Bariéry sociální inkluze bezdomovců v oblasti města Znojma

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Bariéry sociální inkluze bezdomovců v oblasti města Znojma Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. et Mgr. Klára Brožovičová, Ph.D. Vypracovala: Dominika Šubová Brno 2017

2

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Bariéry sociální inkluze bezdomovců v oblasti města Znojma vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až jejich skutečné výše. V Brně dne Dominika Šubová

4 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. et Mgr. Kláře Brožovičové, Ph.D. za odborné vedení práce, cenné připomínky a ochotu při jejím zpracování. Mé poděkování patří také všem respondentům, kteří se podíleli na empirickém šetření. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a všem blízkým za podporu a trpělivost během celého studia.

5 Abstrakt Bakalářská práce se zabývá problematikou bariér sociální inkluze bezdomovců. Hlavním cílem práce je zjistit jaké faktory brání lidem bez domova navrácení do běžného života většinové společnosti. Dále práce popisuje příčiny, jež vedly k extrémnímu sociálnímu vyloučení. Zvláštní pozornost je věnována sociálním službám a jejich vlivu na začleňování jedinců zpět do společnosti. Okrajově se práce zabývá také otázkou bezdomovectví v dalších vybraných středoevropských zemích. Metodologická část práce je věnována kvalitativnímu výzkumnému šetření, které probíhá formou polostrukturovaných hloubkových rozhovorů a zúčastněného pozorování. Jedná se o případovou studii oblasti města Znojma. Klíčová slova bezdomovectví, bezdomovec, sociální služby, sociální vyloučení, sociální začleňování Abstract The bachelor thesis deals with problems of barriers to social inclusion of the homeless. The main objective of the work is to find what factors keep homeless people from returning to normal life of the majority society. Further, the bachelor thesis describes the causes that led to extreme social exclusion. Particular attention is devoted to social services and their impact on the integration of individuals back into society. Marginally, the thesis also deals with the issue of homelessness in other selected Central European countries. The methodological part of the thesis is devoted to a qualitative research that takes place in the form of semi-structured depth interviews and participating observations. This is case study of the Znojmo area. Key words homelessness, homeless, social services, social exclusion, social inclusion

6 Obsah Úvod... 9 I. Teoretická část Sociální exkluze a inkluze, chudoba Sociální vyloučení (exkluze) Chudoba Sociální začleňování (inkluze) Osoby bez domova Bezdomovectví Domov Vývoj bezdomovectví v České republice po roce Charakteristika bezdomovců Vzhled Věk Genderové aspekty bezdomovectví Postoje veřejnosti k bezdomovectví Typologie bezdomovectví Zjevné bezdomovectví Skryté bezdomovectví Potenciální bezdomovectví Typologie ETHOS Další typologie bezdomovectví Příčiny bezdomovectví Vnější (objektivní) faktory Vnitřní (subjektivní) faktory Primární, sekundární a terciální příčiny Další příčiny bezdomovectví Bariéry sociální inkluze bezdomovců Nezaměstnanost Závislost na návykových látkách Psychické potíže a nemoci Legislativní pozadí Sociální služby a jejich vliv na osoby bez domova Noclehárny... 36

7 7.2 Azylové domy Nízkoprahová denní centra Domy na půl cesty Terénní programy Vícestupňový model sociálního začleňování bezdomovců Služby poskytované bezdomovcům v oblasti města Znojma Centrum sociálních služeb Znojmo Oblastní charita Znojmo Charitní poradna Znojmo Tereza - krizová pomoc Znojmo Magdala - terénní služba Znojmo Charitní šatník Potravinová a materiální pomoc nejchudším osobám Bezdomovectví v dalších postkomunistických zemích Evropy II. Empirická část Metodologie výzkumu Cíle výzkumného šetření Kvalitativní výzkum Metody sběru dat Výběr výzkumného vzorku Průběh výzkumu a reflexe výzkumníka Popis místa výzkumu Zpracování dat Analýza kvalitativních dat Etické otázky výzkumu Interpretace výsledků šetření Příčiny bezdomovectví Shrnutí Bariéry sociální inkluze bezdomovců Závislosti a psychické poruchy Zaměstnání Bydlení Podpora rodiny Shrnutí Vliv sociálních služeb na život bezdomovců... 62

8 Shrnutí Závěr Seznam použité literatury a zdrojů Knižní publikace Elektronické zdroje Zákony Seznam zkratek Seznam obrázků Seznam příloh... 73

9 Úvod Osoby bez domova dnes představují globální fenomén, který se objevuje od nepaměti. V České republice se tato problematika na povrch společenského dění dostala po zlomovém roce 1989, kdy proběhla celá řada sociálních, politických a ekonomických změn. Ačkoliv je v současné době bezdomovectví značným sociálním problémem, veřejnost mu nevěnuje dostatečnou pozornost a obvykle tyto osoby na základě daných předsudků a stereotypů odsuzuje. Mnoho lidí při pohledu na zanedbaného, alkohol popíjejícího jedince pocítí znechucení a dále tomu nevěnují pozornost. Velmi často lze ze strany veřejnosti slyšet slova, kdy poukazují na to, že si tito jedinci mohou za svou současnou životní situaci sami. Lidé obvykle nepřemýšlí nad příčinami, jež vedly k bezdomovectví, nepřemýšlí ani nad bariérami držící tyto jedince v hluboké propasti sociálního vyloučení. Cesta k takové propasti je zpravidla velmi rychlá a ovlivněná spolupůsobením mnoha faktorů. Bezdomovectví je problémem, který se týká celé společnosti a ta by jej měla, ať už chce nebo nechce, více zahrnout do svého povědomí, jedině tak může být úspěšně řešen. Předkládaná práce v rámci teoretické části nahlíží na danou problematiku v první řadě z perspektivy současné odborné literatury, která nabízí mnoho pohledů na toto téma. Popisuje bezdomovce jako ne zcela homogenní skupinu osob, jejichž životní příběhy jsou individuálního charakteru. Empirická část práce je případovou studií oblasti města Znojma. Práce si klade za cíl, identifikovat existující bariéry, bránící sociální inkluzi bezdomovců, v souvislosti s tím poukázat na příčiny, jež k bezdomovectví vedly a v neposlední řadě objasnit vliv sociálních služeb na tuto skupinu osob. K zodpovězení stanovených cílů dochází pomocí kvalitativní výzkumné strategie, kdy je využito metody polostrukturovaných hloubkových rozhovorů a zúčastněného pozorování. Výzkum byl realizován v rámci organizace Oblastní charita Znojmo. Relevantní data mohou posloužit jako podklad pro lepší pochopení celkového fenoménu bezdomovectví, jenž zobrazuje společenskou problematiku komplexního rázu. 9

