PRÁVNÍ POSTIH NEKALÉ SOUTĚŽE

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Karolína Černá PRÁVNÍ POSTIH NEKALÉ SOUTĚŽE Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Daniel Patěk, PhD. Katedra: Obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 1. března 2012

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Praha.... Podpis 2

3 Poděkování: Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala JUDr. Danielu Paťkovi, PhD. za věnovaný čas, odborné vedení, důležité podněty a cenné připomínky, které přispěly ke zkvalitnění této diplomové práce. Mé poděkování patří také mým rodičům, sestře Pavlíně a mým nejbližším, kteří mi jsou neustálou oporou nejen v rámci studií. 3

4 OBSAH OBSAH...4 SEZNAM ZKRATEK...5 ÚVOD STRUČNÉ VYMEZENÍ TEORETICKÝCH POJMŮ PASIVNÍ A AKTIVNÍ LEGITIMACE VE SPORECH Z NEKALÉ SOUTĚŽE Pasivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže Aktivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI Obecně k právním prostředkům Právní prostředky soukromoprávní Právní prostředky veřejnoprávní Právní prostředky správního práva Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži dle trestního práva Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži dle práva Evropské unie PROCESNÍ OTÁZKY VE SPORECH Z NEKALÉ SOUTĚŽE Soudní příslušnost Důkazní břemeno Zákaz kumulace žalob a vedlejší účastník Vyloučení veřejnosti při soudních jednáních Předběžné opatření Soudní smír Mezitímní rozsudek EXKURZ DO FRANCOUZSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY NEKALÉ SOUTĚŽE...61 ZÁVĚR...65 POUŽITÉ ZDROJE:...69 ABSTRAKT...80 ABSTRACT...81 KLÍČOVÁ SLOVA V ČESKÉM A ANGLICKÉM JAZYCE

5 SEZNAM ZKRATEK ES EU Obchodní zákoník Občanský soudní řád Občanský zákoník SES SFEU Směrnice o klamavé a srovnávací reklamě Soudní řád správní Správní řád Trestní zákoník Zákon o ochraně hospodářské soutěže Zákon o ochraně spotřebitele Zákon o regulaci reklamy Evropská společenství Evropská unie Zákon číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Smlouva o Evropských společenstvích Smlouva o fungování Evropské unie Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 143/2001 Sb., zákon o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/2001 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů 5

6 ÚVOD Nekalá soutěž se stává stále častěji negativní součástí podnikání. Podnikatelé se snaží dosáhnout zisku, ale zároveň je mezi nimi patrný silný konkurenční tlak. Každý má sice dle ustanovení Obchodního zákoníku právo na svobodné rozvíjení své soutěžní činnosti v zájmu dosažení hospodářského prospěchu, ale zároveň je Obchodním zákoníkem stanovena povinnost dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a stanoven zákaz zneužití účasti v soutěži. I přes uvedené zákazy se hospodářská soutěž stává agresivnější, účastníci v ní používají neustále účinnější prostředky, aby přilákali více spotřebitelů a násobili svůj zisk. Pro trh, spotřebitele, ale i samotné podnikatele může být hospodářská soutěž výhodná, dochází ke zlepšování kvality výrobků a služeb, snižování cen, ale na druhou stranu je nezbytné dodržovat v zákoně uvedené podmínky jejího fungování. S rostoucí agresivitou podnikatelského prostředí hraje klíčovou úlohu právní postih protiprávního jednání, který by měl být účinným nástrojem pro zachování transparentního a zdravého podnikatelského prostředí. Měly by být jasně stanoveny mantinely, za nimiž už je chování z hlediska práva nepřípustné. Předkládaná diplomová práce si klade za cíl analyzovat právní postih nekalé soutěže v českém právním řádu, určit, zdali je postih efektivní, a případně, která část právního řádu neumožňuje efektivnímu zabránění nekalosoutěžnímu jednání. K naplnění uvedeného cíle by měl sloužit jednak výklad jednotlivých souvisejících právních ustanovení společně s judikaturou zejména Nejvyššího soudu České republiky, která ve velké míře napomáhá k vymezení konkrétních podmínek a zákonná ustanovení dotváří a vysvětluje, a dále také začlenění právní úpravy práva Evropské unie. Diplomová práce bude detailněji popisovat právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži dle jejich začlenění v právním systému, tedy soukromoprávní a veřejnoprávní. Mezi dílčí cíle této diplomové práce patří za prvé teoretické vymezení základních pojmů vztahujících se k tématu diplomové práce. Vydefinovaný teoretický rámec umožní danou problematiku lépe analyzovat. Dalšími dílčími cíli je za druhé stanovení osob, které mají procesní postavení v rámci sporu z nekalosoutěžního jednání, tedy aktivní a pasivní legitimaci. Dalším dílčím cílem je popis právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži, které jsou rozdělené na soukromoprávní a veřejnoprávní prostředky. Uvedený cíl umožní srovnání a bližší teoretické vymezení uvedených prostředků. Dalším dílčím cílem je potom popsání procesních specifik, která jsou úzce spojena se spory plynoucími z nekalé soutěže. Posledním dílčím cílem je pak porovnání 6

