TÉMATA PRO CERTIFIKACI TRENÉRŮ SPS A SCM OBSAH:

Transkript

1 TÉMATA PRO CERTIFIKACI TRENÉRŮ SPS A SCM OBSAH: TEORETICKÁ ČÁST Oblast I Dovednosti a herní výkon ve volejbalu Principy herních dovedností ve volejbalu Úloha kognitivních procesů ve volejbalu Senzomotorické řízení pohybu Individuální a týmový herní výkon Oblast II Analýza herního děje ve volejbalu (činnosti, kombinace, situace) Individuální herní činnosti Skupinové a týmové herní činnosti Rozehra, herní děj, řetězení činností, herní situace Oblast III Strategie a taktika ve volejbalu Herní systémy Herní funkce a herní role Taktické principy Herní chování Oblast IV Řídící činnost trenéra ve volejbalu Vedení tréninkového procesu ve volejbalu Vedení družstva v sezóně Vedení družstva v zápasu Psychologické aspekty volejbalu PRAKTICKÁ ČÁST Oblast I Individuální herní činnosti Trénink nahrávky, odbití prsty Trénink přihrávky, odbití bagrem Trénink útočného úderu Trénink vybírání hry v poli Trénink podání Trénink blokování Oblast II Herní kombinace (skupinové činnosti) Trénink útočných kombinací Trénink obranných kombinací Oblast III Týmové činnosti Zakládání útoku Zakončování útoku Zakládání protiútoku Zakončování protiútoku Zakládání obrany Obrana Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 1

2 TEORETICKÁ ČÁST OBLAST I DOVEDNOSTI A HERNÍ VÝKON VE VOLEJBALU PRINCIPY HERNÍCH DOVEDNOSTÍ VE VOLEJBALU 1. Lidé se rodí s kapacitou a způsobilostí produkovat předpoklady a schopnosti, k jejichž provádění pak stačí zrání. Učí se odhalovat důležité rysy prostředí, opomíjet jiné a produkovat chování, které nebylo součástí jejich původní výbavy. Aplikuj tento teoretický poznatek do praxe volejbalového trenéra a zaměř se na pojmy zrání, zkušenosti a použij ve srovnání s pojmem učení. 2. Schopnosti jsou geneticky podmíněny a tyto předpoklady jsou v podstatě nezměnitelné praxí nebo zkušeností. Volejbalový výkon je určován mnoha schopnostmi v oblastech: a. Vnímání (percepce) b. Rozhodování c. Organizování a plánování činnosti d. Produkce pohybu a zpětnovazebních mechanizmů Aplikuj tento poznatek do praxe. 3. Schopnosti dovednosti a. Na každé dovednosti se podílí několik základních pohybových (psychických) schopností. b. Některé ze schopností tvořících základ dovednosti hrají dominantní, zatímco jiné velmi slabou roli. c. Dvě rozdílné dovednosti mají ve svém základu různé vzorce schopností. d. Dvě rozdílné dovednosti mohou mít několik společných schopností. Aplikuj teoretická východiska do trenérské praxe. 4. Každý hráč má rozdílný vzorec slabých a silných stránek, což je limitující pro dovednosti, ve kterých může být úspěšný. Vzorec schopností pro volejbal je specifická soustava schopností, které jsou předpokladem úspěchu ve volejbalu. Volejbalové dovednosti postihují individuální výkonnost v konkrétních úlohách, například v útočném úderu, jednotlivé dílčí schopnosti lze pak považovat za faktory limitující smečařský výkon, jsou to například: a. Akcelerace b. Schopnost predikce dráhy letu míče c. Schopnost vnímat (percepční schopnost) d. Rychlost jednotlivého pohybu (švih paže) e. Odrazové schopnosti f. Schopnost časovat pohyb g. Koordinace h. Atd.. U začátečníků je správnou skladbu schopností obtížné poznat proto se doporučuje trpělivost. Doporučení pro praxi: i. Neposuzujte příliš rychle individuální diference podle několika pokusů, zejména jedná-li se o začátečníka. Ve volejbalu může například limitovat správné technické odbití nedostatek síly. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 2

3 j. Je třeba vykonat mnoho pokusů, abychom mohli dělat závěry, na druhé straně nelze čekat do nekonečna a některé limity nelze v tak technicky vysoce náročné hře, jako je volejbal, překonat, například neschopnost řešit herní situace. Převeď teoretický poznatek a soubor doporučení do konkrétních příkladů z praxe. 5. Někteří volejbalisté jsou velmi úspěšní i v jiných kolektivních míčových hrách. To by nabízelo přijetí teorie jakési obecné superschopnosti pro týmové hry. Vysvětlení je však třeba hledat jinde, například: a. Někteří rodiče v raném věku podporují své děti ve sportovní činnosti, zatímco jiní nikoliv b. Vliv na počáteční úspěch může mít aktuální stavba těla c. Obecné osobnostní rysy (soutěživost) d. atd. Tito jedinci jsou nadaní ve většině schopností, potřebných pro jejich sportovní disciplíny a mnoho schopností je více sportovním hrám společných, jako například periferní vidění, anticipace, rychlost pohybu nohou. Každá úloha je tvořena z několika schopností a daná schopnost může přispívat několika úlohám: e. Pro útočný úder je potřeba: mj. výbušná síla paže a výbušná síla dolních končetin f. Výbušná síla dolních končetin se podílí na útočném úderu i na blokování Některé dovednosti mohou využívat i přesahujících skupin schopností. Popiš, jak bys využil tento teoretický poznatek v praxi. 6. Motorická dovednost je pohybový akt nebo složitější pohybový celek, který a. se váže k řešení pohybového úkolu b. je výsledkem učení a praxe c. představuje relativně trvalou změnu chování Srovnej v duchu výše uvedeného pojmy motorická a herní dovednost a naznač uplatnění v praxi. 7. Herní dovednost spočívá ve způsobilosti dosáhnout určitého konečného výsledku s maximální jistotou a minimálním energetickým výdejem nebo v minimálním čase s minimální energií. Použij tuto definici v posloupnosti: nácvik osvojování trénink. Pokus se definovat hranice pojmů a užij konkrétní příklady z volejbalové praxe. Zasmečovat míč do určité zóny znamená realizovat dovednost, čili realizovat určitý žádoucí vnější cíl. Jestliže je hráč schopen opakovaně realizovat dovednost s jistotou, mluvíme o osvojení dovednosti. Nácvik osvojování dovedností 8. Schopnost hrát volejbal, znamená dokázat uvolnit svou pozornost pro řešení herních situací. K tomuto uvolnění pozornosti je potřeba minimalizovat energii vynakládanou na realizaci herních dovedností. Pro efektivnost je nutný určitý objem praxe. Výsledkem je s elegancí a lehkostí prováděná činnost i ve složitých herních podmínkách. Aplikuj toto tvrzení do trenérské praxe a užij příklady. 9. Úroveň dovedností volejbalisty je realizovaný komplex zahrnující duševní a pohybové procesy. Rozlišujeme tři kritické prvky dovedností: a. Vnímání významných charakteristik okolí Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 3

