FAVORIT Dostihové noviny. Vize českého turfu

Transkript

1 FAVORIT Dostihové noviny Vize českého turfu

2 2 Vize českého turfu Ondřej Blahník V tomto čísle dostihových novin Favorit, které vydáváme v zimní přestávce před novou sezónou, jsme se chtěli zaměřit na určité vize, kterými by se mohl ubírat náš turf. Oslovili jsme lidi, kteří se veřejně angažují v dostihovém sportu. Členy ČSCHMDK, ČASCH, Asociace trenérů a jezdců, členy rovinové i překážkové komise, přední chovatele, ředitele závodišť a novináře. Poslali jsme jim hromadným em tři anketní otázky. Těm, co třeba pošta spadla do spamů, se omlouváme. Někteří se kvůli zaneprázdněnosti omluvili. Těm, co odpověděli, děkujeme za sdělení svých názorů na dění v našem dostihovém sportu. Martin Bláha prezident ČSCHPMDK Pozitivní trend, který však nemusí být v současnosti zcela zřetelný a jeho dopady budou viditelné ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, je fungování naší nejvyšší dostihové autority JCČR. Hospodaření se pod vedením prezidenta JUDr. Charváta stalo zcela transparentním, veškerá činnost je vedena se zájmem, aby dopady všech rozhodnutí byly vyvážené na jednotlivé složky zajišťující dostihový provoz (majitele, pořadatele, chovatele, trenéry, jezdce atd.). Osobně jsem přesvědčen, že důkazem mého tvrzení je určité zklidnění a větší ochota k vedení dialogu mezi v nedávné době znesvářenými stranami JCČR a pořadateli, což potvrzuje historicky nezvyklé uzavření termínové listiny na celou sezónu 2017 již před zahájením této sezóny a uzavření smluv o konání dostihů mezi JCČR a pořadateli na 3 roky. Zcela pozitivní je taktéž transparentní vedení zúčtovacího centra JCČR, jakožto nezávislým orgánem. Velice pozitivní je úspěšnost koní trénovaných v ČR na zahraničních drahách, čímž dochází k velice pozitivnímu vnímání českých dostihů, koní a trenérů ve vyspělých dostihových zemích jako je Francie, Itálie a Německo. V chovu považuji za pozitivní nabídku kvalitních plemenných hřebců a taktéž ochotu komerčních chovatelů o zvyšování počtu kvalitních chovných klisen, to je velice pozitivní trend. Dalším pozitivem je postup při jednání prezidenta JCČR a France Galop o možnostech náběru sázek na české dostihy ze strany francouzské polostátní sázkové kanceláře PMU. Spolupráce s ČT. Za negativní považuji absenci majitelských a chovatelských prémií, řízení a fungování stávajícího sázkového provozu, dále pak s výhledem do budoucnosti malý počet nově vznikajících majitelských subjektů, hlavně pak s majiteli v mladším a středním věku. Taktéž výše cen dotací je velké negativum, jelikož velice limituje možnost návratnosti investic, které je pak majitel ochoten vložit do nákupu koní. Toto vše souvisí s celkovým vnímáním dostihů ve společnosti, kdy je velice obtížné jak pro pořadatele, tak JCČR zajistit sponzoring pro všechny dostihové dny v sezóně. Chci tím říci, že velikým negativem je neexistence koncepčního marketingu za spolupráce všech účastníků dostihového provozu. Mým osobním přáním a plánem je pomáhat při odstraňování negativ, která jsem uvedl výše, obzvláště pak usilovat o nalézání a zajištění zdrojů pro znovuobnovení výplaty majitelských resp. chovatelských prémií. Z osobního hlediska, jakožto majitele dostihové stáje, si přeji co nejvíce dotovaných umístění jak při startech v ČR, tak i v zahraničí. Zde odpovím jednoduše a krátce: Pokračujme trpělivě v trendu, který je nastaven (transparentnost, korektnost, odhodlanost) a pokud se má opravdu něco změnit k výrazně lepšímu, pak musíme tvrdě pracovat na smysluplném marketingu a sázkách!!!!!!! Martin Korba místopředseda představenstva a výkonný ředitel Dostihového spolku a.s. Jako pořadatele dostihů mne potěšilo, že se uklidnila situace kolem spolupráce s Jockey clubem ČR. Začali jsme se navzájem více respektovat a spolupracovat. Je to ku prospěchu celého dostihového sportu a velmi dobrý signál směrem k našim partnerům, veřejnosti a ke koňácké komunitě. Také jsem se přesvědčil, že jsme čím dál více konkurenceschopní i v zahraničí. Svědčí o tom naše úspěchy ve steeplechase a v crossu v Itálii, Francii a velmi dobré vystoupení zástupce českého turfu v Anglii. Jako negativní vidím trend a to nejen v ČR, ale i v Evropě s úbytkem počtu koní startujících ve steeplechase. Mé přání je velmi prosté aby na našem závodišti vše vždy probíhalo v duchu fair play a nedošlo ke zranění jezdců a koní. Plán je také velmi jednoduchý abychom vždy zabezpečili co nejlepší podmínky pro všechny účastníky a návštěvníky dostihových dnů na pardubickém závodišti a zvyšovali tak i oblibu a prestiž tohoto krásného sportu. Podle mého názoru by mělo dojít ještě k většímu prolínání dostihového sportu v Evropě, aby nabral na ještě větší atraktivnosti pro diváky a samozřejmě i pro partnery. Dále si myslím, že není plně využitý sázkový potenciál, který je jedním z nezanedbatelných faktorů, proč lidé chodí na dostihy. Také podpora ze státní správy na chov anglického plnokrevníka by zasloužila navýšit, protože v porovnání s některými jinými chovatelskými subjekty je nízký. Pomohl by zastavit negativní trend úbytku dostihových koní v ČR. Jsou to věci, na kterých by měl zapracovat jak Jockey club ČR, tak ale i všichni ti, kteří na dostihovém dění participují.

