Klíčová slova: zemětřesení tsunami katastrofa.

Transkript

1 Obchůzky zdravotníků na místě katastrofy a získávání informací pracovníky japonské lékařské školy v prefektuře Miyagi po velkém zemětřesení na východě Japonska v roce 2011 Souhrn: Tento článek popisuje aktivity pracovníků japonské lékařské školy v akutní fázi a záchranné práce v prefektuře Miyagi v subakutní fázi po zemětřesení a následné vlně tsunami na severovýchodě ostrova Honšú. Jako součást lékařského týmu Japonské asociace nemocnic vyslaného na místo katastrofy byl vyslán tým JLŠ, aby vyhodnotil situaci a zjišťoval základní životní i zdravotnické potřeby v postižených oblastech Shiogama a Tagajo. Tým prohlédl více než 2000 pacientů, ale při svých návštěvách v nemocnicích, na klinikách a v pečovatelských domech nenašel závažně poraněné pacienty následkem katastrofy, pouze jeden případ hyperglykémie. Jako součást lékařských týmů tokijské lékařské asociace prováděl tým obchůzky evakuačních táborů ve městě Kesennuma v postakutní fázi po katastrofě ( ). Na misi se podílelo 67 zdravotníků (17 týmů), tj. 46 lékařů, 11 zdravotních sester, 3 farmaceuti a 1 klinický psycholog. Ošetřovaní pacienti si většinou stěžovali na zhoršení svých chorob, kterými trpěli už před katastrofou, jako je hypertenze, respirační problémy a diabetes, spíše než na potíže utrpěné při katastrofě. V akutní fázi byla informační infrastruktura zničena a nebylo možné získat dostatek informací o situaci v postižených oblastech, jako např. počet poraněných, závažnost narušení chodu základních služeb a chybějící zásobování. Aby byly nutné informace rychle získány, zdravotníci z JLŠ prováděli okružní cesty po postižených oblastech. To se ukázalo jako potřebné, protože v evakuačních táborech byla nalezena řada poraněných pacientů bez potřebných léčiv, nebyla zde možnost spojení ani transportu jinam. Chyběly i základní životní potřeby jako voda a potraviny. Členové týmů tyto informace vyhodnotili a předali kompetentním úřadům. Ve městě Kesennuma neměly jednotlivé evakuační tábory ještě týden po katastrofě možnost spojení. Autoři z těchto nových zkušeností vyvodili, že na rozdíl od minulých zemětřesení, která postihla méně rozlehlé území, při podobně velkoplošných katastrofách jako byla tato, je prvotní nutností zjištění základních životních potřeb vč. zdravotnického materiálu a léčiv a počet osob, které potřebují pomoc. Zdravotnická pomoc musí být poskytována v souladu s konkrétní situací v katastrofou postižených oblastech a se specifickou povahou dané katastrofy, což byla v tomto případě tsunami. Klíčová slova: zemětřesení tsunami katastrofa. 1

2 Úvod Po rozsáhlém zemětřesení (o síle 9.0 st. Richterovy stupnice) a následné vlně tsunami na severovýchodním pobřeží japonského ostrova Honšú dne byl tým zdravotníků japonské lékařské školy (JLŠ) vyslán jako tokijský tým pro pomoc při katastrofě (T-DMAT) a součást celostátních týmů DMAT provádět třídění pacientů na místě neštěstí, vybudovat obvaziště a pomoci v nemocnici, kde byli přijímáni pacienti po katastrofě. Článek popisuje okružní cesty zdravotníků po postižené oblasti a zjišťování situace v akutní fázi a dále zdravotní pomoc poskytovanou v subakutní fázi v prefektuře Miyagi a problémy, na které přitom členové týmu narazili. Okružní cesty zdravotníků a zjišťování situace v oblastech Shiogama a Tagajo Tým zdravotníků JLŠ jako součást týmů Japonské asociace nemocnic pracujících v oblastech postižených katastrofou procházel oblastmi Shiogama a Tagajo a zjišťoval chybějící životní i zdravotní potřeby. Kontroloval evakuační tábory, ambulantní zařízení i nemocnice. Nejprve přišel ošetřovat pacienty do základní školy Tagajo-higashi, kde bylo asi 400 evakuovaných poraněných osob. Dalším navštíveným místem byla menší klinika, která byla těžce poškozena vlnou tsunami. Několik pacientů zde bylo přijato, avšak základním problémem byly velmi nedostatečné zásoby potravin. V pečovatelském domě pro seniory bylo značně poškozeno přízemí a obyvatelé byli přesunuti do prvního patra. Měli zde nedostatek antikonvulsant, ale situace ještě nebyla kritická. Dalších asi 600 osob bylo evakuováno do kulturního centra města Tagajo a tým pomáhal zdravotnickému personálu Všeobecné nemocnice Saka, který pečoval o zdejší pacienty a také o pacienty mezi evakuovanými v místní střední škole. Nakonec tým navštívil základní školu Tenshin, kde bylo asi 1000 pacientů. Zde se začal péči o pacienty věnovat personál Všeobecné nemocnice Sen-en a tým jim v práci pomáhal. Celkem tým při své okružní cestě prohlédl přes 1000 pacientů a 4 pacienti byli převezeni kvůli nutnosti akutní hemodialýzy. Další pacient byl převezen do nemocnice. Při okružní cestě po nemocnicích, klinikách a pečovatelských domech tým nikde nenalezl těžce poraněné pacienty. Lékařská pomoc ve městě Kesennuma V postakutní fázi po katastrofě ( ) tým jako součást tokijského lékařského týmu procházel evakuační tábory ve městě Kesennuma a pomáhal zde při zdravotních problémech. V 17 týmech se na této misi podílelo 67 pracovníků, tj. 46 lékařů, 11 zdravotních sester, 3 farmaceuti a 1 klinický psycholog. Město Kesennuma má 74 tis. obyv., po březnovém zemětřesení 6 st. japonské stupnice seizmické intenzity zde k datu bylo registrováno 1020 mrtvých a 387 pohřešovaných osob. Po zemětřesení a tsunami zde vypukl požár v centru města, v Uchinowaki a Shishiori. Více než 19 tis. obyvatel se uchýlilo do evakuačních táborů, kde ještě , když sem tým dorazil, nefungovala dodávka el. proudu, plynu ani vody, ani 2

