PROJEKT EVROPA 2030 Výzvy a příležitosti. Zpráva pro Evropskou radu předložená Reflexní skupinou pro diskusi o budoucnosti EU 2030

Transkript

1 PROJEKT EVROPA 2030 Výzvy a příležitosti Zpráva pro Evropskou radu předložená Reflexní skupinou pro diskusi o budoucnosti EU 2030 CS

2

3 PROJEKT EVROPA 2030 Výzvy a příležitosti Zpráva pro Evropskou radu předložená Reflexní skupinou pro diskusi o budoucnosti EU 2030 Obsah 2010

4 Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu. Můžete se s nimi seznámit na evropském serveru ( Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010 ISBN doi: /93160 Evropská unie, 2010 Grafická úprava Město Stuttgart, 2010 Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje. Printed in Belgium VYTIŠTĚNO NA PAPÍŘE BĚLENÉM BEZ POUŽITÍ ELEMENTÁRNÍHO CHLORU (ECF)

5 ÚVODNÍ SLOVO ČLENŮ REFLEXNÍ SKUPINY PRO EVROPSKOU RADU Vážený pane předsedo, vážení členové Evropské rady, máme tu čest předložit Vám zprávu, o jejíž vypracování požádala Evropská rada na zasedání v Bruselu dne 14. prosince 2007 a jež se zabývá výzvami, kterým bude EU pravděpodobně čelit v roce 2030, a možnými způsoby jejich řešení. Tato zpráva je výsledkem práce různorodé skupiny, jejíž jednotliví členové mají rozmanité priority a zájmy. Je výsledkem dlouhých debat a diskusí, a jako taková tedy představuje konsenzus i kompromis. Ne všechny návrhy mají podporu všech členů, všichni členové však s jejím obsahem převážně souhlasí. Vzhledem k nejistotě příznačné pro dnešní dobu se náš úkol stal obzvláště obtížným. Svoji analýzu jsme byli nuceni založit pouze na dlouhodobých vývojových trendech, jež lze snadněji rozpoznat. Zjištěný stav věcí není pro Unii ani pro naše občany příliš povzbudivý: světová hospodářská krize, státní intervence na záchranu bank, stárnoucí populace ohrožující konkurenceschopnost našich ekonomik a udržitelnost našich sociálních modelů, tlak na snížení nákladů a mezd, výzvy související se změnou klimatu a rostoucí energetickou závislostí a přesun v globálním rozložení výroby a úspor směrem na východ. Navíc se nad námi vznáší hrozba terorismu, organizované trestné činnosti a šíření zbraní hromadného ničení. Bude EU v tomto měnícím se světě schopna zachovat a zvýšit svoji úroveň prosperity? Bude schopna prosazovat a hájit evropské hodnoty a zájmy? Naše odpověď je kladná. EU může být hybnou silou změn ve světě a určovat vývojové trendy, nemusí pouze pasivně přihlížet. Toho však lze dosáhnout jen tehdy, budeme-li spolupracovat; budoucí výzvy jsou příliš náročné na to, aby je kterákoli evropská země byla schopna zvládnout vlastními silami. Naše schopnost ovlivňovat vývoj mimo naše hranice bude zase záviset na tom, zda dokážeme zajistit solidní růst a vnitřní soudržnost Unie. Takový je závěr, k němuž po intenzivním jednání a konzultacích s řadou odborníků a institucí dospěla naše reflexní skupina. Všichni naši členové se shodují v jedné základní otázce: Evropa se v současné době nachází v přelomové fázi svého vývoje. Výzvy, před nimiž stojíme, překonáme pouze tehdy, pokud všichni politici, občané, zaměstnavatelé a zaměstnanci budeme schopni se semknout a směřovat k novému společnému cíli, jenž bude určen na základě požadavků dnešní doby. 3

6 Od chvíle, kdy byla naše skupina ustavena, byla Evropa svědkem řady důležitých událostí, včetně institucionální krize způsobené odmítnutím Lisabonské smlouvy a nedávné finanční krize, jež vyústila v celosvětovou recesi. Úspěšná ratifikace Lisabonské smlouvy nám umožnila ukončit dlouhé období sebereflexe, která odváděla pozornost Unie od významných problémů ovlivňujících naši budoucnost. Finanční krize, kterou způsobily nedostatky ve fungování našich finančních institucí a nedostatečný dohled nad nimi, přetrvává bohužel dodnes. Na situaci uvnitř Unie, a tedy i na naše vlastní úvahy měly nesmírný vliv sociální, hospodářské a politické dopady krize. V tomto kritickém okamžiku je třeba, aby EU vystupovala rozhodně a jednotně a nepodlehla pokušení protekcionismu. Tato krize, jež původně začala na druhé straně Atlantiku, měla na Evropu větší dopad než na kteroukoli jinou část světa, neboť odhalila strukturální nedostatky evropského hospodářství, které sice byly již dlouho známy, avšak příliš často opomíjeny. Krize se tedy stala pro Evropu varovným signálem, že je třeba reagovat na měnící se světový řád. Tak jako u každého transformačního procesu přinese nový řád nové vítěze i poražené. Nechce-li Evropa patřit k poraženým, musí hledět kupředu a přijmout ambiciózní dlouhodobý program reforem na příštích dvacet let. Vedoucí představitelé EU musí nadále přijímat opatření k překonání současné krize, tato opatření však musí být spojena se střednědobými a dlouhodobými reformami, jež Unie potřebuje. O Unii hovoříme proto, že máme jednotný trh, společnou měnu a Pakt o stabilitě a růstu, což však také znamená, že jsme na sobě vzájemně závislí. Evropané musí krizi řešit společně; v opačném případě budeme všichni svědky neúspěchu vlastních iniciativ. K úplnému překonání krize je zapotřebí, abychom pokračovali ve stimulačních opatřeních, dokud naše ekonomiky nebudou schopny fungovat bez vnějších zásahů. Budou-li výdaje omezeny příliš brzy, mohl by v procesu našeho hospodářského oživení nastat nepříznivý obrat. Naší hlavní prioritou musí být i nadále vytváření pracovních míst a podpora růstu. A ty členské státy, které si vzhledem k nákladným záchranným operacím, rostoucím sociálním výdajům a klesajícím zdrojům příjmů již nemohou dovolit další výdaje, budou muset spoléhat na to, že se EU a jiné členské státy chopí iniciativy a vytvoří podmínky pro hospodářské oživení. Máme-li zabránit asymetrickým šokům, které plynou ze souběžné existence naší měnové unie a jednotného trhu na jedné straně a různorodých hospodářských politik 4

7 na straně druhé, je naléhavě zapotřebí posílit hospodářskou správu v EU. Vznik krize souvisel pouze okrajově s eurem a Paktem o stabilitě a růstu, avšak tyto mechanismy nebyly postačující k tomu, aby během krize byla zajištěna hospodářská konvergence. EU potřebuje nalézt způsob, jak řešit stávající nerovnováhu mezi členskými státy, tj. musí prozkoumat a korigovat ztrátu konkurenceschopnosti, jež se projevila v platebních bilancích a ve schodcích běžného účtu. Tyto otázky se musí stát součástí konvergenčních kritérií Unie; rovněž je zapotřebí nástroj pro zajištění měnové stability, který by napomohl řešit neočekávané krize. Má-li EU zabránit tomu, aby se krize opakovala, musí neodkladně provést reformy v oblasti fungování finančních institucí a dohledu nad nimi. Finanční instituce dosud změnily velmi málo postupů, jež vedly ke krizi, s výjimkou výrazného omezení poskytování úvěrů. Bylo by žádoucí, aby byly tyto reformy koordinovány v rámci skupiny G20; avšak dokud k tomu nedojde, musí EU vypracovat své vlastní regulativní normy a mechanismy kontroly a dohledu. Naši občané již totiž nebudou ochotni tolerovat další záchrannou operaci takového rozsahu, jehož jsme byli svědky. Při výhledu do roku 2030 je zjevné, že Evropané budou potřebovat vysoce konkurenceschopné a udržitelné sociálně tržní hospodářství, aby bylo možné zachovat sociální soudržnost a bojovat proti změně klimatu. To bude vyžadovat ambiciózní reformní program s jasnými prioritami a mnohem účinnějšími mechanismy prosazování, než které nabízí otevřená metoda koordinace. V této souvislosti očekáváme, že součástí tohoto širšího úsilí bude nová strategie Komise Evropa EU proto musí bez dalšího odkladu provést strukturální reformy, které byly stanoveny v lisabonské agendě a dosud nebyly uskutečněny. Za tímto účelem bude zapotřebí reformovat prováděcí mechanismy nové strategie prostřednictvím účinnějšího systému pobídek, a zajistit tak faktické splnění cílů, o nichž rozhodla Evropská rada a další evropské orgány. Klíčovým strategickým nástrojem zajištění úspěchu ve světové ekonomice je lidský kapitál. Evropa však na cestě ke znalostní ekonomice značně zaostala. Aby dostihla ostatní, bude muset vyvíjet koordinované úsilí. Členské státy musí za pomoci soukromého sektoru mobilizovat zdroje, které přislíbily investovat do výzkumu a vývoje, a reformovat všechny aspekty vzdělávání, včetně odborné přípravy. Unie musí také uplatňovat své vlastní revidované rozpočtové nástroje a lépe využívat Evropskou investiční banku a Evropský investiční fond. Rovněž musíme zvážit možnost vytvoření nových zdrojů příjmu, například zavedením daně z uhlíku. 5

8 EU musí provádět společnou energetickou politiku zahrnující vnitřní i vnější rozměr, která nám umožní dosáhnout větší energetické účinnosti a úspor toho druhu, jež prosazuje strategie Evropa 2020, a diverzifikovat naše dodávky energie z třetích zemí. Evropané také musejí zahájit vážnou debatu o potřebě zajistit v Evropě bezpečnou jadernou energii a vymezit rysy stálého systému pobídek pro rozvoj alternativních zdrojů energie. EU musí i nadále stát v čele boje proti změně klimatu. Aby však v nově vznikajícím světovém řádu měla větší vliv a význam, musí se vyvarovat opakování chyb, jichž jsme se dopustili v Kodani. Bude nezbytné vytvořit skutečně společnou vyjednávací strategii, jež by nám umožnila lépe hájit naše zájmy. Evropané musí řešit svůj demografický problém. Nebudou-li přijata naléhavá opatření, naše stárnoucí společnosti budou neudržitelně zatěžovat důchodové a zdravotní systémy a systémy sociálního zabezpečení a ohrozí naši hospodářskou konkurenceschopnost. Prioritní opatření musí zahrnovat zvýšení podílu žen na trhu práce, usnadnění sladění pracovního a soukromého života, změnu přístupu k odchodu do důchodu tak, aby byl považován za právo, a nikoli za povinnost, a vypracování proaktivnější přistěhovalecké politiky, která bude odpovídat našim demografickým potřebám a potřebám trhu práce. EU musí posílit jednotný trh a odolat svodům ekonomického nacionalismu a musí tento trh dotvořit tak, aby zahrnoval služby, digitální společnost a jiná odvětví, u nichž se dá předpokládat, že se stanou hybnými silami růstu a vytváření pracovních míst na trhu, který představuje 500 milionů uživatelů a spotřebitelů. Posílení a dotvoření jednotného trhu by měla doprovázet lepší daňová koordinace. Evropané musí reformovat trh práce a modernizovat postupy správy a řízení podniků. Máme-li plně využít potenciálu technologické revoluce, musíme provést rozsáhlé změny našich struktur trhu práce. Některé členské státy již úspěšně provedly reformy založené na modelu flexikurity; z jejich zkušeností musíme čerpat ponaučení a současně tyto poznatky uzpůsobovat našim odlišným vnitrostátním podmínkám. V ekonomice, která neustále prochází změnami, musíme zvýšit zaměstnatelnost našich pracujících a flexibilitu našich společností. Prioritou se musí stát zvýšení produktivity práce a toto zvýšení se musí přímo úměrně odrazit ve výši příjmů. Řešení těchto výzev nebude vyžadovat žádnou změnu Smlouvy. Tato zpráva rovněž v souladu s naším mandátem přísně nerozlišuje jednotlivé úrovně pravomoci a ani nestanoví, na jaké úrovni je třeba konat. Nezabývali jsme se tím, kdo by měl konat, ale spíše tím, jaký postup by měl být zvolen, a to bez zbytečné prodlevy. To rovněž znamená, že je naléhavě nutné posoudit stávající rozpočtové úrovně a priority, včetně finančních prostředků vyčleněných Unií i členskými státy na plnění priorit 6

9 dohodnutých na úrovni EU. Pokud jsou ke splnění ambiciózních cílů k dispozici jen omezené zdroje a slabé prováděcí mechanismy, výsledek může být jen zklamáním. Má-li EU dosáhnout svých cílů, Evropská rada a Euroskupina budou muset v koordinaci s Komisí a Evropským parlamentem posílit svou vedoucí úlohu. Při provádění těchto reforem musíme plně využívat nových nástrojů obsažených v Lisabonské smlouvě, abychom zajistili větší účast občanů na činnosti Unie, vypracovali účinnou politiku vnitřní a vnější bezpečnosti, vytvořili lepší vztahy s našimi sousedy a posílili schopnost zastupovat naše zájmy v zahraničí. Projekt EU by měl být současně projektem občanů. Naši občané jsou přesvědčeni a podle průzkumů často více než jejich vedoucí představitelé, že je v zájmu Unie a jejích členských států, aby se EU stala významnějším a efektivnějším globálním aktérem a aby vystupovala jednotně ve snaze prosazovat naše společné zájmy. Naši občané požadují větší evropskou koordinaci v boji proti organizované trestné činnosti a terorismu, neboť si uvědomují, že je to jediný způsob, jak řešit tyto výzvy v prostoru, v němž lidé mohou svobodně překračovat hranice. Naši občané si jsou vědomi, že náš blahobyt, rozvoj a bezpečnost souvisejí s blahobytem, rozvojem a bezpečností našich sousedů, s nimiž musíme obzvláště úzce spolupracovat za účelem prosazování našich společných zájmů. Naši občané vědí, že naše zahraniční politika bude vlivnější a účinnější, budeme-li schopni společně hájit naše zájmy, a nikoli vystupovat nejednotně a soupeřit mezi sebou o hlavní úlohu, jako tomu bylo v dobách minulých. Naši občané si přejí, aby Evropská unie sloužila jejich zájmům, a proto očekávají, že při pohybu v rámci Unie si vždy zachovají svá sociální, občanská, rodinná a zaměstnanecká práva. Právě zajištěním přenositelnosti sociálních práv se Unie stane pro naše občany smysluplnější. To vše vyžaduje novou dohodu mezi evropskými orgány a hospodářskými a společenskými aktéry i mezi jednotlivými úrovněmi veřejné moci celostátní, regionální a místní. Situace zejména vyžaduje pevné politické vedení, tedy vedení, v jehož rámci bude možné vést otevřený a přínosný dialog s občany a řešit věci společně. Zajištění podpory našich občanů bude mít zásadní význam nejen proto, aby se Unie mohla vypořádat se sociálním a hospodářským dopadem krize, ale také proto, aby mohla provést strukturální reformy, jež budou nezbytné, má-li se Evropa stát v budoucnu silnější. 7

10 EU je více než jen společný trh. Je rovněž unií hodnot. S podporou občanů Evropy může EU stát v čele úsilí o řešení závažných celosvětových výzev. Naši občané musí čelit krizi, kterou nezpůsobili, a proto bude jejich důvěra v evropský projekt obnovena pouze v případě, že je budou jejich vedoucí představitelé pravdivě informovat o rozsahu úkolů, jež bude třeba řešit, a pokud budou vybídnuti k vynaložení úsilí srovnatelného s úsilím, jež přineslo Evropě prosperitu po druhé světové válce. Se srdečným pozdravem ČLENOVÉ REFLEXNÍ SKUPINY Felipe González Márquez, předseda Vaira Vīķe-Freiberga, místopředsedkyně Jorma Ollila, místopředseda Lykke Friis (do listopadu 2009) Rem Koolhaas Richard Lambert Mario Monti Rainer Münz Kalypso Nicolaïdis Nicole Notat Wolfgang Schuster Lech Wałęsa 8