10 I. Teoretická část 1 Sociální exkluze a inkluze, chudoba Chceme-li řešit problematiku sociálního začleňování osob bez domova zpět do běžného života většinové společnosti, je nezbytné definovat a nastínit příčiny, které k takovému stavu vedly a pochopit sociální vyloučení jako takové. Následující kapitola se věnuje popisu klíčových pojmů práce, a to sociálního vyloučení (exkluze), s čímž úzce souvisí pojem chudoby a sociálního začleňování (inkluze). 1.1 Sociální vyloučení (exkluze) Pojem sociální exkluze označuje celou řadu konkrétních mechanismů, s nimiž je možné se setkat snad ve všech společnostech. Sociální exkluze je dnes chápána jako proces, který zbavuje jednice práv, ale i povinností, jež ho pojí se členstvím ve společnosti. Je to jev, vedoucí k deprivaci ve více oblastech či dimenzích člověka, které se navzájem ovlivňují (Mareš, Sirovátka, 2008). Sociální exkluze představuje vyloučení z dimenze ekonomické (dlouhodobá nezaměstnanost, nízký příjem), dimenze sociální (rozpad manželství, sociální izolace), dimenze politické (upírání politických práv), dimenze komunitní (zdevastované prostředí obydlí, nedostupnost služeb), dimenze individuální (fyzický nebo mentální handicap či nemoc, chybějící vzdělání a kvalifikace, ztráta sebevědomí, sebeúcty) a dimenze prostorové (koncentrace vyloučených v oblastech rizikových vlivů a bez odpovídající kvality života, kriminalita, nedostatečná infrastruktura apod.) (Percy-Smith in Mareš, Sirovátka, 2008). Podle 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách ), je sociální vyloučení definováno jako vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé životní situace. Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV ) chápe sociální vyloučení jako proces, během kterého jsou jednotlivci či celé skupiny vytěsňovány na okraj společnosti a je jim ztížen či omezen přístup ke zdrojům a příležitostem, které jsou běžně dostupné ostatním členům společnosti. Mezi tyto zdroje patří především zaměstnání, bydlení, sociální ochrana, zdravotní péče a vzdělání (MPSV, 2014). 10

11 Sociální vyloučení je závažný problém, který se dotýká celé společnosti a jeho řešení vyžaduje komplexní přístup. Bezdomovectví je označováno jako absolutní forma sociálního vyloučení (MPSV, 2014). Vágnerová, Csémy a Marek (2013) konstatují, že sociální vyloučení se projevuje ve všech oblastech života: ztrátou profesní pozice a s tím legálního přístupu k finančním prostředkům, ztrátou ekonomické soběstačnosti, vyloučením z rodinného společenství, narušením vztahů s blízkými lidmi a rozpadem sociální sítě, redukovaným stylem života a nárůstem závislosti na podpoře charitativních organizací, žebráním a prohledáváním odpadků či kriminální aktivitou. 1.2 Chudoba V kontextu sociálního vyloučení a bezdomovectví je nezbytné zmínit také otázku chudoby, neboť pojmy bezdomovectví, sociální exkluze a chudoba jsou úzce spjaty a navzájem se podmiňují. Chudobu lze vnímat jako jednu z příčin bezdomovectví, ale také jako dopad sociální exkluze (Kliment, Dočekal, 2016). Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020 MPSV (2013) označuje bezdomovectví jako synonymum extrémního sociálního vyloučení, jemuž je chudoba jak příčinou, tak důsledkem. Chudoba se považuje za nežádoucí a negativní společenský jev, který je na začátku 21. století spatřován jako jeden z největších sociálních problémů. Všeobecně je chudoba chápána jako sociální jev, jenž je charakterizován jako nedostatek životních prostředků jednotlivce či skupin. V situaci vyhrocenější se používá pojem bída, kdy je souvislost s hladem a tělesným či duševním utrpením. Chudoba představuje nebezpečí zejména v tom, že často stojí na počátku celého řetězce sociálně deviantního jednání, kromě samotného bezdomovectví vyvolává také např. kriminalitu, prostituci, vede k šíření nemocí, k alkoholismu nebo drogovým závislostem (Kraus, Hroncová, 2010). Autoři Kliment a Dočekal (2016) poukazují na to, že chudobu lze definovat nejen jako nedostatek materiálních prostředků, ale také jako nedostatek příležitostí, výhod či práv, které jsou pro společnost v současné době běžné. Právě tato definice dle uvedených autorů ukazuje silnou vazbu mezi chudobou a sociálním vyloučením, kdy dané příležitosti a standardy jsou pro sociálně vyloučené osoby zapovězeny. 11

12 Podle autorů Průdkové a Novotného (2008) je chudoba jeden z mála fenoménů, který je společný všem bezdomovcům. Autoři popisují chudobu jako stav, kdy lidé nejsou schopni uspokojit své základní potřeby v míře, kterou společnost v dané době uznává jako minimální nebo nezbytně nutnou. Nejčastěji shledávají postižené ty jedince, kteří jsou málo odolní nebo slabí. V literatuře se nejvíce setkáváme s rozdělením chudoby na subjektivní a objektivní, absolutní a relativní. Subjektivně chudý je ten, kdo se cítí být chudým. Tento pocit závisí především na tom, s kým se osoba srovnává. Vzhledem k tomu, že se lidé často srovnávají s těmi nejbohatšími, bývá míra subjektivní chudoby značně nadhodnocená. Oproti tomu objektivně chudý je ten, jehož příjem nedosahuje státem stanovené hranice chudoby. V České republice je touto hranicí životní minimum. Objektivní chudoba je tedy výsledkem odborného posouzení a společenského konsenzu, její hranice vychází z analýz sociálních a ekonomických informací o životních podmínkách v dané společnosti (Průdková, Novotný, 2008). Absolutní chudoba se v našich podmínkách vyskytuje výjimečně, ovšem v rozvojových zemích je zcela běžná a tvoří značnou část populace. Absolutně chudý člověk je ten, který nemá dostatek prostředků k zajištění svého přežití (Průdková, Novotný, 2008). Relativní chudobu výstižně charakterizují autoři Kraus a Hroncová (2010), kdy se dle jejich definice takové pojetí chudoby týká každého člověka, který nedosahuje určité standardy dané společenskými poměry, závislé na bohatství konkrétní společnosti. Relativně chudý se tak dle uvedených autorů cítí každý, kdo nedosahuje těchto životních standardů. Na základě toho autoři zmiňují, že chudý v bohaté zemi nemůže být srovnáván s chudým, který žije ve společnosti podstatně hůře prosperující. Jiné možné klasifikace chudoby jsou dělení na primární a sekundární či skrytou a latentní. Primární chudoba značí nedostatek prostředků, které jsou nutné pro zajištění základních potřeb. Naopak sekundární chudoba vyjadřuje neschopnost s případnými prostředky efektivně zacházet. Skrytá chudoba se týká osob, které nevyužívají svůj legitimní nárok na formalizovanou sociální pomoc, což je obvykle příklad bezdomovců. Latentní chudoba vyjadřuje reálnou chudobu u jedinců nebo domácností, jejichž příjmy jsou dorovnány systémovou sociální pomocí tak, aby se udrželi nad hranicí sociálního minima (Kliment, Dočekal, 2016). 12

