Současný stav poznání hradiště Babina Dolní Hradiště a Kor y ta v povodí řek y Střely

Transkript

1 Současný stav poznání hradiště Babina Dolní Hradiště a Kor y ta v povodí řek y Střely Petr Menšík Milan Metlička Hana Hrubá Jiří Hrubý Markéta Augustýnová Obr. 1: Lokalizace hradišť: 1 Babina Dolní Hradiště, poloha V Dolejších budech ; 2 Koryta, poloha Mlýniště. Výřez z mapy ZM 1:10 000, Abstrakt: Povodí řeky Střely patří k oblastem, které byly v období pravěku intenzivně osídlené. Na tomto místě jsou prezentovány dvě opevněné polohy, kterým nebyla doposud věnována větší pozornost. Lokality se nacházejí ve vzájemné blízkosti, každá na protilehlém břehu řeky Střely. Lze v teoretické rovině uvažovat o vzájemné současnosti těchto lokalit. Nejpočetnější soubor nálezů ukazuje na dataci do pozdní doby bronzové, minimálně jedna z lokalit nese stopy lidské činnosti i v době laténské. Prezentován je nejen popis a současný stav dochování, ale také známé nálezy z těchto lokalit. Klíčová slova: Hradiště pozdní doba bronzová povodí Střely povrchový průzkum Koryta Dolní Hradiště Babina. Úvod Na počátku 80. let minulého století prováděli systematický průzkum výšinných poloh v povodí Střely manželé D. a J. Baštovi, kteří výsledky svých průzkumů, při nichž objevili několik zcela nových lokalit, souhrnně publikovali. Článek shrnující osídlení v povodí Střely vyšel v Archeologických rozhledech (Baštová 1984a, ). Strmý nárůst stavebních aktivit od 90. let, vyvolaný změněnou politickou situací, znamenal i změnu zaměření archeologických institucí. Ty byly nuceny věnovat se především velkým záchranným archeologickým výzkumům průmyslových a skladovacích zón, čímž se prospekční činnost a péče o stávající archeologické 19

2 Současný stav poznání hradiště Babina Dolní Hradiště a Koryta v povodí řeky Střely Petr Menšík Milan Metlička Hana Hrubá Jiří Hrubý Markéta Augustýnová Obr. 2: Přepažující val hradiště Babina Dolní Hradiště ze severní strany. Foto P. Menšík. lokality dostala, většinou ne vinou regionálních archeologů a institucí, do pozadí. Tento stav přetrvává i do dnešní doby, kdy k záchranným archeologickým výzkumům přibývá narůstající administrativa, a to jak úřednická, tak archeologická. Tyto důvody pak znamenají, že mnohým lokalitám není od doby jejich objevení věnována patřičná pozornost, která by přispěla k prohloubení jejich poznání. Mezi takové patří i obě hradiště na dolní Střele Babina Dolní Hradiště a Koryta, kterým je věnován tento příspěvek, přinášející výsledky povrchových průzkumů a zhodnocení drobných keramických souborů, které byly v poslední době z těchto lokalit získány. 1 Hradiště Babina Dolní Hradiště 1.1 Lokalizace Lokalita leží na levém břehu velkého meandru řeky Střely, přibližně 1300 metrů západně až jihozápadně od středu obce Dolní Hradiště v poloze V Dolejších budech, též V Dubinách. Větší část opevněného areálu hradiště leží právě na katastrálním území této obce na parcele kat. č. 341/5. Menší západní část se pak nachází na katastru obce Babina, na lesní parcele kat. č. 1046/2. Koordináty na mapě ZM je lokalita vymezena souřadnicemi 170:062, 181:065, 181:065, 200:058, 174:020, 157:019, 150:030 mm od Z:J sekční čáry (Metlička 2008, 56; obr. 1: 1). 