11 SPIS TREŚCI ÚVODNÍ SLOVO ČLENŮ REFLEXNÍ SKUPINY PRO EVROPSKOU RADU 3 EU MÁ MOŽNOST VOLBY 11 MODERNIZACE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO A SOCIÁLNÍHO MODELU 15 RŮST PROSTŘEDNICTVÍM ZNALOSTÍ: POSILOVÁNÍ POSTAVENÍ JEDNOTLIVCE 21 DEMOGRAFICKÁ VÝZVA: STÁRNUTÍ, MIGRACE A INTEGRACE 25 ENERGETICKÁ BEZPEČNOST A ZMĚNA KLIMATU: NOVÁ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE 31 VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ BEZPEČNOST: NEUSTÁLÁ VÝZVA 37 EVROPA VE SVĚTĚ: POTŘEBA SEBEVĚDOMĚJŠÍHO VYSTUPOVÁNÍ 43 EU A JEJÍ OBČANÉ 47 VYUŽÍVÁNÍ SILNÝCH STRÁNEK EU 51 PODĚKOVÁNÍ 53 9

12 10

13 EU MÁ MOŽNOST VOLBY Od konce studené války jsme svědky neuvěřitelně rychlých a rozsáhlých změn. Posledních dvacet let poznamenalo vše: způsob, jakým pracujeme, konzumujeme, cestujeme, jak spolu komunikujeme, důvody naší empatie, otázky, jež v změn nás zaskočila. Světová finanční krize je pouze poslední z řady událostí, jež otřásly tím, o čem jsme byli přesvědčeni a v co jsme věřili. Poprvé v nejnovějších dějinách Evropy panují všeobecné obavy, že dnešní děti nebudou mít tak dobré životní podmínky, jako měla generace jejich rodičů. Doba, v níž dnes žijeme, je dobou nejistoty. Tato situace představuje pro Evropskou unii výzvu, která nemá obdoby. Po většinu své existence zajišťovala Unie vnitřní stabilitu, neboť v době po druhé světové válce nastolila na polovině kontinentu mír a demokracii a vytvořila značnou prosperitu. Později začlenila prostřednictvím procesu bezprecedentní politické a hospodářské integrace druhou polovinu Evropy. Tyto úspěchy umožnily EU stát se největší světovou hospodářskou velmocí, vyznačující se když pohlížejí do stále složitější a nejisté budoucnosti, nemají společný cíl, který byl příznačný pro poválečné období. 11

14 Budoucí očekávání, pokud jde o život evropských občanů v roce 2030 Představte si Evropskou unii v roce Bude ve srovnání s dnešním stavem život evropských občanů? snazší- obtížnější- stejný- Nevím v % Zdroj: Eurobarometr 6/2009, EU 27 Úspěchy, jichž EU dosáhla, se týkaly zejména jejího vlastního území. Během jednotlivých fází integrace byl svět obklopující Evropu relativně stabilní. Dnes je situace naprosto odlišná. Na celém světě dochází k rychlým změnám. V příštích dvaceti letech bude nejen existovat několik mocenských pólů, ale změní se rovněž těžiště světa přesune se do Asie a k světovému jihu, k novým veřejným a soukromým aktérům, k nadnárodním institucím. Výzvy, před nimiž dnes Evropa stojí, souvisejí jak s vývojem za jejími hranicemi, tak s váhavostí EU při reakci na ně. Má-li Unie zabezpečit svoji budoucnost, bude muset přizpůsobit své cíle a politiky tak, aby v tomto rychle se měnícím světě obstála. Doba dramatických změn ve světě Období posledních dvaceti let bylo plné zvratů a lze očekávat, že příštích dvacet let bude ještě více nestabilních. Vzniká nový multipolární svět, v němž je moc méně koncentrovaná a vývoj mezinárodní situace složitější. Vzhledem k pomalejšímu růstu v EU ve srovnání se zeměmi, které jsou jejími hlavními konkurenty, se její podíl na světovém bohatství nevyhnutelně zmenšuje. Po dlouhou dobu přispíval lidský kapitál EU k rozvoji její ekonomiky na základě přelomových inovací a kreativity. Avšak nyní se do popředí dostávají jiné regiony díky vyšší úrovni investic do výzkumu, technologického rozvoje a inovací. Očekává se, že v roce 2030 bude v čele vědeckého a technologického rozvoje stát Asie, která bude vyrábět zboží vysoké hodnoty, jež bude schopné změnit produkci a celkovou kvalitu života. Současně s tím, jak rozvíjející se ekonomiky postupně dosahují životní úrovně běžné v rozvinutém industrializovaném světě, narůstá světová spotřeba energie. V roce 2030 bude světová poptávka po energii pravděpodobně o 50 % vyšší než v současnosti, přičemž fosilní paliva budou představovat 80 % dodávek. Vzroste závislost na dovozu energie EU bude dovážet téměř dvě třetiny energie, již bude potřebovat. Dále je pravděpodobné, že dostupnost energie a dalších nezbytných zdrojů bude nepříznivě ovlivněna změnou klimatu a podle řady prognóz nastane v roce 2030 v této oblasti závažný nedostatek. K cenové nestabilitě a nejistotě dodávek přispěje rovněž politická nestabilita v zemích bohatých na energetické zdroje. Obnovitelné zdroje energie budou růst rychleji než tradiční zdroje, avšak v roce 2030 budou nadále představovat pouze malou část světových dodávek energie. Tento trend zhoršuje skutečnost, že se nám nedaří zastavit ztrátu biologické rozmanitosti, což má závažné dopady na dlouhodobou hospodářskou udržitelnost. Toto vše se odehrává na pozadí převratných společenských změn probíhajících v našich zemích. Ve stárnoucí společnosti, kde na jednoho pracovníka ve srovnání s dneškem 12

15 připadne téměř dvojnásobný počet osob starších 65 let, budou členské státy EU muset vynaložit značné úsilí v souvislosti s financováním systémů sociální podpory a udržením starších osob na trhu práce. Vzhledem k tomu, že domácí nabídka pracovních sil a dovedností klesá, Evropa bude muset přilákat více pracovníků z řad přistěhovalců, což bude mít důsledky pro naši schopnost řídit sociální integraci. A konečně technologická a komunikační revoluce mění naše soukromé i profesní vztahy a přináší nový způsob života a práce, jemuž se mnozí přizpůsobují jen s obtížemi. Pro EU je volba jasná: reforma, nebo úpadek se pro EU mohl stát počátkem nové éry a v průběhu příštích 50 let by Evropa mohla vystupovat jako sebevědomý globální aktér, nebo by se Unie a její členské státy naopak mohly postupně ocitnout v marginálním postavení a stát se stále více irelevantním západním poloostrovem asijského kontinentu. Úsilí vyvíjené na globální úrovni by v žádném případě nemělo vést k omezení domácích reforem; bez solidního růstu v celé Evropské unii a bez její vnitřní soudržnosti nelze dosáhnout vnějšího vlivu. Naše současná éra se však zjevně stala globální, přičemž tento proces změny přináší nové vítěze i nové poražené. Nechceme-li rozšířit řady poražených, musíme nyní přistoupit k odvážným činům. Mnohé z těchto změn urychlila současná hospodářská a finanční krize, která je od velké hospodářské krize z 30. let minulého století nejhorší krizí svého druhu, z níž se EU bude zotavovat řadu let. Krize odhalila strukturální nedostatky, jimiž trpí ekonomiky většiny evropských zemí: nízkou produktivitu, strukturální nezaměstnanost, nedostatečnou pružnost trhu práce, zastaralé dovednosti a nízký růst. Současně však mírnější dopad krize na země jako Čína a Indie a jejich mnohem rychlejší hospodářské oživení vedly k tomu, že mnozí zaujali k rychlým změnám ovlivňujícím světovou ekonomiku méně příznivé stanovisko. Dnes panují obavy, že rozvíjející se ekonomiky využijí strukturálních nedostatků Evropy k dosažení svého plného hospodářského potenciálu. Popravdě řečeno, současné posuny v hospodářské produkci mohou být vzájemně prospěšné a mohou vést k všeobecně vyšší míře investic, obchodu a spotřeby. EU však nemůže očekávat, že vzestup ostatních zemí nezbytně povede k situaci, která bude prospěšná pro všechny. Nepřizpůsobí-li se EU požadavkům světového hospodářství, existuje reálné nebezpečí, že se relativní úpadek Evropy stane absolutním. Po 50 letech konsolidace prostřednictvím prohlubování i rozšiřování stojí EU před zásadní volbou. Rok 2010 by Proč Evropská unie? Výzvy, před nimiž dnes stojíme, jsou jiné než výzvy minulosti a vyžadují jiná řešení. Relativní demografický a hospodářský pokles, změna klimatu nebo nedostatek energie představují výzvy, jež lze náležitě pochopit a řešit pouze tehdy, budou-li zasazeny do regionálního a celosvětového kontextu. Právě v tomto ohledu může EU jakožto subjekt, který je mnohem více než jen souhrnem svých členských států, prokázat svoji hodnotu. Pokud EU využije celé řady mocenských úrovní, od globální až po místní, bude schopná více než kterýkoli členský stát uspět při řešení nejzávažnějších výzev 21. století. To však nenastane automaticky. EU sice má k dispozici nezbytné struktury a nástroje, ale současně je zapotřebí, aby těchto struktur a nástrojů využívaly členské státy, a to s rozhodností a ke správným účelům. Společný program EU se v zásadě týká dvou obecných a společných úkolů: zajištění udržitelnosti našeho sociálního a hospodářského modelu a vytvoření nástrojů na podporu a obranu tohoto modelu, spolu s našimi společnými hodnotami a zájmy, v celosvětovém měřítku. Je proto zapotřebí podpořit novou 13

16 Významné výzvy v roce 2030 Představujete-li si stále rok 2030, jaké budou podle vašeho názoru dvě nejvýznamnější výzvy, jimž bude (VAŠE ZEMĚ) čelit v roce 2030? (MAXIMÁLNĚ 2 ODPOVĚDI) Kriminalita Hospodářská situace- Nezaměstnanost- Důchody- Ochrana životního prostředí- Systém zdravotní péče- Přistěhovalectví- Rostoucí ceny / inflace- Terorismus- Bydlení- Daně- Vzdělávací systém- Obrana / zahraniční věci- Nevím: 8 % v % Zdroj: Eurobarometr 6/2009, EU 27 strategii Komise Evropa 2020, avšak současně bude třeba ji zasadit do širší perspektivy. Aby se EU stala účinným a dynamickým globálním aktérem, bude rovněž muset zajistit, že se podstatným prvkem evropského projektu stane solidarita. Solidarita není nepodmíněným nárokem závisí na individuální a kolektivní odpovědnosti. Jako taková je a musí být pro EU obecnou zásadou při tvorbě politik a při rozvoji vztahů na všech úrovních, mezi jednotlivci a generacemi i mezi jednotlivými obcemi, regiony a členskými státy. Přesto evropští občané stále obtížně nalézají v EU řešení svých problémů. Má-li být náš úkol sdílen, musí za evropský projekt přijmout odpovědnost politici i občané. Budouli vlády oportunisticky zaujímat k EU a jejím orgánům odcizený nebo nepřátelský postoj, existuje jen malá naděje, že se občané s EU ztotožní takovým způsobem, který jí umožní dosáhnout úspěchů. Pro úspěch EU je naopak třeba, aby umožněním větší účasti a transparentnosti znovu získala podporu svých občanů. 14

17 MODERNIZACE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘ- SKÉHO A SOCIÁLNÍHO MODELU Jedním ze základních prvků Evropského společenství je specifický hospodářský a sociální model, který je v Lisabonské smlouvě označován jako vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství. Existuje řada jeho variant s kvalitativně odlišnými výsledky, obecně však všechny tyto varianty spadají do jednoho rámce. Tento model, který vychází z přesvědčení, že prostřednictvím trhu by mělo být dosahováno hospodářského růstu v zájmu sociálních cílů, je veřejností všeobecně akceptován. Po druhé světové válce napomohl přeměně Evropy v oblast se silnými průmyslovými odvětvími a službami s nesmírným potenciálem pro vytváření pracovních míst, díky němuž mohl být zaveden spravedlivý systém sociální ochrany. Byla tak vytvořena pozitivní spirála spojující solidaritu, odpovědnost a konkurenceschopnost. Avšak vzhledem k novým naléhavým výzvám na domácí i celosvětové úrovni, je třeba tento model neprodleně nově vymezit a přizpůsobit měnící se situaci. V posledních dvou desetiletích minulého století se v porovnání s hlavními obchodními partnery snížil potenciál EU vytvářet růst a pracovní místa, a zlepšovat tak životní úroveň. Ačkoli několika členským státům EU se podařilo se tomuto trendu vyhnout, celkově tato situace přetrvává dodnes. Současná finanční a hospodářská krize odhalila strukturální nedostatky evropské ekonomiky, a stala se tak varovným signálem. Vzhledem k tomu, že EU čelí rostoucí konkurenci ze strany nově se rozvíjejících a rozvinutých ekonomik, musí přijmout nový smělý reformní program s cílem zvýšit hospodářskou efektivitu. Konsensus, který ohledně modelu existuje, současně závisí na tom, zda bude jeho sociální a tržní rozměr i nadále Trh ve městě obchod je koneckonců vždy místní záležitostí. Foto: Schubert 15

18 Programy odborné přípravy a vzdělávání klíč k profesnímu úspěchu. Foto: Hass v rovnováze. Tato rovnováha byla postupně narušena v důsledku rostoucích sociálních nerovností. Pro některé občany EU zůstává nadále realitou sociální vyloučení a špatné pracovní podmínky. Řešení tohoto problému neznamená konec hospodářské reformy. Nový důraz na zvyšování hospodářské efektivity naopak vyžaduje nové sociální politiky. Jinak řečeno, udržitelnost evropského hospodářského a sociálního modelu bude záviset na naší schopnosti znovu nastolit dynamickou rovnováhu mezi hospodářským, sociálním a environmentálním rozměrem rozvoje. EU může proces růstu podpořit dalším rozvojem vnitřního trhu, například v oblasti služeb, potíráním všech forem protekcionismu a zajištěním úspěšného završení jednání z Dohá. Zbytečná zátěž kladená na pracovní síly a na společnosti nesmí brzdit růst odvětví dynamických a inovativních služeb; současně je třeba podporovat podnikání a přijímání rizika. Společně se domníváme, že technologické změny, globalizace a stárnoucí populace si žádají neodkladné strukturální reformy, které povedou k posílení flexibility, konkurenceschopnosti a dynamiky. Úsilí o dosažení růstu a zaměstnanosti Nezbytným předpokladem zvyšování životní úrovně je silná a celosvětově konkurenceschopná ekonomika, která se vyznačuje vysokou produktivitou. Hospodářský růst je stále více závislý na technologických změnách a větší specializaci v kontextu prohlubující se globalizace. Tento vývoj má vliv na pracovníky a společnosti, jakož i na fungování trhů a řízení společností, neboť jde o proces strukturálních změn. Digitalizace rozšiřuje možnosti využívání externích dodavatelů (outsourcing) a revoluce v oblasti informačních a komunikačních technologií může v příštích desetiletích významně přispět k růstu produktivity. K zajištění většího počtu a lepší kvality pracovních míst je nezbytná reforma pracovního trhu. Členské státy by se měly zaměřit na zlepšení tří hlavních aspektů trhů práce: flexibility a jistoty pro své pracovní síly (tzv. flexikurity ), pracovní mobility a podnikové kultury a manažerských postupů. Rovněž je třeba zvýšit míru participace pracovních sil (o této otázce je pojednáno níže v části věnované demografii). Jedním z klíčových předpokladů zachování produktivity je schopnost pracovníků přizpůsobovat se neustálým změnám ve výrobě. Pracovní flexibilita musí být vyvážena pracovní jistotou. V rychle se měnícím světě není třeba chránit pracovní místa, ale spíše osoby, které ztratí 16

