Klíčové kompetence vedoucího pracovníka v procesu řízení školy Efektivní metody v řízení vzdělávacího procesu při uplatňování BOZP Zástupce ředitele

Transkript

1 Klíčové kompetence vedoucího pracovníka v procesu řízení školy Efektivní metody v řízení vzdělávacího procesu při uplatňování BOZP Zástupce ředitele a personální práce Základní kompetence v hospodaření a ekonomice školy Komunikace s veřejností Uplatnění řízení týmu a projektů v praxi

2 Východiska metodiky Předkládaný materiál vznikl v rámci projektu Rozvoj klíčových kompetencí zástupců ředitele na školách a školských zařízení reg.č.: CZ.1.07/1.3.49/ Realizátorem projektu je Evropská obchodní akademie, Děčín, příspěvková organizace Projekt je zaměřen na vzdělávání zástupců ředitele ve školství v ÚK, s úkolem předání těch nejdůležitějších vědomostí a dovedností, které mají pro denní práci při zastupování ředitele školy zásadní význam. Cílem projektu je vytvoření ucelené studijní opory v oblasti řízení školy s kapitolami z práva, financování, personálního managementu, BOZP organizace a hospodaření školy a pedagogického procesu a komunikace. Projekt si dává za cíl rozšířit odborné kompetence cílové skupiny - zástupců ředitelů škol pro zastupitelnost ředitele školy formou profesního rozvoje CS s následnou případnou akreditací. V rámci projektu vznikl předkládaný materiál, který bude následně digitalizován, cílová skupina absolvuje kombinované vzdělávání a praktickou stáž. Cílová skupina získá nové informace, vědomosti, dovednosti, odborné kompetence, které jí v plném rozsahu umožní zastupovat ředitele školy, včetně odborné praxe. 1

3 Komunikace s veřejností 2

4 Cíl vzdělávací opory Cílem představované vzdělávací opory je seznámit zástupce cílové skupiny s důležitými zásadami týmové spolupráce a komunikace, které jsou součástí každodenního života managementu školy. Materiál slouží jako teoretický základ pro nově vznikající opory. Hlavním smyslem je ucelení teoretických a praktických poznatků z dané problematiky. V rámci předkládaného materiálu bude cílová skupina obeznámena s pojmem skupinová dynamika, který zahrnuje důležité aspekty fungování týmu, dále se pak dozví, jak správně v týmu komunikovat. Jedna kapitola je věnována týmovým hrám, kterými se mohou utužit vztahy v rámci dané skupiny pracovníků. Důležitou částí je též komunikace s veřejností, kdy se cílová skupina seznámí s pojmy jako je PR, image školy, tiskový mluvčí atd. 3

5 1. Komunikace v pracovním týmu 4

6 1. Komunikace v pracovním týmu Komunikace (z lat. communicare, sdílet, radit se, od communis, společný) je přenos informací od určitého jedince nebo skupiny k jiným. Komunikace je nezbytným základem všech sociálních interakcí. V bezprostřední komunikaci hrají kromě jazyka významnou roli i neverbální náznaky, které účastníci používají k interpretaci toho, co druzí říkají a dělají. Na procesu komunikace se podílí celá řada faktorů, které ji více či méně formují. Patří k nim např. kulturní prostředí, v němž vyrůstáme, vzory chování a způsob výchovy, tradice a zvyky, ale také momentální emoční stav nebo pohlaví. Proces komunikace umožňuje interakci mezi příslušníky téhož druhu. Tomu se říká sociální interakce. Chápeme ji jako proces, v němž 2 nebo více osob jsou si vzájemně podněty a navzájem na sebe reagují. 1.1 Formy a druhy komunikace Rozlišujeme dva základní způsoby komunikace osobní a elektronickou. Každý způsob má své klady a zápory, záleží také na situaci, ve které se nacházíme, v daném případě se řídíme také zvyklostmi a společenskými pravidly. Osobní komunikace: 1 Tento způsob komunikace je přímý, velkou výhodou je okamžitá zpětná vazba, můžeme sledovat i neverbální projevy a doladit tak přijímané sdělení. V průběhu komunikace tak můžeme rozhodovat o dalších postupech a měnit je v závislosti na reakci těch, s nimiž mluvíme. Předpokladem jsou dobré pozorovací schopnosti a správná interpretace neverbálních projevů. Nevýhodou je, že do komunikace ve větší míře vstupují emoce. Osobní komunikace vyžaduje větší sebeovládání, vyřčené již nemůžeme smazat či opravit. Nedílnou součástí osobní komunikace je také řeč těla, která spoluvytváří dojem na komunikační partnery. Elektronická komunikace: 2 1 dostupné on-line na: 5

