podávaného krmiva se zvýší až o 10 % a dále se zvyšují, aby se zajistil požadovaný přírůstek. Tím se odstartuje nástup pohlavní dospělosti. Musí se však dbát na to, aby zvýšení dávek nebylo vyšší než 7 g/týden. Vyšší dávky by způsobily nepřiměřeně intenzivní stimulaci vaječníku, to by vedlo k vyšším úhynům spojených s výhřezem kloaky a zadržování vajec (Zelenka, Zeman, 2006 ). U kohoutků je postup ve výživě stejný. Světelný režim je jedním z nejdůležitějších faktorů pro řízení růstu a vývoje pohlavních orgánů. V odchovně u odrostlejších kuřat by měla být délka světelného dne 8 hod a intenzita 30 lux. Přibližně 4 týdny před plánovaným začátkem snášky se světelný den prodlužuje až na 10 hod a zvyšuje se intenzita. To zintenzivňuje vývoj pohlavních orgánů. Ve věku 25 týdnů je optimální světelný režim 14 hod světla při intenzitě 60 lux. Výzkumy ukázaly, že osvětlení v období snášky nemusí být silnější než 7 luxů (biologický práh), aby se maximalizoval reprodukční výkon, ale Lewis et al (2005), prokázali, že slepice při osvětlení 25 luxy snášely významně více vajec na zem než jiná hejna při osvětlení 55 či 70 luxů. Z toho vyplývá, že chová-li se rodičovské hejno na podestýlce, intenzita světla musí být podstatně vyšší než 7 luxů, aby se 21

23 minimalizovalo snášení vajec na zem a produkce násadových vajec byla maximální. Zvyšováním osvětlení na 100 luxů se počet vajec nezvýšil (Gous, 2011) Stimulace do snášky Po naskladnění ve věku 23. týdnů se slepičkám masného typu začíná podávat snášková směs. Ta se obvykle od přednáškové směsi liší pouze množstvím vápníku 3 %. Množství krmiva se stále nepatrně zvyšuje až do vrcholu snášky, který nastává ve věku týdnů. Prodlužuje se světelný režim až na 15 hod světla denně, což podporuje fyziologické změny vedoucí k pohlavní dospělosti a stimuluje drůbež k páření. Kohouti se obvykle krmí stejnou směsí jako nosnice neboť se poměrně dobře vyrovnávají s přebytkem vápníku a dusíkatých látek (Zelenka, Zeman, 2006). I jim se při stimulaci krmná dávka zvyšuje Produkce násadových vajec Slepice začínají snášet vejce ve věku cca týdnů. Zpočátku jsou vejce malá, nevyrovnaná, což se postupem věku zlepšuje. Snáška i oplozenost prudce stoupá a ve věku týdnů nastává vrchol (cca 95% snáška, oplozenost více než 90%). Cílem chovatelů je udržet tento vrchol co nejdéle. Po tomto období počet násadových vajec i oplozenost začíná klesat. Toto je dáno i nezájmem kohoutů, kteří jsou v této době již příliš těžcí, aby naskakovali na slepice, trpí nemocemi pohybového aparátu či nejsou pohlavně aktivní. Doporučuje se vyměnit tyto kohouty za mladé, právě dospělé plemeníky, kteří jsou schopni udržet oplozenost na vyšší úrovni než stávající kohouti. Přes tuto výměnu může mít snáška klesající tendenci. Konec produkčního období obvykle nastává, když snáška klesne pod 65 %, což většinou nastává v 60. týdnu věku. 2.9 Metody zvyšování oplozenosti NV v RCH MT Spiking a intra-spiking Metoda spikingu zahrnuje výměnu části starých kohoutů po vrcholu snášky za mladé plemeníky. Toto je běžné opatření po vrcholu snášky, kdy oplozenost začíná klesat vlivem pohlavně neaktivních jedinců. Přidaní mladí plemeníci musí být alespoň 25 týdnů staří, pohlavně vyspělí s hmotností 3,8 4 kg. Tato metoda je nejúčinnější, provede-li se ve věku před 40 týdnem věku hejna. Hned po přidání do hejna se krmná 22