1.2 Charakteristika a popis lokality Lokalita se nachází na výrazné ostrožně ze západu až jihovýchodu vymezené řekou Střelou, na východě Lesním potokem, který je levobřežním přítokem řeky. Severní část plochy hradiště představuje úzká šíje postupně se svažující k jihu do meandru řeky v podobě dvou méně výrazných stupňů a rozšiřující se do šíře m. Severozápadní a jihovýchodní svah je převýšen okolo 40 metrů a postupně jižním směrem klesá na pouhých 15 metrů. Z jižní strany je poté možné pozorovat hranu terasy, která se nachází asi 10 metrů nad dnem údolí. Plocha vrcholové plošiny má rozlohu 1,2 ha a s dalšími pravděpodobně osídlenými stupni dosahuje hradiště rozlohu 2,63 ha. Nejvyšší bod hradiště se nachází v nadmořské výšce 349 metrů a jeho převýšení nad tokem je 59 metrů. Nejbližší vodní zdroj představuje řeka, tekoucí metrů od hrany spodní terasy, kterou je možné na základě získaných nálezů pokládat za hranici osídlené plochy (Metlička 2008, 56). Ostrožna je oddělena od okolního terénu rozsáhlé terasy sedlovou šíjí širokou metrů, kterou v místech pozvolného klesání jižním směrem přepažuje mírně obloukovitý val o délce 110 metrů, který je při krajích ostrožny na východní i západní straně proražen lesními cestami (obr. 2). Šířka porušení se pohybuje v rozmezí 3 4 metrů a val je v těchto místech snížen minimálně o 1 metr. Zdá se však, že obě dvě porušení valu jsou mladší, původní vstup do prostoru opevněné plochy tak není jasný (Metlička 2008, 56). Na bočních partiích porušení je možné pozorovat přepálení tělesa valu a zbytky kamenné konstrukce. Západní část hradiště probíhá těsně při hranici katastrálních území Babina a Dolní Hradiště, kterou zde vymezují kromě řídkých mezníků také drobný příkop a hráz z vykopané zeminy. Val je u paty široký metrů, z vnější strany se převýšení pohybuje mezi 2,5 3 metry, nejvyšší je na západě. Vnitřní výška je poté v rozmezí 1 1,5 metru (obr. 2). Vnější příkop nebyl pozorován, nicméně nevýrazná podélná deprese nacházející se před západní částí valového tělesa tuto skutečnost nevylučuje. Na základě povrchové prospekce bylo pozorováno drobné porušení valu na několika 20

3 Archeologie západních Čech 13 / 2017 Plzeň 2017, s místech, které téměř v celé délce ukazuje na hlinito-kamenitou konstrukci valu. Využit byl lomový kámen o velikosti do 30 cm, který byl doplněn o říční valouny o velikosti do 20 cm. Stopy po kamenné konstrukci jsou do vnitřní části hradiště rozneseny do vzdálenosti metrů. Asi 5 metrů od vnitřní paty valu a 12 metrů západně od východního porušení lesní cestou se nachází nevýrazná jáma zasahující až do podloží, jejíž hloubka je 70 cm a rozměry 2 2 metry. Na západní straně tvoří obvod plošiny nevýrazná hrana. Ve východní partii ostrožny se přepažující val na hraně svahu lomí a přechází v severovýchodní obvodový val. V terénu je viditelný jako cca 5 metrů široká terasa, zvýrazněná starší lesní cestou, hrana je ostrá a sráz pod ní prudký. Val je možné pozorovat jen místy v náznaku v šířce do 1,5 metru a výšky 0,3 metru. Obecně jsou svažující se plošiny, pravděpodobně tvořící zázemí hradiště, postiženy silnou erozí. Lesní cesta klesající jižním směrem je snížena odnosem vody minimálně o 50 cm, místy dosahuje její zářez i 1 metr. V místech rozšiřující a svažující se terasy se nachází i erozní rýhy spádnice zaříznuté do terénu do hloubky i jednoho metru. V prostoru nejnižší jižní terasy jsou místy patrné stopy po těžbě písku o maximálních rozměrech 3 3 metry s hloubkou 1 metr. 1.3 Historie poznání lokality Obr. 3: Lidarové vymodelování terénu (podle DMR 5G) hradiště Babina Dolní Hradiště a Koryta s vyznačenými valy (zeleně), úvozovými cestami (tmavě hnědá) a zvýrazněným polygonem s vymezením těžebního pole (světle hnědá). Obr. 4: Lidarové vymodelování terénu (podle DMR 5G) hradišť Babina Dolní Hradiště a Koryta s vyznačením dokumentovaných profilů odlišených barevně. Poprvé je lokalita zmiňována v roce 1940 při dotazníkové akci Archeologického ústavu v Praze, na kterou odpověděla místní škola a V. Engelmaier, kdy jsou uváděny