7 Tento způsob komunikace využívá moderní informační technologie, především mobilní telefony a internet (komunikace prostřednictvím SMS, MMS, u, ICQ aj.). Předností je bezesporu rychlost, možnost evidence, posílání příloh, můžeme si předem promyslet obsah této komunikace, případně ho opravit či vymazat. Záporem je téměř nulová zpětná vazba, rozhodně nelze okamžitě reagovat podle aktuálního stavu situace. Důležitým pojmem u způsobu komunikace jsou komunikační kanály, tj. prostředky nebo média, přes které se proces komunikace uskutečňuje. Většinou se zapojuje více kanálů najednou např. hlasový, zrakový, hmatový či různé druhy médií. Při realizaci komunikace se uplatňuje také komunikační kód, kterým je v komunikaci mezi lidmi nejčastěji jazyk, ale mohou to být i jiné kódy např. signály, obrázky, Morseova abeceda aj. Formy komunikace můžeme rozdělit do 6 skupin: Intrapersonální komunikace komunikace, kterou vedeme sami se sebou. Snažíme se tak s odstupem řešit nějakou náročnou situaci, vnitřní konflikt, zároveň se o sobě dozvídáme něco nového a posuzujeme vlastní chování a jednání nebo jen své pocity. Můžeme sami sebe o něčem přesvědčit a vnitřně argumentovat pro nebo proti určitým rozhodnutím. Interpersonální komunikace komunikace s osobou, s níž jsme v nějakém vztahu. Může to být i několik osob. Probíhá formou osobního kontaktu, prostřednictvím elektronických médií aj. Rozhovor (pohovor) zvláštní druh interpersonální komunikace uskutečňovaný formou otázek a odpovědí. Dozvídáme se něco o druhých, o jejich znalostech, schopnostech a možnostech, můžeme jim poradit nebo si také nechat poradit. Komunikace v malé skupině skupina pěti až deseti lidí. Základem této komunikace je určitý vztah nebo nějaký úkol. Lidé ve skupině sdílejí znalosti a zkušenosti, řeší konflikty a problémy, vzájemně na sebe působí a ovlivňují se. 2 dostupné on-line na: 6

8 Veřejná komunikace komunikace mezi mluvčím a posluchači, kterých může být jen několik nebo také stovky či tisíce. Touto formou nás druzí informují či přesvědčují a my na tyto informace reagujeme, vysíláme tak zpětnou informaci o svých postojích a názorech. Probíhá osobně nebo prostřednictvím médií. Masová komunikace vychází z jednoho zdroje a je určena velkému počtu příjemců, kteří mohou být po celém světě. Druhy komunikace: Neverbální často bývá označována také pojmem řeč těla a zahrnuje celou řadu oblastí od výrazu tváře přes podání ruky až k prostorové komunikaci. Neverbální komunikaci můžeme rozdělit do následujících oblastí: mimika = sdělování výrazem obličeje; sděluje pocity, emoce, nálady oči radost, smutek, pláč, nenávist, údiv obočí úlek, zamračení, pochybnosti, ústa úsměv kinezika = pohyb částí těla a) gestikulace, gesta = pohyby rukou; doplnění verbální komunikace, zdůraznění, souvisí s emocemi b) proxemika = sdělování pomocí vzdálenosti lidí při komunikaci; c) haptika = přímé doteky povolené při pozdravu, poklepání na rameno při oslovení d) posturologie = řeč našich fyz. postojů, držení těla aj.; naznačuje sebevědomí člověka Verbální komunikace s využitím jazyka a mimojazykových projevů (práce s hlasem), patří sem i umění naslouchání, kladení otázek, vedení rozhovoru aj. Metakomunikace komunikace o komunikaci, je jakýsi komentář k vlastní komunikaci formou řečnických otázek či vsuvek (např. Určitě mi rozumíte. Asi víte, co tím chci říci.) 7