24 dávka pro kohouty zvýší o 2 3 g/ks/den. Provedení spikingu dvakrát za život v 8 10 denních intervalech také vede k dobrým výsledům. Spike stimuluje pohlavní aktivitu starších kohoutů na dobu 6 8 týdnů. První dva týdny po přidání do hejna se může objevit vyšší úmrtnost kohoutů, protože ti nebyli připraveni na páření a soupeření se staršími kohouty. Spiking je ekonomicky náročný, protože se musí mladí kohouti odchovávat zvlášť do určitého věku. Mladí kohouti musí pocházet ze stejné odchovny jako kohouti původní (Vajdová, 2009). Výzkum však ukazuje, že lepší metodou je intraspiking, což je výměna 1/3 stejně starých kohoutů nově odchovaných nebo výměna mezi halami. Tato výměna je vhodná po 40 týdnu věku. Zde se prokázalo, že slepice se raději páří se stejně starými plemeníky než s mladými a oplozenost se tak zvyšuje. Problémem nově odchovaných stejně starých plemeníků je však ekonomická stránka (Leeson, Summer, 2000). Proto se mění plemeníci pouze mezi halami. Výhodou je, že kohouti jsou již zvyklí na hejno a páření a mají podobnou hmotnost jako původní kohouti, čímž se snižuje riziko úmrtnosti. Inra-spiking je levný a lehce proveditelný (Vajdová, 2009). 23

25 3 CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo pozorování vlivu spikingu a intra-spikingu v rozmnožovacích chovech masného typu. Zároveň bylo toto téma rozšířeno o vliv přídavku ovsa kohoutům na oplozenost vajec. V roce 2010 byla provedena výměna části populace kohoutů za mladé plemeníky a část stejně starých kohoutů byla vyměněna mezi dvěma halami. V roce 2011 byl proveden druhý pokus, který spočíval v přídavku ovsa kohoutů. Odebíráním a pitvou neoplozených vajec z líhně byla stanovena skutečná oplozenost, na základě které se určilo množství a frekvence přidávání ovsa kohoutům. 24

26 4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Charakteristika rozmnožovacího chovu masného typu Pozorování a pokus probíhal na farmě rozmnožovacího chovu hybrida Ross 308. Kuřata tohoto hybrida pochází od šlechtitelské firmy Aviagen z Maďarska. V odchovnách zvířata vyrůstají až do věku cca 18. týdnů. Do té doby jsou odchovávány slepičky a kohoutci zvlášť, aby bylo dosaženo vysoké uniformity a vyrovnané hmotnosti. Kuřata jsou v rané fázi krmena ad libitum, pak se jim krmení dávkuje postupně rozmetadlem na podestýlku. Ošetřovatelky průběžně zvířata probírají a třídí do 2-3 skupin podle hmotnosti. Tento postup umožňuje slabším kusům dohnat váhový deficit a zlepšuje se tímto vyrovnanost hejna. Světelný režim je ze začátku odchovu 23-23,5 hod. Tento se postupně snižuje až na 8 hod denně. Intenzita světla se u jednodenních kuřátek pohybuje v rozmezí lx. Po týdnu se snižuje na hodnotu lx. Pokud dochází k ozobávání peří, intenzita světla se snižuje až na lx. Při stimulaci do snášky se ve věku 20 týdnů začíná intenzita zvyšovat na konečných 60lx. Koncentrace hejna se pohybuje do 20. týdne věku u slepiček v rozmezí 4-7 ks/m², u kohoutků jsou to 3-4 ks/m². Mortalita v odchovu má rozmezí 4 5 %. Do rozmnožovacího chovu se mladá drůbež převáží v závislosti na váze a uniformitě ve věku týdnů. Zde pak probíhá sestavování hejna. Nejdříve se převezou do připravených hal kohouti, kteří mají uniformní živou hmotnost, jsou dobře osvalení a mají silné končetiny. Do chovu se nezařazují příliš těžcí kohouti nebo naopak vyhublí, apatičtí, s horšími končetinami a pohlavně neaktivní jedinci. Slepice se přivážejí po několik dnech. Počáteční poměr pohlaví při sestavování hejna je 1:10. Drůbež je potřeba roznést po celé hale, aby bylo hejno rovnoměrně rozmístěné. Od vyrovnanosti hejna se odvíjí světelný režim. Zvyšování délky světelného dne probíhá zhruba od 22 týdne. Zároveň se přidává intenzita světla. První známkou potřeby zvyšování intenzity a délky světla je mezera mezi stydkými kostmi. Je-li mezera u 80 % hejna na šířku dvou prstů prsty, zvýší se intenzita osvětlení z 20 lx na 60 lx. S přidáváním světla souvisí i přidávání krmiva. Při převozu drůbeže na RCH je krmná dávka cca g. Tato dávka se postupně zvyšuje v závislosti na tělesné hmotnosti drůbeže (kontrola hmotnosti se provádí pravidelným vážením alespoň 5 % hejna 25