3 3 Stanislav Chudáček člen prezidia ČSCHPMDK Co vás ve fungování dostihů u nás v poslední době potěšilo, Potěšilo mne, že přes všechny problémy a rozdílné názory na velikost poplatků, snahu o snížení dostihů od některých závodišť a mnohdy zbytečných vzájemných invektiv proběhla sezona 2016 důstojně a finančně byla zajištěna. Jako určité negativum vidím způsob zajištění financování dostihového provozu. Ať se na mne zástupci dostihových závodišť nezlobí, ale v době, kdy naše ekonomika šlape tempem, které patří k nejvyšším v Evropě, je způsob zajišťování peněz od některých závodišť málo produktivní. Pochopím to u některých malých závodišť, která existují třeba jen díky nadšení důchodců, kteří na nich pracují sami a zdarma a chápu, že takovým je třeba finančně pomáhat. Nejsem ale nadšen z toho, že fond Podpora, který vznikl původně jednorázově na jeden rok po krizi, abychom pomohli závodištím, je zde stále, i když jen dotuje nedostatečné úsilí závodišť. Souhlasím s tím, že fond Podpora je nesystémové řešení a nemělo by se stát normálem. Co bylo zamýšleno jako berlička na jeden rok, by se mělo postupně utlumit. Každý z nás má své povinnosti a náklady jak ve firmách či živnostech, tak i za své koně, a také nám nikdo nic nedá, a i my musíme závodištím platit (mimochodem dodnes nejvyšší poplatky v Evropě). Je třeba, aby se i závodiště postavila na vlastní nohy (s výjimkou těch nejmenších). Potěšilo mě druhé místo Krasavy v českém Derby. Na základě toho ji podle slibu, který jsem dal své manželce, letos zařazuji do chovu a již se těšíme na její potomky., Jsem rád, že se povedlo domluvit dlouhodobou smlouvu mezi Jockey Clubem a závodišti. Na základě toho se letos historicky poprvé uskuteční dva dostihové dny v součinnosti s PMU. Proběhnou-li v pořádku, je šance tento počet navyšovat a dlouhodobou smlouvou s PMU zajistit financování dostihového sportu dalším pilířem (tentokrát již systémovým). Nebude to hned, bude to stát peníze a mnohdy i změny termínů i změny začátků dostihů, ale zakládá to možnost částečného trvalého financování, což, podíváme-li se na jih do Rakouska, ale s obavou i na východ na Slovensko, považuji do budoucna pro nás jako jediný další možný reálný zdroj trvalých peněz pro dostihy u nás. Petr Drahoš dosavadní ředitel závodiště Velká Chuchle Potěšila mě dlouhodobě fungující podpora našeho závodiště ze strany řady majitelů koní a našich akcionářů, od zahájení naší činnosti ve Velké Chuchli jsou naši výraznou oporou. Je fajn, že také kolem aktivity EJC se zformovala skupina majitelů, které dal dohromady tento velmi zajímavý projekt. Pochopitelně také trvalý nárůst počtu diváků ve Velké Chuchli. Negativa nechci komentovat. Momentálně mám jasný úkol, to je postupně předat svoji činnost svému nástupci. Není to úplně jednoduché, věřím, že v osobě pana Ondřeje Nádvorníka jsme si vybrali vhodného člověka a že se mu podaří dále rozšířit náš obchodní model. Dostihy jsou hodně drahý sport jak z pohledu majitelů, tak i pořadatelů, takže jeho hlavním úkolem je zajistit nárůst příjmů společnosti. Jsem rád, že nejsme přehnaně závislí na veřejných prostředcích, příklady z okolních států jsou v této věci varující. Ekonomická soběstačnost, to je trend, o který se dlouhodobě snažíme a moje osobní přání je, aby si ji Velká Chuchle zachovala i do budoucnosti. Otázka je možná určena spíše současným kapitánům našeho sportu, docela by mě jejich koncepce, vize a strategie zajímala. Já a moji kolegové se nyní zabýváme zcela pragmatickými otázkami spojenými se startem nové, 111. dostihové sezóny ve Velké Chuchli, naše snažení je zcela zaměřeno na prosperitu našeho závodiště a zajištění dlouhodobé perspektivy pro pražské dostihy. Jan Žid handicaper Za jednu z nejdůležitějších událostí v uplynulém roce považuji nákup majoritního podílu akcií společností Charvát Group s.r.o. v Hipodromu Most. Výborné výsledky koní trénovaných v České republice v zahraničí. Daleko lepší komunikace mezi JC ČR a pořadateli. Dva dostihové dny PMU v nadcházejícím roce. Modernizace dostihových závodišť v Pardubicích a Brně (nové závlahy a sedačky pro diváky). Určitě výborným projektem je Evropský pohár žokejů, jen mě překvapila malá účast koní ze zahraničí. Domnívám se, že dotace na úrovni dostihů Listed v Německu může být zajímavá pro zahraniční účastníky. Určitě velice pozitivně vnímám angažování nových plemeníků (Mikhail Glinka, Zazou, Shamalgan nebo Meandre). Toto portfolio plemeníků může v horizontu několika let zkvalitnit český chov. Z pozice handicapera bych si přál, aby pořadatelé vypisovali více handicapových dostihů na úkor cen. Handicapy dávají teoretickou šanci na úspěch všem startujícím a jsou zajímavější jak pro diváky, tak pro sázející. Osobně by mě potěšilo zabřeznutí naší chovné kobylky. Domnívám se, že směr, kterým se náš dostihový sport ubírá, je tím správným. Co zlepšit? Na dostizích mi chybí divácké publikum mezi roky. Pevný termín Evropského poháru žokejů v dostihovém kalendáři s ohledem na stabilizaci termínové listiny. S odchodem zkušených žokejů do zahraničí (Janáček, Lukášek, Zatloukal a možná i Murzabayev) bohužel nevidím nikoho, kdo by byl schopen tyto žokeje u nás nahradit. Pokusit se dotáhnout do zdárného konce odkoupení sázkové kanceláře Betino Jockey Clubem ČR.