9 1.2 Nejčastější chyby v komunikaci Týmy, které dokáží efektivně komunikovat, dosahují lepších výsledků. Spolupráce a sdílení informací navíc usnadňuje rozhodování. Napomáhá také k lepší pracovní atmosféře, a tudíž i snižování fluktuace. V současné době máme k dispozici mnohem více komunikačních zařízení než v minulosti. Zároveň se však od sebe vzdalujeme. Řada lidí pracuje na dálku a elektronická komunikace nahrazuje osobní i v případech, kdy to není potřeba. Když se k tomu přidají neustálé změny, které nás obklopují ze všech stran, je třeba vrátit se k základům interpersonální komunikace. Za nečastější chyby v týmové komunikaci můžeme považovat ty následující: 3 Neschopnost komunikovat Dostupnost komunikačních kanálů vytváří falešnou představu, že víme více, než je tomu ve skutečnosti. Ve výsledku pak zapomínáme předávat důležité informace. Nedostatek informací však vede k chybám a nutnosti předělávat již provedenou práci, špatnému rozhodování, přehlížení příležitostí a frustraci zaměstnanců. Záměrné zadržování informací Vůdce nebo tým může vědomě zadržovat informace, jelikož je považuje za důvěrné". Jindy týmy nekomunikují s jinými týmy kvůli pocitu loajality k sobě samým. Jednotlivci zase mohou zadržovat informace ze strachu, že sdílením znalostí přispějí ke svému vyhazovu nebo mají pocit, že by jim nebyla věnována pozornost. Kdykoli však dochází k zadržování informací, poškozuje to efektivitu týmové komunikace. Výběr špatného média Řada lidí preferuje , protože je nejjednodušší a nejpohodlnější. Není to však nejvhodnější forma komunikace, zejména pro řešení složitějších záležitostí. Výběr správného kanálu je zásadní pro úspěšnou týmovou komunikaci. 3 dostupné on-line na: 8

10 Nepřihlížení k interpersonálním vztahům Pokud nepřemýšlíme, než začneme mluvit, můžeme se nepříjemně dotknout svých kolegů. Pozor je třeba si dávat i na řeč těla, například nekoulet očima nad myšlenkami druhých. Neschopnost vnímat potřeby druhých vede k nepochopení. Přerušování a skákání do řeči Typický zlozvyk, kterým v protějšku vyvoláme pocit, že mu nenasloucháme a že nás nezajímá to, co říká. Čtení myšlenek, předpokládání Týká se něčeho, co předem očekáváme nebo si sami odvozujeme z předchozí řeči. Malá odezva nedostatek zpětné vazby Je v komunikaci jedna z nejnepříjemnějších a nejnebezpečnějších věcí. Při komunikaci se svým protějškem, kdy nasloucháme např. jeho přáním a představám, je nutné dát nějak najevo, že ho vnímáme a že mu rozumíme, jinak bude mít pocit naší ignorace, nezájmu nebo nepochopení. Neverbální odmítání Může mít řadu projevů. Dívání se mimo protějšek, se kterým právě mluvíme, otáčení se k němu bokem nebo zády, dělání grimas na kolegy a obracení očí v sloup ve chvíli, kdy si myslíme, že to nevidí, domlouvání se očima s někým za jeho zády, to vše danou osobu poníží a dá jí pocit, že je ostatním jen pro smích a nikdo nebere jeho názor vážně. Nepřímé vyjádření Mluvící neříká přímo to co, si myslí, ale transformuje do jiného vyjádření informace, které si buďto netroufá, nebo nechce z nějakých důvodů říci protistraně přímo, a očekává, že to protistraně dojde. To se bohužel většinou nestane a napětí z nevyřešeného problému roste. Na druhé straně, nepřímé vyjádření je někdy elegantní a někdy i jedinou možností, jak sdělit někomu to, co je v přímém vyjádření třeba společensky nebo lidsky nepřípustné. Neupřímnost Z různých důvodů zastíráme pravé pocity a potřeby. Ze strachu, z obavy z trestu, díky únavě, ve snaze druhým manipulovat, z obavy abychom ho nerozčílili. Často se jedná o vědomé zkreslení nebo hraní pocitů. 9

