Vysoká škola polytechnická Jihlava. Pohled veřejnosti na očkování

Transkript

1 Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra zdravotnických studií Pohled veřejnosti na očkování Bakalářská práce Autor: Alexandra Slavíková Vedoucí práce: Mgr. Hana Bořilová Jihlava 2017

2

3 Abstrakt Bakalářská práce se zabývá názorem veřejnosti na očkování v rámci Kraje Vysočina. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá aktuálními informacemi o očkování, druhy povinného očkování, možnostmi nepovinného očkování, ale i historií o očkování. Výzkum probíhal formou kvantitativního výzkumu pomocí dotazníku. Dotazník se skládal z 20 otázek. Klíčová slova: očkování, rodiče, dítě, dobrovolné očkování a povinné očkování. Abstract This thesis deals with public opinion on vaccination in the Vysočina region, but mainly Jihlava. The work is divided into theoretical and practical part. The theoretical part deals with current information about vaccinations, types of mandatory vaccination, the option of vaccination, but vaccination history. The research was conducted through quantitative research using questionnaires. The questionnaire consisted of 21 questions. Keywords: vaccination, parents, child vaccinations voluntary and compulsory vaccination.

4 Chtěla bych poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. Haně Bořilové za cenné rady a hlavně za trpělivost při tvorbě bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem rodičům a přátelům, kteří vyplňovali dotazník.

5 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

6 Obsah Úvod Současný stav problematiky Historie očkování Imunitní systém Imunita Druhy imunity Očkování Pravidelné očkování Nepovinné očkování Mimořádné očkování Očkování při úrazech Přínosy a možná rizika očkování Přínosy očkování Rizika očkování Kontraindikace očkování Selhání očkování Jak správně očkovat 20

7 1.8 Pohled veřejnosti na očkování Názory na očkování 21 2 VÝZKUMNÁ ČÁST Cíl výzkumu a výzkumné otázky Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Průběh výzkumu Zpracování získaných dat Výsledky výzkumu Diskuze Návrh a doporučení pro praxi 51 Závěr Seznam použité literatury Seznam tabulek a grafů Seznam zkratek Seznam příloh... 59

8 Úvod Téma mé bakalářské práce zní Pohled veřejnosti na očkování. Tohle téma jsem si vybrala, protože si myslím, že téma očkování je v dnešní době aktuální a stále diskutované. Mnoho rodičů a přátel v mém okolí často diskutuje nad aktuálností očkování a možnosti dobrovolného očkování. Z povědomí veřejnosti je patrné, že rodiče v dnešní době mají nedostatečné informace, jak o povinném očkování, tak i o nepovinném očkování. Očkování má velký význam na zdravotní stav populace nejen v České republice, ale i ve světě. Z vlastní zkušenosti jsem přesvědčená o důležitosti očkování, protože v důsledku slabé vakcinace proti příušnicím jsem nemoc prodělala. Neumím si však představit, že by se proti této nemoci mělo přestat úplně očkovat. V České republice je očkování dle očkovacího kalendáře povinné, ale v některých zemích je očkování dobrovolné. V dnešní době jsou různé pohledy na očkování. Někteří lidé mají pozitivní názor na povinné očkování, ale negativní názor na dobrovolné očkování. Jiní lidé jsou zcela proti očkování, protože nejen že jsou ovlivňovány médii, ale i narůstají a sdružují se skupiny lidí, kteří jsou proti očkování. Očkování podle těchto lidí má negativní vliv na zdravotní stav, má mnoho nežádoucích účinků a nemá žádný pozitivní účinek na zdraví. Očkování je velmi rozsáhlé téma. Ve své bakalářské práci budu zmiňovat jen podstatnou část o očkování. První kapitola se zaměřuje na aktuální problematiku očkování, tedy teoretickou částí, druhá kapitola se zabývá praktickou částí, která je zaměřena na informovanost rodičů o povinném i nepovinném očkování, jaké znalosti mají rodiče o očkování, a hlavně jaký názor mají na očkování. 8

9 1 Současný stav problematiky 1.1 Historie očkování Už ve starém Egyptě věděli lidé o existenci infekčních chorob. Avšak do 18. století nebylo známo mnoho informací o onemocněních. Lidé si všímali, že lidé, kteří prodělali určité infekční onemocnění, jsou před onemocněním chráněni, ale nebylo ještě známé, proč tělo reaguje na onemocnění tímto způsobem. (Beran, Havlík, 2008) V roce 1700 se do Evropy dostali informace o tom, že existuje tzv. vakcinace proti variole. V té době se termín vakcinace ještě neužíval, užíval se termín variolizace. Za objevitele očkování je považován skotský lékař Edward Jenner. Roku 1770, ve svých 21 letech si všiml, že v době, kdy byla epidemie pravých neštovic, neonemocněly dojičky krav, které již prodělali kravské neštovice. Provedl tedy několik pokusů. V roce 1789 podal 3 lidem virus kravských neštovic. Všichni poté byli nakaženi virem kravských neštovic. Poté podal nemocným lidem původce pravých neštovic a nikdo z lidí neonemocněl. Očkování bylo ukončeno v roce 1980 v souvislosti s vymýcením (eradikací) pravých neštovic na celém světě. (Beran, 2006; Dáňová, Částková 2008; Chlíbek, Smetana, 2009) Zásadní změny na počátku 19. století Ke konci 19. století a na počátku 20. století došlo k důležitým objevům. Mezi nejvýznamnější patří objev původců infekčních onemocnění. Ve 20. století na základě objevu původců infekčních onemocnění se značně rozšířily očkovací látky proti různým onemocněním, například proti tuberkulóze, záškrtu, dávivému kašli, tetanu, chřipce a mnoha dalším onemocněním. V dnešní době je k dispozici velký výběr účinných očkovacích látek, které mají zásadní význam pro očkování dětí. V průběhu 19. století byly vypracovány národní imunizační programy po celém světě a jsou řízené Světovou zdravotnickou organizací (WHO). (Dáňová, Částková 2008) Dalším lidmi, kteří se zasloužili o historii očkování, byli Albert Calmette a Guérin. Albert Calmette a Guérin připravili mykobakteriální kmen, který sloužil k očkování proti tuberkulóze. V roce 1953 Theiler objevil vakcínu proti onemocnění žluté zimnice. V historii očkování byl tento objev velmi významný, a proto dostal tento objevitel 9

10 Nobelovu cenu za objev vakcinace proti onemocnění žluté zimnice. (Hořejší, Bartůňková, 2009) 1.2 Imunitní systém V souvislosti s ochranou jedince je třeba zmínit určité mechanismy, které hrají klíčovou úlohu v obraně organismu před infekční chorobou. Imunitní systém se podílí určitou složkou na udržení stálého vnitřního prostředí, tedy homeostáze. Hlavní funkcí imunitního systému je rozpoznat vlastní či cizorodé látky v lidském organismu. (Dáňová, Částková, 2008) Další funkcí imunitního systému je odstraňování odumřelých nebo poškozených buněk v lidském organismu. Tento proces funguje na základě rozpoznání cizích proteinů, a na základě rozpoznání dochází k reakci protilátek proti cizím, nebo poškozeným buňkám. (Vokurka, 2009) Imunita Imunitní systém je tvořen různými látkami. Jednou z těchto látek jsou leukocyty, které zahrnují makrofágy a lymfocyty. Další látkou tvořící imunitní systém jsou komplementy, které hrají v organismu velmi podstatnou roli, hlavně se podílejí na imunitních odpovědích organismu. Složky imunitního systému jsou nejen v krvi, ale i v mandlích a lymfatických uzlinách. (Vokurka, 2009) Základní ochrannou bariéru proti cizorodým látkám a mikroorganismům tvoří povrch kůže a sliznice lidského těla. Povrch kůže a sliznic obsahuje mikrobiální látky, které chrání povrch kůže a sliznic před působením vnějších vlivů. (Vokurka, 2009) 10

