Trestněprávní odpovědnost lékařů v oboru gynekologie a porodnictví

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Diplomová práce Trestněprávní odpovědnost lékařů v oboru gynekologie a porodnictví Natálie Kociánová Vedoucí diplomové práce: JUDr. Olga Sovová, Ph.D. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): prosinec 2016

2 Prohlášení: Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 12. prosince 2016 Natálie Kociánová

3 Poděkování: Ráda bych poděkovala JUDr. Olze Sovové, Ph.D., za její vedení, cenné rady a vstřícný přístup při zpracování této diplomové práce. Děkuji také své rodině a přátelům za jejich podporu a trpělivost po celou dobu studia.

4 Obsah Úvod Právní odpovědnost ve zdravotnictví Správní odpovědnost Disciplinární odpovědnost Trestní odpovědnost Vymezení klíčových pojmů Obor gynekologie a porodnictví Postup lege artis, non lege artis Informovaný souhlas Negativní revers Dříve vyslovená přání Trestněprávní odpovědnost lékařů Předpoklady vzniku trestní odpovědnosti Objekt trestného činu Objektivní stránka trestného činu Pachatel trestného činu Subjektivní stránka trestného činu Okolnosti vylučující protiprávnost Krajní nouze Svolení poškozeného Přípustné riziko Trestné činy v oboru gynekologie a porodnictví Trestné činy proti životu a zdraví Další vybrané trestné činy... 42

5 5 Vybraná témata z oboru gynekologie a porodnictví Domácí porody Judikatura k domácím porodům Sterilizace Nucená sterilizace v Československu a České republice Zahraniční právní úprava sterilizace Antikoncepce Interrupce Umělé přerušení těhotenství cizinkám Právní úprava interrupce v Polské republice Závěr Seznam použitých pramenů Abstrakt Abstract Klíčová slova/key words... 76

6 Úvod Lékařské povolání je v rámci veřejného mínění stabilně vnímáno jako nejprestižnější. Zároveň tato profese patří k těm nejrizikovějším, s vysokou mírou odpovědnosti. Někdy i drobné pochybení může mít tragické následky. Chyby v případech, kdy je rozhodováno o lidském zdraví a životě, nejsou tolerovány. Není to dávno, co lékař ve vztahu k pacientovi vystupoval z nadřazené pozice. Nebylo zvykem vést rozsáhlé diskuze o pacientově nemoci, způsobu léčby či možných rizicích zákroku. Toto paternalistické pojetí vztahu lékaře a pacienta se však v posledních desetiletích mění na vztah více partnerský, kde je vyžadována aktivní spoluúčast pacienta na poskytování zdravotních služeb. Obecně je kladen větší důraz na lidská práva a pacienti jsou čím dál více poučování o svých právech. Na lékaře jsou kladeny nové požadavky, jak ve věcech jejich odbornosti a neustálého vzdělávání se, tak také studium právní úpravy a právní znalosti se stávají nezbytnou součástí jejich specializační průpravy. Ačkoliv rozlišujeme více druhů právní odpovědnosti lékařů, v současné době existuje jistý fenomén kriminalizace pochybení lékařů. Trestní oznámení jsou na lékaře podávána čím dál častěji a v oboru gynekologie a porodnictví převyšují počet všech trestních oznámení v jiných lékařských odvětvích dohromady. 1 I přesto, že jsou velmi často případy nakonec odloženy již během prověřování, dobré jméno a pověst lékaře jsou mnohdy nenávratně poškozeny. Tato skutečnost zapříčiňuje, že lékaři nepostupují odvážně a sebejistě jako dříve, nýbrž si počínají tak, aby eliminovali rizika vzniku právní odpovědnosti. To je kontraproduktivní jak pro celou medicínu, tak převážně pro pacienta samého. Gynekologie a porodnictví je oborem stojícím u samého počátku lidského života. Porodnictví má svoji velmi specifickou náplň, kterou se výrazně liší od ostatních lékařských odvětví. Lékař nepečuje pouze o zdraví jedné pacientky, ale také o její dítě. Během porodu hraje důležitou roli časový faktor, kdy musí porodník včas rozhodnout o způsobu dalšího vedení porodu včetně jeho případného operačního ukončení. Chybná volba nesprávného postupu či pozdní rozhodnutí ohrožují rodičku i plod a lékař je vystaven riziku vzniku právní odpovědnosti. To je také důvod nedostatku těchto odborníků. Mladé lékaře příliš neláká obor, kde dochází k tak časté kriminalizaci a skandalizaci případů v médiích. Počet žalob souvisejících s výkonem povolání gynekologa a porodníka lineárně narůstá, a s tím přímo 1 ČEPICKÝ, Pavel. Emoce v gynekologii a porodnictví. III. mezioborový lékařský kongres - Emoce v medicíně [online]. Karlovy Vary: Česká lékařská akademie, 2010 [cit ]. Dostupné z: 6

7 úměrně klesá počet adeptů na tuto profesi. 2 Lékaři se shodují, že panuje jistá představa lidí, že porod je děj, kdy do porodnice přichází jeden zdravý člověk, a odejdou dva zdraví lidé. Jakákoliv odchylka od této normy je pak hodnocena jako pochybení s právní dohrou. Porodnictví se ale sestává z mnoha rizikových postupů, někdy těch nejrizikovějších v celé medicíně, kterým se nelze vyhnout. I přes to, že lékař vynaloží veškeré úsilí při péči o zdraví pacientky a jejího dítěte, ne vždy to musí dopadnout příznivě. Téma trestněprávní odpovědnosti v oboru gynekologie a porodnictví jsem si zvolila jednak proto, že mi je tato oblast z rodinných důvodů blízká a také proto, že mám jako žena - pacientka s lékaři tohoto oboru vlastní zkušenost. Z obsahového hlediska je diplomová práce členěna do pěti hlavních kapitol. První kapitola je věnována právní odpovědnosti ve zdravotnictví obecně, s důrazem na odpovědnost lékařů ve veřejnoprávní sféře, stručně je tedy vymezena i odpovědnost správní a disciplinární, především z důvodu časté provázanosti jednotlivých odpovědností. V druhé kapitole se věnuji charakteristice klíčových pojmů spjatých s tématem práce. Kromě vymezení samotného oboru gynekologie a porodnictví a jeho právní úpravy, definuji jednotlivé pojmy zdravotnického práva, vždy s akcentem na konkrétní uplatnění v tomto lékařském oboru. Těmito pojmy jsou lege artis, tj. postup lékařů v souladu s nejvyšším dosaženým poznáním lékařské vědy, informovaný souhlas či nesouhlas a institut dříve vyslovených přání. Třetí kapitola podává ucelený výklad teoretických poznatků trestněprávní odpovědnosti a předpokladů jejího vzniku. Důraz je kladen na specifika trestní odpovědnosti v případě lékařů. Na toto navazuje rozbor okolností vylučujících protiprávnost. Kapitola čtvrtá je zaměřena na jednotlivé trestné činy, které mohou být lékaři se specializací v oboru gynekologie a porodnictví spáchány. Uvádím pouze ty nejčastější a nejtypičtější. V souvislosti s trestnými činy proti životu a zdraví pojednávám také o problematice vzniku osoby z pohledu trestního práva. Závěrečná část práce je pak věnována právním aspektům vybraných témat, která úzce souvisejí s gynekologií a porodnictvím. Zaměřuji se na problematiku domácích porodů a jejich vnímání ve světle aktuální judikatury, minulou i současnou právní úpravu sterilizace a její komparaci se zahraniční úpravou, právním otázkám předepisování antikoncepce 2 Proč mladé lékaře neláká gynekologie a porodnictví? Zdravotnictví a medicína [online] [cit ]. Dostupné z: 7

