ZRCADLO VÝŽIVY. Teoretická část. metodická příručka třída třída třída Stř. školy

Transkript

1 ZRCADLO VÝŽIVY metodická příručka Teoretická část A B C D třída třída třída Stř. školy

2 Metodická příručka ZRCADLO VÝŽIVY svým obsahem plně respektuje nově schválené kurikulární dokumenty MŠMT ČR: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání č. j / ze dne 26. června 2007, Rámcové vzdělávací programy pro gymnázia a obory středního vzdělávání č. j / ze dne 28. června 2007 a č. j. 6907/ ze dne 29. května Naplňuje záměry vládního dokumentu Zdraví 21 Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR (Usnesení vlády ČR č ze dne 30. října 2002). Podkladem pro její zpracování, ale i důvodem pro realizaci výchovy ke zdraví na školách jsou kromě výše uvedených i další dokumenty: Úmluva o právech dítěte, Zdravotní stav populace ČR, Onkologický program ČR. Je určena pedagogům základních a středních škol a řeší problematiku výživy z pohledu výchovy ke zdraví na jednotlivých typech škol. ISBN

3 Obsah I. Úvod Výchova ke zdravé výživě do škol 3 Nutnost zavedení a propagace zdravé výživy ve školách II. Správná výživa ve škole 5 Aktuální zdravotní stav dětské populace III. Prevence v systému školy 8 Úlohy jednotlivých složek školy při podpoře výchovy a přístupu ke zdravé výživě IV. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 11 Realizace výchovy ke zdravé výživě ve školním vzdělávacím programu V. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia a střední školy 23 Realizace výchovy ke zdravé výživě ve školním vzdělávacím programu VI. Rámcový vzdělávací program pro obory středního vzdělávání s maturitní zkouškou 30 Realizace výchovy ke zdravé výživě ve školním vzdělávacím programu VII. Výživa a projektová výuka 38 Didaktická část Vybrané náměty pro interaktivní práci v hodinách s ohledem na věkové zvláštnosti dětí volné listy A D Návrh projektového týdne pro třídu ZŠ Návrh projektového týdne pro třídu ZŠ Návrh projektového týdne pro třídu ZŠ Návrh projektového týdne pro střední školy A B C D 1

4 Úvodní slovo Zlepšení zdraví a duševní pohody našich dětí a mladých lidí je investicí do budoucna a zatímco obecný zdravotní stav této populační skupiny má tendenci se zlepšovat, jsou zde oblasti, kde začíná být více a více důležité vyvinout strategie a programy zaměřené na podporu zlepšeného zdravý. Děti a mladí lidé vyrůstající v moderní společnosti čelí velmi složitým a náročným výzvám. V oblasti výživy a jídla není déle dostačující naučit se pouze základní dovednosti v hodinách vaření. Děti a mladí lidé dneška jsou konzumenti a proto potřebují mít dovednosti pomocí kterých se mohou aktivně zapojit do společnosti a mohou udělat informovaná a zdravá rozhodnutí ve svém každodenním životě. Masivní reklama od komerčních společností má rozhodující dopad na životní styl dneška. Roční spotřeba nealkoholických nápojů a sladkostí prudce roste v mnoha evropských zemích, také příjem jídla Fast Food jídla jako alternativa k tradičnímu rodinnému jídlu se stává více rozšířenou. Jeden z důsledků těchto změn ve stravovacích návycích je obrovský růst obezity. Komplexní přístup, který je využit v propagaci zdraví ve školách je potřebný také při řešení problémů jako je výživa, jídlo a kultura. Učitelé, rodiče a mladí lidé sami potřebují být zahrnuti v budovaní sociálního, tělesného a učebního prostředí, které je vhodné pro zlepšení zdraví a duševní pohody. Učitelé potřebují být lépe vybaveni, aby hráli aktivní roli v tomto procesu a já věřím, že tato kniha je cenným příspěvkem k takovému vývoji. Je důležité porozumět tomu, že vzdělávání ohledně jídla a výživy není pouze otázkou detailních znalostí o správném příjmu živin, je nezbytné si uvědomit, že sociálním kontext, mladá kultura, rodina, školní prostředí a několik dalších faktorů hrají všechny důležitou roly a musí být brány v potaz při vytváření úspěšných zdraví podporujících učebních procesů. Mgr. Ondřej Liška ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Výživa je jedním z klíčových témat Světové zdravotnické organizace, která upozorňuje na velikou závažnost problémů spojených s nedostatečnou a nevyváženou výživou a nesprávným životním stylem. Již delší dobu je možné sledovat zvyšování