Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Bakalářská práce Autor: Veronika Řezáčová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Ladislav Soukup Praha 2016

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Písku, dne 2. května Veronika Řezáčová

3 Poděkování: Chtěla bych poděkovat vedoucímu své bakalářské práce JUDr. Ladislavu Soukupovi za cenné rady, odborné vedení a ochotu. Zároveň děkuji své rodině za podporu.

4 Anotace Bakalářská práce se zabývá ochranou proti nekalé soutěži v České republice a jejím cílem je poskytnout přehled právních prostředků ochrany, kterými se lze proti nekalé soutěži bránit. Zaměřuji se na historický vývoj právní úpravy nekalé soutěže a na soukromoprávní, veřejnoprávní a mimosoudní prostředky ochrany. Dále se věnuji evropské právní úpravě. Klíčová slova: Nekalá soutěž, prostředky ochrany, právní postih, nový občanský zákoník, zákazník. Annotation This thesis deals with protection against the unfair competetion in the Czech Republic and aims to provide an overview of the legal means of protection possibly used against the unfair competition. It is focused on historical evolution of the law adjustment in the unfair competition and on private law, public law and extrajudicial means of protection. The european law adjustment is also futher explored in this work. Key words: Unfair competition, means of protection, legal penalty, new civil code, customer.

5 Obsah Úvod Historický vývoj právní úpravy ochrany nekalé soutěže První republika Poválečné období Nekalá soutěž v obchodním zákoníku Nový občanský zákoník Soukromoprávní prostředky Aktivně legitimované osoby Soutěžitel Zákazník Právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků Jiná osoba dotčená nekalou soutěží Pasivně legitimované osoby Pomocné osoby Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v občanském zákoníku Nárok na zdržení se nekalosoutěžního jednání Nárok na odstranění nekalosoutěžního stavu Nárok na přiměřené zadostiučinění Nárok na náhradu škody Nárok na vydání bezdůvodného obohacení Právní prostředky ochrany obsažené v občanském soudním řádu Uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany Předběžné opatření Určovací žaloba Veřejnoprávní prostředky ochrany Zákon o regulaci reklamy Zákon o ochraně spotřebitele Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání Tiskový zákon Trestní zákoník Mimosoudní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Svépomoc

6 4.2 Nutná obrana Dohoda mezi soutěžiteli Samoregulační mechanismy Vliv komunitárního práva Směrnice o klamavé reklamě a srovnávací reklamě Směrnice o nekalých obchodních praktikách Závěr Seznam použité literatury Seznam použitých zkratek

7 Úvod Téma mé bakalářské práce Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži jsem si vybrala, protože mě tato problematika velmi zaujala, a to zvláště proto, že je toto téma velmi aktuální, neboť v běžném životě se s nekalou soutěží setkal jistě každý. Zejména pak v obchodování a podnikání, kde mezi sebou různé subjekty soupeří o přízeň zákazníků, dosažení co největšího zisku a lepší pozici na trhu, dochází také k využití různých nepoctivých a agresivních praktik, které vedou k poškozování a znevýhodňování ostatních soutěžitelů a zákazníků. Tyto praktiky mohou mít pro druhého soutěžitele i devastující účinky. Proto by měly být nepoctivě jednající subjekty za své jednání potrestány. Pouze existencí účinné právní regulace lze docílit vyvážené hospodářské soutěže a korigovat tak její projevy. Cílem mé práce je poskytnout přehled právních prostředků ochrany, kterými se lze proti nekalé soutěži bránit. Provedu rozbor soukromoprávních, veřejnoprávních a mimosoudních prostředků ochrany podle aktuálně platných zákonů na území České republiky a vymezím okruh osob, které jsou oprávněné v těchto sporech vystupovat. Mimo jiné se budu zabývat problematikou vlivu komunitárního práva na náš právní řád, neboť vstupem do Evropské Unie převzala Česká republika právo Evropských společenství. Má bakalářská práce obsahuje celkem pět kapitol. V první kapitole práce se zabývám vývojem právní úpravy nekalé soutěže od počátku rozvoje obchodního práva. Zaměřuji se především na Pařížskou unijní úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví, a také na rok 1927, kdy byl přijat zákon č. 111/1927 Sb. z. a n., o ochraně proti nekalé soutěži. Dále pomocí komparativní metody porovnám úpravu nekalé soutěže obsaženou v obchodním zákoníku se současným zakotvením právních prostředků ochrany v novém občanském zákoníku, který je účinný od 1. ledna Ve druhé kapitole se zaměřuji na soukromoprávní prostředky ochrany, které jsou obsaženy v občanském zákoníku a vymezuji zde aktivní a pasivní legitimaci, jež stanoví oprávněné osoby a nároky, kterých se mohou domáhat vůči rušiteli u soudu. V této kapitole popisuji rovněž institut uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany, předběžné opatření a určovací žalobu, které jsou zakotveny v občanském soudním řádu. Provádím zde analýzu těchto nároků, kterými se lze proti nekalému jednání bránit, 7

8 přičemž zachovávám členění podle právních předpisů, v nichž jsou jednotlivé prostředky upraveny. Dále vymezuji podmínky, které musí být pro uplatnění nároků splněny. Třetí kapitola obsahuje veřejnoprávní prostředky, jež jsou zahrnuty v zákoně o regulaci reklamy, v zákoně o ochraně spotřebitele, v zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v tiskovém zákoně a také v trestním zákoníku. Zde provádím rozbor jednotlivých zákonů. Kapitola čtvrtá pak seznámí s mimosoudními prostředky ochrany proti nekalé soutěži, při jejichž využití se nelze obrátit na soud. Zabývá se institutem svépomoci, nutné obrany a dohodou mezi soutěžiteli a vymezuje, za jakých podmínek lze těchto institutů využít. Uvedu také mimosoudní ochranu proti nekalé soutěži uskutečňovanou tzv. etickou samoregulací, zejména pak Etickým kodexem reklamy, který vydala Rada pro reklamu. Z důvodu, že je Česká republika členským státem Evropské unie, zaměřuje se pátá kapitola na evropskou právní úpravu, kdy nekalosoutěžní oblast ovlivňují zejména směrnice č. 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě a směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Na závěr mé bakalářské práce objektivně zhodnotím celkovou právní úpravu a posoudím případné nedostatky jednotlivých prostředků ochrany. Do celé mé práce jsem se snažila zakomponovat rozhodovací praxi soudů, neboť v tomto právním odvětví zastupuje významnou funkci. 8