8 a zákonné úpravě umělého přerušení těhotenství, včetně jeho problematického pojetí ve vztahu k cizinkám a tzv. potratové turistice, demonstrované na extrémně restriktivní právní úpravě interrupcí v Polské republice. Cílem této práce je metodou deskripce, analýzy a komparace vymezit aspekty trestní odpovědnosti lékařů, tedy za jakých podmínek a v jakých situacích, je lékař trestně odpovědný. Charakteristikou odpovědnosti správní a disciplinární chci poukázat na propojenost odpovědnostních vztahů a zdůraznit tak pojetí trestního práva jako ultima ratio. Ačkoliv je kladen důraz na trestněprávní odpovědnost lékařů jediného medicínského oboru a jeho specifické instituty, zůstává i tak mnoho oblastí, kterým nemohl být vzhledem k omezenému rozsahu diplomové práce dán prostor. 8

9 1 Právní odpovědnost ve zdravotnictví Nežli přejdeme k vymezení klíčových pojmů zdravotnického práva, trestněprávní odpovědnosti a jednotlivým trestným činům páchaným lékaři v oboru gynekologie a porodnictví, považuji za důležité vymezit právní odpovědnost lékařů jako takovou a její jednotlivé druhy. Lékaři jsou odpovědni za své jednání jak v soukromoprávní, tak ve veřejnoprávní sféře. Často dochází ke kombinacím těchto odpovědností, např. je-li lékař trestně odpovědný za určité protiprávní jednání, z povahy věci by měl být odpovědný také za disciplinární delikt. Mezi jednotlivé druhy odpovědnosti tedy řadíme občanskoprávní, pracovněprávní, správní, disciplinární a trestněprávní odpovědnost. Právní odpovědnost lékařů je velmi širokou oblastí a není cílem mé práce se podrobně zabývat všemi druhy, proto je zde občanskoprávní a pracovněprávní odpovědnost pouze zmíněna. Zaměřím se na veřejnoprávní odpovědnost ve zdravotnictví, tedy stručně vymezím správní a disciplinární odpovědnost a trestněprávní odpovědnosti se budu dále podrobněji věnovat v samostatné kapitole. Právní odpovědností se rozumí uplatnění nepříznivých následků vůči osobě, která porušila svou primární právní povinnost. Kromě nepříznivých následků v sobě pojem právní odpovědnosti zahrnuje také prvek státního donucení. Rozlišujeme donucení nepřímé, kdy je realizována sankce, a donucení přímé, kdy dochází k vynucenému splnění právní povinnosti. Lékaři jsou dennodenně vystavováni situacím, kdy svým jednáním mohou ohrozit nebo porušit oprávněné zájmy a práva pacientů. Běda pacientovi, když chirurg přestane být sebevědomě odvážným a stane se právnicky opatrným. 3 Tato slova profesora Charváta poukazují na problematiku tzv. defenzivní medicíny. Jde o situaci, kdy lékaři raději volí méně rizikové postupy z důvodu obavy ze vzniku právní odpovědnosti a případných soudních sporů. Tento jev je čím dál více prostoupen i českým zdravotnictvím a lékaři o něm hovoří jako o slepé uličce medicíny současnosti. Zatímco dříve bylo prvotním zájmem lékařů pomoci pacientovi za každou cenu, dnes je to spíše sebeochrana před případnými spory. Toto sebezáchovné jednání lékařů je jistě pochopitelné, nicméně ve zdravotnictví se stává kontraproduktivním. 4 3 MACH, Jan. Medicína a právo. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, Beckova edice ABC. ISBN X, s Indikujete výkon s myšlenkou na právníka? Medical Tribune [online]. 2010, [cit ]. Dostupné z: 9

10 1.1 Správní odpovědnost Správní odpovědnost je odpovědnost fyzických a právnických osob za dodržování platných právních norem v oblasti správního práva. Porušení těchto norem protiprávním jednáním zakládá vznik správních deliktů. Zde rozlišujeme odpovědnost lékaře za spáchání přestupku či odpovědnost za jiný správní delikt. Přestupku se může dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích dopustit pouze fyzická osoba a to svým zaviněným protiprávním jednáním. Na rozdíl od trestného činu, kde je k jeho spáchání primárně vyžadováno úmyslné zavinění, ke spáchání přestupku postačuje zavinění z nedbalosti, nevyžaduje-li zákon o přestupcích u konkrétního přestupku úmysl. 5 Zákon o přestupcích mimo jiné ve své zvláštní části v 29 pojednává o přestupcích na úseku zdravotnictví. Přestupku se tak dopustí ten, kdo úmyslně zmaří, ztíží nebo ohrozí poskytnutí zdravotnické služby nebo se nepodrobí povinnému vyšetření nebo léčení 6, padělá nebo úmyslně neoprávněně změní lékařskou zprávu anebo zdravotní průkaz anebo zneužije lékařskou dokumentaci 7, poruší povinnost při zacházení s omamnými látkami, psychotropními látkami nebo jinými látkami škodlivými zdraví 8, atd. Sankcí ukládanou za přestupky je napomenutí, pokuta, zákaz činnosti či propadnutí věci. 9 Některé skutkové podstaty přestupků bývají takřka shodné se skutkovými podstatami trestných činů. Dojde-li na základě jednoho protiprávního jednání k naplnění skutkové podstaty jak přestupku dle zákona o přestupcích, tak trestného činu dle trestního zákoníku, má při splnění podmínky společenské škodlivosti přednost trestněprávní sankce a toto jednání bude klasifikováno jako trestný čin. 10 Dle Stolínové a Macha se odpovědnost za přestupky vyskytuje u zdravotnických pracovníků zcela ojediněle a řady přestupků se mohou zdravotničtí pracovníci dopustit stejně jako každý jiný občan nebo pracovník, nejsou zde tedy zachycena specifika zdravotnického povolání 11. Subjektem správní odpovědnosti za jiné správní delikty je podnikající fyzická osoba či právnická osoba. Odpovědnost za jiné správní delikty je odpovědností objektivní, 5 3 zákona o přestupcích 6 29 odst. 1, písm. a) ibid odst. 1, písm. d) ibid odst. 1, písm. e) ibid ibid. 10 TĚŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽĎÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo. V Praze: C.H. Beck, Beckovy mezioborové učebnice. ISBN s STOLÍNOVÁ, Jitka; MACH, Jan. Právní odpovědnost v medicíně. 2.vyd. Praha: Galén, ISBN s