3 informační sítě nebyly dosud funkční. Také nedostatek pohonných hmot ztěžoval záchranné práce. Městská nemocnice v Kesennuma přijímala akutní případy, ale ambulantní péče ve městě zatím nefungovala. V městské nemocnici se tým japonské lékařské školy setkal s dalšími zdravotními týmy, převážně z hlavního města Tokia, které sem byly vyslány na pomoc. Nebylo dosud možné zjistit přesněji rozsah potřeb ve městě a okolí, proto si týmy místa působení rozdělily. Tým JLŠ byl vyslán na poloostrov Karakuwa, kde bylo asi 1500 evakuovaných osob na 16 místech. Na poloostrově žilo 8841 obyvatel ve 2252 domech a po katastrofě zemřelo 58 osob a 54 bylo pohřešováno (ke dni ). Asi 600 domů bylo úplně zničeno. Tým JLŠ byl prvním záchranným týmem, který po katastrofě na poloostrov přišel, a denně ošetřil asi 50 pacientů. Pacienti přicházeli s infikovaným poraněním, s dřívějšími chronickými problémy, jako hypertenze, diabetes a srdeční choroby. Tým zároveň zjišťoval základní potřeby, hygienické a zdravotní podmínky, zvláště z hlediska prevence infekcí. Prof. Yokota z JLŠ vedl záchranný lékařský tým ve městě Kesennuma. Tým pokračoval ve své zdravotnické misi na 104 místech až do Poté se péče soustředila do 16 polních nemocnic, které zde byly vytvořeny, každá měla na starosti péči o 1000 evakuovaných. Přechodná polní zdravotnická zařízení působila na 26 místech. Tento systém začal pracovat na žádost Japonské lékařské asociace ve městě Kesennuma. Na poloostrově Karakuwa byly vytvořeny 3 polní nemocnice v Nakai a Karakuwa v tělocvičnách a v Koharagi v budově školy. Obrázky a ukazují přehled léčených potíží evakuovaných obyvatel v táborech u města Kesennuma. U většiny pacientů šlo o zhoršení již existujících onemocnění, jako je hypertenze, respirační choroby a diabetes, spíše než choroby vzniklé v souvislosti s touto katastrofou. Dalším důležitým úkolem týmu bylo forenzní vyšetřování, jeden z členů týmu působil jako lékař v policejním týmu jako zástup za místní lékaře. Podle policejní zprávy z nejčastější příčinou úmrtí při katastrofě bylo utopení (N = 12143, tj. 92,5 %), dále úraz (N = 578, tj. 4,4 %), různé příčiny (N = 266, tj. 2,0 %) a popáleniny (N = 148, tj. 1,1 %). Diskuse V akutní fázi po katastrofě byly informační sítě zničeny a nebylo možné získat dostatek informací o situaci v postižených oblastech, např. počty závažně poraněných, poškození základní infrastruktury a nutné potřeby. Aby bylo možno zjistit, co je potřeba, procházela část zdravotníků JLŠ oblastmi u Shiogama a Tagajo, další zdravotní týmy této lékařské vysoké školy pracovaly jako součást záchranných týmů po katastrofě (DMATs). Jen málo postižených totiž potřebovalo transport do provizorního ošetřovacího centra, protože bohužel při průchodu obří vlny tsunami se většina obětí katastrofy utopila. Ukázalo se, že pomoc nejvíce potřebují obyvatelé evakuovaní do provizorních táborů, kde chyběla zdravotní péče, léky, možnost předávání informací i transportu. Chyběly i nejzákladnější potřeby nutné k životu, jako je voda a potraviny. Zdravotní týmy zjišťovaly situaci a předávaly informace úřadům. 3

4 Také ve městě Kesennuma zjišťovali zdravotníci v prvních dvou dnech svého působení potřeby nutné k přežití, počty poraněných a zdravotní potíže vzniklé zhoršením již existujících chorob v evakuačních táborech. Zjistili, že ještě týden po katastrofě není možné spojení mezi jednotlivými tábory. Na rozdíl od dřívějších méně plošně rozsáhlých zemětřesení, při kterých zdravotní týmy japonské lékařské školy zasahovaly, zde bylo prvním úkolem zjistit fakta o situaci, informace o životních potřebách obětí, které katastrofu přežily, potřeby z hlediska zdravotní péče a počty pacientů potřebujících lékařskou pomoc. Lékařské záchranné práce v oblastech postižených vlnou tsunami byly dány specifickými vlastnostmi této katastrofy. 4

5 Obr Prevalence onemocnění zjištěné 19 zdravotnickými týmy v evakuačních táborech v oblasti města Kesennuma Obr.23-2: Výskyt zdravotních potíží v evakuačních táborech v oblasti města Kesennuma 5