13 1.3 Sociální začleňování (inkluze) Podle 3 zákona o sociálních službách je sociální začleňování definováno jako proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. Inkluze představuje začlenění marginalizovaných jedinců, sociálních kategorií a různých typů kolektivit (etnik, subkultur, apod.) do hlavního proudu společnosti, což by jim mělo umožnit těšit se nejen formálně, ale i fakticky ze všech občanských, politických a zejména sociálních práv, v hlavním proudu společnosti sdílených. (Mareš, 2004, s. 27) Podle Strategie sociálního začleňování MPSV (2014) k obecným cílům sociálního začleňování patří: zajištění účasti v zaměstnání a rovného přístupu ke všem zdrojům, právům, zboží a službám, prevence rizika sociálního vyloučení, pomoc nejvíce zranitelným, mobilizace všech relevantních aktérů. Dle zmíněné Strategie sociálního začleňování MPSV (2014) mezi základní oblasti podporující sociální začleňování patří především: podpora přístupu k zaměstnání a jeho udržení, sociální služby, podpora rodiny, podpora rovného přístupu ke vzdělání, přístup k bydlení, podpora přístupu ke zdravotní péči, zajištění slušných životních podmínek, podpora dalším začleňujícím veřejným službám. Chudoba a sociální vyloučení mají velmi úzkou souvislost s nezaměstnaností, zejména dlouhodobou. Podpora zaměstnanosti ohrožených skupin je důležitá jak z důvodu zajištění adekvátního příjmu a zabránění ohrožení chudobou pro sociálně vyloučené osoby, popř. osoby ohrožené sociálním vyloučením, tak z důvodu sociální 13

14 integrace této skupiny osob, neboť zaměstnání není označováno pouze jako základní zdroj příjmů, ale také jako důležitý proces přinášející společenskou hodnotou. Významnou roli při sociálním začleňování osob hrají především sociální služby, zde jsou důležité zejména aspekty kvality, dostupnosti, prostupnosti a komplexnosti systému sociálních služeb (MPSV, 2014). 14

15 2 Osoby bez domova Práce pojednává o sociální inkluzi bezdomovců, proto je nezbytné jako následující pochopit také samotný fenomén bezdomovectví. S lidmi bez domova se setkáváme na ulicích běžně, zejména městské oblasti jsou charakteristické výskytem značného počtu těchto osob. Skoro každý z nás se setkal s žebrajícím člověkem nebo jej viděl nocovat na lavičkách v parcích či nádražích. Bylo by však mylné se domnívat, že problematika bezdomovectví je jednotná a lehce vysvětlitelná. Bezdomovectví je složitý problém a neexistuje žádná ucelená definice, která by jej byla schopna jasně vystihnout. Následující kapitola se zabývá popisem bezdomovectví obecně, kdy je nezbytné nastínit i pojem domova, který k této problematice neodmyslitelně patří. Pro lepší pochopení je zde krátce uveden také vývoj bezdomovectví po roce V další části se kapitola zabývá charakteristikou osob bez domova a postoji veřejnosti k této skupině osob. 2.1 Bezdomovectví Bezdomovectví je označováno jako negativní společenský jev, zahrnující jednání a procesy, které vedou ke ztrátě zázemí, životních jistot a ke společenskému vyloučení. Ztráta střechy nad hlavou představuje pro člověka více, než si dokážeme představit. Nejde pouze o absenci materiálního zázemí (místa přebývání), ale také o postrádání útočiště, místa bezpečí a opory. Se ztrátou střechy nad hlavou zpravidla současně dochází ke ztrátě blízkých osob a komunikaci s nimi, to následně vede k izolovanosti, samotě a odcizení od okolní společnosti (Kraus, Hroncová, 2010). Podle Průdkové a Novotného (2008) je bezdomovec člověk, kterého z různých důvodů postihlo společenské vyloučení nebo je tímto ohrožen, žije na veřejných místech či v neadekvátních nebo nejistých bytových podmínkách. Kromě termínu bezdomovec se lze dle uvedených autorů obvykle setkat i s jinými výrazy, např. člověk na ulici, člověk bez domova nebo osoba bez přístřeší, avšak označení bezdomovec se u nás vžilo a je běžně užíváno odborníky i laickou veřejností. Bezdomovectví jako nejzávažnější forma sociálního vyloučení se velmi často pojí s negativními společenskými jevy, jako je např. dětství v problémové rodině, nízká úroveň vzdělanosti, problémy na trhu práce, dlouhodobá nezaměstnanost, kontakt s problémovými jedinci a s okolím, ve kterém se objevuje zločinnost, dále alkoholismus a jiné závislosti (Štěchová, Luptáková, Kopoldová, 2008). 15

16 Z mnoha důvodů lze bezdomovectví přirovnat i k definici sociální deviace, neboť je podstatnou odchylkou od normy (normou je v tomto případě myšleno bydlení, každodenní hygiena atd.) (Průdková, Novotný, 2008). Bezdomovectví je složitý problém a výrazně zasahuje všechny dimenze člověka. Ovlivňuje celou společnost, není to izolovaný jev, ale spleť problémů, která má značný přesah do všech oblastí života. A u každého bezdomovce jsou to jiné problémy, mají jiné příčiny a jiné důsledky. To lze považovat za hlavní úskalí práce s osobami bez domova, ale je to také velká výzva. Jakákoliv snaha o řešení bezdomovectví proto vyžaduje interdisciplinární přístup. (Průdková, Novotný, 2008, s. 7) 2.2 Domov Mnozí si neuvědomují, že bezdomovec není jen člověk bez střechy nad hlavou, ale je to především člověk bez domova jako takového. Pod pojmem domov si lze představit místo, kam se může člověk kdykoliv vrátit a kde se mu dostane vřelého přijetí, jistoty, bezpečí, ochrany a podpory v nouzi. Je to místo, kde prožíváme vztahy k blízkým lidem, kde cítíme spokojenost a štěstí. Ztráta domova člověka velmi zasáhne, znamená to nemít kam jít a nemít nikoho blízkého, s kým je možné trávit život. Z výše uvedených řádků vyplývá, že domov není pouze střecha nad hlavou (těch je možné mít mnoho), ale je považován za to nejdůležitější a je pouze jeden (Průdková, Novotný, 2008). Někteří mladí bezdomovci opustili svůj domov z důvodu, že pro ně nebyl zázemím, jakým by měl být, bylo tedy velmi snadné odtamtud odejít. Mnozí z nich mají pocit, že byli odstrčeni, přehlíženi a nemilováni. Rodiče jim neposkytovali potřebnou oporu a vyvolávali v nich pocity nechtěnosti a nejistoty (Vágnerová, Csémy, Marek, 2013). 2.3 Vývoj bezdomovectví v České republice po roce 1989 Pro pochopení pojmu bezdomovectví jako formy extrémního sociálního vyloučení v České republice, je nezbytné nahlédnout také do minulosti a pochopit jeho celkový vývoj. Jako přelomový bod se v tomto kontextu jeví rok V tomto období začalo ve společnosti docházet k rozsáhlým změnám, které přinesly nárůst fenoménu bezdomovectví. Po roce 1989 se z řady příčin tento problém dostal na povrch společenského dění. 16