7 české právní úpravy s úpravou práva proti nekalé soutěži ve Francouzské republice. K tématu práce se objevují nová soudní rozhodnutí, a tedy i nové názory odborné veřejnosti. Cílem práce je snaha o posunutí diskuze vytvořením komplexní analýzy, která by reflektovala závěry získané komparací a ucelením faktů. Veškeré informace v této práci jsou zpracované k únoru V první části diplomové práce je řešeno teoretické vymezení pojmů spojených s právem nekalé soutěže, tedy zejména s pojmem generální klauzule a skutkových podstat nekalosoutěžního jednání. Druhá kapitola diplomové práce se zabývá aktivní a pasivní legitimací účastníků hospodářské soutěže. Kapitola je rozdělena na dvě základní části dle aktivní a pasivní legitimace v rámci právních vztahů z nekalé soutěže, dále jsou zde zmíněny osoby, které mají zvláštní postavení v rámci aktivní legitimace. Ve třetí části práce jsou řešeny soukromoprávní a veřejnoprávní prostředky práva proti nekalé soutěži. Pokud jde o soukromoprávní prostředky, jedná se především o právní prostředky upravené v Obchodním zákoníku. V rámci veřejnoprávních prostředků jsou popsány prostředky upravené v Trestním zákoníku a dále v zákonech spadajících do oblasti správního práva. V uvedené kapitole je věnována pozornost i právu Evropské unie, jsou zde tedy řešena jeho specifika a oblasti, jimiž se evropské právo v rámci ochrany hospodářské soutěže zabývá. Ve čtvrté kapitole jsou uvedena procesní specifika, která se objevují v nekalosoutěžních sporech, především role předběžného opatření, důkazní břemeno či soudní příslušnost. V poslední kapitole je vzhledem k rozsahu předkládané práce stručně zpracováno srovnání právní úpravy proti nekalé soutěži ve Francouzské republice a České republice, jsou zde nastíněny základní zásady, na nichž je postaveno francouzské právo proti nekalé soutěži, soudní rozhodovací praxe a vzájemné odlišnosti s českým právním řádem. Ve své práci budu vycházet především z primárních zdrojů, tedy zprávních předpisů platných na území České republiky a dále z judikatury nejen Nejvyššího soudu České republiky, ale také například Vrchního soudu v Praze. Informačními zdroji jsou i monografie českých odborníků, například Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži od české autorky specializující se na právo proti nekalé soutěži Dany Ondrejové, nebo například komentáře vydávané předními českými právními odborníky k jednotlivým stěžejním zákonům, tedy zejména Obchodní zákoník. Komentář od kolektivu autorů Ivany Štenglové, Stanislava Plívy a Martina Tomsy, nebo například 7

8 Právo proti nekalé soutěži - Komentář od autorky Jindřišky Munkové. Dalšími zdroji jsou články v odborných časopisech, publikované zejména Pavlem Hajnem, Janem Mackem anebo Davidem Rausem, které věnují pozornost zajímavým otázkám spojenými s nekalosoutěžním jednáním, a to v rámci hmotněprávní i procesněprávní úpravy. Pokud jde o zahraniční literaturu, vycházela jsem především z díla francouzského právníka a soudce Michel Toporkoffa, který vroce 2010 publikoval knihu s názvem Le droit de la concurrence déloyale 1, dále potom z judikátů Cour de cassation a dalších soudních instancí. Z hlediska rozsahu a kvality zdrojů je k nalezení v české literatuře dostačující množství zdrojů, které by se zabývaly postihem nekalé soutěže. Autoři se věnují nejen soudním rozhodnutím, ale také výše uvedeným specifickým otázkám. Mojí snahou je tedy analyzovat právní postih nekalé soutěže v českém právním prostředí z hlediska jeho účinnosti, rychlosti rozhodování a procesních otázek, nastínit vzájemné shodné a odlišné principy právní úpravy České a Francouzské republiky, závěrem pak zhodnotit současnou právní úpravu, její nedostatky či naopak pozitiva, návrhy do budoucna a také změny, které lze v nejbližší době v této oblasti očekávat. 1 Právo proti nekalé soutěži. 8

9 1. STRUČNÉ VYMEZENÍ TEORETICKÝCH POJMŮ Podstatou práva proti nekalé soutěži je především ochrana soukromoprávních zájmů, které mohou být ohroženy při podnikatelské činnosti či obchodování soutěžitelů. Právo proti nekalé soutěži je obvykle řazeno mezi odpovědnostní práva. Nekalosoutěžní jednání má deliktní charakter, jedná se o civilní delikt ohrožovací, tedy je možné domáhat se nápravy již v situaci ohrožení určitou újmou, nikoli až po vzniku újmy. 2 Zákaz nekalé soutěže se vztahuje na právní delikty, jejichž cílem je nikoli potlačení konkurence, ale způsobení újmy soutěžiteli 3 a změna průběhu hospodářské soutěže. 4 Právo na ochranu proti nekalé soutěži je založeno na multilaterální mezinárodní dohodě Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví - podle níž je nekalou soutěží každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem vprůmyslu nebo obchodě 5. Každý signatářský stát pak volí účinnou ochranu v rámci svého národního práva, z čehož pramení nemalé rozdíly mezi pojetími. V evropském právu neexistuje jednotná právní úprava vztahující se k nekalé soutěži, ale směrnicemi 6 jsou upraveny dílčí otázky práva proti nekalé soutěži, jejichž povaha je ovšem harmonizační. Státům je tak uložena povinnost naplnit cíle směrnice, k čemuž si mohou samy zvolit vhodné prostředky. Ucelená právní úprava je dnes zejména v právu na ochranu spotřebitele. 7 Dle ustanovení 44 odstavce 1 Obchodního zákoníku je nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Dané základní ustanovení je svou povahou generální klauzulí, jež určuje kritéria pro posouzení, zdali je určité jednání nekalosoutěžním. Výčet v Obchodním zákoníku uvedených skutkových podstat není rozhodně taxativním, a proto hraje generální klauzule důležitou úlohu při posouzení jednání porušující zásady hospodářské 2 MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2008, sp. zn.: 32 Cdo 139/2008 postačuje pouhá způsobilost jednání přivodit újmu soutěžitelům či spotřebitelům, vznik újmy není nutný. 4 HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví. ze dne , revidovaná v Bruselu dne , ve Washingtonu dne , ve Haagu dne , v Londýně dne , v Lisabonu dne a ve Stockholmu dne a změněná dne (vyhl. č. 64/1967 Sb., ve znění vyhl. č. 81/1985 Sb.). 6 Např. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění).úřední věstník Evropské unie L 376/24, nebo Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/ MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s