9 1 Historický vývoj právní úpravy ochrany nekalé soutěže První zákony, které se nekalé soutěže dotýkaly jen nepřímo, existovaly na území naší republiky od počátku vývoje obchodního práva, tedy od konce 18. století. Tato nařízení zakazovala pouze určité znaky nekalé soutěže, jež jsou obsaženy například v nařízení proti odloudění zákaznictva z roku 1758, ve dvorském dekretu bránícím přehánění v reklamě z roku 1817 a dále také v některých předpisech tzv. živnostenského práva. Pro nekalosoutěžní jednání byla velmi významná Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen PUÚ), která byla uzavřena 20. března roku 1883 v Paříži, jejímž členem se stalo také tehdejší Československo, a to 5. října Česká republika byla součástí Československa do 31. prosince 1992, kdy Československo zaniklo a 1. ledna 1993 se rozdělilo na Českou republiku a Slovenskou republiku. Samostatná Česká republika je tedy členem PUÚ od 1. ledna Aktuální počet smluvních států činí Tato úmluva nastavila povinnost každému členskému státu poskytnout ostatním členským státům stejnou ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání, jakou poskytuje vlastním občanům. Problematiku nekalé soutěže upravuje v ustanovení článku 10bis takto: (1) Unijní země jsou povinny zajistit příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži. (2) Nekalou soutěží je každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo v obchodě. (3) Zejména musí být zakázány: 1. jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činnosti soutěžitele; 2. falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele; 1 Stav smluvních států Pařížské unijní úmluvy k [online]. [cit ]. Dostupné z: treaties/en/showresults.jsp?treaty_id=2 9

10 3. údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu, výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží. 2 PUÚ začala rozdělovat zákonné prostředky k postihování nekalé soutěže na sankce ve formě civilních, trestních a administrativních opatření. Pokud dojde k závažnějšímu porušení PUÚ, jedná se o trestní čin. Dohoda obchodní organizace TRIPS o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví č. 191/1995 Sb., která na PUÚ navazuje, udala důležité povinnosti týkající se ochrany práv duševního vlastnictví. Dne 14. dubna 1891 Československo přistoupilo k Madridské dohodě o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží. Cílem této dohody je postihnout užívání údajů o původu výrobků nepravdivého nebo klamavého charakteru. Výrobky, které jsou obsaženy v této dohodě, musí být při importu zabaveny, nebo musí být jejich import zakázán, eventuálně uvaleny další sankce. K osamostatnění od obecného práva na náhradu škody došlo v důsledku rozvinutí nekalosoutěžního práva v právu německo-rakouském, které se projevilo přijetím zvláštních zákonů. Nekalá soutěž je upravena generální klauzulí a skutkovými podstatami. Pro stíhání nekalé soutěže však nejsou zvláštní skutkové podstaty dostatečné, což se ukázalo v roce 1901, kdy byl vypracován rakouskou vládou zákon proti nekalé soutěži, který neobsahoval generální klauzuli, a musel být nahrazen novou úpravou. Tu rakouská vláda vypracovala v roce 1906 a tato úprava již generální klauzuli obsahovala. Schválena však nikdy nebyla kvůli první světové válce, odehrávající se v letech , která vedla také k zastavení veškeré legislativní práce. 1.1 První republika V tehdejším Československu byl 15. července roku 1927 schválen vůbec první zákon na ochranu proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. z. a n., který nabyl účinnosti dne 28. ledna Tento zákon navazoval na zákon č. 5/1924 Sb., o označování původu zboží a byl velmi dobře propracovaný. Platil na našem území do roku Cílem tohoto zákona bylo zajistit 2 Článek 10 bis, Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví 10

11 a zejména posílit poctivost v hospodářském styku. Byl postaven na principu kombinace generální klauzule nekalé soutěže a exemplifikativního výčtu forem nekalosoutěžního jednání. Jedná se o zákon, který obsahoval pět hlav. V první hlavě byla obsažena ochrana soukromoprávní, ve druhé ochrana trestní, ve třetí ustanovení správní. Čtvrtá hlava zahrnovala ustanovení všeobecná a pátá hlava ustanovení závěrečná. Celý zákon měl základ v generální klauzuli, která byla obsažena v 1. Jednání proti nekalé soutěži upravoval v 258 také zákon č. 86/1950 Sb., ve znění: Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, úmyslně vážně ohrozí hospodářský chod nebo rozvoj podniku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. 3 Tento zákon byl účinný od 1. srpna1950 do 31. prosince 1961, kdy byl zrušen zákonem č. 140/1961 Sb. 1.2 Poválečné období V období komunismu se úprava nekalé soutěže změnila v občanském zákoníku na jediné nařízení, a to z roku 1950, které upravoval 352, jenž byl zachován pouze na mezinárodněprávní závazky. Úpravu nekalosoutěžního práva obsahoval také hospodářský zákoník, ve kterém bylo obsaženo nařízení o nekalé soutěži pod názvem Zásady spolupráce socialistických organizací. Zákonem č. 138/1970 Sb., byla tato nařízení doplněna o tzv. obecnou kontraktační povinnost, která zakazovala odmítnutí uzavření hospodářské smlouvy, pokud byl koncept splněn za obvyklých podmínek. Organizace nesmějí odmítnout uzavření hospodářské smlouvy na dodávku výrobků, prací nebo výkonů za obvyklých podmínek, jestliže převzetím závazku není ohroženo plnění jiných jejich povinností; jsou přitom povinny přednostně uspokojovat požadavky na dodávky sloužící k zabezpečení potřeb, které jsou ve státním plánu uvedeny jako přednostmi, a dále požadavky těch odběratelů, pro jejichž uspokojení byly zřízeny , zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění zákonů č. 63/1956 a č. 68/ odst. 3, zákon č. 138/1970 Sb. cit. dle PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Odpovědnost. 5. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s ISBN