výskytu nadváhy a obezity u dětské populace jako celosvětového jevu. Tento trend se týká i České republiky. Na utváření výživových návyků má vliv mnoho faktorů: smyslové vnímání, preference chutí, vůní, barev, ale z velké části i sociálně kulturní prostředí, v němž dítě vyrůstá. Hlavní a nezastupitelnou úlohu hraje bezesporu rodina, ale čím je dítě starší, tím větší vliv získává jeho okolí škola i vrstevníci. Škola je tedy důležitý činitel ve výchově ke zdravému životnímu stylu, tuto funkci však nemůže plnit osamoceně. Je třeba vytvořit podmínky pro účinné uplatnění této role školy, k nimž patří také nezbytná spolupráce s rodinami, ale i dalšími institucemi. Vytvoření těchto podmínek a sítě spolupracujících institucí je možné uskutečnit právě prostřednictvím nejrůznějších vzdělávacích programů. Jedním z nich se může stát i tento předkládaný komplexní vzdělávací program Zrcadlo výživy. Program není zaměřen jen na výchovu ke zdravé výživě, ale také na vytvoření takového školní prostředí, jež ve spolupráci s okolními subjekty bude dlouhodobě a komplexně podporovat zdravý vývoj dětí a zabrání stále častějšímu výskytu chronických neinfekčních nemocí souvisejících se špatnými stravovacími návyky a nedostatkem pohybu. Děkuji realizátorům tohoto projektu a podporuji nové iniciativy k vytvoření takového prostředí, které umožní školám ve spolupráci s rodiči a dalšími subjekty vzdělávat a vychovávat děti ke zdravému životnímu stylu. MUDr. Milan Bořek ředitel Státního zdravotního ústavu v Praze 2

5 I. Úvod Výchova ke zdravé výživě do škol Vážená paní učitelko, vážený pane učiteli, metodická příručka, kterou jste právě otevřeli, je součástí projektu Zrcadlo výživy, jehož cílem je nejenom rozšířit nabídku projektů podpory zdraví na základních a středních školách, ale především nabídnout pedagogům možnosti, jak danou problematiku zajímavým interaktivním způsobem předávat žákům a studentům v průběhu běžné výuky na jednotlivých stupních škol. Záměr projektu: připravit metodickou příručku pro pedagogy základních a středních škol, nabídnout pedagogům možnost zúčastnit se metodických seminářů, umožnit školám zrealizovat projektové dny zaměřené na problematiku výživy. Projekt Zrcadlo výživy vychází svým obsahem a cíli nejenom ze strategie Světové zdravotnické organizace Zdraví pro všechny v 21. století ZDRAVÍ 21 a z vládního dokumentu ZDRAVÍ 21 Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR (Usnesení vlády ČR č ze dne 30. října 2002), ale i ze zdravotního stavu populace ČR na začátku 21. století (statistické ročenky) a z Onkologického programu ČR (představen v ČR 29. září 2005, jedním z úkolů, které si stanovuje, je odborná podpora výuky prevence nádorů na školách). Vlastní obsah projektu respektuje cíle a obsah výchovy ke zdraví na školách, jejíž součástí je i výchova ke zdravé výživě. Naplňuje schválené kurikulární dokumenty MŠMT ČR: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (č. j / ze dne 26. června 2007), Rámcové vzdělávací programy pro gymnázia a obory středního vzdělávání (č. j / ze dne 28. června 2007 a č. j. 6907/ ze dne 29. května 2008). Podkladem pro zpracování projektu Zrcadlo výživy, ale i důvodem pro realizaci výchovy ke zdraví na školách je, kromě výše uvedených, i další dokument: Úmluva o právech dítěte (Valné shromáždění OSN přijalo dokument 20. listopadu 1989, v platnost Úmluva vstoupila 2. září 1990 a ČR je vázána tímto dokumentem od 1. ledna 1993). Projekt napovídá již svým názvem, co je jeho obsahem a čemu je věnovaná metodická příručka pro pedagogy. Obsahem je problematika výživy z pohledu výchovy ke zdraví, tak jak je navržena v Rámcových vzdělávacích programech pro základní školy, gymnázia a obory středního vzdělávání, a návrh její realizace v běžné výuce na jednotlivých stupních škol. Příručka je zaměřena na zmapování výchovy ke zdraví v nových kurikulárních dokumentech s ohledem na zařazení výchovy ke zdravé výživě a na možnosti interaktivní práce s žáky a studenty v dané oblasti. Nabízí náměty pro výuku vzhledem k věkovým charakteristikám dětí. Pro lepší orientaci se výchova ke zdraví se zaměřením na problematiku výživy zrcadlí v černém textu schválených kurikulí modrou barvou. Podívejte se, zda jste ve svých