10 a obchodní činnosti soutěžitelů. 8 O nekalosoutěžní jednání se jedná v případě, že jsou kumulativně splněny tři podmínky uvedené ve zmíněném paragrafu Obchodního zákoníku 9, tj. musí jít o jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže jednání musí být objektivně způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Důležitou částí daného ustanovení je také závěrečná věta: nekalá soutěž se zakazuje, bez níž by nebylo možné uplatnit sankce uvedené v ustanovení 53 Obchodního zákoníku. Z výše uvedených podmínek vyplývá, že pro uplatnění sankčních opatření je nezbytné, aby se v konkrétním případě jednalo o soutěžní vztah, a je tak nutné vymezit pojem soutěžitelů. Ve vztahu soutěže, popřípadě soutěžitelů, se nenacházejí jen přímí soutěžitelé, ale vůbec všechny subjekty, které působí v podobných nebo navzájem substituovatelných oborech nebo hospodářských činnostech. Kritériem pro posouzení konkrétního jednání pak je, zda bylo předsevzato za soutěžním účelem (...). 10 K tomu Nejvyšší soud České republiky uvádí, že není rozhodující, zda se jedná o podnikatele, ale zda bylo jednání vedeno za soutěžním, nebo jiným účelem. 11 Pokud jde o vymezení jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, je třeba posuzovat každé jednání samostatně a vzít v úvahu konkrétní okolnosti jednání účastníků v daném období a jejich postavení. 12 Dobré mravy jsou v právu proti nekalé soutěži konstruovány jinak než obyčejné dobré mravy (boni mores). V soutěžním jednání je totiž relativně obvyklé agresivní chování a existence konfliktních prvků mezi soutěžiteli, ale tyto prvky nesmí překročit obecnou morálku. Samotný pojem dobrých mravů soutěže je relativně málo určitý, patří do mimoprávních pojmů, a lze ho jen stěží definovat. 13 Určení rozporu s dobrými mravy je otázkou právní, skutkovou otázkou je zjištění obsahu jednání (které je vytýkáno) a názorů obchodníků či veřejnosti na dané 8 MACEK, J. in ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s Takto se vyjádřil i Nejvyšší soud například v Rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. září 2007, sp. zn.: 32 Odo 1566/ MACEK, J. in ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. října 2003, sp. zn.: 29 Odo 106/ Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. března 2006, sp. zn.: 32 Odo 1230/ MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, s

11 jednání. 14 Výklad a aplikace příslušného zákonného ustanovení jsou výlučně právní otázkou. 15 Zároveň také platí, že podmínka rozporu s dobrými mravy nemusí být trvalého charakteru, pokud totiž například soutěžitel zavede na trh nový výrobek, není možné požadovat, aby už nikdo nemohl navázat, nebo například po určité době výrobek zlepšit, a zajistit tak technologický pokrok (platí zejména při ochraně průmyslových práv). 16 Podmínka újmy je nezbytná pro způsobilost jednání přivodit újmu. Újma je pak širším pojmem než škoda, a obsahuje tedy újmu materiální i nemateriální, což implikuje i použití specifického reparačního nástroje. 17 Újma nemusí reálně vzniknout, ale stačí, pokud nebezpečí jejího vzniku objektivně hrozí. 18, 19 Pravděpodobnost vzniku újmy je však nutné označit za reálnou, nikoli vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. 20 V 44 odstavci 2 Obchodního zákoníku jsou demonstrativním způsobem uvedeny skutkové podstaty jednání zakládajících nekalou soutěž. V následujících paragrafech jsou jednotlivé skutkové podstaty blíže specifikovány, jedná se pouze o upřesnění a rozvedení generální klauzule pro některá typická jednání. Uvedené skutkové podstaty je možné rozdělit na tři skupiny, tj. jednání týkající se záměny svýrobky či službami jiného soutěžitele (klamavá reklama a vyvolání nebezpečí záměny v 45 a 47 Obchodního zákoníku), dále jednání vztahující se na nesprávné údaje o vlastnostech výrobků či služeb (klamavé označení zboží a služeb, parazitování na pověsti v 46 a 48 Obchodního zákoníku) a poslední jednání týkající se nesprávných údajů při provozu podniku, které by mohly poškodit jeho dobrou pověst (zlehčování a srovnávací reklama v 50 a 50a Obchodního zákoníku). Relativně novou skutkovou podstatou je ohrožování zdraví a životního prostředí ( 52 Obchodního zákoníku). 21 Použitím generální klauzule dochází v soudní judikatuře k vytváření soudcovských skutkových podstat, mezi něž je řazena například skrytá reklama či zabraňovací soutěž, 14 MACEK, J. in ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s PABJANOVÁ, K. Generální klauzule nekalé soutěže. Právní fórum 8/2006, s Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2004, sp. zn.: 3 Cmo 40/ HAJN, P. Právo nekalé soutěže. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s MACEK, J. in ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s ONDREJOVÁ, D. Generální klauzule nekalé soutěže v aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR. Soudní rozhledy 4/2009, s MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s

12 zneužívání lidské záliby ve hře, obchodní praktiky těžící z lidského soucitu nebo z pocitu vděčnosti, nepřiměřené formy lákání zákazníků či nepřiměřené formy obtěžování zákazníků PASIVNÍ A AKTIVNÍ LEGITIMACE VE SPORECH Z NEKALÉ SOUTĚŽE V rámci sporů z nekalosoutěžního jednání lze vymezit tři možná procesní postavení účastníků, tedy účastníky s aktivní legitimací, pasivní legitimací a dále osoby, jež mají zvláštní postavení v oblasti aktivní legitimace (ale nejednají proti zásadám hospodářské soutěže, ani nejsou dotčeny nekalosoutěžním jednáním). Kapitola je rozdělena na dvě základní části dle pasivní a aktivní legitimace subjektů v rámci právních vztahů z nekalé soutěže. 2.1 Pasivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže Proti osobě, která je pasivně legitimována, směřuje podaná žaloba, resp. nároky z nekalosoutěžního jednání. Na základě Obchodního zákoníku je pasivně legitimovaná osoba označena jako rušitel. Jedná se o každou fyzickou či právnickou osobu, která svým chováním způsobila narušení hospodářské soutěže, nebo která jiného navedla nebo podporovala ve způsobení takového narušení. Podle ustanovení 44 Obchodního zákoníku je rušitelem osoba splňující zde uvedené podmínky, mimo jiné jedná v hospodářské soutěži. U každé skutkové podstaty uvedené v Obchodním zákoníku může být za rušitele považována jiná osoba. V případě klamavé reklamy ( 45 Obchodního zákoníku), zlehčování ( 50 Obchodního zákoníku) a srovnávací reklamy ( 50a Obchodního zákoníku) je pasivně legitimovanou osobou jednak soutěžitel (např. zadavatel reklamy) a také realizátoři (reklamní agentury) a osoby, jež reklamu publikují (sdělovací prostředky). U skutkové podstaty klamavého označení zboží a služeb (dle ustanovení 46 Obchodního zákoníku), vyvolání nebezpečí záměny ( 47 Obchodního zákoníku) a parazitováním na pověsti ( 48 Obchodního zákoníku) je pasivně legitimován každý, kdo takové jednání způsobí. Může se jednat například o soutěžitele, podnikatele (obchodníka) apod. Pasivně legitimovanou osobou v případě podplácení ( 49 Obchodního zákoníku) je soutěžitel, který se takového jednání dopustil, ale také 22 HAJN, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2000, s