12 Podobná nařízení byla obsažena také v původním znění občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Novelizaci hospodářského zákoníku předcházelo schválení vládního nařízení č. 169/1969 Sb., které novelizovalo starší nařízení č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství. Těmito předpisy bylo hlavnímu arbitru ČSSR umožněno vydávat odchylné úpravy hospodářských závazků, než jaké byly obsaženy v hospodářském zákoníku, pokud to žádaly naléhavé potřeby národního hospodářství. 1.3 Nekalá soutěž v obchodním zákoníku Dle názoru odborné veřejnosti byl text v obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen ObchZ) poněkud stručnější a méně dokonalý. Inspiroval se sice zákonem č. 111/1927 Sb. z. a n., ale chyběla zde veřejnoprávní stránka odpovědnosti, která byla zakotvena v trestním zákoníku. V 44 odst. 1 ObchZ byla zakotvena generální klauzule stanovující podmínky, které musely být splněny, aby jednání mohlo být označeno za nekalosoutěžní. Šlo o jednání v hospodářské soutěži, které muselo být v rozporu s dobrými mravy a muselo být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. V 44 odst. 2 ObchZ obsahoval demonstrativní výčet speciálních skutkových podstat, kdy se za nekalou soutěž považovala klamavá reklama ( 45), klamavé označení zboží a služeb ( 46), vyvolání nebezpečí záměny ( 47), parazitování na pověsti podniku, výrobku či služeb jiného soutěžitele ( 48), podplácení ( 49), zlehčování ( 50), srovnávací reklama ( 50a), porušování obchodního tajemství ( 51) a ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí ( 52). Ustanovení 53 a 54 ObchZ určovaly subjekty oprávněné podat žalobu v nekalosoutěžních oblastech, dále vymezovaly, jaké mohou mít tyto osoby nároky, a také stanovovaly veškerou povinnost prokazování ve sporech nekalé soutěže. Mezi uplatnitelné nároky prostředků ochrany proti nekalé soutěži obsažené v ustanovení 53 ObchZ patřilo: zdržení se nekalosoutěžního jednání, odstranění nekalosoutěžního stavu, přiměřené zadostiučinění, náhrada škody, vydání bezdůvodného obohacení, promlčení 12

13 právních nároků ochrany proti nekalé soutěži obsažených v obchodním zákoníku a časové omezení ochrany před nekalou soutěží. Ustanovení 54 ObchZ se zabývalo nároky právnických osob, které jsou oprávněny hájit zájmy soutěžitelů či spotřebitelů a důkazním břemenem v oblasti nekalé soutěže Nový občanský zákoník Nový občanský zákoník (dále jen ObčZ), jenž nabyl účinnosti 1. ledna 2014, obsahuje právní regulaci nekalé soutěže v ustanovení ObčZ oproti minulé úpravě zakotvené v ObchZ. V důsledku rekodifikace obchodního práva byl Obchodní zákoník nahrazen zákonem o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) č. 90/2012 Sb. s tím, že právní úpravu nekalé soutěže neobsahuje, neboť ta přešla do ObčZ č. 89/2012 Sb. Dle mínění odborné veřejnosti nastal tento přesun z důvodu mylného úsudku, že nekalá soutěž platí pouze pro podnikatele, avšak pojem podnikatel není identický s pojmem soutěžitel, tento pojem může totiž zahrnovat i nepodnikatele. Soutěžní právo se rozděluje na dvě oblasti, kdy první oblast má veřejnoprávní charakter a je upravena zvláštním zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Druhá část, která je soukromoprávní upravuje nový občanský zákoník, konkrétně v ustanovení Koncepce nekalé soutěže je i v ObčZ založena na kombinaci generální klauzule a demonstrativním výčtu skutkových podstat. Generální klauzule nekalé soutěže, jež je obsažena v 2976 odst. 1 ObčZ se skládá z podmínek, které musí být kumulativně naplněny, aby mohlo být jednání považováno za nekalosoutěžní. Těmito podmínkami jsou: 1. Jednání v hospodářském styku Aby mohlo být určité jednání označeno za nekalé, musí být uskutečněno v hospodářském styku. 5 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 13

14 2. Rozpor s dobrými mravy soutěže Pro označení určitého jednání jako nekalého je nutné naplnění také další podmínky generální klauzule, a tou je rozpor s dobrými mravy soutěže. 3. Způsobilost jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům Určité jednání musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Je tedy postačující, pokud je soutěžitel nebo zákazník újmou teoreticky či objektivně pouze ohrožen, vznik skutečné újmy není pro naplnění této podmínky nutný. Oproti staré právní úpravě se nová právní úprava generální klauzule změnila jen formulačně a logicky, kdy tedy nedochází ke změně obsahu ani smyslu právní úpravy. Při naplnění generální klauzule je za nekalosoutěžní jednání považována klamavá reklama, klamavé označení zboží nebo služeb, srovnávací reklama, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování, porušení obchodního tajemství, dotěrné obtěžování a ohrožení zdraví nebo životního prostředí. Žalovat lze rušitele na zdržení se určitého jednání, odstranění závadného stavu, na přiměřené zadostiučinění, náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení. Sankční postihy uvedené v ustanovení 2988 ObčZ jsou v podstatě přejaté z ObchZ. 14

15 2 Soukromoprávní prostředky Hlavní funkcí právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži je zabránit potencionálním rušitelům v budoucím porušovaní soutěžních pravidel, zamezit pokračování v nekalosoutěžním jednání nebo jeho opakování, dále mají tyto prostředky sloužit k postihu rušitele v podobě určité sankce, k obnovení původního stavu či docílení uspokojení aktivně legitimované osoby ve sporech z nekalé soutěže. Právní regulace nekalosoutěžní problematiky, jež je zahrnuta v ObčZ, obsahuje mimo hmotněprávních norem ( ) také dvě procesněprávní ustanovení, a to 2988 a 2989 ObčZ. Nároky, které mohou oprávněné osoby uplatnit proti rušiteli, se zabývá ustanovení 2988 ObčZ. Aktivní legitimaci osob oprávněných hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků a specifické postavení spotřebitele obsahuje ustanovení 2989 ObčZ. Obě tato ustanovení doplňují obecná procesněprávní ustanovení, která jsou obsažena v občanském soudním řádu. Pokud aktivně legitimovaná osoba zvolí nějaký právní prostředek ochrany proti nekalé soutěži a rozhodne se tento prostředek uplatňovat soudní cestou, musí přesně stanovit svůj návrh na rozhodnutí soudu. Právní regulace prostředků ochrany proti nekalé soutěži je velmi stručná, proto zde existuje prostor pro interpretaci rozhodovacích činností soudů, které dávají zejména aktivně legitimovaným osobám pokyny, jak správně svá práva vymáhat a také jak účinné potírání určitého protiprávního jednání může v praxi zabránit jeho pokračování nebo opakovaní. 2.1 Aktivně legitimované osoby Aktivně legitimované osoby mohou žalovat ve sporech, které se týkají nekalé soutěže, a mohou v těchto sporech vystupovat v pozici žalobce. Osoby aktivně legitimované jsou osoby dotčené nebo ohrožené nekalosoutěžním jednáním. 15