4 4 Petr Malík šéfredaktor Galopp News Určitě je pozitivní, že je již známá termínová listina na rok 2017, že jsou podepsané tříleté smlouvy s pořadateli. Pozitivní ocenění si zaslouží práce handicaperů. Z dlouhodobého hlediska je pozitivem počet dostihů, pořadatelů i majitelů, kteří v odvětví jsou. Dostihové prostředí je poměrně malá komunita, proto je kontraproduktivní, že netáhne alespoň v základních otázkách za jeden provaz. Osobně mi vadí, kolikrát slyším, že něco nejde, i když za hranicemi to funguje a jde to. Dlouhodobou slabinou jsou sázky, ale to je zrovna oblast, se kterou se moc dělat nechce. Osobně si přeju, aby se věci alespoň pomalu hýbaly dopředu, s větším odstupem potom zjistíme, co všechno se podařilo. Výborné by bylo, kdyby spolu lidé komunikovali a dokázali se nad argumenty druhé strany zamyslet a nikoliv je pouze odsuzovali. Plány jsou stále stejné, i nadále přinášet kvalitní zpravodajství a také nadhazovat témata k diskuzi a přemýšlení. Dostihům se může dlouhodobě dobře dařit, když jsou na ně přijímány sázky a sázkový obrat je takový, že odvody z něj dokáží zaplatit podstatnou část sezóny. Pokud tomu tak není, čekáme na sponzory, mecenáše, stát, kraje a města, která přispějí. Cestě sázek se zatím moc nevěří, spíše je v kurzu ta druhá. Najdeme ovšem vždy dost mecenášů? Myslím si, že hlavní v další cestě je nebát se novinek a zkoušet. Bez toho budeme stát na místě a přešlapovat. Josef Vymazal pořadatel dostihů v Brně Já si osobně myslím, že práce Jockey Clubu v poslední době je dobrá. Komunikace s pořadateli dostihů, zajištění veškeré potřebné agendy kolem uspořádání dostihových dnů. ZC Jockey clubu - platby atd. Pomoc ze sponzoringem a zajištění finančních prostředků. Finance od Mze rozdělené pro pořadatele, které jsou potřebné k úhradě dostihové dráhy a celého areálu. Dále přístup některých členů ČSCHMDK - FOND PODPORA i ostatních majitelů dostihových stájí a koní za sponzorování dostihů. Bez kterých by nebylo možno vůbec dostihy pořádat. Také mě potěšilo chválení dostihových dnů a propozic na celý kalendářní rok. Snížení % přihlášek + startek. Těch dobrých věcí co se udělalo pro fungování dostihů je daleko více, ale všechno se nedá uveřejnit. Těch negativních věcí je také hodně například sázky. Jako pořadatel jsem nucen zajistit: internet - pořizovací cena je 8.500,- Kč/ roční poplatek je 6.550,-Kč. Využití na 3 dostihové dny během roku. Přitom společnost provozující sázky uvádí, že dává ročně 2,5 mil. do dostihů - nevím kam, ale Brněnské závodiště nedostalo v minulých letech ani korunu. Další negativní věci nebudu rozvádět. Já si osobně přeji stále se lepšící komunikaci mezi všemi zainteresovanými, jak v dostihovém sportu tak chovu koní. Majitelům, trenérům, jezdcům respektování pořadatelů závodišť o kritiku připravenosti drah, tvrdo, malé dráhy, ostré oblouky atd. Tomu Hřebčín Napajedla Plemeníci 2017 BLUE CORAL (IRE) Grand Lodge (USA) - Pharmacist (IRE) (Machiavellian (USA) Šampión mílař, polobratr Gr.1 vítěze Připouštěcí poplatek: Kč Kč nebo Kč EGERTON (GER) Groom Dancer (USA) - Enrica (GB) (Niniski (USA)) Gr.2 vítěz, otec dvou klasických vítězů Připouštěcí poplatek: Kč Kč nebo Kč CHARDONNEY TCHEQUE (FR) One Cool Cat (USA)-Genevale (FR) (Unfuwain (USA)) Šampión mílař, polobratr Gr.1 vítěze Připouštěcí poplatek: Kč Kč nebo Kč MEANDRE (FR) Slickly (FR) - Penne (FR) (Sevres Rose (IRE)) Čtyřnásobný Gr.1 vítěz Připouštěcí poplatek: Kč Kč nebo Kč POUVOIR ABSOLU (GB) Sadler s Wells (USA) - Pine Chip (USA) (Nureyev (USA)) Gr.1 umístěný syn Sadler s Wellse Připouštěcí poplatek: Kč Kč nebo Kč STORMY JAIL(IRE) Stormy Atlantic (USA) - Jalisco (IRE) (Machiavellian (USA)) Otec šampióna dvouletých Renny Storm Připouštěcí poplatek: Kč Kč nebo Kč THE BOGBERRY (USA) Hawk Wing (USA) - Lahinch (IRE) (Danehill Dancer (IRE)) Gr.3 vítěz, otec klasické vítězky Připouštěcí poplatek: Kč Kč nebo Kč

5 5 všemu se dá rozumným menežováním koní a samotnou jízdou jezdců pomoci. Pořadatel se určitě snaží o co nejlepší přípravu dráhy (závlahy) jak pro koně, tak ostatní účastníky dostihů. Jak všichni víme, chovat plnokrevné koně a vlastnit dostihového koně je finančně velmi náročné. Sázkový provoz převzít Jockey Clubem ČR. Prodej koní českých chovatelů. Shánění sponzorů dostihů, zapojení měst a krajů v místě dostihového závodiště, dotace MZe, více si vážit majitelů koní, kteří jsou stále ochotni dostihové koně vlastnit a dávat do tréninku. Ferdinand Minařík ml. člen rovinové komise Já bych asi na všechny tři otázky odpověděl najednou. Nejvíce mě potěšila záchrana mosteckého závodiště a začínající spolupráce JC s francouzským PMU. K tomu bych dodal, že už dříve se učinilo spoustu menších kroků, které třeba širší veřejnost nevnímá jako podstatné, ale které náš turf posunuly blíže k vyspělým dostihovým zemím. Jedná se třeba o srovnání handicapů, nebo drobné