11 to znamená, že zde není vyžadováno zavinění, a to ani nedbalostní. 12 Tento druh odpovědnosti se vztahuje především na soukromé lékaře, kteří samostatně provozují zdravotnická zařízení. Příkladem může být poskytování zdravotní služby bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb nebo odpovědnost za porušení hygienických norem či předpisů o léčivech Disciplinární odpovědnost Lékaři, kteří vykonávají na území České republiky lékařskou profesi, jsou povinně členy České lékařské komory. Na rozdíl od trestního práva disciplinární právo nepůsobí erga omnes, ale je uplatňováno pouze v rámci konkrétního společenství. 14 Česká lékařská komora (dále jen ČLK) je veřejnoprávní korporace zřízena zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Dle tohoto zákona je každý člen ČLK povinen vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a stavovskými předpisy komory 15. Česká lékařská komora je stavovskou organizací, která má podle zákona značné pravomoci. Disciplinární pravomoc lze považovat za jednu z nejvýznamnějších pravomocí komory, neboť zde stát delegoval své oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech fyzických osob a ukládat sankce za porušení profesních povinností. 16 Dále je oprávněna vydávat vnitřní předpisy, které jsou její členové povinni respektovat a řídit se jimi. Za nejvýznamnější předpis je považován tzv. Etický kodex ČLK, který upravuje základní zásady povinnosti postupovat v souladu s etikou povolání lékaře. Pokud lékař tyto zásady nerespektuje, vystavuje se riziku udělení disciplinárního opatření. Sankcemi, které mohou být v rámci disciplinární odpovědnosti lékaři uloženy, jsou důtka, pokuta, podmíněné vyloučení a vyloučení z komory. 17 Disciplinární opatření představuje sankci ukládanou uvnitř společenství, je-li jednání lékaře závažnější, může být vedle disciplinárního opatření uložena také sankce za přestupek či trestný čin. Stručně tedy můžeme říci, že disciplinární 12 TĚŠINOVÁ, ŽĎÁREK, POLICAR, 2011, op. cit., s STOLÍNOVÁ, MACH, 2010, op. cit., s SOVOVÁ, Olga. Zdravotnická praxe a právo: praktická příručka. Praha: Leges, Praktik (Leges). ISBN s odst. 2 písm. a) zákona o profesních komorách 16 STOLÍNOVÁ, MACH, 2010, op. cit., s STOLÍNOVÁ, MACH, 2010, op. cit., s

12 odpovědnost je druhem právní odpovědnosti za porušení lékařské odbornosti a profesní etiky. 18 Podle Macha je neblahým trendem vzrůstající kriminalizace lékařů. Proto je v poslední době zdůrazňováno pojetí trestní odpovědnosti jako ultima ratio. Trestní represe tedy plní subsidiární úlohu a měla by být uplatňována pouze, nepřipadá-li v úvahu jiná, méně represivní cesta. Na kongresu České lékařské komory konaném v roce 2010 bylo řečeno, že touto méně represivní cestou, je-li to vhodné a přiměřené, má být právě disciplinární řízení v rámci České lékařské komory. 19 Prezident ČLK Milan Kubek uvádí, že Česká lékařská komora je přesvědčena, že pochybení lékařů, která neohrozí pacienty, by měla řešit sama. Policie a státní zástupci by tak měli předávat většinu trestních oznámení přímo komoře. Trestní stíhání by mělo být až poslední možností Trestní odpovědnost Trestní odpovědnost je nepochybně nejzávažnější ze všech druhů právní odpovědnosti ve zdravotnictví. Mnohdy občanskoprávní, pracovněprávní či správní sankce závisejí na výsledku trestního řízení. 21 Jedná se o odpovědnost, kterou má pachatel za spáchání trestného činu, tedy za naplnění skutkové podstaty některého trestného činu, který trestní zákoník výslovně uvádí. Jak již bylo řečeno výše, s trestní odpovědností úzce souvisí její pojetí jako ultima ratio. To znamená, že trestní odpovědnost by měla nastoupit jako krajní řešení, poslední instance, a to tehdy, nepostačuje-li odpovědnost podle jiných právních předpisů. Domnívám se, že zvlášť u posuzování právní odpovědnosti lékaře by měl být princip ultima ratio trestní odpovědnosti ještě více vyzdvižen, vzhledem k tomu, že výkon lékařské profese je velmi specifický a náročný, a kde se lékař pohybuje vždy tak trochu na hraně a riziko určitého pochybení je značné. Trestněprávní odpovědnosti, předpokladům jejího vzniku, znakům skutkové podstaty trestného činu a okolnostem vylučujícím protiprávnost jednání lékaře, je věnována celá 3. kapitola. 18 MACH, 2006, op. cit., s MACH, Jan. Právní postavení českého lékaře. Tempus Medicorum, 2010, roč. 19, č. 11, s ČLK chce chyby lékařů řešit převážně sama. Zdravotnické noviny [online]. 2009, [cit ]. Dostupné z: ?category=z-domova 21 STOLÍNOVÁ, MACH, 2010, op. cit., s