27 v každé hale) a množství snesených vajec až na g krmné směsi. Ráno se rozsvěcuje ve 3hod a zhasíná se v 18 hod. Několikrát denně halu procházejí ošetřovatelky a sbírají první snesená vejce a zaznamenávají stav slepic. Na počátku snášky jsou vejce malá, nevyrovnaná a z větší části neoplozená, proto se do líhní posílají až po 26 týdnu věku. Ve 30. týdnu už hejno dokončuje tělesný růst a nastává vrchol snášky. V této době mají slepice největší požadavky na výživu a právě podle délky trvání vrcholu snášky se krmná dávka udržuje. Poté se množství krmiva ubírá, protože slepice zbytečně přibírají tuk. V závislosti na oplozenosti se ve 40. týdnu věku brakuje 1/3 kohoutů. Při brakaci hraje roli vysoká nebo naopak nízká hmotnost, problémy pohybového aparátu a malá pohlavní aktivita. Pohlavní aktivitu lze rozpoznat podle obličejové části hlavy (obr. č. 1, 2) a podle zbarvení kloaky (obr. č. 3, 4). 26

28 Obr. č. 1 Zřetelně viditelná bledá obličejová část pohlavně neaktivního kohouta. Obr. č. 2 Červeně vybarvený obličej pohlavně aktivního jedince. 27

29 Obr. č. 3 Pohlavně neaktivní plemeník má bledou kloaku. Obr. č. 4 Zarudlá klaka značí pohlavně aktivního kohouta. 28

30 Do hejna se přidají noví mladí plemeníci. S věkem se poměr pohlaví v hejnu snižuje až 1:6,5 kvůli věku slepic. Se zvyšujícím se věkem slepic se snižuje jejich potřeba pářit se, protože si vytvořily zásobu ejakulátu v tubulech kloaky. Pokud je tedy poměr kohoutů vyšší, slepice se kohoutů straní, čímž se snižuje oplozenost vajec. Úplný konec snášky bývá v 64. týdnu věku hejna, ale závisí na oplozenosti, líhnivosti a ekonomické situaci. V tomto věku mají slepice hmotnost cca 4 kg a kohouti přes 5 kg. Při nástupu pohlavní dospělosti hejna (cca 20. týden) se světelný režim zvyšuje až na 15 hod denně. Bedlivě se hlídá zdravotní stav, protože vlivem zvýšení intenzity a prodloužením světelného dne velice často dochází ke kanibalismu. Teplota a vlhkost je udržována pomocí automatických klapek a větráků. V létě dosahuje teplota na hale až 30 C, v zimě pak okolo C. Vlhkost je cca 60 %. Jako podestýlka se používá pšeničná a ječmenná sláma. Ke krmení slepic i kohoutů se používá kompletní krmná směs NP-1. Slepice jsou krmeny 2xdenně řetězovým dopravníkem uloženém v kovovém žlábku, který je přikrytý dřevěnou deskou. Mezi deskou a okrajem krmného žlabu je malá mezera, která umožňuje slepicím prostrčit hlavu a nažrat se. Kohoutům se toto, z důvodů velkého hřebenu, nepovede. Kohouti se krmí 1xdenně. Ošetřovatelky sypou krmení pro kohouty do tubusů, vzdálených od sebe cca 4 m. Tubusy jsou vždy po nakrmení zvednuty do výšky 1 m nad zem a ošetřovatelky naplní z kbelíku dávku krmiva na příští krmení. Při následném krmení pak jsou tubusy spuštěny a kohouti se nakrmí. Tento postup se osvědčil, neboť se výrazně snížilo agresivní chování kohoutů a ubylo pracovních úrazů. Při vrcholu snášky se krmná dávka pohybuje okolo 182 g/ks/den, u kohoutů 150 g. V pravidelných týdenních intervalech se stále převažuje 5 % hejna slepic i kohoutů na každé hale a zároveň se denně váží vzorky vajec. Z těchto dvou vážení se odvíjí krmná dávka. Když pomine doba vrcholu snášky a počet snesených vajec se snižuje, snižuje se i množství krmiva, z aby slepice zbytečně nezatučněly. V závislosti na váze slepic se sníží množství krmiva na konci snášky až na cca 158 g/ks/den. První krmení provádějí noční hlídači a to ve 3 hod ráno. Druhé krmení provádějí ošetřovatelky v 10 hod dopoledne. Kohouti se při naskladnění krmí v dávce cca g/ks/den. Tato dávka se při blížícím se vrcholu snášky zvyšuje až na 150g/ks/den. K napájení zvířat se používají kapátkové napáječky s odkapovou miskou. V halách č.1, 2, 3 a 4, kde jsou nainstalována samosběrná hnízda, jsou tyto napáječky umístěny nad rošty, aby nevznikala vlhká místa na podestýlce. Výstelku hnízd na těchto 29