školních vzdělávacích programech akceptovali vše, co rámcové vzdělávací programy nabízejí v souvislosti s výchovou ke zdraví, kam problematika ochrany a podpory zdraví související s výživou neoddělitelně patří. Nesmíme ale také zapomenout na komplexnost a prostupnost ve vzdělávání, tedy na mezioborové vztahy a tzv. život celé školy, včetně možností školního stravování i to je v příručce zohledněno. Vzhledem k tomu, že při realizaci výchovy ke zdraví na školách je třeba klást důraz především na praktické dovednosti a jejich aplikace v konkrétních situacích, připravili jsme pro Vás na dalších stránkách této příručky řadu didaktických námětů a modelových situací zaměřených na problematiku výživy, které lze využít nejenom v běžné výuce v rámci hodinové dotace, ale i při přípravě projektových dnů nebo týdnů na školách. Jak takový projektový týden na škole připravit a jaké konkrétní náměty pro práci se žáky použít? Pro inspiraci nabízíme ukázky projektových týdnů pro jednotlivé stupně škol. Praxe ukazuje, že interaktivní práce s žáky a studenty je velmi efektivní, umožňuje získané informace přetvářet v dovednosti a vede k budování postojů, které jsou základem zdravého a hodnotného života v dospělosti. V příručce najdete i ukázky zařazení problematiky výchovy ke zdraví do školního vzdělávacího programu na základní škole a na gymnáziu a návrh komplexního pojetí výchovy ke zdraví na škole. Pokusili jsme se i o doplnění konkrétních témat týkajících se výživy do rámcových vzdělávacích programů pro základní školy, gymnázia a obory středního vzdělávání. Jde o náměty, které by Vám měly pomoci při řešení komplexního pojetí dané problematiky v průběhu školní docházky. V příručce jsou psány proloženě u jednotlivých doporučených témat uvedených v rámcových vzdělávacích programech pro jednotlivé stupně škol. Příručka si neklade za cíl komplexní rozpracování problematiky výchovy ke zdravé výživě na základních a středních školách, ale jejím cílem je především nabídnout řadu možných řešení jak danou problematiku v běžné výuce řešit a přiblížit ji žákům zajímavou, netradiční formou. 3

6 I. Úvod Výchova ke zdravé výživě do škol Výživa a stravovací návyky velmi významně ovlivňují náš zdravotní stav, a proto je nezbytně nutné efektivně působit v dané oblasti především na mladou generaci. Vzhledem k tomu, že zdraví je základním předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro optimální pracovní výkon, stává se poznávání a praktické ovlivňování rozvoje a ochrany zdraví jednou z priorit vzdělávání. Věříme, že námi připravená příručka Vám bude inspirací při práci s touto problematickou oblastí, která je z hlediska ochrany a podpory zdraví neopomenutelná. kolektiv autorů 4

7 II. Správná výživa ve škole Správná výživa není žádná velká věda. Je to prostě pestrá a plnohodnotná strava, která odpovídá biologickým potřebám dítěte. Je to strava obsahující všechno, co dítě potřebuje a co mu chutná. Kdyby mu to nechutnalo, buď by to nejedlo, nebo by to jedlo z donucení, a pak by byl z jídla odpuzující zážitek, na který se nezapomíná. A jídlo musí být navíc také lákavé. Děti si jídla většinou nevybírají samy, podrobují se nabídce rodičů a školních jídelen. A ruku na srdce, díky tomuto násilí vzniká často nechuť například k dušené zelenině táhnoucí se až do dospělosti. Pokud si děti mohou samy vybírat ovšem z rozumné nabídky většinou si vybírají dobře. Ony jaksi podvědomě cítí, že syrová zelenina a ovoce, jogurty či sýry jsou jim prospěšné. Vede je jejich chuť a zrak. Že by mělo jít o výrobky méně tučné nikoliv odtučněné je starost dospělých, ale děti dávají zcela správně přednost libovému masu, drůbeži nebo rybám. Rády mají i obilné výrobky a při troše kulinářské vynalézavosti uvítají i luštěniny. A dostatek tekutin? O pití se hlásí samy a často dost naléhavě. Výjimkou jsou snad jen sladkosti, které děti upřednostňují. Je to do značné míry víc zlozvyk než biologická potřeba, ale i přirozená inklinace. Její původ leží kdesi v prehistorii, kdy lidé žili ve volné přírodě. Sladká chuť rostliny byla totiž zárukou, že se to dá jíst, že to není jedovaté. Kromě toho jsou sacharidy rychlým zdrojem energie a děti energie spotřebují při pohybu relativně více než