17 Situace, která nastala v České republice po roce 1989, přinesla změny životního stylu, na které společnost nebyla připravená. Změna politického klimatu, jež proběhla po listopadu roku 1989, se dotkla každého občana a každé rodiny v zemi. Někteří schopní lidé využili pozitivních společenských a legislativních změn k užitku svému i společnosti, naopak ti méně schopní se těmto změnám nedokázali přizpůsobit nebo je vůbec nepochopili. Minulý režim byl, co se týče práce velmi přísný, kdo nebyl v pracovním poměru nebo se déle nezdržoval ve svém trvalém bydlišti, byl trestně stíhán pro tzv. příživnictví. Socialistické organizace byly povinny zaměstnávat i nepotřebné a málo výkonné pracovníky, kterým nabízely i případné ubytování (Hradecký, Hradecká, 1996). Bezdomovectví jako takové v České republice před rokem 1989 neexistovalo, ale je možné hovořit o tzv. skrytém bezdomovectví, kdy se tento problém schovával za zdmi podnikových ubytoven, zdravotních a sociálních zařízení nebo věznic. Po roce 1989 se začal počet bezdomovců velmi rychle zvyšovat. Příčin, které působily na tento růst počtu lidí bez domova, bylo několik, např. zrušení trestného činu příživnictví, dále zvyšující se zahraniční migrace, propuštění a amnestovaní vězni či další nepřizpůsobiví lidé, kteří utrpěli ztrátou svého bydlení. Svou roli zde také sehrála privatizace podniků a zrušení podnikových ubytoven (Štěchová, Luptáková, Kopoldová, 2008). 2.4 Charakteristika bezdomovců Bezdomovci jsou obvykle lidé opuštění, bez vztahů, bez zázemí, bez sebevědomí, bez naděje a bez smyslu života. Jsou to lidé zahořklí, zranění, někdy dobrodruzi a tuláci, jindy ztroskotanci a vyděděnci (Průdková, Novotný, 2008). Vágnerová (2012) popisuje bezdomovce jako nestandardní osobnosti, pro něž je typická nekonformnost, odmítání hodnot a norem majoritní společnosti. Autorka konstatuje, že pravidla a normy, které regulují chování mezi lidmi, bezdomovci nechápou a nejsou se jimi schopni řídit. Pro život bezdomovce na okraji společnosti tyto normy dle výše uvedené autorky nemají význam a raději volí preferenci alternativního, někdy až asociálního způsobu života. Stručnou charakteristiku bezdomovců představují autoři Argeriou, McCarty a Mulvey (1995), bezdomovci jsou podle nich osoby, jež postrádají obvyklý a pravidelný přístup ke konvenčnímu bydlení. 17

18 2.4.1 Vzhled Obvykle si u bezdomovců nejdříve povšimneme jejich vzhledu, neboť dodržování hygieny je na ulici velmi těžké. Hygiena a vzhled v zásadě rozděluje ty, co se snaží své bezdomovectví skrýt a ty, kteří již rezignovali a veřejně demonstrují svůj stav. U dlouhodobého chronického bezdomovectví bývá míra hygieny hodně nízká, za zanedbanou hygienou stojí převážně alkohol nebo porucha osobnosti. Špatné hygienické návyky některých bezdomovců jsou důvodem mnoha předsudků ze strany veřejnosti. Na vzhledu se podílí také oblečení, to bezdomovci často nalézají v popelnicích nebo navštěvují charitativní organizace. U takového oblečení není důležitý jeho vzhled, ale funkčnost, kdy není důležité, zda spolu jednotlivé kusy ladí, ale především se musí dát vrstvit v zimním chladném období, neboť teplejší oblečení nebývá často dostupné. Důležitou součást celkového vzhledu bezdomovců tvoří také různé igelitové tašky nebo batohy, v nichž obvykle bývá ukryt všechen jejich majetek. Někteří bezdomovci si nosí všechny své věci neustále s sebou, aby předešli riziku ztráty a krádeže. Obecně lze podotknout, že lidé bez domova mají často jiné starosti, než dbát o svůj vzhled (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) Věk Autoři Průdková a Novotný (2008) konstatují, že většina osob bez domova je v produktivním věku. Dle autorů to souvisí pravděpodobně s tím, že řada bezdomovců vzhledem ke svému způsobu života umírá předčasně a také s velkým rozsahem služeb, které jsou určené pro seniory. Vágnerová, Csémy a Marek (2013) poukazují na to, že značnou část této komunity tvoří také mladí lidé pod 26 let, jejichž odchod na ulici může mít různé důvody a stěžejní roli mívá obvykle rodina. Často může být spouštěčem odchodu na ulici konflikt mezi rodiči a dítětem, nerespektování rodičovských požadavků, špatná komunikace, nedostačující dohled nad dospívajícím, nezájem rodičů, nepřiměřené fyzické tresty a v neposlední řadě také užívání drog a alkoholu. Mladí lidé mohou na ulici hledat také určitou míru svobody, nezávislosti a touhu experimentovat se svým životem, s čímž velmi úzce souvisí i nedokončené vzdělání těchto osob, což vede k potížím při hledání případného zaměstnání (Vágnerová, Csémy, Marek, 2013). 18

19 2.4.3 Genderové aspekty bezdomovectví Bezdomovectví je typickým příkladem, kdy lze vidět velké rozdíly mezi muži a ženami. Populace bezdomovců je v mnoha vyspělých zemích doménou mužů. Pro ženy znamená pobyt na ulici větší nebezpečí, v nouzi vyhledávají pomoc a jsou za ni vděčnější. Ženy se na ulici často obávají loupežných útoků a sexuálního zneužívání. Celkově je pro ženy bezdomovectví více traumatizující a bolestivé (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). Reakce veřejnosti na bezdomovectví u žen je daleko nepřátelštější a pronikavější. Předpokládá se, že ženy tedy volí spíše variantu skrytého bezdomovectví. Formou utajení alespoň na čas skrývají svou nešťastnou životní situaci (Hradecký, Hradecká, 1996). Muži, kteří se ocitli bez domova, vykazují nižší stupeň cílevědomosti, spolehlivosti, ochoty a vůle jednat než ženy. Často projevují podrážděnost, úzkost, křivdu na nich spáchanou, nepřátelství k jiným osobám a cítí se být ponížení (Hradecký, Hradecký, 1996). Mezi muži působí představa, že muž se stává mužem díky plnění specifických rolí, jako je role manžela, role otce, role živitele rodiny či role zaměstnaného. Díky bezdomovectví muži všechny tyto role obvykle ztrácejí a berou tak svůj stav jako velké selhání (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). 2.5 Postoje veřejnosti k bezdomovectví Bezdomovectví je fenomén, se kterým se ve svém okolí a sociálním prostředí setkala většina osob. Přesto stále zůstává cizím a velmi těžce uchopitelným jevem, který laická i odborná veřejnost nechápe a málo mu rozumí. Lze konstatovat, že bezdomovectví jako takové je často vnímáno velmi negativně (Baláš a kol., 2015). Autoři Kliment a Dočekal (2016) popisují názory veřejnosti na bezdomovectví jako rozporuplné, pojící se s určitými stereotypy a předsudky. Dle uvedených autorů je možné konstatovat, že příslušníci většinové populace mají pouze epizodické kontakty s bezdomovci, přesto u nich předpokládají celou řadu charakteristik, jejichž znalost z těchto letmých kontaktů nemohli získat. Velká část společnosti považuje za příčinu bezdomovectví lenost, neochotu pracovat, nezájem o změnu života a zařazení do společnosti či neochotu převzít odpovědnost za svůj život. Lidé se domnívají, že za situaci, ve které se osoby bez domova nacházejí, si mohou sami a spojují je s kriminalitou, alkoholismem, nedostatkem vůle a ignorováním sociálního řádu. Většina z nás si však neuvědomuje, 19

