UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií, Katedra veřejné a sociální politiky Iveta Halbichová Postavení matek samoživitelek v kontextu rodinné politiky Bakalářská práce Praha 2012

2 Autor práce: Iveta Halbichová Vedoucí práce: Mgr. Karolína Dobiášová Rok obhajoby: 2012

3 Bibliografický záznam HALBICHOVÁ, Iveta. Postavení matek samoživitelek v kontextu rodinné politiky. Praha, s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií. Katedra veřejné a sociální politiky. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Karolína Dobiášová. Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá postavením matek samoživitelek ve vztahu k rodinné politice a identifikuje nejzávažnější problémy spojené s tímto statusem. Za poslední desetiletí došlo k výraznému nárůstu počtu neúplných rodin, proto je nutné skupině osamělých matek věnovat zvýšenou pozornost. V čele převážné většiny neúplných rodin stojí ženy, z tohoto důvodu se práce zaměřuje právě na matky samoživitelky, což jsou ženy žijící bez partnera, které samy pečují o nezaopatřené dítě. K naplnění vytyčených cílů byla využita sekundární data pocházející z dokumentů, které se týkají sledované problematiky, a také primární data z kvalitativního výzkumu, který byl realizován formou polostrukturovaných rozhovorů. Mezi hlavní problémy spojené se samoživitelství patří chudoba a s ní související problémy finančního rázu, dále jsou osamělé matky zatíženy vysokou mírou nezaměstnanosti, což přispívá k jejich obtížnému postavení na pracovním trhu a potýkají se se značnými komplikacemi v oblasti harmonizace rodinného a pracovního života. S těmito nesnázemi jsou spojeny problémy psychického charakteru, které jsou často přehlíženy. Výše zmíněné obtíže související se samoživitelstvím způsobuje mnoho faktorů, kterými se práce podrobněji zabývá. Tato bakalářská práce se věnuje také podpoře neúplných rodin státem, která je na národní úrovni nedostatečná. Neexistují téměř žádná speciální opatření, která by měla za úkol zlepšit životní či finanční situaci matek samoživitelek.

4 Abstract This thesis deals with the position of lone mothers in relation to family policy. It identifies the most serious problems associated with this status. Over the last decade we can see a significant increase in the number of incomplete families, so this group should be given increased attention. The head of the vast majority of lone-parent families are females, so this work is focused on single mothers. These are women living without a partner, who take care of a dependent child on their own. To fulfill the goals of this work we have used secondary data from documents that are related to the observed problem and primary data from qualitative research, which was realized by semistructured interviews. The main problems associated with the status of single parent are poverty and its related problems of financial nature, as well as single mothers being burdened by high unemployment, which contributes to their difficult position on the labor market. They also face major complications in the harmonization of family and work life. These difficulties are associated with psychological problems which are often overlooked. The above-mentioned difficulties, which are related with the status of single parents, are caused by many factors, which this work deals with in detail. This thesis is also focused on the support for single-parent families within the social security system of the Czech Republic, which is insufficient at the national level. There are almost no special measures that would seek to improve the living or financial situation of single mothers. Klíčová slova Matka samoživitelka, neúplná rodina, nezaměstnanost, chudoba, harmonizace rodinného a pracovního života, rodinná politika Keywords Single mother, single-parent family, unemployment, poverty, harmonization of family and work life, family policy Rozsah práce:

5 Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia. V Praze dne 18. května 2012 Iveta Halbichová

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především své konzultantce Mgr. Karolíně Dobiášové za vedení mé práce a za cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat infomantkám, které byly ochotné zúčastnit se rozhovoru a umožnily mi tak provést výzkum. V neposlední řadě patří poděkování mé rodině a přátelům, kteří mě během psaní této práce i celého studia podporovali.

7 Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Institut sociologických studií Projekt bakalářské práce Předpokládaný název práce: Postavení matek samoživitelek v kontextu rodinné politiky Autor práce: Iveta Halbichová Studijní obor: Sociologie a sociální politika Konzultant: Mgr. Karolína Dobiášová Vymezení problému V posledních desetiletích došlo k výrazným změnám v oblasti rodiny a celkově v rodinném chování. Tradiční rodinu nahradila moderní, která se vyznačuje snižováním počtu dětí v rodině, ztrátou většiny tradičních funkcí, které byly převedeny na speciální instituce (vzdělání, lékařská péče, výroba zboží ) a dále se změnila role ženy v rodině. Jejich prací již není jen starat se o domácnost, děti a o manžela, ale mohou se také realizovat formou své vlastní pracovní kariéry, jejíž důležitost velice stoupla. V 70. A 80. letech se většina dětí rodila v manželství, ty nemanželské se rodily především ženám v nižším věku a také s nižším vzděláním. Za poslední desetiletí došlo v České republice k mnoha změnám v oblasti rodinného chování, které vedly k růstu počtu neúplných rodin (Hamplová, ed. 2007: 17). Ty jsou tvořené převážně z matky a jednoho či více dětí (Možný 2008: 20-24). Právě postavení matek samoživitelek ve vztahu k rodinné politice se budu věnovat ve své bakalářské práci. Budu se zabývat především problémy, které jsou s tímto statusem spojené. Jde mi o ženy v produktivním věku s jedním či více dětmi, které žijí bez partnera. U těchto rodin je zvýšené riziko, že se ocitnou mezi chudými. Toto riziko ovlivňuje mimo jiné vyšší nezaměstnanost žen, které jsou na tom v porovnání s muži výrazně hůře a to především v období, kdy je nejpravděpodobnější, že budou mít potomka nebo již o nějakého pečují, tedy ve věku od 25 do 40 let.

8 Rozhodující roli zde hraje fakt, že se u nich předpokládá konflikt pracovních a rodinných rolí (Hamplová, ed. 2007: 101). Z těchto důvodů se mnoho žen nejdříve soustředí na svou pracovní kariéru a děti mají až v pozdějším věku nebo třeba vůbec. To vše způsobuje snižování plodnosti, protože v dnešní době mnoho lidí uvažuje především ekonomicky. Mít dítě následuje až po finančním zajištění rodiny, které se vždy nemusí dostavit včas. Tato situace je nejobtížnější pro samoživitelky, v této skupině je také nejvíce nezaměstnaných žen. Nemohou se se svým partnerem dělit v péči o dítě, tudíž musí hledat alternativy v podobě různých zařízení, která péči o dítě poskytují. Pro matky obecně je velice obtížné sladit pracovní a rodinný život, pro samoživitelky je to však o to obtížnější, že nemají partnera, který by jim mohl v tomto ohledu pomoci. Také se chci ve své práci věnovat podpoře tohoto typu neúplných rodin českým sociálním systémem. Péče o děti a domácnost pro tyto matky představuje mnohem větší zátěž než pro ženy žijící s partnerem v úplné rodině, neboť musí zajišťovat rodinu i ekonomicky, proto si zaslouží speciální podporu od státu. Výzkumné cíle a otázky Hlavní cíl: Zjistit, jaké je postavení matek samoživitelek v České republice v kontextu rodinné politiky a identifikovat klíčové problémy spojené s tímto statusem. Výzkumné cíle: 1. Identifikovat změny v rodinném chování. Zjistit a popsat příčiny přeměny tradiční rodiny v moderní a také důsledky změn ve vzorcích rodinného chování, kterými jsou například vzrůstající počet neúplných rodin. 2. Na základě analýzy statistických dat zjistit, jaký je stav a vývoj fenoménu samoživitelství v České republice a ve světě. 3. Vymezit právní rámec samoživitelství v České republice. 4. Zjistit, jaké postavení mají matky samoživitelky v českém systému sociálního zabezpečení, tedy jaké výhody či nevýhody z něj pro tyto ženy vyplývají. 5. Identifikovat hlavní problémy, které jsou se statusem matek samoživitelek spojeny, zjistit, jak na ně reagují různá opatření rodinné politiky a zhodnotit jejich efektivnost.

9 Výzkumné otázky: 1. K jakým změnám došlo v oblasti rodinného chování? a. Proč stále přibývá neúplných rodin a dětí narozených mimo manželství? b. Jaké faktory tyto skutečnosti ovlivňují? 2. Jaký je stav a vývoj fenoménu samoživitelství v České republice a ve světě? 3. Jakým způsobem je vymezen právní rámec samoživitelství v České republice? 4. Jaké výhody vyplývají pro matky samoživitelky z českého systému sociálního zabezpečení? a. Jsou matky samoživitelky dobře informovány o existujících opatřeních rodinné politiky ČR? 5. Jaké jsou hlavní problémy spojené se statusem matek samoživitelek? a. Jsou matky samoživitelky rizikovou skupinou z hlediska chudoby? b. Je pro matky samoživitelky obtížný návrat na trh práce po mateřské dovolené? c. Jsou matky samoživitelky rizikovou skupinou z hlediska nezaměstnanosti? Teoretická a hodnotová východiska práce Ve své práci se chci zaměřit na matky samoživitelky v České republice, neboť jejich situace je velice obtížná a někdy ji nejsou schopny řešit samy. Proto je nutné, aby jim vyšel vstříc a snažil se eliminovat problémy, které jsou s tímto statusem spojeny. Za ideální stav společnosti považuji takový, kde samoživitelky nebudou zatíženy problémy, jako je chudoba, nezaměstnanost, potíže s harmonizací rodinného a pracovního života více než úplné rodiny. 1. Modely rodinných politik (Leitner, Fraser) Prvním způsobem rozlišování je genderově sensitivní dělení rodinných politik dle typu familialismu, jak jej definovala Sigrid Leitner. Rozlišuje 4 typy - explicitní familialismus, volitelný familialismus, implicitní familialismus a de-familismus. Nejvíce se budu zabývat prvním modelem, který funguje v České republice a také druhým, který je typický pro skandinávské země a z perspektivy mé práce se mi zdá nejvhodnější nastavením rodinné politiky pro matky samoživitelky.