11 1.2.2 Druhy imunity Pasivní imunita Pasivní imunita je získána přirozeným či umělým způsobem. Jedná se o vpravení již hotových látek do organismu. Hotové látky jsou již vyrobené protilátky, které lidské tělo nemusí vytvářet a imunita nastupuje ihned po vakcinaci. Tyto cizorodé látky se však docela rychle rozpadají a jsou relativně po krátké době z těla vyloučeny. Ochrana vůči infekci je tedy krátkodobá. Pasivní imunizace se využívá u osob, které již nemoc prodělali (Dáňová, Částková 2008). Pasivní imunita získaná přirozeným způsobem Tento imunitní stav vzniká vlivem přestupu IgG protilátek, které přestupují transplacentárně z matky na plod. Další imunoglobuliny z matky na plod nepřestupují, ale mohly by působit na dítě negativně, tedy způsobit mu infekci. Dále se v této souvislosti uplatňují protilátky třídy IgA, které jsou obsaženy v mateřském mléce a při kojení se dostávají do těla dítěte. Je důležité vědět, že imunita získaná od matky se v průběhu 6 měsíců odbourává a dítě si vytváří vlastní imunitu. (Dáňová, Částková 2008) Pasivní imunita získaná umělým způsobem Imunita vzniká po podání hotových protilátek do lidského organismu. Hotové protilátky jsou vyrobeny z lidské, nebo zvířecí plazmy. Hotové protilátky slouží jako prevence různých infekčních onemocnění. Účinek vakcinace je závislý i na době podání účinné očkovací látky. Existuje několik druhů pasivní imunizace umělým způsobem. Existují tzv. homologní a heterologní imunoglobuliny. Homologní imunoglobuliny jsou získávány z lidských dárců a heterologní imunoglobuliny jsou získávány od zvířecí populace. (Dáňová, Částková, 2008) 11

12 Aktivní imunita Aktivní imunita může být navozena jak přirozeným, tak umělým způsobem. Stejně jako imunita pasivní se může dělit na aktivní imunitu získanou přirozeným způsobem a imunitu získanou umělým způsobem. (Dáňová, Částková 2008) Aktivní imunita získaná přirozeným způsobem Aktivní imunita získaná přirozeným způsobem je způsobena po prodělání infekce. Taková imunita trvá různě dlouho a má na ni vliv původce, který infekci vyvolal. Krátká doba trvání imunity bývá hlavně u infekce, která nebyla dlouhodobá, nebo nebyla dále než na sliznici člověka. Po infekcích, které pronikají do hlubších částí lidského těla, dochází k delší době trvání imunity nebo dokonce může být dlouhodobá. (Dáňová, Částková 2008) Aktivní imunita získaná umělým způsobem Tato imunita je způsobena podáním již vytvořené protilátky do organismu člověka. Cílem je co nejdelší imunita, nejlépe celoživotní proti dané infekci. Po vakcinaci dochází k postupné tvorbě protilátek v lidském těle. Lidské tělo reaguje nejprve na očkovací látku negativním způsobem, tedy snaží se odbourat očkovací látku, dochází k imunitní odpovědi. (Dáňová, Částková, 2008) 1.3 Očkování Očkování ve světě Světová zdravotnická organizace (World Health Organization-WHO) má kontrolu nad očkovacími látkami po celém světě a tím i kontrolu nad výskytem všech infekčních onemocnění. Vytvořila národní programy, které mají kontrolu nad používanými vakcínami. Cílem je a bylo snížit počet nemocných infekčním onemocněním. Byl vytvořen program EPI ((Expanded Programme on Immunization), díky kterému je vysoké procento očkovaných dětí proti základním infekčním nemocem jako jsou 12

13 například spalničky, tuberkulóza, záškrt, tetanus, černý kašel, dětská přenosná obrna. V dnešní době existuje ve světe mnoho programů na očkování. (Vokurka, 2009) Očkování je všude na světě považováno za nejúčinnější opatření proti vzniku infekčních chorob. Imunizace je důležitá hlavně u malých dětí, protože ty jsou infekčními chorobami ohroženy nejvíce na zdraví i na životě. (Dáňová, Částková, 2008) Očkování v České republice Pravidla o očkování v České republice jsou stanovena podle vyhlášky MZ ČR č. 40 /2016, kterou se mění vyhláška č. 537/2006 o očkování proti infekčním nemocem. ( Podle toho, o jaký druh očkovací látky se jedná, je očkování hrazeno státem nebo pojišťovnami. Existují i očkování, které si pacient může uhradit sám nebo zákonný zástupce u dětí. Očkování proti infekčním nemocem můžeme dělit na pravidelné očkování, zvláštní očkování, mimořádné očkování, očkování na vlastní žádost, očkování pro pobyt v zahraničí, očkování osob poraněných o jehly, speciální preexpoziční očkování. (Černý, 2008) Pravidelné očkování Pravidelné očkování se provádí pomocí aktivní imunizace hlavně proti dětským onemocněním. Očkování je povinné a organizované tak, že se u nás již infekční dětská onemocnění prakticky nevyskytují. (Černý, 2008) Očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, onemocněním vyvolaném Haemophilus influenzae, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B Záškrt je velice nakažlivé a nebezpečné infekční onemocnění. Toto onemocnění je vyvoláno bakterií Corynebacterium diphtheriae, která je vysoce odolná. Onemocnění záškrtu se může přenášet vzduchem nebo přes kontaminované předměty. 13

14 Inkubační oba je přibližně 2-5 dnů. Nejčastější formou bývá tzv. difterická angína, při které může nastat i zadušení dítěte nebo postižení srdce a nervů. (Vajdová,2010) Tetanus způsobuje bakterie Clostridium tetanii. Do organismu vstupuje přes poraněnou kůži nebo poraněnou sliznici. V poranění se začne produkovat toxin, které vyvolává křeče celého těla. V začátcích onemocnění je dobře léčitelné. (Miller, 2009) Dětská obrna je vyvolána virem poliovirus. Do těla se dostává trávicím traktem a poté krevní cestou do nervové tkáně. V těžší formě nemoci způsobuje zánět nervové soustavy. Důsledkem je poškození nervové soustavy, ochrnutí končetin a selhání životních funkcí. Zatím není spolehlivá léčba tohoto onemocnění. (Hirte, 2009) Dávivý kašel je způsobený bakterií Bordetella pertusis. Onemocnění se přenáší kapénkovou infekcí. Onemocnění se projevuje záchvatovitým kašlem. Kašel se objevuje zejména v noci. Při těžším průběhu nemoci muže dojít ke křečím, krvácením do mozku s jeho následným poškozením a postižení plic. (Miller, 2009) Onemocnění vyvolané Haemophilus influenzae typu B (Meningitida) je velmi vážné onemocnění, které je způsobené bakterií Haemophilus influenzae. Příznaky onemocnění jsou podobné chřipce. Při těžších formách může dojít k zánětu hrtanové příklopky. Mezi další závažné formy patří zánět mozkových blan, kdy mezi příznaky patří například silné bolesti hlavy, zvracení a spavost. (Hirte, 2009) Virová hepatitida typu B je akutní virové onemocnění způsobující zánět jater. Onemocnění způsobuje DNA virus hepatitidy typu B, který patří mezi Hepadnaviridae. (Hirte, 2009) Očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím Spalničky jsou způsobeny virem virus Morbilli a jde o běžné dětské onemocnění. Nemoc se projevuje kašlem a horečkami s vyrážkou, která se objevuje zhruba čtvrtý den po vzplanutí nemoci. (Hirte, 2009) Zarděnky jsou způsobeny virem Rubeoly, který řadíme do skupiny virů Togaviridae. Mezi projevy onemocnění patří zvýšené teploty, exantém a déletrvající únavou. 14