20 jak snadné je stát se bezdomovcem a ztratit svůj domov. Vždyť mnozí bezdomovci jsou lidé, kteří donedávna žili jako my, ale nezvládli určitou životní situaci a vzdali se pod tíhou okolností. Někteří z nich se ocitli na ulici ze dne na den a nikdy je nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát (Průdková, Novotný, 2008). Vágnerová (2012) poukazuje na to, že veřejnost bezdomovce považuje za velký sociální problém, s nímž je třeba něco udělat. Odmítavý postoj veřejnosti dle uvedené autorky posiluje neupravený zevnějšek, špína, zápach a často také obtěžující chování ze strany bezdomovců. 20

21 3 Typologie bezdomovectví Abychom dokázali porozumět jevu bezdomovectví, je nezbytné podívat se na něj z různých úhlů pohledu. Existuje mnoho zjednodušujících typologií, díky kterým je možné na bezdomovectví nahlížet. Lidé bez domova nejsou ani zdaleka homogenní skupinou jedinců s podobnými charaktery, zájmy, hodnotami, osudy. Lze však mezi nimi vypozorovat některé častěji se vyskytující rysy a skutečnosti, které umožňují vytvořit podle různých hledisek klasifikace jejich typů. (Šafaříková, 1994, s. 374) Autoři Argeriou, McCarty a Mulvey (1995) shledávají čas (trvání bezdomovectví) a místo přebývání (bydlení) jako dvě dimenze, jež jsou nezbytné pro operační definici, která usnadňuje diferenciaci a zvyšuje porozumění bezdomovectví. Jedna ze základních typologií, se kterou přichází autoři Hradecký a Hradecká (1996), rozděluje bezdomovectví do tří skupin: a) skupina fenoménu zjevného bezdomovectví, b) skupina fenoménu skrytého bezdomovectví, c) skupina fenoménu potenciálního bezdomovectví. 3.1 Zjevné bezdomovectví Nejviditelnější je pro nás skupina zjevných bezdomovců. Patří sem osoby, které můžeme vídat na ulicích, v parcích, dále osoby hledající ubytování v zimních noclehárnách, azylových domech nebo v noclehárnách, které jsou zřízeny městy či charitativními organizacemi. Především vyhledávají nádraží, která mají odjakživa pro tuto skupinu osob přitažlivou moc. Již z historie je známo, že tato místa byla oblíbená mezi tuláky a vagabundy. Zjevné bezdomovce lze tedy podle těchto zkušeností označit jako tzv. nádražní populaci (Hradecký, Hradecká, 1996). 3.2 Skryté bezdomovectví Skryté bezdomovectví má společné to, že sdružuje skupinu lidí bez přístřeší, kteří se neobracejí na veřejné nebo charitativní služby. Počet těchto osob může být vysoký zejména v těch regionech, kde je nedostačující nabídka takových služeb. Pro skryté bezdomovce je typická častá změna míst jejich pobytu. Především obývají místa jako prázdné domy, sklepy, domy určené k demolici, stany, kontejnery nebo staré automobily. Díky jejich neschopnosti dosáhnout adekvátního bydlení zajištěného 21

22 vlastními prostředky, nacházejí pouze příležitostné a nejisté možnosti bydlení a často přecházejí z jednoho místa na druhé. Při příchodu podzimu a zimy se situace obvykle mění a tito lidé sami nacházejí možnosti ubytování, které využívá skupina zjevných bezdomovců, tedy v ubytovacích zařízeních a charitativních organizacích (Hradecký, Hradecká, 1996). 3.3 Potenciální bezdomovectví Do skupiny potenciálního bezdomovectví patří osoby, které žijí v těžkých životních podmínkách, mají rodinné problémy, potíže osobního charakteru a trpí rizikem ztráty svého bytu. Do této skupiny lze zařadit i ty osoby, které čekají na propuštění z různých ústavů, z vězení nebo dětských domovů, dále je zde možné zařadit skupinu migrantů a přistěhovalců (Hradecký, Hradecká, 1996). 3.4 Typologie ETHOS Problematika bezdomovectví je mnohorozměrná, je třeba komplexního přístupu v otázce jejího řešení a mezinárodní spolupráce, neboť žádnému evropskému státu se zatím nepodařilo tento problém úspěšně vyřešit. FEANTSA, evropská federace národních organizací pracujících s bezdomovci spojuje neziskové subjekty a je zaměřena na boj proti bezdomovectví v Evropě. V současné době sdružuje více než 130 členských organizací z 30 zemí, včetně 28 členských států EU. Většina z nich jsou národní nebo regionální federace (feantsa.org). FEANTSA vytvořila v roce 1991 síť korespondentů, kteří monitorují vývoj bezdomovectví v členských zemích Evropské unie, Evropskou observatoř bezdomovectví. Ta každý rok publikuje zprávy o fenoménu bezdomovectví v členských zemích a zveřejňuje analýzy v kontextu EU. FEANTSA vypracovala typologii bezdomovectví ETHOS, kdy hlavním úkolem je přispět ke zlepšení sběru a srovnávání dat. Jedná se o snahu odrážet různorodost a zkušenosti jednotlivých členských států a poskytnout jednotnější přístup k porozumění bezdomovectví a vyloučení z bydlení na evropské i národní úrovni. Současně může také pomoci v rozhodování o strategiích k řešení bezdomovectví. Bezdomovectví lze vymezit tak úzce, že by zahrnovalo pouze osoby přežívající venku bez střechy nad hlavou. FEANTSA prosazuje širší pojetí této problematiky (Hradecký a kol., 2007). 22