dospělí. Potěšení ze sladkého je možno s klidným svědomím dětem dopřát, pokud toho není moc a zejména pokud je zdrojem ovoce. Škola by měla děti, ale i rodiče naučit, že narozeniny je možné docela dobře oslavit nikoliv dortem, ale mísou krásného ovoce. Správná dětská strava má ovšem ještě i důležitou roli výchovnou. Vytvářejí se chuťové návyky na celý život, což je argument pro pestrost jídla nad jiné silný. Každá jednostrannost, byť třeba dobře vědecky míněná, může vést k chronickému nedostatku některé z nezbytných živin. Vždyť třeba i ten obávaný tuk a cholesterol mají v těle svůj zásadní význam. Každé dítě má také své individuální potřeby a chuťové preference, kterým je dobře v rozumné míře vyhovět. Mohou se měnit i během ročních období, měsíců i dnů. Nám také všechno vždycky nesedne. A argumentovat dětem tím, že se to musí jíst, protože je to zdravé, je v nejlepším případě zcela bezzubý argument a může vést třeba až k celoživotní nechuti k mrkvi. Pokud dítě odmítá některá jídla obsahující důležité živiny, je třeba hledat způsob jak je nahradit. Nucením do jídla lze dosáhnout odporu k němu a v nejhorším případě vypěstovat i anorexii. Množství jídla, které dítě potřebuje, není vždy totožné s představami plných stolů a baculatých dětiček. Záleží na konstitučním typu, zdravotním stavu a tělesné aktivitě. Letmý pohled na dětskou populaci, ale i výsledky mnoha studií provedených na reprezentativních souborech ukazují, že epidemie radosti z přejídání zasahuje hluboko do nízkých věkových skupin. Podle ročního statistického výkazu Ministerstva zdravotnictví ČR má nadváhu každé páté dítě mladšího školního věku a obézní je každé desáté. V průběhu posledních jedenácti let se počet dětí dispenzarizovaných pro nadváhu zdvojnásobil. U dorostu je situace ještě horší. Z výzkumu České obezitologické společnosti provedeného koncem roku 2005 na reprezentativním vzorku dětí ve věku 6 12 let ze všech oblastí ČR vyplývá alarmující zjištění: 10 % českých dětí ve věku 6 12 let trpí nadváhou a dalších 10 % obezitou. Výskyt nadváhy u dítěte souvisí s výskytem nadměrné hmotnosti v rodině, ve které vyrůstá. S nadváhou rodičů se zvyšuje riziko nadváhy u samotného dítěte. Děti ve věku 6 12 let nadměrně konzumují volné tuky a sladkosti. Naopak méně, než je doporučená denní dávka, jedí děti obiloviny a zeleninu včetně brambor. Jedno dítě sní za týden v průměru 11 bonbonů, 7 sušenek, 4 zákusky nebo buchty, zhruba 140 gramů čokolády, 2 dkg majonézového salátu a vypije přibližně tři čtvrti litru sladkého nápoje. Ve školní jídelně se stravuje 78 % dětí ve věku 6 12 let, ostatní chodí na oběd domů, kde jim ho připravuje matka nebo někdo jiný nebo neobědvají. Děti s nadměrnou hmotností vypijí v průměru více nápojů s vysokým obsahem cukru než děti s hmotností normální. Týdně věnují děti ve svém volném čase náročnější pohybové aktivitě zhruba pouze 6 hodin a 20 minut (včetně povinných hodin TV ve škole). V průměru tráví děti ve věku 6 12 let během jednoho týdne (7 dní): přes dvě hodiny činností v zájmových kroužcích, zhruba pět a čtvrt hodiny u počítače/ playstationu, téměř 11 hodin sledováním televize. Uvedené statistické údaje potvrzují, že nesprávná výživa se často sdružuje s nedostatkem pohybu. Školní oběd tvoří 35 % denního příjmu potravin a představuje model kompletního jídla obsahujícího celou paletu živin, které dítě potřebuje. Měl by být základem návyků správné výživy pro celý život. Musí tedy obsahovat ve správném poměru všechny nezbytné živiny. Dosáhnout toho není žádné velké umění, protože výživová doporučení převedená do praktické formy představuje spotřební potravinový koš pro školní stravování. Podle něho je nutno se řídit, ale dál záleží jen 5