13 2 Vymezení klíčových pojmů 2.1 Obor gynekologie a porodnictví Lékařský obor gynekologie a porodnictví tvoří dvě úzce související odvětví, jejichž společným předmětem je zdraví ženy. Gynekologie spočívá v péči o ženu, výzkumu, diagnóze, léčbě a prevenci onemocnění ženských pohlavních orgánů 22. Porodnictví je jedno z nejstarších lékařských odvětví stojící na úplném počátku lidského života, které můžeme definovat jako odvětví, které se zabývá těhotenstvím, porodem a šestinedělím z hlediska matky a plodu 23. Porodnictví má celou řadu úskalí a řeší některé akutní stavy, které patří mezi nejrizikovější v celé medicíně. Staré porodnické prameny hovoří o ars obstetricia tedy o umění porodnickém, jehož hlavním cílem musí být v současnosti zdravé dítě i matka a šťastná rodina. 24 Dle Čepického je gynekologie a porodnictví (hned po psychiatrii) oborem s nejvíce emocemi v celé medicíně, a to nejen proto, že má přímý vztah k pohlavním orgánům, sexu a věcem s tím souvisejícím, ale převážně také pro vysoký počet žalob podávaných na gynekology a porodníky, který údajně převyšuje počet žalob ve všech ostatních lékařských oborech dohromady. Lékař tedy přestává uvažovat o tom, jaký postup je pro jeho pacientku nejlepší, nýbrž uvažuje o tom, při kterém postupu je nejmenší právní riziko. 25 Poskytování zdravotních služeb v oboru gynekologie a porodnictví upravuje především zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, který je k prvně jmenovanému ve vztahu speciality. Dále je relevantní právní úprava obsažena v zákoně č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství a vyhláška č. 75/1986 Sb., kterou se tento zákon provádí. Česká lékařská komora vydala závazné stanovisko ČLK č. 3/2007 pro poskytování porodní péče v České republice, stanovující podmínky 26, které musí být dodrženy zdravotnickým zařízením při poskytování porodní péče, aby byl zachován postup 22 VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf, ISBN , s ČECH, Evžen. Porodnictví. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, ISBN , s ČECH, 2006, op. cit., s ČEPICKÝ, Pavel. Emoce v gynekologii a porodnictví. III. mezioborový lékařský kongres - Emoce v medicíně [online]. Karlovy Vary: Česká lékařská akademie, 2010 [cit ]. Dostupné z: 26 např. materiálně technické vybavení zdravotnického zařízení musí umožnit včasnou diagnostiku rizikových a akutních stavů v těhotenství, za porodu a v šestinedělí (ultrazvuk, kardiotokograf, základní laboratoř), ze závazného stanoviska ČLK č. 3/2007, čl. 3 bod 3. 13

14 lege artis. Dále mezi medicínské standardy patří také, povahou nezávazná, zpráva Světové zdravotnické organizace Péče v průběhu normálního porodu: praktická příručka Postup lege artis, non lege artis Pojem lex artis vznikl spojením latinských slov lex (zákon) a ars (umění). O tomto zvláštním souboru norem hovoříme jako o pravidlech umění. Tato pravidla se mohou vyskytovat v různých profesních odvětvích, které se vyznačují vysokými nároky na odbornost a odpovědnost, nejčastěji jsou však zmiňována v souvislosti s medicínou jako postupy de lege artis medicinae, tj. podle pravidel lékařského umění. Legální definici nalezneme na mezinárodní úrovni v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně 28 a v českém právním řádu v zákoně o zdravotních službách 29. Úmluva o lidských právech a biomedicíně stanovuje, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy 30. Zákon o zdravotních službách definuje povinnost lege artis jako náležitou odbornou úroveň 31. Náležitou odbornou úrovní tento zákon rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti 32. Z principů vědeckého poznání vyplývá, že postup lege artis je nutně alternativní, protože lékařská věda se vyvíjí a přechodně vedle sebe mohou stát i zcela protikladné postupy oba lege artis. 33 Poskytování zdravotních služeb v souladu s uznávanými medicínskými postupy znamená, že bude-li lékař postupovat podle kteréhokoliv z uznávaných medicínských postupů, postupuje lege artis, bez ohledu na jakékoliv lékařské standardy a jiná doporučení, která jsou zpravidla definována odbornými společnostmi 34 na národní i mezinárodní úrovni. Doporučení však mají tu výhodu, že nejsou tak rigidní jako zákony a dynamicky se vyvíjejí 27 WHO Péče v průběhu normálního porodu: praktická příručka.(who/frh/msm/96.24). [online], [cit ]. Dostupné z: 28 Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, publikovaná pod č. 96/2001 Sb.m.s., (dále jen Úmluva o lidských právech a biomedicíně ) 29 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen zákon o zdravotních službách ) 30 čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně odst. 2 zákona o zdravotních službách 32 4 odst. 5 ibid. 33 např. vedení porodu normotrofického plodu v poloze koncem pánevním spontánně nebo císařským řezem (ROZTOČIL, Aleš a Pavel BARTOŠ. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN s. 378.) 34 např. Česká gynekologická a porodnická společnost ČLS JEP, Mezinárodní federace gynekologů a porodníků 14

15 v závislosti na výzkumu a vědeckém pokroku. Lékař je na nich sice nezávislý a má možnost se od nich odchýlit, vždy to však musí být schopen na odborné úrovni objektivně odůvodnit. Lékař tedy není vázán jediným postupem pro konkrétní situaci. Při posuzování správnosti či nesprávnosti postupu, bude navíc brán ohled na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, které lékař v okamžiku rozhodování měl jde tedy o pohled ex ante 35, nikoli ex post. Bude třeba vzít v úvahu, jaké podmínky a jaké možnosti měl například vedoucí ústavní pohotovostní služby v menší nemocnici, při péči o pacienta, jehož zdravotní stav se zhoršil mezi druhou a třetí hodinou ranní v noci ze soboty na neděli. Tyto podmínky a možnosti budou možná jiné, než jaké měl lékař na velké klinice, při zhoršeném zdravotním stavu pacienta ve všední den v běžné pracovní době, kdy je přítomen celý tým kliniky. 36 Právní úprava postupu lege artis koresponduje se stěžejním judikátem Nejvyššího soudu ČR z roku 2005, který definuje porušení pravidel lege artis takto: V trestně právní nauce se běžně považuje za porušení lege artis, pokud lékař při výkonu svého povolání nedodrží rámec pravidel vědy a medicínských postupů, a to v mezích daných rozsahem svých úkolů, podle pracovního zařazení i konkrétních podmínek a objektivních možností 37. Nejvyšší soud dále konstatuje, že chyba v diagnóze sama o sobě ještě nemusí mít charakter nedbalosti, ani jednání non lege artis. Může tomu tak být v případě, je-li nesprávná diagnóza důsledkem závažného porušení postupů pro její určování, např. v případě bezdůvodného nevyužití dostupných diagnostických metod. 38 Pojmem non lege artis rozumíme takové jednání lékaře, které neodpovídá postupu lege artis. Jedná se tedy o postup, kdy lékař nejednal v souladu s nejvyšším dosaženým poznáním lékařské vědy. Ne každý postup non lege artis je však způsobilý vyvolat trestní odpovědnost lékaře, a ne každá újma na zdraví pacienta způsobena při poskytování zdravotních služeb je zapříčiněna jednáním non lege artis, protože lékařské zákroky s sebou nesou vždy určitou míru rizika. Pro trestní odpovědnost lékaře je kromě posouzení samotného postupu jako non lege artis zapotřebí, aby byl tento postup v příčinné souvislosti se vzniklým následkem (např. smrtí pacienta) a aby toto lékařovo jednání bylo kryto alespoň nevědomou nedbalostí. Pokud by se však prokázalo, že lékař jednal non lege artis, ačkoliv pacientovi nevznikla újma na zdraví, lékař by sice nebyl trestně odpovědný, ale disciplinárně ano, protože postup non lege 35 usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 8 Tdo 193/ MACH, Jan. Nové zdravotnické zákony. Tempus medicorum, 2012, roč. 21, č. 1, s usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 7 Tdo 219/ ibid. 15