10 Dalším rozlišením rodinných politik je typologie z hlediska rodin samoživitelů. Dají se rozlišit dva hlavní přístupy k této skupině. Prvním je snaha udržet samoživitele v domácnosti, aby pečovali o dítě, tím druhým je pak podpora osamělých rodičů jak v pracovních, tak v rodinných rolích. 2. Teorie nerovnosti a chudoby (Mareš, Sirovátka, Kofroň, Jahoda) Dalším východiskem mé práce je teorie nerovnosti a chudoby. Tato teorie mi má pomoci pochopit některé problémy, které jsou spojené se statusem matek samoživitelek a vysvětlit jejich příčinu. Petr Mareš ve své knize Sociologie nerovnosti a chudoby hovoří o tzv. feminizaci chudoby, která se nejvíce dotýká právě neúplných rodin v čele s ženou, na které se zaměřuje má práce. 3. Teorie ekonomie rodiny (Gery S. Becker) Posledním teoretickým východiskem mé bakalářské práce je teorii ekonomie rodiny od Garyho S. Beckera. Tato teorie mi má pomoci vysvětlit proměny v rodinném chování a také demografické změny, ke kterým vedou. Východiskem jeho práce je předpoklad, že veškeré lidské chování je založeno na stejném principu jako při směně na trhu. Metody práce Mým výzkumným souborem jsou ženy v produktivním věku s jedním či více dětmi, které žijí bez partnera. V práci budu využívat primární data ze svého vlastního výzkumu, ale také sekundární data, která publikoval již někdo jiný (Veselý, Nekola 2007: 158). 1. Primární data polostrukturované rozhovory s matkami samoživitelkami. Respondentky budu vybírat úsudkem (Reichl 2009: 83). Touto formou kvalitativního výzkumu budu zjišťovat, jak samy samoživitelky vnímají svou situaci. Metoda analýzy obsahová analýza (Veselý, Nekola 2007)

11 2. Sekundární data dokumenty a záznamy veřejné správy, odborné články z recenzovaných časopisů, rutinní statistiky pocházející z Českého statistického úřadu, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Family platform. Metody analýzy analýzy dokumentů (Hendl 2005), popisná analýza (Veselý, Nekola 2007) Předběžný seznam zdrojů 1. Teoretická východiska BECKER, G. S. Teorie preferencí. Praha: Grada Publishing, s.r.o., 1997, 352 s. ISBN HOLMAN, R. et al. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 1999, 541 s. ISBN MAREŠ, P. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Sociologické nakladatelství ISBN , 248 s. SIROVÁTKA, T., KOFROŇ, P., JAHODA, R. Příjmová chudoba a materiální deprivace v České republice s důrazem na situaci dětí podle výsledků šetření SILC. Praha: VÚPSV, 2008, 67 s. ISBN ŠŤASTNÁ, A. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích. Praha: VÚPSV, 2009, 131 s. ISBN TOMEŠOVÁ BARTÁKOVÁ, H. Cesta zpátky: Návrat žen po rodičovské dovolené na trh práce v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 240 s. ISBN Metodologie HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2007, 408 s. ISBN REICHL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 184 s. ISBN VESELÝ, A., NEKOLA, M. Analýza a tvorby veřejných politik. Praha: SLON, 2007, 407 s. ISBN

12 3. Statistická data Zaostřeno na ženy a muže: Obyvatelstvo a rodiny a domácnosti [online]. Český statistický úřad, Dostupné z WWW: < df> Ženy a muži v datech: Práce a mzdy [online]. Český statistický úřad, Dostupné z WWW: < Zpráva o situaci matek samoživitelek [online]. Evropský parlament Dostupné z WWW: < KURONEN, M., ed. Research on Families and Family policies in Europe: State of the Art (Final report) [online]. Family platform, Dostupné z WWW: < Doing Better for Families [online]. OECD Publishing, 2011, 276 s. ISBN Dostupné z WWW: < en> 4. Odborné informace BARTOŇOVÁ, D., et al. Populační vývoj České republiky. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2007, 140 s. ISBN HAMPLOVÁ, D, edit. Děti na psí knížku?: Mimomanželská plodnost v ČR. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, 155 s. ISBN Národní koncepce rodinné politiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Dostupné z WWW: < MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008, 323 s. ISBN Právní normy Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

13 Zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 6. Internetové zdroje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Český statistický úřad (ČSÚ) Family platform - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj -

14 Obsah 1 ÚVOD CÍLE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY VÝZKUMNÉ CÍLE VÝZKUMNÉ OTÁZKY METODY A DATA METODY SBĚRU A ANALÝZY SEKUNDÁRNÍCH DAT METODY SBĚRU A ANALÝZY PRIMÁRNÍCH DAT Výběr a struktura výzkumného vzorku Průběh rozhovorů TEORETICKÁ A HODNOTOVÁ VÝCHODISKA MODELY RODINNÝCH POLITIK TEORIE FEMINIZACE CHUDOBY TEORIE EKONOMIE RODINY ZMĚNY V RODINNÉM CHOVÁNÍ POKLES SŇATEČNOSTI NÁRŮST ROZVODOVOSTI NÁRŮST POČTU DĚTÍ NAROZENÝCH MIMO MANŽELSTVÍ VYMEZENÍ RODINNÉ POLITIKY VE VZTAHU K MATKÁM SAMOŽIVITELKÁM VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ A PRÁVNÍ RÁMEC SAMOŽIVITELSTVÍ VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ SOUVISEJÍCÍCH SE SAMOŽIVITELSTVÍM POSTAVENÍ MATEK SAMOŽIVITELEK V ČESKÉM SYSTÉMU SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ VÝHODY VYPLÝVAJÍCÍ PRO MATKY SAMOŽIVITELKY Z PRACOVNÍHO A RODINNÉHO PRÁVA SAMOŽIVITELSTVÍ V DATECH SOUČASNÝ STAV A VÝVOJ FENOMÉNU SAMOŽIVITELSTVÍ ZAMĚSTNANOST MATEK SAMOŽIVITELEK CHUDOBA MATEK SAMOŽIVITELEK HARMONIZACE RODINNÉHO A PRACOVNÍHO ŽIVOTA MATEK SAMOŽIVITELEK SAMOŽIVITELSTVÍ V PRAXI ŽIVOTNÍ SITUACE MATEK SAMOŽIVITELEK PÉČE O DĚTI VZTAH S BIOLOGICKÝM OTCEM ZAMĚSTNÁNÍ HARMONIZACE RODINNÉHO A PRACOVNÍHO ŽIVOTA NÁSTROJE RODINNÉ POLITIKY FINANČNÍ SITUACE MĚKKÉ ASPEKTY SAMOŽIVITELSTVÍ... 59

15 10 ZÁVĚR SUMMARY POUŽITÁ LITERATURA PRÁVNÍ NORMY INTERNETOVÉ ZDROJE SEZNAM TABULEK A GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY... 73

16 1 Úvod V posledních desetiletích došlo k výrazným změnám v oblasti rodiny a celkově v rodinném chování, z nichž mnoho přispívá k nárůstu počtu neúplných rodin. Ty jsou tvořeny převážně z matky a dítěte či více dětí (Možný 2008: 20-24). Tato skupina se stává čím dál tím početnější a její potřeby jsou velice specifické, proto je má práce zaměřena právě na osamělé matky. Neúplné rodiny jsou velice různorodou skupinou a každá z nich se jistě potýká s nepatrně odlišnými těžkostmi. Obecně se dá říci, že jejich životní situace v České republice, ale i v jiných evropských zemích, není příliš příznivá (Hamplová, ed. 2007: 81). Evropský parlament upozorňuje na naléhavost této situace a vyzývá členské státy, aby začaly osamělým matkám věnovat více pozornosti. Je pro ně obtížné získat zaměstnání, což přispívá k jejich vysoké nezaměstnanosti a ke zvýšenému riziku chudoby neúplných rodin. Souvisejícím problémem, kterému musí samoživitelky čelit, jsou komplikace spojené s harmonizací pracovního a rodinného života. Situace je pro ně obzvláště obtížná, neboť nemají partnera, který by jim v tomto ohledu mohl pomoci (Zpráva o situaci 2011: 7-11). Ve své práci budu snažit potvrdit či vyvrátit, zda se osamělé matky v České republice potýkají s výše zmíněnými problémy. Hlavním cílem mé bakalářské práce je zjistit, jaké je postavení matek samoživitelek v České republice v kontextu rodinné politiky a identifikovat klíčové problémy spojené s tímto statusem. K naplnění hlavního cíle využiji data získaná ze zdrojů sekundárních dat, která se týkají sledované problematiky, a primární data shromážděná pomocí vlastního kvalitativního výzkumu realizovaného formou polostrukturovaných rozhovorů přímo s matkami samoživitelkami. Tato metoda mi umožní zjistit, jaké jsou nejzávažnější problémy spojené se samoživitelstvím z pohledu osamělých matek. K tomu je nutné nejprve popsat stav a vývoj fenoménu samoživitelství a s ním souvisejícími problémy, abych získala vhodné podklady pro rozhovory. Dokumentů zaměřených výhradně na neúplné rodiny je poměrně málo. Patří mezi ně například Zpráva Evropského parlamentu o situaci matek samoživitelek z roku 2011 a Sociodemografická analýza neúplných rodin s nezletilými dětmi v České republice, kterou v roce 2005 vydalo Národní centrum srovnávacích studií. Ve své práci budu čerpat mnoho informací právě z těchto publikací. Využiji také statistická zjištění Českého statistického úřadu, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Family 1

17 platform, které se problematice samoživitelství ve svých zprávách alespoň částečně věnují. Situace osamělých matek je velice obtížná a někdy ji nejsou schopny řešit samy, z tohoto důvodu je nutné, aby jim stát vyšel vstříc a snažil se eliminovat problémy spojené s tímto statusem. Proto se ve své práci budu zabývat i tím, jak na specifické problémy spojené se samoživitelstvím reagují opatření rodinné politiky a zda jsou dostatečná. Mým cílem je popsat výhody, či nevýhody, které vyplývají pro osamělé matky z legislativy České republiky. Podle Dany Hamplové český sociální systém neúplné rodiny zcela neopomíjí, avšak nejsou zde podporovány bez ohledu na výši jejich příjmu, jak je tomu v některých jiných evropských zemích (Hamplová, ed. 2007: 81). 2

18 2 Cíle a výzkumné otázky Hlavním cílem mé bakalářské práce je zjistit, jaké je postavení matek samoživitelek v České republice v kontextu rodinné politiky a identifikovat klíčové problémy spojené s tímto statusem. 2.1 Výzkumné cíle Hlavní cíl své bakalářské práce jsem rozdělila na jednotlivé výzkumné cíle. 1. Identifikovat klíčové změny v rodinném chování s důrazem na nárůst počtu neúplných rodin v České republice. 2. Vymezit základní pojmy a právní rámec samoživitelství v České republice. Zjistit, jaké postavení mají matky samoživitelky v českém systému sociálního zabezpečení a jaké výhody pro tyto ženy vyplývají z pracovního a rodinného práva. 3. Na základě analýzy statistických dat zjistit, jaký je stav a vývoj fenoménu samoživitelství a s ním spojenými problémy v České republice a v zahraničí. 4. Identifikovat hlavní problémy, které jsou spojeny se statusem matek samoživitelek, zjistit, jak na ně reagují různá opatření rodinné politiky a zhodnotit jejich efektivnost. 2.2 Výzkumné otázky V souvislosti s výše zmíněnými cíli mé bakalářské práce jsem definovala následující výzkumné otázky. 1. K jakým změnám došlo v oblasti rodinného chování? a. Proč se neustále zvyšuje počet neúplných rodin v České republice? 3