19 práci, a to zvýšením možností jejich pracovního uplatnění. Tuto ochranu nejlépe poskytne flexikurita, která umožní pracovníkům využívat změn trhu práce a uskutečnit přechod do lepšího zaměstnání. V této souvislosti má zásadní význam schopnost získávat a přizpůsobovat dovednosti v průběhu celého života, jakož i podmínky pro přenášení dovedností mezi členskými státy i v rámci jednotlivých států. V současné době pracovníci a podnikatelé stále obtížně získávají přístup k pravidlům a nařízením, která se týkají uzavírání pracovního poměru nebo zahájení podnikatelské činnosti, a mají potíže jim porozumět. Byrokratické postupy nelze žádnými předpisy zcela zrušit, neměly by však být překážkou mobility. Dále je nezbytné s konečnou platností zajistit snadnou přenositelnost práv v oblasti sociálního zabezpečení mezi jednotlivými členskými státy. Je třeba zajistit uznávání kvalifikací v celé EU a podporovat mnohojazyčnost. EU by měla rovněž vytvořit novou politiku profesní fluktuace, která by podněcovala a usnadňovala přechody mezi zaměstnáními a podporovala sociální rozměr Unie. Dále jsou zapotřebí dalekosáhlé změny podnikové kultury a manažerských postupů podniků, má-li být úsilí o zlepšování dovedností jejich zaměstnanců korunováno úspěchem. Společnosti budou muset více podporovat iniciativy pracovníků a otevřené inovace ke zvýšení konkurenceschopnosti prostřednictvím nových výrobních postupů a technologií. Rovněž budou muset v rámci podniků pěstovat kulturu odpovědnosti. Naplňování evropských sociálních ambicí prostřednictvím nových cílených politik povinnostmi a závazky. Zvláště systémy sociálního zabezpečení by měly být uzpůsobeny tak, aby spíše napomáhaly rychlému opětovnému začleňování na trhu práce, než aby poskytovaly dlouhodobou podporu osobám v produktivním věku. S ohledem na stávající rozdělení pravomocí v oblasti sociální politiky by měly být přednostně stanoveny jasně formulované a společně dohodnuté cíle v souladu s doporučeními agendy Evropa Členské státy by se měly chopit iniciativy a začít s odstraňováním nerovných podmínek existujících z důvodu dvouúrovňového trhu práce, na němž určité skupiny zaměstnanců mají výhodu stálého zaměstnání, zatímco jiní pracovníci tuto výhodu nemají a neustále jim hrozí propuštění. Členské státy by rovněž měly vyčlenit přiměřené zdroje pro účely boje proti sociálnímu vyloučení, chudobě a diskriminaci na základě pohlaví, například prostřednictvím provádění stávajících právních předpisů EU s cílem zajistit dohodnuté minimální normy. Významnou součástí tohoto úsilí bude posílení postavení uchazečů o zaměstnání a dalších sociálních partnerů. Dobrým začátkem by bylo zlepšení informací dostupných v rámci Evropských služeb zaměstnanosti (EURES) a rozšíření dostupnosti e- infrastruktury pro domácnosti, školy a podniky. Zajištěním náležité koordinace v oblasti sociální a daňové politiky může EU posílit schopnost členských států plnit sociální cíle v souladu s jejich vlastními prioritami, aniž by to vedlo k narušení hospodářské soutěže nebo jednotného trhu. Na podporu cílů týkajících se sociální soudržnosti a boje proti chudobě, které byly dohodnuty na úrovni EU, by měla být plně využita Evropská investiční banka a Evropský sociální fond. Toto nové úsilí o hospodářskou reformu musejí doprovázet nová cílená opatření, jejichž úkolem bude poskytnout jednotlivcům větší jistotu a solidaritu. Systémy sociální podpory musí být důsledně chráněny před zneužitím nebo morálním hazardem. Práva a nároky musí být vyváženy EU by také měla přispět k dosažení cíle, jímž je zdravá evropská populace jež má zásadní význam z ekonomického i sociálního hlediska, zejména prostřednictvím rozvoje průmyslových odvětví a služeb souvisejících se zdravotní péčí, zdravým způsobem života a stárnutím. 17

20 S ohledem na krizi by dále svůj díl odpovědnosti měly přijmout podniky a zavázat se k samoregulaci v oblasti etiky, odpovědnosti, sociálního a environmentálního povědomí, opatření proti diskriminaci, celoživotního učení a trvalého zlepšování pracovních podmínek. Vytváření podmínek prospěšných všem stranám: nová politika pro jednotný trh Je třeba, aby se výše uvedená sociální a ekonomická opatření mohla opřít o plně fungující jednotný trh. Rozvoj jednotného trhu již dlouho narušují dva souběžné procesy: odmítavý postoj některých členských států k uplatňování pravidel vnitřního trhu, hospodářské soutěže a státní podpory a tendence jiných členských států bránit se byť jen umírněným návrhům v oblasti daňové koordinace, které by mohly zlepšit fungování jednotného trhu a rozptýlit obavu, že jednotný trh může bránit plnění sociálních cílů. Nebudeme-li tuto situaci řešit, mohly by uvedené tendence prohloubit nepříznivý vliv daňových systémů na vytváření pracovních míst a zvýšit obtíže členských států při odstraňování nerovných podmínek. Rovněž by to znamenalo radikální omezení sociální ochrany a posílilo zamítavý postoj k integraci. Stručně řečeno, hospodářský a sociální rozměr rozvoje by se ocitl v situaci znamenající prohru všech zúčastněných. Současná hospodářská krize dále poukázala na to, že je nezbytné dodržovat pravidla jednotného trhu. Uchylování se k ekonomickému nacionalismu by mělo za následek pouze větší obtíže při překonávání krize a menší konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Přesto jsme svědky toho, že v mnoha členských státech jsou až příliš běžné sklony k protekcionismu, ať již na úrovni veřejného mínění, nebo mezi politickými představiteli. Vzhledem k této nepříznivé situaci nebude možné oživit a dotvořit jednotný trh bez nové strategie či politiky. Součástí této politiky by měl být závazek, že ve stanovených lhůtách dojde k rozšíření jednotného trhu i na oblasti, v nichž dosud neexistuje nebo v nichž není dostatečně rozvinut, především na oblast služeb, včetně finančního sektoru. To by mělo být spojeno s rozvojem iniciativ, nebo dokonce s prohlubováním integrace v oblasti soudržnosti a sociální a daňové politiky a současně by měl být zohledňován požadavek, aby EU byla konkurenceschopná. Zároveň s úsilím o pokrok směrem k nízkouhlíkové ekonomice musí být přijata opatření na podporu sociálního začleňování, zejména ve vztahu ke vzdělávání, zaměstnanosti, informacím, zdraví a bankovním službám. Posílená hospodářská správa: v zájmu stability a konvergence Světová finanční krize a rostoucí rozdíly v hospodářské situaci jednotlivých členských států jsou také dalším potvrzením toho, že je v EU zapotřebí posílená hospodářská koordinace. Základním předpokladem hospodářského úspěchu a jednoty EU obecně a eurozóny obzvláště je obnovení úsilí o konvergenci, jež bylo vynakládáno v 90. letech a jež by rovněž vedlo k rozšíření eurozóny. Úsilí o konvergenci by mělo být založeno na těchto opatřeních: pověřit řízením hospodářské koordinace Evropskou radu, která by plně respektovala úlohu Komise a úzce spolupracovala s Evropským parlamentem, Komisí a dalšími příslušnými hospodářskými institucemi; posílit a rozšířit úkoly Euroskupiny v oblasti koordinace v rámci interního i externího řízení měnové unie; posílit postupy dohledu nad vnitrostátními rozpočty s cílem zajistit transparentnost a udržitelnost veřejných financí; vybízet členské státy k harmonizaci rozpočtových procesů a kalendářů; rozšířit makroekonomickou koordinaci tak, aby se vztahovala i na soukromé zadlužení, na platební bilanci a obecněji i na podmínky zajišťující konkurenceschopnost; 18

21 Nové veletržní centrum ve Stuttgartu: jeden z největších střešních fotovoltaických systémů na světě. Foto: Dirk Wilhelmy pro Planet Energy a Projektgesellschaft Neue Messe posílit celkovou důvěryhodnost rozpočtů vytvořením finančního nástroje určeného ke zvládání neočekávaných krizí a asymetrických šoků za současného zohlednění rizik morálního hazardu; posílit fungování finančních institucí a dohled nad nimi s cílem zabránit nadměrnému využívání pákového mechanismu a nadměrnému přijímaní rizika; posílit investiční úsilí EU stanovením cílových hodnot pro růst podílu investic na veřejných výdajích členských států, zvýšit zdroje Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu a upravit evropský regulační rámec tak, aby přilákal více dlouhodobých investorů a podpořil obezřetné bankovnictví, které by se zabývalo potřebami reálné ekonomiky spíše než finančními spekulacemi. Výzva environmentální udržitelnosti Úkol spočívající v novém vymezení evropského hospodářského a sociálního modelu dále komplikuje výzva, již představuje environmentální udržitelnost. V této souvislosti bude EU muset přehodnotit nejen svůj přístup k územnímu plánování, městům a dopravě a vzdělávání a své spotřební zvyklosti, ale také svůj růstový model. Je zapotřebí nová průmyslová strategie, která by prosazovala nové zelené technologie a udržitelné průmyslové procesy. Na podporu uvedeného by EU měla: přijmout evropský inovační akt, který zjednoduší možnosti financování, a posílit postavení Evropského inovačního a technologického institutu, aby mohl zavádět společné programy pro inovace v rámci celé EU; vypracovat iniciativu týkající se výzkumu malých podniků, jež by mladým a inovativním malým podnikům umožnila přístup k trhům veřejných zakázek; zvýšit přidanou hodnotu rostlinné i živočišné výroby a potravinářského průmyslu a současně zmenšit jejich negativní environmentální dopad zlepšením přístupu k novým technologiím a zvyšováním informovanosti spotřebitelů; 19

22 v rámci Evropského technologického institutu vytvořit nebo vyčlenit řadu evropských výzkumných středisek, která budou zaměřena na obnovitelné zdroje energie, energetickou účinnost, informační a komunikační technologie potřebné pro udržitelný rozvoj a dopravní sítě, biotechnologie a nanotechnologie; přijmout strategii pro přechod k nízkouhlíkové společnosti s cílem stanovit vizi nízkouhlíkové ekonomiky do roku 2030 a kroky, jež musí EU i členské státy učinit, aby se tato vize stala skutečností. Vyhnout se chybám Lisabonské strategie Chce-li EU skutečně provést reformu, musí náležitě uzpůsobit své řídící struktury a zdroje. Takové je ponaučení z Lisabonské strategie, jejíž slib zajistit Evropě konkurenceschopnost zmařily slabé mechanismy provádění. Zejména by měla být posílena vazba mezi společnými pokyny stanovenými na úrovni Společenství a jejich prováděním na úrovni členských států, v souladu s rozdělením pravomocí uvnitř každé země, prostřednictvím účinného mechanismu vzájemného tlaku (veřejné označení těch, kdo nedodržují pravidla, name and shame ), jakož i pozitivních pobídek, finančních a jiných. V neposlední řadě by hodnotící postupy měly být zaměřeny spíše na výsledky než na vstupy nebo procesy. Současně s tím je třeba soudržnějším způsobem využívat vlastní finanční zdroje EU, zdroje Evropské investiční banky a rozpočtové zdroje členských států a sloučit prostředky určené k plnění dohodnutých priorit. Pozornost musíme zaměřit zejména na vytváření růstu a pracovních míst. Nemůže jít o jakákoli pracovní místa musejí odpovídat požadavkům znalostní společnosti; ani nemůže jít o jakýkoli druh růstu, ale o růst, který je udržitelný a není vyjádřený pouze pomocí HDP. Tímto směrem by se Evropa měla do budoucna vyvíjet. 20

23 RŮST PROSTŘEDNICTVÍM ZNALOSTÍ: POSILOVÁNÍ POSTAVENÍ JEDNOTLIVCE V posledních dvou desetiletích zaznamenaly významný rozmach znalostní a kreativní průmyslová odvětví a služby, které zásadním způsobem přispívaly k zaměstnanosti a hospodářské dynamice v Evropě. Doba, kdy bylo možné měřit konkurenční výhodu EU prostřednictvím mzdových nákladů, je již dávno pryč. Dnes se základním kritériem stala inteligence, inovace a kreativita. Jsou zárukou budoucí prosperity Evropy. Žijeme ve světě, který si žádá nejen vysoce hodnotné výrobky a trhy, ale stále více i vysoce hodnotné dovednosti. Nicméně Evropa v oblasti dovedností postupně zaostává. Budou-li pokračovat současné investiční trendy, může se stát, že v roce 2025 bude v čele vědecko-technického rozvoje stát Asie, která zastíní EU i Spojené státy. Podle odhadů bude dále v uvedeném roce studovat v zahraničí téměř milion čínských a indických studentů, kteří se poté vrátí do své vlasti a obohatí ji svým talentem a zkušenostmi. Jejich počet kontrastuje s relativně malým počtem evropských studentů, kteří studují mimo Evropu. EU rovněž zaostává v oblasti vysokoškolského vzdělávání, což dokládá skutečnost, že mezi stovkou nejlepších vysokých škol na světě je v současné době pouze 27 škol z EU oproti 57 školám v USA. EU je také slabě zastoupena v rámci politických, podnikatelských a environmentálních debat vedených za jejími hranicemi. EU si nemůže dovolit zůstat tváří v tvář tomuto trendu nečinná. Klíčovým strategickým nástrojem k zajištění kariérního růstu jednotlivců a pokroku evropské společnosti jako takové je lepší využívání lidského talentu. Má-li EU dostát svému slibu, že vytvoří znalostní společnost, musí zajistit špičkovou úroveň ve všech fázích vzdělávacího procesu, trvale aktualizovat dovednostní základnu svých obyvatel podle potřeby a vytvořit sociální, ekonomické a právní podmínky, v nichž může vzkvétat výzkum, kreativita a inovace. Podpora talentu ve všech oblastech. Foto: Kunsch 21

24 Úsilí o špičkovou úroveň a relevantnost: zlepšení vzdělávání a dovedností Solidní základy vzdělání získané na základní a střední škole mohou mít nesmírný vliv na to, jakého pokroku bude daná osoba schopna v životě dosáhnout. Příliš mnoho evropských občanů a státních příslušníků třetích zemí žijících v Evropě nemá přístup ke vzdělávacím systémům nejvyšší kvality. K řešení této situace je třeba přijmout naléhavá opatření, mimo jiné projevovat učitelům zasloužené uznání za výkon jejich povolání, vypracovávat flexibilní a otevřené studijní plány schopné rozvíjet zvídavost a tvořivost dětí a posilovat vazby mezi systémy veřejného školství a podniky a společností. V EU rovněž není dostatek vysoce kvalitních vysokých škol, což vede k tomu, že Evropa je méně atraktivní pro vysoce kvalifikované absolventy. EU musí tuto situaci napravit vytvořením sítě špičkových vysokoškolských institucí, které by byly schopné konkurovat nejlepším vysokým školám na světě. Úsilí o špičkovou úroveň nevylučuje, aby bylo vynakládáno souběžné úsilí na podporu větší dostupnosti vysokoškolského vzdělání s cílem zlepšit průměrnou úroveň vzdělání v rámci širší populace. Špičková úroveň vyžaduje kritickou masu a konkurenci, tedy jakýsi společný prostor pro studenty, vysoké školy a akademický výzkum. Rovněž je třeba podpořit správní a finanční autonomii vysokých škol, neboť jde o nejúčinnější způsob, jak zvýšit soukromé financování vysokoškolského vzdělávání. Finančně zajištění studenti by vzhledem k tomu, že budou Výdaje na instituce základního a středoškolského vzdělání v % HDP (2006) Země EU Země OECD Průměr EU 27 Kypr Dánsko Spojené království Belgie Švédsko Francie Nizozemsko Finsko Rakousko Polsko Portugalsko Estonsko Itálie Maďarsko Lotyšsko Irsko Lucembursko Německo Litva Česká republika Španělsko Řecko1 Slovensko Bulharsko Rumunsko1 Korea Švýcarsko USA Austrálie Mexiko Kanada1 Japonsko Průměr OECD Malta, Slovinsko: údaje nejsou k dispozici. 1 Referenční rok Zdroj: Eurostat, OECD 22