8 II. Správná výživa ve škole na umění a fantazii kuchařek. Vařit pro děti je ovšem větší umění než pro hosty interhotelů, dětské jazýčky se nedají ošálit. Strava musí přinášet především základní živiny. Bílkoviny jsou nejdůležitějšími z nich. Jsou hlavními stavebními kameny a jsou naprosto nezbytné k růstu a vývoji, jsou nutné k tvorbě a obnovování všech buněk, podílejí se na tvorbě hormonů. Jejich nedostatek způsobuje poruchy růstu a vývoje, snížení schopnosti obnovy tkání a snížení obranyschopnosti organizmu. Nejdůležitějším zdrojem bílkovin je maso, a je proto nesmírně důležité, aby děti maso jedly. Jejich vztah k masu není ovšem vždy tak nadšený, jak by bylo záhodno. Do značné míry je to způsobeno texturou podávaného masa. Kdybychom dětem vždy pozorně naslouchali, dozvěděli bychom se něco jako: nesnáším v dobré rajské omáčce ty tvrdé kusy hovězího s dlouhými vlákny, hrozné je na mase to bílé, třaslavé tučné, nejlepší a nejvoňavější je měkké kuřátko, hamburger je príma, protože je hodně šťavnatý. Živočišné bílkoviny jsou plnohodnotné, protože obsahují všechny nezbytné aminokyseliny. Bílkoviny rostlinné, jejichž nejbohatším zdrojem jsou luštěniny, ovšem všechny aminokyseliny neobsahují, jsou tedy neplnohodnotné. Jedině sója se svým složením bílkovin blíží bílkovinám živočišným a lze ji někdy použít jako náhradu masa. Bílkoviny živočišné jsou ale nenahraditelné. Jsou samozřejmě obsaženy nejen v mase, ale hojně i v mléčných výrobcích a vejcích. Tuky mají velmi pošramocenou pověst zejména díky neúměrně vysoké spotřebě živočišných tuků. Za své nadužívání vděčí tomu, že dávají masu i mléčným výrobkům příjemnou vůni, chuť i konzistenci. Nadměrná je spotřeba tuků zejména ve skryté formě v uzeninách, paštikách, nekvalitních hamburgerech, sýrech a sladkostech. Ve stravě mají ovšem tuky své důležité místo, protože jsou důležitým zdrojem energie, umožňují vstřebávání významných vitaminů A, D, E a K, podílejí se na správné funkci kůže, nervové tkáně a hormonů. Tuky se ve stravě vyskytují v několika formách. Nejrozšířenější jsou živočišné tuky, nasycené mastné kyseliny. Jejich nadměrná spotřeba vede k nadváze a obezitě a k tvorbě cholesterolu. Vysoká hladina cholesterolu v krevní plazmě, zvláště jeho část zvaná LDL cholesterol, podporuje sklerotické změny v cévách, a je tedy rizikem onemocnění srdce a cév, která často končí infarktem myokardu nebo cévní mozkovou příhodou. Je sice pravda, že takové dramatické poruchy děti nepostihují, ale změny na cévách vznikají plíživě již od dětského věku. A protože přívod cholesterolu potravou má jen malý význam na jeho hladině v krvi, je hlavním rizikem cholesterol, který se v těle vytváří z živočišných tuků. Polynenasycené mastné kyseliny, obsažené v rybách a rostlinných olejích, a mononenasycené mastné kyseliny, obsažené v olivovém oleji, naopak cévy před vznikem aterosklerózy chrání. Obsahují důležité látky, kterých je jinak ve stravě nedostatek, jako např. kyselinu linolovou a vitamin E. Rostlinné oleje je ale nejvýhodnější užívat bez tepelné úpravy, protože přepalováním se jejich mastné kyseliny nasycují. Sacharidy, cukry se těší velké dětské oblibě především díky své formě jednoduchých cukrů, které mají známou sladkou chuť. Složité sacharidy, polysacharidy, mezi něž patří škrob a vlákniny, již tak populární nejsou, o to víc jsou užitečné. Sladké jednoduché cukry jsou pouze zdrojem snadno využitelné energie, jinak žádné potřebné látky nepřinášejí. Čím intenzivněji se dítě pohybuje, tím je přijatelnější tomu úměrná spotřeba sladkostí. Chuť na sladké je návyková a to přináší riziko nadměrné spotřeby cukrů. Výrazně se na tom podílí celý arzenál oblíbených slazených nápojů. Nadměrná spotřeba cukrů zvyšuje riziko rozvoje obezity a vzniku zubního kazu. Zatěžování přeměny látkové při zpracování cukrů spolu s obezitou může přispívat ke vzniku změn ústících v onemocnění cukrovkou. Mezi složité sacharidy patří vláknina, která je pro zdraví velmi důležitá. Je tvořena složitými polysacharidy, jako jsou celulóza, hemicelulóza, pektin a další. Její funkce je zejména mechanická ochrana střevní stěny. Je nestravitelná a pokrývá střevní sliznici a chrání ji tak před toxickými zbytky potravy a snižuje její vstřebávací schopnost pro škodlivé látky. Zvyšuje vylučovací funkci tlustého střeva a tím podporuje správné zažívání. Nejdůležitějšími zdroji vlákniny jsou celozrnné obilniny a výrobky z nich, zelenina (zvláště mrkev, růžičková kapusta, brokolice, brambory), luštěniny a ovoce (zvláště jablka, kiwi, hrušky, meruňky, švestky). Školní strava musí obsahovat také příslušný podíl z denního příjmu minerálních látek a vitaminů. Nezastupitelný je podíl vápníku. Je naprosto nezbytný pro růst kostí a zubů, pro funkci svalů, nervů a srdce. Jeho