11 Nejasnost a nekonkrétnost sdělení Znamená takové sdělení, kterému partner přímo nerozumí a musí si ho nějak vysvětlit. A pokud si ho vysvětlí jinak, než měl, to už je přeci jeho problém! Zevšeobecňování Jeden detail je zobecněn na celou skutečnost. Připisování úmyslu Náhodnou chybu nebo opomenutí vnímá daný člen týmu jako naschvál. Nebezpečí takové interpretace je zvlášť vysoké ve chvíli, kdy již předtím došlo k nějakému problému, kdy tento člen týmu postřehl ze strany ostatních neverbální odmítání (grimasy, oči v sloup, ) nebo došlo k nejhorší možné variantě, ostatní rozebírali nelichotivým způsobem daného člena ve chvíli, kdy byl na doslech. Nesoulad mezi verbálním a neverbálním sdělením Nesoulad mezi tím, co říkáme a děláme, druhého znejišťuje. Těžko nám protějšek uvěří naše sdělení Ale samozřejmě, rád Ti pomůžu!, když toto sdělení cedíme s kamenným obličejem přes zaťaté zuby. Přehnaná reakce Znásobená reakce na nějakou situaci, vyvolaná buďto předchozími drobnými problémy a konflikty, nebo nezvládnutými osobními antipatiemi, nebo časovou tísní a stresem. Označkování, škatulkování Znehodnocujeme, značkujeme partnera tím, že ho označíme jako slepici, burana, socku nebo jinak. V té chvíli přestáváme svůj protějšek hodnotit racionálně a naše verbální i neverbální komunikace sklouzne ke zjednodušeným schématům, které si podle našeho názoru ten před námi zaslouží. 10

12 1.3 Komunikační dovednosti jako řešení problematické komunikace v týmu Efektivní komunikace patří k základním předpokladům úspěšné týmové spolupráce. Aby tomu však bylo, musí jednotliví členové týmu ovládat základní komunikační dovednosti. Nejprve se zaměříme na 10 pravidel, které nám říkají, jak správně komunikovat v pracovních týmech: 1. Vytvořte bezpečné prostředí Netrestejte za nesouhlas s vámi nebo kolegy. Nezesměšňujte ničí návrhy. Udržujte otevřenou komunikaci. 2. Řiďte formální schůzky Svoláte-li poradu, je třeba efektivně ji řídit. Předem sestavte agendu a zajistěte vedoucího, který ji povede. Výsledky shrňte v písemné podobě a předejte zúčastněným. 3. Vítejte zranitelnost Efektivní komunikace vyžaduje vzájemnou důvěru. Členové týmu by měli vědět, že mohou přiznat, že něco nevědí. Budou-li vědět, že je v pořádku být zranitelní, přijdou s více nápady. 4. Nezakazujte neshody Chcete-li dosáhnout maximální kvality myšlenek a rozhodnutí, podporujte vyjadřování rozdílných názorů. 5. Používejte efektivní interpersonální dovednosti Poškození vzájemných vztahů mezi členy týmu může ovlivnit budoucí komunikaci. Měli by proto vždy zvážit osobní potřeby kolegů, než s nimi budou mluvit a jednat, aby nikoho neurazili. Případné konflikty je třeba řešit rychle a přímo. 6. Podporujte zájem o zpětnou vazbu a očekávání ze strany vedení Vzhledem k tomu, že manažeři jsou velmi vytížení, měl by tým být proaktivní při zjišťování cílů, očekávání, priorit a zpětné vazby o své výkonnosti. 7. Vyhýbejte se žargonu Nesrozumitelný jazyk staví zbytečné překážky, jelikož málokdo se přizná, že nerozumí. 11

13 8. Upravte písemnou komunikaci Písemná komunikace může být snadno zavádějící. Veškeré texty včetně ů se proto snažte předem rozvrhovat tak, aby byly srozumitelné. Čtěte si je po sobě, abyste se vedle nedorozumění vyhnuli i poškození své důvěryhodnosti. 9. Ujistěte se o pochopení Při osobních schůzkách se vždy ujistěte, že si rozumíte, než se rozejdete. Můžete poslat i písemné shrnutí s většími detaily. 10. Pečlivě naslouchejte Snažte se vyhnout typické chybě týmových setkání, kdy všichni mluví, ale nikdo neposlouchá. Komunikační dovednosti: Aktivní naslouchání Nasloucháním získáváme důležité informace, které nám partner sděluje mluveným slovem, ale také informace o jeho představách, pocitech, skrytých přáních, postojích. To nám pomáhá lépe partnerovi porozumět a vytvářet příznivou atmosféru pro jednání. Pravidla aktivního naslouchání: 4 1. Hovoříte-li s někým, věnujte mu svou pozornost. Během rozhovoru nedělejte jiné věci. Odpoutejte se od svých problémů a starostí a zcela se soustřeďte na to, co vám partner sděluje a jak to sděluje. 2. Vzbuďte v partnerovi pocit, že se mu snažíte porozumět. Dívejte se na partnera, udržujte s ním oční kontakt. Dávejte najevo, že nasloucháte, např. pokývnutím hlavy, přitakáním slovy Ano - Rozumím Vám - Opravdu?. Povzbuzujete tím partnera k dalšímu sdělení a také je to prostředek pro naslouchajícího k udržení pozornosti. Mluvte při tom co nejméně a vyvarujte se častého používání slova já. 3. Sledujte neverbální komunikaci a porovnávejte ji, zda je v souladu se slovním sdělením. 4 dostupné on-line na: 12