25 v budoucnu těžit ze svého vzdělání, měli přispívat k rostoucím nákladům na vzdělání, přičemž studenti potřebující finanční podporu by měli mít k dispozici systém stipendií a studentských půjček. Také je třeba podporovat konkurenci mezi vysokými školami, jakož i modely řízení, jež budou založeny na odpovědnosti a transparentnosti. úkolu bude zavedení flexibilní kultury celoživotního učení, která lidem umožní, aby se v jakékoli fázi své profesní dráhy znovu zapojili do vzdělávacího procesu za stejných podmínek jako mladí lidé. Hlavní zásadou napříč celým vzdělávacím systémem se musí stát rozvoj schopnosti se učit. Je nezbytné důrazně bojovat proti vysokoškolským systémům, jež se vyznačují klientelismem a korporatismem. Místo toho je třeba zajistit, aby vysoké školy byly více konfrontovány s reálnou ekonomikou v Evropě i jinde ve světě. Tento reformní proces by měl zahrnovat opatření ke zvýšení mobility studentů podněcováním větší účasti v programu ERASMUS a přiznáním výhod studentům, kteří získají diplom ve více než jedné zemi. Vysoké školy musí učinit více, aby poskytly studentům dovednosti žádané průmyslem. To znamená, že jednou z hlavních priorit vzdělávacího systému se musí stát odstranění nesouladu mezi nabídkou odborných znalostí a související poptávkou. K dosažení toho cíle bude zapotřebí důrazně prosazovat zlepšování dovedností, aby tak byli jednotlivci připraveni na přechody mezi zaměstnáními i na používání nových technologií a dovedností. Nezbytným předpokladem splnění tohoto Směrem k evropskému výzkumnému prostoru: zvýšení výdajů v oblasti výzkumu a vývoje I přes četné výzvy k výraznému zvýšení výdajů na výzkum a vývoj se za posledních deset let změnilo velmi málo výdaje v EU činí i nadále 1,8 % HDP. V Evropě je zapotřebí vynaložit společné úsilí, má-li být v souladu s agendou Evropa 2020 splněn cíl zvýšení výdajů na výzkum a vývoj na 3 % HDP a vytvoření Unie inovací. To musí zahrnovat přerozdělení rozpočtových prostředků a rozsáhlejší financování ze soukromého sektoru. Měla by být zřízena střediska EU pro předkonkurenční aplikovaný výzkum (partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, tj. mezi státy, regiony a soukromými podniky) a současně by se měla zvýšit podpora svobodného výzkumu iniciovaného výzkumnými pracovníky, která by byla poskytována prostřednictvím Evropské rady pro výzkum. 23

26 V tomto ohledu bude mít zásadní význam zjednodušení postupů pro získání veřejného financování, včetně finančních prostředků EU. Toto zjednodušení by bylo přínosem zejména pro malé dynamické podniky, které jsou často hybnou silou pokrokových inovací. V současné době představuje podíl malých a středních podniků na HDP EU 50 %, ačkoli jim je určeno pouze 15 % programů v oblasti výzkumu a vývoje. Nezbytné jsou nové formy partnerství mezi výzkumnými pracovníky na vysokých školách financovaných z veřejných zdrojů a výzkumnými pracovníky působícími v soukromě financovaných společnostech s cílem zajistit trvalé sdružování poznatků v rámci výzkumného a inovačního procesu. Rozsáhlejší financování je zapotřebí zejména v oblasti aplikovaného výzkumu, z čehož by měly prospěch malé a střední podniky. Hlavním kritériem pro poskytování veřejné podpory na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU musí být špičková úroveň. Je třeba rozšířit a posílit úlohu Evropské rady pro výzkum a zajistit, aby finanční prostředky byly přidělovány výhradně na základě vzájemně posouzené špičkové úrovně, skutečné nebo potenciální. EU musí rovněž vybízet k rozvoji evropských pólů excelence a současně zajistit, aby tento proces koncentrace nevedl ke vzniku intelektuálních pouští. V neposlední řadě se Evropský výzkumný prostor musí stát realitou musí být prostorem bez hranic, v němž lze díky volnému pohybu výzkumných pracovníků, idejí, technologií a kapitálu plně rozvinout veškerý vědecký potenciál, ať již se nachází kdekoli. Tento proces evropeizace se musí zároveň stát součástí obecnější otevřenosti vůči světu. Předávání znalostí se nyní stalo nezbytným doplňkem tradičních hybných sil globalizace, tedy toků zboží a kapitálu. Regulační rámec usnadňující inovace a kreativitu Pro Evropu je často obtížné přenášet výsledky vědeckého výzkumu do praxe tak, aby vznikaly nové výrobky, nové patenty, nové podnikatelské činnosti a nová pracovní místa. Nedostatečná konkurence na trzích služeb brzdí inovace, zvyšuje náklady a omezuje růst. Obrovský potenciál mají finanční služby, digitální služby příští generace, energetická řešení a služby na podporu zdraví a vzdělávání. EU má dobré předpoklady pro to, aby stanula v čele nových odvětví služeb; to bude ovšem možné pouze tehdy, pokud poskytovatelé služeb budou moci působit na celoevropském trhu a v novém regulačním rámci, kde mohou skutečně vzkvétat inovace a kreativita. Základní podmínkou pro rozvoj inovací jsou volné světové trhy, které respektují práva duševního vlastnictví. Je proto nezbytné, aby Evropa byla i nadále odhodlaná zlepšit přístup k trhům v Evropě i mimo ni, čehož lze nejúčinněji dosáhnout dotvořením jednotného trhu, a to v oblasti služeb i v oblasti nových technologií. EU musí současně přepracovat pravidla duševního vlastnictví, například tím, že vytvoří transparentní evropský patentový systém, který bude cenově dostupný, rychlý a přiměřený a poskytne účinnou ochranu na evropské úrovni. V této souvislosti bude rovněž důležité zavést opatření nezbytná pro posílení trhů rizikového kapitálu a dostupnosti počátečního kapitálu. Zejména malé a střední podniky, jež stojí velmi často v čele inovací, potřebují vhodnější mechanismy podpory, včetně přístupu k rizikovému kapitálu, které by jim pomohly konkurovat na světovém trhu. Kreativní hospodářství se bude nadále vyvíjet rychleji než politické procesy, jež mají toto hospodářství podporovat nebo regulovat. Každý den otevírá nové horizonty a revoluční perspektivy. Základním aspektem jakéhokoli regulačního rámce v této oblasti musí proto být flexibilita a schopnost reagovat. Ještě důležitější je pak vytváření kultury přijímání rizika a podnikavosti. Pouze tak bude EU moci plně zúročit výsledky výzkumu a experimentování a vytvářet nová pracovní místa. 24

27 DEMOGRAFICKÁ VÝZVA: STÁRNUTÍ, MIGRACE A INTEGRACE Kombinace stárnoucí populace a klesajícího počtu domácích pracovních sil bude mít pro Evropu nesmírně závažné důsledky. Nebudou-li učiněny příslušné kroky, projeví se tato situace neudržitelným tlakem na důchodové a zdravotní systémy a systémy sociálního zabezpečení a bude mít negativní dopad na hospodářský růst a daně. Má-li Evropa skutečně v úmyslu vytvořit znalostní společnost, je třeba úsilí o posílení hospodářské efektivnosti a zlepšení dovedností dnešní populace doplnit aktivními opatřeními, která budou zaměřena na uvedený demografický problém. Rovněž je třeba společně usilovat o to, aby se EU stala atraktivní destinací pro přistěhovalce. Bez přistěhovalectví nebude EU schopna se v budoucnu vyrovnat s nedostatkem pracovních sil ani s nedostatkem v oblasti dovedností. Rovněž bude svědkem poklesu kulturní rozmanitosti a experimentování, což jsou nezbytné předpoklady kreativity a inovací. Demografické trendy v Evropě se postupně stávají trvalými Evropa se z hlediska demografie vyznačuje extrémně vysokou střední délkou života a zároveň velmi nízkou plodností. Střední délka života, která v současnosti představuje v průměru 75 let u mužů a 82 let u žen, vzroste v tomto století ve většině členských států EU o dalších 15 až 20 let. Vzhledem k tomu, že se v Evropě nyní v průměru rodí 1,5 dítěte na 1 ženu a stále více žen zůstává bezdětných, populace Evropy stárne a ubývá domácích pracovních sil. Vezmeme-li v úvahu současný průměrný věk odchodu do důchodu v Evropě (62 let u mužů a těsně nad 60 let u žen), potom za předpokladu, že nebudou existovat kompenzační politiky, se v příštích 40 letech výrazně zhorší poměr mezi počtem pracujících a důchodců, kdy čtyři přispívající Populační vývoj v Evropě v letech 2000 až 2050 a podíl na světové populaci Počet obyvatel (v milionech) Podíl v % EU27 Podíl na světové populaci Zdroj: Demografické projekce Eurostatu, demografické projekce OSN (revize z roku 2008) 25

28 pracující osoby budou podporovat tři důchodce. K vyrovnání těchto negativních trendů jsou zapotřebí naléhavá opatření. Prvním krokem by mělo být zavedení politik založených na vstřícném přístupu k rodině, jejichž cílem by byla stabilizace nebo zvýšení úrovně porodnosti. Dopad menšího počtu domácích pracovních sil, včetně související otázky financování zdravotních a důchodových systémů, by také mohl být částečně kompenzován větší produktivitou. Trvalý růst produktivity by umožnil revizi přidělování zdrojů, která by mohla napomoci překlenout stále se zvětšující propast mezi počtem osob pobírajících důchod a počtem přispěvatelů do systému. Avšak vzhledem k tomu, že se demografické trendy v Evropě postupně stávají trvalými, nebude dopad těchto opatření dostatečný. Demografický problém Evropské unie bude moci být v konečném důsledku řešen pouze prostřednictvím dvou vzájemně se doplňujících opatření, tedy zvýšením míry participace na trhu práce a prováděním vyvážené, spravedlivé a proaktivní přistěhovalecké politiky. Vyšší míra participace na trhu práce jako nezbytná podmínka Prvním krokem ke zvýšení participace pracovních sil je vypracování a provádění účinných strategií na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem (úprava dovolené, práce na dálku atd.). Cílem musí být vytvoření podmínek, za nichž by lidé, zejména ženy s malými dětmi a starší pracovníci, mohli zůstat v pracovním procesu. Ačkoli ženy mají vyšší střední délku života, odcházejí do důchodu v nízkém věku a celková míra jejich zaměstnanosti je nižší 26

29 Městské úřady dbají o potřeby migrantů. Foto: Hass než u mužů 58,3 % oproti 72,5 %. Reakce na tuto skutečnost bude vyžadovat větší zaměření na rovné příležitosti a nediskriminaci a na programy péče o děti a školní systémy podporující pracující rodiče. Druhým krokem bude odstranění právních, administrativních a kulturních překážek s cílem podpořit větší mobilitu pracovních sil v rámci EU. Klíčové nástroje v tomto ohledu zahrnují úplnou přenositelnost sociálních a důchodových práv, lepší jazykové vzdělávání, úplné uznávání akademických titulů a odborných dovedností v celé EU a vytvoření skutečně nediskriminačního prostředí na všech politických úrovních. V neposlední řadě je třeba zásadně změnit náš přístup k odchodu do důchodu. Mělo by se usilovat o omezení současné praxe předčasného odchodu do důchodu. Odchod do důchodu by měl být spíše dobrovolný než povinný. Pracovní život by měl být prodloužen zvýšením skutečného i zákonného věku odchodu do důchodu. Programy vzdělávání a odborné přípravy dospělých, systémy odměňování, pracovní podmínky a důchodové systémy by měly být upraveny s cílem vytvořit trh práce pro osoby ve věku od 50 do 70 let tím, že učiní atraktivnějším najímání a zaměstnávání starších pracovníků. Přistěhovalecké politiky: směřování k proaktivnímu přístupu I kdyby mohla být zcela realizována vnitřní opatření zaměřená na zvýšení participace pracovních sil, nebudou dostačovat k tomu, aby plně vyvážila důsledky demografických změn pro budoucí nabídku pracovních sil. Skutečnost je taková, že bez přílivu přistěhovalců, jehož zastavení je však nepravděpodobné, a při konstantní míře participace pracovních sil klesne počet pracovních sil EU do roku 2050 přibližně o 68 milionů pracovníků. Jelikož ne všichni přistěhovalci se stávají ekonomicky aktivními, k překlenutí propasti by byl ve výsledku zapotřebí čistý přírůstek přibližně o 100 milionů osob. Z hlediska reality není čistý přírůstek takového rozsahu v průběhu příštích 40 let pravděpodobný ani nezbytně žádoucí. Migrující pracovní síly budou nicméně součástí řešení nedostatku pracovních sil a dovedností v Evropě a EU bude muset k přistěhovalectví zaujmout proaktivní přístup. Obecně je třeba, aby v Evropě došlo ke změně postojů. Přistěhovalectví je příliš často vnímáno spíše jako zátěž, kterou musíme vzít na svá bedra, než jako příležitost, jíž je třeba využít. Evropa se v tomto ohledu má co učit od Austrálie, Kanady a USA, s nimiž přímo soutěží o talento- 27

30 vané a kvalifikované přistěhovalce. Ze zkušeností těchto zemí lze vyvodit, že EU musí vytvořit společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem bude přilákat nejvíce kvalifikované, talentované a motivované přistěhovalce, a zároveň přijmout opatření, aby se předešlo ztrátě lidského kapitálu ve vysílajících zemích. Společná přistěhovalecká politika pro EU by měla stanovit konkrétní střednědobou až dlouhodobou strategii zaměřenou na kvalifikované přistěhovalce. K dispozici by měly být snadno přístupné jasné informace, jež by propagovaly výhody vyplývající z usazení v Evropě. Je také třeba se dohodnout na přístupu ke společným kritériím pro příjímání přistěhovalců (bodový nebo vyhodnocovací systém) a zohledňovat konkrétní potřeby v členských státech. Evropa se však stane atraktivní destinací pro kvalifikované přistěhovalce, pouze pokud se budou cítit akceptováni, budou mít plný přístup k oficiálním trhům práce a možnost začít sami podnikat. Rozsáhlé iniciativy zaměřené na integraci jsou zapotřebí na úrovni EU i členských států, zejména však na místní úrovni, na níž jsou často nejlepší podmínky pro určení a uspokojení potřeb přistěhovalecké i nepřistěhovalecké populace. Jakmile se přistěhovalci v souladu se zákonem usadí v EU, měli by mít stejná sociální práva jako státní příslušníci EU. Využití potenciálu, který má pro zvýšení participace pracovních sil stávající přistěhovalecká populace, by mělo být umožněno prostřednictvím investic do jazykového, odborného a všeobecného vzdělávání a důrazných proti- Společná výuka jazyka pro děti a matky. Foto: Kunsch 28