31 samosběrných halách tvoří umělá tráva. Na hale č.5, kde se používá ruční sběr vajec, jsou hnízda vystlána hoblinami, které se podle potřeby přistýlají (cca co 14 dní). V této hale se snášková hnízda nachází uprostřed a po stranách haly. Vejce sbírají ošetřovatelky ručně pomocí závěsného vozíku na kolejnici, ve kterém je umístěna konstrukce s držáky na lísky. Do jedné lísky se vejde 132 ks vajec. Ihned při sběru na hale se vejce třídí na standardní (určená k líhnutí optimální velikost g) a nestandardní (malá pod 50 g, velká nad 75 g, dvoužloutková, deformovaná, s poškozenou skořápkou). Znečištěná vejce se očistí pomocí drátěnky. Po každém sběru se vejce naskládají do kontejneru a zavezou do místnosti určené k desinfekci. Zde se desinfikují pomocí par, které vznikají smícháním formaldehydu a manganistanu draselného. Nakonec se několik vajec z každé lísky označí datem sběru a číslem haly pro zpětnou kontrolu v líhni. Do líhně vejce odváží 2x týdně speciálně upravený vůz. Očkování drůbeže poprvé probíhá v líhni, kde se kuřata očkují proti infekční bronchitidě a Markově chorobě. Ze zákona jsou tato očkování spolu s vakcinací proti salmonelóze povinná. V odchovně se kuřata vakcinují opět proti salmonelóze a dále proti kokcidióze, newcastleské chorobě, nemoci gumboro, infekční anémii kuřat, syndromu oteklých hlav a aviární encefalomyelitidě. To vše se provádí dle daného vakcinačního schématu. Vakcína se aplikuje do vody. Dále se aplikuje vakcína podkožně proti pasterelóze a intramuskulárně proti reovirům. Revakcinace probíhá kompletní vakcínou intramusculárně proti reovirům, newcastleské chorobě, infekční bronchitidě, salmonelóze, syndromu poklesu snášky a pasterelóze. V rozmnožovacím chovu se hejno medikuje proti mykoplazmóze přípravkem Tylan a to ve 24. a 31. týdnu věku hejna a dále po vrcholu snášky ve stejném rozmezí. Proti infekční bronchitidě se drůbež medikuje ve stáří 31. a 48. týdnu věku. Vitaminové preparáty se v rozmnožovacím chovu zvířatům začínají podávat ihned po naskladnění a to přípravek Celaskon týden po naskladnění se rozmíchává do vody. Tento preparát se dále přidává v případě stresu (vysoké teploty, před vyskladněním, přesuny). V případě kanibalismu se hejnu podává přípravek Promotor, který obsahuje komplex vitaminů B a dále přípravek K3, který působí na srážlivost krve a má uklidňující účinky. Dále se podává vit B a to 14 dní před prvním sběrem vajec do líhně z důvodu lepší životaschopnosti vylíhnutých kuřat. V průběhu snášky se pak zvířatům podává Adesol, což je komplex vitaminů A, D, E a přípravek Amivit komplex všech vitamínů a aminokyselin. 30