13 osoba, jež úplatek přijala. Při porušení obchodního tajemství ( 51 Obchodního zákoníku) je pasivně legitimován kdokoli, kdo se oprávněně či neoprávněně dozvěděl o obchodním tajemství a dané obchodní tajemství porušil. V případě skutkové podstaty ohrožování zdraví a životního prostředí (ustanovení 52 Obchodního zákoníku) může 23, 24 být žalovaným každý soutěžitel či osoba, která soutěžiteli pomáhala. Zvláštním typem rušitele hospodářské soutěže je tzv. pomocná osoba, která napomáhá rušiteli v naplňování znaků nekalosoutěžního jednání. Za osobu pomocnou je považován pomocník rušitele, který je napojen na rušitele určitou vazbou. Lze ho označit také jako vedlejšího soutěžitele. Tato osoba jedná stejně jako rušitel se soutěžním záměrem. Nejčastěji se pomocné osoby objevují u skutkové podstaty podplácení a porušení obchodního tajemství. Jedná se často o osoby, které vykonávají funkci v orgánu soutěžitele, jsou s ním v zaměstnaneckém poměru. Příkladem takové osoby je například reklamní agentura, hromadné sdělovací prostředky nebo autor určitého článku. 25 V odborné literatuře 26 se objevuje polemika, zdali může být pasivně legitimovanou osobou také spotřebitel. E. Večerková zastává názor, že pasivně legitimovanou osobou v rámci nekalé soutěže může být spotřebitel, neboť může v některých případech splnit všechny tři podmínky nekalé soutěže. Na druhou stranu se ovšem nabízí otázka, zdali může spotřebitel jednat v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku. Podle mého názoru se více logicky jeví argumentace Dany Ondrejové, která naopak pasivní legitimaci spotřebitele nepřipouští, a to právě z důvodu nemožnosti jednání v hospodářské soutěži. Pokud by totiž spotřebitel jednal v hospodářské soutěži a měl zájem na výsledku soutěže, stal by se z něho vlastně soutěžitel (soutěžitel ad hoc 27 ). 2.2 Aktivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže Aktivně legitimovaná osoba může žalovat jinou osobu rušitele (pasivně legitimovanou) pro porušení hospodářské soutěže. Tato osoba je buď přímo dotčena nekalým jednáním v rámci hospodářské soutěže, nebo jí zákon přiznává specifické 23 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s RAUS, D. Spory o nekalou soutěž a pasivní legitimace. Právní rádce 4/1998, s ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2005, s. 66 a násl..; ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Blíže k tomu v následující subkapitole. 13

14 postavení v uvedených sporech. Dle ustanovení 41 Obchodního zákoníku je za soutěžitele pokládána fyzická i právnická osoba, která se účastní hospodářské soutěže, i když není podnikatel, má právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti, tyto osoby jsou povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. V rámci hospodářské soutěže lze rozlišit dva pojmy používané v hospodářské soutěži soutěžitel a konkurent. Konkurentem je osoba (fyzická či právnická), která působí ve stejném oboru podnikání (nebo velmi podobném), pak se jedná o přímého konkurenta, nebo působí v oboru podnikání, jehož výrobky jsou vzájemné substituty nepřímý konkurent. Pojem soutěžitel je naproti tomu širším pojmem, označuje totiž osobu, která již vstoupí na určitý trh a jedná v rámci hospodářské soutěže. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ovšem není uvedené dělení z hlediska právního výrazně důležité. 28 Z právní teorie vyplývá, že soutěžní vztah je třeba vykládat v návaznosti na pojem soutěžitele z hlediska účelu ochrany proti nekalé soutěži velmi široce, kdy ve vztahu soutěžitelů nejsou jen přímí soutěžitelé, ale vůbec všechny subjekty, které působí v podobných, nebo navzájem substituovatelných oborech nebo hospodářských činnostech. Mimoto jako přímí soutěžitelé nevystupují vůči sobě navzájem jen ti, kteří působí ve shodném nebo příbuzném odvětví, ale také ti, kteří nabízejí výrobky či služby navzájem zaměnitelné. To znamená, že hospodářskými soutěžiteli jsou všichni, mezi nimiž na základě objektivní povahy jejich výrobků či služeb nebo na základě vlastní aktivity dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu, přičemž jako soutěžitele lze chápat i ty subjekty, mezi nimiž pro nekalost počínání jednoho z nich vlastně nikdy nedojde k přímému konkurenčnímu střetu. Úprava soutěžitele obsažena v Obchodním zákoníku se ovšem liší od definice uvedené v ustanovení 2 Zákona o ochraně hospodářské soutěže, neboť tato je významově obsáhlejší. Za soutěžitele je považována nejen fyzická a právnická osoba, ale také jejich sdružení, sdružení sdružení a jiné formy seskupování. 29 Soutěžitelem podle Obchodního zákoníku však může být pouze subjekt s právní subjektivitou, pojem soutěžitel v uvedeném významu se tedy použije pouze při aplikaci ustanovení Obchodního zákoníku vztahujících se k nekalé soutěži. 28 Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. ledna 2006, sp. zn.: 32 Odo 1642/ RAUS, D. Veřejnoprávní soutěžní delikty pokus o odpovědi na aktuální otázky deliktní odpovědnosti. Právní fórum 4/ 2010, s