31 diskriminačních strategií. Měly by být odstraněny veškeré formy diskriminace namířené proti pracujícím přistěhovalcům a jejich rodinám. Lidé v pohybu: kontrolní mechanismy a odpovědnost Provádění věrohodných vnějších a vnitřních kontrol by nicméně nemělo oslabit úsilí EU o to, aby v souladu se svými základními hodnotami zůstala i nadále bezpečným místem pro uprchlíky. Evropské azylové politiky musí zajistit, že političtí uprchlíci budou mít právo žádat o azyl a že jejich žádosti budou v rámci 27 členských států EU spravedlivě posouzeny. Pro řádné fungování společné evropské přistěhovalecké politiky potřebuje EU, která tvoří prostor převážně bez vnitřních hranic, věrohodný systém správy svých vnějších hranic, včetně koordinovaného systému udělování víz státním příslušníkům třetích zemí tato otázka je rovněž zmíněna níže v kontextu vnější a vnitřní bezpečnosti EU. Vzhledem k tomu, že vnější hranice EU překračují v souladu se zákonem každoročně desítky milionů státních příslušníků třetích zemí, je rovněž naprosto nezbytné zlepšit kontrolní a ověřovací mechanismy uvnitř EU. To by zajistilo, že náročný úkol řízení migrace nebude jednostranně orientován na vnější hranice EU a nebude spočívat pouze na bedrech zemí, které zajišťují jejich bezpečnost. Zapotřebí je také společný přístup k nelegálním přistěhovalcům. EU musí odstranit rozdíly v politikách a postupech členských států vůči osobám bez zákonného přístupu na trh práce. To by mělo zahrnovat harmonizaci práv nelegálních přistěhovalců v celé EU, aby se předešlo zvláštnímu efektu přitažlivosti v jednom členském státě, který by mohl mít vliv na jiný členský stát. Řešení nelegální migrace by mělo také zahrnovat potírání kultury zaměstnávání nelegálních přistěhovalců, která je stále běžnou praxí v řadě členských států, zejména ve stavebnictví a zemědělství a rovněž v domácnostech. To bude vedle dalších opatření vyžadovat zlepšení vnitřních kontrol pracovních povolení a povolení k pobytu v zemích s vysokým počtem nelegálních přistěhovalců. Úsilí o zastavení nelegálního přistěhovalectví a obchodování s lidmi musí zahrnovat také opatření na ochranu zranitelných osob a komunit před vykořisťováním na základě nepřijatelných pracovních praktik nebo jiných forem zneužívání, včetně obchodování s lidmi. To vyžaduje nepřetržitý dialog mezi zeměmi původu a EU, který bude důsledně využíván a bude doplňovat rozvojovou politiku EU. Dále je třeba, aby si EU uvědomovala souvislosti mezi migrací a rozvojem a aby formulovala politická řešení, která plně využijí synergií, jež mezi nimi existují. Úspěšná náborová politika povede nevyhnutelně k odlivu mozků, který by mohl narušit rozvojový proces ve vysílajících zemích. EU by měla vyvinout co největší úsilí, aby tomuto jevu předešla, a měla by těmto zemím pomoci vytvořit lidský kapitál, který je nezbytný pro jejich rozvoj. Dvoustranné dohody o rozvoji by měly zahrnovat úsilí o podporu řízeného přistěhovalectví prostřednictvím partnerství v oblasti mobility, jakož i náboru pracovníků a readmisních dohod. Při tvorbě takových politik by měl být brán v úvahu možný přínos zpětné migrace a oboustranné mobility mezi vysílajícími a přijímajícími zeměmi pro rozvoj. Udělení trvalého pobytu v EU, například formou modré karty, by mohlo podnítit cirkulační migraci osob, které se chtějí na delší dobu navrátit do svých zemí původu. EU by měla investovat do systémů vysokoškolského vzdělávání ve vysílajících zemích za účelem rozvoje dovedností, které lze později sdílet. Stručně řečeno, cílem by mělo být vzdělávat, a nikoli podporovat odliv mozků. 29

32 30

33 ENERGETICKÁ BEZPEČNOST A ZMĚNA KLIMATU: NOVÁ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE Nebudeme-li se zabývat energetickou situací v Evropě, do roku 2030 se bude vyznačovat vzrůstající potřebou a klesajícími dodávkami. Závislost na nákladném dovozu ropy, plynu a uhlí z třetích zemí vzroste ze současných 50 % přibližně na 60 % a fosilní paliva by mohla mít z hlediska skladby zdrojů energie v Evropě až 80% podíl. Dodávky energie budou navíc pocházet z některých politicky nejvíce nestabilních oblastí světa. Vzhledem k velké energetické náročnosti našich ekonomik je prostor pro zranitelnost a otřesy ohromný. A jako by to nestačilo, dopad změny klimatu na globální ekonomiku by mohl výrazně přesáhnout dopad současné finanční a hospodářské krize. Nebudou-li přijata odpovídající opatření, mohla by do konce století významně vzrůst teplota planety, což by vedlo k zániku celých regionů a k ohromným tokům uprchlíků, které z domovů vyžene změna klimatu, a miliardy lidí by se ocitly bez vody. V nejlepším případě bychom čelili měnícím se formám desertifikace, stoupající hladině moří, velkým suchům a vyšším teplotám a to se všemi jejich důsledky. Výzvy, před nimiž stojíme, jsou obrovské a vyžadují okamžitou reakci spolu s rozsáhlou mobilizací zdrojů. Například mají-li být splněny současné cíle pro emise uhlíku, bude třeba desetkrát zvýšit uhlíkovou produktivitu (tj. výši HDP na každou vypuštěnou tunu oxidu uhličitého), přičemž toho musíme dosáhnout za pouhých 40 let. Obr. 10 Dlouhodobý nárůst poptávky po energii se po poklesu opět zvýší Energetická poptávka podle zemí, QBTU Celkové roční tempo růstu, % Zbytek světa Rusko Indie Čína Blízký východ Japonsko Evropa USA 2.3% % % Zdroj: McKinsey Global Institute Global Energy Demand Model 2009 McKinsey & Company 31

34 Reálně proto hrozí možné důsledky v podobě sociální, hospodářské a politické destabilizace. Máme-li se s tímto herkulovských úkolem vypořádat, nemůžeme jednoduše spoléhat na trh. Nutné jsou spíše rozsáhlé veřejné intervence a podpora, které podnítí novou průmyslovou revoluci. EU musí z tohoto problému učinit skutečnou příležitost. Společenské a hospodářské přínosy nové průmyslové revoluce Změna v průmyslu a chování, která je za tímto účelem nezbytná, nebude snadná. Důvody jsou však zřejmé. Roční náklady na snižování emisí skleníkových plynů jsou odhadovány přibližně na 2 % světového HDP; v případě nečinnosti jsou každoroční náklady odhadovány nejméně na 5 % HDP. Zároveň nabízí rozvoj udržitelné zelené ekonomiky rozsáhlé technologické, podnikatelské a obchodní příležitosti, jichž je třeba využít. EU má skutečnou příležitost zaujmout v této diskusi pozici morálního a politického vůdce, aniž by ztratila ze zřetele hmatatelný přínos v hospodářské a průmyslové oblasti. Musí tak ale učinit rychle, než ji ostatní předstihnou. Z těchto změn by nejvíce těžili evropští spotřebitelé. Vysoké ceny energií představují nadále značnou zátěž pro jednotlivé domácnosti energie tvoří 15 % jejich celkových výdajů. Podobně v některých odvětvích závislých na energiích narušují vysoké ceny energií základní konkurenceschopnost evropského průmyslu. EU nemůže tváří v tvář těmto výzvám zůstat nečinná. Musí pomoci svým členských státům tím, že vytvoří skutečně společnou a integrovanou energetickou politiku, zaměřenou na energetickou účinnost, diverzifikaci, závislost a boj proti změně klimatu. Je třeba začít snadno dosažitelnými cíli: zásadní změny v oblasti energetické účinnosti Nejefektivnější cestou, jak omezit emise uhlíku i závislost na vnějších zdrojích, je dosažení úspor energie v průmyslu, dopravě a stavebnictví a u domácích spotřebičů. Je to také nejrychlejší způsob, jak může EU dosáhnout hmatatelných výsledků. Nejlevnější a nejčistší formou energie je evidentně energie, která není spotřebována. Jakkoli není zvyšování energetické účinnosti žádnou novinkou, je třeba jej rozšířit a upevnit jako klíčový cíl pro všechny členské státy. Stejně tak je třeba využít důležitých výhod plynoucích z provádění soudržné evropské energetické politiky, včetně dotvoření skutečného, liberalizovaného jednotného trhu v odvětví energetiky, silné evropské politiky investování do nových technologií a do významných společných energetických infrastruktur, společné vnější politiky a společného fiskálního přístupu přispívajícího k financování této investiční politiky. Skoncovalo by se tak s ochranou národních favoritů, čímž by se připravila půda pro nástup favoritů evropských a pro oddělení přenosových sítí od společností, které vyrábějí nebo distribuují elektřinu či plyn ( oddělení činností ). V této oblasti musejí být odstraněny zbývající překážky a energetické ostrovy musí být jednou provždy propojeny s evropskými sítěmi. Za tímto účelem by měl být celkový cíl pro energetickou účinnost, který podle stávající dohody představuje 20% nárůst do roku 2020, zvýšen tak, aby představoval 50% nárůst do roku EU může v plnění tohoto cíle pokročit tím, že bude uplatňovat přísnější normy účinnosti pro domácí spotřebiče a nové budovy spolu s ambicióznějšími cíli pro emise z vozidel. Měla by také podporovat inovativní partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem zaměřená na investice v oblasti energetické účinnosti a stanovit a sledovat dodržování cílů v oblasti účinnosti ze strany členských států. 32

35 Větrná energie je jedním z možných obnovitelných zdrojů energie. Foto: German WindEnergy Association Úsilí o udržitelnější výrobu elektřiny Je třeba urychlit hledání životaschopných obnovitelných zdrojů energie. Existuje řada slibných alternativ včetně větrné energie, solární energie a biomasy. Evropa by měla také přestat spoléhat na ropu jako hlavní zdroj energie pro dopravu a místo toho podporovat normy pro biopaliva a vozidla s elektrickým a hybridním pohonem. Aby však bylo možné toto vše uskutečnit, potřebuje EU rozsáhlé investice do modernizace svých rozvodných energetických sítí a rozvoje inteligentních energetických sítí ( chytrých sítí ), které budou použitelné pro budoucí zdroje energie a budou umět minimalizovat energetické ztráty, což by nakonec vedlo k plně integrovanému systému dodávek energie. V řadě otázek již nelze odkládat přijetí pevných rozhodnutí, kterými je třeba podpořit vývoj systémů zachycování a ukládání uhlíku. Patří mezi ně vhodná úroveň subvencí, právní rámec a plán vývoje těchto systémů po skončení demonstrační fáze. Aby bylo možné přejít co nejrychleji od zkušební fáze k fázi provozní, musí EU zkoumat, vyvíjet a testovat nové technologie a postupy pro bezpečné zachycování a ukládání CO 2 pod zemí. Hledání vhodnější skladby zdrojů energie musí zahrnovat také využití jaderné energie. Evropa si nemůže dovolit vzdát se tohoto důležitého zdroje, avšak k uvolnění investic do jaderné energie je zapotřebí větší míra právní jistoty a další rozvoj bezpečnostních norem. A konečně, má-li dojít k vývoji energetických technologií příští generace, je třeba značného úsilí ve výzkumu a vývoji a vytvářet inovativní partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem. EU v této souvislosti naléhavě potřebuje několik důležitých projektů, jako je vybudování solárních parků v severní Africe a vytvoření větrných parků v oblasti Severního moře. Snižování energetické závislosti EU na vnějších zdrojích Zdá se, že doba levné ropy pominula, nové dodávky pocházejí ze stále vzdálenějších oblastí, přístup k nim je obtížný a jejich těžba je nákladnější. Zároveň bude EU v dodávkách energie ještě značně dlouho záviset na vnějších zdrojích. Dnes je na nich závislá z 90 % v případě dodávek ropy, z 80 % u plynu a z 50 % v případě uhlí. Čtyřicet dva procent dováženého plynu pochází v současné době z Ruska. Nedá se předpokládat, že se EU stane energeticky 33

36 Dovoz ropy do EU 27 podle země původu (2007) Podíl na celkovém dovozu ropy Kuvajt 1,0 Syrská arabská republika 1,2 Mexiko 1,4 Venezuela 1,5 Dánsko 1,6 Angola 1,9 Alžírsko Nigérie Ázerbájdžán Jiné Ruská federace Kazachstán Irák Spojené království Íránská islámská republika Norsko Saúdská Arábie Libye Dovoz zemního plynu do EU 27 podle země původu (2007) Podíl na celkovém dovozu zemního plynu Spojené království 1,4 Egypt 1,5 Belgie 1,5 Katar 1,8 Jiné Libye Nigérie Německo Ruská federace Nizozemsko Alžírsko Norsko Zdroj: Eurostat 34

37 nezávislou, musí však všemi prostředky usilovat o posílení své energetické bezpečnosti. Především stále existuje značný prostor pro zvýšení produkce plynu v Evropě. EU by měla domácí produkci plynu podporovat a zvyšovat otevíráním nových, dosud neprozkoumaných oblastí potenciálních ložisek plynu, odstraněním licenčních překážek a umožněním investic v těchto oblastech, například v Arktidě. Značný potenciál má dále rozvoj nekonvenčních zdrojů energie, jako je plyn stlačený v horninách a ropa vázaná v břidlicích, například ve střední a severní Evropě. Tyto strategie musí být následně podpořeny novým úsilím o snížení zranitelnosti EU vůči vnějším otřesům. To znamená, že je třeba navázat spolehlivé a trvalé vztahy s hlavními dodavateli, zejména s Ruskem, a zároveň diverzifikovat zásobovací trasy a metody, včetně alternativních plynovodů a rozvoje dovozu zkapalněného zemního plynu. Za tímto účelem potřebuje EU společnou strategii a sebevědomou vnější politiku, aby mohla lépe hájit své zájmy na mezinárodní scéně. V čele boje proti změně klimatu Změnu klimatu je možné efektivně řešit pouze na celosvětové úrovni. Výsledek kodaňského summitu OSN byl proto trpkým zklamáním, protože je nepravděpodobně, že by na něm dosažená nezávazná dohoda byla dostačující k zastavení nebezpečného globálního oteplování. V Kodani se dále ukázalo, že EU stále není plně akceptována jako nepostradatelný partner a aktér na celosvětové úrovni a to navzdory svému úsilí jít příkladem a přijetí závazku k dosažení ambiciózního cíle: snížit do roku 2020 své emise o 20 % a zároveň zvýšit svou energetickou účinnost a podíl obnovitelných zdrojů energie o 20 %. To však nesmí znamenat, že by EU měla snížit úsilí o získání vedoucího postavení v boji proti změně klimatu. Naopak Úpravy budov za účelem energetických úspor. Foto: Görres v rámci následujících jednání by EU měla prosazovat dohodu, která zajistí, že přísliby rozvinutých i rozvojových zemí učiněné v Kodani budou splněny. EU by při této příležitosti měla hájit své legitimní zájmy a zajistit, že výsledek jakékoli nové dohody napomůže obhájit cíle evropského hospodářského a sociálního modelu, například prostřednictvím cílené strategie podmíněnosti. Aby se tak stalo, musí EU pracovat také na domácí půdě. Je třeba mimo jiné zlepšit fungování jejího trhu s uhlíkem, který je největším existujícím trhem svého druhu. Obecně se nyní uznává, že cena uhlíku, která je centrálním prvkem tohoto trhu, je problematická a systém obchodování s emisemi postrádá přehlednost a předvídatelnost, které jsou nezbytné pro průmysl. Cena musí být nakonec stanovena na úrovni, která má dvojí účinek: na jedné straně musí odrazovat od emisí uhlíku a na straně druhé podněcovat investice do vývoje životaschopných nových, čistých technologií. Zároveň s tím by měl být tržní mechanismus 35

38 Lesy tvoří významnou součást krajiny a místního klimatu. Foto: ccvision doplněn o daně z emisí CO 2. Jelikož některé členské státy tak již učinily, musí EU naléhavě přistoupit ke koordinaci těchto fiskálních opatření, aby se předešlo narušení trhu. EU se dále musí chopit hospodářských příležitostí, jež nabízí přechod k nízkouhlíkové ekonomice účinně využívající zdroje a odolné vůči změně klimatu. To musí zahrnovat další podporu, pobídky a vhodnou infrastrukturu, které usnadní etablování vedoucích subjektů zeleného průmyslu. V rámci nízkouhlíkové ekonomiky vznikne mnoho nových průmyslových odvětví, zahrnujících například elektrická vozidla, řešení v oblasti energetické účinnosti, služby zaměřené na účinnost vody, generátory biomasy či poskytovatele systémů zachycování a ukládání uhlíku. V této nové oblasti hospodářství, představující přerozdělení 1 % celosvětového HDP, je možné dosáhnout významných ekonomických zisků. Ačkoli v celosvětovém měřítku náleží Evropské unii se 40% tržním podílem na vývozu technologií pro využití energie z obnovitelných zdrojů i nadále vedoucí pozice, zdroje pro výzkum a vývoj i financování na podporu těchto technologií jsou zřetelně rychleji přidělovány v Číně a USA. EU musí zajistit upevnění svého vedoucího postavení tím, že při přerozdělování přiměřeně navýší příslušné zdroje a finanční prostředky. A konečně nelze opominout zemědělství, které se na celkových emisích skleníkových plynů podílí přibližně 14 %. Lesy a půda fungují jako přirozené propady uhlíku. Zastavení pokračujícího úbytku tropických lesů, opětovné zalesňování půdy v marginálních oblastech a zachycování většího množství CO 2 v půdě prostřednictvím změny zemědělských postupů by zvýšily sekvestraci uhlíku. EU by proto měla přesměrovat prostředky určené pro společnou zemědělskou politiku směrem k rostlinné a živočišné výrobě šetrné k životnímu prostředí a na úrovni EU i na úrovni mezinárodní by se měla aktivně zapojit do úsilí o obnovu lesů. 36

