Bitva u Hradce Králové 3. července 1866 z pohledu medicíny

Transkript

1 Bitva u Hradce Králové 3. července 1866 z pohledu medicíny MUDr. Jakub Vetešník, Komise pro historii oboru ČSARIM ZZS Olomouc MMXII

2 Bitva u Hradce Králové (též bitva u Chlumu či u Sadové) dne 3. července 1866 byla zásadním vojenským střetnutím Prusko rakouské války roku Prohraná bitva vedla v konečném důsledku ke ztrátě velmocenského postavení Rakouska. Počtem vojáků (asi na obou stranách) jde o největší vojenskou srážku na území Čech a Moravy v historii a druhou největší bitvu 19. století. Ztráty v jednodenním boji byly obrovské na rakouské straně asi 6000 zabitých, 7500 nezvěstných a až zraněných, na straně pruské kolem 2000 mrtvých, 300 nezvěstných a 7000 raněných.

3 bojiště u Hradce Králové 3. července 1866 Austrian Kriegsarchiv Wien

4 Přes značné pokroky medicíny poloviny 19. století prováděl přímé ošetření raněných pouze minimální počet lékařů. Významnou péči poskytnuly církevní řády, dobročinné spolky a četní civilní ošetřovatelé, což však nemohlo dostát nárokům zdravotní služby po velké bitvě. Rakousko, na rozdíl od Pruska, nebylo v době konfliktu signatářem ženevské konvence Červeného kříže, přistoupilo k ní až po bitvě, 21. července Pruští ošetřovatelé raněných označení bílou páskou s červeným křížem na paži vyvolali jistý údiv. Artikule ženevské konvence nebyly v bitvě rakouskou stranou respektovány jako života neschopné doktrinální iluze.

5 U obou válčících stran byl kladen důraz na co nejčasnější krytí rány obvazem. Každý voják měl u sebe obvazový balíček, jehož základem byl třírohý šátek, pro názorné poučení opatřený natištěnými obrázky nejčastějších doporučených forem obvazů. Do rány se již nemělo sahat prsty či do ní cokoli sypat a vkládat.

6 Příslušníci rakouského zdravotnického sboru byli vybaveni krátkou puškou s bodákem a taškou s náboji, zdravotnickou brašnou a dvěma třílitrovými nádobami na vodu. Pruští zdravotníci byli označeni symbolem červeného kříže. Nejdříve bylo nutné raněné odnést z bojiště do bezpečí na obvaziště v blízkosti bitevní linie, mimo možný dostřel. Prvním a hlavním úkolem vojenských lékařů na obvazišti bylo třídění raněných ( triage, resp. klasifikace ) dle Pirogovova schématu z doby krymské války. Odtud byli ranění převáženi do péče civilních nemocnic nebo soukromých osob (zásada rozptylu raněných ). Tím byly rychle vyčerpány dostupné místní možnosti zdravotní péče, ve zmatku často nikdo nevěděl, kde a kolik raněných leží a mnozí tak zůstali dny (i tři týdny!) po bitvě bez potřebné pomoci. Možnost zřídit polní nemocnice stanového či barákového typu blízko bitevní linie, ve smyslu Larreyovy koncepce tzv. létajících ambulancí, narážela na obavy, že se mohou i se vším vybavením dostat do zajetí nepřítele.

7 ošetření raněných na bitevním poli

8 Prusové odvážejí raněné

9 převoz raněných řádovými sestrami

10 shromaždiště raněných nádraží v Turnově

11 rakouští ranění nádraží v Pardubicích

12 příjezd raněných do Vídně

13 pruská nemocnice na libereckém nádraží

14 provizorní baráková nemocnice

15 ranění a personál libereckého lazaretu

16 amputace dolní končetiny v chloroformové anestézii

17 padlí provizorní márnice

18 Rozpory v organizaci a způsobu péče o raněné vojáky vedly k následným polemikám lékařských veličin obou válčících stran. Naopak vysoce hodnoceno bylo umění absolventů vídeňského Josefina, žáků profesora Piťhy.

19 zdroj doc. MUDr. E. Wondrák, Csc. : Krev smyly deště, 1989

20 Johann Dumreicher J. F. Neudörfer

21 R. von Volkmann Bernhard von Langebeck Friedrich von Esmarch

22 Válka roku 1866 vedla k propuknutí rozsáhlé epidemie cholery (zavlečena pruským vojskem). Již v červnu 1866 se onemocnění cholerou objevilo mezi pruskými vojáky a následně mezi civilním obyvatelstvem. Ubytování vojáků v soukromých domech a bytech umožnilo rychlé šíření nákazy. Zvláště často byly postiženy rodiny chudých žen, které praly prádlo vojáků. Tehdejší medicína ještě neznala příčinu choroby, tušilo se, že prevence spočívá v čistotě. Odborný Časopis lékařův českých doporučoval léčbu opiem, žvýkání kokových listů, doporučováno bylo i hojné pití piva a vína. V důsledků cholerové epidemie zemřelo v Čechách a na Moravě nejméně osob.

23 Literatura: Heller, S.: Válka roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky, Praha, 1896 Sabina, K.: Kronika války Prusko italsko rakouské, Praha, 1868 Wondrák, E.: Krev smyly deště, Hradec Králové, 1989