úpravy na startovních listinách či ve výsledcích (jako zkratky o použití stínidel apod.). Bez nich by asi byl problém, aby PMU u nás mohla začít fungovat. I když pár dalších úprav asi ještě bude muset následovat, je tady už položen potřebný základ. Jako největší negativum vidím samozřejmě praktickou rezignaci Betina na dostihové sázky u nás. S nástupem nového loterijního zákona ale projevily o dostihové sázení zájem i zavedené sázkové kanceláře, takže už se snad v budoucnu nedočkáme situace, kdy se na Velkou pardubickou mohlo dát sázet pouze na závodišti. Do budoucna by mě tedy potěšilo, kdyby JC pokračoval ve svém běhu na dlouhou trať. Určitě je i dobře, že zástupci této instituce rychle pochopili, že pouhým nalíváním většího počtu peněz do dostihového sportu se toto odvětví nikam neposune. Čestmír Olehla pořadatel dostihů ve Světlé Hoře, trenér Co mě potěšilo? Nejvíce snad rostoucí úspěšnost koní v českém tréninku na zahraničních drahách. V druhé řadě pak uklidnění války mezi pořadateli a Jockey clubem, které jsem se stal nechtěnou obětí. V čem vidím negativa? V rostoucím napětí mezi trenéry a v přetahování majitelů, kterých pomalu ale jistě ubývá. Nejsem si jist, že v minulosti velmi snadný přístup k trenérskému řemeslu byl ten nejlepší způsob liberalizace. Dnes je stále mnoho trenérů, kteří svoji činnost vykonávají bez vybaveného tréninkového střediska, bez kvalitního personálu, bez jakýchkoliv záruk a mohou si dovolit nabízet dumpingové ceny. Připočteme-li k tomu snahu majitelů ušetřit za každou cenu, jejich neschopnost posoudit kvalitu trenérské práce, četné pomluvy produkované různými zasvěcenými rádci, pak se ocitáme v nehezkém světě. Udržet v tomto prostředí kvalitní podmínky pro trénink koní je velmi obtížné. To je alespoň moje zkušenost s tímto volným trhem. Dvakrát jsem odmítl převzít post trenéra v jedné z největších stájí v republice (beru tuto nabídku jako vyznamenání), mám za sebou výraznou historii jak v překážkových tak i v rovinových dostizích, nicméně jsem v situaci, že mám v tréninku větší počet koní od zahraničních majitelů než od těch českých. Pokud jde o přání, chci samozřejmě potěšit všechny své majitele, co nejvíce uspět v Pardubicích a s těmi nejlepšími koňmi se vrátit na dráhy v Itálii a ve Francii. V tomto ohledu nejsem velký optimista. Přiznejme si, že dostihový sport u nás není na výsluní zájmu. Náklady na jeho provozování jsou vysoké a možnosti tuzemských výher nejsou nijak závratné. Přestože ekonomika vybředla z krize a začalo se jí dařit, dostihovému sportu chybí peníze, noví solventní majitelé, odborně zdatné vedení i vize. Ve srovnání s vyspělým zahraničím je náš dostihový sport hodně amatérský. Při dnešní poptávce po kvalifikovaných lidech v celém světě mám o náš domácí sport docela obavu. Trenérů máme víc než dost, ale kdo ty koně bude jezdit? Jaroslav Fabris handicaper V uplynulém roce mě potěšily především dvě věci. První z nich nákup akcií mosteckého hipodromu Dr. Jiřím Charvátem. Je určitě dobře, že jedno z trojice rovinových závodišť kategorie A skončilo v majetku dostihového subjektu, jak prozrazuje termínová listina pro rok 2017, dochází na něm k navýšení počtu dostihových dnů. Druhou významnou událostí je navázání spolupráce s PMU. Po dlouhé době totiž dostihy získali nový zdroj příjmů. Samozřejmě nejde o příjem, který kompletně vyřeší financování českého turfu. Pokud by ale v dalších letech došlo k rozšíření této spolupráce, výsledkem by mohla být termínová listina, která by po celý rok nabízela dostatek vhodných dostihů pro koně nižších kategorií. Jako negativum vnímám sázkový provoz. Sázkový obrat bohužel klesá už několik sezón a negativem uplynulé sezóny je ukončení příjmu sázek v pobočkách Fortuny, takže sázet už lze pouze během dostihových dnů. Výrazný progres dostihových sázek nepůjde bez internetových sázek, ale jejich realizaci bohužel příliš nepřeje podoba loterního zákona. Nicméně jsem přesvědčen, že i v současném modelu mohou sázky fungovat lépe a negativně vnímám především to, že neregistruju žádnou snahu o zlepšení. O výhernosti kurzů, propagaci dostihových sázek nebo absenci prémiových sázek by se toho dalo napsat dost. Je třeba si uvědomit, že v podstatě všechny dostihově vyspělé státy se opírají o příjem ze sázek. Na tomto poli se je tedy třeba snažit o zlepšení a ne jen krčit rameny se slovy lidi prostě nesázej. Mým přáním je, aby všechny handicapové dostihy skončili současným doběhem všech zúčastněných koní. To se mi ale bohužel asi nesplní, takže vyjádřím ještě jedno skromnější přání. Přeji si tedy, aby byly naplňovány všechny předpoklady, které jsou nutné pro vyrovnané doběhy handicapových dostihů, a které jako handicapeři ovlivnit nemůžeme. To znamená méně startů proti distanci, méně kilogramů přes váhu, méně divoké průběhy dostihů, méně koní z formy a ideálně připravené dráhy.