4 b. Rozhodnutí co, kde a kdy udělat c. Produkce organizované svalové aktivity potřebné pro vznik pohybu Použij toto teoretické dělení pro využití ve volejbalovém tréninku. 10. Volejbalová praxe se zajímá především o vnější projevy pohybu. Ukazuje se, že je důležité se zajímat jak o činnosti zakončené kontaktem s míčem, tak i další části pohybu: a. Posturální složky pohybu (podpora činnosti) b. Herní pohyb c. Kontakt s míčem Na různých herních činnostech se podílejí různé složky různě a není vhodné je zkoumat izolovaně. Využij toto teoretické dělení pro použití ve volejbalovém tréninku. (Posturální týkající se tonusu svalstva při chůzi, stání, sedu) 11. Na rozdíl od dovedností zavřených (dovednosti ve stálém prostředí s předvídatelným okolím) jsou obsahem volejbalu převážně dovednosti otevřené. Jsou charakterizovány nepředvídatelným, proměnlivým prostředím. Aplikuj toto tvrzení do trenérské praxe a užij příklady. 12. Charakteristikou volejbalových dovedností je, že jsou tzv. diskrétní (nespojité, dá se snadno definovat začátek a konec; mají krátké trvání) oproti dovednostem seriálním či kontinuálním. Aplikuj toto tvrzení do trenérské praxe a užij příklady. 13. Charakteristikou volejbalových dovedností je částečná pohybová sebekontrola. Na rozdíl třeba od atletiky či gymnastiky, kde je sebekontrola pohybu maximální. Tento rozdíl se zásadně promítá do přístupu k učení a tréninku. Jedinou dovedností ve volejbalu, která by se blížila zařazení mezi zavřené dovednosti, je podání. Jak tomuto tvrzení rozumíš? Uveď konkrétní příklady. 14. Následující srovnání se může jevit paradoxní, tři různé činnosti jako jsou činnost volejbalového nahrávače, řízení automobilu a hraní šachu mohou mít v základu podobné vzorce požadovaných dovedností a jednotlivé dovednosti různé vzorce základních schopností. Každá činnost je tvořena z několika dovedností (schopností) a dané schopnosti mohou ležet v základu některé z činností (schéma 1). Záměrně je vedle dvou činností, které mají v základu pohybovou složku postavena jedna činnost, u níž pohybová složka nehraje žádnou roli, a přesto jsou všechny tři činnosti do určité míry příbuzné. Schéma 1: Činnost / schopnost Manuální zručnost Rychlost rozhodování Schopnost empatie Kombinační schopnosti Anticipace Vyšší intelekt Nahrávač x X x x x - x Hráč šachu - - x x - x - Řidič - X - x x - - Rychlost pohybu Aplikuj toto srovnání do trenérské praxe. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 4

5 ÚLOHA KOGNITIVNÍCH PROCESŮ VE VOLEJBALU 15. Herní situace představují jakýsi podnětový labyrint, kde nejprve podněty selektují pozornost, poté jsou vpuštěny do herní předsíně (předvědomá oblast) a zde usilují o to, aby byly vědomou pozorností hráče akceptovány. Rozpoznávací a výběrový aparát dobrého hráče má schopnost analyzovat, že se mezi dobrými podněty často objevují i podněty svůdci, které lákají na falešnou cestu. Naučit se ignorovat možný rušivý zdroj informací ať se jedná o míč nebo soupeře je obtížné. O to se vlastně hraje: na jedné straně zdokonalovat se v schopnosti identifikovat struktury situačně důležitých podnětů a vysílat směrem k soupeři zdroje rušivých informací, které by mu komplikovaly adekvátní řešení HS. Aplikuj tento teoretický poznatek pro praxi Volejbalista reaguje ve hře na určité podnětové vzory, nikoliv na jednotlivé podněty. Pro trénink platí: vedle toho, že budujeme hráčův výkonný aparát (herní motoriku herní dovednosti), musíme budovat i hráčův přijímací aparát: herní receptoriku herní vnímání. A jak ji rozvíjet? Tak, že trénujeme v podmínkách bohatých na reálné herní podněty. Formy mohou být jak řízené (herní cvičení), tak kontrolované (průpravné hry). Uveď konkrétní příklady z praxe. 17. Reagovat či nereagovat, resp. jak reagovat je klíčovým momentem volejbalové hry. Vzhledem k síťovému a odrážecímu charakteru je tento moment ještě významnější než u jakékoliv míčové kolektivní hry. Možnost pouze jednoho krátkého doteku míče, klade obrovské nároky na rozpoznávací (kognitivní aparát) volejbalisty. Přitom hráč nereaguje na ztvárněný obraz adekvátní situace, ale na sumu zcela určitých, tuto situaci náčrtkovitě schematicky charakterizujících podnětových kombinací. Tento proces zajišťuje obrovskou plasticitu v procesech vnímání a volby odpovědi, tedy v řešení herních situacích ve volejbalu. Vysvětli a interpretuj do praxe. 18. Byla potvrzena existence dvou oddělených vizuálních systémů: centrálního systému pro vědomí zaujaté pohyby rámce a periferního systému pro pohybovou kontrolu (Schmidt) 2. a. Fokální vidění: Je vědomé, pomalé a vyžaduje pozornost b. Periferní vidění: Je rychlé, nevědomé a nepružné, operuje na nižších úrovních systému a způsobuje menší adjustace v již naprogramovaných činnostech Fokální vidění plní ve volejbalu především úlohu strategicko-taktického velitelského můstku. Získává informace o vývoji herní situace, které jsou vědomě zpracovány, vyhodnoceny a je na jejich základě rozhodnuto o programu pohybového řešení. Ve chvíli, kdy je rozhodnuto a je dán příkaz ke spuštění pohybového programu, získává podíl na 1 Zdá se, že výzkumy Konráda Lorenze prováděné na zvířatech by mohly být aplikovatelné na člověka. Vjem postihuje vždy jen relace, konfigurace, nikdy ne absolutní data. Pro vjem je charakteristické, že je nezávislý na absolutní velikosti dat. Bez problému rozeznáme melodii, která je zpívána basem nebo fistulí. Tvarové vnímání hraje při poznávání pohybového vzorce podobnou úlohu jako při poznávání melodie. Tuto transponovatelnost vyhlásil za jedno z podstatných kritérií tvarového vnímání již Christian Ehrenfels, jeden z průkopníků tvarové psychologie. Tvarový vjem je kalkulační aparát vysoce převyšující člověkem vytvořené stroje. Jeho velká síla spočívá v tom, že dovede přímo přijímat ohromný počet jednotlivých dat, registrovat bezpočet vzájemných vztahů mezi nimi a abstrahovat těmto vztahům inherentní zákonitosti. (Lorenz). 2 The focal systém, centrální (fokální) vidění pro identifikaci objektů specializovaný na kontrolu pohybu Vědomá identifikace objektů Přispívá k vědomé percepci Má přístup k vědomí je procesuálně zpracováno a vede k činnosti jako jakýkoli jiný informační zdroj. The ambient systém, periferní vidění pro kontrolu pohybu Operuje nevědomě, přispívá k jemné kontrole pohybů bez uvědomění. Funguje tak, aby odhaloval pohyb (motion) a polohu prvků v okolí a poskytuje informace o vašem vlastním pohybu ve vztahu k nim. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 5