hlavními zdroji jsou mléko a mléčné výrobky. Přitom je důležité mít na paměti, že více vápníku obsahují jogurty a sýry méně tučné než ty plnotučné. Vápník je obsažen také v zelenině, luštěninách, obilninách a ovoci, z nichž je ovšem obtížněji vstřebatelný. Důležitý minerál v dětské výživě je železo, které tvoří krevní barvivo a umožňuje přenos kyslíku krví. Jeho hlavními zdroji jsou maso, vnitřnosti a vejce. Je také v luštěninách, obilninách, ovoci a zelenině. Řada minerálů se vyskytuje ve výživě v nepatrných množstvích jako tzv. stopové prvky. Jsou to např. selen, zinek, chrom. Každý z nich má svoji specifickou funkci ve složitém ději života. Jejich nejdůležitějšími zdroji jsou zelenina, ovoce, ořechy, semena a kvasnice. Vitaminy jsou látky zajišťující podporu mnoha funkcí a život bez nich je nemyslitelný. Jsou obsaženy ve větší 6

9 II. Správná výživa ve škole či menší míře ve většině potravin. Nejvíce jich je v zelenině, ovoci a obilovinách. Jsou samozřejmě obsaženy i v rostlinných produktech, jako jsou rostlinné oleje. Nejznámějším a nejsledovanějším z nich je vitamin C, který zvyšuje odolnost a má další ochranné funkce. Má významnou tzv. antioxidační funkci a tak se podílí na prevenci onemocnění srdce a cév i nádorových onemocnění. Jeho nejběžnějším zdrojem jsou brambory, zelenina (zvláště paprika, květák, brokolice, zelí) a ovoce (nejvíce pomeranče, kiwi, jahody, rybíz). Tepelnou úpravou a skladováním se z potravin vitamin ztrácí, proto je nejefektivnější jíst čerstvé a syrové ovoce a zeleninu. Důležitou součástí školního stravování je zajištění kontinuálního doplňování tekutin, tedy pitný režim. Veškeré děje látkové přeměny v těle a funkce všech buněk vyžadují dostatek vody. Voda umožňuje dobrou funkci ledvin a tím také odplavování škodlivých zplodin v těle vzniklých. Děti potřebují pít podle vlastní žízně a naprogramovat direktivně pití jen do jednotného harmonogramu je nevhodné. Potřeba příjmu potravin, ale zejména potřeba doplňování tekutin, jsou věci velmi individuální. Nedostatek vody snižuje celkovou výkonnost, tedy i duševní. Nedostatečné pití se projeví snížením koncentrace pozornosti a tak se díky chybějícím douškům vody snižuje i celková efektivita pedagogického procesu. Nejvhodnějšími nápoji je obyčejná pitná voda, která není ovšem pro děti žádným chuťovým hitem. Proto jim lze nabídnou ředěnou, málo slazenou ovocnou šťávu nebo ovocný čaj. Při všech úvahách o správném dětském stravování se vracíme obloukem v závěru vždy k úvodní zásadě nutnosti pestré stravy. Známá středomořská kuchyně je nejzdravější na světě nejen pro kvalitu svých surovin, ale i proto, že je velmi rozmanitá a bohatá v každém jídle. Má vždy několik chodů, od každého trochu. Ryby, maso, zeleninu, ovoce, chléb, pohár lehkého vína. S tím vínem to ovšem ve školách nejde, ale lze je nahradit neslazeným nápojem nealkoholickým. Pestrost stravy má také svůj půvab estetický a ten děti ocení. Správná výživa by měla být ve škole stejně důležitá jako kvalitní matematika či tělesná výchova. Je známo, že ve vyspělých zemích je práce ve školní kuchyni vysoce prestižní kreativní profesí. Úsilí vložené do dětské výživy se rozhodně mnohonásobně zúročí. 7

10 III. Prevence v systému školy Škola představuje pro dítě podstatnou arénu sociální komunikace. Je místem, kde se upevňují vztahověpostojové hodnoty a kde se vytváří životní styl dítěte. Od školních institucí se v poslední době vyžaduje stále častěji a stále větší měrou výchovné působení v užším smyslu. Že je podle pedagogické kategorizace výchova vzhledem k vzdělání pojmem širším a vzdělání zahrnujícím, je zatím vnímáno jen okrajově. Ve své podstatě je ale výchovný proces rozpoznatelně odlišný od vzdělávacího. Vzdělávání předpokládá dobrovolnost a spolupráci dítěte, výchova je naproti tomu procesem vedení ještě ne zcela kompetentního jedince. Těžiště výchovy se tak pod tlakem společnosti posouvá do školy, která se sice snaží dostát danému úkolu kompetentně, ale zároveň tak nepřímo snižuje primární odpovědnost za výchovu dětí v rodině. Hranice výchovných úkolů a povinností školy je těžko definovatelná a do slepé uličky se pak dostávají jak škola, tak rodina. Ne ojediněle stojí za kritikou školy vlastní výchovná