32 Hejno se pravidelně kontroluje na výskyt salmonelózy a to sběrem vzorku trusu. Kontrola trusů začíná 14 dní před snáškou a následně pak každých 14 dní ve snášce. Státní úřední vzorek se odebírá 3x za celou dobu snášky (14 dní po vrcholu, v půlce snášky a 14 dní před vyskladněním) pod dozorem veterinárního lékaře. Veškeré vzorky farma zasílá do SVÚ Olomouc. Užitkovost hejna se udává počtem snesených, oplozených vajec a vylíhnutých kuřat. Vejce se do líhně zasílají po 26. týdnu. V této době už slepice snáší vyrovnaná vejce o min. hmotnosti 50 g. V tomto věku slepice váží průměrně 3 kg a kohouti 4-4,5 kg. Vrchol snášky se snaží zootechnik udržet co nejdéle. Během tohoto období hejno dosahuje největší snášky vajec oplozenost se stále. Poté začíná snáška postupně klesat. Vedení firmy nakonec rozhoduje, kdy ukončí turnus kvůli nerentabilnosti. Bývá to většinou v době, kdy je oplozenost méně než 60 % Pokus A výměna kohoutů Toto sledování probíhalo v roce Pokus spočíval ve výměně 1/3 kohoutů po vrcholu snášky v době, kdy začíná oplozenost klesat. t.j ve 40. týdnu stáří hejna. V této době začíná oplozenost klesat z důvodu vyšší váhy plemeníků, horšího stavu běháků či neplodnosti. Proto se většinou navážejí do každé haly nová část plemeníků na obměnu hejna, aby se vrchol oplozenosti a líhnivosti udržel co nejdéle. Na sledované farmě se nachází 5 hal. Naskladnění mladé drůbeže proběhlo Výměna kohoutů probíhala ve 38. týdnu věku hejna ( ), kdy začala oplozenost mírně klesat. V halách č. 1, 2 a 4 se nejdříve vybrakovala 1/3 (cca 130 ks) nezpůsobilých kohoutů a následně se dovezli mladí plemeníci ve věku 25. týdnů. Na halu č. 3 se navezla část starých kohoutů z haly č. 5. V hale č. 5 byla kvůli pokusu zpočátku vyšší koncentrace kohoutů (1:8). Při výměně se část kohoutů odvezla a dál už zůstala hala bez zásahu. Poměry pohlaví po výměně části kohoutů jsou přiloženy v tab. 1. U každé haly se sledovaly výsledky oplozenosti, které dodávala líheň, co 14 dní. Sledování probíhalo po celou dobu snášky. Ta byla ukončena Následující rok toto pozorování nemohlo být provedeno z důvodů nevyrovnanosti kohoutů a zdravotnímu stavu hejna. 31