spečené valy na ostrožně v poloze V Dubinách (Anonym 1940; Engelmaier 1940; Charvátová Spurný Venclová 1992, 40). Hradiště bylo v následujících letech v regionální literatuře mylně lokalizováno. Objevuje se i v publikaci K. Sklenáře (1993, 67), který jej umístil na ostrožnu nad levým břehem řeky Střely, při ústí Čečínského potoka a datoval jej do pozdní doby halštatské. V roce 2000 na upozornění hajného hradiště lokalizovala E. Kamenická. Na jaře téhož roku provedlo ZČM v Plzni jeho geodetické zaměření s povrchovým průzkumem a sběrem v místě nově osázených stromků a předtím zoraném lesními bránami (Kamenická Metlička 2000, 9; Metlička 2008, 57 ). V roce 2007 prováděl amatérský zájemce o archeologii O. Bouda průzkum detektorem kovů v okolí hradiště s cílem nalezení vojenských militarií, přičemž objevil pouze recentní železné předměty. Ve dvou výkopech situovaných v dolní partii hradiště nalezl několik střepů pravěké keramiky, kterou předal P. Menšíkovi na konci roku

4 Současný stav poznání hradiště Babina Dolní Hradiště a Koryta v povodí řeky Střely Petr Menšík Milan Metlička Hana Hrubá Jiří Hrubý Markéta Augustýnová Obr. 5: Profily 1 a 2 úvozy na hradišti Koryta. Obr. 6: Profil 3 valové opevnění na hradišti Koryta; Profil 4 val na hradišti Babina Dolní Hradiště. Na základě této skutečnosti provedli M. Augustýnová, H. Hrubá a P. Menšík z KAR ZČU v Plzni dne povrchový průzkum s drobnou mikrosondáží vnitřního prostoru hradiště v prostoru dvou míst částečně porušených lesní zvěří. První sonda o rozměru 1 1 metr se nacházela 50 metrů jižně od střední části valového tělesa (koordináty JTSK X: , Y: ). Byla zjištěna jednoduchá stratigrafie. První vrstvu představovala lesní hrabanka a navazující tmavě hnědá lesní půda o mocnosti 5 cm. Pod ní se nacházela světle hnědá, písčitohlinitá půda, která obsahovala značné množství říčních valounů (průměr cm). V horních partiích tvořily valouny přibližně 40 % vrstvy, odkyv byl zastaven v hloubce 45 cm (mocnost vrstvy 35 cm), kdy zastoupení valounů dosahovalo téměř 100 %, pravděpodobně se jedná o starou říční terasu. Při odkryvu bylo nalezeno několik drobných uhlíků a několik nevýrazných hrudek mazanice. Podobný charakter nadloží byl pozorován i v dalších částech lokality, na první i druhé svažující se terase byla zjištěna místa se značnou kumulací říčních valounů nacházejících se na povrchu. Na většině míst střední části hradiště se již kulturní vrstva zřejmě nevyskytuje, byla splavena vodní erozí. Taktéž v místě lesní cesty, protínající val hradiště a směřující jižním směrem po svahu k řece Střele, je možné pozorovat výraznou erozi v podobě několik desítek cm hlubokých erozních rýh. Na přítomnost výrazné eroze ukazuje i druhá mikrosonda o rozměrech cm situovaná v blízkosti lesní cesty nedaleko hrany terasy nad řekou Střelou (koordináty JTSK X: , Y: ). Byla zjištěna totožná stratigrafie jako v případě sondy 1. Pod lesní hrabankou se nacházela světle hnědá kulturní vrstva s občasným výskytem říčních valounů. Díky pravděpodobně výraznější erozi se souvislá vrstva valounů nacházela v hloubce až 55 cm od současného povrchu. Při odkryvu byla nalezena nevýrazná hrudka mazanice a drobný keramický střep zařaditelný do období mladšího pravěku. 1.4 Nálezy a datace lokality Při povrchovém průzkumu pracovníky ZČM se na první terasové plošině zorané lesními bránami podařilo získat keramický soubor čítající několik desítek zlomků nevýrazné keramiky. Další kolekce byla získána proházením hlíny ze staršího zarostlého porušení výkopem za přepažujícím valem, kde byla zjištěna i přepálená hlína související s opevněním nacházející se 8 9 metrů od fortifikace. Drobná kolekce, ale s určujícími zlomky, byla získána z vývratu při jihozápadní hraně na druhé plošině v blízkosti řeky. Nalezenou keramiku je možné zařadit do pozdní doby bronzové (Metlička 2008, 56 ). Vedle obecně datovatelného zlomku do doby bronzové, zdobeného plastickou prsty důlkovanou vodorovnou páskou na rozhraní hrdla a těla, jde zejména o zlomek zdobený na vnější tuhované straně na podhrdlí vodorovnou rýhou 22