6 6 Zlepšovat se dá spousta věcí, ale většina má společného jmenovatele, a to finance. Jak už jsem zmínil výše, prostor pro navýšení příjmů českého turfu vidím hlavně v oblasti sázek. Pokud by se totiž zvyšovala finanční zátěž majitelů, mělo by to pro budoucnost dostihů negativní dopad, a i příjmy od sponzorů a státu mají své limity. Dobře fungující dostihový provoz by měl být kromě sázek postaven také na domácím chovu. Bez něho si lze jen těžko představit, že by se povedlo aspoň udržen současný rozsah dostihového provozu. V tomto ohledu je každopádně pozitivní aktuální nabídka plemeníků a myslím, že i kvalita matek jde zásluhou některých chovatelů nahoru. Nicméně ve využívání na dráze úspěšných klisen stále vidím rezervy a v chovu stále působí mnoho klisen, které dostatečnou kvalitu nemají. Miroslav Ševčík chovatel Nejvíce mne potěšilo uspořádání Poháru žokejů. Vadila mi neschopnost domluvy mezi Jockey clubem a pořadateli. Za velmi špatné považuji zrušení majitelských prémií,což velmi negativně ovlivní český chov. Chtěl bych zase vyhrát nějaké dostihy v Pardubicích a aby se dostal Status Quo do Velké pardubické. Dále bych si přál aby dcera Mary Lou šla ve šlépějích její matky. Nemělo by se snižovat počet dostihových dnů a tím i dostihů. Měly by se mírně zvyšovat nejen ceny nejvyšších kategorií, ale i ceny nižších kategorií dostihů a obnovit majitelské prémie. Čerstvé zprávy z dostihů u nás i ve světě Střípky z chovu Sázkařský servis

7 7 Šancí je spolupráce s PMU Využili jsme možnosti a našemu kolegovi Tomáši Jandovi jsme položili ještě dvě otázky navíc. Foto: Galopp-reporter.cz Tomáš Janda sekretář a člen předsednictva ČSCHPMDK Potěšilo mě poměrně dost věcí. Jako např. podepsání dlouhodobých smluv se závodišti a velmi brzké schválení termínové listiny na celý rok Dále považuji za hodně pozitivní začátek spolupráce s PMU. Snad se podaří oba dostihové dny i VP dobře zorganizovat a pro další roky bude spolupráce ještě rozšířena. Dále mě těší velké úspěchy koní v českém tréninku a českých jezdců v zahraničí. To, že čeští koně vydělají v zahraničí více, než kolik činí české dotace za celý rok, je myslím minimálně evropský unikát a hodně to pomáhá dostihovému sportu, protože jen z dotací u nás by se spousta stájí, trenérů a jezdců těžko uživila. Určitě je třeba všechny, kteří nás v zahraničí dobře reprezentují, ocenit. Dále mě potěšilo, že se podařilo udržet pro dostihy závodiště v Mostě, a to plánuje pro letošní rok ještě více dostihových dní. Pozitivně vnímám i první kroky nového ředitele na Pardubickém závodišti. Kvituji též, že se podařilo uskutečnit druhý ročník EJC a ten by měl pokračovat i nadále. Jedná se o výrazný počin pro propagaci dostihů a musím říct, že se o něm hodně ví i v zahraničí. Je tedy též potěšující, že i v západní Evropě nás začínají vnímat. Z pohledu chovu mě těší nabídka plemeníků, která je podle mě nejlepší v historii ČR. Věřím, že jí chovatelé využijí. Doufám, že nás jednou budou za hranicemi častěji dobře reprezentovat i koně českého chovu. Negativ nebo věcí, které by se daly dělat lépe, je samozřejmě i přes posun stále hodně. Zde je myslím důležité, aby všichni táhli za jeden provaz. Jen pokud budeme mít všichni stejný cíl, a to je dobře fungující dostihový sport, tak se to může podařit. Zásadní jako u všeho jsou samozřejmě peníze a neexistuje na světě dobře fungující dostihový provoz bez větších příjmů ze sázek (kromě zemí, kde dostihy platí stát). Takže zde vidím asi největší negativum, tedy nefungující sázkový provoz. Plánů, přání a cílů je hodně. Hlavní je pro mě spokojenost klientů. S většinou z nich spolupracuji dlouhodobě. Většinou skoro od počátku mého podnikání. Stále též přicházejí noví, což je potěšující, zejména pokud to jsou úplně nové subjekty v dostihovém prostředí. Dlouhodobým cílem je světová špička. Tak věcí, které by se měly změnit k lepšímu je opravdu hodně. Jak už jsem psal výše, nejdůležitější věcí jsou peníze a potažmo tedy sázky jako jejich zdroj. Od toho se vše odvíjí. Takže tímto směrem bych vyvinul největší úsilí, ale samozřejmě každá maličkost, která se podaří zlepšit, je cenná, a je to drobný kamínek do mozaiky tak, aby se turf celkově posouval a měnil k lepšímu. Nesmíme se bát novinek. Jakou má český chov šanci a co by mu do budoucna pomohlo? Věřím, že v ČR lze produkovat konkurenceschopné koně a i koně na úrovni blacktype, klidně zde lze odchovat Gr.1 vítěze. Však když to jde v okolí Drážďan, Mnichova atd., proč by to nešlo u nás. Jenom k tomu musí být splněno několik podmínek. Bohužel chovatelů, kteří je u nás splňují, je minimum. Všechny tyto podmínky musí být na špičkové úrovni. Každá chyba v chovu se projevuje ještě dlouho. Chov je běh na