16 Aktivně legitimovanou osobou ve sporech nekalé soutěže může být: soutěžitel, zákazník, právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků, jiná osoba dotčená nekalou soutěží Soutěžitel Pojmové vymezení soutěžitele upravuje ustanovení 2972 ObčZ, podle kterého je soutěžitelem ten, kdo se účastní hospodářské soutěže. Tím může být celý okruh možných subjektů, které se hospodářské soutěže účastní, tudíž i fyzická a právnická osoba. Soutěžitelem může být ve skutečnosti kdokoliv, kdo jedná v hospodářském styku a má zájem na výsledku hospodářské soutěže. Uvedené potvrdil i Nejvyšší soud ČR: Nekalosoutěžně jednajícím nemusí být pouze ten, kdo se sám hospodářské soutěže v daném oboru bezprostředně účastní, ale může jím být i třetí osoba, která svým jednáním do této soutěže nekalosoutěžně zasáhne. Je ovšem přitom potřeba dovodit konkrétní zájem nekalosoutěžně jednajícího na úspěchu jednoho soutěžitele na úkor druhého, tj na výsledku soutěže dvou soutěžitelů. 6 V hospodářském styku mohou působit v přímém konkurenčním vztahu osoby nabízející zboží nebo služby zaměnitelného charakteru, dále také osoby, které podnikají v rozdílném oboru či nepodnikatelé, kam patří například stát nebo různé nadace. Také zaměstnanec soutěžitele by mohl být za určitých okolností se zaměstnavatelem v soutěžním stavu. V takovém případě je nutné zjistit účel jednání zaměstnance, poněvadž pokud se zaměstnanec podílí na nekalosoutěžním jednání na příkaz svého zaměstnavatele, nebude považován za soutěžitele, a to ani za situace, kdy plní zaměstnavatelův příkaz a má zájem na hospodářském výsledku. Za soutěžitele lze považovat také obchodní zástupce či společníky obchodní společnosti. Pro určení osoby jakožto soutěžitele je rozhodující časové vymezení, v jaké době byl daný subjekt soutěžitelem. Obchodní společnost vstupuje do hospodářské soutěže v okamžiku 6 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne sp. zn. 32 Odo 1464/

17 zapsání předmětu svého podnikání do obchodního rejstříku, čímž vzniká nabídka určitých činností na relevantním trhu a tím se společnost dostává do soutěžního vztahu. Ukončení účasti v hospodářské soutěži nastává například výmazem z obchodního rejstříku nebo rozhodnutím o úpadku obchodní společnosti a jeho řešení konkurzem. V této chvíli již nelze určitou osobu považovat za soutěžitele. Skupinu soutěžitelů můžeme rozdělit na dva základní druhy, kdy jedním druhem bude soutěžitel v užším slova smyslu a tím druhým soutěžitel v širším slova smyslu. Mezi soutěžitele v užším slova smyslu řadíme přímé i nepřímé konkurenty, a to v pozici podnikatelů či podnikatelů neoprávněných. K neoprávněným podnikatelům bez podnikatelského oprávnění přistupuje zákon jako k podnikatelům, neboť tyto osoby vstupují do hospodářské soutěže a vzbuzují zdání, že se jedná o oprávněného podnikatele, který tímto pronikne do konkurenčního střetu s podnikateli, kteří na trhu podnikají oprávněně. Také osoby, které jsou teprve ve stádiu přípravy založení obchodní společnosti, můžeme označovat za soutěžitele. Za soutěžitele v širším slova smyslu lze označit příležitostné soutěžitele, tedy nepodnikatele. Tyto osoby vstupují do soutěžního vztahu jen ojediněle. Klasickým příkladem jsou charitativní instituce, veřejnoprávní korporace nebo stát. Velmi často bývají zaměňovány dva pojmy, které spolu úzce souvisí, avšak je nutné, aby byly používány ve vhodném spojení. Těmito pojmy je soutěžitel a konkurent. Konkurenty lze rozdělit na dva typy, a to na přímé a nepřímé. Přímými konkurenty jsou osoby podnikající ve shodné oblasti a nabízející téměř totožné produkty. Zákazníci tyto nabízené produkty vnímají jako přijatelnou možnost alternativy. Nepřímými konkurenty jsou osoby podnikající ve shodné oblasti, avšak jejich produkty pouze plní stejnou či podobnou funkci. Z uvedeného vyplývá, že konkurenta lze v každém případě považovat za soutěžitele, neboť je tento pojem významově širší než pojem konkurent. Soutěžitele však za konkurenta vždy označovat nelze. Aktivně legitimovanou osou je soutěžitel ve všech skutkových podstatách nekalé soutěže, a to v případě, že byla jeho práva nekalou soutěží porušena nebo ohrožena. Pokud soutěžitel vystupuje v právních sporech samostatně, může uplatnit veškeré nároky, které vyplývají z 2988 ObčZ. 17

18 2.1.2 Zákazník Pojmy spotřebitel a zákazník byly součástí generální klauzule nekalé soutěže podle 44 odst. 1 ObchZ, nyní v ObčZ jsou oba tyto pojmy obsaženy pod pojmem zákazník. Podle ObčZ je spotřebitelem každá fyzická osoba, která nejedná v rámci podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání. Zákazník není v ObčZ nijak přesně definován, proto je jeho význam i nadále svěřen judikaturnímu a doktrinálnímu výkladu. Pojem zákazník je postavený výše než pojem spotřebitel. Zákazníkem tedy rozumíme samotného spotřebitele, ale také jinou osobu, která je v roli zákazníka, tedy právnickou osobu, která nepodniká (nadace, stát), a také podnikající právnickou či fyzickou osobu, jež se v hospodářském styku vyskytuje na slabší straně. Nekalé praktiky, které budou směřovat proti spotřebiteli (zákazníkovi) nebudou posuzovány z hlediska oklamání jednoho určitého spotřebitele (zákazníka), ale z hlediska tzv. průměrného spotřebitele. Uvedené je v souladu s rozhodnutím Soudního dvora EU, 7 podle něhož je pro posouzení klamavé reklamy důležité, aby se tyto praktiky dotýkaly podstatného množství spotřebitelů, protože pouze jeden člověk či jen několik spotřebitelů uvedených v omyl by nestačilo k posouzení obchodní praktiky jako nekalosoutěžní. Pojem průměrný spotřebitel již v minulosti upravila směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, 8 podle níž je průměrný spotřebitel označení pro spotřebitele, který je dobře informován, je dostatečně pozorný a opatrný v souvislosti s jazykovými, kulturními a sociálními okolnostmi. Toto tvrzení potvrzuje ve své judikatuře také Nejvyšší soud ČR, 9 který uvedl, že v případě účasti subjektu na hospodářské soutěži je nutné, aby dovodil zájem nekalosoutěžně jednajícího na úspěchu soutěžitele na úkor druhého soutěžitele, tudíž na výsledku soutěže. Je třeba si prvotně odpovědět na otázku, zda lze jednáním objektivně spatřovat soutěžní, konkurenční cíle. Soutěžní orientace jednání však nebudou dány, např. pokud je jednání zaměřeno na informaci spotřebitelů, objektivní testování výrobků atd. 7 Rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne , C-373/90 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES, ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. 9 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zde dne , sp. zn. 32 Odo 229/