5 Archeologie západních Čech 13 / 2017 Plzeň 2017, s lemovanou z obou stran vodorovnými žlábky a pod spodním žlábkem ještě třemi vodorovnými rýhami. Dále dva zlomky zdobené na rozhraní hrdla a těla vodorovnou řadou nehtových důlků a zlomek nálevkovitého hrdla s šikmo dovnitř seříznutým okrajem. Misky jsou zastoupené jak zlomkem s esovitou profilací stěny, tak fragmentem misky s oblou stěnou a jednoduchým zaobleným okrajem. Další keramický soubor byl předán O. Boudou v roce 2017 datovaný do pozdní doby bronzové, v jednom případě do doby laténské. Kolekce obsahuje 11 jemně a 2 středně hrubě plavených atypických střepů světlehnědé až šedé barvy. Nalezených typických keramických zlomků je 13. Ve třech případech se objevuje dovnitř zesílené dno (rozm , , mm), v jednom případě střep z výdutě jemně plavené světlehnědé mísy s hlazeným povrchem (rozm mm). Objevují se rozevřená hrdla s vyhnutým mírně zahroceným okrajem (rozm mm, jemná keramika; obr. 8: 4), jednoduché rovné vně zaoblené okraje misek oblých stěn (rozm a mm, jemná keramika; obr. 8: 10 11), případně drobných misek s mírně zataženým, zeslabeným okrajem (rozm mm, jemná keramika; obr. 8: 1 2). Typickým tvarem nynické kultury jsou misky esovité profilace na vnitřní straně s hraněným a odsazeným okrajem, v našem případě s vnitřním tuhovaným povrchem (rozm mm, jemná keramika; obr. 8: 5). Stejně charakteristická je výzdoba s vodorovnou řadou tzv. obrvení na plecích nádoby drobných svislých, mírně šikmo skloněných drobných vrypů o velikosti 1 mm tvořených rádýlkem (rozm mm, jemná keramika; obr. 8: 7) a zlomek misky zdobený na vnitřní straně svazkem vodorovných oběžných drobných žlábků a částí dvojité girlandy (rozm mm, keramika přepálená; obr. 8: 9). K užitkové keramice můžeme zařadit zlomek válcovitého hrdla Obr. 7: Foto valového opevnění hradiště Koryta ze severní strany. Foto P. Menšík. Obr. 8: Keramické nálezy hradiště Babina Dolní Hradiště; hradiště Koryta. nádoby s šikmo vzhůru vyhnutým a dovnitř seříznutým okrajem (rozm ; obr. 8: 3) nebo oba zlomky zdobené vodorovnou, prsty promačkávanou plastickou páskou. Oba však nemají profilaci, kterou bychom jednoznačně mohli zařadit do pozdní doby bronzové. Umístění masivní pásky 23

6 Současný stav poznání hradiště Babina Dolní Hradiště a Koryta v povodí řeky Střely Petr Menšík Milan Metlička Hana Hrubá Jiří Hrubý Markéta Augustýnová na oblé výduti (rozm mm; obr. 8: 8) je neobvyklé. Vysvětlení snad naznačuje šedá barva a silná deformace zlomku přepálením. Druhý zlomek s prstovanou páskou na plecích nádoby (rozm mm; obr. 8: 1) je stejně netypický. Mezi nejmladší keramický artefakt z hradiště patří zlomek datovatelný jednoznačně do mladší doby laténské. Jde o ovalený okraj nádoby zdobený na hrdle vodorovnou rýhou vyrobený z tuhové keramické hmoty (rozm mm; obr. 8: 13). 2 Koryta 2.1 Lokalizace Lokalita se nachází na ostrožně vybíhající z pravého břehu do úzkého dlouhého meandru řeky Střely, asi 1100 metrů severozápadně od vsi. Nejvyšší bod památky se nachází ve výšce 324 m n. m. Doposud známá osídlená plocha zaujímá rozlohu 0,55 ha. Leží na katastrálním území obce Koryta, okr. Plzeň-sever, v prostoru lesní trati Mlýniště na parcelních číslech 261/5 a 261/6, částečně na číslech 245, 246, při severozápadním okraji ostrožny prochází cesta s číslem 1268/4 a na vnitřní ploše hradiště stojí chaty s čísly 209/8, 269/5, 269/7, 269/8, 269/9 a 269/10. Místo lze vymezit na mapě ZM souřadnicemi 136:046, 141:044, 149:058, 160:068, 158:078, 151:078 mm od Z:J sekční čáry (Metlička 2008, 106; obr. 1: 2). 