15 Hlavním důvodem očkování proti zarděnkám je ochrana gravidních matek z důvodu následného přenosu na plod, kde dochází k poškození ještě nevyvinutých orgánů. (Hirte, 2009; Miller 2009) Příušnice neboli parotitida je onemocnění způsobené Paramyxovirem. Do organismu se dostává vzduchem přes dýchací cesty. Dále se šíří dál a postihuje hlavně slinné žlázy. Mezi projevy nemoci patří hlavně únava, bolesti hlavy a svalů. Při onemocnění příušnic se můžeme setkat i s komplikacemi, a to zánětem mozkových blan nebo u můžu zánětem varlete. (Hirte, 2009) Nepovinné očkování (očkování na žádost) Očkování jsou pacienti, kteří si samy přejí být očkování a očkovací látka je v registru schváleným v ČR. (Dáňová, Částková, 2008) V dnešní době zdravotní pojišťovny přispívají na některé nepovinné očkování např. očkování proti klíšťové encefalitidě nebo meningitidě. (Sikorová, 2012) Očkování proti chřipce a pneumokokovým nákazám Očkování proti těmto nemocem provádíme u osob, které jsou umístěny v dlouhodobých zařízeních například oddělení dlouhodobě nemocných. Provádí se i u pacientů, kteří trpí nějakou chronickou nemocí dýchacích cest. (Dáňová, Částková, 2008) Očkování proti pneumokokovým nákazám můžeme provádět u dětí i dospělých. Děti, které ještě nedosáhli dvou let, očkujeme dvěma dávkami. Děti, které již dosáhli dvou let a dospělé osoby jednou dávkou. (Petráš, 2011) Očkování proti virové hepatitidě typu B Provádí se u osob, kteří pracují na místech s rizikem přenosu této choroby. Patří sem určitě zdravotníci. Nejvíce jsou ohroženi například chirurgové a chirurgické obory, zdravotničtí pracovníci na hemodialyzačním oddělení, infekčním oddělení, v laboratořích s biologickým materiálem, stomatologové, pracovníci na JIP a ARO atd. (Dáňová, Částková, 2008) 15

16 Očkování proti klíšťové encefalitidě Klíšťová encefalitida je virové onemocnění, které může probíhat v lehké formě, může však způsobit i velmi vážné stavy. Může při ní dojít poškození nervové soustavy, kdy mohou nastat i trvalé následky. Onemocnění je přenášeno klíštětem a vyskytuje se hlavně v přírodních ohniscích. Proti tomuto očkování můžeme očkovat již děti od jednoho roku života ale i dospělé. Očkování provádíme nejlépe v zimních měsících, kdy klíšťata nejsou aktivní. Přeočkování provádíme po 3 až 5 letech. (Beran, Havlík, 2008) Očkování proti lidským papilomavirům Toto onemocnění je způsobeno lidskými papilomaviry (HPV). Tyto viry mohou způsobovat jak maligní, tak benigní onemocnění. K přenosu dochází pohlavním stykem. Tyto viry mají za následek zejména novotvary děložního hrdla a genitální bradavice. HPV viry mohou dále způsobovat papilomy v hrtanu, nádor vulvy, penisu a konečníku. (Dáňová, Částková, 2008) Očkovány jsou zejména mladé dívky v období mezi 9. až 26. rokem věku. U nás v české republice se používají dvě možné vakcíny, a to Silgard a Cervarix. Očkovací látku podáváme ve 3 dávkách, které jsou podány během jednoho roku. (Gregora, Paulová, 2008) Očkování proti rotavirovým nákazám Toto onemocnění se přenáší fekálně-orální cestou, zejména při kontaminaci rukou nebo například hraček. Onemocnění se projevuje průjmy horečkou, zvracením což vede k dehydrataci dítěte a celkovou schváceností. Mezi dalšími příznaky můžeme pozorovat bolesti břicha, plynatost a odmítání tekutin. (Strunecká, 2012) Očkovací látku podáváme per os ve formě roztoku. Podává se ve dvou až třech dávkách. Toto očkování není doporučováno dětem, které jsou starší sedmi měsíců. (Gregora, Paulová, 2008) 16

17 Očkování proti meningokokové meningitidě Toto onemocnění je velmi závažné onemocnění, které vyvolává bakterie meningokok. V některých případech může mít lehkou formu. V některých případech může však přejít až na mozkové obaly a zanechat tak až trvalé následky. V % případů může dojít až ke smrti. Očkují se všechny věkové skupiny. Dosažená imunita přetrvává maximálně 3 roky. (Beran, Havlík, 2008) Očkování proti planým neštovicím Infekci vyvolává vir varicella-zoster. Projevuje se horečkami a tvorbou puchýřů, které procházejí různými stádii. (Dáňová, Částková, 2008) V dětském věku toto onemocnění většinou probíhá bez komplikací a člověk získává celoživotní imunitu. (Karhan, 2011) Mimořádné očkování Provádí se při mimořádných situacích a je vyhlášeno hlavním nebo krajským hygienikem. Za mimořádné situace jsou považovány epidemie chřipky. (Dáňová, Částková, 2008) Očkování při úrazech Očkování proti tetanu Provádí se po úrazech, kdy by mohl tetanus vzniknout. Může být prováděno i před některými chirurgickými zákroky. (Dáňová, Částková, 2008) Očkování proti vzteklině Provedeme u rizikových osob, kteří by mohli být v kontaktu s virem vztekliny, jinak se očkování neprovádí. Provádí se např. u osob, které pokousalo nějaké divoké zvíře nebo u osob, které jsou v kontaktu se zvířaty. (Dáňová, Částková, 2008) 17