dlouhou trať. Pro úspěšný chov jsou tedy potřeba špičkové podmínky, lidi a chovný materiál, a k tomu jsou samozřejmě potřeba peníze. Ale ani velké peníze nejsou zdaleka zárukou úspěchu, pokud chybí některá z dalších podmínek. Pozitivně vnímám současnou nabídku plemeníků, ale i větší počet kvalitních klisen. Zejména Napajedla rozšířila v loňském roce svoje stádo o několik velmi zajímavých klisen. Bohužel ale stále mnoho kvalitních klisen zůstává na dráze velmi dlouho, a do chovu jdou často ty, které tam nemají co dělat. Někdy nastává opravdu paradoxní situace, kdy ty výkonné klisny zůstávají na dráze co nejdéle, a ty bez výkonnosti jdou do chovu brzo. Mělo by to fungovat přesně naopak. Do budoucna by tedy chovu prospělo, pokud by se podařilo všechny předpoklady mít splněné aspoň na jednom místě, lépe samozřejmě v mnoha chovech. Pokud bude v celém sportu více peněz, tak to samozřejmě pomůže i chovu. Ideální by třeba bylo znovuobnovení majitelských i chovatelských prémií, ale ty samozřejmě nevyprodukují špičkové koně. Co znamená vstup PMU do českých dostihů a jaká je možnost, že by se tahle společnost zapojila i na sázkový trh? Myslím, že vstup PMU do českých dostihů, tedy že PMU bude brát sázky na dva dostihové dny a VP, je velmi pozitivním krokem. Doufejme, že vše dobře proběhne a do budoucna se počet dostihových dní, na které se bude dát sázet přes PMU, ještě zvedne. Každá koruna dobrá a v tomto vidím možnost příjmu pro české dostihy v řádu statisíců až jednotek milionů, což je samozřejmě velmi pozitivní, ale dostihy u nás to nespasí. Je potřeba výrazněji zvýšit příjem ze sázek. To bude možné jen se zapojením internetu, celoplošných sázek a spoluprací se zahraničím. Třeba s PMU. Spolupráce s PMU má dvě roviny. Ta první, která je již naplánovaná, je ta, že PMU bude brát sázky na dostihy v ČR. Tedy, že sázející ve Francii a dalších zemích, kde PMU působí, budou mít možnost sázet na dva dostihové dny v ČR a Velkou pardubickou. PMU takto spolupracuje s mnoha zeměmi. Rozšiřuje tím sázkovou nabídku zejména v časech, kdy nejsou dostihy ve Francii. Proto většinou všední dny a časné nebo naopak pozdější začátky dostihů. V podstatě nikdy to nejsou víkendy, takže je vidět, že Velká pardubická je pro ně opravdu zajímavá. Za to PMU platí 3% z obratu na tyto konkrétní dostihy. Tyto 3% většinou dělají několik tisíc až desítek tisíc na dostih. Tato spolupráce se tedy v podstatě netýká sázejících v ČR, ale přinese peníze do dostihů.

8 8 Jak by to mohlo být Ondřej Blahník Když už je toto číslo zaměřeno na vize našeho turfu, chtěl bych tu předestřít svůj pohled na možné dění u nás. Je to takový můj náhled a podnět k diskuzi. Budu se zabývat skladbou rovinové sezóny a také svou představou, kam by mohly směřovat překážkové dostihy. Rovinové dostihy Rovinové dostihy u nás kopírují zajetý evropský formát. Dostihy pro dvouleté, jejichž kategorie se během sezóny stupňují, klasické dostihy pro tříletý ročník s odpovídajícími distancemi, srovnávací dostihy pro tříleté a starší na různých tratích, dostihy pro starší koně na začátku sezóny. Máme tu vybudován systém tradičních dostihů, který umožňuje koním uplatnit se na jednotlivých distancích. A o to také jde. Aby koně s distanční specializací měli během sezóny dostatek možností. Zaměřím se teď na vrcholné dostihy. Nevadí mi, když se s termínem jednotlivých dostihů hýbe, měly by však mít návaznost a neměly by kolidovat s jinými u nás nebo v blízkém zahraničí. To se týká především dostihů na Slovensku, ale mohou to být i velké dostihy v Polku či Maďarsku. Populární je v Evropě pořádání velkých mítinků, ve kterých se během jednoho nebo více dnů uspořádá několik velkých dostihů. Ve Francii je to třeba známý Arc víkend, v Británii populární Royal Ascot, v Německu derby mítink v Hamburku nebo Baden Baden. Ve střední Evropě je to především Turf Gala v Bratislavě, kde se střetává regionální špička, což platí i o tamním derby mítinku. U nás šli tímto směrem v Pardubicích, kde před tradičním překážkovým mítinkem pořádali i rovinový s velkými dostihy na různých distancích. Také derby program ve Velké Chuchli se rozrostl o více jedničkových dostihů. V Pardubicích se však rozhodli jít jen překážkovým směrem a dotace jedničkových dostihů při derby jsou směšně nízké. To platí nyní i o jednom z vrcholů sezóny pro vytrvalce, Zlatém poháru. Proto je určitě vzpruhou vznik Evropského poháru žokejů, kde jsou dotace dostihů na naše poměry na velmi dobré úrovni. Jejich konání je ale také závislé na volném vysílacím čase, a proto by měl být termín letos dříve než při úvodních dvou ročnících. Změny termínů nebo i distancí nejsou v dostizích zas tak neobvyklé. Třeba v Británii spojili dva tradiční dostihy