14 4. Projevujte zájem o to, co si partner myslí a co cítí. K rozvinutí dialogu používejte otevřené otázky. Nepoužívejte otázky sugestivní a uzavřené. Vyvarujte se dokončování vět za partnera. 5. Přesvědčte se, zda jste správně porozuměli tomu, co vám partner sděluje. Po delším nebo důležitém sdělení používejte kontrolní otázky typu: Jestli tomu dobře rozumím, tak... - Myslíte si tedy, že... - Podle vás tedy Naslouchejte i tehdy, jste-li v opozici. Přestože nesouhlasíte s partnerovým sdělením, aktivně naslouchejte, a tím mu dávejte najevo, že se umíte vžít do jeho situace a podívat se na problém z jeho strany. Ochota naslouchat je také projevem respektu vůči partnerovi. Aktivní naslouchání vyžaduje - oční kontakt, stejnou rovinu očí, otevřenou pozici v postoji těla, pokyvování hlavou, zvuky souhlasu, reflexi pocitů, parafrázování (opakování partnerova sdělení vlastními slovy), kladení otevřených otázek, shrnutí a poděkování za důvěru. Při aktivním naslouchání byste se měli vyvarovat skákání do řeči, projevování nesouhlasu, odcházení, dávání najevo netrpělivosti, udělování rad, uhýbání očima, netečnosti. Technika kladení otázek K úspěšně vedenému rozhovoru patří i umění klást otázky. Vhodnými otázkami získáváme cenné informace, projevujeme zájem o to, co nám partner sděluje, a usměrňujeme spád hovoru. Přehled otázek: Otevřené otázky předpokládají volnou, delší výpověď partnera, poznáme je podle tázacího zájmena: co, kdo, kde, jak, kdy, proč, kolik, odkud, kam, který, pomáhají rozvíjet konverzaci a poskytují prostor pro názory druhého člověka, podněcují kreativní myšlení spolupracovníků, používáme je na začátku jednání. 13

15 Př.: Jak se vám podle vašeho názoru podařilo splnit hlavní úkoly?, Co si myslíte o? Uzavřené otázky vyžadují odpověď ano nebo ne, slouží ke zjišťování konkrétních informací, urychlují rozhovor. Př.: Dostali jste naši zprávu včas? - Je to tak? - Souhlasíte se mnou? Alternativní otázky nepředpokládají zamítavé stanovisko, dávají možnost výběru ze dvou alternativ, užíváme je v závěru jednání, kdy chceme, aby se partner jednoznačně vyjádřil. Př.: Vyhovuje Vám k jednání pondělí nebo čtvrtek? Kontrolní otázky ověřují, zda jsme správně porozuměli tomu, co nám partner říká a tak včas odhalují možná nedorozumění, dáváme jimi najevo, že pozorně nasloucháme, v dialogu je pokládáme několikrát, zejména při obsažném a důležitém sdělení. Př.: Myslíte si tedy, že...? - Podle vás tedy...? - Jestli jsem vám dobře rozuměl, tak...? Sugestivní otázky mají za cíl ovlivnit našeho partnera v jeho stanovisku, používáme je, chceme-li získat partnera na svou stranu. Př.: Určitě se mnou budete souhlasit v tom, že... ; Přece byste nechtěl, aby... ; Sám jistě nejlépe víte, že... Protiotázky poskytují možnost čelit námitkám. Př.: Proč si myslíte, že... je problémem? - Co tím myslíte? Rétorické otázky používáme je tehdy, chceme-li podnítit zájem partnera o danou službu či problém nebo ovlivnit diskusi; tázající si na ně odpoví většinou sám. Př.: Jistě vás zajímá, jaké výhody tímto krokem získáte? Například získáte... Motivační otázky působí na prestiž partnera, pomáhají navázat vztah. Př.: Jako zkušený pracovník jistě můžete posoudit...? Negativní otázky nepatří do dobré komunikace; chceme-li ovlivnit diskusi, neříkáme: Nechcete se...? (V podvědomí je již odpověď NE.) 14