18 1.4 Přínosy a možná rizika očkování Přínosy očkování Očkování patří mezi nejdůležitější ochranu populace před infekčními chorobami. V dnešní době lidstvo bere očkování jako jistou samozřejmost a v dnešní době, kdy už se na infekční nemoci neumírá, je zásluha očkování opomíjena. (Gregora, 2009) Každý rok se díky očkování zamezí přibližně 3 milionům úmrtí na infekční onemocně. Díky zavedení povinného očkování došlo k eliminaci infekčních nemocí, mezi které patří například dětská přenosná obrna nebo třeba záškrt. Tato situace by byla ohrožena v případě, že by poklesla proočkovanost populace vůči těmto nemocem. (Dáňová, Částková, 2008) Rizika očkování Epidemie a pandemie, měli v minulosti příčinu úmrtí více než většina válek dohromady. Nemůžeme tak očkování upřít zásluhu na to, že děti již neumírají například na záškrt nebo nejsou postiženi dětskou obrnou. (Strunecká, 2011) I když jsou na vakcíny kladený velký nárok a vakcíny jsou přísně kontrolované jak při jejich výrobě, tak v průběhu užívání, může dojít i při běžném očkování k nežádoucímu účinku. (Olchava, 2007) Očkování je pro náš organismus velký zásah a může vyvolat jak místní, tak celkové reakce. Mezi nejčastější místní reakce patří například otok, zarudnutí, bolestivost a zduření lymfatických uzlin. Mezi časté reakce celkové řadíme horečku, malátnost, bolesti hlavy, svalů a kloubů. (Sommer, 2007) Další nežádoucí účinky může mít vakcína proti černému kašli. Při tomto očkování může být riziko vzniku chronického kašle, který může trvat až několik měsíců. Dále se pak může objevit bolest uší s horečkami (Sommer, 2007) 18

19 Celkově nežádoucí účinky, které může způsobovat kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu, a černému kašli je neutichající pláč u jednoho dítěte ze sta. Je zde však úplné vyléčení. Při vakcinaci proti tetanu může nastat i třeba například šok také s následným vyléčením. Všechny nežádoucí účinky jsou však velmi vzácné. (Beran, 2006) 1.5 Kontraindikace očkování Kontraindikací pravidelného očkování je nemoc dítěte, jakákoliv lehká viróza, střevní či žaludeční obtíže. (Sommer, 2007) Očkovat by se nemělo ani u dětí, kde byla v minulosti alergická reakce na očkovací látku. V tomto případě alergolog nebo imunulog zváží možnosti léčby a očkování. Rodiče by si před očkováním měli všímat změn v chování dítěte a jiných obtíží, které by mohli být překážku v očkování jako například zvýšená teplota, vyrážka, nechutenství a podobné příznaky. (Gregora, Paulová, 2008) Mezi specifické kontraindikace můžeme zmínit například kontraindikaci proti očkování proti hepatitidě typu B. Tuto vakcínu nepodáváme u dětí, kteří mají v anamnéze alergii na droždí. Mezi další patří například alergie na vaječnou bílkovinu při očkování proti chřipce klíšťové encefalitidě. Pokud má dítě alergii na neomycin, jsou zde kontraindikována očkování proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a rovněž i proti dětské obrně a varicelle. (Dáňová, Částková, 2008) 1.6 Selhání očkování U žádné z očkovacích látek nemůžeme říct, že je stoprocentně účinná. Častěji se vyskytuje u živých vakcín a můžeme mít různé příčiny: o špatné uchování vakcíny a špatný transport o přítomnost pasivně získaných protilátek v době, kdy se provádělo očkování o špatná odpověď organismu o nesprávná aplikace vakcíny Při uchovávání a transportu vakcín je bezpodmínečně nutné dodržovat pokyny od výrobce. Zvláště důležité je zachování teplotních podmínek např. živé vakcíny 19

20 např. vakcína proti spalničkám se teplem rychle ničí, proto tyto vakcíny uchováváme při nízkých teplotách. Důležité je správné skladování očkovacích látek. Nutná je kontrola doby expirace vakcíny. Za správnou aplikaci zodpovídá lékař, který musí dodržet správnou techniku aplikace, místo vpichu a nežádoucí reakce. (Dáňová, Částková, 2008) Důvod selhání očkování je důvodem strategie dvojího očkování, kdy provádíme druhé očkování jako určitou pojistku, kdy účelem takového očkování není zvýšit protilátky, ale zachytit ty děti, u kterých očkování první dávkou vakcíny nebylo úspěšné. S ohledem na možná rizika je třeba dodržovat stanovené odstupy po podání předchozích vakcín. (Hamplová, 2015) 1.7 Jak správně očkovat Způsoby aplikace očkovací látky: Očkovací látku můžeme aplikovat intramuskulárně, kdy u mladších dětí volíme přední stranu stehna, u starších dětí pak sval deltový nebo sval hýžďový. Intramuskulárně se dnes aplikuje většina vakcín. Dalším způsobem může být subkutánní podání vakcíny, kdy vpich provádíme nejčastěji do ramene nebo přední strany stehna. Intradermální aplikací očkujeme proti TBC, kdy vpich provádíme do levého ramene. Očkovací látku můžeme aplikovat perorálně. Perorálním způsobem podáváme živé vakcíny například proti břišnímu tyfu nebo choleře. Tento způsob aplikace by byl do budoucna považován za nejperspektivnější. Například vakcíny proti rotavirovým infekcím se podávají na bukální sliznici. (Hamplová, 2015) 20

21 1.8 Pohled veřejnosti na očkování V české republice je v posledním čase téma očkování velmi diskutovaným, jak mezi odborníky, tak mezi laickou veřejností. Odborná veřejnost se dělí do dvou skupin. Jedna strana se přiklání k názoru, že očkování je velmi důležité a zabraňuje tak epidemiím a jeho zrušení by bylo nepřijatelné. Druhá strana odborné veřejnosti se kloní k názoru, že mnoho infekčních chorob, bylo očkováním již vymýceno a možná rizika a následky očkování jsou vyšší než samotný přínos očkování. (Hirte, 2009; Miller, 2010; Strunecká, 2012) V současných letech mnoho rodičů zpochybňuje nutnost nechávat své děti očkovat. Musíme si však uvědomit, že očkování nevymýtilo původce infekčních chorob pouze s výjimkou pravých neštovic. Jeden z důvodů, proč lidé očkování přisuzují nebezpečnost, je souvislost mezi očkováním proti záškrtu, dávivému kašli a tetanu se syndromem náhlého úmrtí kojence. Veškeré studie tuto souvislost však neprokázaly. (Allen, 2007) Názory na očkování Mnoha rodičům na očkování jejich dětí vadí zejména to, že mají povinnost nechat své dítě očkovat. Vadí jim, že oni sami se nemohou rozhodnout. Očkování je také přisuzována vina za vznik četných alergií u dětí. Mnoha rodičům však jde nejvíce o přesvědčení, že očkovací látky s sebou nesou spoustu rizik a nežádoucích účinků. Jsou přesvědčeni, že nežádoucí účinky jsou větší než jejich prospěšnost. (Gregora, 2007) U dětí, kteří nejsou starší patnácti let za jejich očkování zodpovídají rodiče. Pokud rodiče nenechají své dítě očkovat v určený čas, hrozí rodičům dokonce až pokuta, a to až ve výši Kč. Ve výjimečných případech lze očkování odmítnout. Mezi nejčastější důvody, proč rodiče odmítají očkování pro své dítě je právě jejich přesvědčení o očkování. Pokutu uděluje příslušná hygienická stanice. Rodiče se mohou nechat odvolat na listinu základních lidských práv a svobod. (Strunecká, 2012) 21