2.2 Charakteristika a popis lokality Hradiště leží na protějším břehu řeky Střely naproti výše zmiňovanému hradišti Babina Dolní Hradiště. Ostrožna dosahující délky téměř 500 metrů vybíhá do meandru řeky Střely. Terén postupně klesá severním směrem, až se terasa otevírá do prostoru širokého 110 metrů volně se otevírajícího do nivy řeky. Ze severozápadu i severovýchodu je ostrožna chráněna ostrými, často skalnatými srázy, převýšení dosahuje i 35 metrů. V místě terasy je možné rozlišit dva základní terasové stupně, první vyšší, v jehož střední partii se nachází valové těleso přepažující ostrožnu a nižší, které postupně klesá až téměř do nivy řeky Střely s výškovým rozdílem asi 5 metrů. Jedná se také o jediný vodní zdroj, který je vzdálený pouze několik desítek metrů. V nejužším místě ostrožny je prostor asi 150 metrů od její horní paty přepažen mohutným valem. Pravděpodobně bylo využito původní nerovnosti terénu, valové těleso je široké u paty metrů. Navršená část valového tělesa dosahuje mocnosti minimálně 3 metry, současná výška je 5 metrů. Délka valu mohla v minulosti dosahovat 40 metrů, dnes je na západní straně část zničena lesní cestou, která probíhá po celém hřbetu ostrožny skrz valové těleso až k řece (Metlička 2008, 106). Při dokumentaci v roce 2017 byl začištěn zářez do valu způsobený lesní cestou. Spodní partie, přibližně tři výškové metry od koruny valu, je navršena světle hnědou hlínou doplněnou zvětralou břidlicí, která je místy přepálena. Na ni nasedá tmavě hnědá hlína o mocnosti minimálně jednoho metru. Horní partii poté tvoří přepálená hlína, tzv. spečený val. Z porušení valu cestou a při úpravách okolí chaty postavené přímo na koruně valu je možné pozorovat mocnost propálení přesahující minimálně jeden metr, v místech porušení lze nalézt v přítomné mazanici řadu otisků po konstrukci v původním valovém tělese. Na vnějším úpatí valu je i přes úpravy terénu zřetelná mělká deprese, která by v teoretické rovině mohla ukazovat na příkop široký 8 10 metrů. Obvodové opevnění není patrné, i když na západním boku ostrožny je ostrá hrana nad nepřístupným skalním srázem. Při povrchové prospekci v roce 2017 bylo zjištěno propálení zeminy na několika místech hrany stejně jako v dolních partiích hradiště a úvozových cestách. Dolní část lokality je porušena několika novějšími úvozy, ten nejvýraznější se nachází na západní straně svažující se ostrožny. Jedná se o výrazný zásah do terénu v šířce minimálně 5, hloubce 3 a délce 150 metrů. Lesní cesta i výše zmiňovaný úvoz vyúsťují na hranu spodní terasy těsně nad nivu řeky. Zda v těchto místech existoval jeden z přístupů do hradiště, není jasné. Existence opevnění v této části nebyla doposud prokázána a v terénu není patrná. Východní část o ploše přibližně metrů v dolní části terasy je porušena těžbou štěrkopísku. Další výrazné narušení lokality způsobila stavba pěti chat, které se v prostoru hradiště nacházejí. Taktéž v okolí stavení je možné pozorovat četné úpravy terénu, často v podobě odvodňovacích kanálů, rýh nebo polozahloubených sklípků. Většina archeologických nálezů byla doposud získána pouze z dolní části předpokládaného hradiště. Zda tato skutečnost souvisí s intenzitou osídlení, není možné prozatím vyřešit. 2.3 Historie poznání lokality První zprávy o archeologických nálezech z lokality pocházejí od místních chatařů, kteří v místě 24