19 Výzkumnými otázkami zaměřenými na změny v oblasti rodinného chování s důrazem na ty, které vedly k nárůstu počtu neúplných rodin, se zabývám v kapitole č. 5 Změny v rodinném chování. 2. Jakým způsobem jsou vymezeny základní pojmy a právní rámec samoživitelství v České republice? a. Jakým způsobem jsou v legislativě České republiky vymezeny základní pojmy související se samoživitelstvím? b. Vyplývají pro matky samoživitelky z českého systému sociálního zabezpečení nějaké výhody? c. Vyplývají pro matky samoživitelky nějaké výhody z pracovního či rodinného práva? Výzkumným otázkám, které se věnují vymezení základních pojmů a právního rámce samoživitelství a výhodám, které pro osamělé matky vyplývají z legislativy České republiky, se věnuji v kapitole č. 7 Vymezení základních pojmů a právní rámec samoživitelství. 3. Jaký je stav a vývoj fenoménu samoživitelství a s ním spojenými problémy v České republice a ve světě? a. Proč jsou matky samoživitelky rizikovou skupinou z hlediska nezaměstnanosti? b. Proč jsou matky samoživitelky rizikovou skupinou z hlediska chudoby? c. Proč je pro matky samoživitelky obtížná harmonizace rodinného a pracovního života? Na výzkumné otázky týkající se stavu a vývoje fenoménu samoživitelství a s ním spojenými problémy v České republice a ve světě se zaměřuji v kapitole č. 8 Samoživitelství v datech. 4. Jaké jsou hlavní problémy spojené se statusem matek samoživitelek? a. Jaké jsou nejzávažnější problémy spojené se samoživitelstvím očima osamělých matek? b. Zohledňují nástroje rodinné politiky dostatečně samoživitelství? 4

20 Na poslední výzkumnou otázku a s ní spojené podotázky se zaměřuji především v části věnované analýze rozhovorů provedených s matkami samoživitelkami, kterou je kapitola č. 9 Samoživitelství v praxi. 5

21 3 Metody a data Hlavním cílem mé bakalářské práce je zjistit, jaké je postavení matek samoživitelek v České republice v kontextu rodinné politiky a identifikovat klíčové problémy spojené s tímto statusem. Zaměřuji se tedy na ženy v produktivním věku s jedním či více dětmi, které žijí bez partnera. V práci využívám primární data ze svého vlastního výzkumu, ale také sekundární data, která publikoval již někdo jiný (Veselý, Nekola 2007). 3.1 Metody sběru a analýzy sekundárních dat Sekundární data jsem získala z dokumentů týkajících se sledované problematiky. První fází mého výzkumu bylo vyhledávání relevantních zdrojů sekundárních dat, které souvisí s tématem mé práce. Těmi jsou především dokumenty a záznamy veřejné správy (stávající legislativa, koncepční materiály), odborné publikace, odborné studie a články z recenzovaných časopisů či rutinní statistiky. Jako zdroj pro vyhledávání dokumentů mi sloužily internetové stránky, a to především Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, Českého statistického úřadu (dále jen ČSÚ), Family platform, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen OECD) a také vyhledávací databáze knihoven Univerzity Karlovy. Četba výše zmíněné literatury byla nezbytnou a velice důležitou součástí mé práce, neboť mi pomohla lépe proniknout do sledované problematiky a shrnout již existující poznatky, což mi umožnilo výzkum zarámovat (Kaufmann 2010: 44). Sekundárních data jsou pro mou práci nepostradatelná, neboť díky nim mohu srovnávat data v čase. Z těchto důvodů jsem se snažila seznámit s co nejvíce zdroji sekundárních dat, které jsou dostupné. Nevýhodou těchto dat však je, že jsou sebrána někým jiným a často také za jiným účelem, což způsobilo, že vždy přesně nevyhovovala potřebám mého výzkumu. Proto jsem je musela důkladně analyzovat a vyhledat v nich relevantní informace užitečné pro mou práci. Občas byl také problém s dostupností některých dokumentů (Veselý, Nekola 2007: 159, 160). Při analýze sekundárních dat jsem využila metodu analýzy dokumentů, jejíž výhodou je rozmanitost dostupných zdrojů, které mi poskytly informace, ke kterým bych se jiným způsobem těžko dostávala. Tato metoda je vhodná především k verifikaci platnosti poznatků získaných jinou cestou (Hendl 2005: 132). Výsledky ze svého vlastního kvalitativního výzkumu jsem tedy mohla porovnávat s poznatky 6

22 získanými díky analýze dokumentů. Dále jsem při zpracovávání sekundárních dat použila metodu statistické analýzy dat, a to konkrétně popisnou analýzu (Veselý, Nekola 2007: 184). Statistická data jsem pro větší přehlednost a názornost doplnila o grafy a tabulky. Tato metoda mi umožnila utřídit data tak, aby byla lépe srozumitelná. 3.2 Metody sběru a analýzy primárních dat Sekundární data jsem doplnila o primární získané pomocí kvalitativního výzkumu, a to formou osmi rozhovorů s matkami samoživitelkami, které jsem si s jejich souhlasem nahrávala na diktafon a poté je doslovně přepisovala, aby mi neunikly žádné důležité informace. Prováděla jsem polostrukturované rozhovory neboli tzv. rozhovory podle návodu (Hendl 2005: 174). Na základě důkladné analýzy dokumentů jsem si pečlivě připravila strukturovaný návod rozhovoru (viz příloha č. 1), který zahrnoval seznam témat a s nimi spojených otázek, které mi pomáhaly udržet zaměření rozhovoru. Zvláštní důraz jsem při přípravě návodu kladla na logickou posloupnost otázek a koherenci celého celku, která je nesmírně důležitá pro udržení pozornosti respondenta (Kaufmann 2010: 54). Tato forma kvalitativního výzkumu je pro účely mé práce nejvhodnější, neboť mi umožnila díky částečné strukturaci dobře utřídit a porovnávat informace získané z rozhovorů, ale zároveň jsem mohla modifikovat otázky a také pokládat dodatečné dotazy dle potřeby (Reichel 2009: 112). Na takto získaných primárních datech jsem následně prováděla obsahovou analýzu, která poskytuje standardizovanou metodologii pro systematickou a objektivní analýzu obsahu zaznamenané lidské komunikace (Veselý, Nekola 2007: 187). Přepisy rozhovorů jsem kódovala podle tematických okruhů, které jsem poté ještě dále dělila na dílčí segmenty. Výsledné datové soubory jsem vzájemné porovnávala na základě podobností a rozdílů jejich významu, které jsem interpretovala a vyvozovala z nich výsledky mého výzkumu. 7

23 Tabulka č. 1: Použití metod analýzy dat ve vztahu k výzkumným otázkám Výzkumné otázky Metody analýzy dat 1. K jakým změnám došlo v oblasti rodinného chování? - popisná analýza (rutinní statistiky) - analýza dokumentů 2. Jakým způsobem jsou vymezeny základní pojmy a - analýza dokumentů právní rámec samoživitelství v České republice? (legislativa ČR) 3. Jaký je stav a vývoj fenoménu samoživitelství a s ním - popisná analýza spojenými problémy v České republice a ve světě? (rutinní statistiky) - analýza dokumentů 4. Jaké jsou hlavní problémy spojené se statusem matek - obsahová analýza samoživitelek? primárních dat - analýza dokumentů Zdroj: autorka Ve výzkumu jsem dodržovala etické postupy (Silverman 2005). Respondentky se účastnily rozhovorů dobrovolně, vysvětlila jsem jim záměry mé práce a poskytla jim veškeré důležité informace týkající se výzkumu. Abych skutečně porozuměla zkoumanému společenskému jevu, tak jsem ve své práci použila metodu triangulace (Silverman 2005: 190). Využila jsem různé zdroje informací a dat a výsledná zjištění jsem porovnávala s výsledky z jiných výzkumů. Tímto způsobem jsem se snažila celou práci provázat, aby tvořila koherentní celek a zvýšit její validitu Výběr a struktura výzkumného vzorku Informantky jsem vybírala formou záměrného, nepravděpodobnostního výběru. Prováděla jsem výběr úsudkem (Reichel 2009: 83). Matky samoživitelky vhodné pro rozhovory jsem tedy volila podle vlastního uvážení, kdy mým cílem bylo vytvořit takový výzkumný vzorek, který bude co nejrozmanitější z hlediska věku i společenského postavení. Tímto způsobem jsem získala výzkumný soubor, ve kterém se nacházejí osamělé matky ve věkovém rozpětí od 22 do 42 let z rozličných společenských vrstev a také s dětmi v různých věkových kategoriích. Vzhledem k tomu, že jsou rozhovory anonymní, tak jména, která používám, jsou smyšlená. 8

24 Tabulka č. 2: Struktura výzkumného vzorku Informantka Věk Počet a Vzdělání Rodinný Délka věk dětí stav rozhovoru Markéta 42 let Jedno dítě VŠ Svobodná 30 minut 12 let Petra 29 let Jedno dítě SOŠ s Svobodná 31 minut 7 měsíců maturitou Tereza 24 let Jedno dítě 5 let Jana 38 let Dvě děti 12 a 18 let Irena 37 let Jedno dítě 6 let Eva 38 let Pět dětí 5, 7, 11, 14 a 17 let Lenka 37 let Dvě děti 13 a 14 let Lucie 22 let Jedno dítě 8 měsíců Zdroj: autorka SOŠ Svobodná 21 minut SŠ s Rozvedená 30 minut maturitou SŠ s Svobodná 44 minut maturitou ZŠ Rozvedená 39 minut SŠ bez Rozvedená 26 minut maturity ZŠ Svobodná 32 minut Bylo pro mne náročné sehnat vhodné informantky a především domluvit se s nimi na termínu rozhovoru, neboť většina osamělých matek je časově velice vytížena. Proto jsem za respondentkami dojížděla domů či do zaměstnání a musela jsem se časově přizpůsobit jejich možnostem. Několikrát jsem byla nucena měnit termín již domluveného rozhovoru z důvodu nemoci dítěte a podobných příčin. Nevýhodou této metody pro mne tedy byla časová náročnost Průběh rozhovorů Pilotní rozhovor byl proveden již v dubnu minulého roku (2011), ostatní se konaly v období od 16. března do 30. dubna roku Kromě jednoho interview, které jsem 9

25 prováděla formou videohovoru, neboť respondentka bydlí v Ostravě a pro mne bylo časově nemožné za ní dojet, proběhly všechny rozhovory v Praze a jejím blízkém okolí. Průběh rozhovorů se obešel bez větších problémů. Informantky byly milé a vstřícné a byly ochotné mluvit o všech tématech, které jsem s nimi probírala, i o tak citlivých jako je například plat či důvod jejich rozchodu s bývalým partnerem. Díky polostrukturovanému návodu jsem mohla měnit pořadí i znění otázek dle kontextu a dané situace, takže rozhovory probíhaly plynule a vždy jsem získala potřebné informace. Některé respondentky se mi podařilo přimět, aby samy hovořily o dané problematice, což bylo možné jen díky tomu, že jsem měla otázky již natolik vžité, že jsem mohla konverzaci plynule nasměrovat tam, kam jsem potřebovala. Kaufmann v této souvislosti hovoří o tzv. chápajícím rozhovoru (Kaufmann 2010), jehož ideálem je konverzace, která se drží zadaného tématu. Při rozhovorech jsem se držela pravidla, že tazatel musí být aktivní a rozhovor vést, ale zároveň musí umět vystupovat zdrženlivě a taktně (Kaufmann 2010: 60), což znamená, že jsem se snažila při interview navodit příjemnou atmosféru. Informantkám jsem dávala najevo své sympatie, projevila jsem zájem o jejich životní příběh a zaujatě jsem naslouchala jejich vyprávění. Zároveň jsem však usilovala o to, abych si udržela objektivní náhled na problematiku a neovlivňovala informantky svými osobními názory a myšlenkami. 10