16 Př.: Udělal byste mi radost, kdybyste mi pomohl. Pravidla při kladení otázek: - Kladením otázek bychom neměli přivést partnera do rozpaků. - Otázkami partnera nezesměšňujeme a nedáváme mu najevo svoji převahu, například otázkami typu: Vy to skutečně nevíte? - To myslíte vážně? - Jste vůbec solventní? - Nepoužíváme otázky začínající slovem PROČ. Například: Proč jste nenapsal?, Proč jste to udělala?, Proč jste nás neinformoval? Uvedený typ otázek dostává partnera do obrany a nutí ho k obhajování a vysvětlování svého jednání. Pro efektivní komunikaci je vhodnější formulace: Co vás vedlo k tomu, že jste to udělal/a tímto způsobem? Zvýšíme tím pravděpodobnost bohatší, informativnější odpovědi. - Někdy je vhodné použít otázku místo příkazu. Otázka dává člověku pocit, že se může rozhodnout. Příklad: Nevhodné je chování vedoucího pracovníka, který hodí sekretářce papír se slovy: Do zítřka mi sepište výkaz výdajů! Lépe je: Mohla byste mi do zítřka zpracovat...? Umění přesvědčovat Pro úspěšné jednání se spolupracovníky, pro prosazení často i nepopulárních opatření je potřebné si osvojit zásady umění přesvědčovat. V praxi Vám znalost těchto zásad může pomoci působit přesvědčivěji při jednání a výrazněji ovlivnit jeho průběh a výsledek. Shromážděte předem všechny argumenty. Jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěchu je dobrá příprava na jednání. Shromážděte všechny možné argumenty, které mluví pro vaše stanovisko. Stejně důležité však je sesbírat pokud možno všechny protiargumenty, se kterými může přijít váš partner. Je dobře ještě před rozhovorem pohovořit o problému s nezaujatou třetí osobou. Často se nezaujatý partner dívá na problém úplně jinak než vy. Zvolte vhodné prostředí pro rozhovor. V nepříznivých podmínkách bude pro vás obtížné prosadit svoje stanovisko a přesvědčit partnera. K nejdůležitějším faktorům prostředí patří světlo, teplota. Dále vhodný nábytek, zařízení a vybavení 15

17 místnosti. V průběhu rozhovoru nemají vstupovat do místnosti pracovníci a pokud možno nemá ani zvonit telefon. Udělejte si na jednání čas. Jednání v časové tísni je špatné jednání. Nepodceňujte svého partnera! Dokáže zcela jistě rozpoznat, zda máte naspěch či nikoliv. Pokud zjistí, že máte naspěch, posílíte tím jeho pozici. Nevěnujete-li svému partnerovi dost času, snižujete tím jeho význam. Řekne-li někdo, že nemá čas, neznamená to nic jiného, než že jsou pro něj důležitější věci, kterým se chce věnovat. Posuďte sami, zda je dobré, aby váš partner získal takový dojem. Formulujte alternativy. Nabídněte svému partnerovi dvě reálné alternativy řešení. Máte-li jen jednu a vnucujete mu ji, jste v nevýhodě. Nemáte co nabídnout, když váš návrh odmítne. Jednejte tak, aby váš partner sám dospěl k vašemu řešení. Člověk se nechá snáze přesvědčit pomocí důvodů, které mu samy přišly na mysl, než pomocí těch, které přišly na mysl jiným. Snažte se proto naznačit návrh přijatelný pro obě strany, který by váš partner mohl přijmout za svůj. Použijte pomoci odborníků. Vaše šance na úspěch se mohou výrazně zvýšit, pokud se vám podaří podpořit vlastní návrh stanoviskem odborníků, které váš partner uznává. Naději na úspěch při jednání mohou zlepšit dokonce i citáty uznávaných osobností, které mluví ve váš prospěch. Motivujte svého partnera. Partnerovi v jednání naznačte, jak velkou k němu máte důvěru. Pokud jste vůči němu skeptický, pravděpodobně to z vás bude vyzařovat a to bohužel oslabuje vaši vyjednávací pozici. Promluvte s partnerem nejprve o jeho zálibách a úspěších. Pochvalte ho a ukažte mu, jak vám na něm záleží. Tím si vytváříte předpoklady pro pozdější úspěch v jednání. Vyjadřujte se pozitivně. Všechno co říkáte negativně, můžete také říkat pozitivně. Poloprázdná sklenice je přece ve skutečnosti sklenice napůl plná. Neříkejte: Špatně jste mi porozuměl. Raději řekněte: Určitě jsem se vyjádřil nejasně. Místo: Další námitka k vašemu návrhu... můžete říci: Další otázka zní takto... Aktivně naslouchejte. Aktivně naslouchat neznamená jen potřásat hlavou na znamení souhlasu. Do tohoto požadavku patří například i komentáře, kterými lze doplňovat vyjádření partnera v rozhovoru. Např.: Zcela správně. - Také si to myslím. - Ano, to souhlasí. Také lze doporučit zopakování závěrečné části 16