22 2. VÝZKUMNÁ ČÁST 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cíl výzkumu Cíl 1 Zjistit informovanost a názor rodičů v problematice očkování na území kraje Vysočina. Cíl 2 Zjistit názor rodičovské veřejnosti na dobrovolné očkování mimo očkovací kalendář ČR. Výzkumné otázky: Výzkumná otázka č. 1: Má rodičovská veřejnost dostatek informací o očkování dle očkovacího kalendáře? Výzkumná otázka č. 2: Jaký názor má rodičovská veřejnost na nepovinné očkování? Výzkumná otázka č. 3: Jakým způsobem získává veřejnost informace o problematice očkování. Výzkumná otázka č. 4: Má rodičovská veřejnost dostatek informací o možných nežádoucích účincích očkování? 2.2 Metodika výzkumu Pro sběr dat bakalářské práce na téma Pohled veřejnosti na očkování byl zvolen kvantitativní výzkum pomocí dotazníkového šetření. Dotazník byl zcela anonymní a dobrovolný. Dotazník byl z důvodu anonymity a usnadněné komunikace umístěn na webový portál survio.cz. Dotazník se skládal celkem z 20 otázek, které byli zvoleny podle cílů mé práce. Respondenti mohli vybírat z nabízených možností odpovědí, kdy v některých otázkách bylo na výběr více možností nebo možnost uvedení jiné odpovědi. 22

23 Otázky 1, 2, 3, 4,5 jsou úvodní otázky K cíli číslo 1 se vztahovaly otázky číslo 6, 7, 8, 9, 10,18, 19 K cíli číslo 2 se vztahovaly otázky číslo 11, 12, 13, 14, 15,16,17, Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazník jsem pro snadnější komunikace a větší anonymitu vytvořila v internetovém portálu pro tvorbu dotazníků. Dotazníky byly určeny pro rodičovskou veřejnost, kdy jsem dotazníky umístila do uzavřených internetových skupin, které jsou určeny rodičům. Dotazník mi vyplnilo celkem 101 respondentů. 2.4 Průběh výzkumu Dotazník byl zveřejněn v lednu 2017 do března 2017 na internetovém odkaze kde jsem sbírala odpovědi. 2.5 Zpracování získaných dat Všechny výsledky byly vyhodnoceny v programu survio pro tvorbu dotazníků a následně zpracovány v programu Microsoft Excel. Ostatní části bakalářské práce byly zpracovávány pomocí Microsoft Word. 23

24 Relativní četnost 2.6 Výsledky výzkumu Otázka číslo 1: Jaké je Vaše pohlaví? 100,00% 90,00% 89,10% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 10,90% 0,00% Žena Pohlaví Muž Graf 1 Pohlaví Výzkumného šetření se zúčastnilo 90 (89,1 %) žen a 11 (10,9 %) mužů. 24

25 relativní četnost Otázka č. 2: Kolik je Vám let? 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 34,70% 31,70% 32,70% 5,00% 0,00% do 30 let let let 60 a více věk 1% Řady1 Graf 2 Věk respondentů Z celkového počtu 101 respondentů se 35 (34,7 %) respondentů pohybovalo ve věkové kategorii do 30 let, 32 (31,7 %) respondentů se zařadilo do kategorie let, 33 (32,7 %) respondentů do kategorie let a 1 (1 %) respondent uvedl 60 let a více. 25

26 Relativní četnost Otázka č. 3: Jaké je Vaše dosažené vzdělání? 60% 50% 48,50% 48,50% 40% 30% 20% 10% 0% 0% základní vdělání 3% střední vzdělání bez maturity vzdělání střední vzdělání s maturitou vyskoškolské vzdělání Graf 3 Dosažené vzdělání Z celkového počtu 101 respondentů uvedlo 49 (48,5 %) dotázaných vysokoškolské vzdělání, 49 (48,5 %) respondentů střední vzdělání s maturitou. Střední vzdělání bez maturity uvedly 3 (3 %) dotázaní a žádný neuvedl základní vzdělání. 26

27 Relativní četnot Otázka číslo 4: Máte zdravotnické vzdělání? 90,00% 80,00% 81,20% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 18,80% 10,00% 0,00% ano zdravotnické vzdělání ne Graf 4 Zdravotnické vzdělání Na otázku, zda mají respondenti zdravotnické vzdělání, uvedlo 82 (81,2 %) dotazovaných ne a zbylých 19 (18,8 %) ano. 27

28 Relativní četnost Otázka číslo 5: Jakého věku je Vaše dítě? 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 15,15% 23,23% 15,15% 16,16% 30% Věk dítěte Graf 5 Věk dětí Z celkového počtu vyplněných dotazníků, odpovědělo na tuto otázku pouze 99 respondentů, kdy 30 (30,3 %) uvedlo, že mají dítě v adolescentním věku, 23 (23,3 %) uvedlo batolecí věk, 16 (16,16 %) respondentů uvedlo školní věk, 15 (15,15 %) uvedlo předškolní věk a 15 (15,15 %) respondentů uvedlo, že mají dítě v kojeneckém nebo batolecím věku. 28

29 relativní četnost Otázka číslo 6: Víte, jaký význam má očkování? 120% 100% 99% 80% 60% 40% 20% 0% 0 1% ano ne nevím význam očkování Graf 6 Očkování Ze 101 dotazovaných respondentů 100 (99 %) odpovědělo ano. Pouze jeden respondent uvedl odpověď nevím. 29

30 relativní četnost Otázka č. 7: Souhlasíte s tím, že je očkování v ČR povinné? 90% 80% 82% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 14,90% 3% ano ne nevím Graf 7 Souhlas s očkováním Z celkového počtu respondentů uvedlo 82 (82,2 %) dotazovaných, že s očkováním souhlasí, 15 (14,9 %) uvedlo, že s očkováním nesouhlasí a 3 (3 %) zvolili možnost nevím. 30

31 Relativní četnost Otázka č. 8: Má Vaše dítě všechna očkování dle očkovacího kalendáře? 100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 88,10% 10,90% 1% ano ne nevím očkování Graf 8 Očkování Možnost ano uvedlo 89 (88,1 %) respondentů, možnost ne zvolilo 11 (10,9 %) respondentů a 1 (1 %) respondent zvolil možnost nevím. 31

32 relativní četnost Otázka č. 9: Myslíte si, že máte dostatečné informace o povinném očkováním? 80,00% 70,00% 73,30% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 5,90% 20,80% 0,00% ano ne nevím, zda jsou moje informace dostatečné informace o očkování Graf 9 Informace o očkování Na tuto otázku uvedlo 74 (73,3 %) respondentů že mají informace o očkování, 6 (5,9 %) respondentů zvolilo možnost ne a 21 (20,8 %) respondentů odpovědělo, že neví, zda jsou jejich informace o očkování dostatečné. 32

33 Relativní četnost Otázka č. 10: Chtěl/a byste mít možnost rozhodnout se, zda své dítě necháte očkovat? 70% 60% 62% 50% 40% 30% 27% 20% 10% 0% 11% ano ne nevím Souhlas Graf 10 Možnost volby očkovat Na otázku, zda by rodiče chtěli mít možnost volby v tom, zda své děti nechají očkovat odpovědělo pouze 96 dotazovaných, z toho 59 (62 %) ano, 26 (27 %) ne a 11 (11, %) nevím. 33

34 relativní četnost Otázka č. 11: Máte dostatečné informace o možnostech nepovinného očkování? 60,00% 54,40% 50,00% 40,00% 30,00% 31,70% 20,00% 10,00% 0,00% 8,90% ano ne částečně, uvítal/a bych více zdrojů vyjádření respondentů 3% nevím Graf 11 Možnosti nepovinného očkování Tato otázka měla zjistit, zda mají rodiče dostatečné informace o nepovinném očkování, kdy 57 (56,4 %) odpovědělo že ano, pouze 9 (8,9 %) respondentů odpovědělo,že ne, 32 (31,7 %) zvolilo odpověď, že by uvítali více zdrojů a zbylí 3 (3 %) respondenti uvedli možnost nevím. 34