26 4 Teoretická a hodnotová východiska Ve své práci se zaměřuji na matky samoživitelky, neboť jejich životní situace je velice obtížná. Péče o děti a domácnost pro ně představuje mnohem větší zátěž než pro ženy žijící s partnerem v úplné rodině, neboť musí zajišťovat rodinu i ekonomicky, proto potřebují speciální podporu od státu. Především je potřeba zrovnoprávnit životní příležitosti matek samoživitelek s matkami z úplných rodin a celkově zrovnoprávnit ženy zatížené mateřskými povinnosti s muži. Toho lze docílit například vytvořením vstřícnějších pracovních podmínek, které by jim umožnily lépe sladit pracovní a rodinný život. Také je nutné, aby se biologičtí otcové více zapojili do výchovy dětí a celkově do rodinných povinností. Za ideální stav společnosti pak považuji takový, kde samoživitelky nebudou zatíženy specifickými problémy jako je chudoba, nezaměstnanost a obtíže s harmonizací rodinného a pracovního života více než úplné rodiny a kde budou mít ženy rovnocenné postavení na trhu práce jako muži. Tím myslím především stejné pracovní příležitosti stejná nabídka pracovních míst a také stejné platové ohodnocení pro muže i ženy. 4.1 Modely rodinných politik Pro svou práci jsem si zvolila tři teoretická východiska. Prvním jsou modely rodinných politik, které budu rozlišovat z dvojího hlediska. Prvním způsobem je genderově sensitivní dělení dle typu familialismu, jak jej definovala Sigrid Leitnerová. Rozlišuje čtyři ideální typy rodinných politik - explicitní familialismus, volitelný familialismus, implicitní familialismus a de-familialismus (Leitner 2003: 358, 359). V jednotlivých sociálních státech může docházet ke kombinaci výše zmíněných modelů. Nejvíce se budu zabývat prvním typem, kterému se blíží nastavení rodinné politiky v České republice a také druhým, který je typický pro skandinávské země (Tomešová Bartáková 2009: 51) a z perspektivy mé práce se mi zdá nejvhodnější modelem pro matky samoživitelky. Explicitní familialismus klade důraz na tradičním pojetí rodiny, což znamená, že muž je živitelem a posiluje pečovatelskou funkci rodiny. V tomto typu rodinné politiky je zavedena placená rodičovská dovolená (Tomešová Bartáková 2009: 51, 52). Explicitní familialismus doslova vynucuje pečovatelskou funkci rodiny a to jak o děti, 11

27 tak i o postižené či starší členy, neboť neposkytuje téměř žádné alternativy k rodinné péči. Tento model rodinné politiky je charakteristický nízkými mírami využívání formální péče o děti a existencí plateb za péči o dítě v rodině (Leitner 2003: ). Ženám (matkám) je dáván malý prostor pro kariéru a seberealizaci ve formě placeného zaměstnání. Oproti tomu volitelný familialismus podporuje práva rodiny pečovat o své potomky, ale zároveň nabízí různé alternativy v podobě rozšířené formální péče o děti. Žena si tedy může vybrat, zda chce zůstat doma s dítětem nebo zda chce jít zpět do zaměstnání bez ohledu na ekonomickou stránku věci (Leitner 2003: ). Země s tímto modelem rodinné politiky jsou také prezentovány jako země s nejlépe a nejvíce vyvinutými politikami harmonizace práce a rodiny a zároveň relativně nejvyšší fertilitou (Tomešová Bartáková 2009: 52). Jelikož harmonizace pracovního a rodinného života je jedním z nejzávažnějších problémů matek samoživitelek v České republice, tak si myslím, že tento typ rodinné politiky by jim mohl usnadnit jejich životní situaci. Hlavní rozdíl mezi volitelným a explicitním familialismem spočívá v tom, že první jmenovaný model dává rodině právo na péči, zatímco druhý zmíněný typ toto právo zaměňuje s povinností (Leitner 2003: 359). Zbylými ideálními typy rodinných politik jsou implicitní familialismus, který nenabízí ani externalizaci péče, ani rodinu aktivně nepodporuje (Tomešová Bartáková 2009: 47) v pečovatelských povinnostech a de-familialismus vyznačující se zajištěním formální péče o děti. Právo rodiny primárně pečovat o své členy zde však není reflektováno (Tomešová Bartáková 2009: 47). Teorií familialismu se zabývá mnoho dalších autorů (Mahon 2002, Szelewa 2006), někteří definují ještě jiné typy rodinných politik. Pro mou práci jsou však stěžejní výše zmíněné. Druhým způsobem dělení rodinných politik je typologie z hlediska rodin samoživitelů. Nancy Fraser rozlišila dva hlavní přístupy, které se liší formou podpory matek v péči o děti. Prvním typem je obecný model pečovatelky (Šťastná 2009: 29), jehož cílem je podpora ženské neformální pečovatelské funkce, a druhým obecný model živitelky zaměstnankyně (Šťastná 2009: 29), který se snaží zrovnoprávnit postavení žen na pracovním trhu s muži prostřednictvím dostupnosti institucionální péče o děti. Jane Lewis tyto modely nepatrně pozměňuje a aplikuje je na rodiny osamělých matek (Lewis 1997: 15). Rozlišuje model pečovatelky odměňované sociálními 12

28 dávkami (Šťastná 2009: 29), který funguje například v Nizozemsku a model zaměstnaného rodiče (Šťastná 2009: 29), který je typický pro Švédsko. U prvního typu jde o podporu pečovatelské funkce rodiny, samoživitelky mají nárok na dávku pro pečovatelky, neboť se předpokládá, že nebudou docházet do placeného zaměstnání. Naopak druhý model předpokládá zaměstnanost matek a také dostupnost formální péče o děti. Umožňuje samoživitelkám účastnit se pracovního trhu. K tomu mají dopomoci dávky, které jsou jim za tímto účelem poskytovány. Ty jsou odvislé od ekonomické aktivity (Lewis 1997: 15, 16). Oba modely jsou založeny na různé politické logice a představují rozdílnou organizaci placené a neplacené práce, cíl však mají stejný, a to vytvoření autonomních domácností samoživitelů. S tím souvisí především snížení rizika chudoby rodin osamělých matek a zabránění jejich sociálnímu vyloučení (Lewis 1997: 15, 16), což jsou velice závažné problémy, kterým čelí samoživitelky v České republice. Z tohoto pohledu jsou oba modely pro osamělé matky výhodné nebo by alespoň podle výše zmíněných charakteristik měly být. Druhý model je opět dobrým příkladem harmonizace rodinných a profesních rolí a umožňuje samoživitelkám uspokojit svou potřebu seberealizace. 4.2 Teorie feminizace chudoby Dalším východiskem mé práce je teorie feminizace chudoby. Tato teorie mi pomohla pochopit některé problémy, které jsou spojené se statusem matek samoživitelek a vysvětlit jejich příčinu. Petr Mareš ve své knize Sociologie nerovnosti a chudoby hovoří o tzv. feminizaci chudoby, což je zvýšené riziko žen ocitnout se mezi chudými (Mareš 1999: 51). Uvádí zde důvody, které k tomu vedou. Jimi jsou například platová diskriminace žen, částečné pracovní úvazky, stereotypní rozdělení rolí muže a ženy a mnohé další. Mareš uvádí, že feminizace chudoby se nejvíce dotýká neúplných rodin v čele s ženou, na které se zaměřuje má práce. Tento fakt je závislý na dostupnosti pracovních míst pro tyto ženy (Mareš 1999: 52). Feminizace chudoby byla poprvé identifikována v USA v roce 1978 Dianou Pearce. Podle ní tento jev vznikl v důsledku zvyšování proporce matek samoživitelek v ženské populaci a zvyšováním počtu starších žen žijících bez partnera. Obě tyto skupiny jsou ohroženy zvýšeným rizikem chudoby (Goldberg, ed. 2010: 3). Také práce autorů Sirovátky, Kofroně a Jahody hovoří o tom, že chudoba postihuje více ženy než muže. V roce 2008 zkoumali strukturu populace dle chudoby 13

29 a zjistil, že mezi chudými je převaha žen (Sirovátka, Kofroň, Jahoda 2008: 14, 15). Tito autoři identifikovali také další rizikové faktory z hlediska chudoby, kterými jsou neúplnost domácnosti, nezaměstnanost, ekonomická neaktivita a nízká úroveň vzdělání (Sirovátka, Kofroň, Jahoda 2008: 14). Všechny tyto výše zmíněné skutečnosti lze považovat za rizikové faktory chudoby, které se týkají osamělých matek. Pravděpodobnost, že se samoživitelky dostanou do finančních potíží, je opravdu veliká, neboť podle typu domácnosti žije nevíce osob ohrožených chudobou právě v neúplných rodinách alespoň s jedním dítětem. V celkové populaci tvoří osamělé matky malou část, avšak mezi chudými osobami zastávají početnou skupinu (Sirovátka, Kofroň, Jahoda 2011: 15). Z tohoto důvodu je nutné, aby se stát snažil nástroji rodinné a sociální politiky eliminovat riziko chudoby, které rodiny matek samoživitelek zatěžuje. 4.3 Teorie ekonomie rodiny Posledním teoretickým východiskem mé bakalářské práce je teorie ekonomie rodiny od Garyho S. Beckera. Tato teorie mi pomohla vysvětlit proměny v rodinném chování a to především ty, které vedly k nárůstu počtu neúplných rodin. Základem jeho práce je předpoklad, že veškeré lidské chování je založeno na stejném principu jako při směně na trhu, tedy na snaze maximalizovat svůj vlastní užitek na základě svého souboru preferencí (Holman 1999: 448). Výnosy z užitku mohou být jak peněžité, tak i nepeněžité (sociální postavení, rodinný život, radost z dětí atd.) (Holman 1999: 448). Podle této teorie je i rozhodnutí muže a ženy o uzavření manželství, počtu a době narození dětí či rozvodu založeno na porovnávání nákladů a výnosů (Holman 1999: 451). Do sňatku lidé vstupují jen tehdy, když očekávají, že se zvýší jejich blahobyt, stejně je tomu i u rozvodu. Tomu odpovídá fakt, že bohatší manželství se rozvádějí méně často než ta chudší, neboť se lidem v tomto sňatku daří lépe, než kdyby byli svobodní (Becker 1997: 200). Becker osvětluje důvody zvyšující se rozvodovosti, která je podle něj mimo jiné důsledkem vzrůstajících výdělků žen, které tak již nejsou existenčně závislé na svém partnerovi. Rozvod je pro takovouto ženu přijatelným řešením nefungujícího vztahu, neboť se o sebe dokáže postarat sama (Holman 1999: 451). Becker dále předkládá důvody, které vedly ke snižování sňatečnosti. Z manželství již nevyplývají pro páry takové výhody jako dříve (např.: novomanželské půjčky, společné zdanění manželů), proto se dá říci, že dnes je výhodnější žít v nesezdaném soužití. Mezi další změny 14