6 velení rovněž periferní vidění, které má omezené možnosti ovlivňovat program, ale má možnost jej jemně modifikovat, korigovat bez účasti vědomí. Dalo by se tedy říci: fokální vidění je strategicko-taktické, periferní je podpůrně-exekutivní. Oba druhy vidění pracují nezávisle, ale spolupracují na optimálním řízení pohybů v podmínkách hry. 3 Jaký má tato teoretická teze význam pro trenérskou praxi? SENZOMOTORICKÉ ŘÍZENÍ POHYBU 19. Hybný systém člověka může produkovat v jednom okamžiku pouze jediný pohybový program. Dvě oddělené činnosti, z nichž každá je řízená jiným izolovaným podnětem, nemohou být vykonávány časově velmi těsně za sebou. Systém pohybové kontroly musí spustit pohyb jako tzv. výbuch činnosti, která zabírá několik set milisekund a po které může vzniknout teprve druhý pohyb. Mohou být produkovány za sebou (seriálně) maximální rychlostí 3 akce za 1 sekundu. Schopnost generovat jeden pohybový úkol v daném čase znamená silné omezení lidského výkonu. Jak tomu rozumíš a co to znamená pro trenérskou praxi. 20. Rychlé volejbalové pohyby, především činnosti při kontaktu s míčem, jsou zahájeny podle zákona vše nebo nic. 4 Jakmile je jednou pohyb spuštěn, pak jakákoliv senzorická informace vyžadující inhibici (utlumení) nebo podstatnou změnu, potřebuje asi ms než dojde k viditelné modifikaci. Kterékoliv procesy fungující na systému zpětné vazby jsou příliš pomalé na to, aby se mohly podílet na korekci pohybu, který byl naplánován předem. Jaký má tento poznatek význam pro trenérskou praxi? 21. Senzorická informace je zahrnuta v motorické kontrole i jinými způsoby. Jde zejména o mnoho korekcí a modifikací mimo vědomí, které jsou zakořeněny na nižších úrovních v míše a v mozkovém kmenu. Tyto modifikace jsou označovány jako reflexy. Jsou to stereotypní, nechtěné (mimovolní), obvykle rychlé odpovědi na podněty. Čím je latence odpovědi kratší, tím více se stává odpověď nepružnější. Čili: určité pohyby jsou ve volejbalu po jejich spuštění nekorigovatelné 5. Interpretuj do praxe. 3 Schmidt hovoří o tzv. optické proměnné tau, která je definována jako velikost sítnicového obrazu dělená rychlosti změny obrazu. Tau má kritický význam v sportech jako je volejbal, které zahrnují souhlasný časový odhad, jako je úder do míče, tlumení míče, vyhnutí se spoluhráči atd. 4 Jakmile se dosáhne jednou kritického bodu (prahu), je vydán vnitřní příkaz go a pohyb je zahájen. K vnitřnímu signálu go dochází během fáze programování odpovědi. To znamená v průběhu přípravného pohybu nebo v klidu. Systém zpětné vazby ignoruje jakýkoliv další signál objevivší se brzy po vnitřním startu go a následný pohyb je zahájen po přerušení pohybu právě probíhajícího (Schmidt). 5 Odpověď typu M1 Jedna z nejrychlejších odpovědí je M ms. Nazývá se monosynaptický strečový reflex. Je způsoben protažením svalových vřetének na určitý podnět. Podnět vyvolá senzorickou informaci, která je vysílána do míchy, potom, co dosáhne jedinou synapsi v míše, vrací se vzruch zpět k témuž svalu a vyvolá kontrakci. Tyto reflexní procesy jsou nevědomé a nejsou ovlivněny počtem alternativních podnětů. Ve volejbalu se tyto odpovědi podílejí na držení těla, polohách končetiny atd. Odpověď typu M2 Tato odpověď na podnět vychází rovněž ze svalových vláken, postupuje do míchy, impulsy pak stoupají do vyšších center v mozku. Zde jsou impulsy zpracovány a vyslány přes míchu na periferii, aby aktivovaly daný sval. Je flexibilnější než M1, dovoluje integraci několika málo senzorických informací do odpovědi. M2 je příliš rychlý na to, aby byl označen jako volní. Přesto může být modifikován vůlí a vědomými procesy (např. percepce nerovného terénu). Nejlepší závodníci plánují a programují rychlé dovednosti na prvém místě a nespoléhají se na pokusy modifikovat je po zahájení činnosti (Schmidt). Ve volejbalu jde (pravděpodobně) o změny svalového napětí, podíl na reflexních změnách poloh a stabilitě postojů, instinktivní obranné pohyby. Triggered rection (trigger kohoutek, spouštěcí reakce) Není zřejmě volní, je rychlejší, ale pomalejší než M1 nebo M2. Je citlivá na počet podnětových alternativ podobně jako odpovědi vyžadující RD. Zřejmě může být naučena jako automatická odpověď 0,080 s (Schmidt). Tento typ odpovědi by se mohl ve volejbalu týkat určitých automatických, leč naučených reakcí na určité podnětové konfigurace jako například určitého typu reflexních odpovědí při hře v poli. Volní odpověď spojená RD M3 odpověď Latence ms. Je nejvíce flexibilní a je ovlivnitelná instrukcí, anticipací atd. Tyto odpovědi procházejí stádii IPZ (Schmidt). Týkají se vlastně provádění všech herních dovedností. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 6

7 22. U rychlých pohybů, jako je například útočný úder, není možné pohyb korigovat, jakmile jednou nastal. To znamená, že z hlediska vědomé kontroly probíhají rozhodovací procesy před započetím švihu paže. Během rozhodujícího pohybu mohou do hry vstoupit pouze nevědomé procesy související s periferním viděním. Co to znamená pro trenérskou praxi? 23. Některé ze špičkových výkonů probíhají tak, že dovednosti se realizují, aniž by se zasahovalo vědomými procesy. Vědomá kontrola může vést k hyperkontrolním akcím. Přehnané spoléhání na vědomé procesy v pohybu může vést k ochromení pohybu, což není pro výkon efektivní. Věnovat pozornost provádění vlastní činnosti může v tomto případě zhoršovat výkon Co to znamená pro trenérskou praxi? 24. Na základě smyslových informací, které vypovídají o charakteru herní situace a které jsou procesuálně zpracované ve stádiu identifikace podnětu, je zvolen tzv. generalizovaný pohybový program, zjednodušeně pohybový vzorec. Tento pohybový vzorec je pak vyhledán v dlouhodobém paměťovém skladu. Tato rozhodnutí jsou k dispozici těsně před úkonem. Vyúsťují v určení několika parametrů, které definují povahu úprav pohybového vzorce, aniž by došlo k ovlivnění celkového časového vzorce produkce pohybu. Jakmile jednou byly parametry vybrány a přisouzeny programu, může být pohyb zahájen a vykonán včetně této zvláštní soupravy situačních parametrů. Jak je tento teoretický konstrukt využitelný v praxi? 25. Které rysy pohybových vzorců zůstávají neměnné, dochází-li ke změnám rychlosti pohybu, jeho rozsahu atd. Převeď tuto otázku do praxe volejbalového tréninku a hledej odpověď. 26. Umožněte hráči osvojit si správný vzorec relativního načasování bez zbytečného zdůrazňování rychlosti nebo rozsahů pohybu. Učit se proměňovat parametry je relativně snadné. Vytvořit vzorec včetně správného relativního načasování je dlouhodobý proces. Změnit dobře naučené vzorce je obtížné, proto opravujte chyby v základním pohybovém vzorci v praxi včas. Aplikuj toto doporučení do praxe. 27. Hráč by měl být zrazován od zasahování do pohybu zpětnovazebními procesy, jinými slovy by se hráč neměl pokoušet vědomě korigovat svůj pohyb v jeho průběhu. Co je tím myšleno a jaké jsou důsledky pro praxi. 28. Nedovolte, aby hráč nějakou rychlou činnost (pohyb paže při smečovaném podání) řídil pomalým pohybem založeným na zpětnovazebních informacích. Zdůvodni toto doporučení a aplikuj do praxe. INDIVIDUÁLNÍ A TÝMOVÝ HERNÍ VÝKON 29. Sportovní výkon znamená jednání sportovce ve specifických podmínkách sportovní soutěže. Herní výkon je sportovním výkonem svého druhu ve sportovních hrách. Je dán průběhem a výsledkem činnosti v utkání. Herní výkon chápeme jako realizovanou činnost hráče nebo skupiny hráčů v utkání, charakterizovanou mírou splnění herních úkolů. Definuj vztah pojmů herní výkon a výsledek utkání a aplikuj do praxe. 30. Model herního výkonu je teoretické zjednodušení příčin, jejich struktury a funkcí, které skutečný herní výkon utváří. Modely herního výkonu jsou vytvářeny proto, že je Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 7