35 Relativní četnost Otázka číslo 12: Myslíte si, že je nepovinné očkování přínosné? 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 35,60% 31,70% 27,70% 10,00% 5,00% 0,00% ano spíše ano spíše ne ne Přínos očkování 5% Graf 12 Přínos nepovinného očkování V této otázce jsem se tázala, zda si rodiče myslí, že je nepovinné očkování přínosné. Nejvíce na tuto otázku odpovědělo 36 (35,6 %) rodičů možnost ano, 32 (31,7 %) rodičů možnost spíše ano, 28 (27,7 %) rodičů možnost spíše a pouze 5 (5 %) rodičů zvolilo možnost ne. 35

36 Relativní četnost Otázka č. 13: Kde jste získal/a nejvíce informací o nepovinném očkování? 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 58,40% 17,80% 12,90% 8,90% 51% 19,80% 5,00% 1,00% 5,00% 1,00% Zdroje informací Graf 13 Získávání informací Na tuto otázku odpovědělo 58 (58,4 %) rodičů, že informace získávají cestou svých praktických lékařů pro děti a dorost, 52 (51%) rodičů zvolilo média, 20 (19,8 %) rodičů uvedlo jiného zdravotnického zdravotníka, 18 (17,8 %) rodičů uvedlo, že informace získávají od svých přátel, 13 (12,9 %) uvedlo svého praktického lékaře pro dospělé a 9 (8,9 %) rodičů uvedlo jako svůj zdroj informací své přátele. V této otázce byla možnost jiné odpovědi, kterou zvolilo 12 (11,9 %) rodičů kde 5 rodičů uvedlo jako své zdroje odbornou literaturu, 1 rodič uvedl odborné semináře, 5 rodičů uvedlo, že nejvíce informací získali ve škole a 1 rodič uvedl očkovací centrum. 36

37 Relativní četnost Otázka č. 14: Zjištoval/a jste si sama informace o nepovinném očkování? 60,00% 50,00% 50,50% 40,00% 30,00% 25,70% 20,00% 10,00% 11,90% 11,90% 0,00% ano, od praktického lékaře ano, na webových stránkách Zdroje informací ano, diskutujeme o očkování s ostatními rodiči a přáteli ne, nezjišťovala Graf 14 Aktivní vyhledávání informací V této otázce jsem se ptala, zda si rodiče vyhledávají informace o nepovinném očkování. Nejvíce rodiče volili možnost webových stránek, kdy tuto možnost zvolilo 51 (50,5 %) rodičů. Odpověď ano, od praktického lékaře zvolilo 26 (25,7 %) rodičů. Jako další mohli rodiče zvolit možnost diskuse s přáteli a rodinnou, kde tak učinilo 12 (11,9 %) rodičů. 37

38 Relativní četnot Otázka č. 15: Využíváte možností dobrovolného očkování pro sebe nebo své děti? 40,00% 37,60% 35,00% 30,00% 31,70% 25,00% 20,00% 21,80% 15,00% 10,00% 8,90% 5,00% 0,00% ano, pro sebe ano, pro své děti ano, pro sebe i své děti Využívání očkování ne Graf 15 Využívání dobrovolného očkování Na otázku, zda rodiče využívají možnosti dobrovolného očkování pro sebe nebo své děti odpovědělo 38 rodičů (37,6 %) možnost, že očkování využívají jak pro sebe, tak pro své děti, 32 (31,7 %) rodičů uvedli, že nevyužívají možností dobrovolného očkování. Očkování pro své děti zvolilo 22 (21,8 %) rodičů. Pouze 9 (8,9 %) rodičů uvedlo, že očkování využívají samy. 38

39 Relativní četnost Otázka č. 16: Proti jakým onemocněním byste nechali dítě očkovat v rámci dobrovolného očkování? 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 72,30% 54,40% 58,40% 37,60% 18,80% 13,90% 54% 1% 2% 6% 1% Druhy očkování Graf 16 Výběr dobrovolného očkování V této otázce jsem vyzývala rodiče, aby uvedli, proti kterým nemocem by své děti nechali očkovat v rámci dobrovolného očkování. Z grafu můžeme vidět, že v nejvíce případech rodiče volili odpověď klíšťová encefalitida. Tuto možnost zvolilo 73 rodičů (72,3%). Na druhém místě rodiče nejčastěji volili možnost žloutenky typu A, zvolilo 59 rodičů (58,4%). Proti meningokokům by své děti nechalo očkovat 57 rodičů (54,4%). Možnost očkování proti HPV viru zvolilo 38 rodičů (37,6%). Proti tuberkulóze by své děti nechalo očkovat 54 rodičů (53,5%). Možnost očkování proti rota virům by zvolilo 19 z rodičů (18,8%). Nejméně rodičů by své děti nechali očkovat proti chřipce. Tuto možnost zvolilo pouze 14 z rodičů (13,9%). V této otázce měli rodiče možnost jiné odpovědi, které využilo 10 rodičů (9,9%). Z jiných očkování, které mohli rodiče uvést, uvedli 2 rodiče očkování proti pneumokokům, 1 rodič uvedl očkování proti hepatitidě B, dále byla uvedena odpověď pouze novou vakcíno proti TBC, kdy takto odpověděl 1 z rodičů. V 6 odpovědích rodiče uvedli, že by pro své děti nevybrali žádné z dobrovolných očkování. 39

40 Relativní četnost Otázka č. 17: Co nejvíce ovlivňuje Váš názor na nepovinná očkování? 60,00% 50,00% 40,00% 39,60% 50,50% 30,00% 28,70% 20,00% 12,90% 10,00% 0,00% není hrazené pojišťovnou má vedlejší účinky a možné komplikace nedostatek informací o dobrovolném očkování Ovlivňující faktor negativní zkušenosti lidí v mm okolí Graf 17 Faktory ovlivňující názor na očkování Nejvíce rodičů uvedlo, že jejich názor na očkování nejvíce ovlivňuje to, že očkování má možné vedlejší účinky a možné komplikace. Tuto možnost zvolilo 51 (50,5 %) rodičů. Na druhém místě rodiče nejčastěji uváděli, že nepovinné očkování není hrazené pojišťovnou a musí si očkování hradit samy. Takto odpovědělo 40 (39,6 %) rodičů. Nedostatek informací uvedlo jako ovlivňující faktor 29 rodičů (28,7 %). V nejmenším počtu rodiče volili možnost negativní zkušenosti lidí v okolí. Tuto odpověď zvolilo 13 z dotazovaných (12,9 %). 40

41 Relativní četnost Otázka č. 18: Myslíte si, že máte dostatek informací o očkování z ordinací Vašich praktických lékařů? 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 41,60% 32,70% 25,70% ano ne ne přímo, z reklamních letáků umístěných v čekárnách Informace od lékařů Graf 18 Informace od praktických lékařů V této otázce jsem zjišťovala, zda mají rodiče dostatek informací právě od praktických lékařů. Možnost ano zvolilo 42 (41,6 %) rodičů. Možnost ne zvolilo 33 (32,7 %) rodičů. Rodiče měli na výběr i tu možnost, že mají dostupné informace z letáků umístěných v čekárnách, kdy tuto možnost zvolilo 26 (25,7 %) rodičů. 41