30 v rodinném chování patří pokles porodnosti, kterou Becker vysvětluje zvyšující se produktivitou zemí, čímž dochází ke zdražování času na výchovu dětí a je kladen velký důraz na vzdělání a kvalifikaci. To je hlavní důvod proč se snižuje poptávka po velkých rodinách (Becker 1997: 201). Zmenšování velikosti rodin vede také k vyšší ekonomické aktivitě žen. Z hlediska této teorie se může zdát, že se vlastně matky samoživitelky chovají iracionálně, když vychovávají svého potomka samy bez pomoci a finančního zajištění partnera. Ale musíme brát v potaz, že jejich situace je často nezaviněná a tudíž jí nemohou předejít. 15

31 5 Změny v rodinném chování Za poslední desetiletí došlo k mnoha významným změnám v rámci rodinného chování. Standardní nukleární rodina začala být nahrazována jinými alternativními rodinnými formami, mezi které patří i rodiny osamělých matek. Podobnými demografickými změnami prošly všechny evropské státy, ale existují určité rozdíly v závislosti na kultuře a modelu rodinné politiky (Kuronen 2010: 17). Na základě statistických údajů jsem identifikovala hlavní trendy ve změnách rodinného a reprodukčního chování. Velká část těchto změn přispívá k nárůstu počtu neúplných rodin a zdá se, že tento vzestup bude pokračovat. Z předběžných výsledků sčítání lidu, domů a bytů, které probíhalo v roce 2011, totiž vyplynulo, že počet rozvedených i svobodných stoupá, naopak počet lidí žijících v manželství klesá. I přes tuto skutečnost je však rodinám osamělých matek věnována malá pozornost. Odborníci identifikovali mnoho faktorů, které mají vliv na změny v rámci rodinného chování a především na uzavírání manželství. Mezi ně patří socio-ekonomické podmínky, transformace pracovního trhu a vzrůstající participace žen na pracovním trhu. Dále k těmto proměnám přispívá sekularizace společnosti a různá kolektivní hnutí, jako je například feminismus, který hraje významnou roli v oslabování tradičního pojetí rodiny, kde je muž živitelem a žena se stará o děti a domácnost (Kuronen 2010: 24). Gary S. Becker ve své teorii ekonomie rodiny také udává důvody, které vedly ke změnám v rámci rodinného chování (viz kapitola č. 4.3). Před rokem 1989 byly modely rodinného chování velice podobné. Většina lidí vstupovala do manželství, a to v mladém věku. Muži kolem 25 let, ženy ve věku 22 let. Brzy po svatbě následovalo početí prvního dítěte, často i dříve, neboť 50 % dětí se rodilo již osm měsíců po uzavření manželství. Podíl dětí narozených svobodným matkám byl v tomto období necelých 10 % (Sociodemografická analýza 2005: 2). V devadesátých letech se však začaly výrazně měnit reprodukční strategie žen, neboť se pro ně otevíraly nové možnosti, jako například cestování, vzdělávání, podnikání a podobně. Z těchto důvodů začali mladí lidé odkládat sňatek a rodičovství (Možný 2008: 261). Od počátku 90. let také začal stoupat počet nesezdaných soužití. Páry přestávaly mít potřebu legitimizovat početí dítěte sňatkem (Možný 2008: 263). Po roce 1989 v České republice došlo k několika výrazným změnám v oblasti rodinného chování, kterými se budu dále podrobně zabývat. Důraz kladu především 16

32 na proměny související s nárůstem počtu neúplných rodin, kterými jsou pokles sňatečnosti, nárůst rozvodovosti a počtu dětí narozených mimo manželství. Mezi další změny, ke kterým za poslední desetiletí došlo, patří odkládání početí prvního dítěte do pozdějšího věku, pokles porodnosti, plodnosti, která se dostala pod hranici prosté reprodukce, a s tím spojený úbytek počtu dětí v rodině. Tyto proměny jsou velice podstatné pro vývoj rodinného chování, avšak přímo nesouvisí s nárůstem počtu neúplných rodin, proto se jimi nebudu více zabývat. 5.1 Pokles sňatečnosti Mezi významné změny v oblasti rodinného chování, které přispěly ke zvýšení počtu neúplných rodin, patří odkládání vstupu do manželství do vyššího věku či vůbec a s tím spojený pokles sňatečnosti. Mnoho mužů i žen se nejdříve soustředí na pracovní kariéru a rodinu zakládají až v pozdějším věku. Na konci osmdesátých let bylo ve věkové skupině do 25 let 37 % svobodných mužů a 16 % žen, o deset let později však v této věkové kategorii bylo stále svobodných 79 % mužů a 62 % žen (Možný 2008: 262). Průměrný sňatkový věk tedy výrazně stoupá, což potvrzuje graf č. 1. Graf č. 1 Zdroj: Česká republika od roku 1989 v číslech 2011, Pohyb obyvatelstva 2012: upraveno autorkou 17

33 Jak již bylo řečeno, po změně režimu výrazně klesla sňatečnost a to především v mladších věkových skupinách. Sňatky náctiletých, které dříve nebyly ničím neobvyklým, téměř vymizely. V roce 2010 bylo dokonce dosaženo historické minimum v počtu uzavřených manželství, bylo registrováno pouze sňatků (Vývoj obyvatelstva 2011: 11). Z grafu č. 2 vyplývá, že tento počet v roce 2011 ještě o něco klesl a potvrzuje tak, že se stále snižuje počet sňatků uzavřených za jeden rok. Důležitým faktorem v tomto ohledu je vzdělání, lidé s vysokoškolským titulem vstupují do manželství nejčastěji ze všech vzdělanostních skupin a také vzestup liberalismu, neboť některé páry o manželství ani neuvažují (Bartoňová, et al 2007: 25). Graf č. 2 Zdroj: Česká republika od roku 1989 v číslech 2011, Pohyb obyvatelstva 2012: upraveno autorkou 5.2 Nárůst rozvodovosti Další výraznou změnou v rámci rodinného chování, ke které za poslední desetiletí došlo, je nárůst rozvodovosti. Moderní domácnost sice představuje nukleární rodinu, ta se však díky vysoké rozvodovosti často rozpadá (Možný 2008: 275). V roce 2010 byla hodnota úhrnné rozvodovosti dokonce 50 % (Vývoj obyvatelstva 2011: 15). 18

34 Graf č. 3 Zdroj: Česká republika od roku 1989 v číslech 2011, Pohyb obyvatelstva 2012: upraveno autorkou Z grafu č. 3 je patrné, že od roku 1989 rozvodovost stoupla. Podíl rozvedených párů s nezaopatřenými dětmi se však snižuje. V roce 1990 mělo 72 % rozvedených párů alespoň jedno dítě, oproti tomu v roce 2005 to bylo již jen 61 %. To je způsobeno celkovým snížením počtu rodin s dětmi a stále častějšími rozvody starších párů, které již nevychovávají nezaopatřené děti (Kuchařová 2007: 2). Mnoho rozvedených osob v dnešní době znovu vstupuje do manželství nebo žije s jiným partnerem v nesezdaném soužití. 5.3 Nárůst počtu dětí narozených mimo manželství V důsledku snižující se sňatečnosti a zvyšující se rozvodovosti došlo po revoluci k výraznému nárůstu počtu dětí narozených mimo manželství. V roce 1975 se svobodným matkám rodila pouze 4 % ze všech živě narozených dětí (Možný 2008: 270). Z grafu č. 4 je patrné, že tento podíl začal výrazně stoupat a do roku 2010 se vyšplhal až na 40 % (Vývoj obyvatelstva 2011: 20). Jen část těchto dětí však žije v neúplných rodinách, neboť neustále přibývá nesezdaných soužití. Tato forma vztahu mezi partnery dnes nepředstavuje jen předmanželskou fázi, ale může jít o celoživotní soužití, do kterého se rodí potomci (Hamplová, ed.: 2007: 27). 19

35 Graf č. 4 Zdroj: Česká republika od roku 1989 v číslech 2011, Pohyb obyvatelstva 2012: upraveno autorkou Podíl dětí narozených mimo manželství je úzce spjat s úrovní vzdělání. Děti žen se základním vzděláním se ze 70 % rodí mimo manželství, oproti tomu u žen, které mají vystudované vysokou školu je tento podíl pouze 11 % (Možný 2008: 271). Tomu odpovídá také podíl osamělých matek v jednotlivých vzdělanostních skupinách (viz kapitola č. 8.2). Dříve zastávaly hlavní skupinu v nemanželské plodnosti rozvedené matky a vdovy, jejich podíl však výrazně klesl, v případě vdov je dnes jen nepatrný. Z grafu č. 5 vyplývá, že nejvíce nemanželských dětí se rodí svobodným matkám, což je jediná skupina žen, ve které stále roste počet narozených dětí (Vývoj obyvatelstva 2011: 20). To je zřejmě způsobeno změnou poměrů, neboť již není vyvíjen takový sociální tlak na uzavření manželství před narozením dítěte, jako tomu bylo dříve. 20