8 nemožné složitý a pravděpodobnostní herní výkon popsat ve své komplexnosti. Modely herního výkonu slouží ke zjednodušenému popisu, hodnocení a vytváření výkonnostních normativů. Pokus se zhodnotit význam teoretických zjednodušujících modelů pro trenérskou praxi. 31. Individuální herní výkon je určen bioenergetickými, biomechanickými a psychickými faktory. a. Bioenergetické faktory: pro výkon hráče je intenzita pohybové činnosti zúročena ve specifických, krátkodobých výbušných herních činnostech rozhodující a podmiňuje úspěšný výkon. Má svůj bioenergetický základ v úrovni neoxidativní laktátové zóny metabolického krytí. Její kapacita je představována pohotovou zásobou ATP (adenosintrifosfátu) a CP (kreatinfosfátu). V jisté omezené míře spolurozhoduje úroveň rozvoje oxidativní zóny metabolického krytí energetického výdaje. Určující vliv na pohybový výkon má zastoupení typů svalových vláken v kosterních svalech. b. Biomechanické faktory: realizace jakékoliv herní činnosti je výsledkem interakce četných svalových skupin a různého využití vynaložených sil, které působí na herní pohyb i na kontakt hráče s míčem. Výsledná herní činnost je produktem celé hybné soustavy, fungující podle principu koordinace. Schopnost vypracovat pohybový návyk (realizovat princip koordinace) považujeme za přísně individuální a dědičně limitovanou. c. Psychické faktory i. Percepční faktory zrakové vyhledávání informací, vnímání a prvotní analýza situace, anticipace ii. Kognitivní faktory myšlení, využití znalostí z paměti, vlastní krátkodobé paměti, rozhodování o pohybové odpovědi iii. Faktory senzomotorického řízení pohybu Údaje o individuálním herním výkonu nemají význam, pokud nejsou vztaženy k výkonu ostatních spoluhráčů, tj. k týmovému výkonu. Aplikuj teoretický model herního výkonu do praxe. 32. Týmový herní výkon je determinován sociálně psychologickými a činnostními faktory. Aplikuj tuto jednoduchou definici do praxe. 33. Údaje o týmovém herním výkonu nemají význam, pokud nejsou vztaženy k výkonu soupeře. Aplikuj toto konstatování do praxe. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 8

9 Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 9

10 OBLAST II ANALÝZA HERNÍHO DĚJE VE VOLEJBALU (ČINNOSTI, KOMBINACE, SITUACE) 34. Herní činnost (HČ) je individuální, skupinová nebo týmová způsobilost zaměřená k plnění herních úkolů. Herními činnostmi je naplňován obsah utkání a je dán vlastním záměrem, jednáním soupeře a vývojem dané herní situace. a. Technika HČ vyjadřuje způsob provedení b. Taktika výběr řešení a jeho realizaci v herních podmínkách Technika a taktika HČ jsou v tzv. komplementárním (vzájemně se doplňujícím) vztahu. Co to znamená pro trenérskou praxi? 35. Typy herních činností: herní výkon ve volejbalu obsahuje a. Herní činnosti při kontaktu s míčem (HČ s míčem), například nahrávka b. Herní činnosti mimo kontaktu s míčem (HČ bez míče), například přesun blokujícího hráče Jak se tento poznatek projeví v trenérské praxi? INDIVIDUÁLNÍ HERNÍ ČINNOSTI 36. Individuální herní činnost je pohybový akt, který je zaměřen na řešení herního úkolu. Suma individuálních herních činností tvoří strukturu obsahu volejbalu. Aplikuj tuto definici do praxe. 37. Biomechanické chování nebo pohybová činnost jako přesun, odbití, úder se stávají herními činnostmi v okamžiku, jakmile řeší nějaký herní účel a záměr. První stupeň transformace postihuje biomechanické chování hybného systému, tj. silové, časové a prostorové charakteristiky pohybů. Transformace pohybové činnosti (biomechanického chování) v herní činnost předpokládá respektování všech determinant individuálního herního výkonu. Aplikuj tuto definici do praxe. 38. Zvládnutí herních činností vyžaduje nezbytný nácvik. Techniku vnímáme jako způsob řešení příslušného pohybového úkolu v souladu s pravidly, biomechanickými zákonitostmi a pohybovými možnostmi hráče. Rozlišujeme: a. základní techniku IHČ b. varianty techniky IHČ c. provedení IHČ v různých typech HS Aplikuj tuto definici do praxe. 39. K činnostem jednotlivce připojuje spoluúčast a individuální výkony jsou přetvářeny činnostní soudržnosti do týmového výkonu. Aplikuj toto konstatování do praxe. 40. V rámci skupinových a týmových činností realizuje každý hráč individuální herní činnosti, kterými se snaží řešit aktuální herní situace. Individuální herní činnosti (IHČ), můžeme rozdělit na základě jejich zakončení: Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 10