15 K určení, zdali lze jednání označit za nekalosoutěžní, je nutné, aby se toto odehrálo v rámci hospodářské soutěže. 30 Jak je již uvedeno výše, jednání v rámci hospodářské soutěže může být aktivní, nebo pasivní. Z hlediska jeho zařazení jako nekalosoutěžního je nutné posuzovat zájem na výsledku soutěže, jak vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. 31 Podle uvedeného rozhodnutí je totiž potřebné nalézt zájem jednoho soutěžitele na výsledku hospodářské soutěže, tedy úspěch jednoho soutěžitele na úkor druhého soutěžitele. Zájem soutěžitele ovšem nemusí znamenat úmysl, ale postačí pouze objektivní záměr či cíl. V hospodářské soutěži je jednání založeno na soutěžním záměru a soutěžním vztahu, který je mezi subjekty, jejichž výrobky nebo služby jsou vzájemnými substituty. Základním předpokladem jednání v hospodářské soutěži je existence minimálně dvou soupeřících subjektů. Soutěžitel nemůže tedy existovat samostatně, ale jeho pozice soutěžitele se projeví až ve vztahu k jiným soutěžitelům. Pokud ovšem mezi soutěžiteli neexistuje soutěžní vztah, je důležité prokázat soutěžní záměr, který je možné definovat jako určité jednání, jímž jsou sledovány objektivně soutěžní cíle. Soutěžní záměr tedy neznamená subjektivní stránku protiprávního chování úmysl. 32 Soutěžitelem nemůže být subjekt, který vykonává závislou činnost nebo který vykonává činnost výhradně za účelem uspokojení své soukromé potřeby či soukromého zájmu bez dopadu na soutěž. Na druhou stranu může být takovým soutěžitelem například obchodní zástupce podnikatele, který ovšem k němu není v pracovněprávním vztahu. Dva podnikatelé jsou dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 33 v postavení soutěžitelů dokonce i v případě, kdy spolu uzavřeli smluvní vztah. Subjekty jsou tedy považovány za soutěžitele, pokud existují ekonomické (hospodářské) prvky v činnosti uvedených subjektů. Pro jednání v hospodářské soutěži tak není ani nezbytná pouze snaha o dosažení zisku, ale jedná se o souhrn více činností (např. snaha snížit konkurenci). 34 Soutěžitelé se střetávají v prostoru označovaném jako relevantní trh, jenž je tvořen třemi základními prvky: předmět; 30 Shodně se vyjádřil i Vrchní soud v Praze, sp. zn.: 3 Cmo 46/ Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. května 2007, sp. zn.: 32 Odo 229/ ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. ledna 2006, sp. zn.: 32 Odo 1642/ ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s

16 prostor; čas. Vymezení z pohledu předmětu znamená, že soutěžiteli ve vzájemném soutěžním vztahu budou pouze ty osoby, jejichž výrobky (služby) jsou vzájemně substituovatelné, ale zároveň i osoby, jež podnikají v odlišných hospodářských odvětvích (ale mezi soutěžiteli může dojít k boji o zákazníka ). Druhým znakem relevantního trhu je prostor, tj. geografická oblast, kde dochází ke střetu dodávky a poptávky výrobků a služeb, kde jsou podmínky dostatečně stejnorodé. 35 Prostor lze ovšem v praxi vymezit s obtížemi, a to z důvodu neustálého přibližování států, ale i kontinentů. Tato změna je spojena s globalizací. Třetím prvkem je čas, pomocí něhož se určuje, zdali byl subjekt soutěžitelem v době, kdy mělo dojít k nekalosoutěžnímu jednání. Z pohledu času je také možné identifikovat budoucí potenciální soutěžitele. 36 Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 37 je dokonce možné jednat v rámci soutěžního vztahu již před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, tedy od okamžiku přípravy založení společnosti. Soutěžitele lze rozdělit na soutěžitele v užším a širším slova smyslu. Do první skupiny jsou řazeni podnikatelé a do druhé potom soutěžitelé ad hoc. 38 Pokud jde o první skupinu soutěžitelů v užším slova smyslu, patří sem přímí, bezprostřední konkurenti a subjekty, jež vyrábí substituovatelné výrobky (služby). Subjekty jsou v postavení podnikatelů dle zákonné definice obsažené v ustanovení 2 a 3a Obchodního zákoníku (soutěžitelem je i podnikatel, jenž podniká neoprávněně), což potvrzuje i soudní judikatura 39, dle níž je za soutěžitele považována nejen osoba, která jedná v rámci svého podnikatelského oprávnění, ale také osoba, která podniká neoprávněně. Pokud by totiž subjekt, jenž podniká neoprávněně, nebyl považován za soutěžitele, nebylo by ho, i přes jeho nekalosoutěžní jednání, možné sankcionovat a nevztahovala by se na něj úprava nekalé soutěže obsažená v Obchodním zákoníku. Za podnikatele je dle ustanovení 2 Obchodního zákoníku považována (i) osoba, která je zapsaná v obchodním rejstříku; (ii) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění; (iii) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění 35 Sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství 97/C 372/03. Úřední věstník Evropských Společenství ze dne ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 1992, sp. zn.: 3 Cmo 36/ ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 1996, sp. zn.: 3 Cmo 788/94. 16

17 podle zvláštních předpisů; (iv) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Druhou skupinou jsou soutěžitelé v širším slova smyslu. Jedná se o tzv. soutěžitele ad hoc, tedy soutěžitele příležitostné (jako například nepodnikatelé, stát, státní orgány, obce, kraje či osoby pomocné). 40 Za nepodnikatele je považována osoba, jejíž činnost vykazuje hospodářské prvky, případně existuje zájem na výsledku soutěže jiných subjektů. Jedná se tedy o třetí osobu, která se neúčastní bezprostředně hospodářské soutěže v daném oboru. 41 Soutěžitelem může být vpodstatě každý subjekt, jenž jedná v rámci hospodářské soutěže a má zájem na výsledku soutěže jiných soutěžitelů. Stát, státní orgány, obce či kraje jsou považovány za soutěžitele, pokud jejich jednání má povahu soukromoprávní. Veřejnoprávní korporace jsou pak považovány za soutěžitele, pokud jsou výrobky (služby) poskytovány na určitém trhu a korporace jsou ekonomicky aktivní. 42 K uvedenému je také nezbytné zmínit úpravu dle práva EU, které ve směrnici č. 2006/114/ES 43 používá pojem obchodník, který pak v článku 2 písm. d) definuje jako fyzickou nebo právnickou osobu, jež jedná za účelem, který lze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání, a kdokoli, kdo jedná jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení. Podle této definice je zřejmé, že právo EU nepožaduje, aby se jednalo o osobu, která se účastní hospodářské soutěže, tedy na rozdíl od české právní úpravy (ustanovení 41 Obchodního zákoníku). Výše uvedení soutěžitelé mohou žalovat jiného soutěžitele, a to z důvodu porušení či ohrožení jejich práv. Soutěžitelé mohou vystupovat ve sporech sami, či mohou být právně zastoupeni právnickou osobou oprávněnou hájit zájmy soutěžitelů. Pokud soutěžitelé vystupují ve sporech samostatně, jsou oprávněni požadovat nároky uvedené v ustanoveních Obchodního zákoníku, a to ve všech skutkových podstatách nekalé soutěže bez omezení. V případě, že jsou soutěžitelé zastoupeni právnickou osobou 40 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. ledna 2007, sp. zn.: 32 Odo 1464/ ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění). Úřední věstník Evropské unie L 376/24. 17