42 Relativní četnost Otázka č. 19: Informoval Vás lékař nebo jiný zdravotnický pracovník na možné nežádoucí účinky na očkování před očkováním dítěte? 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 42,60% 24,80% ano, lékař nebo ano, lékař mě vždy sestra mě informují informuje ale dodatečně si informace dohledávám informace 22,80% ne, žádné informace mi nebyli řečeny 9,90% nevzpomínám si na informace o nepovinném očkování Graf 19 Informace o nežádoucích účincích V této otázce jsem se rodičů ptala, zda je jejich lékař před zahájením očkování upozorňuje na nežádoucí účinky na vakcinaci. Nejvíce rodičů odpovědělo že ano, lékař nebo sestra vždy informují na možné nežádoucí účinky. Takto odpovědělo 43 (42,6 %) rodičů. Spolu s informacemi od praktických lékařů si dodatečně dohledává informace 25 z rodičů (24,8 %). Odpověď, že žádné informace lékař nesdělil, byla zvolena 23 rodiči ( 22,8 %). Možnost nevzpomínám si, zda mi byli informace řečeny uvedlo 10 rodičů ( 9,9 %) 42

43 Relativní četnost Otázka č. 20: Projevil se u Vás nebo u Vašeho dítěte nějaký nežádoucí účinek na vakcinaci? 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 45,50%44,60% 55,40% 3% 3% 16,80% 2% 3% 1% 3% 1% Nežádoucí účinky Graf 20 Reakce na vakcinaci V poslední otázce dotazníků mohli rodiče uvést, zda se u nich nebo jejich dětí někdy objevili nežádoucí účinky na očkování. Nejvíce rodičů uvedlo jako nežádoucí účinek zvýšenou teplotu nebo horečku. Tuto možnost zvolilo celkem 56 (55,4 %) rodičů. Zarudnutí uvedlo 46 (45,5 %) rodičů, 45 (44,6 %) rodičů uvedlo bolestivost v místě vpichu, 3(3 %) z rodičů uvedly infekci v místě vpichu, 3 (3 %) rodiče uvedli alergickou reakci v místě vpichu. Odpověď, že na vakcinaci nebyla žádná reakce, zvolilo 17 (16,8 %) rodičů. Jinou odpověď uvedlo 9 (8,9 %) rodičů. Z 9 rodičů, kteří zvolili tuto možnost 1 rodič uvedl průjem. 1 rodič uvedl vznik DM, 3 rodiče uvádějí průjem, a 3 rodiče uvádějí neurologické problémy. 43

44 2.7 Diskuze Bakalářská práce se zabývá aktuálním tématem problematiky očkování. Celkem bylo vyplněno 101 dotazníků, které byli umístěny na internetových portálech určené pro rodičovskou veřejnost zejména v okolí Jihlavy. V bakalářské práci jsem si stanovila 2 cíle. První cíl byl zjistit informovanost a názor rodičů v problematice očkování na území kraje Vysočina. Druhým cílem je zjistit názor rodičovské veřejnosti na dobrovolné očkování mimo očkovací kalendář. K těmto cílům byly vytvořeny výzkumné otázky a po zpracování získaných byly vyhodnoceny. Bakalářskou práci jsem srovnávala s 2 bakalářskými pracemi z české republiky a 1 bakalářskou prací psanou na Slovensku. První bakalářskou práci, se kterou jsem se rozhodla srovnávat výsledky, je bakalářská práce s názvem Nepovinné očkování z pohledu veřejnosti. Autorka Petra Helmanová použila metodu sběru dat pomocí dotazníku, který měl 19 otázek. Druhou bakalářskou prací, se kterou jsem se rozhodla srovnávat svou práci, je práce od autorky Lubice Jakešové, která vypracovala práci s tématem Problematika očkování dětí v České republice. Autorka také využila dotazníkového šetření, kdy se její dotazník skládal z 23 otázek. Dále jsem se rozhodla svou práci srovnat se zahraniční prací od Jany Lacíkové, která má zpracované téma Očkovanie detí z pohl adu rodičovkej populácie. Autorka Jana Lacíková použila ke sběru dat také dotazníků. Celkem oslovila 120 respondentů. Její výzkum probíhal v České a Slovenské republice, zejména v ordinacích praktických lékařů. Na otázky v dotazníku odpovídalo 90 žen a 11 mužů. Na otázku na věk respondenta se 35 z dotazovaných zařadilo do věkové kategorie do 30 let, 32 respondentů uvedlo věk let, 33 respondentů uvedlo věk let a pouze 1 respondent byl starší 60 let. 44

45 Z celkového počtu 101 vyplněných dotazníků uvedlo 3 (3 %) respondenti, že májí vzdělání střední bez maturity, 49 (48,5 %) respondentů uvedlo střední s maturitou, 49 (48,5 %)respondentů uvedlo vzdělání vysokoškolské a žádný z respondentů neuvedl pouze základní vzdělání. Na otázku, zda mají dotazovaní zdravotnické vzdělání, odpovědělo 82 (81,2 %)respondentů ne a 19 (18,8 %) respondentů uvedlo možnost ano. Na otázku, jakého věku jsou děti dotazovaných, odpovědělo 99 z dotazovaných. Z toho 15 (15,15 %) respondentů, že má dítě ve věku novorozence nebo kojence, 23 (23,23 %) odpovědělo, že má dítě v batolecím věku, 15 (15,15 %) respondentů vybralo možnost předškolního věku, 16 (16,16 %) respondentů uvedlo školní věk a 30 (30,30 %) respondentů má dítě v adolescentním věku. Výzkumná otázka č. 1: Má veřejnost dostatečné informace o povinném očkování dle očkovacího kalendáře? K výzkumné otázce, zda má veřejnost dostatek informací o povinném očkování dle očkovacího kalendáře bylo sestaveny otázky číslo 6 až 10, kdy hlavním cílem je zjistit informovanost veřejnosti o očkování. V otázce číslo 6 jsem se respondentů ptala, zda ví, jaký význam má očkování. Na tuto otázku mi odpovědělo 100 respondentů, že ano a pouze jeden z dotazovaných zvolil možnost nevím. Další otázka měla zjistit, zda rodiče souhlasí s tím, že je očkování v České republice povinné. Odpověď ano zde uvedlo 83 (82,2 %) dotazovaných. Odpověď ne zvolilo 15 (14,9 %) dotazovaných a 3 (3 %) respondenti uvedli možnost nevím. Na otázku, jestli má Vaše dítě všechna očkování dle očkovacího kalendáře, odpovědělo 89 (88,1 %) respondentů, že má všechna očkování dle očkovacího kalendáře a 11 (10,9 %) respondentů že, nemá kvůli věku dítěte. Další otázka se respondentů ptala, zda si myslí, že mají dostatečné informace o povinném očkování. Ve většině dotazníků se objevila odpověď ano a to v 74 (73, 3 %) případů. 45