11 Schéma 4: Individuální herní činnosti s míčem a bez míče Herní činnost s míčem (podání, přihrávka, nahrávka, útočný úder, blokování, vybírání) IHČ Herní činnost bez míče (herní pohyb: přípravné pohyby na místě, přesuny, úpravy postojů) Pod pojmem herní činnost s míčem rozumíme činnost, kterou hráč řeší herní situaci při kontaktu s míčem nebo při snaze o získání kontroly nad míčem (blokování, dostihování míče při vybírání), ale i pohyby bezprostředně související s provedením herní činnosti, například: rozběh k útočnému úderu. Herní činnost bez míče má především charakter přípravný a zajišťovací. Rozeznáváme 6 základních herních činností s míčem: podání, přihrávka, nahrávka, útočný úder, blokování, vybírání. 41. Hráč se během rozehry skutečně nejčastěji přesouvá z výchozího do herního postavení a naopak. Přihlédneme-li k postavením, do nichž se hráč dostává po ukončení jedné akce či týmové herní kombinace a začátkem druhé, můžeme herní pohyb (někdy mluvíme o herní lokomoci) znázornit ve schématu: Schéma 5: Výchozí, herní a přechodné postavení hráče výchozí postavení (hráč očekává vývoj herní situace) herní postavení (postavení hráče na začátku realizace herní činnosti v konkrétní herní situaci) přechodné postavení (pozice hráče po skončení akce) 42. Výchozí postavení hráče je pozice hráče, místně určená (zóna hřiště) nebo vztahově vymezená vůči jinému objektu (síť, spoluhráč), která je dána očekávaným vývojem herní situace. Herní postavení hráče je pozice hráče v rámci výchozí herní formace na začátku realizace herní činnosti nebo herní kombinace v konkrétní herní situaci. Přechodné postavení hráče je pozice hráče po skončení jedné akce a před zaujetím postavení v rámci nové výchozí formace nebo nové herní kombinace. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 11

12 SKUPINOVÉ A TÝMOVÉ HERNÍ ČINNOSTI 43. V průběhu rozehry rozeznáváme herní činnosti individuální, skupinové a týmové. Pokud z činnosti celého týmu vyjmeme pouze určitou skupinu hráčů, která spolu vědomě spolupracuje při řešení dané herní situace, získáváme široké spektrum skupinových činností. Jsou zaměřeny na řešení dílčího taktického úkolu a týkají se pouze některých hráčů. 44. Týmová činnost struktura: skupinová činnost (SČ), v praxi se užívá více pojem herní kombinace, je tvořena individuálními herními činnostmi (IHČ) hráčů zapojených do příslušné kombinace. Spojováním skupinových činností pak získáme jednu z osmi týmových činností (TČ). Struktura týmové činnosti je zachycena na následujícím schématu: Schéma 7: Vnitřní struktura týmové činnosti v jedné herní situaci SČ SČ IHČ IHČ IHČ TČ SČ SČ IHČ IHČ SČ IHČ IHČ IHČ Vysvětlivky ke schématu 7: TČ: týmová činnost v HS SHČ: herní činnost IHČ: individuální herní činnost (s míčem i bez míče) Aplikuj toto schéma do praxe. 45. Rozdělením každé ze čtyř dílčích fází rozehry na dvě části získáme osm základních typů týmových činností (TČ). Termín týmová činnost znamená, že má celé družstvo jeden společný herní úkol a jednotliví hráči, resp. příslušné skupiny různé dílčí taktické úlohy. Týmová činnost je časově ohraničena. Zjednodušeně se dá říct, že herní situaci je vymezena tím, že se může činnost všech šesti hráčů zahrnout pod jeden pojem. Jako orientační hranice mezi týmovými činnostmi v rámci jedné fáze rozehry pak můžeme považovat moment nahrávky (moment druhého odbití). Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 12

13 Schéma 6: Týmové činnosti v typových herních situacích Fáze +A po podání soupeře Zakládání útoku A (označíme +A ) Zakončování útoku A a jeho zajišťování (označíme +A ) Fáze -A po vlastním podání Zakládání obrany A (označíme -A ) Obrana A (ve zvolené výchozí formaci) (označíme -A ) Fáze +B po útoku soupeře, resp. při vlastním opakovaném útoku Zakládání útoku B (označíme +B ) Zakončování útoku B a jeho zajišťování (označíme +B ) Fáze -B po vlastním útoku, resp. při opakovaném útoku soupeře Zakládání obrany B (označíme -B ) Obrana B (ve vynucené výchozí formaci) (označíme -B ) 6 Činnost družstva v každé herní situaci (HS) je ovlivněna určitými okolnostmi. Jsou to: týmový herní úkol je úkol činnosti celého družstva (tj. všech šesti hráčů) v dané herní situaci, který je časově vymezen pozorovatelnými projevy. Například: zakládání útoku začíná přeletem míče přes síť do vlastního pole po útoku soupeře a končí druhým odbitím, zpravidla dotykem míče nahrávajícího hráče ve vlastním poli. Pojmenování týmové činnosti tedy vychází z herního úkolu. Například zakládání útoku B označuje název týmové činnosti a zároveň popisuje obsah herního úkolu, tedy zpracovat útok soupeře a založit vlastní útok. Pokus se zhodnotit význam zjednodušení hry do osmi částí pro praxi. 6 V německé odborné literatuře se uplatňuje podobné pojetí, kde se rozehra dělí na dva komplexy: komplex 1 (po podání soupeře), komplex 2 (po vlastním podání). Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 13

14 ROZEHRA HERNÍ DĚJ ŘETĚZENÍ ČINNOSTÍ HERNÍ SITUACE 46. Utkání je nejdůležitější způsob realizace sportovní hry. Je jedinečnou a neopakovatelnou jednotkou. Výsledek utkání je souhrnným ukazatelem a měřítkem herního výkonu obou soupeřících stran. Děj utkání je složen z opakovaného střídání hry a jejího přerušení (děj hry a děj přerušení). Srovnej herní volejbalový děj s jinými sportovními hrami a aplikuj do praxe. 47. Základní fáze rozehry: základním článkem průběhu setu ve volejbalu je rozehra, kterou můžeme popsat jako část utkání zahájenou podáním a ukončenou chybou jednoho z týmů. Pokud chceme rozehru dále rozdělit, pak primární dělení je uskutečňováno podle kritéria kontroly nad míčem. Rozlišujeme tak dvě základní fáze rozehry (viz schéma 8). Schéma 8: Základní fáze rozehry Tým má míč pod kontrolou (označíme plus +) nemá míč pod kontrolou (označíme minus -) Popiš význam tohoto dělení a aplikuj konkrétně do praxe. 48. Dílčí fáze rozehry: sekundární dělení rozehry spočívá v rozlišení způsobu zisku či ztráty kontroly nad míčem na základě předchozí vlastní či soupeřovy činnosti. Pokud tým získal míč pod kontrolu, rozlišujeme, zda po soupeřově podání, či po soupeřově útoku. Pokud tým ztratil kontrolu nad míčem (získává rozehru soupeř), stane se tak po vlastním podání nebo po vlastním útoku. Schéma 9: Dílčí fáze rozehry Tým má míč pod kontrolou nemá míč pod kontrolou kontrolou po podání soupeře (+A) po útoku soupeře, resp. po vykrytí vlastního útoku (+B) po vlastním podání (-A) po vlastním útoku resp. po vykrytí útoku soupeře (-B) Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 14