39 VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ BEZPEČNOST: NEUSTÁLÁ VÝZVA V posledních dvaceti letech jsme byli svědky toho, jak se bipolární světový pořádek po krátké unipolární epizodě, kdy převahu získaly USA, posunul směrem k postupně se rozvíjejícímu multipolárnímu systému. V tomto novém uspořádání světa vedle sebe existují různá mocenská centra ve více nestabilním prostředí. Staré hrozby, včetně jaderných zbraní, přetrvávají v nových formách (šíření) a zároveň se objevily hrozby nové. Tyto nové formy nebezpečí které zahrnují finanční nestabilitu, zhoršování životního prostředí, energetickou závislost, organizovanou trestnou činnost a terorismus jsou rozmanitější, méně viditelné a méně předvídatelné než kdy předtím. Globalizace také posílila náš pocit zranitelnosti tím, že setřela hranice mezi vnitřními a vnějšími formami bezpečnosti. Ozbrojené konflikty na vzdálených kontinentech mohou ohrozit vnitřní stabilitu Evropy tím, že zapříčiní velký příliv uprchlíků. Stejně tak může nedostatečná spolupráce v oblasti vymáhání práva v evropských zemích ohrozit úsilí vynakládané na boj proti terorismu v zahraničí. Všechna bezpečnostní rizika jsou tak vzájemně provázána, přičemž chudoba a nestabilita v selhávajících státech se stávají živnou půdou pro terorismus a další druhy trestné činnosti. Bezpečnostní výzvy 21. století proto vyžadují, aby se k nim přistupovalo odpovídajícím způsobem globálně a s předstihem, což může zajistit pouze aktér velikosti EU. Směrem k evropskému modelu bezpečnosti EU se již před dlouhou dobou zavázala k zachování a rozvoji prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jehož cílem je usnadnit každodenní život občanů. Teroristické útoky spáchané v září roku 2001 v USA, v březnu roku 2004 v Madridu a v červenci roku 2005 v Londýně nicméně jasně ukázaly, že na úrovni EU jsou zapotřebí Operace EU NAVFOR, Somálsko. Foto: Evropská unie

40 účinnější a koordinovanější opatření pro účely boje proti terorismu a dalším přeshraničním bezpečnostním problémům. Patří sem obchodování s lidmi, převaděčství a nedovolený obchod s nelegálními látkami, praní peněz, vykořisťování žen a dětí, přírodní a člověkem způsobené katastrofy, počítačová trestná činnost, pirátství v oblasti duševního vlastnictví a samozřejmě i korupce. Nyní musíme jednat rozhodně a zavést nový evropský model bezpečnosti. S ohledem na vize a cíle obsažené v nedávno přijaté strategii vnitřní bezpečnosti musí tento model stavět do popředí zájmy evropských občanů a zároveň reagovat na rychle se vyvíjející výzvy 21. století. Musí chránit osobní práva a svobody, posílit spolupráci a solidaritu mezi členskými státy, zaměřit se na příčiny nedostatečné bezpečnosti, a nikoli jen na její následky, zařadit prevenci mezi priority, navázat kontakt s občany a uvědomovat si vzájemnou závislost mezi vnitřním a vnějším rozměrem bezpečnosti při vytváření koncepce globální bezpečnosti se třetími zeměmi. Společnému postupu v této oblasti zatím brání skutečnost, že členské státy odmítají sdílet informace a koordinovat politiky související s oblastí právního státu, což je i nadále jedna z politicky nejcitlivějších otázek domácí politiky. Tento vzdor je však v rozporu s vůlí evropských občanů, kteří si přejí, aby se EU stala důležitějším bezpečnostním aktérem. Opomíjí také podstatné nástroje a zdroje, které EU v oblasti bezpečnosti postupně získala, v neposlední řadě prostřednictvím nedávno přijaté Lisabonské smlouvy. Vytváření kultury spolupráce: bezpečnost jako nadnárodní veřejný statek a civilní ochrany. To bude vyžadovat posílení pravomocí stávajících agentur a nástrojů, jako je Europol, Eurojust, Situační středisko, agentura Frontex a protiteroristický koordinátor. Také to bude vyžadovat zřízení nových subjektů, například evropského střediska pro osvědčené postupy policejní práce. Dále by měly být za prioritní považovány tyto otázky: zdokonalení systémů pro výměnu informací v souvislosti s financováním sítí, trasami obchodu se zbraněmi hromadného ničení, obnovou po teroristických útocích a dlouhodobými preventivními opatřeními; vytvoření evropského civilního záložního týmu speciálně vycvičených jednotek, které by mohly být rozmístěny v krátké lhůtě, po vzoru vojenských jednotek; vytvoření integrovanějšího systému správy vnějších hranic posílením agentury Frontex prostřednictvím evropské skupiny odborného personálu, který by byl k dispozici na podporu členských států; odstranění rozdílů v evropském azylovém systému, zejména standardním vymezením pojmu uprchlík ; vytvoření jednotné vízové politiky a evropské konzulární služby v rámci Evropské služby pro vnější činnost. Impulzem k vymezení politiky v této oblasti jsou příliš často konkrétní události, takže je třeba nalézt rovnováhu mezi posilováním bezpečnosti a ochranou osobních svobod a Bezpečnostní výzvy, před nimiž stojíme, vyžadují skutečný společný přístup na úrovni celé EU, rozsáhlou spolupráci, společné instituce a řádné financování. Nová kultura spolupráce je nutná v řadě oblastí včetně justiční spolupráce, vymáhání práva, správy hranic, ochrany zdraví a sociální Znak sil Eurocorps 38

41 lidských práv. V souvislosti s hledáním této rovnováhy se bude hranice mezi těmito dvěma neoddělitelnými prvky postupem doby měnit v závislosti na okolnostech, což bude vyžadovat neustálou politickou diskusi v celé EU. I v případech, kdy jsou v sázce bezpečnostní rizika, by měla být přísně dodržována jasná omezení týkající se přístupu k osobním údajům a jejich výměny. Členské státy EU si musí především uvědomit, že vnitřní bezpečnost závisí do značné míry na zajištění bezpečného vnějšího prostředí. Přeshraniční bezpečnostní problémy se nezastaví na prahu EU. Posílení bezpečnosti a svobody evropských občanů bude proto vyžadovat přijetí doplňkových opatření i za hranicemi EU. Vnější bezpečnost: překonání strukturálních omezení Již po více než deset let EU rozvíjí důležité nástroje v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Zahrnují Vojenský výbor a Vojenský štáb, plnící funkce včasného varování a strategického plánování, a Evropskou obrannou agenturu. Má také k dispozici celou řadu civilních pracovníků, kteří prošli odbornou přípravou, jež jim umožňuje poskytovat pomoc místnímu obyvatelstvu v konfliktem rozvrácených oblastech světa. Tyto civilní schopnosti jsou stále důležitější pro řešení otázky, která je nyní obecně známa pod pojmem lidská bezpečnost tato koncepce vychází z přesvědčení, že vnitrostátní a globální bezpečnost nelze oddělit od blaha jednotlivců a společenství, v nichž žijí. EU dosud zahájila 22 pozorovatelských, mírových a stabilizačních misí na celém světě. Tyto mise, které jsou často prováděny ve spolupráci s NATO, OSN a dalšími mezinárodními organizacemi, měly podporu většiny evropských občanů. Pokud však celkové vojenské výdaje členských států EU (odpovídající přibližně 50 % vojenského rozpočtu USA) porovnáme s konečným výstupem (schopnosti vyslání sil EU do zámoří dosahují pouze % schopností USA), musíme tento systém jasně považovat za nedostatečný. Členským státům EU se nedaří maximalizovat synergie a úspory z rozsahu, které jsou nezbytné, mají-li být zajištěny co nejlepší celkové výsledky. Celkově EU doplácí na jedno obecné strukturální omezení: na zásadně národní povahu evropských obranných systémů. EU, která nemá vlastní vojenské zdroje, je závislá na dobrovolných příspěvcích svých členských států, a ty jsou často nedostatečné. Vojenské zdroje členských států jsou dosud často zaměřeny na územní obranu proti pozemní invazi, a to dokonce i v členských státech, kde je taková invaze nepravděpodobná. Obecně se nedostatečně investuje do schopností, jež jsou nezbytné pro reakci na nové bezpečnostní situace (síly rychlého nasazení, strategická vzdušná přeprava, vrtulníky, komunikace, vojenská policie). EU má 1,8 milionu vojáků ve zbrani, tedy o půl milionu více než USA, ale není schopna rozmístit síly rychlého zásahu v počtu osob a je pro ni obtížné poskytnout síly v počtu osob pro misi v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Ve skutečnosti je 70 % evropských pozemních sil nezpůsobilých operovat v zahraničí v dnešní situaci, kdy si konflikty žádají rozmístitelné a udržitelné expediční síly. Obecně lze pozorovat tendenci, že svou povahou a rozsahem jsou mise SBOP spíše jednotlivé akce vynucené naléhavými okolnostmi, než aby zapadaly do souhrnného plánu nebo strategie. EU navíc pro své mise nemá žádné společné financování. Nedochází ke spravedlivému sdílení nákladů mezi členskými státy, což odrazuje od účasti na vojenských misích. To platí i pro civilní rozměr misí EU, kde je obvykle rozmístěna méně než polovina personálu přislíbeného členskými státy, což vede k tomu, že mise mají v místě působení nedostatek pohotovostních odborných týmů a zkušeností. Má-li být tato situace napravena, EU musí vybízet své členské státy, aby dodržovaly své závazky a vytvářely skutečně 39

42 operativní civilní seznamy soudců, příslušníků policie, inženýrů a dalších odborníků. To předpokládá skutečně akceschopné a dobře personálně zajištěné evropské operační velitelství, jehož úkolem by bylo plánování, rozmisťování a monitorování civilních/vojenských operací v zahraničí. EU má také problém v souvislosti s úsporami z rozsahu, pokud jde o její průmyslový a technologický trh se zbraněmi: v porovnání s jinými dodavateli zbraní, například s USA, vyrábí Evropa mnohem méně za mnohem více peněz. EU proto musí vytvořit jednotný evropský obranný trh a rozvíjet společné pořizování vybavení. Úspěch jednotného trhu EU může a měl by být rozšířen na oblast obrany prostřednictvím posílení Evropské obranné agentury a omezení překážek, které stále chrání vnitrostátní trhy. Evropská vize kolektivní obrany Lisabonská smlouva poskytla řadu důležitých nástrojů, které mohou členským státům napomoci při řešení těchto výzev. Prostřednictvím inovativního systému stálé strukturované spolupráce Smlouva členským státům umožňuje, aby postupovaly paralelně a různou rychlostí s cílem dosáhnout konkrétních cílů v závislosti na jejich ochotě a kapacitách. Průkopnické skupiny států budou nyní moci zvýšit svou úroveň ambicí, pokud jde o rozmístitelnost, interoperabilitu a udržitelnost sil, což by jim dovolilo zajistit více schopností pro mise SBOP, NATO, OSN i další mise. Lisabonská smlouva by měla členským státům také umožnit, aby nedostatky v oblasti financování SBOP překonaly Příslušník mírových sil KFOR hovořící s albánskými stavebními dělníky v Kosovu. Foto: dpa, picture alliance,

43 vytvořením počátečního fondu na podporu společných misí, který by byl následně podporován úhradou naléhavých prostředků ve fázi plánování operací. Můžeme se zabývat navýšením společného financování pro mise SBOP a vybízet členské státy, aby dobrovolně poskytovaly více jednotek nebo vyřešily otázku chybějícího strategického plánování EU, nicméně hlavním problémem, jemuž EU čelí v oblasti obrany, jsou rozdíly ve strategických náhledech, jež existují mezi jednotlivými členskými státy. Vedoucí představitelé těchto států stále nedosáhli konsenzu, pokud jde o obecný účel posilování obranných schopností EU. Je třeba, aby se EU dohodla na dlouhodobé vizi obrany EU, která by mohla být zakotvena v bílé knize a v jejímž rámci by byly jasně stanoveny priority, pokud jde o hrozby, kritéria zapojení a vyčleněné zdroje. Tato vize musí upřesnit logické rozdělení povinností mezi NATO a EU na základě objektivního posouzení jejich komparativních výhod. Nebudou-li členské státy EU schopny se dohodnout na přijatelné strategické koncepci pro EU, EU nebude moci překlenout propast, která v současné době existuje mezi očekáváními v oblasti SBOP na jedné straně a jejími operačními schopnostmi a zdroji na straně druhé. 41

44 42

45 EVROPA VE SVĚTĚ: POTŘEBA SEBEVĚDOMĚJŠÍHO VYSTUPOVÁNÍ Má-li EU plnit své ambiciózní cíle, bude muset mnohem sebevědoměji vystupovat na mezinárodní scéně. Ať už jde o zvyšování hospodářské konkurenceschopnosti Evropy, nebo o získání náskoku ve znalostní ekonomice a zajištění svobody a bezpečnosti pro své občany, jedná se o výzvy globální povahy, které lze řešit pouze na základě mezinárodních strategií. Navíc dochází k oslabení postavení Evropy a USA a mění se i samotná pravidla mezinárodní angažovanosti. V tomto bouřlivém prostředí si EU již nemůže dovolit improvizovat. Musí se stát hybnou silou při vytváření nových pravidel globální správy a řízení, jinak riskuje, že zůstane pozadu. Má-li postupovat účelněji, bude také muset bojovat za mezinárodní prostředí, které EU umožní prosazovat její program. Ochrana evropských zájmů v době měnícího se světového pořádku Tento cíl je však založen na křehkém konsenzu, protože výhody multilateralismu nejsou vždy zjevné pro státy, které se nepodílely na vytváření institucionálních struktur zřízených po druhé světové válce. Proto je třeba uzavřít novou zásadní dohodu, která zohlední výhrady současných i nově se rozvíjejících mocností ke stávajícím pravidlům a zároveň bude klást důraz na důležitou roli multilateralismu, nevýlučnosti, spravedlnosti, udržitelného rozvoje, kolektivní bezpečnosti, dodržování lidských práv a zásad právního státu i zásad spravedlivého obchodování. A konečně, Evropa bude v konkurenčním světě prosperovat pouze v případě, že bude prosazovat klíčové prvky obnoveného evropského růstového modelu, založeného na konkurenceschopnosti, začlenění, sociální odpovědnosti a environmentální udržitelnosti. Jiní globální aktéři, zejména rozvíjející se ekonomiky, se budou pohybovat po vlastní dráze, takže pro EU bude ještě důležitější, aby prostřednictvím mnohostranných a dvoustranných jednání stanovila společné zájmy a postupy. Za posledních dvacet let evropské země významně těžily z rostoucí vzájemné závislosti na celosvětové úrovni. Finanční krize a nestabilita ovlivňující ceny potravin a energií však upozornily na nebezpečí asymetrické závislosti, zejména ve vztahu k dodavatelům vzácných zdrojů. Vzájemná závislost však není jen skutečností, ale i způsobem života, který jsme si v EU zvolili, abychom usnadnili výměny všech druhů. Vzájemnou závislost nicméně nemůžeme považovat za samozřejmost. Vzhledem k tomu, že jednotlivé země reagují na finanční a hospodářskou krizi prosazováním své autonomie v řadě otázek, mohlo by reálně dojít k deglobalizaci. EU musí této možnosti předejít tím, že bude proaktivně hájit ideál odpovědné vzájemné závislosti, kdy jednotliví aktéři dodržují svůj závazek k zachování udržitelnosti systému. Na druhou stranu bude pro prosazování odpovědné vzájemné závislosti nezbytný svět, v němž nejvýznamnější aktéři podpoří a přijmou systém multilaterálního řízení. V této souvislosti je nezbytné, aby EU vypracovala globální hospodářskou strategii, jež vezme v úvahu euro jako druhou světovou rezervní měnu a vypořádá se s negativním dopadem celosvětové hospodářské nerovnováhy na konkurenceschopnost Evropy. EU by měla spolu se svými partnery usilovat o vyváženější a flexibilnější měnové vztahy a zvážit možnost globálního partnerství, v němž by země, které by si přály provést fixaci své měny, tuto fixaci provedly vůči koši měn, a nikoli pouze vůči dolaru. V krátkodobém horizontu by EU měla za prioritu považovat podporu iniciativ Mezinárodní organizace práce, jako je globální sociální minimum nebo program pro důstojnou práci, a zajistit, aby byly v souladu se zásadou otevřených trhů. Měla by také rozvíjet svůj pevný závazek ke spravedlivému obchodování, a povzbudit tak jiné části světa, aby tímto způsobem také významně přispěly k mezinárodní solidaritě. 43