19 Tento pojem bude využit především při rozhodování o dotčení určitého spotřebitele v nekalosoutěžních případech. Důkazní břemeno nese v civilním řízení žalobce, který má za úkol předložit důkazy, jimiž podloží své argumenty. Stejně jako v ObchZ, také v ObčZ dochází k obrácení důkazního břemene, a to v případě, že je žalobcem spotřebitel. To vede ke zvýhodnění postavení spotřebitele v nekalosoutěžních sporech. Obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele znamená, že je povinností rušitele prokázat, že se nekalé soutěže nedopustil. K obrácení důkazního břemene dochází pouze ve vybraných skutkových podstatách, a to podle a v 2987 ObčZ. K zásadní změně oproti ObchZ dochází v případě obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele u nároku na přiměřené zadostiučinění, vydání bezdůvodného obohacení a náhradu škody, neboť zde ObčZ s možností obrácení nepočítá. U těchto nároků nese důkazní břemeno rušitel Právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků Soutěžitelé nebo zákazníci, jejichž práva jsou právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků oprávněny hájit, nemusí být členy daných právnických osob, jejich práva (soutěžitelů nebo zákazníků) však musí být nekalosoutěžním jednáním přímo dotčena (alespoň potencionálně). 11 Z výše uvedeného vyplývá vyčleněnost právnických osob z daných subjektů, které jsou nekalosoutěžním jednáním dotčeny. Zde dochází ke změně oproti aktivní legitimaci soutěžitelů nebo zákazníků, neboť u těchto musí docházet k dotčení jejich práv. Avšak u právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků stačí, aby byla ohrožena práva soutěžitele nebo zákazníka bez ohledu na to, zda jsou jejími příslušníky. Z tohoto vyplývá, že právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků je aktivně legitimována, pouze pokud je aktivně legitimován určitý soutěžitel nebo zákazník, který je dotčený nekalou soutěží. Jelikož jsou právnické osoby oprávněné hájit zájmy 10 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: Komentář. 1. Praha: C. H. Beck, 2014, s ISBN ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: Komentář. 1. Praha: C. H. Beck, 2014, s ISBN

20 soutěžitelů nebo zákazníků postavené na stejnou úroveň jako ostatní legitimované subjekty, mohou vystupovat ve sporech z nekalé soutěže samostatně a jednat v pozici účastníka řízení. K ochraně soutěžitelů nebo zákazníků by měly být právnické osoby oprávněny. Za oprávněnou osobu budou považovány osoby, u kterých tvoří ochrana hospodářských zájmů soutěžitelů nebo zákazníků významný podíl na jejich činnosti. Hájit soutěžitelovi zájmy lze právnickou osobou oprávněnou hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků, jen pokud je ochrana zájmů zahrnuta ve stanovách jako její cíl. V případě jednání na straně soutěžitelů jde nejčastěji o obchodní komory jako je například Obchodní a hospodářská komora České republiky. Na straně zákazníků se nejčastěji jedná o spotřebitelská sdružení, která však musí mít právní subjektivitu, jako je například Sdružení obrany spotřebitelů České republiky. Pokud nekalosoutěžní jednání ohrožuje zdraví či životní prostředí, bude aktivně legitimovanou osobou každá právnická osoba, která se zabývá ochranou životního prostředí v případě, že ochrana soutěžitelů či zákazníků vyplývá z jejího skutečného působení. Podat žalobu lze dle zákoníku v případě právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků pouze u skutkových podstat podle a 2986 a 2987 ObčZ a domáhat se může pouze nároku zdržovacího a odstraňovacího Jiná osoba dotčená nekalou soutěží Mezi tyto osoby lze zařadit například osoby, jejichž osobní atributy byly neoprávněně využity v hospodářské soutěži, nejčastěji v reklamě, dále také osoby, které byly dotčeny určitou formou zabraňovací soutěže, nebo dopad obdobných aktivit poškodil jejich majetek. Tyto osoby nejsou v občanském zákoníku blíže upraveny. Jiné osoby dotčené nekalou soutěží, jsou ve sporech z nekalé soutěže aktivně legitimovány pouze v případě, že budou jejich práva nekalou soutěží přímo ohrožena či porušena. Tyto osoby pak mohou uplatnit všechny žalobní nároky, tedy nárok na zdržení se nekalosoutěžního jednání, odstranění závadného stavu, přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. 20

21 2.2 Pasivně legitimované osoby Za pasivně legitimovanou osobu označujeme osobu, která může být žalována z nekalosoutěžního jednání, a proti této osobě lze tedy směřovat nekalosoutěžní nároky. Podle občanského zákoníku je tato osoba označena za rušitele, jimž může být fyzická i právnická osoba dopouštějící se nekalosoutěžního jednání, která naplňuje veškeré podmínky stanovené v generální klauzuli a jedná v hospodářské soutěži. V praxi to budou nejčastěji soutěžitelé, zejména pak podnikatelé. Za rušitele lze označit také právnickou či fyzickou osobu i tehdy, jestliže za sebe nechá jednat jiného, nebo mu dá k takovému jednání podnět nebo jej podporuje nebo pro sebe využije. 12 Pasivní legitimaci je nutné hodnotit z hlediska dikce jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže. U skutkové podstaty klamavé reklamy, zlehčování či srovnávací reklamy, jsou za jednání v nekalé soutěži zodpovědné i osoby podílející se na realizaci a publikaci této reklamy (např. reklamní agentury, hromadné sdělovací prostředky), nikoliv pouze zadavatel reklamy. V případě skutkové podstaty klamavého označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti je zodpovědný každý subjekt, který se takového jednání dopustí. Jedná-li se o skutkovou podstatu podplácení, stane se pasivně legitimovanou osobou soutěžitel, který podplácel a také osoba, která se podplatit nechala. V případě skutkové podstaty porušení obchodního tajemství je pasivně legitimovanou osobou kdokoliv, kdo se neoprávněně či oprávněně dozvěděl o obchodním tajemství a porušil jej. U skutkové podstaty ohrožování zdraví a životního prostředí lze označit za pasivně legitimovanou osobu soutěžitele a v případě splnění podmínek generální klauzule také osobu nápomocnou (mimo zaměstnanců) MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s ISBN ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 81. ISBN