15 Při tomto rozdělení již můžeme popsat čtyři dílčí fáze rozehry a v nich činnosti týmu, k nimž může dojít během rozehry: +A: činnost týmu po podání soupeře +B: činnost týmu po útoku soupeře, resp. při vlastním opakovaném útoku -A: činnost týmu po vlastním podání -B: činnost týmu po vlastním neúspěšném útoku, resp. při opakovaném útoku soupeře Popiš význam tohoto dělení a aplikuj konkrétně do praxe. 49. Pojmem výchozí (herní) formace (VF) se rozumí útvar (rozestavení), který vytvářejí všichni hráči zaujetím výchozích postavení, resp. střehových postojů ve vzájemném vztahu vzhledem k předpokládanému vývoji herní situace. Tato činnost je zaměřena na přípravu plnění úkolu v následující situaci. Jedná se o jakési přípravné taktické rozestavení družstva. Výchozí formace, může být předem zvolená nebo vynucená. V čem vidíš význam tohoto popisu a aplikuj konkrétně do praxe. 50. Vedle individuálních, skupinových a týmových činností se musíme v určitých fázích tréninku věnovat i tréninku posloupností těch činností, které po sobě mohou během rozehry logicky následovat. Z tohoto pohledu můžeme za volejbalovou rozehru považovat posloupnost neboli zřetězení týmových činností (kombinací). Mluvíme o herních řetězcích. Toto zřetězení je pochopitelně ukončeno vždy chybou jednoho z týmů. V čem vidíš význam popisu herních řetězců a aplikuj konkrétně do praxe. Schéma 10: Struktura řetězení týmových činností SČ IHČ IHČ SČ SČ IHČ IHČ SČ SČ IHČ IHČ SČ IHČ SČ TČ SČ IHČ IHČ SČ IHČ IHČ IHČ SČ TČ SČ IHČ IHČ SČ IHČ IHČ IHČ SČ TČ SČ IHČ IHČ SČ IHČ IHČ IHČ IHČ IHČ Vysvětlivky ke schématu 10: TČ: týmová činnost v HS (týmová herní kombinace) SČ: skupinová činnost (skupinová herní kombinace) IHČ: individuální herní činnost (s míčem i bez míče) Volejbalová rozehra 51. Herní řetězce: popis volejbalové rozehry z hlediska činnosti týmu, skupiny (herní kombinace, do nichž jsou zapojeni alespoň dva hráči) a jednotlivce (individuální herní činnosti), nám dává dostatek prostředků na to, abychom z těchto stavebních celků začali sestavovat a slučovat určité řetězce činností, které jsou základem volejbalové rozehry. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 15

16 Dle počtu hráčů zapojených do řetězce herních činností, které na sebe ve hře logicky navazují, rozlišujeme týmové herní řetězce (THŘ), skupinové herní řetězce (SHŘ) a individuální herní řetězce (IHŘ). Jejich konkrétní výčet není pochopitelně možný ani účelný. Pokud bychom totiž uvažovali všechny (a to pouze smysluplné) kombinace navzájem spolupracujících dvou až pěti spoluhráčů v jakékoli části rozehry, získali bychom nepředstavitelné množství variant. Schéma 2: Hierarchie individuálních, skupinových a týmových činností ve volejbalu Týmová činnost Týmové herní řetězce Skupinová činnost Skupinové herní řetězce Individuální herní činnosti s míčem Individuální herní činnosti bez míče Individuální herní řetězce Technika herních činností Ze schématu vyplývá model herního tréninku. Pokus se popsat model tréninku vyplývající ze schématu. 52. Individuální herní řetězce: jsou sekvence dvou a více individuálních herních činností se zjevnou vzájemnou souvislostí. Dle typu herních činností a jejich pořadí můžeme IHŘ rozdělit na čtyři skupiny: Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 16

17 Schéma 3: Individuální herní řetězce HČ s míčem HČ s míčem - útočný úder po bloku a odstoupení - blok po vlastním neefektivním útoku IHŘ HČ s míčem HČ bez míče - přihrávka následný pohyb do místa vykrývání vlastního útoku - blok středového hráče, odstoupení od sítě a následné nabídnutí se HČ bez míče HČ s míčem - odstoupení hráče do postavení pro vybírání a následná nahrávka - pohyb související s přihrávkou a následný útok HČ bez míče HČ bez míče - pohyb související s přihrávkou a následné nabídnutí se k útoku - přesun do místa blokování a následné nabídnutí se k útoku 1. sledem Vedle tohoto základního rozdělení by bylo možné provést výčet řetězců, které se skládají ze tří a více na sebe navazujících činností, z hlediska pochopení problematiky herních řetězců by to však byly již nadbytečné informace. 53. Herní děj volejbalové rozehry je sledem typových herních situací. Rozehru můžeme tedy z pohledu volejbalové systematiky definovat jako složitější herní řetězec, v němž se periodicky opakují určité typové situace. Provedení a realizace těchto opakujících se situací se může pochopitelně velmi výrazně lišit. Například týmová činnost: založení útoku B (protiútoku) po soupeřově útoku je naprosto jinak realizována při tvrdém útoku soupeře po lajně nebo při míči zadarmo. Jedná se však typově o stále stejnou týmovou činnost, která má jasně definovaný úkol, pouze probíhá za jiných vstupních podmínek. Pro přehlednost uvádím na závěr přehled možných typových herních dějů formou schématu 11, kde jsou zachyceny všechny základní možnosti, ke kterým může během rozehry z hlediska návaznosti herních situací dojít. Schéma působí na první pohled nepřehledně, ale najdete v něm všech 16 možných herních dějů. Obsahem tréninkové práce trenéra ve vrcholovém volejbalu není nic jiného než drilování činností družstva v těchto herních dějích a v jejich řetězení. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 17

18 Schéma 11: Šestnáct základních typových herních dějů Družstvo na příjmu Zakládání útoku A přihrávka do pole soupeře 1 Zakončování a zajišťování útoku A útok zablokován 4 Zakládání útoku B přihrávka do pole soupeře Zakončování a zajišťování útoku B útok zablokován Zakládání obrany B Obrana B soupeř zablokován Obrana A soupeř zablokován 5 15 Zakládání obrany A Družstvo na podání Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 18

19 HERNÍ SITUACE 54. Herní situace je souhrnem podstatných faktorů zachycující okamžitý stav nebo část děje hry, ve které se vztahy mezi významnými faktory podstatně nemění. Tento souhrn podmiňuje realizaci jednotlivých herních činností a kombinací. Jak se promítne tato definice do praxe? 55. Typové herní situace: činnosti dvou soupeřících družstev si navzájem odpovídají, tj. pokud družstvo X provádí určitou týmovou činnost, soupeřící družstvo Y automaticky realizuje odpovídající týmovou činnost. Bez ohledu na rozlišení družstev tak během rozehry dochází ke čtyřem typovým herním situacím: Schéma 12: Dvojice odpovídajících týmových činností v průběhu vývoje rozehry typové herní situace Družstvo X Družstvo Y Zakládání útoku A <=> Zakládání obrany A Zakončování útoku A <=> Obrana A Zakládání obrany B <=> Zakládání útoku B Obrana B <=> Zakončování útoku B V čem vidíš význam tohoto členění a aplikuj konkrétně do praxe. 56. Modifikující faktory v herní situaci: Jevy, které určují, resp. ovlivňují vývoj herní situace nazýváme modifikující faktory v herní situaci (vlivy). Tyto se uplatňují především v tréninku. Neděje-li se tak, připravujeme hráče pouze na skleníkové podmínky. Vlivem těchto faktorů se může stát, že v situaci, kdy soupeř přehrává míč zadarmo, nabývá prvotně obranná činnost vlastního družstva charakteru přechodu do útoku, a to přesto, že vlastní strana ještě nemá míč pod kontrolou. V čem vidíš význam tohoto popisu a aplikuj konkrétně do praxe. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 19