bezmoc a limitovaná působnost rodiny. Přehazování výchovných kompetencí z rodiny na školu poškozuje především vlastní integritu systému rodiny. V této kapitole budeme pojednávat o škole jako o nabízené alternativě při utváření zdravého životního stylu dítěte. Tím bychom rádi odlišili výchovnou pozici rodiny od školy, jakkoliv sama OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v rámci OSN) deklaruje už více než dvacet let, že ve stavu krajní nouze právě škola může působit jako integrující článek celého výchovného působení společnosti. Preventivní koncepce realizované na školách dosud postrádají systémově praktické zpracování. Teoretická pojetí tématu v rámci ŠVP jsou izolovaná a nebývají systémově propojena. Vyskytne-li se téma prevence jako problém teď a tady, bývá zjednodušováno s odůvodněním, že přímočarost a nedostatek času jsou diktovány potřebami praxe a omezeností kapacity školy. Preventivní koncepce školy ale předpokládá systémové myšlení a systémový přístup. V takovém případě se jedná o vytváření nového preventivního přístupu ve škole, pak hovoříme o systémové nebo systemické prevenci. Je žádoucí prevenci vestavět do celého systému školy a neodsouvat ji pouze po specifických liniích, do subsystému třídy nebo do výukových okének. Škola zároveň ve výchovně vzdělávacím procesu dítěte nepředstavuje totalitu. Měla by být alternativou nesoucí žádoucí hodnoty a zdravý životní styl. Systém lze v souvislosti s prevencí definovat jako soubor prvků, které jsou vzájemně spojeny vztahy, vytvářejí strukturu, dynamiku, mají svůj vztahový rámec, zpětnou vazbu a komunikaci. Prevence je soubor činností a opatření, které vedou k zabránění vzniku nemocí a pomáhají udržet optimální stav zdraví, posilovat jej i rozvíjet. Pokud budeme chtít hovořit o systémově pojaté prevenci na škole, měla by tato prevence představovat souhrn prostředků, postupů a metod, které se prolínají všemi subsystémy školního systému a zdůrazňují účinnost těchto subsystémů. Výsledkem takového pojetí prevence není pouze prevence zasazená a zúročená ve všech složkách systému, ale především posilující zdravý systém s normotvornou schopností. Systémová prevence má svou diagnostiku, metodiku, prognostiku, organizaci i vlastní systém. Zároveň bychom doporučovali pohled na systémovou prevenci jako na proces s vlastní historií, zvláště dochází-li k setkávání s osobní historií životního stylu každého dítěte, a tím i jeho rodiny. Rozdílná míra rizikovosti vyžaduje i odlišné cíle, prostředky a metody přístupu. Ve škole se takovou skupinou může stát i menší kolektiv dětí. Jinak potom budeme pracovat se skupinkou dětí ohrožených chybějícím pohybem a životním stylem fast-foodů, jinak a v jiném systému zase s dětmi projevujícími emoční a sociální deprivace. Rizikovost má totiž i svou vývojovost, která udává těžiště preventivních přístupů. Tam, kde byly primárně preventivní přístupy vyčerpány (cíl předcházení), stává se těžištěm prevence změna. To samozřejmě vyžaduje baterii nových a zvláštních postupů. Z praxe ale velmi dobře víme, že změna do systému školy příliš nepatří, vyžaduje totiž druhotnou prevenci, a tím i nadstandardní preventivní přístup, na který škola nemá dostatečné časové a profesní kapacity. Cílem systémové prevence je proto snižování hladiny rizikovosti v systému školy, a to nejen na úrovni jedince. Jak se na systémové prevenci mohou podílet jednotlivé subsystémy v rámci školy, dokresluje konkrétně graf, který je přílohou této příručky. 8

11 III. Prevence v systému školy Popis subsystémů školy ve vztahu k systémové prevenci Vedení školy Vedení školy stojí na pomyslném vrcholu mocenské hierarchie, stanovuje opatření, využívá potenciálu systému. Ve vztahu k systémové prevenci má v kompetenci především organizační činnost, částečně též metodickou. Schvaluje preventivní strategie. Participuje při řešení konkrétních situací (např. výchovná komise s rodiči a žákem). Školní specialista Nemusí se jednat pouze o výchovného poradce či metodika prevence. Školním specialistou může být i člověk se znalostí zdravé výživy resp. zdravého životního stylu. Vytváří a podle aktuálních potřeb a podmínek inovuje strategii školy v oblasti prevence. Detailně propracovává metodiku