7 Archeologie západních Čech 13 / 2017 Plzeň 2017, s hradiště budovali chatovou osadu. Dle jednoho z majitelů, který si nepřeje být jmenován, objevil při hloubení sklepa pro chatu, v nejsevernější části ostrožny spadající k řece Střele, v hloubce 1 1,5 m množství větších keramických střepů a zbytky spálené dřevěné konstrukce. Nálezy se bohužel do dnešní doby nedochovaly. Dle vlastníka tamějšího pozemku jeho strýc ve 40. letech 20. století nalezl nedaleko ve svahu několik zelených kovových předmětů připomínajících sekery. Pro odbornou veřejnost lokalitu objevili při systematickém průzkumu povodí Střely manželé Baštovi v roce Ti získali začištěním zářezu cesty a sběrem v dolní části hradiště soubor keramiky datovaný do pozdní doby bronzové (Baštová 1984a, ; 1982, 62). Při zaměřování průběhu a nivelaci profilu přepažujícího valu na jaře 1999 získali pracovníci ZČM další shodně datovanou kolekci 55 keramických zlomků, 6 zlomků mazanice a 10 zvířecích kostí z dolní části hradiště, kde bylo zjištěno také porušení kulturní vrstvy v místě zářezu úvozu do terénu (Metlička Peterková 2003, 106; Metlička 2008, 108). Při povrchovém průzkumu M. Augustýnové, H. Hrubé a P. Menšíka dne byl v místě přepažujícího valu nalezen menší soubor mazanice, v dolní části hradiště v místě novověké těžby poté soubor keramických fragmentů potvrzující dataci do pozdní doby bronzové. 2.4 Nálezy a datace lokality Nálezy z hradiště je možné datovat stejně jako přechozí lokalitu do pozdní doby bronzové (Baštová 1984a, obr. 1: 6 7, 9 10, 13; Metlička 2008, obr. 64: 1 16). Během povrchového průzkumu v roce 2017 bylo nalezeno několik hrudek mazanice bez otisků (rozm , , , mm). Největší fragment mazanice ( mm) nesl otisk prutu o průměru 14 mm a otisk tesaného (?) dřeva o délce 19 mm. Získáno bylo 5 atypických (jemná keramika 3, užitková 2 ) a 3 typické zlomky keramiky. Jedná se o světlehnědý zlomek přídní nádoby zdobený svislým svazkem hřebenových rýh (rozm mm; obr. 8: 14). Misky oblých stěn reprezentuje zlomek se zesíleným, dovnitř seříznutým, na vnitřní straně odsazeným okrajem s tuhovaným vnitřním povrchem (rozm mm; obr. 8: 16). Posledním získaným zlomkem je rozevřené hrdlo užitkové nádoby s vyhnutým, dovnitř seříznutým okrajem (rozm mm; obr. 8: 15). Všechny tři mají analogie v materiálu získaném již dříve z prostoru hradiště, případně z jiných nynických lokalit. Několik nevýrazných keramických zlomků a strusky ukazuje na využití místa hradiště i v období pozdního středověku a novověku, na což mohou ukazovat i výrazné úvozy, které mohou mít souvislost nejen s všudypřítomnou těžbou písku, ale i blízkým mlýnem. Zhodnocení a závěr Obě hradiště jsou situována v meandru řeky Střely, chráněná na přístupových stranách výraznými přepažujícími valy, bez prokázaného obvodového opevnění a s vnitřní plochou svažující se k ohbí společného meandru, ke zdroji vody. Protější břehy ohybu meandru vytvářejí nepřístupný, několik desítek metrů vysoký skalní amfiteátr. Přístupné jsou pouze ty strany obou poloh směřující k protější lokalitě. Stejné místo bylo daleko později využito pro brod přes Střelu. Obě lokality tak nejsou chráněny proti napadení po řece. Jde však o dvě zřejmě současně osídlené opevněné lokality ležící v bezprostředním sousedství. Jako by zde neplatilo pravidlo, že v těsné blízkosti nemohou existovat dvě naprosto současné opevněné polohy. Pokud bychom přijali tezi, že obě polohy mohly být osídleny postupně v rámci nynické kultury, přesněji, že se osídlení přesunulo z jednoho hradiště na druhou polohu, pak zatím chybí přesvědčivý