16 artis je jednáním protiprávním. 39 Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí z roku 2008 spojuje označení non lege artis s postupy neověřenými, zastaralými, méně účinnými nebo dokonce nebezpečnými. 40 Jako typické příklady jednání non lege artis jsou uváděny např. neposkytnutí první pomoci, nezajištění další odborné péče nebo nedostatek odborných znalostí v případě, kdy má lékař možnost předat pacienta odborně zdatnějšímu poskytovateli. 41 Česká gynekologická a porodnická společnost označila úmyslný porod mimo zdravotnické zařízení jako non lege artis a Česká perinatologická společnost takto označila propuštění novorozence dříve než za 72 hodin po porodu. I když tato vyjádření nemají závazný charakter, je pro lékaře rozumné je respektovat, protože případná obhajoba v trestním řízení by byla velmi obtížná. 42 Lékaři se také v praxi mohou setkat se situacemi, kdy po nich pacient na vlastní riziko vysloveně žádá postup non lege artis. Takovémuto přání by však lékař neměl vyhovět s ohledem na hrozící riziko trestní odpovědnosti. 43 Rozhodnout o tom, zda zdravotní služby byly či nebyly poskytnuty na náležité odborné úrovni, je poměrně složité a uplatňuje se zde činnost znalců z oboru zdravotnictví. Znalecké posudky jsou klíčovým důkazním prostředkem pro posouzení trestní odpovědnosti lékařů. V zahraniční právní literatuře se často setkáváme s pojmem známým jako expert crisis. Jedná se o skutečnost, kdy osoby příslušné ke stejné profesní skupině mají tendenci poskytovat znalecké posudky spíše ve prospěch obviněného kolegy. V oblasti medicíny je tento jev zvlášť zřetelný, neboť v lékařské profesi panuje jistý odpor řešit spory ve vztahu lékaře a pacienta soudně, a také proto, že se příslušní znalci dokážou vcítit do role obžalovaného lékaře a představit si, že by na jeho místě mohli být jednou oni sami MACH, 2006, op. cit., s usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 8 Tdo 1421/ PANÝR, Petr. Právní odpovědnost lékaře. Medical Tribune [online]. 2015, [cit ]. Dostupné z: 42 ROZTOČIL, BARTOŠ, 2011, op. cit., s např. nelze při porodu podat epidurální analgezii ženě, která o to žádá, a přitom trpí poruchou krevní srážlivosti (ROZTOČIL, BARTOŠ, 2011, op. cit., s. 378.) 44 CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ. Trestní právo a zdravotnictví. 2., upr. a rozš. vyd. Praha: Orac, Studijní texty Orac. ISBN , s

17 2.3 Informovaný souhlas Informovaný souhlas pacienta se zákrokem je z hlediska občanského práva právním jednáním, neboť jsou s ním spojeny změny ve vzájemných právech a povinnostech ve vztahu lékaře a pacienta. 45 Je charakterizován jako právo pacienta být řádně poučen o plánovaném lékařském zákroku a z toho vyplývající povinnost lékařů provádět zákroky výhradně na základě souhlasu pacienta. Lékařský zákrok s absencí souhlasu je tedy protiprávní. Zákrokem je třeba rozumět jakýkoliv zdravotní výkon preventivní, diagnostický, léčebný, rehabilitaci i výzkum. 46 Lékařský zákrok je zásahem do pacientova práva na tělesnou integritu a jeho protiprávnost může být vyloučena pouze svobodným a informovaným souhlasem pacienta. 47 Informovaný souhlas má důležitou roli při medicínsko-právních sporech a informace by tedy měly být sdělovány úplně a co nejpodrobněji. Čím vágnější je formulace informovaného souhlasu, tím obtížnější je obhajoba lékaře při případné žalobě. V případě sporu o to, zda byl udělen souhlas a pacient byl poučen, nese důkazní břemeno poskytovatel zdravotních služeb. Pacient tak nemusí dokazovat, že nebyl dostatečně poučen, naopak je na bedrech lékaře, aby prokázal, že informovaný souhlas získal a pacient byl náležitě poučen. Právní úpravu v České republice nalezneme v zákoně o zdravotních službách 48 a v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně, která stanovuje, že jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat. 49 Úmluva o lidských právech a biomedicíně je v režimu čl. 10 Ústavy ČR, má aplikační přednost před zákonem a je přímo aplikovatelná. Přímou aplikovatelností se rozumí to, že k jejímu provedení není potřeba dalších zákonů a v případě soudního sporu se jí lze přímo dovolávat. 50 Informovaný souhlas může být udělen písemně, ústně či konkludentně. Souhlas s velmi jednoduchými zákroky může být udělen mlčky, pouhým gestem (pacientka si odloží oděv, čímž vysloví souhlas s gynekologickým vyšetřením či nastaví ruku k injekci). U banálních 45 ŠUSTEK, Petr a Tomáš HOLČAPEK. Informovaný souhlas: teorie a praxe informovaného souhlasu ve zdravotnictví. Vyd. 1. Praha: ASPI, Právní rukověť (ASPI). ISBN s MACH, 2006, op. cit., s CÍSAŘOVÁ, SOVOVÁ, 2004, op. cit., s , 31 a násl. zákona o zdravotních službách 49 čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně 50 CÍSAŘOVÁ, SOVOVÁ, 2004, op. cit., s