18 oprávněnou hájit zájmy soutěžitelů, mohou požadovat nároky dle ustanovení 54 Obchodního zákoníku, ale pouze u zde uvedených skutkových podstat nekalé soutěže. 44 Na straně žalobce mohou ve sporech z nekalé soutěže stanout taktéž zástupci slabší strany, v tomto případě se jedná o spotřebitele. 45 Pojem spotřebitele není sice v Obchodním zákoníku definován, ovšem je v ustanoveních vztahujících se k nekalé soutěži velice často používán. K jeho definici je nutné využít ustanovení Občanského zákoníku, v jehož 52 je pojem spotřebitele upřesněn: spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podobná definice je potom obsažena i v zákoně o ochraně spotřebitele. Výše uvedené slabší postavení je dáno především silnějšími vyjednávacími podmínkami prodávajícího. Jedná se tedy o pozitivní diskriminaci spotřebitelů. I v případě spotřebitelů lze rozlišit dva typy žalob tedy žalobu v případě ohrožení, nebo porušení práv může podat buď spotřebitel samostatně, nebo může za spotřebitele jednat právnická osoba oprávněná hájit jeho zájmy. V případě samostatně podané žaloby mohou opět požadovat veškeré nároky uvedené v ustanovení 53 Obchodního zákoníku, ve druhém případě se potom postupuje dle ustanovení 54 Obchodního zákoníku. 46 Pokud je žalobcem spotřebitel, dochází k přesunutí důkazního břemene ze žalobce (spotřebitele) na stranu žalovanou. Uvedené přesunutí s sebou přináší určité rozpory, protože například spotřebitelé disponují často finančními prostředky vyššími než někteří podnikatelé, a mohou si tedy dovolit využít právních služeb, navíc právě spotřebitelé mají často dostatek důkazů o nekalosoutěžním jednání. V rámci úpravy obsažené v evropském právu, tj. v kodifikovaném znění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/114/ES je v článku 7 stanoveno, že: Členské státy přenesou na soudy nebo správní orgány pravomoci, které je v občanském soudním řízení nebo správním řízení podle čl. 5 zmocňují: (a) požadovat na zadavateli reklamy, aby prokázal správnost skutkových tvrzení obsažených v reklamě, jestliže se takový požadavek, s ohledem na oprávněné zájmy zadavatele reklamy a jiného účastníka řízení, jeví jako přiměřený vzhledem k okolnostem daného případu, a v případě srovnávací reklamy pak vyžadovat od zadavatele reklamy provedení důkazů v krátké lhůtě a (b) považovat skutková tvrzení 44 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s VEČERKOVÁ, E. Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži. Právní fórum 5/2005, s ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s

19 za nesprávná, není-li důkaz požadovaný v souladu s písm. a) předložen nebo je-li soudem nebo správním orgánem považován za nedostatečný. K obrácení důkazního břemene může na základě této směrnice dojít i v případě, že žalobcem je například podnikatel. 47 Novelou Obchodního zákoníku 48 bylo změněno ustanovení 44 Obchodního zákoníku a aktivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže byla dána i dalším zákazníkům. Zákazník se tak objevuje jako nový subjekt, kterému je poskytována ochrana proti nekalosoutěžnímu jednání. Podle důvodové zprávy 49 k tomuto zákonu bylo cílem této novely zabránit tzv. katalogovým podvodům, tj. nezamýšleným registracím v katalozích pochybné úrovně za cenu, která mnohonásobně převyšuje cenu obvyklou za služby obdobného charakteru a z jejichž podstaty přitom zřetelně vyplývá, že by je nikdo průměrně rozumný nikdy nemohl vědomě uzavřít. Plnění požadované za tuto registraci nepoctivá katalogová firma důsledně vymáhá prostřednictvím nevybíravého a velmi propracovaného (na rozdíl od jeho formálně deklarované služby) psychologického a právního nátlaku. Ustanovení má tedy poskytnout ochranu proti nekalé soutěži i osobám (podnikatelé i nepodnikatelé), které nejsou s nekale jednající osobou v soutěžním vztahu. Na tuto novelu Obchodního zákoníku se v odborné veřejnosti objevují protichůdné názory, podle jedné skupiny odborníků je totiž uvedená novela nadbytečná, 50 neposkytuje kýžený efekt a přináší nový pojem, přičemž judikatura českých soudů již pojmy spotřebitel a soutěžitel vykládá relativně široce. Na druhou stranu se spíše přikláním k názoru, že bylo nezbytné zavést do českého práva takto široký pojem, který by poskytoval ochranu širšímu okruhu subjektů. Navíc, tato úprava vlastně vychází z návrhu nového občanského zákoníku, v jehož ustanovení 2976 je definice nekalé soutěže, která ovšem neobsahuje pojem spotřebitel, ale ochrana je 47 HAJN, P. Kdo má dokazovat a kdo vysvětlovat ve sporech z nekalé soutěže? Obchodněprávní revue 3/2011, s Zákon č. 152/2010 Sb., který nabyl účinnosti dnem Důvodová zpráva k zákonu č. 152/2010 Sb. Dostupné z WWW: 50 Např. bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová se k návrhu zákona vyjadřovala hned dvakrát (počátkem února a v polovině března roku 2010 během prvního a třetího čtení návrhu zákona) a pokaždé vyslovila s tímto návrhem svůj nesouhlas z důvodu jeho nadbytečnosti. Dále HENDRYCHOVÁ, H. Novela obchodního zákoníku 152/2010 Sb., mimo jiné ke katalogovým podvodům [online] [cit ]. Dostupné z WWW: sb-.html. 19