Queen Elizebeth II Stakes a Champions Stakes, které navíc přesunuli z Newmarketu, a spolu s dalšími velkými dostihy vybudovali Champions Day v Ascotu. Distance se zas měnila třeba u francouzského derby. Bylo by dobré, aby každá distance měla v sezóně vybudovaný takový seriál na sebe navazujících jedničkových dostihů, z nichž by třeba trojice měla zajímavou dotaci i pro koně, kteří dokážou běhat black type dostihy v zahraničí. A těch přibývá. Podceňováni jsou především sprinteři, kteří u nás mají jen jediný vrchol v podobě Svatováclavské ceny, který se navíc v posledních letech běhal o mizivou dotaci. Nevím, jestli je její přesun do Mostu ideální, ale pokud to má znamenat výrazné navýšení dotace, pozitiva rozhodně převažují. Také tady chybí větší dostihy pro středotraťaře. Trochu to napravil EJC Middle, který se běhá na 1800 metrů. Určitě by ale Varům nebo Mostu slušel velký dostih na 2000 metrů, což je v Evropě, ale i ve světě skoro nejcennější distance. I když přesun EJC na dřívější termín je spíš z marketingového hlediska, zamlouvá se mi návrat k době, kdy vytrvalecký srovnávací vrchol byl před St Legerem. V Evropě tomu tak je ve většině států. Tříletí se střetnou se staršími na klasické distanci 2400 metrů, a protože většina ultravytrvalců bývá pozdních, mají ještě chvíli čas dospět na distanci St Legeru. Překážkové dostihy Rovinové dostihy u nás mají svůj rámec podobný tomu, jaký funguje v ostatních evropských zemích. Překážkový provoz je podle mě stále hodně zakonzervován a byly by tu možnosti jak ho lépe propojit s ostatním světem. U nás se všechno točí kolem Velké pardubické a to je na jednu stranu dobře. Je to náš největší překážkový dostih, který má asi jako jediný dostih u nás jméno i ve světě a na jehož startu se pravidelně ukazovala zahraniční konkurence. Naše centrální překážkové závodiště v Pardubicích je také na cross country uzpůsobené. Cross country tu má svou historii a tradice by se určitě neměla měnit. Jde spíš o to, že podle mého názoru je vše až moc směřováno touto cestou. Pardubice jsou jediným naším velkým závodištěm, které se specializuje na překážkové dostihy, ale ty jsou mnohem rozmanitější. Jde i o to, že nějaký systém, kde by nebyli takhle razantně upřednostňováni jen krosaři, by mohl pomoci koním, kteří se hodí na jiné disciplíny nebo mladým koním, kteří k těžkým krosovým skokům můžou postupně dozrát. Pokusím se tedy načrtnout vizi, s kterou mnozí nemusí souhlasit nebo pro mnohé může být až moc velkou fikcí. Začnu druhem dostihů. Ty se dělí na proutěné překážky, steeplechase a cross country. V poslední době se hodně řeší jak pojmout rozdíly mezi nimi, protože některé druhy dostihů na různých závodištích splývají. Před rokem 1990, co si pamatuji, tu byly proutěnky jako okrajová disciplína, steeplechase ve Varech, Chuchli, Slušovicích, ale i jinde, a především krosové Pardubice. V devadesátých letech pak dochází k více změnám. Pozitivní podle mě byl vznik jedničkových dostihů pro proutěnkáře, u některých dostihů prodloužení distance, když se před tím běhaly skoro vždy na tratích do 3200 metrů a často i kratších. Vybudování klasické steeplechase po anglickém vzoru v Pardubicích, i když parametry umělých překážek nikdy nedosáhly tamních rozměrů. Vybudování překážkové dráhy v Mostě s přírodními skoky. Kvůli klusácké dráze však mizí steeplová dráha v Chuchli, později kvůli golfu končí steepl ve Varech. Zaniklé závodiště v Hluboké nad Vltavou můžou kompenzovat Kolesa. Nyní tu tedy máme dostihy přes proutěné překážky, které však nemají celoroční jedničkový cyklus. Takzvané klasické steeply v Pardubicích a Varech, jejichž skoky podle mě nedosahují dostatečných rozměrů. Steeplovou dráhu v Mostě s živými ploty. Na některých drahách zařazením minima krosových skoků přechází steeplechase do kategorie cross country, jejíž předpokládané náročnosti ale nedosahuje. A krosovou dráhu v Pardubicích s její typickou oranicí. Jako milovník anglických překážkových dostihů jsem kdysi vítal vybudování steeplechase s umělými skoky v Pardubicích. Z dnešního pohledu, kdy se naše koně dostanou na ostrovy skutečně výjimečně, jsem již svoje