18 partnerova projevu, pokud chcete, aby partner v jednání pokračoval a svoje myšlenky rozvinul. Chcete-li získat skupinu, snažte se nejprve získat jednotlivce. Snažte se vstupovat do individuálních rozhovorů s těmi, kteří s vámi nesouhlasí. To je zvláště aktuální při jednání na poradách nebo při významných skupinových jednáních. Vyzařujte důvěru. Vaše jednání nebude přesvědčivé, pokud nebudete sám přesvědčen o správnosti svých návrhů a argumentů. Často nerozhoduje ani tak věcná podstata návrhu, který je předmětem jednání, jako spíše způsob, jakým je prezentován. Dejte partnerovi pocit, že při jednání získal. Pokud jste při jednání dosáhl svého cíle, buďte velkorysý. Dejte partnerovi při jednání pocit, že i on získal. Je možné, že ten, kdo při jednání prohraje, bude příště silnější a vrátí vám všechno i s úroky. Dobré jednání by mělo skončit určitým úspěchem pro obě strany. Po jednání by nemělo být ani vítězů ani poražených. Asertivní jednání Pojem asertivita shrnuje soubor verbálních i neverbálních komunikativních dovedností, které umožňují přímé, otevřené jednání a chování, jimž člověk dokáže prosadit své zájmy, požadavky, uspokojit své potřeby, vyjádřit názory a city, ale bere v úvahu i potřeby a zájmy druhých lidí, tzn., že neubližuje ani sobě, ani druhým, respektuje práva druhých, ale hájí i práva svá. Základní zásadou asertivity je otevřenost. Asertivní člověk jasně vyjadřuje své názory, myšlenky, přání a pocity. Umí (bez agrese) trvat na svých právech, ale zároveň také dokáže splnit své povinnosti a respektovat druhé. Prosazování postoje či požadavku je jednoznačné, leč šetrné - nikoho nezesměšňuje ani neponižuje. Asertivní člověk se nebojí slov "ano" ani "ne". Vyhýbá se krkolomnému zdůvodňování a vysvětlování "proč", nerespektuje požadavek jen proto, "že se to tak dělá" nebo "že si to myslí všichni ostatní". Asertivní člověk se nenechá vmanévrovat do chování, se kterým nesouhlasí. Druhému ponechává prostor a právo na jeho názor. Vůči ostatním je sice taktní, ale vůbec si nepřipouští pocit viny v případě, že by se partner jeho chováním cítil dotčen. Asertivita znamená i umění naslouchat druhým, umět se vžít do situace a 17

19 myšlení druhého. Asertivní člověk umí hovořit bez podrážděnosti nebo úzkosti. Jeho myšlení, slova i činy jsou v souladu pravidel asertivního chování: 1. Máme právo sami posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně a za jejich důsledky odpovědnost. 2. Máme právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující naše chování. 3. Máme právo sami posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za problémy druhých. 4. Máme právo dělat chyby a být za ně zodpovědní. Máme právo říct: Já nevím. 5. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních. 6. Máme právo změnit svůj názor. 7. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí. 8. Máme právo říct: Já ti nerozumím. 9. Máme právo říct: Je mi to jedno. 10. Máme právo sami se rozhodnout, zda budeme jednat asertivně. 5 dostupné on-line na: 18

20 2. Týmové hry 19

21 2 Týmové hry 6 Akreditace týmu Prostor: Počet účastníků: Čas: Pomůcky: Zaměření: v místnosti lidí, kteří denně spolupracují 15 minut kartičky s definicemi týmových rolí (2 3x celou sadu), velký obrys firemního loga (nakreslený na tabuli nebo vystřižený z papíru) posílení týmu, sebepoznání, řízení týmu Moderátor si dopředu připraví kartičky s definicemi. Rozloží je na stůl uprostřed týmu a vyzve účastníky, aby si je pozorně prohlédli. Poté požádá, aby vždy jeden kolega druhému vybral jeho popis, tj. kartičku, která ho nejlépe vystihuje. Poté, co mají všichni účastníci vybráno, položí si diagnostikovaná osoba svou kartičku před sebe, zbylé definice moderátor uklidí. Celý tým si udělá vlastní inventuru. Nadiktuje moderátorovi slabá místa z definice. Ten usměrňuje situaci, aby nedošlo k diskusi, pouze sepisuje seznam. Na závěr se tým shodne, co je potřeba do jednoho měsíce, do tří a do deseti měsíců konkrétního udělat, aby slabá místa byla odstraněna a skupina prošla auditem efektivního týmu. Hodnotit lze: přesnost ve vyjadřování, cit v odhadování schopností a předpokladů druhých lidí, diplomatické vyjadřování, odvahu v přesném pojmenování stavu, pragmatický přístup v řešení, konkrétnost návrhů, míru týmové spolupráce. 6 Jaroslava Ester Evangelu, Oldřich Fridrich: 133 her pro motivaci a rozvoj týmů; Grada Publishing,