22 2.2.1 Pomocné osoby V případě, že budou naplněny znaky generální klauzule nekalé soutěže, lze mezi nekalosoutěžně jednající osoby řadit osoby pomocné, které zákon označuje jako rušitele. Pomocnou osobou v nekalé soutěži může být kdokoliv, kdo napomáhá hlavnímu soutěžiteli v uskutečnění nekalosoutěžního jednání. Tuto pomocnou osobu lze poté považovat za pomocníka hlavního soutěžitele. Pomocné osoby vystupují nejčastěji ve skutkových podstatách nekalé soutěže podplácení a porušení obchodního tajemství. U skutkové podstaty podplácení mohou jako osoby pomocné vystupovat členové statutárního orgánu nebo jiného orgánu soutěžitele či osoby v zaměstnaneckém nebo jiném podobném poměru vůči soutěžiteli, které nabídnou, slíbí či poskytnou prospěch za účelem dosažení určité neoprávněné výhody, nebo které žádají či přijmou jakýkoliv prospěch pro stejný účel. Jedná-li se o skutkovou podstatu porušení obchodního tajemství, mohou jako osoby pomocné vystupovat veškeré osoby, které jiné osobě neoprávněným způsobem sdělí nebo zpřístupní obchodní tajemství v hospodářské soutěži. Mezi další pomocné osoby lze řadit např. agentury, jež uskutečňují statistickou analýzu situace trhu, jejíž výsledky jsou nepravdivé a soutěžitel je použije ke své propagaci. Pomocnou osobou by mohl být také maloobchodní prodejce klamavě označeného zboží, které svým vzhledem vyvolává nebezpečí záměny se zbožím jiného soutěžitele. 2.3 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v občanském zákoníku Stejně jako tomu bylo v obchodním zákoníku ( 53 a 54 ObchZ), také občanský zákoník ( 2988 a 2989 ObčZ) obsahuje pouze dvě procesněprávní ustanovení, ve kterých uvádí taxativní výčet nároků aktivně legitimovaných osob. 22

23 2988 /Nároky oprávněné osoby proti rušiteli/ Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. 14 Osoba dotčená nekalou soutěží sama navrhuje některý z nároků, který shledává odůvodněným k dosažení uspokojení. Může po žalovaném žádat některý z nároků, jenž jsou uvedeny v 2988 ObčZ či kumulativně využít několik těchto nároků v jakémkoliv seskupení. Prostředky ochrany proti nekalé soutěži, které jsou obsažené v ObčZ rozdělujeme podle jejich funkce na zabraňovací a kompenzační. Úspěšné uplatnění zabraňovacích prostředků by mělo vést k zamezení dalšího pokračování nebo trvání v nekalosoutěžním jednání. Tyto nároky označujeme jako nemajetkové. Patří sem žaloba na zdržení se nekalosoutěžního jednání a na odstranění nekalosoutěžního stavu. Úspěšným uplatněním kompenzačních prostředků by mělo dojít k určitě náhradě a satisfakci. Mezi tyto prostředky lze zařadit žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, na přiznání přiměřeného zadostiučinění a na náhradu škody. Tyto nároky označujeme jako majetkové (kromě nároku na přiměřené zadostiučinění v nepeněžité formě). V soukromoprávních řízeních mají účastníci rovné postavení, avšak důkazní břemeno nese nejčastěji žalobce, který je tedy v těchto řízeních aktivní Nárok na zdržení se nekalosoutěžního jednání Nárok na zdržení se nekalosoutěžního jednání má zejména preventivní povahu, protože směřuje proti nekalosoutěžnímu jednání soustavného či trvajícího charakteru, nebo pokud existuje důvodná obava, že k nekalé soutěži dojde. Tyto nároky patří k nejčastěji uplatňovaným nárokům ve sporech z nekalé soutěže, neboť osoba pociťující ohrožení nekalosoutěžním jednáním může jednat preventivně a nemusí vyčkávat, až nekalosoutěžní jednání skutečně vznikne. Nekalosoutěžní jednání musí prokazatelně vyplývat z okolností případu. K tomuto došel i Vrchní soud v Praze: Příkaz zdržet se určitého jednání zlehčování, resp. obecně určitého , zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 23

24 nekalosoutěžního jednání, v sobě obsahuje určení, že dané jednání je jednáním nekalosoutěžním s příkaz zdržet se jej, směřující do budoucnosti. Proto musí být splněn předpoklad, že by k takovému jednání v budoucnosti jinak došlo nebo zřejmě mohlo dojít. To je v případě, že jde o soustavné jednání, jehož další trvání hrozí, ale také v případě, že jednání nekalé soutěže podle okolností a stavu věci v době rozhodování hrozí, tj. je důvodná obava, že k němu dojde, i když nepůjde o soustavné jednání. Hrozba nekalosoutěžního jednání musí dostatečně vyplývat z okolností případu, resp. musí být dostatečně osvědčena. 15 Pokud se tedy rušitel již nedopouští nekalé soutěže, nelze zdržovací nárok uplatnit, to ovšem neplatí, pokud hrozí opakování nekalého jednání. Uvedené je v souladu s prvorepublikovou judikaturou, která uvedla, že předpokladem zdržovacího nároku podle zákona proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. z. a n. je hrozící nebezpečí z dalšího rušení. Takovéto nebezpečí již neexistuje, pokud žalovaný jako jednatel zamýšlené společnosti s ručením omezeným již před podáním žaloby přestal užívat závadný údaj ve firemním znění, kdy společnost s ručením omezením nebyla založena a místo ní byla založena veřejná obchodní společnost, ve které ji žalovaný není oprávněn zastupovat. 16 Pří využití nároku na zdržení se nekalosoutěžního jednání je velmi náročná formulace petitů, které musí být přesné a určité. Žalobní petit nesmí být příliš úzký, aby nemohlo dojít ke konkrétnímu vymezení žaloby, které by vedlo jen k menším obměnám v nekalosoutěžím jednání. To by totiž mohlo vyústit pouze k obcházení daného zákazu, a tím by docházelo pouze k dalším zdržovacím žalobám, které by měly za úkol zabránit nekalosoutěžnímu jednání. V praxi to znamená, že pokud došlo k nekalé soutěži v oblasti reklamy na internetu, měla by zdržovací žaloba obsahovat i jiný druh médií. V případě příliš všeobecně formulovaného žalobního petitu, např. aby se žalovaný zdržel jakéhokoliv jednání, kterým by parazitoval na pověsti žalobce, by se jednalo o důvod, aby soud žalobu odmítl pro její neurčitost. Je tedy velmi důležité nalézt optimální řešení pro formulaci petitu, což nebývá lehké. V současné době je vhodným postupem zdržovací žaloby vložení obrázku, na kterém se objevuje konkrétní nekalosoutěžní jednání, do petitu žaloby a společně přiložit i CD nosič, který bude obsahovat naskenovaný obrázek. 15 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ps. Zn. 3 Cmo 135/95. cit. dle ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 90. ISBN Rozhodnutí Vážný č , sp. zn. Rv II 447/37. cit. dle ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 91. ISBN