23 Aby bylo možné definovat bezdomovectví, stanovila si Evropská observatoř bezdomovectví tři domény/oblasti (fyzická, sociální, právní), které tvoří domov, jehož absence může být považována za vymezení bezdomovectví. Fyzická doména je definována jako možnost mít slušné obydlí, které je způsobilé k naplňování potřeb dané osoby a její rodiny. Sociální doména znamená mít možnost uchovat si soukromí a udržovat společenské vztahy. Právní doména je existence nároku k užívání bytu či prostoru. Evropská typologie ETHOS třídí bezdomovectví do sedmi tzv. koncepčních kategorií, které jsou stanoveny na základě absence výše zmíněných domén. 1. Bez střechy 2. Bez domova 3. Nejisté a nevyhovující bydlení 4. Nevyhovující bydlení a sociální izolace v legálně obývaném obydlí 5. Nevyhovující bydlení (jisté užívací právo) 6. Nejisté bydlení (vhodné k obývání) 7. Sociální izolace v kontextu jistého a vhodného bydlení (Hradecký a kol., 2007) Obr. 1: Domény bezdomovectví a vyloučení z bydlení Zdroj: Hradecký a kol. (2007) Na základě evropské typologie ETHOS byla vytvořena česká podoba. V rámci projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR se definicí a typologií zabývala stanovená šestičlenná pracovní skupina, ve snaze dosáhnout harmonizace s evropskou typologií ETHOS. Cílem bylo pojmenovat různé typy bezdomovectví v našich 23

24 podmínkách. Pracovní skupina v průběhu realizace projektu od roku 2005 do roku 2007 převedla evropskou typologii do českého prostředí. Operační kategorie a generické definice, které jsou závazné, byly doplněny o relevantní národní subkategorie. Typologie pro Českou republiku představuje čtyři základní koncepční strategie (bez střechy, bez bytu, nejisté bydlení, nevyhovují bydlení), které se dále člení na třináct operačních kategorií (národní subkategorie). 1. Osoby přežívající venku 2. Osoby v noclehárně 3. Osoby v ubytovnách pro bezdomovce 4. Osoby v pobytových zařízeních pro ženy 5. Osoby v ubytovnách pro imigranty 6. Osoby před opouštěním instituce 7. Uživatelé dlouhodobější podpory 8. Osoby žijící v nejistém bydlení 9. Osoby ohrožené vystěhováním 10. Osoby ohrožené domácím násilím 11. Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách 12. Osoby žijící v nevhodném bydlení 13. Osoby žijící v přelidněném bytě (Hradecký a kol., 2007) 3.5 Další typologie bezdomovectví Rozdíly mezi bezdomovci lze nalézt i dle způsobu jejich obživy. Existuje skupina klasických žebráků, ale také ti, co shánějí svou obživu vybíráním popelnic a kontejnerů. Někteří bezdomovci získávají prostředky pomocí prodeje nasbíraných plodin či surovin a najdou se i takoví, kteří příležitostně brigádně pracují, zpravidla však nelegálně. Výjimečně se mezi bezdomovce dostanou i ti, kteří jsou řádně zaměstnáni (Kraus, Hroncová, 2010). Z pohledu kategorizace podle příčin existují čtyři základní trajektorie směřující ke stavu bezdomovectví: 1. dlouhá (podoba celoživotní dráhy osoby narozené do situace sociálního vyloučení), 24

25 2. krátká (souběh vlivů, které mohou poměrně rychle vést k bezdomovectví, např. zadlužení ve spojení s dlouhodobou nezaměstnaností, zdravotní potíže, rozpad rodiny, vyloučení osoby z domácnosti do situace bezdomovectví), 3. zdravotní (lidé, kteří mají zdravotní indispozice pro to, aby mohli zvládnout obvyklé způsoby životního stylu a soužití s lidmi v dané společnosti), 4. bezdomovectví volbou (v ČR dosud vzácné) (MPSV, 2013). Z hlediska rozdělení bezdomovectví autoři Lee, Tyler a Wright (2010) zmiňují také dimenzi času, neboť časové úseky mimo konvenční bydlení se u jedinců výrazně liší. Na základě času lze vymezit tři hlavní typy bezdomovectví: 1. přechodné nebo dočasné (zahrnuje osoby, které se krátce nacházejí mimo stabilní bydlení, zpravidla k tomu dochází jednou za život), 2. epizodické (krátké střídání bezdomovectví s nalezeným bydlením), 3. chronické (trvalý stav bezdomovectví) (Lee, Tyler, Wright, 2010). 25

26 4 Příčiny bezdomovectví Následující kapitola se věnuje příčinám, které vedou k extrémnímu sociálnímu vyloučení osob. Existuje mnoho různých příčin, jež vedou ke ztrátě bydlení, obvykle jsou značně individuální a záleží na konkrétních problémech a postojích jedince. Žádný člověk není stejný, lidé pocházejí z různých společenských vrstev, z rodin, které vyznávají jiné hodnoty nebo mají rozdílné dosažené vzdělání. U každého bezdomovce tak lze pozorovat odlišné příčiny, jež k jeho současnému životnímu stavu vedly. Problematika bezdomovectví je výslednicí působení mnoha různých vlivů a je sama o sobě komplikovaným, vnitřně bohatě diferencovaným sociálním, ekonomickým, politickým, zdravotním, právním a bezpečnostním problémem (MPSV, 2013). Autoři Průdková a Novotný (2008) považují znalost příčin bezdomovectví za základní předpoklad nalezení efektivního přístupu řešení této problematiky. Dle uvedených autorů samotné odstraňování následků bezdomovectví nemusí být účinné, komplikací je zde skutečnost, že ne vždy lze rozlišit, co je vlastně příčinou a co následkem. Jako příklad je možné uvést alkoholismus. Někteří lidé se díky alkoholu na ulici dostali, ale je zde také značné množství lidí, kteří začali pít až v době, kdy se bezdomovci stali. Autoři dále uvádí, že ztráta domova obvykle nemá pouze jednu příčinu, ale je výsledkem spolupůsobení řady vnějších i vnitřních faktorů. To je také obecně považováno za základní rozdělení příčin bezdomovectví. 4.1 Vnější (objektivní) faktory Objektivní faktory bezdomovectví jsou výsledkem interakce ekonomicko-politické situace země a celkového společenského klimatu. Tyto faktory jsou ovlivnitelné především sociální politikou státu a sociálním zákonodárstvím. Příkladem je vysoká míra nezaměstnanosti, chudoba, nedostatečné zabezpečení ve stáří a nemoci, finanční nedostupnost bydlení, diskriminace příslušníků etnických minorit, ale také institucionální příčiny (Průdková, Novotný, 2008). 4.2 Vnitřní (subjektivní) faktory Hradecký a Hradecká (1996) rozdělují subjektivní faktory do čtyř kategorií: a) faktory materiální (ztráta bydlení, nejisté bydlení, ztráta zaměstnání, dlouhodobá nezaměstnanost, nedostatečné příjmy, zadluženost, neschopnost obhospodařovat vlastní rozpočet, tragická událost ve formě ztráty živitele, majetku apod.), 26