20 poskytována soutěžitelům a zákazníkům. Termín zákazník je pojmem velice širokým, který vlastně obsahuje i pojem spotřebitel. 51 Jiné osoby, jejichž práva mohou být nekalou soutěží ohrožena nebo porušena, jsou taktéž aktivně legitimovány k podání žaloby. 52 A contrario nepůjde o soutěžitele, spotřebitele a další zákazníky, ale například o osoby, jejichž osobnostní atributy byly užity neoprávněně. Jedná se opět o všechny osoby, jejichž práva mohou být nekalosoutěžním jednáním přímo ohrožena nebo porušena, ovšem u většiny skutkových podstat nekalé soutěže není prakticky možné přímého ohrožení dosáhnout. Jiné osoby mohou požadovat všechny nároky uvedené v ustanovení 53 Obchodního zákoníku. 53 Nyní podrobněji k právnickým osobám oprávněným hájit zájmy soutěžitelů či spotřebitelů. Jak je výše uvedeno, soutěžitelé a spotřebitelé mohou hájit své zájmy samostatně, nebo právě prostřednictvím právnických osob oprávněných hájit jejich zájmy. Druhá možnost se z hlediska praxe jeví účinněji, a to z důvodu odborného a finančního. Soutěžitel, ani spotřebitel přitom nemusí být členem právnické osoby, ovšem jeho práva musí být přímo dotčena. Dle ustanovení 54 Obchodního zákoníku se nerozlišuje právnická osoba oprávněná hájit zájmy spotřebitelů a právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů, není tedy vyloučena existence pouze jedné takové právnické osoby, což je ovšem z praktického hlediska nevýhodné. Zájmy uvedených skupin jsou často protichůdné, a proto je nutné zajistit i jejich maximální ochranu prostřednictvím nezávislých právnických osob. Obchodní zákoník se ovšem (stejně jako judikatura) k uvedeným právnickým osobám blíže nevyjadřuje, a tak existují určité výkladové nejasnosti. Právnickými osobami oprávněnými hájit zájmy soutěžitelů či spotřebitelů tak budou právnické osoby, jejichž podstatnou činnost tvoří právě ochrana hospodářské soutěže. Na druhou stranu není ovšem vyloučeno, aby za takovou právnickou osobu byla také považována právnická osoba, která vykonává ochranu hospodářské soutěže pouze jako činnost vedlejší. Uvedená činnost právnické osoby by měla vyplývat nejen ze zakladatelských dokumentů (či stanov), ale také z její fakticky vykonávané činnosti (případně tedy i z činnosti zprostředkované). V případě soutěžitelů budou takovými právnickými 51 HAJN, P. Zjevné i méně zjevné změny v českém právu proti nekalé soutěži. Obchodněprávní revue 7/2011, s Ustanovení 53 Obchodního zákoníku: osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena. 53 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s

21 osobami například komory a vpřípadě spotřebitelů potom například spotřebitelská 54, 55 sdružení s právní subjektivitou. Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů mají specifické postavení, neboť konkrétně jejich práva nebyla nekalosoutěžním jednáním porušena nebo ohrožena. Je ovšem nezbytné, aby byly zájmy ohroženy nebo porušeny ve vztahu ke spotřebiteli (soutěžiteli), jehož zájmy je právnická osoba oprávněná chránit. Uvedená právnická osoba vystupuje tedy ve sporech namísto subjektu, jehož práva byla přímo ohrožena nebo porušena, nevystupuje jako jejich zástupce, ale je nadána přímo aktivní legitimací. V rámci soudního řízení pak může tedy sama a vlastním jménem činit veškeré úkony, a to bez jakéhokoli zmocnění třetí osobou. Právnické osoby jsou ovšem omezeny co do uplatňovaných nároků, a to ustanovením 54 Obchodního zákoníku pouze tedy nároku zdržovacího a odstraňovacího. Právnické osoby jsou také omezeny, pokud jde o skutkové podstaty nekalé soutěže na základě ustanovení 44 až 47 a 52 Obchodního zákoníku. V Obchodním zákoníku je negativně definováno, v jakých případech nejsou právnické osoby oprávněny hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. Pokud by ovšem žalobu podával samostatně soutěžitel nebo spotřebitel, je aktivně legitimován i k podání žalob ve vztahu ke skutkovým podstatám, jež jsou vyloučeny z kompetence právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. Sporná je otázka aktivní legitimace právnických osob v případě skutkové podstaty srovnávací reklamy (ustanovení 50a Obchodního zákoníku), neboť neuvedením této skutkové podstaty mezi skutkové podstaty, v rámci nichž je právnická osoba aktivně legitimována dle ustanovení 54 odst. 2 Obchodního zákoníku, je v rozporu se směrnicí č. 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě 56, z níž vyplývá, že právnická osoba by měla být aktivně legitimována ve vztahu nejen ke klamavé, ale také srovnávací reklamě. 57 Zákonodárce se tak pravděpodobně dopustil omylu v uvedení výčtu 54 ONDREJOVÁ, D. Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů v nekalosoutěžních sporech. Právní fórum 2/2010, s RAUS, D. Spory o nekalou soutěž a aktivní legitimace. Právní rádce 3/1998, s Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění). Úřední věstník Evropské unie L 376/24. článek 5 odst. 1: Tyto prostředky zahrnují právní předpisy, jež umožní osobám nebo organizacím, které mají podle vnitrostátních právních předpisů oprávněný zájem na potírání klamavé reklamy nebo na regulaci srovnávací reklamy, a) podaly žalobu ohledně takové reklamy nebo b) napadly takovou reklamu u správního orgánu, který je příslušný k rozhodování o stížnostech nebo k podání podnětu k zahájení příslušného soudního řízení. 57 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s