25 Soutěžitel může uplatnit zdržovací nárok po rušiteli ve všech skutkových podstatách nekalé soutěže za předpokladu, že přímo ohrožují nebo porušují jeho práva. Zákazník může zdržovací nárok uplatnit pouze ve skutkových podstatách, které budou jeho práva přímo ohrožovat nebo porušovat. Ty jsou upraveny v ustanovení a ObčZ. Také právnická osoba se může domáhat zdržovacího nároku, pokud hájí soutěžitelovi nebo zákazníkovi zájmy. Domáhá-li se práva na zdržení se nekalé soutěže spotřebitel, musí rušitel prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. Nárok na zdržení se závadného jednání nelze promlčet. Nárokem na zdržení se nekalosoutěžního jednání se zabýval Nejvyšší soud ČR, 17 který rozhodoval ve věci propagace minerálních vod, kdy žalované uváděly ve svých reklamních spotech tvrzení, že minerální vody v sobě obsahují spoustu magnésia, a proto je nutné je střídat neboť vysoký obsah hořčíku může lidskému organismu zapříčinit necitlivost či apatii. Žalobkyně se domáhala zdržení se do budoucna všech podstatou totožných tvrzení, které informují o nepříznivých účincích magnésia na lidské tělo ve svých reklamách, bez ohledu na to, zda se jedná o reklamu v televizi, rádiu, na internetu či v jiných mediích. Nejvyšší soud ČR určil tuto formulaci zdržovacího nároku za případnou, jelikož zdržovací nárok pouze na toto určité nekalosoutěžní jednání by mohl vést jen k obcházení daného zákazu, kdy by žalované mohly v nekalém jednání pokračovat Nárok na odstranění nekalosoutěžního stavu K odstranění závadného stavu, kterým byly v minulosti zapříčiněny záporné účinky způsobené nekalosoutěžním jednáním, slouží žaloba, již nazýváme odstraňovací nebo také restituční. Nárok na odstranění nekalosoutěžního stavu lze využít pouze v případě, pokud protiprávní stav již nastal a zdroj závadného jednání stále trvá. Odstranění následků musí být ve stejném obsahu, formě a rozsahu, jakým byl proveden neoprávněný zásah. Závadný stav lze odstranit faktickou likvidací (např. stažením letáků s nekalosoutěžní reklamou z oběhu), změnou stávajícího stavu (kdy např. dojde k vypuštění zaměnitelného kmene obchodní firmy), dále doplněním, opravou či upřesněním údajů (např. přidáním určitého textu), 17 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , 23 Cdo 4669/

26 odvoláním původního nepravdivého textu a vysvětlením nastalé záležitosti zákazníkům skrze nově zaslané dopisy. Nárokem na odstranění závadného stavu se zabýval Nejvyšší soud ČR, 18 který uložil žalované povinnost změnit název své obchodní firmy tak, aby nezahrnovala jisté slovo, a aby žalovaná podala návrh na tuto změnu na zápis do obchodního rejstříku. Pokud byla volba obchodní firmy a její užívání nekalosoutěžním jednáním, je tedy k úplnému odstranění nekalosoutěžního stavu nutné, aby žalovaná změnila svou firmu. Žaloba na odstranění závadného stavu míří do minulosti, neboť uplatněním této žaloby by mělo docházet k odstranění záporných účinků způsobených nekalosoutěžním jednáním, které se již dříve uskutečnily. Tento nárok bývá v praxi často uplatňován kumulativně s nárokem na zdržení se nekalosoutěžního jednání, ale může být využit také samostatně. Uplatnění obou nároků současně je vhodné, pokud je předmětem sporu zastavení distribuce určitých reklamních materiálů a zároveň jejich zničení. K uvedenému se vyjádřil svým rozhodnutím Vrchní soud v Praze následovně: je v souladu s nárokem na zdržení se jednání a na odstranění závadného stavu návrh oprávněného, aby povinný byl zavázán zastavit další rozšiřování závadného letáku a zlikvidovat dosud nepoužité letáky ve stanovené lhůtě. 19 V případě přiznání nároku na odstranění nekalosoutěžního stavu se jistě v první chvíli může zdát, že se při neúspěchu žalovaného nejedná o sankci, která bude větším způsobem zasahovat do jeho práv. Avšak úspěchem této žaloby k významným sankcím u žalovaného dochází, neboť přijde o již vynaložené prostředky například na propagaci svých výrobků. Soutěžitel, zákazník a právnická osoba mohou uplatnit odstraňovací nárok za stejných podmínek jako u nároku na zdržení se nekalosoutěžního jednání. Pokud se práva domáhá spotřebitel, musí opět rušitel prokázat, že se jednání soutěže nedopustil. Nárok na odstranění závadného stavu se nepromlčuje. 18 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , 23 Cdo 4933/ Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 204/92. cit. dle ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 98. ISBN