36 Graf č. 5 Zdroj: Vývoj obyvatelstva 2011: upraveno autorkou 21

37 6 Vymezení rodinné politiky ve vztahu k matkám samoživitelkám V této části je mým cílem stručně vymezit rodinnou politiku, která je jednou z oblastí sociální politiky. Odborníci se však neshodují na jednotné definici. Rozlišuje se užší pojetí, které zahrnuje dávky a služby s výhradním zaměřením na páry s dětmi či na osamělé rodiče (Matějková, Poloncyová 2005: 11). Širší pojetí pak bere v potaz veškeré oblasti veřejných politik, které mohou mít vliv na blaho rodin (Matějková, Poloncyová 2005: 11). V literatuře se můžeme setkat s mnoha způsoby definování rodinné politiky. V metodickém doporučení Ministerstva vnitra a sociálních věcí České republiky Rodinná politika na úrovni krajů a obcí je vymezena následujícím způsobem. Rodinná politika je souhrn aktivit a opatření za účelem podpory rodiny (Rodinná politika 2008: 8). Je třeba rodiny podporovat tak, aby byly schopné plnit své přirozené funkce. Jedná se o průřezovou politiku, která zasahuje do různých oblastí života celé společnosti. Rodina je však soukromou institucí, proto jí musí být ponechána také určitá míra autonomie (Rodinná politika 2008: 8). Podpora rodin s dětmi je v České republice realizována formou finančních dávek a také daňových úlev, přičemž dávky státní sociální podpory jsou zaměřeny především na nízkopříjmové rodiny, mezi které mohou patřit osamělé matky. Neustále dochází ke změnám dávkového i daňového systému, jejichž cílem je zvýšit participaci na pracovním trhu a snížit počet rodin závislých na sociálních dávkách. Specifickým rysem rodinné politiky v České republice je podpora péče o dítě v rodině před ostatními formami. Důkazem toho je, že jsme jedním ze států s nejdelší mateřskou a rodičovskou dovolenou (Kocourková 2009: 244, 245). Tuto skutečnost lze vysvětlit nastavením rodinné politiky v České republice, které se blíží explicitnímu familialismu (viz kapitola č. 4.1). Ten se vyznačuje právě podporou pečovatelské funkce rodiny a jejím tradičním pojetím, proto se u nás rodinná politika zaměřuje především na podporu institutu manželství. Neúplné rodiny jsou podporovány spíše v rámci nízkopříjmových domácností 1 (Národní koncepce 2008). V České republice tedy není uplatňován model rodinné politiky s ohledem na rodiny samoživitelů (viz kapitola č. 4.1). 1 V některých zemích jsou matky samoživitelky ve srovnání s úplnými rodinami speciálně podporovány. Mezi výhody, které jsou jim poskytovány, patří například placení nižších daní či nárok na vyšší přídavky na děti (Hamplová, ed. 2007: 81). 22

38 Základními oblastmi, na které se rodinná politika v České republice zaměřuje, jsou podpora vytváření vhodných socioekonomických podmínek pro fungování rodin, podpora všestranně vyhovujících rodinných a rodičovských kompetencí (Rodinná politika 2008: 8), dále podpora manželského soužití, kterou jsem již zmiňovala, a také rodin se specifickými potřebami, mezi které patří právě rodiny osamělých matek (Rodinná politika 2008: 8). U těchto rodin existuje vyšší riziko chudoby a sociálního vyloučení, proto je cílem rodinné politiky vytvořit takové podmínky, aby neúplné rodiny mohly těmto problémům čelit a prožívat tak stejně kvalitní a spokojený život jako v úplné fungující rodině (Národní koncepce 2005: 43). Velice důležitá je pro osamělé matky pomoc širší rodiny, proto je třeba podporovat rodinnou soudržnost. Pro soběstačnost neúplných rodin je nutné zajistit dostupné sociální služby a určitou finanční podporu. Z hlediska rodin samoživitelů je tedy potřeba, aby se rodinná politika zaměřila na následující oblasti zmírnění rizika chudoby neúplných rodin, podpora slučitelnosti profesní a rodinné role samoživitelky/e, péče rodičů, kteří spolu trvale nežijí, o dítě (Národní koncepce 2005: 44) a také na účelově nesezdaná soužití, která mohou využívat výhod určených pouze pro matky samoživitelky. Neustále je potřeba mít na paměti nejlepší zájem dítěte, který se má rodinná politika snažit uspokojovat. Což v případě neúplných rodin znamená zajištění pravidelného styku s oběma rodiči, pokud je to možné a vyplácení odpovídajícího výživného (Národní koncepce 2008: 23). V Evropské unii jsou rodinné politiky v kompetenci národních vlád, i když existují různá opatření, která se snaží je alespoň částečně sjednocovat. Úkolem rodinných politik má být podle Evropské komise ochrana dětí, podpora harmonizace rodinného a pracovního života a také vybraných kategorií rodin, mezi které patří i neúplné rodiny (Matějková, Poloncyová 2005: 9). 23

39 7 Vymezení základních pojmů a právní rámec samoživitelství V této části mé bakalářské práce se zaměřuji na vymezení základních pojmů souvisejících se samoživitelstvím, které jsou v některých případech definovány nepatrně odlišným způsobem. Dále se zaměřuji na postavení matek samoživitelek v systému sociálního zabezpečení České republiky a na výhody, které pro tyto matky vyplývají z rodinného a pracovního práva. Pro tyto účely jsem využívala především legislativu České republiky, která mi poskytla potřebné informace. 7.1 Vymezení základních pojmů souvisejících se samoživitelstvím Skupina osamělých matek je obtížně definovatelná, neboť způsoby její identifikace se mezi státy liší. Někdy se za neúplné rodiny považuje jen rodič s dítětem (přičemž stanovení věku dítěte je různé), který žije bez partnera (Eurostat), dle dokumentů OECD je však možné za neúplnou rodinu považovat takovou, kde je přítomná i jiná dospělá osoba (například rodič osamělé matky či otce). Také kvůli této obtížné identifikaci bývají osamělé matky dle Zprávy evropského parlamentu o situaci matek samoživitelek často přehlíženou demografickou skupinou (Zpráva o situaci 2011: 11). Vzhledem k tomu, že se v této skupině nachází ženy ve velkém věkovém rozpětí a z různých socioekonomických prostředí, je velice obtížné vytvořit takovou sociální a rodinnou politiku, která by usnadnila život všem osamělým matkám (Zpráva o situaci 2011: 11). V mé práci se zabývám především samoživitelstvím v České republice. Pro tyto účely budu používat definici neúplné rodiny, která je v souladu s legislativou ČR, dle které je matka samoživitelka žena žijící bez partnera, která pečuje o nezaopatřené dítě. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře podle 7 vymezuje samoživitele jako rodiče, který je svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s druhem. Rodič žijící v registrovaném partnerství se za samoživitele nepovažuje. Za nezaopatřené dítě je dle 11 tohoto zákona považováno dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, kdy však musí být splněny následující podmínky. Dítě se soustavně připravuje na budoucí povolání nebo se nemůže dále vzdělávat či 24

40 pracovat z důvodů nemoci či úrazu nebo je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu [ ] neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině stanovuje způsoby, jakými může dojít k zániku manželství, tedy ke vzniku neúplné rodiny. Tím prvním je podle 22 smrt, kdy manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela za mrtvého. Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí o tom nabude právní moci. Druhým způsobem zániku manželství je pak dle 24 rozvod - soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, ale pouze za předpokladu, že není šance na obnovení tohoto soužití. V tomto případě, je důležité, aby soud stanovil práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu. Jde především o to, aby určil, komu bude dítě svěřeno do péče a stanovil vyživovací povinnosti druhého rodiče. Další zmínka o osamělých rodičích či samoživitelích se v legislativě České republiky nevyskytuje. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce pojednává v 350 o osamělých zaměstnancích. Těmi se rozumí svobodné, ovdovělé nebo rozvedené ženy či muži nebo ženy i muži osamělý z jiných vážných důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě s družkou či s partnerem. Pečují-li tito osamělý zaměstnanci o dítě mladší 15 let, vyplývají pro ně ze zákoníku práce určité výhody. Národní koncepce rodinné politiky se také zaměřuje na neúplné rodiny, jsou zde definovány způsoby jejich vzniku. Prvním způsobem je rozvod, kterým dojde k ukončení manželství a tím i zániku úplné rodiny. V tomto případě lze dosáhnout působení na děti oběma rodiči (Národní koncepce 2005: 43). Dalším způsobem vzniku neúplné rodiny je možnost, že úplná rodina vůbec nevznikla. Jde tedy o svobodné rozhodnutí ženy přivést na svět dítě bez uvedení otce (Národní koncepce 2005: 43). Posledním způsobem vzniku neúplné rodiny je úmrtí jednoho z rodičů, v tomto případě je pak rodič a dítě zajištěno pozůstalostními důchody (Národní koncepce 2005 : 43). Podle této koncepce lze tedy osamělé matky dělit na rozvedené, svobodné a vdovy. Toto rozlišení budu ve své práci dále využívat. 7.2 Postavení matek samoživitelek v českém systému sociálního zabezpečení Vzhledem k tomu, že neúplné rodiny spadají do kategorie tzv. rodin se specifickými potřebami, což znamená, že tyto rodiny nezvládají materiálně zabezpečit své potřeby, plnit socializační role a potýkají se při plnění rodinných funkcí se závažnějšími 25

41 problémy (Rodinná politika 2008: 13), tak existují různá opatření, která jim mohou pomoci. Nejsou zacílena přímo na rodiny samoživitelů, ale spíše na nízkopříjmové domácnosti. Tato opatření vychází ze tří pilířů systému sociálního zabezpečení v České republice. Prvním pilířem je systém sociálního pojištění, který zahrnuje jak nemocenské, tak i důchodové pojištění (Hamplová, ed. 2007: 80). Z nemocenského pojištění se poskytují dávky nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství a ošetřovné. Neúplné rodiny mají nárok na delší podporu při ošetřování člena rodiny (Hamplová, ed. 2007: 80), což je jediná výhoda vyplývající z českého systému sociálního zabezpečení týkající se všech samoživitelek. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění podle 40 stanovuje, že podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle [ ] 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku. Za normálních okolností je tato doba stanovena maximálně na 9 dnů. Dále mají dle zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění 49 samoživitelky, které jsou vdovy, nárok na vdovský důchod po zesnulém manželovi, který pobíral starobní nebo invalidní důchod, nebo který splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Podle 50 téhož zákona mohou vdovy pobírat tento důchod pouze rok. Existují však výjimky, které umožňují delší dobu pobírání vdovského důchodu, kterou je například fakt, že žena pečuje o nezaopatřené dítě. To znamená, že osamělé matky mohou tento důchod pobírat déle. Další opatření vyplývající ze zákona o důchodovém pojištění se netýká přímo samoživitelek, ale nezaopatřených dětí těchto matek. Ty mají podle tohoto zákona 52 nárok na sirotčí důchod v případě, že jejich otec zemřel. Podmínky pro nárok na sirotčí důchod jsou totožné s podmínkami pro přiznání vdovského důchodu. Druhým pilířem systému sociálního zabezpečení v České republice je pilíř státní sociální podpory, který je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Zaměřuje se především na rodiny s dětmi a na skupiny osob se specifickými potřebami, kam paří i matky samoživitelky. Nárok na dávky vychází z příslušnosti k dané kategorii (Hamplová, ed. 2007: 80). Mezi dávky týkající se osamělých matek patří rodičovský příspěvek, který je poskytován univerzálně, a v některých případech také přídavky na děti, příspěvek na bydlení či porodné, které jsou naopak dávkami adresnými. Dříve mezi dávky státní sociální podpory patřil také sociální příplatek, který měl pomáhat 26