18 výkonů, nebo také ve velké časové tísni je možno získat souhlas ústně. V případě rizika zdravotních komplikací je vhodné, aby byl takovému souhlasu přítomen alespoň svědek. U náročnějších a rozsáhlejších zákroků se doporučuje učinit písemný souhlas, který je podepsaný pacientem a obsahuje záznam o provedení poučení. Písemný zápis je pro lékaře praktický také z důkazních důvodů při případném sporu. 51 Písemnou formu souhlasu vyžadují některé zvláštní zákony. V oblasti gynekologie a porodnictví se to týká umělého přerušení těhotenství, upraveného zákonem o umělém přerušení těhotenství a sterilizace, upravené zákonem o specifických zdravotních službách. K provedení interrupce je potřeba sepsání žádosti o interrupci a následné schválení příslušným gynekologem. V případě sterilizace se vyžaduje také písemná forma souhlasu. Souhlas musí být učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Souhlas je proto neplatným, je-li vůle pacienta ovlivněna, např. nátlakem rodiny či přesvědčováním ze strany lékaře, aby zákrok podstoupil. Pacientova vůle může být dále ovlivněna bolestí či léky, takový souhlas je taktéž neplatným. Je-li souhlas svobodný, znamená to, že může být pacientem kdykoliv odvolán, což je kromě Úmluvy o lidských právech a biomedicíně stanoveno také v 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách. Je-li však souhlas odvolán v průběhu již prováděného zákroku, je lékařovou povinností postupovat v souladu s profesními povinnostmi a pravidly lege artis, které mohou vyžadovat, aby lékař navzdory stanovisku pacienta v započatém lékařském zákroku pokračoval a předešel tak závažnému ohrožení pacientova zdraví, které by z přerušení výkonu plynulo. 52 K platnosti souhlasu je dále potřeba, aby byl učiněn právně způsobilou osobou. Za osoby, které nejsou způsobilé, podává souhlas jejich zástupce. Zákon o zdravotních službách obsahuje úpravu souhlasu v případě nezletilého pacienta, kdy je potřeba posoudit jeho schopnost porozumět předkládaným informacím a zjistit a zohlednit jeho názor na poskytnutí zamýšlených zdravotních služeb. 53 Bez souhlasu je možné provádět lékařské zákroky jen v taxativních případech, a to zaprvé v případě nemocí stanovených zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení nebo izolace dle zákona o ochraně veřejného zdraví, zadruhé jedná-li se o osobu jevící známky duševní choroby nebo intoxikace a tato osoba ohrožuje sebe nebo své okolí, nebo 51 CÍSAŘOVÁ, SOVOVÁ, 2004, op. cit., s ŠUSTEK, HOLČAPEK, 2007, op. cit., s odst. 1 zákona o zdravotních službách 18

19 zatřetí jedná-li se o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví a nelze vyžádat souhlas osoby vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu. 54 V oblasti gynekologie a porodnictví, zvláště pak během porodu, často nelze získat písemný souhlas pacientky se zákrokem, a to z důvodu časové tísně či dočasné nezpůsobilosti vyvolané silnými bolestmi či podanými léky. Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku z roku 2007 shledal souhlas se sterilizací učiněný v časové tísni na straně pacientky za neplatný a provedenou sterilizaci označil za neoprávněnou. Jednalo o souhlas udělený necelou půlhodinu před provedením plánovaného císařského řezu, tedy v době, kdy žena byla již pod vlivem narkózy a nebyla řádně poučena o zákroku a jeho následcích. Aniž by byla náležitě poučena, se tak pacientka stala neplodnou Negativní revers S problematikou informovaného souhlasu úzce souvisí také informovaný nesouhlas. Jedná se o případ, kdy pacient odmítá lékařem doporučený či navrhovaný způsob zdravotní péče a ošetřující lékař si o tom vyžádá písemné prohlášení, tzv. negativní revers. Jde tedy o střet povinnosti lékaře léčit a práva pacienta svobodně se rozhodovat. Tímto konfliktem se zabýval Ústavní soud České republiky, který ve svém nálezu z roku 2000 mimo jiné poukazuje na to, že každý má právo svobodně rozhodovat o svém životě a zdraví a že toto právo může být uplatněno také v podobě odmítání zdravotní péče. Tedy že právo nebýt léčen je silnější než povinnost léčit a diagnóza není víc než právo. 56 Negativní revers musí obsahovat podrobné informace o tom, proč byla konkrétní léčba doporučena a jaké následky může mít její odmítnutí. Tyto informace musí být pacientovi podány opakovaně, a to takovým způsobem, aby mu bylo jasné, že neposkytnutí zdravotních služeb může vážně ohrozit jeho zdraví či dokonce život. 57 Pokud pacient odmítne léčbu a odmítne podpis reversu, lékař přesto negativní revers sepíše a podepíše ho on sám a svědek, kterým může být i jiný lékař, zdravotní sestra či jiný zdravotnický pracovník. 58 Odmítnutí konkrétního zákroku ale neznamená, že by byl lékař zproštěn své povinnosti léčit. Naopak je povinen navrhnout pacientovi druhý nejlepší postup STOLÍNOVÁ, MACH, 2010, op. cit., s rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne , sp. zn. 1 Co 43/ nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. IV. ÚS 639/ zákona o zdravotních službách 58 STOLÍNOVÁ, MACH, 2010, op. cit., s ČECH, 2006, op. cit., s

20 Náležitě učiněný informovaný nesouhlas je důležitým právním dokumentem, který má důkazní význam při případných sporech, proto je také vyžadována jeho písemná forma. V oblasti trestního práva pak slouží k posuzování odpovědnosti lékaře za možné trestné činy, jejichž skutkovou podstatu naplnil buď to tím, že jednal, kdy neměl, nebo naopak nejednal v situaci, kdy jednat měl. 2.5 Dříve vyslovená přání Všechny lékařské zákroky musí být provedeny s předchozím souhlasem pacienta. Mohou však nastat situace, kdy není možné tento souhlas případně nesouhlas získat. I přesto může pacient svobodně rozhodovat o své léčbě a prostřednictvím institutu dříve vyslovených přání vyslovit souhlas či nesouhlas předem. Dříve vyslovené přání tedy nahrazuje samotný souhlas či nesouhlas s lékařským zákrokem, pokud jej nebude pacient moci udělit přímo (např. dostane-li se do bezvědomí). Dříve vyslovené přání zpravidla uvádí konkrétní situaci a postup lékaře, který si v ní pacient přeje uskutečnit. Poměrně problematickou se jeví formulace 36 odst. 2 zákona o zdravotních službách, jenž vychází z dikce článku 9 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, tedy že bude brán zřetel na dříve vyslovené přání pacienta. Policar uvádí, že se jedná o příkaz, který však nemusí být ve svých důsledcích absolutní. 60 Toto předpokládá i Mach, který má za to, že pojem bude brán zřetel neznamená za každou cenu a za všech okolností doslova splnit dříve vyslovené přání 61. Zákon o zdravotních službách požaduje písemnou formu dříve vyslovených přání, která musí být opatřena úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání je písemné poučení o důsledcích rozhodnutí pacienta. 62 Pacient může učinit dříve vyslovené přání také v okamžiku přijetí do péče nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace. Takto vyslovené přání se zaznamenává do zdravotnické dokumentace spolu s podpisem pacienta, příslušného zdravotnického pracovníka a svědka. U takto dříve vyslovených přání se již nevyžaduje úřední ověření podpisu pacienta. 63 Dříve vyslovená přání mají neomezenou platnost, pokud se 60 TĚŠINOVÁ, ŽĎÁREK, POLICAR, 2011, op. cit., s MACH, 2006, op. cit., s odst. 2, odst. 3 zákona o zdravotních službách odst. 4 ibid. 20