27 b) faktory vztahové (změny struktury rodiny, rodinné nebo manželské problémy, diskriminace ženy, porušené vztahy mezi partnery nebo rodiči s dětmi, rozvod, rozpad rodiny, násilí v rodině, sexuální zneužívání a znásilnění), c) faktory osobní (duševní či tělesná choroba, nesamostatnost, osamělost, invalidita, alkoholismus a další závislosti, hráčství, sociální nezralost), d) faktory institucionální (opuštění dětského domova, propuštění z ústavu, vězení). Lze konstatovat, že u subjektivních faktorů bezdomovectví panují značné genderové rozdíly. Příčinou bezdomovectví u mužů bývají obvykle faktory materiální a osobní, méně pak vztahové a institucionální. Celkově je charakter bezdomovectví u mužů více veřejný. To je dáno zejména tím, že u mužů převládají právě faktory materiální (ztráta bytu, ztráta zaměstnání, nedostatečné příjmy) často v kombinaci s faktory osobními (alkoholismus a jiné závislosti, nemoc, osamělost, stáří). Mužům je také přirozenější své bezdomovectví více projevovat na veřejnosti, s tím souvisí i aktivní vyhledávání nabízených služeb. Naopak u žen bývají příčinou bezdomovectví obvykle faktory vztahové, především problémy v partnerských vztazích, které jsou v mnoha případech doprovázeny domácím násilím (Hradecký, Hradecká, 1996). 4.3 Primární, sekundární a terciální příčiny Marek, Strnad a Hotovcová (2012) rozdělují příčiny bezdomovectví na primární, sekundární a terciální. Autoři poukazují na to, že v rámci bezdomovectví není až tak důležité hledat, co se událo v době, kdy se jedinec stal bezdomovcem (primární příčiny), jelikož s tím se nedá nic udělat. Mnohem významnější shledávají zjištění, proč člověk na ulici zůstává (sekundární příčiny) nebo proč se na ulici vrací (terciální příčiny). Primární příčiny jsou spojené s otázkou prevence, je důležité se zaměřit na to, proč se člověk na ulici dostal a jak tomu zabránit. Sekundární příčiny přináší psychický úpadek osobnosti, jedinec si musí uvědomit vznik sekundárních příčin, teprve poté je schopen pochopit, že bariéry návratu do společnosti jsou překonatelné. Terciální příčiny jsou nebezpečné zejména v tom, že jedinec nemůže nalézt své místo ve společnosti, kam se chce vrátit a ocitá se zpět na ulici (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). 27

28 4.4 Další příčiny bezdomovectví Autorky Štěchová, Luptáková a Kopoldová (2008) považují za nejčastěji zjišťovanou příčinu bezdomovectví ztrátu zaměstnání. Autorky konstatují, že člověk, který ztratí práci, začíná obvykle pochybovat o svých schopnostech a ztrácí sebeúctu, společně s nedostatkem financí a problémem nalézt místo jiné, se situace komplikuje a často vede k negativním změnám životního stylu. Další velmi častou příčinou bezdomovectví je rozpad rodiny. Rozpad rodiny může vzniknout z řady okolností, z nichž jednou může být i ztráta zaměstnání. Nezaměstnanost přináší do života určitou nestabilitu a nespokojenost v náročné životní situaci, v souvislosti s tím jsou časté neshody v partnerském životě, což vede k následnému rozvodu nebo rozchodu s partnerem či partnerkou (Štěchová, Luptáková, Kopoldová, 2008). Rozpad rodiny není zapříčiněn pouze nezaměstnaností, ale i dalšími problémy, které se následně projevují manželskou krizí. V mnoha případech nastávají v dlouhodobém manželství situace, kdy se manželé snaží zajistit rodinu především materiálně a soustředí se na platový a kariérní postup, díky tomu jsou často zanedbávány manželské a rodičovské role. Rozpad rodiny a rozvod manželství je považován za dlouhodobý, dynamický proces, jenž zahrnuje sféru sociální, materiální, právní a psychologickou. Bezdomovectvím jsou v takové situaci ohroženi více muži, neboť většinou opouští společně vybudovaný domov i za cenu ztráty střechy nad hlavou. Manželka s dětmi obvykle ve společném domově zůstává. Někteří muži odcházejí přímo na ulici nebo do ubytoven, nemají kam jít, neboť se jejich kontakty vlivem náročnosti rodiny na čas rozpadly (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). Jednou z příčin, která vede k bezdomovectví, může být i hrdost. Jedinec se nechce nikoho doprošovat o pomoc (rodičů, dětí nebo sociálních pracovníků) a radši jde žít na ulici. Zde může hrát roli určitá výchovná tvrdost, kdy rodiče nepodporují své děti v těžkých životních situacích, jsou to většinou případy mladých těhotných dívek nebo osob ve vězení (Štěchová, Luptáková, Kopoldová, 2008). U bezdomovců jsou ve vyšší míře charakteristické osobní vlastnosti, které mohou být jak příčinou, tak i důsledkem jejich specifického způsobu života. Nejčastěji jsou zmiňovány silné emocionální reakce, psychická labilita, přecitlivělost, bojácnost, nedostatek odpovědnosti vůči okolí i vůči sobě, postupná ztráta vlastností, pracovních 28

29 návyků a dovedností, neschopnost sebeovládání, neschopnost poučit se ze zkušeností a celkově nefunkční způsoby chování (Štěchová, Luptáková, Kopoldová, 2008). Autoři Vágnerová, Csémy a Marek (2013) uvádí, že u mladých lidí lze důvody odchodu na ulici rozdělit do čtyř základních kategorií. 1. Nadměrné užívání drog nebo alkoholu. Důsledkem toho bývá obvykle selhání v práci, neschopnost pracovat a platit své účty. 2. Neschopnost či neochota systematicky pracovat. Společnou charakteristikou těchto lidí je lehkomyslnost, nezodpovědnost a lenost. Jejich osobnost se projevovala již v dětství, zejména ze vztahu ke škole. Tito lidé mají tendenci parazitovat na rodině, pokud rodičům dojde trpělivost, skončí na ulici. 3. Kombinace poruch chování a neochoty pracovat. Zpravidla se jedná o jedince s disociální poruchou osobnosti, kteří si finanční prostředky zajišťují nelegálním způsobem. 4. Nejméně početnou skupinou jsou mezi mladými bezdomovci lidé s diagnostikovanou duševní chorobou. (Vágnerová, Csémy, Marek, 2013) 29