42 na péči. 2 Třetím pilířem sociálního zabezpečení je pilíř sociální pomoci, který představuje rodinám s nízkými příjmy krýt náklady spojené se zabezpečováním potřeb jejich dětí (Systém sociálního zabezpečení 2009: 29). Zvýšený sociální příplatek byl vyplácen rodinám, které pečovaly o nezaopatřené dítě se zdravotním postižením či dlouhodobou nemocí a také se přihlíželo k postižení či osamělosti rodiče. Od roku 2011 byly nároky na pobírání sociálního příplatku změněny, což zahrnovalo zrušení pro osamělé rodiče. K bylo novelizací zákona o státní sociální podpoře poskytování sociálního příplatku zrušeno úplně. Tato dávka je kompenzována například formou příspěvku pomoc v hmotné nouzi a dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postižením. Systém pomoci v hmotné nouzi je upraven zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi a je moderní formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb (Systém sociálního zabezpečení 2009: 30). Dávkami vyplácenými z tohoto systému jsou doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a mimořádná okamžitá pomoc. Tyto dávky mohou pobírat osamělé matky, neboť často patří do skupin osob s nedostatečnými příjmy. Také existují aktivity nefinančního charakteru, které jsou součástí systému sociálního zabezpečení, a jejichž úkolem je podpora rodin. Mezi ty patří především sociální služby a služby na podporu rodiny. Poskytování sociálních služeb je řízeno zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Ty se zaměřují především na jednotlivé členy rodiny, ale i na rodinu jako celek ohroženou nepříznivou sociální situací, kterou nedokáží zvládnout vlastními silami, ani za pomoci rodinných příslušníků (Národní koncepce 2008: 14). Cílem těchto služeb je naplnit specifické potřeby různých typů rodin, které jsou častěji vystavovány riziku chudoby a sociálního vyloučení, mezi něž patří právě rodiny matek samoživitelek. Sociální služby zahrnují sociální poradenství, sociální péči a služby sociální prevence (Systém sociálního zabezpečení 2009: 43). Služby na podporu rodiny nejsou nijak legislativně ukotveny. Jejich cílem je prevence a podpora rodin v péči o děti a harmonizaci pracovních a rodinných rolí (Národní koncepce 2008: 14). K zajištění lepší podpory a pomoci pro 2 Změny v sociální oblasti v roce 2011, Změny v sociální oblasti v roce Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ] Dostupné z WWW: < 27

43 neúplné rodiny je potřeba tyto služby stále rozvíjet a více je orientovat právě na rodiny osamělých matek. 7.3 Výhody vyplývající pro matky samoživitelky z pracovního a rodinného práva Jisté zvýhodnění pro matky samoživitelky vyplývá ze Zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce. 240 hovoří o tom, že těhotné zaměstnankyně či zaměstnankyně a zaměstnanci, kteří mají v péči dítě do věku 8 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem, přeložit je pak může zaměstnavatel pouze v případě, že o to sami zažádají. Toto ustanovení se dále rozšiřuje také na osamělou zaměstnankyni a osamělého zaměstnance, kteří pečují o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let. Další výhody vplývající ze zákoníku práce se osamělých matek týkají v rámci širší skupiny žen, a to zaměstnankyň, těhotných zaměstnankyň a matek malých dětí. Ze zákoníku práce vyplývá právo pro rodiče na mateřskou/otcovskou dovolenou a na rodičovskou dovolenou. Mateřská dovolená trvá standardně 28 týdnů. Na rodičovskou dovolenou může nastoupit kterýkoliv rodič, v době jejího trvání pak matka či otec pobírají rodičovský příspěvek, který je dávkou netestovanou. Po dobu trvání rodičovské dovolené má zaměstnavatel povinnost držet matce její původní pracovní pozici (Kuchařová 2007: 4). Nový zákoník práce přinesl pro matky samoživitelky jednu z nejvýznamnějších změn za poslední dobu. Tou je zkrácení mateřské dovolené na standartní dobu a s tím spojené zkrácení doby pobírání peněžité pomoci v mateřství. Do měly matky samoživitelky nárok na prodlouženou mateřskou dovolenou, která mohla trvat až 37 týdnů, ale podle nového zákoníku práce již tuto výhodu nemají. Od roku 2007 mají nárok na prodlouženou mateřskou pouze ženy, které porodí zároveň dvě a více dětí (Hamplová, ed. 2007: 79). Ale díky odložení účinnosti zákona o nemocenském pojištění k mohly samoživitelky do této doby stále čerpat peněžitou pomoc v mateřství o 9 týdnů déle než matky z úplných rodin (Hamplová, ed. 2007: 79). V roce 2008 došlo také ke změně týkající se rodičovské dovolené, která zahrnovala tři možnosti čerpání rodičovského příspěvku 3 3 Rychlejší čerpání rodičovského příspěvku ve zvýšené míře po dobu dvou let, klasické čerpání do tří let věku dítěte a také pomalejší čerpání po dobu čtyř let. (Kocourková 2009: 245). Po uplynutí určité doby rodič nemohl měnit výši ani délku pobírání rodičovského příspěvku. 28

44 (Kocourková 2009: 245). Od roku 2012 je rodičům na rodičovské dovolené nově umožněno flexibilně volit výší rodičovského příspěvku a délky jeho pobírání s ohledem na aktuální sociální situaci rodiny 4. Tato změna je velice prospěšná pro matky samoživitelky, neboť jejich finanční i životní situace je v období rodičovské dovolené často obtížná a proměnlivá. Osamělá matka má podle zákona č. 94/1936 Sb., o rodině nárok na výživné. Tento zákon upravuje podmínky vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí, výživného rozvedeného manžela a také příspěvku na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce. Podle 85 mají oba rodiče vyživovací povinnosti ke svým dětem až do doby, kdy jsou jejich potomci schopni živit se sami. Přičemž matka i otec dítěte přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. V případě, že rodiče nezletilého dítěte žijí odděleně, soud podle 86 upraví rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného. Pokud je samoživitelka rozvedena a není v jejích možnostech, aby se živila sama, může žádat podle 92 bývalého manžela, aby jí přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Pokud nedojde ke vzájemné dohodě, může rozhodnutí učinit soud. Jestliže matka není provdána za otce dítěte, je jeho povinností podle 95, aby přispíval přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím. Toto právo je promlčeno po 3 letech ode dne slehnutí. 4 Změny v sociální oblasti v roce Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ] Dostupné z WWW: < 29

45 8 Samoživitelství v datech K získání vhodných statistických dat jsem využila několik zdrojů. Mezi ty patří především publikace ČSÚ, rodinná databáze OECD a touto organizací vydaná zpráva Doing better for families. Jako další zdroj dat mi posloužila Sociodemografická analýza neúplných rodin s nezletilými dětmi v České republice pocházející z roku 2005, kterou provedlo Národní centrum sociologických studií, Zpráva Evropského parlamentu o situaci matek samoživitelek a také zpráva Family platform Research on Families and Family policies in Europe: State of the Art. Family platform je společenství dvanácti organizací, které spolupracují za účelem zvýšení blahobytu rodin v celé Evropě. To spočívá ve výzkumné práci, která má zmapovat stávající situaci, odhalit největší problémy a navrhnout jejich nejvhodnější řešení. 5 Dále jsem využila také odborné články týkající se sledované problematiky. Některé informace, které v této části mé práce používám, jsou staršího data, což je způsobeno tím, že poslední dostupné výsledky ze Sčítání lidu, domů a bytů pocházejí z roku Současný stav a vývoj fenoménu samoživitelství Počet neúplných rodin v Evropě stále roste, což je dáno především demografickými změnami, ke kterým za poslední desetiletí došlo (viz kapitola č. 5). Od roku 1980 do roku 2008 stoupl podíl osamělých rodičů v EU z 10 % procent na 21 %. Podobně je tomu i v České republice, kde v roce 2007 tvořily neúplné rodiny 22 % ze všech forem rodinných domácností (Kuronen 2010: 28). 5 Family platform [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < 30

46 Graf č. 6 Zdroj: Kuronen 2010: upraveno autorkou Počet úplných rodin klesá a tím pádem přibývá rodin neúplných. Z grafu č. 7 vyplývá, že od roku 1961 do roku 2001 se jejich počet v České republice více než zdvojnásobil. Graf č. 7 Zdroj: Obyvatletvo, volby 2004: upraveno autorkou 31

47 V čele většiny neúplných rodin stojí žena, rodiny osamělých otců tvoří jen malou část rodin samoživitelů. V České republice představují 85 % všech osamělých rodičů ženy. Většina matek samoživitelek se nachází ve věkovém rozpětí od 25 do 39 let (Sociodemografická analýza 2005: 17, 18). Když se zaměřím na rodiny stálých samoživitelů, tak je tento nepoměr mezi pohlavími osob v čele neúplných rodin ještě výraznější (graf č.8). Ve výzkumu zveřejněném ve zprávě OECD Doing Better for Families, který probíhal od roku 2003 do roku 2008, se zkoumaly zkušenosti se samoživitelstvím. Za stálé samoživitele jsou považováni ti, u nichž se během pěti let nezměnil jejich rodinný status. V čele převážné většiny stálých neúplných rodin stojí žena (Doing better for families 2011 : 217). To znamená, že otcové samoživitelé si častěji najdou novou partnerku a žijí s ní opět v úplné rodině. Graf č. 8 Zdroj: Doing better for families 2011: upraveno autorkou Na neúplné rodiny se ve statistikách pohlíží také ve vztahu k dětem. Z údajů pocházejících z roku 2001 (Sčítání lidu, domů a bytů) vyplývá, že v zemích OECD žije průměrně 80 % dětí (ve věku 0 14 let) v úplných rodinách a zbylých 20 % v neúplných. V České republice jsou tyto údaje podobné, zde žije v rodinách samoživitelů 21 % dětí 6 (The structure of families 2010b: 2). Z grafu č. 9 vyplývá, že 6 Neúplné rodiny však mohou být nadhodnocovány, neboť při Sčítání lidu, domů a bytů může dojít k dvojímu započtení dětí z těchto typů rodin (The structure of families 2010b: 4) 32

48 ve většině neúplných rodin žije pouze jedno nezaopatřené dítě. Tři děti se nachází jen v necelých 6 % neúplných domácností (Kuchařová 2007 : 2). Graf č. 9 Zdroj: Kuchařová 2007: upraveno autorkou Dále se statistiky zaměřují na způsoby vzniku neúplných rodin. Necelá polovina rodin matek samoživitelek vzniká rozpadem manželství, to je tedy nejčastější způsob vzniku tohoto typu neúplných rodin. Druhou nepočetnější skupinu tvoří neúplné rodiny v čele s vdanou ženou. Manželtví sice dle zákona stále trvá, ale manželé žijí odloučeně. Na třetím místě jsou rodiny svobodných matek a nejméně početnou skupinu pak tvoří neúplné rodiny v čele s vdovou. Zajímavé je zjištění, že muži vdovci mají ve struktuře neúplných rodin se závislými dětmi významější podíl než ženy vdovy (Sociodemografická analýza 2005: 20). 33