46 Posílení nástrojů EU Evropští občané vyjádřili přání, aby EU nesla více odpovědnosti za jejich zájmy a hodnoty na celosvětové scéně. O jaké mocenské zdroje se však EU při plnění tohoto úkolu může opírat? Členské státy by měly EU ve větší míře chápat jako multiplikátor síly a stále více na ni v tomto smyslu spoléhat, což by jim napomohlo dosahovat cílů, jež by jinak nebyly reálné. Unie 27 členských států sdružujících svou svrchovanost v zájmu společných rozhodnutí nicméně není automaticky světovou velmocí. Skutečnost, že EU přijímá rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky jednomyslně, je obecně vnímána jako handicap. Potenciál EU, pokud jde o uplatňování vlivu, závisí na naší schopnosti překonat odlišné národní zájmy formulováním společných postojů. Evropská unie musí proto vytrvat v úsilí o větší koordinaci, aby vystupovala jednotně, nebo alespoň usměrňovala polyfonii našich hlasů. A to soudržným způsobem. Tento proces bude vyžadovat určitý čas; nejprve je třeba zlepšit vazbu mezi politikami jednotlivých států a politikami EU a členské státy musí posílit svou účast na společné činnosti. Budou-li sdílena stanoviska a zkušenosti jednotlivých států, měla by se díky těmto výměnám stát rozmanitost silnou stránkou zahraniční politiky EU, a nikoli slabostí. Lisabonská smlouva přispěla v mnoha směrech k posílení nástrojů zahraniční politiky EU. Například postup posílené spolupráce, bude-li používán s mírou, může fungovat jako zmírňující prostředek v případě, kdy budou přetrvávat neshody v důležitých otázkách. Plně rozvinuta a personálně zajištěna by měla být nová Evropská služba pro vnější činnost, aby mohla napomáhat EU při stanovování společných zájmů a vypracovávání společných politik poté, co budou řádně zkoordinovány postoje jednotlivých států. Příčina problému však zůstává stejná: tkví v rozporu mezi kapacitami EU v oblastech, v nichž je oprávněna jednat (hospodářství, obchod, rozvojová pomoc, politika hospodářské soutěže), a absencí skutečných společných nástrojů v oblasti, v níž byla rozšířena její původní působnost, tj. v zahraniční a bezpečnostní politice. Ve srovnání s plnou šíří hospodářských a právních nástrojů, které má EU k dispozici, jsou její vojenské a politické nástroje o poznání slabší. EU jako střed kontinentu: maximalizace její atraktivity Pro mnoho lidí na celém světě zůstává EU důležitým vzorem, alternativním modelem k tradičním mezistátním vztahům a nadnárodním právním společenstvím, které přineslo prosperitu a soudržnost regionu, jenž byl kdysi rozdělen otevřenými válečnými konflikty i studenou válkou. Tato měkká síla je největší výhodou Unie. EU se musí prostřednictvím strategie nevýlučnosti a angažovanosti stát středem kontinentu. Tyto strategie byly s velkým úspěchem použity v jednotlivých vlnách rozšíření EU. EU musí zůstat otevřena potenciálním novým členům z Evropy, přičemž každou kandidaturu je třeba posuzovat individuálně podle konkrétních výsledků a na základě splnění kritérií pro členství. To jsou skutečné hranice Evropy. V souladu s touto politikou angažovanosti a nevýlučnosti musí Unie dostát svým závazkům vůči současným oficiálním kandidátům včetně Turecka a pokračovat ve vyjednávacím procesu. Zároveň by měla potenciálním budoucím kandidátům jako mezistupeň před zahájením přístupových jednání nabídnout rozsáhlé dohody. Atraktivita EU musí také zůstat ústředním prvkem její rozvíjející se politiky sousedství. EU se bude muset více zasazovat o stabilizaci svého bezprostředního okolí a navázat přitom na stávající evropskou politiku sousedství, Východní partnerství a Unii pro Středomoří. Tato partnerství by měla být využita k vytvoření regionálního prostoru demokracie, lidských práv, rozvoje a volného 44

47 Návštěva Catherine Ashtonové (vpravo), vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Evropské komise, v Moskvě, kde se účastnila jednání Kvartetu pro Blízký východ. Zleva doprava: Tony Blair, zástupce Kvartetu pro Blízký východ, Hillary Rodham Clintonová, ministryně zahraničních věcí USA, Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničních věcí a Pan Ki-Mun, generální tajemník OSN. Foto: Evropská unie 2010 obchodu. Ku prospěchu EU i jejích partnerů by měla také poskytovat spravedlivý přístup na trh EU a nakonec i prostor pro volný pohyb osob. EU by dále měla ve vztahu k Rusku uplatňovat politiku strategické koexistence, modernizace a rozvoje celého regionu. Otevřený a komplexní přístup je třeba rozšířit také na přeshraniční spolupráci EU s jinými regiony včetně ASEAN, Mercosur nebo SADC. V rámci těchto i jiných vztahů musí EU a její členské státy zohledňovat představy, očekávání a obavy jiných částí světa. Zatímco EU je obecně vnímána jako atraktivní příklad regionální integrace, často tento potenciál maří tím, že vystupuje povýšeně. Se svou reputací musíme nakládat moudře a musíme upevnit svou věrohodnost jakožto mocnost se značnou vyjednávací silou. Převádění strategií v konkrétní opatření Dopad vnější činnosti EU bude ve velké míře záviset na její schopnosti přizpůsobit se četným výzvám, jimž bude čelit do roku Má-li být EU schopna přenášet svou sílu i do vnějších vztahů, nezbytnou podmínkou je zajištění ekonomické síly a vnitřní soudržnosti EU. Při utváření postojů k vnějším otázkám se však proces formulování politiky nesmí řídit pouze konkrétními událostmi. Je naléhavě třeba vypracovat společnou evropskou strategickou koncepci. Tato koncepce by měla spojit diplomatickou, vojenskou, obchodní a rozvojovou politiku EU s vnějším rozměrem jejích společných hospodářských politik (hospodářské a měnové unie, energetiky, dopravy atd.). Pouze budou-li sloučeny všechny dostupné nástroje, bude Unie moci vystupovat jako transformační síla a přispět k novému vymezení pravidel globální správy a řízení. Tato strategická koncepce, obsažená v pravidelně aktualizované bílé knize, by pomohla stanovit dlouhodobé priority Unie a poskytla by referenční rámec pro každodenní vnější činnost. Napomoci by v tomto mohlo zřízení evropského prognostického a analytického útvaru, který by byl součástí Evropské služby pro vnější činnost a podle zásady sdílení informací by úzce spolupracoval s národními středisky. Tento útvar by přispěl k tomu, aby pozornost byla zaměřena na potřebu neustále revidovat existující politiky. Zřízení evropské diplomatické akademie by navíc přispělo k utváření společné diplomatické kultury. 45

48 EU je největším dárcem zahraniční pomoci. Foto: Evropská unie 2010 Pouze pokud si EU v oblasti vnějších vztahů osvojí tento strategický přístup, bude schopna své ohromné finanční úsilí (zdaleka největší na světě) lépe využívat k posílení své politické váhy. Měla by využívat svou strukturální výhodu k uplatňování inteligentní rozvojové a obchodní politiky. EU by měla například nadále poskytovat podporu na zmírňování změny klimatu v nejchudších regionech, které jsou jí postiženy nejvíce, ačkoli ke globálnímu oteplování přispěly nejméně. Měla by také pokračovat v záměru bojovat obchodem proti chudobě, zejména prostřednictvím dovozu zemědělských produktů. To bude vyžadovat politicky obtížná rozhodnutí evropských činitelů, včetně uzavření jednání z Dohá. V neposlední řadě bude nezbytné zaujmout společný přístup EU k reformě globální správy a řízení. EU by měla vést reformu s cílem dodat na legitimnosti mezinárodním institucím, které by měly přispívat ke sdílení odpovědnosti, a zároveň by měla v tomto procesu prosazovat své vlastní zájmy. To by mělo zahrnovat zjednodušené a jednotné zastupování EU, zejména v rámci mezinárodních hospodářských fór. Dokud nebude zajištěno jediné zastoupení EU, členové EU zastoupení v mezinárodních organizacích by měli předem koordinovat svá stanoviska a jednomyslně je prosazovat. Strategické používání rozmanitých nástrojů by mělo EU také umožnit efektivnější prosazování demokracie, právního státu a lidských práv. Je třeba moudřeji využívat politiku podmíněnosti, která posiluje postavení demokratických aktérů a odrazuje od zneužívání moci autoritářskými režimy. To bude vyžadovat diskuse s partnery z řad občanské společnosti, včetně sdružení žen a menšin, a nejen s vládními partnery, dále intervence na podporu právního státu na celém světě směřující zdola nahoru a jednotnější přístup k pozorování voleb. V příštích dvou desetiletích se musí tento program správy věcí veřejných stát v co nejvyšší míře programem multilaterálním. 46

49 EU A JEJÍ OBČANÉ Během celého procesu evropské integrace se vztah mezi Unií a jejími občany vyznačoval zejména pasivním souhlasem. V posledních letech se však tento vztah začal měnit. Evropané začali na EU klást větší nároky a začali také více kriticky hodnotit její výsledky a vznášet pochybnosti ohledně legitimity evropského projektu. Více něž jasným důkazem jsou zamítavá referenda ve Francii a v Nizozemsku a posléze v Irsku. Veřejnost znovu přijme odpovědnost za EU v okamžiku, kdy budou naši občané přesvědčeni, že jejich hodnoty a zájmy lépe prosazuje Unie. Posílení tohoto pocitu vlastní odpovědnosti se musí stát hybnou silou všech našich společných opatření. Odpovědný přístup k řádné správě věcí veřejných: sdílení, vysvětlování a plnění úkolů Zajištění řádné správy věcí veřejných je v zásadě nejúčinnějším prostředkem EU k zabezpečení trvalé účasti a angažovanosti jejích občanů. Řádná správa věcí veřejných, opírající se o zásadu otevřenosti, účasti, sdílení moci, odpovědnosti, partnerství a účinnosti, musí rovněž dodržovat zásadu subsidiarity, tedy zásadu, že rozhodnutí by měla být přijímána na nejvhodnější úrovni a co nejblíže občanům. EU usiluje o naplnění těchto zásad prostřednictvím systému víceúrovňové správy, v němž orgány různé úrovně sdílejí, spíše než si rozdělují jednotlivé pravomoci. V praxi představuje víceúrovňová správa systém dohodnutých, závazných a průřezových sítí, jež působí mezi obcemi, regiony, orgány členských států a orgány EU, jakož i mezi odborovými a profesními sdruženími a dalšími nevládními organizacemi. Prostřednictvím těchto sítí a v rámci svých vlastních obcí a měst se mohou evropští občané vyjadřovat k otázkám důležitým pro budoucnost EU. Ve víceúrovňovém systému správy vykonávají orgány všech úrovní evropské, celostátní, regionální a místní své pravomoci v souladu s příslušnou zákonnou odpovědností. Účelem systému je vytvořit podmínky, v nichž by členské státy mohly bez ohledu na velikost, počet obyvatel nebo ekonomickou váhu společně růst při současném respektování vlastních národních kultur, jazyků, náboženství a regionálních a místních charakteristik. Systém současně respektuje svrchované právo členských států rozhodovat o postupech přenášení pravomocí v rámci vlastního státního celku. Existence mnoha způsobů, jakými se občané mohou zapojit do legislativního procesu, by Evropské unii měla poskyt- Budoucí očekávání ohledně Evropské unie v roce 2030 Řekli byste, že jste velmi optimističtí, poměrně optimističtí, poměrně pesimističtí nebo velmi pesimističtí ohledně budoucnosti Evropské unie? Velmi optimističtí Velmi optimističtí Poměrně optimističtí Poměrně pesimističtí v % Nevím: 9 % Zdroj: Eurobarometr 6/2009, EU 27 47

50 nout legitimitu a pružnost, jež potřebuje při řešení výzev plynoucích z globalizace v digitální, vzájemně závislé, síťové a otevřené společnosti. Víceúrovňová správa však neposkytne veřejnosti pocit odpovědnosti automaticky. Jde o složitý systém, který je třeba zvládnout a rozvíjet a o němž především musíme informovat veřejnost. všem úspěchům, jichž EU v minulosti dosáhla, existuje vůči evropskému projektu znepokojivá lhostejnost, nebo dokonce rozčarování. Tento problém již nemůžeme dále přehlížet. Potřebujeme posílit pojítko mezi EU a jejími občany tím, že využijeme celé řady nástrojů stanovených v Lisabonské smlouvě k získání podpory a účasti veřejnosti. Proto je naléhavě zapotřebí větší transparentnost a přesnost při informování o tvorbě politik EU. Obraz EU, který je veřejnosti prezentován, musí být vyvážený a musí odrážet silné i slabé stránky, spíše než aby byl jen idealizovaným nebo přehnaně pesimistickým pohledem. Místo abychom se zaměřovali na komunikační politiku, která někdy hraničí s propagandou, bylo by lepší komunikovat o jednotlivých politikách, otevřeně vysvětlovat, co je v sázce a jaké možnosti řešení se nabízejí. Členské státy musí dále nést odpovědnost za to, jakou práci odvádějí v Bruselu, a za to, co dělají pro provádění rozhodnutí EU. Lisabonská smlouva posiluje koncepci politického občanství zavedením možnosti občanské iniciativy v legislativních otázkách a posílením úlohy vnitrostátních parlamentů. Čas ukáže, do jaké míry tyto inovace přispějí k utvoření evropského veřejného prostoru, prohloubení politického vědomí a posílení legitimity Unie. V současné době neexistuje skutečná evropská politická scéna a politika s velkou pravděpodobností zůstane v zásadě vnitrostátní záležitostí. Má-li však Unie posílit svoji legitimitu, musí všemožně usilovat o posílení evropského politického občanství. Za tímto účelem by Evropská unie měla: Řádná správa věcí veřejných však bude v konečném důsledku posuzována podle dosažených výsledků. EU již zlepšila život občanů v mnoha směrech, například díky euru, politice soudržnosti, společné zemědělské politice nebo schengenskému prostoru, i když uznání za tyto úspěchy se ne vždy dostává EU. Je však třeba vykonat ještě mnohé. Průzkumy trvale ukazují, že veřejnost od EU mnoho očekává v tak citlivých politických oblastech, jako je bezpečnost, terorismus, energetika a změna klimatu, jakož i zahraniční politika. EU by měla na tuto výzvu reagovat stanovením nových cílů a vypracováním odůvodnění výrazněji zaměřeného na výsledky. Stručně řečeno, nemůže se vzhlížet v rétorice a musí srozumitelně vysvětlit, jakým způsobem obohacuje životy občanů. Využívání nových nástrojů podle Lisabonské smlouvy: politické občanství v praxi Řádná správa věcí veřejných a větší důraz na výsledky jsou nezbytnou podmínkou pro to, aby občané Evropskou unii podporovali. Nemusí to však být postačující. Navzdory Rozvíjet politická práva. Je třeba posílit současná ustanovení Lisabonské smlouvy zaprvé tím, že členské státy budou vybízeny k tomu, aby po určité době pobytu a splnění daňové povinnosti přiznaly hlasovací práva ve vnitrostátních volbách příslušníkům jiných členských států; druhým prostředkem by mělo být poevropštění voleb do Evropského parlamentu zavedením přeshraničních kandidátek a konečně, vnitrostátní parlamenty by měly být pro veřejnost prostředkem k zapojení do evropských politických diskusí. Dát volbám smysluplnější obsah z pohledu občanů. Evropským volbám se dosud nedařilo vzbudit zájem občanů. Má-li se tato situace změnit, musí občané vědět více o politikách EU, a především musí být schopni se ztotožnit s evropskými politiky. Ve volbách do Evropského parlamentu by v budoucnu měly politické strany EU předkládat skutečně evropské programy a vybírat kandidáty na funkci předsedy Komise. 48