prevence, strategie zdravého životního stylu a její aplikaci ve školním prostředí a systému. Monitoruje a podchycuje výskyt sociálně-patologických jevů v systému školy. Může vést tematicky zaměřené skupiny, kultivovat výchovné prostředí na škole, realizovat krátkodobé i dlouhodobé cíle v naplňování zdravého životního stylu. Nabízí též alternativu k životnímu stylu dětí. Může spolupracovat s pedagogy při realizaci prevence a programů zdravého životního stylu a dále úspěšnost programů a kampaní vyhodnocovat. Sestavuje individuální plány osobnostního rozvoje dítěte a dokáže individuálně dítě vést, pokud dané problematice odpovídá i jeho vzdělání a kompetence. Reálné jsou i konzultace s rodiči. Jeho prostřednictvím se aktualizují a zatraktivňují informační složky systému (nástěnky, výzdoba, brožury). Ve vztahu k systémové prevenci se jedná především o metodickou a konativní činnost. Pedagogický sbor Pedagogický sbor propojuje jednotlivé informace a situace v systému, udržuje společně stanovené hranice. Naplňuje preventivní a výchovně vzdělávací cíle a strategie. Otevřeně komunikuje o problému, hledá a pojmenovává strategie společného řešení. Dokáže nahlížet do vlastního potenciálu a vybalancovávat epizodické oslabení pedagogického sboru. Pedagogický sbor. stejně jako školní specialista, má kontakty na externí odborníky, dokáže včas rozpoznat vážnost situace a zvolit vhodnou formu prevence nebo pomoci. Součástí pedagogického sboru může být i Preventivní tým složený z pedagogů specialistů na danou problematiku. Preventivní tým může mít své pravidelné výstupy i na úsekových poradách pedagogů. Externí spolupracovníci, odborníci, síť pomoci a podpory Tento subsystém školy je velice specifický, je podmíněn místem působení školy, její historií a mírou otevřenosti a důvěry k okolním subjektům při řešení problémů nebo konkrétní situace. V dobře fungujícím systému je tato složka se školou plynule propojena způsobem vyznačujícím se oboustrannou spoluprací a předáváním informací. Školy bez propojení s externími odborníky nebo bez potenciální sítě pomoci řeší výchovné, vzdělávací a vztahové problémy opožděně, takže závažný problém může dlouhodobě infikovat systém a zapouzdřovat se. V takovém případě si systém nese problém, který již neodpovídá jeho kompetencím a odbornosti, což má za následek pokles důvěry a rozpad funkčního systému. Škola má sice následně stálou organizační strukturu, ale vnitřní život školy se vyznačuje odklonem od normy. Za velmi účinnou pomoc zvenčí pro systém školy považujeme i přizvání supervizora. Při spolupráci s externími odborníky nebo institucemi je ale nezbytné přesně definovat zakázku a kontrakt mezi stranami. Do této skupiny patří i instituce, občanská sdružení, která přinášejí preventivní a osvětové programy do škol v různé intenzitě a interaktivitě. Vrstevnická skupina Vrstevnické skupina představuje jeden subsystém života a vztahů žáků školy, převážně pod záštitou pedagoga. Úmyslně zde nehovoříme o pedagogickém vedení, protože v mnoha vrstevnických skupinách, různě tematicky zaměřených, byla skupina schopna dozrát k samostatnosti s větším podílem samořízení. Jedná se o pravidelnou, středně- až dlouhodobou podpůrnou skupinu žáků napříč 2. stupněm. Skládá se z dětí, které v rámci dané tematiky nebo problematiky potřebují získat informace, podpořit, vést, zorientovat se ve svých pocitech, srovnat si názory, kultivovat je. Může mít podobu jakéhosi sociálního inkubátoru nebo být zaměřená na problematiku zdravého životního stylu, osvojení zdravých životních návyků, posílení sebevztahu, naučení sebeprosazování Výhodou této skupiny je vytvoření vztahové sítě napříč třídami a posílení nevýrazných dětí na bázi kamarádství. Volnočasové aktivity a kroužky S větší či menší měrou organizovanosti a pravidelnosti nabízí alternativu k životnímu stylu a podílí se na celkovém rozvoji dítěte. Kroužky vaření, zdravého životního stylu, sportovní kroužky, kroužek jógy atd. při kterých mohou žáci zažívat pedagogy i v jiných osobních rovinách nebo se setkávají s vedoucími a lektory externisty. To představuje pro systém školy další výrazné obohacení. Např., jedná-li se o trenéry, lektory, kteří vykompenzovávají feminizaci pedagogického sboru. 9