30 5 Bariéry sociální inkluze bezdomovců Faktory, které brání lidem bez domova k navrácení do běžného života většinové společnosti, jsou také individuálního charakteru. Obvykle se nejedná o jeden faktor, ale o celou řadu navzájem na sebe působících problémů, s kterými se každý člověk dokáže vypořádat odlišným způsobem. Následující řádky představují běžné faktory, se kterými se osoby bez domova potýkají a mohou bránit jejich opětovnému fungování v běžném životě. Pokud se lidé zamýšlí nad osudy jednotlivých bezdomovců, pociťují různé emoce, nejčastěji však lítost, strach a odpor. Právě strach a odpor veřejnosti se stává jednou z možných bariér reintegrace bezdomovců. Ze strachu a odporu plyne odsouzení, bezdomovec by se rád vrátil zpět do společnosti, ale ta ho odmítá. Na druhé straně lítost často zastiňuje skutečný stav věci, někteří bezdomovci si zvykli tuto emoci v lidech vyvolávat, neboť je pro ně výhodnější být v roli potřebného, než se postavit na vlastní nohy (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). Přetrvávající bezdomovectví u některých osob je spojeno s neochotou změnit svou situaci. Neochota nebo nedostatek vůle a energie učit se něčemu novému, odstranit své zlozvyky a nedostatky nebo se vyléčit ze závislosti (Štěchová, Luptáková, Kopoldová, 2008). Mnozí bezdomovci si nalhávají, že se v budoucnu něco změní, že na ně něco dobrého čeká, aniž by projevili snahu a něco pro to udělali. Jiní rezignovali a uvědomují si, že se s každým dalším dnem na ulici propadají čím dál hlouběji. Tito lidé nemyslí na budoucnost a žijí ze dne na den. (Průdková, Novotný, 2008). Mezi nejvíce zmiňované faktory, které brání sociálnímu začlenění osob bez domova, patří nezaměstnanost, psychické potíže a nemoci, závislost na návykových látkách, pobyt v ústavu nebo ve vězení, nastavení sociálního a zdravotního systému či sociální izolace (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). 5.1 Nezaměstnanost Práce zaujímá v životě člověka nezastupitelné postavení. Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje člověka do řádu sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty. (Buchtová a kol., 2002, s. 75) 30

31 Nezaměstnanost patří k nejvíce zmiňovaným tématům, které se týkají problematiky bezdomovectví. V tomto kontextu se jedná o mnohem složitější problém, než je běžně vnímán. Většina bezdomovců vidí získání zaměstnání jako spásný bod, spousta z nich tvrdí, že chtějí pracovat, ale zároveň hledají důvody, proč do práce nenastoupit a místo přiznání hlubšího problému obvykle svedou situaci na nedostatek nabízených míst. Mnozí bezdomovci nejsou schopni vytrvat v dlouhodobějším pracovním úvazku, neboť v tom postrádají smysl. Celkově postrádají smysl svého života. Ačkoliv se zdá získání práce pro překonání bezdomovectví důležité, samo o sobě to není dostačující. Bezdomovci jsou po fyzické, emoční i mentální stránce pobytem na ulici ovlivněni natolik, že nejsou schopni běžnou práci zvládnout. Aby mohli nastoupit do zaměstnání a řádně ho vykonávat, je nejdříve nutné zlepšit jejich sociální fungování (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). Nezaměstnanost postihuje nejvíce určité skupiny populace, u nás k nim patří mladí lidé, ženy s malými dětmi, zdravotně postižení občané, starší lidé, romské etnikum, přicházející imigranti a lidé s nízkým vzděláním (Buchtová a kol., 2002). Právě nízká úroveň vzdělání je u bezdomovectví běžná. Nejčastěji jsou to lidé se základním vzděláním, kteří nedokončili střední školu a lidé vyučení v oboru, ve kterém dnes už z různých důvodů nemohou nebo nechtějí pracovat (Průdková, Novotný, 2008). Výsledky sčítání bezdomovců z roku 2011 Českého statistického úřadu uvádí, že z pohledu vzdělání bezdomovců je nejčastěji zastoupena skupina s výučním listem nebo se středoškolským vzděláním bez maturity (47,2 %). Na druhém místě pak skončili bezdomovci se základním vzděláním (28,5 %). Vysokoškolské vzdělání uvedlo pouze 2,6 % sečtených osob (Český statistický úřad, 2015). Celkově se ukazuje, že bezdomovectví nelze s pravidelnou prací příliš skloubit. Životní styl osoby bez domova postrádá tradiční denní režim a pracovní návyky. Mnoho bezdomovců pracuje, ale zůstává pouze na sekundárním trhu práce, tedy na místech, kde si nevydělají tolik, aby dosáhli na vlastní bydlení. Bezdomovci mají často mylné představy o tom, jakou práci mohou vykonávat. Mnoho z nich má problém s uznáním autority nadřízeného, mají nízkou kvalifikaci nebo dokonce žádnou. Neuvědomují si, že kvůli tomu si práci nemohou vybírat a jejich možnosti jsou velmi omezené (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). 31

32 5.2 Závislost na návykových látkách Alkohol je nejrozšířenější, nejčastěji užívanou a v našem (tj. evropském a anglosaském) socio-kulturním prostředí značně akceptovanou psychoaktivní látkou. (Fischer, Škoda, 2009, s. 99) Závislost na alkoholu a jiných drogách je považována za nedílnou součást bezdomovectví. Drogu či alkohol užívají osoby bez domova jako anestetikum, aby mohly usnout na nepříjemném místě a snadněji zvládly krizové situace, např. v zimním období se mohou pod vlivem alkoholu zahřát, jindy zapíjejí ztrátu rodiny nebo zaměstnání. Mnohdy také užívají návykové látky, aby zapadly do subkultury bezdomovců. U některých osob je alkoholismus příčinou bezdomovectví, avšak jiné osoby propadnou alkoholu, neboť se ocitly mezi bezdomovci a nedokážou svou situaci řešit jiným způsobem (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). Autoři Kliment a Dočekal (2016) popisují konzumaci alkoholu osob bez domova na veřejných místech jako stěžejní znak zjevného bezdomovectví. Dle zmíněných autorů udržuje konzumace alkoholu jedince ve stavu sociální exkluze, kdy porušují morální normy ve společnosti, na druhou stranu jim však umožňuje žít daným okamžikem a lépe snášet podmínky svého života. Mezi závislými existují určité rozdíly, zatímco starší bezdomovci zpravidla od třicátého roku věku mívají problémy s alkoholem, ti mladší upřednostňují jiné drogy. Mezi oblíbené drogy mladších bezdomovců patří zejména heroin, který je považován za nejrozšířenější, dále marihuana, pervitin a toluen. Pro osoby závislé na návykových látkách je těžké změnit svou situaci. Pokud začnou uvažovat o změně životního stylu, je u nich typická určitá ambivalence, kdy drogu vnímají jako problém, ale nechtějí se jí vzdát. Některé osoby bez domova absolvovaly nespočet pobytů v léčebnách, ale na svobodě abstinovat nedokážou, jiné se ani nesnaží své závislosti zbavit, neboť jim přináší určitou míru vysvobození (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). Co se týče sociálních služeb poskytujících pomoc osobám bez domova, základním pravidlem zde je podmínka střízlivého stavu případného uživatele, závislí bezdomovci jsou ze služby vyloučeni (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). 5.3 Psychické potíže a nemoci Ukazuje se, že psychické potíže jsou dalším z bludných kruhů, v nichž se bezdomovec pohybuje. Většina bezdomovců se však s problémy duševního zdraví potýkala již v 32