20 Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 20

21 OBLAST III STRATEGIE A TAKTIKA VE VOLEJBALU HERNÍ SYSTÉMY 57. Přči klasifikaci herních systémů vycházíme z Dobrého a Velenského (1987) a Táborského (2007): systém hry družstva je organizace vztahů mezi hráči jednoho družstva a organizace jejich činností při předpokládané opozici soupeře. Systém je charakterizován základním rozestavením hráčů, z něhož vyplývají specializované funkce jednotlivců. Konkretizuje vztahy mezi nimi, určuje možnosti skupinových činností a vyplývající požadavky na herní činnosti jednotlivce. Pro každou důležitou situaci musí systém podávat obecnější směrnice vytyčující úlohy a postupy jednotlivců a skupin, zaměřené na usměrnění vlastního družstva a na ovlivnění činnosti soupeře. Systém dále vymezuje stěžejní prostory a formy činnosti hráčů. Vyjdeme-li z logiky našeho popisu rozehry, se dělí na fáze +A, -A, +B, -B. Popiš rozdíl mezi pojmy herní kombinace a herní systém a aplikuj konkrétně do praxe. 58. Útočné systémy a. Systémy útoku A i. Po dobré přihrávce 1. Se zapojením tří útočníků 2. Se zapojením čtyř útočníků ii. Po špatné přihrávce 1. S možností kombinace s více útočníky 2. S možností zapojení pouze jednoho útočníka 3. Po nahrávce nespecializovaného hráče b. Systémy útoku B i. po útoku soupeře 1. po míči zadarmo 2. po tvrdém útoku soupeře s blokem 3. po útoku bez bloku ii. po vykrytí vlastního útoku 59. Systémy zakládání útoku: a. zakládání útoku A b. zakládání protiútoku (útoku B) 60. Obranné systémy: a. proti útoku A (ve zvoleném postavení) i. Podle počtu blokujících hráčů: s jednoblokem, dvojblokem nebo trojblokem 1. TP s preferováním trojbloku 2. TP s preferováním dvojbloku s odstoupením neblokujícího hráče do pole ii. Podle pozice libera ve výchozí formaci pro vybírání 1. S liberem v zóně V 2. S liberem v zóně VI 3. S proměnlivou pozicí libera podle charakteru HS 4. Podle volby libera b. proti protiútoku (útoku B, ve vynuceném postavení) Pro otázky 59, 60, 61: Rozeber, uveď příklady a aplikuj konkrétně do praxe. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 21

22 HERNÍ FUNKCE A HERNÍ ROLE 61. Herní funkce je specifickým souborem působností a uplatňovaných herních činností, která je vymezena jednak pravidly (libero hraje pouze vzadu) a jednak zvoleným herním systémem (diagonální hráč útočí v pěti postaveních zprava). Herní role se týká sociálního statusu hráče v družstvu. Role mohou být formální (například kapitán) nebo neformální (například přirozený vůdce). Srovnej pojmy herní funkce a herní role. Uveď příklad herních funkcí a aplikuj konkrétně do praxe v oblasti typologie herních funkcí a prognózy. TAKTICKÉ PRINCIPY 62. Taktické principy (TP): jsou zásady (schémata) záměrné individuální, skupinové a týmové činnosti při řešení typových herních situací. Mluvíme o obecných a specifických taktických principech. Čím obecnější je herní situace, tím obecnější je taktický princip. Například obecný TP: výchozí přihrávací formace se dvěma hráči se použije při plachtícím podání soupeře; TP princip sestavování trojbloku se použije při útoku soupeře po nahrávce z pole. Čím specifičtější je HS, tím specifičtější je TP. Například specifický TP: po přihrávce k jednomu z okrajů sítě má nahrávač volit nahrávku na vzdálenější stranu ( nadlouho ). Obecné způsoby řešení se vztahují ke strategii, specifické k taktice. Popiš hierarchický vztah strategie a taktiky, uveď příklady a aplikuj do praxe. HERNÍ CHOVÁNÍ 63. Herní chování chápeme jako širší pojem než herní činnost a definujeme ho jako souhrn vnějších projevů: činnosti, jednání, reakcí hráčů (včetně řeči, vyjadřování postojů a pocitů) v průběhu utkání. V týmovém herním chování rozlišujeme činnostně-herní interakci, což je zjednodušeně řečeno souhra a sociálně-herní interakci, což je v podstatě komunikace. V zahraniční literatuře se objevuje jak pojem chování, tak pojem jednání. Upřednostňujeme pojem herní chování, jelikož odráží i neuvědomělou složku jednání, která je v chování hráče všudypřítomná. V čem vidíš význam definování herního chování ve srovnání s pojmy herní jednání a herní výkon a aplikuj konkrétně do praxe. 64. Činnostně-herní interakce - souhra je v podstatě součinnost hráčů zaměřená na řešení herní situace, resp. více po sobě následujících HS v průběhu rozehry. Součinnost hráčů může být záměrná (například podle určitého taktického principu) nebo reflexivní, kdy hráči družstva reagují spontánně na vývoj herní situace. Popiš rozdíl mezi pojmy činnostně-herní a sociálně-herní a aplikuj konkrétně do praxe. 65. Sociálně-herní interakce - komunikace patří pod hierarchicky vyšší prvek, tedy forma sociální interakce (komunikace) při řešení herních situací. Projevuje se například symbolickou herní signalizací (verbální i neverbální), gestikulací, dotykem. Popiš rozdíl mezi pojmy činnostně-herní a sociálně-herní a aplikuj konkrétně do praxe. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 22

23 Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 23

24 OBLAST IV ŘÍDÍCÍ ČINNOST TRENÉRA VEDENÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU 66. Biotechnologie tréninkového procesu se zabývá rozvojem a kultivací biologického fondu člověka pro dosažení sportovního výkonu. Co rozumíš pod pojmem biotechnologie tréninkového procesu a aplikuj konkrétně do praxe. 67. Didaktické postupy tréninkového procesu formuluje herní východiska celistvého přístupu a specifické postupy k dosažení cíle. Co rozumíš pod pojmem didaktická technologie tréninkového procesu a aplikuj konkrétně do praxe. 68. Didaktické formy jsou způsoby uspořádání vnějších podmínek umožňující efektivní řízení tréninkového procesu. a. Metodicko-organizační formy (průpravná a herní cvičení ) b. Sociálně-interakční formy (hromadná, skupinová ) c. Organizační formy (tréninková jednotka, tréninkový cyklus ) Definuj jednotlivé pojmy a aplikuj konkrétně do praxe. 69. Metodicko-organizační formy jsou způsoby uspořádání vnějších situačních podmínek a obsahu tvořeného herními činnostmi s cílem umožnit realizaci daných požadavků formulovaných jako konkrétní herní úlohy. Modelují deformační faktory a jejich vlivy: a. Průpravná cvičení 1. typu b. Průpravná cvičení 2. typu c. Herní cvičení 1. typu d. Herní cvičení 2. typu e. Průpravné hry Obsahem metodicko-organizačních forem jsou herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a herní systémy, které jsou přenášeny v různých situačních souvislostech z utkání do těchto forem. Tento přenos nazýváme transpozicí herních činností a situací. Přenos herních činností a situací do metodicko-organizačních forem je doprovázen větším či menším zjednodušováním. Zjednodušovací proces se nazývá didaktická redukce. Definuj jednotlivé pojmy a aplikuj konkrétně do praxe. 70. Průpravná cvičení 1. a 2. typu umožňují opakované vykonávání dovednostní úlohy bez přítomnosti soupeře. Cílevědomě ovlivňujeme biomechanické chování, tedy tvorbu účelného pohybu a jeho transformaci v herní činnost jednotlivce. 71. Didaktické metody jsou teoretické modely uspořádání operací a časových aspektů nácviku tréninkového procesu, přičemž model je cíleně plánovaný, se zřetelem na hráče a družstvo a opakovaně použitelný. Používáme metody: a. Slovní b. Názorné c. Diagnostické d. Praktické i. Vztah část celek ii. Koncentrace a distribuce herních činností Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 24