9 9 mínění přehodnotil. Daleko praktičtější mi přijde přiklonění se k steeplovým dostihům v Itálii a Francii, které naši koně navštěvují, a návrat k naší tradici živých plotů. Proutěné překážky Podle mě by pomohlo sjednotit proutěné překážky s klasickými steeply přes umělé skoky. Stejně to často běhají ti samí koně. Překážky se mohou připodobnit italským siepi nebo francouzským haies. To znamená o něco nižší skoky, než které byly doteď pro klasické steeplechase. Na nich mohou začínat tříletí, jejichž momentální program je více méně v pořádku. Sbírají zkušenosti a při Velké mají ti nejlepší svůj vrchol. Nejvíce by sloučení sytému v jedny dostihy přes lehčí skoky pomohlo čtyřletým a starším koním, kteří by mohli mít celoročně pestřejší program. Dostihy by měly mít dvě základní distance 3200 metrů a 4000 metrů, které by se během celé sezóny doplňovaly. Především pro čtyřleté je podle mě lepší dvoumílová trať. A že si dokážou poradit i se staršími, dokazovali v minulosti i s menší úlevou, než mají nyní. Steeplechase Steeplechase by se tak odehrávaly na drahách s živými ploty, maximálně s dostatečně velkými umělými skoky. Takovou dráhu ale máme momentálně pouze v Mostě a to je málo. Přimlouval bych se, aby v Lysé a Slušovicích vypustili z kurzů krosové skoky. Obtížnost cross country zařazením jednoho nebo dvou takových skoků stejně nedocílí. Možná by pomohlo nějaké nařízení, že cross country je to až v případě zařazení třeba tří krosových skoků do kurzu, ale nemohlo by jich tam být méně. Tím by se tyto druhy dostihů oddělily. Pak je tu absence takové dráhy na našem centrálním závodišti. Nevím, jestli se tam dá trať jen pro steeplechase vybudovat. Kdysi se běhala klasika na travnatém pruhu za lesem, ale to se šlo do roviny na druhou ruku a opačná varianta naráží na vodní příkop. Docela mi však vadí, že nemůžu u nás vidět koně, kteří třeba běhají v Itálii Gran Premio Merano, protože u nás není velký steepl po trávě. Možná by jen stačilo vymyslet trasu, kde by se v oranici šlo jen určité procento dostihu, a na trati by nebyly krosové skoky. Takové dostihy by mohli chodit mladí koně, než dozrají do obtížných cross country. Odvážná myšlenka je i to, že by se cross country běhali až od distance 4000 metrů. I jinde v Evropě se běhají krosy na delších distancích. Podle mě je i nebezpečné ve větší rychlosti v dostizích na dvě míle překonávat drop, Hadí příkop a podobné skoky. Poplerův memoriál by tak mohl být spíš takovou klasickou steeplechase. nutné, aby se uskutečnilo co nejvíce dostihů se statutem první kategorie. Čtyřdenní program Cheltenhamského festivalu, který je považován za největší překážkový svátek, těží z množství dostihů pro nováčky na jednotlivých distancích. Kostru tvoří jen pět dostihů pro absolutní špičku. Dva dostihy přes proutí na 3300 a 4800 metrů a steeply na 3200, 4200 a 5300 metrů. Zbytek doplňují populární handicapy. Proto bych spíš doporučoval vybudovat několik velkých dostihů, kde se střetne skutečná špička. To nyní platí především pro první den, kde jsou vrcholy v podobě Stříbrné trofeje a Křišťálového poháru. Jim by určitě pomohlo rozdělení distancí. Po zrušení, podle mě nepotřebného, dostihu pro čtyřleté proutěnkáře, z nichž jedničkové výkonnosti dosahuje jen malá část, by mohli čtyřletí nebo rychlejší starší startovat v Křišťálovém poháru na 3200 metrů. K atraktivitě by oběma dostihům pomohlo navýšení dotace. Především ze Stříbrné trofeje by se podle mě mohl stát velký dostih. Britové ve Francii často okupují jejich velké dostihy přes tamní haies a mohla by pro ně být větší motivace zúčastnit se zdejšího mítinku, když by tu nebyla jen krosová Velká pardubická. V neděli zas trochu navíc vidím kros pro pětileté. Ti nejlepší přeci můžou obohatit Cenu Vltavy. Těm, co se s kvalitními staršími krosaři chtějí popasovat později, by pomohlo vypsání zmiňovaného většího dostihu s lehčím kurzem, který by vyhovoval i koním, co oranici zrovna nemusí. Ostatním by měly být určené rámcové dostihy, třeba handicapy, které vyrovnají šance účastníků. I menším majitelům se tak umožní účast na tomto překážkovém svátku. Cross country Dostihů cross country by se tak účastnili již více specializovaní koně a jejich nejvyšším cílem by byla samozřejmě Velká pardubická. Ta má vybudovanou sérii čtyř kvalifikačních dostihů. Nevím, jestli do budoucna bude nutné dodržovat stávající kvalifikační podmínky, dobře dotované cross country s dlouhou distancí by však měly být zachovány. Nemusely by se ale běhat na stejné distanci a se stejnou dotací, ani kdysi tomu tak nebývalo. Líbil se mi ten model, kdy červnová kvalifikace byla takovým vrcholem první části sezóny. Poslední kvalifikace v září by zas již kvůli blízkému termínu Velké nemusela být tak dlouhá. Royal Mougins, u nás kraloval klasickým steeplům, v Itálii siepi Foto: fotokisza.com Pardubický vrchol Po zrušení rovinového dne před Velkou pardubickou se snaží pořadatelé najít nějakou skladbu dvoudne, která by obsahovala co nejvíce překážkových vrcholů. To je dost obtížné. Přestože se speciálně na tento víkend všichni připravují, takhle široká špička tu není. Nevím, z jakého důvodu se nemohou jednotlivé druhy dostihů prolínat oběma dny. To, že první den absentují oblíbené cross country, sobotnímu programu nenahrává. Podle mě není