21 je pacient nerozhodne sám zrušit. Původně zákon o zdravotních službách obsahoval omezení platnosti na 5 let, což ale bylo označeno za protiústavní a zrušeno Ústavním soudem ČR. 64 Zákon o zdravotních službách pamatuje i na případy, kdy lékař dříve vyslovená přání nemusí či dokonce nesmí respektovat. Dříve vyslovená přání není třeba respektovat, pokud došlo v poskytování zdravotních služeb k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient s odmítanými zdravotními službami souhlas vyslovil. 65 Dále nesmí být respektována taková dříve vyslovená přání, která zaprvé nabádají k aktivnímu způsobení smrti 66, zadruhé pokud by splnění přání mohlo ohrozit jiné osoby 67 a zatřetí pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti 68. Gynekologové se v praxi setkávají s tzv. porodními plány, které jsou jim předkládány těhotnými ženami. Jedná se o text, ve kterém nastávající maminka zdravotnickému personálu sděluje své představy a přání ohledně vedení jejího porodu, tedy jaké zásahy by si v průběhu porodu přála nebo nepřála. Český právní řád však pojem porodní plán nezná a můžeme pouze dovodit, že se jedná o určitou formu dříve vysloveného přání, avšak jeho závaznost je diskutabilní. Jako problematické je spatřováno to, že když žena popisuje, co by si přála, nebo nepřála, přece jen jde o jednotlivé úkony, které jsou vytržené z kontextu. Je to pochopitelné, protože v době vzniku porodního plánu konkrétní porod ještě neprobíhá, schází tedy autentický kontext. Mohou nastat různé komplikace, s kterými žena předem nepočítala. V sestavování porodního plánu jde pouze o její představu o budoucím porodu. Lékařům lze tedy doporučit, aby postupovali v souladu s porodním plánem, neohrozí-li tak zdraví či život matky a dítěte. Je-li zde však hrozba přímého ohrožení zdraví či života, lékaři by raději měli vycházet ze svých zkušeností a odborného posouzení situace. Hrozí jim tak nejvíc vznik občanskoprávní odpovědnosti za nemajetkovou újmu dle 2894 odst. 2 občanského zákoníku. V souvislosti s porodními plány je často diskutována problematika episiotomie tedy nástřihu hráze, který těhotné ženy ve svém porodním plánu čím dál častěji odmítají. Pařízek je přesvědčený o tom, že by k episiotomii žena měla vždy dát slovní souhlas a pokud ani přes vysvětlení žena s episiotomií nesouhlasí, pak by se neměla provádět, není-li ohroženo zdraví 64 nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. Pl. ÚS odst. 5 písm. a) zákona o zdravotních službách odst. 5 písm. b) ibid odst. 5 písm. c) ibid odst. 5 písm. d) ibid. 21

22 dítěte. Dále dodává, že odmítat episiotomii v porodním plánu nemá žádný smysl, protože nikdo předem neví, jestli bude či nebude potřeba. Strach o zdraví dítěte ve chvíli, kdy se porod příliš prodlužuje nebo dojde ke snížení ozev plodu, jsou jedním z důvodů k provedení episiotomie, a to i bez souhlasu ženy. Hlavička dítěte je během porodu vystavena velkému tlaku, kdy dochází ke snížení prokrvení mozku dítěte okysličenou krví. Pokud druhá doba porodní trvá příliš dlouho, hrozí hypoxie novorozence. I proto porodníci raději provedou episiotomii, než by riskovali poškození zdraví dítěte a následnou žalobu a vysvětlování, proč do porodu nezasáhli. 69 Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku zamítl žalobu rodičky, která se domáhala náhrady nemajetkové újmy za provedení episiotomie, s kterou nevyslovila souhlas. Soud dospěl k závěru, že práva rodičky nebyla porušena a provedená episiotomie byla postupem lege artis vzhledem ke snížení ozev plodu a nutné potřebě porod urychlit. 70 Domnívám se, že problém tkví v nedostatečné komunikaci mezi lékařem a rodičkou. Obě strany mají společný cíl, kterým je zdravá matka, nekomplikovaný porod a zdravě narozené dítě. Proto je vhodné ještě v těhotenství před porodem samotným vše důkladně prodiskutovat. Na jedné straně může stát žena nedostatečně nebo dokonce mylně informována o nástřihu hráze a důvodech, výhodách a nevýhodách k jeho provádění. Následně se můžeme setkat s dvěma extrémy. Některé rodičky mohou zatvrzele setrvávat na svých požadavcích, i když to z odborného hlediska není vhodně jak pro ně, tak pro dítě. Často je tím narušena důvěra ve vztahu lékaře a pacientky. Na druhé straně je však třeba odmítnout praxi, kdy je episiotomie prováděna rutinně bez předchozího souhlasu ženy. 69 HAMPLOVÁ, Ludmila. Nástřih hráze: Boj porodníků o moc nebo žen o emancipaci? Zdravotnický deník [online]. 2015, [cit ]. Dostupné z: 70 rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 16 C 144/