22 Animace firemního loga Prostor: v místnosti Počet účastníků: do 12 lidí Čas: minut Pomůcky: pastelky/barevné křídy, velký arch papíru Zaměření: pobavení, posílení týmu, komunikace Moderátor položí mezi účastníky arch papíru a pastelky/křídy. Každý ze členů týmu si vybere jednu barevnou pastelku/křídu. Moderátor se účastníků zeptá, zda dovedou popsat logo své firmy, školy či jiné organizace. Vhodnými otázkami navodí situaci, ve které si všichni zopakují barvy, tvar a další podrobnosti loga. Tuto jednoduchou úvodní část je nutné dodržet, jejím úkolem je odbourání stresu z neznámé situace. Poté moderátor vysvětlí, že úkolem týmu je nakreslit firemní, školní či jiné logo. Podmínkou je, zakomponovat do kresby svoji vlastní postavičku, která bude dotyčného zastupovat. Od chvíle, kdy se někdo jako první dotkne papíru, již musí až do konce činnosti všichni mlčet. Domluva je možná pouze posunky či intuicí. Po ukončení společné kresby všichni odloží pastelky, a teprve poté si mohou mezi sebou vyměnit názory a nápady či poskytnout si zpětnou vazbu na vzájemnou spolupráci. Moderátor může vhodnými otázkami rozproudit společnou debatu. Sám nehodnotí výtvory ani nápady jednotlivců a pokusí se i zamezit soudům mezi členy týmu. Je vhodné společné dílko umístit na nějaký čas do společných prostor, vyvěsit na nástěnku apod. Hodnotit lze: vzájemné sympatie (a tím i lepší spolupráci) jednotlivých osob, komunikační zdatnost jednotlivců, schopnost sebeprosazení a míru dominance, míru loajality, potřebu být v týmu, způsob komunikace v týmu, kreativitu. Barevná věž Prostor: v místnosti 21

23 Počet účastníků: Čas: Pomůcky: Zaměření: nezáleží 15 minut podlouhlé barevné kostky stavebnice Lego, nejméně 4 barvy probuzení/tvořivost, pobavení, posílení týmu Moderátor rozdá účastníkům barevné kostky. Jedná-li se o malou skupinu (do 12 členů), je možné každému rozdat až 5 kostek stejné barvy, Jinak je vhodné, aby každý měl 1 2 kostky. Pro každou barvu si moderátor vymyslí zvláštní instrukci. Např. zelené barvě bude náležet následující: Vaše kostka musí být vždy mezi červenou a modrou. Modré kostce lze přiřadit: Vaše kostka může být položena do věže pouze tehdy, když bude otočena delší stranou směrem k Vám. Majitel žluté kostky se dozví: Vaše kostka může být natočena jakkoliv, ale musí vždy sousedit s červenou. atd. Vtip je v tom, že nikdo nezná všechny instrukce, vždy jen tu, která se váže ke konkrétní barvě. Účastníci se nemohou přímo vyptávat na možnosti jiných barev. Dokonce je vhodné jim na začátku neříkat, že se mohou domlouvat. Společná instrukce zní: Postavte v co nejkratším časovém limitu co nejvyšší věž. Na konci aktivity je vhodné celou situaci shrnout a připomenout, jak je těžké pracovat s neúplnými informacemi. Hodnotit lze: analytický přístup k řešení, plánovité hledání souvislostí, nápomocnost, schopnost konstruktivního kladení otázek, cílevědomost, smysl pro humor. Body v tajence Prostor: Počet účastníků: Čas: Pomůcky: Zaměření: v místnosti, lze použít i v outdoorových aktivitách nezáleží 5-10 minut psací potřeby, připravené tajenky, papír posílení týmu, fixace poznatků, zahájení 22