22 skutkových podstat, který nezměnil po přidání nové skutkové podstaty srovnávací reklamy. Právnické osoby oprávněné hájit zájmy spotřebitelů jsou upraveny nejen v Obchodním zákoníku, ale také v zákoně o ochraně spotřebitele, kde je upravena aktivní legitimace těchto právnických osob. Zákon o ochraně spotřebitele ovšem přisuzuje aktivní legitimaci také osobám bez právní subjektivity na rozdíl od Obchodního zákoníku. Dle zákona o ochraně spotřebitele mají sdružení spotřebitelů iniciační právo obsažené v ustanovení 26 zákona, sdružení jsou tak oprávněna činit podněty orgánům veřejné správy. Dále mají sdružení právo na odpověď na podněty, jež mají orgány veřejné správy povinnost vyřídit bezodkladně (nejpozději však do 2 měsíců od jejich obdržení). Sdružení, jež má ve svých stanovách obsaženo oprávnění, je zákonem o ochraně spotřebitele přiznáno právo na zahájení řízení u soudu a právo být účastníkem tohoto řízení. Uvedená úprava v zákoně o ochraně spotřebitele je tedy přísnější a obsahuje jasnější vymezení požadavků vztahujících se na právnické osoby oprávněné hájit zájmy spotřebitele. V rámci práva Evropské unie hraje významnou roli směrnice 98/27/ES o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů, jejímž cílem je sjednotit právní úpravu jednotlivých členských zemí EU v oblasti žalob na zdržení se nekalosoutěžního jednání ONDREJOVÁ, D. Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů v nekalosoutěžních sporech. Právní fórum 2/2010, s

23 3. PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI 3.1 Obecně k právním prostředkům Právní prostředky lze rozdělit podle několika kritérií, jako je například za prvé charakter právních předpisů, v nichž je možné prostředky nalézt. Toto kritérium je použito pro účely této diplomové práce. Právní prostředky se pak rozlišují na soukromoprávní (např. obsažené v Občanském zákoníku, Obchodním) a veřejnoprávní (např. obsažené v Trestním zákoníku, Zákoně o ochraně spotřebitele apod.). Dále lze právní prostředky rozdělit podle způsobu uplatnění práv na soudní (jež lze nalézt například v Obchodním zákoníku, Občanském soudním řádu nebo v Trestním zákoníku) a mimosoudní (dle Občanského zákoníku nebo jiných zákonů, Zákona o ochraně spotřebitele). Právě mimosoudní právní prostředky by pro subjekty měly představovat základní řešení případných sporů, snahou subjektů by totiž mělo být se dohodnout, neboť se jedná o levný, dostupný a rychlý právní prostředek, na druhou stranu ovšem relativně komplikovaný, a to z důvodu neochoty na straně rušitele přistoupit na návrhy nebo z důvodu neuznání jeho jednání za nekalosoutěžní. Kromě výše uvedených existuje také možnost využití mimoprávních prostředků ochrany obsažených v etických kodexech. 59 Právní prostředky plní zejména funkci preventivní, tedy jejich úkolem je zajistit, aby byl případný rušitel (buď konkrétní, nebo všichni případní rušitelé) odrazen od nekalé soutěže. Druhou funkcí je potom funkce represivní, tzn. snaha zabránit v pokračování porušování soutěže či opakování, které je způsobeno subjektem jednajícím proti soutěži, nebo případným rušitelem soutěžního jednání. Třetí funkcí je funkce sankční, jejímž hlavním účelem je sankcionovat subjekt porušující soutěž. Další funkcí je reparační, jejímž úkolem je navrácení původního stavu. Pátým úkolem právních prostředků je snaha odškodnit subjekt, jemuž byla nekalosoutěžním jednáním způsobena škoda, tedy funkce satisfakční. Posledně zmíněná funkce je součástí soukromoprávního postihu, není tedy součástí Zákona o ochraně hospodářské soutěže. 60 Je důležité poznamenat, že je zakázáno bránit se nekalé soutěži dalším nekalosoutěžním jednáním či jako argument použít nekalé jednání druhé strany. V žalobním petitu je pak nezbytné jasně, přesně a určitě vymezit návrh na soudní rozhodnutí (kvalifikaci právních prostředků), což vyplývá i ze soudní judikatury. 61 Soud je pak při svých 59 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Ibid., s Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn.: 3 Cmo 1159/94. 23

24 rozhodnutích vázán tímto žalobním petitem, což dokládá i další judikatura Vrchního soudu v Praze 62 : Soud může opravit právní kvalifikaci uplatněného nároku, ale jen v případě, že žalobcem uvedená právní kvalifikace je chybná a v návrhu je obsažen věcný podklad skutkové vylíčení pro právní kvalifikaci správnou. 63 Jak je výše uvedeno, pro účely této práce bude využito výše uvedené dělení právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži dle jejich charakteru veřejnoprávního, nebo soukromoprávního. Z hlediska soukromého práva jsou prostředky ochrany proti nekalé soutěži upraveny zejména v Obchodním zákoníku, Občanském zákoníku a Občanském soudním řádu. Soukromoprávní prostředky poskytují ochranu soutěžního prostředí, chrání soutěžitele před jednáním, jež by mohla způsobit deformaci hospodářské soutěže, konkurenčního prostředí či funkčnost této soutěže, chrání tedy zájmy soukromé. Účastníci mají v rámci soukromoprávního soudního řízení rovné postavení, přičemž aktivita je kladena zejména na žalobce, jenž nese důkazní břemeno (ve většině případů). Právní prostředky ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání jsou dále upraveny i v zákonech veřejnoprávního charakteru. Veřejné právo, tj. právo správní a trestní, chrání zájmy veřejné, tedy především chrání společnost jako celek, její udržení a rozvoj ve vztahu k celé společnosti. Právě charakter může být zhlediska žalobců výhodný, neboť nemusejí zvažovat podání soukromoprávních žalob, jež jsou často velice nákladné. Na druhou stranu se může objevit určité negativum veřejnoprávního charakteru, tedy neochota či nedostatečné kapacity správních nebo trestních orgánů řešit případy nekalosoutěžního jednání. Je důležité poznamenat, že proti nekalosoutěžnímu jednání lze prostředků ochrany z oblasti soukromého i veřejného práva využít souběžně. 3.2 Právní prostředky soukromoprávní Předmětem analýzy této subkapitoly jsou oprávněné nároky dle soukromého práva, tj. dle Obchodního zákoníku, Občanského zákoníku a Občanského soudního řádu. Základní právní prostředky jsou obsaženy v Obchodním zákoníku, neboť se jedná o právní předpis, který upravuje nekalou soutěž a který vedle norem hmotněprávních vztahujících se k nekalé soutěži (obsažených v 44 až 52 Obchodního zákoníku), 62 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn.: 3 Cmo 198/ ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s