a archeologicky prokázaný důvod. Snad by jím mohl být nedostatek prostoru na menším hradišti u Koryt. Pak jsou opět dvě varianty, z nichž jednou je přesun na větší polohu Babina-Dolní Hradiště a opuštění původní lokality u Koryt a druhou rozšíření sídelního areálu na protilehlý břeh za současné existence obou lokalit. Na základě poměrně skromných souborů keramických nálezů můžeme obě lokality datovat pouze do nynické kultury. Hradiště pozdní doby bronzové v jihozápadních Čechách byla budována v době rozvoje a stabilizace společnosti, byla trvale obydlenými opevněnými osadami, jejichž hospodářskou základnou bylo zemědělství s významným podílem chovu dobytka, doplňovaného případně lovem a rybolovem. Z rozboru nálezů z nynických hradišť a jejich chronologického zařazení víme, že nálezy ze staršího stupně jsou na nich v menšině a převládají nálezy mladšího stupně, z konce stupně HaB (Šaldová 1977, ; táž 1981a, 107). Často byly na tělesech valů nynické kultury pozorovány stopy žáru, které jsou dávány do souvislosti 25

8 Současný stav poznání hradiště Babina Dolní Hradiště a Koryta v povodí řeky Střely Petr Menšík Milan Metlička Hana Hrubá Jiří Hrubý Markéta Augustýnová s násilným zánikem hradišť. Také na obou našich hradištích je prokázáno spečení těles valu žárem, zřejmě v důsledku jejich požáru. To může být důkaz jak toho, že obě hradiště zanikla stejným způsobem, nezávisle na sobě v časovém odstupu, tak toho, že byla vypálena najednou. V tom případě bychom mohli vyloučit náhodný požár, protože je nanejvýš nepravděpodobné, že by se oheň rozšířil z jedné polohy na druhou přes řeku. Velkou náhodou by bylo také to, že obě polohy podlehly požáru nezávisle na sobě v časovém odstupu a to jak nájezdem, tak náhodným požárem. Celá výše uvedená argumentace však nevysvětluje jeden podstatný jev uvedený u obou hradišť a tím je absence opevnění na svazích postupně klesajících k řece. Stává se, že na hradištích na ostrožnách chybí zřetelné stopy opevnění nad příkrými srázy, v obou našich případech na bocích obou lokalit, kde jsou strmé skalnaté srázy a kde stačilo lehčí opevnění, které není bez archeologického výzkumu doložitelné. Proč ale chybí na snadno přístupné straně od řeky? Nabízí se zatím možné vysvětlení, že nejde o dvě lokality, ale o jediné hradiště tvořené dvěma částmi situovanými na dvou vzájemně přístupných, ale na protilehle položených ostrožnách v meandrech Střely. Vysvětlovalo by to absenci obvodového opevnění směrem od řeky. Pokud by útočník napadl hradiště po řece, sám by se dostal do kleští bez možnosti ústupu, přičemž by byl ohrožován z obou opevněných poloh (Metlička 2008, 56). Jedinou další blízkou lokalitou pozdní doby bronzové je rovinné sídliště zjištěné 4,5 km jižně ve výkopu plynovodu východně od Jarova (Baštová Bašta 1989, 67). Další možný nález z doby bronzové by mohl pocházet přímo z katastru obce Koryta. Pravděpodobně roku 1841 bylo na poli A. Dufka (čp. 1) v poloze Na Velkém kuse vyoráno šest bronzových motyček navlečených na bronzovém kroužku (Sklenář 1992, 102; týž 2011, 128). Další lokality z pozdní doby bronzové v povodí Střely jsou již vzdálenější, jmenovat lze Horní Hradiště (Baštová 1984a, ) a Kotaneč (Soukupová 1983, ; Baštová 1984a, 161; Metlička 2008, ), výšinné sídliště Dolní Hradiště odkud pochází sekera s týlními laloky a příčným ostřím (Stráník 2016, 71) nebo rovinné sídliště v Plasích (Šaldová 1981b, , obr. 5; Baštová 1984b, 89). Z hradiště Babina Dolní hradiště pochází také první nález keramického zlomku z doby laténské. Prozatím není možné určit, zda souvisí s dlouhodobějším užíváním lokality či nikoliv. Doba laténská není v povodí