23 3 Trestněprávní odpovědnost lékařů Trestněprávní odpovědnosti je věnována celá tato kapitola a stěžejním pramenem, z kterého vycházím je publikace Solnaře, Fenyka a Císařové Základy trestní odpovědnosti 71. Trestní právo představuje odvětví veřejného práva, jehož cílem je chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení České republiky i práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob před trestnými činy taxativně vypočtenými v trestněprávních normách. Rozlišujeme trestní právo hmotné (materiální) a trestní právo procesní (formální). Zatímco trestní právo hmotné upravuje trestněprávní vztah, stanovuje, jaké jednání je trestným činem a jakou sankci za něj uložit, trestní právo procesní upravuje postup orgánů činných v trestním řízení při realizaci trestního práva hmotného. Bez existence trestního práva procesního by nemohly orgány činné v trestním řízení normy hmotného práva aplikovat. Jde tedy o dvě neoddělitelné části jednoho oboru. Pro účely této práce hovořím o trestněprávní odpovědnosti fyzických osob. Trestněprávní odpovědnost fyzických osob je odpovědností za zavinění, nezaviněné následky se nepřičítají a odpovědností individuální, to znamená, že osoba odpovídá samostatně. Trestně odpovědný je tedy ten, kdo trestný čin spáchal nebo se na jeho spáchání podílel. V České republice bohužel naprosto převažuje počet trestních oznámení na lékaře před občanskoprávními žalobami na zdravotnická zařízení. Je-li pacient nespokojen s provedeným zákrokem a domnívá se, že mu byla způsobena újma na zdraví, zvolí pro něj snazší a levnější cestu, a to v podobě trestního oznámení na lékaře namísto podání občanskoprávní žaloby na náhradu škody. 72 Celý proces prověřování, shromažďování důkazů, obstarávání nákladných znaleckých posudků je tak realizován ze strany orgánů činných v trestním řízení. Podle výsledku šetření se pak žalobce může rozhodnout, zda má šanci uspět s žalobou o náhradu škody či nikoliv. Případně pak policií shromážděné důkazy bezplatně použije při podání občanskoprávní žaloby a investuje již pouze soudní poplatek za její podání. Tento vzrůstající trend podávaných trestních oznámení na lékaře vede k pocitu ohrožení lékaře a narušení důvěry mezi ním a pacientem. I přesto, že počet podaných trestních oznámení mnohonásobně převyšuje případy zahájených trestních stíhání, jsou tato trestní 71 SOLNAŘ, Vladimír, Jaroslav FENYK a Dagmar CÍSAŘOVÁ. Základy trestní odpovědnosti: systém českého trestního práva. Vyd. 1., (Jako Základy trestní odpovědnosti vyd. 2.). Praha: Orac, ISBN ŠTEFAN, Jiří, Jan MACH. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada, ISBN s

24 řízení s lékaři s oblibou medializována. 73 Trestní řízení a soudní proces může bezúhonného lékaře i přes osvobozující rozsudek značně poškodit na dobrém jméně. Získat si zpět důvěru svých pacientů mu může trvat velmi dlouho. Mnohdy je tímto dotčena jedna ze základních zásad trestního řízení presumpce neviny. Presumpce neviny je na ústavněprávní úrovni definována v Listině základních práv a svobod, a to tak, že každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. 74 Trestní řád tuto zásadu pojímá obdobně: Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.. 75 Ačkoliv dosud nebyla soudem vyslovena vina, velmi často se šíří veřejností a médii skandalizující informace o tom, jak měl daný lékař při výkonu své profese pochybit. Jak již bylo řečeno výše, trestněprávní odpovědnost fyzických osob je odpovědností individuální. Avšak na poskytování zdravotních služeb se mnohdy nepodílí pouze jeden lékař, nýbrž řada odborníků, složených týmů a je tedy zapotřebí vymezit odpovědnost za podřízené a odpovědnost při týmové práci. Péči o zdraví pacienta zajišťuje tým zdravotnických pracovníků, který je veden ošetřujícím lékaře. Definici ošetřujícího lékaře nalezneme v 3 odst. 2 zákona o zdravotních službách, je jím tedy zdravotnický pracovník, který navrhuje, koordinuje, poskytuje a vyhodnocuje individuální léčebný postup u konkrétního pacienta a koordinuje poskytování dalších potřebných zdravotních služeb. Za pacienta tedy v zásadě odpovídá jeho ošetřující lékař, který nese zvýšenou odpovědnost za léčbu. 76 To ale neznamená, že by ostatní lékaři neodpovídali za své vlastní lékařské zákroky. Podobně tomu je u odpovědnosti vedoucího operačního týmu, kde neexistuje žádná objektivní odpovědnost vedoucího operačního týmu za výsledek, za eventuální nezdar, i zde existuje odpovědnost každého jednotlivého pracovníka za jím způsobenou, zaviněnou chybu 77. Přesto má vedoucí operačního týmu větší odpovědnost než ostatní členové. Tato zvýšená odpovědnost pramení z jeho povinnosti dozoru, kontroly a kompetence rozhodovat o postupech, které jsou uskutečňovány. Při případném pochybení bude tedy zjišťováno, jestli 73 STOLÍNOVÁ, MACH, 2010, op. cit., s čl. 40 odst. 2 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 75 2 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) 76 STOLÍNOVÁ, MACH, 2010, op. cit., s ibid., s

25 jeho příčina netkví právě v nedostatečném dozoru a kontrole. Vina se prokazuje zvlášť u každého lékaře, který se podílel na léčebném procesu. 78 Zvýšenou odpovědností je vybaven také primář oddělení. Odpovídá za chod celého oddělení, organizaci práce a za postupy, které jsou na jeho pracovišti používány. Může udělit závazný pokyn, jak se má v konkrétním případě postupovat a podřízení lékaři jsou povinni jeho stanovisko respektovat a řídit se jím. Nesouhlasí-li podřízený lékař s primářem navrhovaným postupem a nepodaří-li se po vzájemné konzultaci dosáhnout dohody, je podřízený lékař povinen respektovat pokyn primáře. Tento primářův pokyn pak zbavuje podřízeného lékaře možné odpovědnosti za negativní následek. Toto však neplatí, navrhuje-li nadřízený lékař postup non lege artis, tedy jednání protiprávní. Zde je naopak povinnost lékaře pokyn nerespektovat. 79 Lékaři s náležitou kvalifikací musí odborně dohlížet nad těmi, kteří zatím náležitou kvalifikaci nezískali jde tedy o náležitý odborný dohled nad neatestovanými lékaři. Dojde-li přitom k újmě na zdraví pacienta v souvislosti s chybným odborným postupem neatestovaného lékaře, který neměl zajištěn náležitý odborný dohled, může připadat v úvahu jak odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za škodu, případně za zásah do práva na ochranu osobnosti, tak trestní odpovědnost, počínaje odborným zástupcem poskytovatele zdravotních služeb přes ředitele zdravotnického zařízení, přednosty kliniky, primáře až po lékaře, který byl odborným dohledem pověřen a nevykonával ho, nebo jej nevykonával řádně. Neatestovaný lékař by byl odpovědný v případě, kdy měl vymezeno, co může a co nemůže sám činit, a přesto konal činnosti, které vykonávat neměl, a dopustil se přitom odborného pochybení. Případně se dopustil takové odborné chyby, které se ani absolvent lékařské fakulty bez specializované způsobilosti dopustit nesmí. Dle Macha je v současnosti problematika toho, kdo může samostatně sloužit, kdy naopak musí být zajištěn odborný dohled a jak má být tento dohled realizován, velmi diskutována. Domnívá se, že nezajištění náležitého odborného dohledu ze strany vedení zdravotnického zařízení nebo ze strany příslušného primáře je časovanou bombou právní odpovědnosti v medicíně STOLÍNOVÁ, MACH, 2010, op. cit., s ibid., s MACH, Jan. Možné trestní následky nezajištění náležitého odborného dohledu nad neatestovaným lékařem. Tempus Medicorum, 2013, roč. 22, č.10, s