27 2.3.3 Nárok na přiměřené zadostiučinění Podstatou přiměřeného zadostiučinění je odstranění újmy nemateriálního charakteru. Při uplatnění tohoto nároku nelze brát na vědomí skutečnosti materiální povahy, neboť tento právní nárok neslouží k náhradě této škody, ale má žalobci přivodit určitou satisfakci. Mezi nemateriální újmu lze řadit například: poškození pověsti, pokles přitažlivosti nabídky pro zákazníky, ztrátu sebeúcty, prestiže, solidnosti a poctivosti. Právní úprava přiměřeného zadostiučinění je v ObčZ pojata podrobněji, nežli tomu bylo v obchodněprávní úpravě. Nalezneme ji v části zabývající se náhradou majetkové a nemajetkové újmy v 2894 a dále. V 2894 odst. 2 ObčZ je stanoveno, že povinnost nahradit nemajetkovou újmu se uplatní podobně jako u ustanovení o povinnosti nahradit škodu. V ObčZ je uznání přiměřeného zadostiučinění spojeno s nutností zavinění rušitele, což může vést ke zkomplikování důkazní situace na straně žalobce. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat v nepeněžní podobě, avšak je možně jej poskytnout také v peněžní podobě, a to podle ustanovení 2988 ObčZ, které to však výslovně neuvádí na rozdíl od minulé úpravy 53, která to uváděla jasně. Podle ustanovení 2951 odst. 2 platí, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečně a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 20 Z uvedeného vyplývá přednost poskytnutí nemateriální satisfakce, avšak nedojde-li ke skutečnému a dostatečnému odčinění nemateriální újmy, je soud povinen přiznat zadostiučinění v peněžní podobě. Zákon umožňuje přiznat přiměřené zadostiučinění kumulativně. Nejčastější podobou nepeněžité satisfakce je veřejná omluva, kdy sám žalobce určí její přesné znění, rozsah (např. půlka listu A4 na titulní straně deníku), dále pak v jakém počtu má být omluva zveřejněna (např. ve třech po sobě jdoucích publikacích) a také v jakém odst. 2, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 27

28 zdroji má být uveřejněna. Soud může tuto navrženou omluvu změnit pouze formulačně, nikoliv však významově. K tomuto rozhodnutí došel také Nejvyšší soud ČR, 21 podle kterého lze o formulaci výroku rozhodnout pouze soudem, jestliže ten využitím odlišných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Jestliže uplatněním nepeněžitého zadostiučinění nedojde v úměrné míře k satisfakci nehmotné újmy, je možné požadovat přiměřené zadostiučinění v penězích, a to s přihlédnutím na intenzitu, dobu trvání, rozsah nepříznivých následků vzniklých žalobci, chování rušitele po obdržení výzvy k ukončení jeho protiprávního jednání, na důsledky v oblasti mezilidských a obchodních vztahů žalobce apod. Po vyhodnocení těchto kritérií lze teprve určit odpovídající peněžní částku, která bude přiměřená k vyrovnání vzniklé újmy. Uvedené je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, 22 podle kterého lze právo na přiměřené zadostiučinění v penězích přiznat pouze v případě prokázání utrpění nemajetkové újmy účastníka, která vznikla v souvislosti s jednáním nekalé soutěže. Tato nemajetková újma musí být v takovém rozsahu nebo takového druhu, aby vyrovnání přiměřeného zadostiučinění v nepeněžité formě bylo nedostačující. Při splnění tohoto kritéria lze až usoudit, jaká suma bude pro zaplacení zadostiučinění odpovídající vůči vzniklé nehmotné újmě. Žalobce není povinen dokazovat přesný rozsah přiměřeného zadostiučinění, avšak musí být prokázána skutečnost nemajetkové újmy nezanedbatelného rozsahu. V žalobě musí žalobce uvést výši požadovaného zadostiučinění v penězích. Tuto navrženou sumu lze soudem přiznat v požadované výši, snížit ji nebo nepřiznat vůbec. Nelze však, aby soud sumu zvýšil. Kritériem pro výši peněžní částky je přiměřenost, která spočívá ve formě zadostiučinění i v její výši. Soud přiznává peněžní zadostiučinění i s jeho konkrétní výší na základě vlastní úvahy, ke které musí mít dostatek prokazatelných skutečností, které vymezují určité hranice, aby mohlo dojít k přezkoumání této úvahy. Přiměřené zadostiučinění poskytnuté v penězích můžeme v podstatě považovat za určitou formu pokuty za nekalosoutěžní jednání. V České republice se výše peněžitého zadostiučinění pohybuje v řádech statisíců korun českých, jež představuje poměrně malou částku oproti zisku, kterého nekalosoutěžně jednající subjekty mnohdy dosáhnou. 21 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , 23 Cdo 4669/ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , 32 Odo 1318/

29 Nároku na přiměřené zadostiučinění se může domáhat soutěžitel po rušiteli ve všech skutkových podstatách nekalé soutěže, pokud jsou přímo dotčena jeho práva. Také zákazník může žádat nárok na přiměřené zadostiučinění, ovšem pouze ve vybraných skutkových podstatách, a to nejčastěji v klamavé reklamě, klamavém označení zboží nebo služby, dotěrném obtěžování a ohrožování zdraví nebo životního prostředí. Dle názoru odborné veřejnosti se nárok na přiměřené zadostiučinění promlčuje v obecné tříleté lhůtě. Nejpozději se právo na přiměřené zadostiučinění promlčí za deset let ode dne újmy. Pokud byla újma způsobena úmyslně, uplatňuje se patnáctiletá promlčecí lhůta. K opačnému názoru však došel Nejvyšší soud ČR, 23 který rozhodl, že právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti se nepromlčuje. Osobně se ztotožňuji s názorem odborné veřejnosti, neboť podle 2894 odst. 2 ObčZ se povinnost nahradit nemajetkovou újmu uplatní podobně jako u ustanovení o povinnosti nahradit škodu, jak jsem již uvedla výše Nárok na náhradu škody Cílem uplatnění nároku na náhradu škody je nahradit vzniklou materiální újmu způsobenou nekalosoutěžním jednáním, a tím sankcionovat rušitele. Předpoklady odpovědnosti za škodu z nekalé soutěže podle ObčZ jsou: Protiprávnost spočívající v nekalosoutěžním jednání (podle ), ke kterému může dojít konáním (komisivně), a to například ve srovnávací reklamě nebo opomenutím (omisivně), například v klamavé reklamě v případě zamlčení údaje. Vznik škody. Vznik škody znamená majetkovou újmu. Škoda může mít charakter skutečné škody nebo ušlého zisku, kdy jsou obě formy rovnocenné. Skutečná škoda znamená zúžení majetku poškozené osoby v porovnání stavu majetku, 23 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 1542/