řeky Střely prakticky známa, jedním z mála případů je soubor keramiky z Dolního Hradiště nebo hrob ženy s bohatou výbavou z Kralovic (Metlička a kol. 2015, 141, obr. 241, 244). Nově publikované soubory artefaktů potvrzují předchozí dataci obou lokalit do pozdní doby bronzové a zázemí hradišť doplňují o starší i nově objevené lokality a nálezy. Prameny a literatura Anonym 1940: Babina. Hlášení uložené v archivu AVČR, v.v.i. pod č.j. 1946/40. Baštová, D. 1984a: Vývoj pravěkého osídlení v povodí Střely. Archeologické rozhledy 36, s b: Plasy, okr. Plzeň-sever. Výzkumy v Čechách , s : Koryta, okr. Plzeň-sever. Výzkumy v Čechách , s. 62. Baštová, D. Bašta, J. 1989: Dolní Hradiště, okr. Plzeň-sever. Výzkumy v Čechách , s. 42. Engelmaier, V. 1940: Babina, okr. Plzeň-sever. Hlášení uložené v archivu AVČR, v.v.i., pod čj. 2202/40. Charvátová, K. Spurný, V. Venclová, N. 1992: Nálezové zprávy StAÚ Praha. Kamenická, E. Metlička, M. 2000: Koryta, okr. Plzeň-sever. Výzkumy v Čechách 2000, s. 9. Metlička, M. 2008: Pravěká a raně středověká hradiště v západních Čechách I. II. Nepublikovaná diplomová práce na FF UK v Praze. Praha. Metlička, M. Peterková, P. 2003: Babiny, okr. Plzeň-sever. Výzkumy v Čechách 2000, s Metlička, M. a kol. 2015: Pravěk a raný středověk jihozápadních Čech. Katalog expozice. Pohledy do minulosti Plzeňského kraje. Archeologie od počátku do 10. století. Plzeň. Sklenář, K. 1992: Archeologické nálezy v Čechách do roku Prehistorie a protohistorie. Praha. 2011: Pravěké a raně středověké nálezy v Čechách do roku 1870 Pramenná základna romantického období české archeologie. Fontes Archaeologici Pragenses 36. Pragae. Sklenář, K. a kol. 1993: Archeologické památky Čechy, Morava a Slezsko. Průvodce. Opava. Stráník, D. 2016: Dolní Hradiště, okr. Plzeň-sever. Výzkumy v Čechách , s

9 Archeologie západních Čech 13 / 2017 Plzeň 2017, s Soukupová, D. 1983: Nová eneolitická výšinná sídliště v okrese Plzeň-sever. Archeologické rozhledy 35, s Šaldová, V. 1977: Sociálně ekonomické podmínky vzniku a funkce hradišť z pozdní doby bronzové v západních Čechách. Památky archeologické 68, s a: Westböhmen in der späten Bronzezeit. Befestigte Höhensiedlungen. Okrouhlé Hradiště. Praha. 1981b: Rovinná sídliště pozdní doby bronzové v západních Čechách. Památky archeologické 72, s Der gegenwärtige Erkennungsstand der Burgwälle Babina Dolní Hradiště und Koryta im Einzugsgebiet des Flusses Střela Das Einzugsgebiet des Flusses Střela gehört zu den in der Urzeit intensiv besiedelten Regionen. An diesem Ort werden zwei befestigte Lagen präsentiert, denen bisher keine größere Aufmerksamkeit geschenkt wurde. Die Örtlichkeiten befinden sich nahe zueinander, auf den entgegengesetzten Střela-Ufern. Man kann über das gleichzeitige Erscheinen dieser Örtlichkeiten mutmaßen, was sowohl von den älteren als auch von den in jüngerer Zeit publizierten Funden bestätigt wird, die die beiden Burgwälle in die Nynicer Kultur der späten Bronzezeit datieren. Der Fund eines Keramikbruchstücks auf dem Burgwall Babina Dolní Hradiště belegt die Anwesenhiet von Menschen auch in der jüngeren Latènezeit. Deutch von Klára Studená Mgr. Markéta Augustýnová Katedra archeologie FF ZČU Plzeň Sedláčkova PLZEŇ AugustynovaM@seznam.cz Mgr. Hana Hrubá Katedra archeologie FF ZČU Plzeň Sedláčkova PLZEŇ krasanovska.h.monty@seznam.cz Mgr. Jiří Hrubý ArcheoSolutions s.r.o. Bidlova 796/16 CZ HRADEC KRÁLOVÉ jiri.hruby@zoho.com PhDr. Petr Menšík, Ph.D. Katedra archeologie FF ZČU Plzeň Sedláčkova 15 CZ PLZEŇ mensik.p@ .cz Mgr. Milan Metlička Západočeské muzeum v Plzni, p.o Oddělení prehistorie Zborovská 40 CZ PLZEŇ mmetlicka@zcm.cz 27