46 Odpověď ne byla zvolena celkem 6 rodiči (5,9 %). Odpověď nevím, zda jsou moje informace dostatečné, uvedlo 21 (20,8 %) respondentů. Další otázkou v dotazníků byla otázka, zda by rodiče chtěli mít možnost rozhodnout se, zda své děti nechají očkovat. Ve většině případů zněla odpověď ano. Tutu možnost zvolilo 59 (59 %) respondentů. Možnost ne zvolilo 26 (26 %) respondentů. Poslední možnost zde byla odpověď nevím, kterou zvolilo 11 (11%) respondentů. Tuto otázku jsem srovnávala s prací Lubici Jakešové, která zpracovala téma Problematika dětí v České republice. Ve výsledcích jejího výzkumu můžeme vidět, že 74 (69,8 %) by možnost volby přivítala, 11 (10,4 %) rodičů by tuto možnost neuvítala a 21 (19,8 %) neví. Ve většině případů tedy v obou výzkumech rodiče uvedli možnost, že by možnost svobodné volby uvítali. Z analýzy výsledků si myslím, že většina rodičovské populace má dostatek informací o očkování a že mají o této problematice jisté povědomí. Poukazuje to i fakt, že rodiče upřednostňují právo rozhodnout se samy, zda své děti nechat očkovat nebo nikoliv. Na tuto otázku odpovědělo i se srovnáním práce Lubici Jakešové většina respondentů ano. Výzkumná otázka č. 2: Jaký názor má rodičovská veřejnost na možnosti nepovinného očkování? K výzkumné otázce č. 2 byly vytvořeny otázky číslo 10-13, kdy hlavním cílem otázek je zjistit názor veřejnosti na nepovinné očkování. Zda veřejnost tuto možnost využívá a proti kterým onemocněním veřejnost dobrovolného očkování využívá. Na otázku, zda mají rodiče dostatečné informace o možnostech nepovinného očkování, odpověděla taky většina respondentů možnost ano. V tomto případě tomu bylo v 57 (56,4 %) případů. Možnost ne odpovědělo 9 (8,9 %) respondentů. Další možností odpovědi zde bylo, že by rodiče uvítali více zdrojů, ze kterých by informace mohli čerpat. Tuto možnost odpovědělo 32 (31, 7 %) respondentů. Možnost nevím zde zaškrtli 3 (3 %) z respondentů. Tuto otázku jsem srovnávala s prací Petry Helmanové z Masarykovy univerzity v Brně, které měla téma své práce Nepovinné očkování z pohledu veřejnosti. 46

47 Petra Helmanová získávala informace od 149 respondentů. V její práci byla uvedena otázka, zda mají rodiče povědomí o možnosti dobrovolného očkování. 92 % respondentů uvádělo, že ano, 8 % uvedlo, že nemá vůbec informaci o této možnosti očkování. V porovnání s výsledky této otázky více lidí ví o možnostech dobrovolného očkování v porovnání s mými výsledky. Další otázkou dotazníku byla otázka, zda si rodiče myslí, že jsou nepovinná očkování pro člověka přínosná. Možnost odpovědí zde byli že ano, kterou zvolilo 36 (35,6 %) respondentů, možnost spíše ano, kterou zvolilo 32 (31,7 %) respondentů, možnost spíše ne, kterou zvolilo 28 (27,7 %) respondentů a možnost ne, kterou uvedlo 5 (5 %) respondentů. Po vyhodnocení výsledků otázek z dotazníku, které byly přiřazeny k této výzkumné otázce, a následným zobecněním pro účely práce si myslím, že většina respondentů zaujímá kladný postoj. Na otázku, zda si dotázaní myslí, že je dobrovolné očkování přínosné, odpovědělo odpověď ano (35,6 %), nebo spíše ano (32 %). Kladně tedy odpověděla více jak polovina respondentů. Stejně tak byla v dotazníku otázka, zda využívají možností dobrovolného očkování, kde pouhých 31,7 % dotazovaných uvedlo, že očkování nevyužívá. Výzkumná otázka č. 3: Jakým způsobem nejčastěji získává rodičovská veřejnost informace o problematice očkování? Na otázku, kde jste získal/a nejvíce informací o možnostech nepovinného očkování nejvíce respondentů uvedlo praktického lékaře pro děti a dorost a to 59 (58,4 %) respondentů. Druhým nejčastějším zdrojem informací byla pak respondenty volena média. Tuto možnost uvedlo 52 (51 %) respondentů. Možnost jiného zdravotnického pracovníka např. dětské sestry zvolilo 20 (19,8 %) respondentů. Informace od přátel uvedlo 18 (17,9 %) respondentů. Možnost získávání informací od příbuzných zde uvedlo 9 (8,9 %) respondentů. V této otázce měli respondenti možnost jiné odpovědi, kterou zvolilo celkem 12 (11,9 %) respondentů. Z 12 respondentů, kteří uvedli vlastí odpověď, byla celkem 5krát uvedena odpověď odborná literatura. Jako další odpověď zde byla uvedena škola a vzdělávání. Tuto možnost uvedlo 5 respondentů. Jeden respondent uvedl 47

48 jako zdroj informací odborné semináře a taktéž jeden respondent uvedl jako jinou odpověď očkovací centrum. V další otázce jsem se ptala, zda si respondenti samy vyhledávají informace o dobrovolném očkování a z jakých zdrojů informace nejčastěji vyhledávají. Jako možnost jsem zde uvedla cestu praktického lékaře, kterou uvedlo 26 (25,7 %) respondentů. Další možností bylo vyhledávání informací na webových stránkách, kterou uvedlo 51 (50,5 %) respondentů. Další možnost odpovědi bylo ano, diskutujeme o očkování s ostatními rodiči a přáteli. Tuto odpověď uvedlo celkem 12 (11,9 %) respondentů. Poslední možností, kterou mohli respondenti zvolit, byla možnost ne, kterou uvedlo také 12 (11,9 %) respondentů. Další otázka zjišťovala, zda rodiče využívají možností dobrovolného očkování pro sebe nebo pro své děti. Odpověď že respondent využívá očkování, využívá pro sebe, zvolilo celkem 9 (8,9 %) respondentů. Možnost očkování dětí zde uvedlo 22 (21,8 %) respondentů. Možnosti dobrovolného očkování jak u respondenta, tak u dítěte zvolilo největší množství respondentů a to 38 (37,6 %). Odpověď ne uvedlo 32 (31,7 %) respondentů. V další otázce mě zajímalo, proti jakým onemocněním by nechali v případě dobrovolného očkování rodiče své děti očkovat. V této otázce měli respondenti možnost uvést více odpovědí, případně uvést odpověď vlastní. Nejvíce byla volena odpověď klíšťová encefalitida, kterou uvedlo 73 (72,3 %) respondentů. Větší počet respondentů uváděli očkování proti žloutence typu A, a to 59 (58,4 %) respondentů. Meningokoka uvedlo 57 (56,4 %) respondentů. Možnost očkování proti TBC uvedlo 54 (53,5 %) respondentů, 38 (37,6 %) uvedlo očkování proti HPV viru, 19 (18,8 %) uvedlo očkování proti rota virům a 14 (13,9 %) respondentů uvedlo očkování proti chřipce. V této otázce využilo 10 (9,9 %) respondentů možnost jiné odpovědi. Z 10 respondentů 2 uvedli očkování proti pneumokokům, 1 respondent uvedl očkování novou vakcínou proti TBC, 1 respondent uvedl očkování proti žloutence typu B a celkem 6 respondentů uvádí, že by své děti nenechali očkovat žádnou z dobrovolných vakcín. Zajímalo mě, co ovlivňuje názor a postoj na nepovinná očkování, na které jsem se ptala v otázce, co nejvíce ovlivňuje Váš názor na nepovinná očkování, kde respondenti mohli 48