33 Tab. č. 2. Poměr kohoutů na jednotlivých halách po pokusném zásahu. HALA POMĚR NA 100 KS SLEPIC 1 1:8 2 1:7,1 3 1:7,1 4 1:6,7 5 1:8, Pokus B přídavek ovsa Technologie v RCH byla stejná jako v pokusu A. V tomto pokusu se zkoumal vliv přídavku ovsa kohoutům na oplozenost vajec. Oves byl zvolen z důvodu obsahu alkaloidu aveninu, který stimuluje CNS a zvyšuje libido zvířat (anonym 4, 2012). Sledování začalo 3 týdny před plánovaným počátkem přidávání ovsa. Z líhně jsme odváželi vyřazená neoplozená vejce. Jako vzorek sloužil kontejner vajec z každé haly (1kontejner = 10 lísek = 1320 vajec). Z každé haly se prosvítil jeden kontejner ruční lampou a to den inkubace. Vyřazená vejce jsme poté rozbili a sledovali, zda bylo opravdu neoplozené, poškozené či nastala raná embryonální odúmrť. Žloutek neoplozeného vejce měl většinou pravidelný kulatý tvar, žlutou barvu a neměl znatelný zárodečný terčík. Bílek byl průhledný až jemně zakalený bez změny struktury od čerstvého vejce (obr.1 a 2). Oplozené vejce, ve kterém proběhla raná embryonální odúmrť vykazovalo několik stupňů změn. První stupeň vykazoval změny struktury bílku i žloutku. Žloutek měl narušené membrány, nedržel pravidelný kulatý tvar. Na jeho povrchu se nalézaly bíle mapy různé velikosti. Okolo zárodečného terčíku se vytvořil prstýnek široký až 3mm. Bílek byl zakalený a měl řidší strukturu (obr.3 a 4). Dalším stupněm vývoje zárodku byl nalezený žloutkový krevní oběh. Ten se nacházel buď na podskořápečných membránách nebo byl součástí bílku (záleželo na způsobu roztlouknutí vejce) (obr. 5 a 6). Posledním stupněm oplozenosti, který jsme zaznamenali byl zárodek embrya. Bylo rozeznatelné tělo, hlava, oči i končetiny. Tento zárodek měl velikost mm (obr. 7 a 8). Mimo tyto úkazy jsme zaznamenali vyřazené naprasklé vejce. Žloutek tohoto vejce byl přilepený a vysušený ke skořápce. Bílek téměř 32

34 nebyl znatelný. Tato vejce byla typická slabou skořápkou s vysokou pórovistostí (obr. 9 a 10). Z těchto výsledků jsme stanovili procento skutečné oplozenosti každé haly a navrhli množství ovsa a intenzitu krmení pro jednotlivé haly. Jelikož hala č. 1 a č. 3 měla dle výsledků nejhorší oplozenost, bylo navrhnuto krmení ovsem 2x týdně (pondělí a pátek) v množství 120 g/ks/den. Na hale č. 2 a č. 4 se krmilo 1x týdně 120 g/ks/den. Hala č. 5 měla nejlepší výsledky v oplozenosti, a proto zůstalo krmení beze změn. Ve výše uvedených dnech ošetřovatelky roznesly místo klasické směsi do tubusů čistý neloupaný oves. Takto se krmilo až do konce produkčního období. Ve chvíli, kdy se začal přidávat oves, jsme odběr vajec z líhně na 14 dní přerušili. Po 14 dnech od začátku krmení ovsem jsme opět začali odebírat vyřazená vejce v líhni a to po dobu dalších 4 týdnů. Poměr pohlaví na jednotlivých halách před začátkem pokusného období je přiložen v tab. 2 Tab. č. 3. Poměr pohlaví na jednotlivých halách před počátkem zkrmování ovsa. HALA POMĚR NA 100 KS SLEPIC 1 1:8,2 2 1:9,2 3 1:7,3 4 1:7,8 5 1:9,2 33

35 Obr. č. 5. Neoplozené vejce. Obr. č. 6. Neoplozené vejce detail. Pravidelný kulatý tvar. Bílek i žloutek vypadá téměř jako čerstvě snesené vejce. 34

36 Obr. č. 7. Oplozené vejce v rané fázi vývoje. Patrné narušené membrány žloutku. Zatím bez tvorby oběhového systému. Obr. č. 8. Oplozené vejce s narušeným žloutkem. Viditelný zakalený bílek a zárodečný terčík. 35

37 Obr. č. 9. Vyvinutý krevní oběh. Hezky zřetelný zárodečný terčík uprostřed. Obr. č. 10. Zřetelný krevní oběh součástí podskořápečných membrán. 36

38 Obr. č. 11. Částečně vyvinuté embryo. Patrná hlava, tělo, křídla. Obr. č. 12. U tohoto embrya zřetelný krevní oběh. Viditelné oči, křídla i nohy. 37

39 Obr. č. 13. Vysušené vejce. Žloutek měl tuhou strukturu a lepivou konzistenci. Bílek byl zastoupen buď ve velmi malém množství nebo zcela chyběl. Na žloutku zřetelné nalepené podskořápečné membrány. Obr.č. 14. Detail skořápky s velkým množstvím pórů typickým pro vysušená vejce. 38