49 Graf č. 10 Zdroj: Sociodemografická analýza 2005: upraveno autorkou Existují tři oblasti spojené se samoživitelstvím, na které se zaměřuje většina dostupných statistik. Těmi jsou zaměstnanost, chudoba a harmonizace pracovního a rodinného života. 8.2 Zaměstnanost matek samoživitelek Matky malých dětí obecně patří mezi nejzranitelnější skupiny na trhu práce. U osamělých matek je však situace ještě horší. Tuto skutečnost potvrzuje Zpráva Evropského parlamentu o situaci matek samoživitelek, ze které vyplývá, že samoživitelky v Evropě jsou zatíženy vysokou mírou nezaměstnanosti (Zpráva o situaci 2011: 11). Z grafu č. 11 je patrné, že více než třetina osamělých matek v České republice je ekonomicky neaktivních. 34

50 Graf č. 11 Zdroj: Ročenka statistiky trhu a práce 2010: upraveno autorkou Na vysokou míru nezaměstnanosti osamělých matek má vliv mnoho faktorů, kterými se budu dále zabývat. Zaměstnanost se liší dle pohlaví. Od roku 2001 do roku 2007 míra zaměstnanosti žen v Evropě sice vzrostla, a to na 58 %, ale v porovnání s muži, u kterých je míra zaměstnanosti 73 %, je stále nízká (Kuronen 2010: 37, 38). V České republice mají ženy mezi nezaměstnanými převahu, v této skupině tvořily v roce % (Ženy a muži v datech 2008: 58). 35

51 Graf č. 12 Zdroj: Ročenka satatistiky trhu a práce 2010: upraveno autorkou K nepříznivým pracovním podmínkám pro samoživitelky přispívá také fakt, že ženy obecně vydělávají méně než muži, mají tedy nižší plat (Zpráva o situaci 2011: 11). Graf č. 13 potvrzuje, že v České republice existuje tato nerovnost ve finančním ohodnocení mezi pohlavími také. Platy žen (bez ohledu na vzdělání) dosahovaly v roce 2010 pouze 80 % úrovně mediánu platu mužů (Ženy a muži v datech 2011). Graf č. 13 Zdroj: Ženy a muži v datech 2011b: upraveno autorkou 36

52 Dalšími faktory, které výrazně ovlivňují postavení matek samoživitelek na trhu práce, jsou vzdělání a specifické požadavky na práci. Osamělé matky jsou jedinými živiteli rodiny, ale mají velmi omezený čas, který mohou věnovat placenému zaměstnání, neboť musí zároveň samy obstarat péči o děti a domácnost (Kuchařová 2007: 5). Důvodem ekonomické neaktivity osamělých matek je tedy nejčastěji nedostatek vhodných pracovních míst, které by jim umožnily sladit pracovní i rodinný život (Chaloupková, Mitchell 2009: 5). Samoživitelky jsou statisticky méně vzdělané než matky žijící v úplné rodině, mají častěji pouze základní vzdělání a méně často vzdělání vysokoškolské. Z tohoto důvodu je pro ně obtížné získat zaměstnání a potřebnou kvalifikaci (Kuchařová 2007: 5). Graf č. 14 Zdroj: Sociodemografická analýza 2005: upraveno autorkou Zdá se, že pro matky malých dětí obecně a také pro samoživitelky by měl být nejvhodnější formou zaměstnání částečný pracovní úvazek (méně než 30 hodin v hlavním zaměstnání), neboť tak mají možnost seberealizace a zároveň dostatek času pro svého potomka. Z údajů OECD pocházejících z roku 2009 vyplývá, že ženy tento typ úvazku využívají téměř ve všech zemích častěji než muži. V České republice pracuje na částečný úvazek 7 % žen a pouze 3 % mužů (The labour market 2011: 1). Došlo sice k mírnému vzestupu tohoto jevu, protože od roku 2000 přibyla necelá 4 % žen pracujících na částečný úvazek (The labour market 2011: 2), ale celkově se dá říci, že je u nás tato forma pracovního úvazku využívána velmi málo. Důvodem může 37

53 být nedostatečná nabídka částečných pracovních úvazků zaměstnavateli nebo také nízké finanční ohodnocení. Z těchto důvodů osamělé matky většinou pracují na plný úvazek, protože musí uvážit úbytek příjmu, ke kterému by došlo při práci na částečný úvazek a to si většinou nemohou dovolit (Kuchařová 2007: 8). 8.3 Chudoba matek samoživitelek K problémům, které jsou spojeny se statusem matek samoživitelek, patří také vyšší riziko chudoby. Z údajů pocházejících ze Zprávy Evropského parlamentu o situaci matek samoživitelek vyplývá, že v roce 2006 bylo 32 % neúplných rodin ohroženo chudobou. Toto číslo je opravdu veliké, neboť u úplných rodin je to pouze 12 %. Také u dětí pocházejících z neúplné rodiny je riziko chudoby vyšší než u těch, které pocházejí z rodiny úplné (Zpráva o situaci 2011: 6). Čím déle je rodina neúplná, tím více roste pravděpodobnost, že bude mít zkušenosti s chudobou. Toto riziko je tedy vyšší u rodin stálých samoživitelů, kteří si již nenajdou partnera. Mezi ty patří nejčastěji ženy ve starším věku (Doing better for families 2011: 216, 217). Vyšší riziko chudoby, kterému čelí neúplné rodiny, je způsobeno nejen tím, že do rodinného rozpočtu jde většinou pouze jeden příjem, ale také faktem, že ženy obecně jsou více ohroženy chudobou. Tuto skutečnost potvrzuje Petr Mareš, který v této souvislosti hovoří o tzv. feminizaci chudoby (viz kapitola č. 4.2), která se nejvíce dotýká právě rodin matek samoživitelek. V roce 2008 se nacházelo pod hranicí chudoby 57 % žen (Sirovátka, Kofroň, Jahoda 2008: 14, 15). K chudobě rodin osamělých matek samozřejmě přispívá také jejich, již výše zmíněná, obtížná situace na pracovním trhu. Osamělé matky jsou po skončení rodičovské dovolené významně ohroženy chudobou, 43 % z nich zůstává doma i po dovršení tří let věku dítěte i přesto, že by chtěly být ekonomicky aktivní. U matek žijících s partnerem je tento podíl 30 % (Chaloupková, Mitchell 2009: 5). Míra chudoby rodin je velice závislá na ekonomické aktivitě jejich členů. Z grafu č. 15 je však patrné, že rodiny samoživitelů jsou na tom výrazně hůře i v případě, že má osamělý rodič placené zaměstnání. Do rodinného rozpočtu jde pouze jeden příjem, ze kterého je obtížné uhradit všechny potřebné položky. 38

54 Graf č. 15 Zdroj: Doing better for families 2011: upraveno autorkou Neúplné rodiny představují 20 % všech chudých domácností v České republice (Sirovátka, Kofroň, Jahoda 2011: 14, 15) a tím patří k nejohroženějším skupinám z hlediska chudoby. Z tohoto důvodu představují sociální dávky velice důležitou součást příjmů těchto rodin, tvoří až 50 % (Kuchařová 2007: 3). Český sociální systém je nastaven tak, že nedostatečně motivuje nezaměstnané k návratu do placeného zaměstnání, a to především ty z nižších příjmových skupin. Dávky totiž mohou být srovnatelné a někdy i vyšší než příjem, kterého by tito lidé mohli dosáhnout. To platí také pro osamělé matky, které mají nižší vzdělání (Chaloupková, Mitchell 2009: 6). Sociální dávky tedy mohou mít v určitých případech negativní vliv na zaměstnanost a tím také přispívat k chudobě některých vybraných kategorií osob, mezi něž se řadí také matky samoživitelky. 8.4 Harmonizace rodinného a pracovního života matek samoživitelek Dalším závažným problémem, kterému čelí matky samoživitelky v Evropě a jistě i všude jinde ve světě, je harmonizace rodinného a pracovního života, která je pro ně obtížnější než pro rodiče z úplných rodin. V tomto ohledu samoživitelé čelí dvakrát větším potížím než rodiny se dvěma rodiči (Zpráva o situaci 2011: 7), neboť jsou na vše samy. Musí zvládat péči o děti a domácnost a zároveň zajišťovat ekonomicky 39

55 rodinu. K tomuto problému přispívá také fakt, že pouze několik evropských státu již splnilo jeden z barcelonských cílů, kterým je poskytování služeb péče o děti v případě 33 % dětí ve věkové kategorii do 3 let (Zpráva o situaci 2011: 7). V České republice se tak zatím nestalo, což je nepříjemné především pro matky samoživitelky, které potřebují zajistit péči o své malé děti, aby mohly nastoupit do zaměstnání. V České republice se využívá formální péči o děti ve věku do 2 let pouze velice málo (2 %) (Zpráva o situaci 2011: 7). Důvodem může být zajištění jiného způsobu péče o dítě, například rodinnými příslušníky či známými nebo také nedostatečná nabídka a finanční dostupnost formálních zařízení, která péči o takto malé děti zajišťují. Zákoník práce obsahuje opatření, která mají za úkol usnadnit matkám a tedy i samoživitelkám harmonizaci rodinné a profesní role. Mezi ta patří například flexibilní pracovní doba, speciální pravidla pro vysílání na služební cesty, zákaz vykonávání některých prací a podobně. Také z něj vyplývá právo na mateřskou a rodičovskou dovolenou, které umožňují matkám být doma s dítětem (Kuchařová 2007: 4, 5). Ženy s vyšším vzděláním nastupují po rodičovské dovolené do práce dříve než matky s nižším vzděláním, ale tyto rozdíly nejsou příliš výrazné. Když se však přihlédne k rodinné situaci matky (graf č. 16), tak se rozdíly v délce rodičovské dovolené podle vzdělání zvětšují. Graf č. 16 Zdroj: Chalopková, Mitchell 2009: upraveno autorkou 40

56 Pětina ze všech matek samoživitelek se vrací do placeného zaměstnání ještě před třetím rokem života dítěte. Třetina z nich naopak zůstává doma ještě po uplynutí rodičovské dovolené. 44 % osamělých matek uvádí, že neměly problém s nástupem do práce po mateřské dovolené. Jsou zde velice výrazné rozdíly dle vzdělání, neboť v případě samoživitelek s vysokoškolským vzděláním nemělo problém s návratem do zaměstnání 90 % (Kuchařová 2007: 8). Z grafu č. 17 vyplývá, že osamělé matky by v mnoha případech raději zůstaly s dítětem doma déle, avšak jejich ekonomická situace jim to neumožnila. Mezi důvody, proč se osamělé matky musely dříve vrátit na pracovní trh, převažoval nedostatek financí na základní potřeby (Chaloupková, Mitchell 2009: 4), z čehož je patrné, že tyto ženy nemají na výběr a musí často nastoupit do placeného zaměstnání dříve, než by samy chtěly. Graf č. 17 Zdroj: Chaloupková, Mitchell 2009: upraveno autorkou 41