51 Na summitu evropských občanů konaném v roce 2009 diskutovali občané ze všech 27 členských států EU o doporučeních vzešlých z debat v jednotlivých státech. Foto: Toussaint/ifok Zajistit větší publicitu a větší transparentnost. Toho je zapotřebí jak v případě rozhodování na vysoké úrovni, týkajícího se například jmenování stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele, tak v oblasti každodenní činnosti EU. Uvedeného cíle lze dosáhnout různými způsoby, například systematičtějším využíváním digitálních zdrojů (elektronická správa e-governance), zavedením evropského rozměru v rámci veřejnoprávních sdělovacích prostředků a poskytováním pobídek soukromým sdělovacím prostředkům, aby vysílaly pořady o EU. EU, k jejímuž zrodu došlo po druhé světové válce, jsou dobře známy. Toto povědomí je třeba rozvíjet a podporovat, a to nejen s cílem zabránit opakování kruté minulosti, ale rovněž s cílem stát se vzorem pro zbytek světa. Také Lisabonská smlouva stanoví obsáhlý soubor práv a výhod, jimž se občané těší v každodenním životě. Na základě zásady nediskriminace zahrnuje tento sociální rozměr evropského občanství mimo jiné právo svobodně se pohybovat, pobývat a pracovat na území členských států a vzájemné uznávání kvalifikací. Podporovat rozvoj evropské participativní demokracie. V rámci legislativního procesu je třeba automaticky a trvale konzultovat občanskou společnost. Za tímto účelem by Komise a Rada měly soustavněji konzultovat Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů. Podpora odpovědnosti a ztotožnění: přístup zdola nahoru Chceme-li, aby občané přijali plnou odpovědnost za evropský projekt, musí v EU existovat společné chápání její historie, každodenní reality a budoucnosti. Historické počátky Občanům EU však bohužel v uplatňování těchto práv obvykle brání protekcionistické nebo korporatistické reflexy. Za účelem řešení tohoto problému by měla být přijata opatření ve čtyřech oblastech: posílení informačních služeb zajišťovaných místními orgány s cílem zvýšit informovanost veřejnosti o právech a výhodách spojených s občanstvím EU; vytvoření zvláštního správního nástroje, který by jednotlivým osobám sloužil jako doklad evropského občanství a který by mohly dobrovolně používat, aby 49

52 Účast ve volbách do Evropského parlamentu v letech EU 9 EU10 EU 12 EU 12 EU 15 EU 25 EU 27 Zdroj: TNS Opinion ve spolupráci s Evropským parlamentem získaly práva související s pobytem, zaměstnáním a sociálním zabezpečením; stanovení možnosti, aby občané využívali evropského právního statusu ( 28. režimu ), který by se vztahoval na smluvní vztahy v některých oblastech občanského nebo obchodního práva vedle současných 27 vnitrostátních režimů; zřízení systému pro hodnocení dopadu právních předpisů EU, přičemž by byly plně využity příslušné pravomoci Komise, a vypracování opatření pro posílení vymáhání a uplatňování právních předpisů EU v jednotlivých členských státech. V tomto procesu by hlavní úlohu měl hrát Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty. Budou-li tato opatření náležitě uplatňována, přispějí k tomu, že si veřejnost bude více cenit evropské právo i evropské orgány, sama o sobě však nevytvoří pocit sounáležitosti s EU. Ten se může vyvinout až postupem času, zejména mezi mladšími generacemi žijícími v Evropě. Při úsilí o to, aby se s Evropou ztotožnily děti, mohou hrát významnou úlohu školy tím, že budou vyučovat v evropských jazycích, používat učebnice pojednávající o společném evropském kulturním dědictví a pořádat kurzy o evropském občanství. Rovněž je třeba rozšířit výměnné programy, založené na nesmírně úspěšném programu ERASMUS pro vysokoškolské studenty, aby zahrnovaly i výměny v rámci základních a středních škol. Evropská obecně prospěšná služba, koncipovaná a prováděná ve spolupráci s členskými státy, by mohla mladým lidem také poskytnout platformu, v jejímž rámci by mohli přispívat k plnění úkolů obecného zájmu uvnitř i vně EU. Všichni máme několik identit, které zahrnují místní, regionální a národní prvky. Tyto primární formy identity budou bezpochyby ještě dlouho základními pojmy, s nimiž se občané budou ztotožňovat. Avšak tyto prvky by měly existovat souběžně se vznikající identitou evropskou, založenou na společném chápání historie EU, praktických výhodách plynoucích z občanství EU a společné vizi budoucnosti Evropy a jejího místa ve světě. Naši občané nabudou silnějšího pocitu odpovědnosti za evropský projekt pouze tehdy, bude-li jasně formulován společný program a cíl EU pro 21. století. 50

53 VYUŽÍVÁNÍ SILNÝCH STRÁNEK EU Mnoho lidí stále vidí rok 2030 jako vzdálenou budoucnost a odmítá platnost prognóz. Neměli bychom si však dělat iluze. Svět prochází obdobím rychlých a dalekosáhlých globálních změn, které budou i nadále významně ovlivňovat životy našich občanů. Posledních dvacet let možná jen naznačilo, co přinese budoucnost. V příštích dvaceti letech dojde k urychlení a zhoršení mnoha trendů, jichž jsme nyní svědky. Je třeba myslet dlouhodobě, avšak jednat odhodlaně již nyní touto zásadou se v dnešní době plné nejistot musí řídit i formulování evropských politik. V nadcházejících letech bude muset EU plnit ambiciózní cíle. Bude muset více sblížit EU, její členské státy a občany, obnovit evropský hospodářský a sociální model v době, kdy vnitřní i vnější síly zpochybňují jeho udržitelnost, vytvořit znalostní společnost posílením postavení jednotlivce, co nejlépe využívat měnících se demografických trendů a přistěhovalectví, učinit z nedostatku energie a změny klimatu příležitost pro společenský a hospodářský rozvoj, dosáhnout náležité rovnováhy mezi svobodou a bezpečností a přispívat k utváření světa tak, aby byly bezpečně chráněny hodnoty a zájmy Evropy. Společný program a vize pro budoucnost Evropy Tyto cíle a ambice budou vyžadovat, aby se výrazně změnil přístup vlád jednotlivých členských států k EU. Příliš často si neuvědomují, že ve stále více provázaném a multipolárním světě mohou být jejich dlouhodobé zájmy nejlépe prosazovány spíše na evropské úrovni než na úrovni jednotlivých států. Nepodařilo se jim zmobilizovat občany k podpoře a účasti, které mají zásadní význam pro celkovou legitimitu našeho projektu. Členské státy se často stahují do sebe a na úkor širších evropských zájmů se soustředí pouze na své zájmy národní. EU se naléhavě potřebuje shodnout na tom, jakým způsobem uskutečnit své ambiciózní cíle. Potřebuje stanovit opatření potřebná k tomu, aby se přizpůsobila globální éře, a zjistit, jaká by byla cena a důsledky nečinnosti. Stručně řečeno musí přijít se společnou vizí toho, jak Evropa může zajistit svou budoucnost. Volba, před níž stojíme, je proto jasná: buď budeme stavět na silných stránkách EU a využijeme její kolektivní váhu k tomu, abychom se stali sebevědomým a významným světovým aktérem, nebo si budeme zakládat na roztříštěnosti a hloubat nad možným absolutním úpadkem ve světě, v němž pravidla určují jen ti důležití. V zájmu našich občanů Evropa má silné stránky to je nezpochybnitelný fakt. EU má svou váhu představuje největší trh na světě, podílí se jednou čtvrtinou na světovém obchodu a je dárcem dvou třetin rozvojové pomoci. Nabízí společnou infrastrukturu, jež poskytuje občanům širokou škálu práv, služeb a příležitostí. Politiky a programy EU napomohly tomu, že byl vytvořen propojený politický prostor zahrnující komunikace, dopravu, sociální otázky, výzkum a vzdělávání. Prostřednictvím organizace a regulace těchto tzv. společných prostorů působí EU jako činitel umožňující činnost občanů, obchodních společností a vlád. EU je rovněž vnímána pozitivně. Do Unie by chtělo vstoupit mnoho zájemců, ať již cestou přistoupení, nebo přistěhovalectví. Chloubou Unie je vynikající kvalita života a s ní související střední délka života, která je jednou z nejvyšších na světě. Model správy a řízení příznačný pro EU založený na partnerství je příkladem účinného regionalismu: představuje společný veřejný prostor se sdruženou svrchovaností a schopností definovat společné zájmy, silnými institucemi a důrazem na zásady právního státu. K jejím významným přednostem náleží politická stabilita, pevné právní základy, úspěchy v oblasti sociální a hospodářské soudržnosti a bohatá kulturní a etnická rozmanitost. EU je více než jen společný trh. Je rovněž unií hodnot, jež se projevují odhodláním zasazovat se o lidská práva, mír, 51

54 svobodu a solidaritu. Tyto hodnoty mají univerzální platnost. S podporou evropských občanů, vědců a politiků na všech úrovních může EU stát v čele mezinárodního úsilí o řešení závažných celosvětových výzev, včetně sociální soudržnosti, změny klimatu, udržitelného rozvoje a míru mezi národy. V neposlední řadě lze konstatovat, že EU je schopna uvažovat a jednat s ohledem na dlouhodobé zájmy evropských občanů. Členské státy jsou ve své činnosti často omezeny každodenní politickou realitou, jež znesnadňuje dlouhodobé plánování. Tvorba politik na evropské úrovni nepodléhá z krátkodobého hlediska tak velkému tlaku, a je zde proto více prostoru pro předkládání nových návrhů. Přijetím Lisabonské smlouvy EU získala také nástroje, jako je posílená spolupráce a zjednodušený postup pro přijímání změn, které potřebuje k převedení svých návrhů v konkrétní opatření. Více než kdy předtím se nyní EU může zaměřit na dlouhodobé zájmy a potřeby svých občanů. Otázka, na kterou si musíme odpovědět, je tedy následující: Můžeme využít silné stránky Unie v náš společný prospěch? Globalizace a přeskupování moci ve světě jsou důležitým novým důvodem ke společnému postupu EU. Unie se však bude moci stát aktérem, s nímž se počítá na globální scéně, pouze za předpokladu, že bude stát na pevných základech. Tento úkol vyžaduje politickou odvahu a kolektivní ambice, zdravý pragmatismus a jasnou představu o ideálech, za něž stojí za to bojovat. Doma i v zahraničí. Pusťme se do díla. Společně. Hned teď. Foto: Evropská unie

55 PODĚKOVÁNÍ My, členové reflexní skupiny, bychom chtěli poděkovat všem osobám a institucím, které nám při plnění svěřeného úkolu v mnoha směrech poskytly neocenitelnou pomoc. Naše poděkování patří zejména: sekretariátu reflexní skupiny, bez jehož obětavé a efektivní práce bychom nemohli vykonávat naši činnost a jehož provoz zajišťovali: Žiga Turk, generální tajemník; Max Keller-Noëllet, zvláštní poradce; Nicolás Pascual de la Parte, Noel White, Eija Kaskimová a Gwen McLeanová; nadaci Innaxis a jejímu předsedovi Carlosu Álvarezovi Pereirovi, který nám laskavě poskytl intranetový systém ke konzultaci dokumentů a komunikaci v rámci naší skupiny; Lublaňské univerzitě a její katedře Konstrukční informatiky za hosting veřejné webové stránky skupiny; našemu kolegovi Wolfgangu Schusterovi, který za pomoci svých spolupracovníků z úřadu města Stuttgart naši zprávu velkoryse ilustroval. našim poradcům a asistentům za jejich obětavou a neúnavnou práci. Patřili mezi ně: Carlos Westendorp y Cabeza, zvláštní poradce předsedy Felipa Gonzáleze Márqueze; Rolands Lappuke, poradce místopředsedkyně Vairy Viķe- Freibergy; Nina Hyvärinenová, poradkyně místopředsedy Jormy Ollily; Jean Ellermann-Kingombe, poradce Lykke Friisové; Stephan Petermann, poradce Rema Koolhaase; Elin Burnsová, poradkyně Richarda Lamberta; Stefano Grassi, poradce Maria Montiho; Gregor Woschnagg, poradce Rainera Münze; Lars Hoffman, poradce Kalypso Nicolaïdisové; Guillaume Klossa, poradce Nicole Notatové; Alexander Kreher, poradce Wolfganga Schustera; Andrzej Gulczynski, poradce Lecha Wałęsy; všem významným osobnostem a odborníkům, kteří se zúčastnili našich jednání a velkoryse se s námi podělili o své zkušenosti a znalosti: José Manuel Barroso, Ivo Bozon, Etienne Davignon, Jacques Delors, Nikiforos Diamandouros, Gérard Dumont, Joschka Fischer, Valéry Giscard destaing, Jean Dominique Giuliani, Wim Kok, Alain Lamassoure, Pascal Lamy, Stephan Leibfried, Lenny Mendonca, Geoff Mulgan, Jean Pisani-Ferry, Maria João Rodriguesová, André Sapir, Andreas Schleicher, Luc Soete, Gerhard Stahl, Peter Sutherland, Antonio Vitorino, Nick Whitney a Jean-Pascal van Ypersele de Strihout; Olafu Crammemu a Eleně Juradové z organizace Policy Network v Londýně, kteří s velkou pečlivostí připravili návrh zprávy a zredigovali její závěrečné znění; Neméně důležitá byla kolektivní i individuální podpora, již nám poskytla celá řada neziskových organizací a sdružení, koncepčních skupin a politických analytiků specializovaných v oblastech, na něž byla naše studie zaměřena: Výbor poradců pro evropskou politiku (BEPA) při Evropské komisi (Brusel), Univerzita v Berkeley, Bruegel (Bruselská laboratoř evropské a světové ekonomiky), Centrum pro evropská politická studia (CEPS) (Brusel), Chatham House (Královský institut pro mezinárodní vztahy) (Londýn), Výbor regionů, Confrontation Europe (Brusel), Digital Europe (Brusel), Evropské středisko při Sciences-Po (Paříž), Evropská nadace pro otázky klimatu, Evropská internetová nadace, Evropské hnutí, výbory Evropského parlamentu Výbor pro ústavní záležitosti, Výbor pro zahraniční věci a Zvláštní výbor pro finanční, hospodářskou a sociální krizi, Centrum evropských studií na Oxfordské univerzitě, Evropský hospodářský a sociální výbor, Královský ústav pro mezinárodní a strategická studia Elcano (Madrid), ETNO (Brusel), Eurobarometer při Evropské komisi (Brusel), EuropaNova (Paříž), Evropská rada pro zahraniční vztahy, Centrum pro evropskou politiku (EPC) (Brusel), Ústav Evropské unie pro studium bezpečnosti (Paříž), Program Evropské unie pro stážisty, Finský ústav mezinárodních vztahů (Helsinki), Přátelé Evropy (Brusel), nadace Fundación Alternativas (Madrid), nadace Fundación CIDOB (Barcelona), Harvardská univerzita, Ústav mezinárodních vztahů (IDIS) (Athény), Síť Jean Monnet, iniciativa Navarino (Soluň), Notre Europe (Paříž), Lisabonská rada (Brusel), Ústav Andrease Papandrea pro strategická a rozvojová studia (ISTAME) (Athény), Prin- 53

56 cetonská univerzita, Asociace pro celoevropská politická studia (Trans-European Policy Studies Association, Brusel) a Univerzitní společnost pro moderní evropská studia (UACES) (Londýn). generální tajemník Rady EU, David Galloway, vedoucí jeho kanceláře, Marc Lepoivre, generální ředitel v Radě EU a tlumočníci, překladatelé a další pracovníci Rady, kteří s velkým nasazením přispěli k naší práci. Rovněž bychom chtěli poděkovat dalším spolupracovníkům, mezi něž patřili: Aymeric Bourdin, Guillaume Borie, Patricia Cadeirasová, Pavlos Eleftheriadis, Jean-François Jamet, Thomas Klau, Christian Mandl, Hartmut Mayer, Joaquin Munoz a Claudia Schragová. Naše poděkování by nebylo úplné, kdybychom nevyjádřili uznání, jež si zaslouží Javier Solana, bývalý generální tajemník, vysoký představitel pro SZBP, Pierre de Boissieu, Foto: Evropská unie