25 iii. Manipulace se zatížením v bioenergetickém smyslu Rozeber toto dělení a aplikuj konkrétně do praxe. 72. Nácvik je součást tréninkového procesu, v níž je pohybové zatížení zaměřeno na osvojování nových dovedností. Definuj pojem, urči jeho hranice a aplikuj konkrétně do praxe. 73. Pro vývoj hráče je důležité tzv. spontánní herní sebezdokonalování. V praxi to znamená, že musíme hráče i nechat hrát, nechat se herně dovídat atd. Jedna z forem učení je zvyšování selektivity na přicházející podněty. Zkušený volejbalista na špičkové úrovni si nemůže dovolit ten luxus reagovat na kdejaký herní podnět. Musí šetřit nejen své svaly, ale i přijímací a programovací aparát. Jeho přijímací a ochranné síto se s praxí stává jemnějším a přesnějším. Propouští ke zpracování jen herně významné podněty a přispívá tak k ekonomii psychických procesů hráče. Aby se tento aparát vyvíjel k potřebě vysokého výkonu ve volejbalu, je nutné rozvíjet kromě adekvátních pohybů rovněž adekvátní reagování. To je jeden z důvodů proč se v nácviku a tréninku volejbalových dovedností preferují metodicko-organizační formy v reálných herních kontextech. Uveď konkrétní případy. Jak chápeš pojem spontánní herní sebezdokonalování a aplikuj konkrétně do praxe. 74. Nechte hráče prakticky opakovat odpovědi (na podněty, které vyvolávají zmatek při neustálém mapování podmínek) s cílem rozvíjet reflexní kapacity k uzpůsobení pohybového chování. Co je touto instrukcí myšleno a aplikuj konkrétně do praxe. 75. Pokud není určitá herní dovednost zažitá do pevných a stabilních pohybových vzorců (automatů), které ale fungují v reálném herně-podnětovém poli, překáží tyto nestabilizované dovednosti při zapojení vědomých procesů pro řešení herních situací. I hráč, který je vysoce způsobilý pro podmínky v herním prostředí ve smyslu čtení hry, je nakonec ochromen nedostatečnou herně-dovednostní výbavou. Převeď toto tvrzení do praxe a použij příklady. 76. Jestliže se herní dovednost nacvičuje a rozvíjí v izolovaných podmínkách, dochází pouze k rozvoji biomechanického chování bez sepětí s herním podnětovým polem. Výsledkem je tzv. skleníkový efekt. Hráč v tomto případě zvládá určitou dovednost, ale pouze v předem definovaných podmínkách. Proměnlivé herní podmínky souvisí s časovým tlakem. Takto osvojené dovednosti se do proměnlivých podmínek hry nepřenesou. Uveď příklady z trenérské praxe. 77. Existuje přímé spojení mezi vnějším analyzátorem vnímání (zrak) a orgány, řídící pohybovou činnost (například mozeček) bez účasti vědomí. Má se za to, že to je jakási kratší a rychlejší cesta při řízení pohybových dovedností. Hráči reagují na určité situace podvědomě či intuitivně a tudíž i rozvoj této stránky herního chování musí být rozvíjen herně-pohybovým zážitkem nebo přes herně-pohybovou zkušenost. Nikoliv slovní instrukcí či řízeným cvičením. Vedle herního myšlení je tu druhá cesta pro rychlé, operativní jednání instinktivního typu. Oba způsoby zpracování podnětů a přípravy odpovědi prorůstají. Jak chápeš pojem herně-pohybový zážitek a co to znamená pro praxi? Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 25

26 VEDENÍ DRUŽSTVA V SEZÓNĚ 79. Předvídání, posuzování a vyhýbání se krizových úseků a. v sezóně Každá sezóna má problémové úseky, tj. např. přetrénovanost, vyčerpanost, týmová deprese celého družstva, četná zranění klíčových hráčů atd. Jak těmto situacím předcházíte, která řešení se vám osvědčila. b. v zápase V zápasech jsou rovněž kritické situace, úseky, které jsou nutné řešit v časovém tlaku, často v nepříznivém klimatu haly. Rovněž v zápase musíme sejmout přemíru odpovědnosti z hráčů, správně časovat riziko v rozsahu celého zápasu atd. Jakým způsobem tyto situace řešíte, případně uveďte své zkušenosti. 80. Vyladění k optimálnímu výkonu, dlouhodobé (kondice, motivace k cíli) Dlouhodobé vyladění k výkonu vyžaduje udržet optimální motivaci družstva po delší čas v souladu s úrovní kondice. Problémy s motivem a vůlí, tedy volním aktem, a správnou mírou kondiční připravenosti je zejména v náročných sezónách vrcholových družstev velmi náročné. Jaké jsou vaše zkušenosti s těmito uvedenými problémy. VEDENÍ DRUŽSTVA V ZÁPASE 81. Vyladění k optimálnímu výkonu, krátkodobé (vstup do zápasu) Krátkodobé vyladění k optimálnímu výkonu zejména po vstupu do zápasu (1. set) je pro výsledek zápasu závažné. Schéma vyladění: Vybuzení předpokladů nastavení podmínek start spouštěcích mechanismů dosažení požadovaných komponentů, které realizují žádaný výsledek. Jakým způsobem provádíte vyladění. 82. Vedení zápasu a. Taktika b. Strategie Vedení zápasu není jednoduché. Především je nutno sladit psychologii hry s herními činnostmi vlastního družstva a poté s hrou a taktikou soupeře, přičemž soupeř během zápasu v těchto eventualitách manévruje. Rozveďte paletu svých možností a odpovědí na toto téma. 83. Analýza a. Analýza soupeře b. Analýza vlastního družstva c. Porovnání Rozbor soupeřovy hry je pro přípravu na zápas pro trenéra zásadní věcí. Druhým krokem je rozbor možností vlastního družstva a závěrečné porovnání. Často se stává, že rozbor se omezí na interpretace statistických dat a opomíjí se psychologické aspekty, např. psychologické deklasování útoku smečařů blokem, rizikovým podáním znemožnění příjmu apod. Jaké taktické možnosti používáte. Témata pro certifikaci trenérů SpS Stránka 26