S VA Z E K X. OSTRAVSKO

Transkript

1

2 S VA Z E K X. OSTRAVSKO

3 Edice Chránûná území âr: Mackovãin P., Sedláãek M. (eds.) Citace knihy: Weissmannová H. a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovãin P. a Sedláãek M. (eds.): Chránûná území âr, svazek X. Agentura ochrany pfiírody a krajiny âr a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp. Mapy: Geologie âesk geologick ústav, Praha Geomorfologické ãlenûní J. Demek a kol.: Zemûpisn lexikon âr Hory a níïiny, Academia, Praha 987. Digitalizace Katedra geografie University Palackého, Olomouc Perspektivní zobrazení digitálního modelu reliéfu Vojensk topografick ústav Dobru ka, G AâR Klimatické oblasti podklad E. Quitt: Klimatické oblasti âsr, Geografick ústav âsav. Digitalizace Foresta SG, a. s. Hydrografická síè podklad Státní vodohospodáfiská mapa, V zkumn ústav vodohospodáfisk T. G. M., Praha PÛdní typy Katedra pedologie a geologie âeské zemûdûlské university, Praha Fytogeografické ãlenûní podklad Botanick ústav âsav: Regionální fytogeografické ãlenûní âr, Academia, Praha 987. Digitalizace Foresta SG, a. s. Potenciální pfiirozená vegetace podklad Z. Neuhäuslová a kol.: Mapa potenciální pfiirozené vegetace âr, Academia, Praha 998. Digitalizace Foresta SG, a. s. Krajinn pokryv zpracoval GISAT MÎP âr Chránûná území a památné stromy Agentura ochrany pfiírody a krajiny âr Letecké snímky âesk úfiad zemûmûfiiãsk a Katastrální, Praha âúzak Grafická úprava ARTEDIT, s. r. o., Praha 2004 Edice Chránûná území âeské republiky, svazek X. Ostravsko Vydala Agentura ochrany pfiírody a krajiny âr a EkoCentrum Brno, Praha 2004 ISBN

4 Obsah P EDMLUVA ÚVOD P ÍRODNÍ POMùRY Geologická charakteristika Geomorfologická charakteristika Klimatická charakteristika Hydrologická charakteristika Pedologická charakteristika Botanická charakteristika Lesnická charakteristika Zoologická charakteristika OSÍDLENÍ A V VOJ KRAJINY OCHRANA P ÍRODY OKRES BRUNTÁL Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu Zvlá tû chránûná území Pfiírodní parky Památné stromy OKRES FR DEK-MÍSTEK Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu Zvlá tû chránûná území Památné stromy OKRES KARVINÁ Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu Zvlá tû chránûná území Památné stromy OKRES NOV JIâÍN Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu Zvlá tû chránûná území Pfiírodní parky Památné stromy OKRES OPAVA Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu Zvlá tû chránûná území Pfiírodní park Památné stromy

5 OKRES OSTRAVA-MùSTO Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû okresu Zvlá tû chránûná území Památné stromy CHKO BESKYDY Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû CHKO Zvlá tû chránûná území Památné stromy CHKO POOD Í Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrû CHKO Zvlá tû chránûná území Památné stromy BIBLIOGRAFIE REJST ÍKY Chránûná území Místopisné názvy Latinské názvy rostlin a hub âeské názvy rostlin a hub Latinské názvy ÏivoãichÛ âeské názvy ÏivoãichÛ NeÏivá pfiíroda (geologie, geomorfologie, pûda) V KLAD VYBRAN CH POJMÒ ZE ZÁKONA â. 4/92 SB SEZNAM AUTORÒ

6 Pfiedmluva Ostravsko dostalo ve druhé polovinû dvacátého století fiadu pfiívlastkû. Hovofiilo se o ãerném Ostravsku, hovofiilo se o ocelovém srdci republiky. Vznikl symbol, kter je dodnes spojován s ekonomickou prosperitou státu dûlníkû. Vedle severoãeské hnûdouhelné oblasti je Ostravsko dal ím tûïko pfiehlédnuteln m pfiíkladem intenzívní tûïby nerostn ch surovin probíhající bez ohledu na pfiírodu a krajinu. V dobû exploatace tûïby ãerného uhlí a velk ch prûmyslov ch komplexû na severu Moravy nebyla krajina Ostravska bez lidského osídlení, ãlovûk v ní Ïil od paleolitu. Plánovaãi ekonomick ch úspûchû socialistického âeskoslovenska nemûli problémy s vylidnûním cel ch obcí. âlovûk Ïijící v pfiírodní krajinû byl od ní násilím odtrïen a byl pfiesvûdãován, Ïe je moïné dlouhodobû existovat v umûle vytvofieném prostfiedí sv ch betonov ch sídel. Dnes mûïeme Ostravsko oznaãit za kraj velk ch kontrastû a velk ch pfiíleïitostí. Devastace pfiírodní krajiny se paradoxnû stala na celé fiadû lokalit pfiedpokladem vzniku biotopû mnoha zvlá tû chránûn ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ. Krajina na první pohled zniãená, ukr vá lokality mimofiádné aï jedineãné. Zji Èujeme, Ïe i silné a nûkolik desetiletí trvající prûmyslové zatíïení Ostravska neznamenalo likvidaci pfiírodní krajiny, ale její promûnu. A putujeme-li od Ostravy smûrem v chodním, západním a jiïním, nacházíme nejenom zalesnûné vrcholy nejvy ích moravsk ch pohofií Beskyd a JeseníkÛ, ale taky rozlohou malé o to v ak malebnûj í kousky severomoravské krajiny, jako jsou tramberk a jeho okolí, údolí fieky Moravice nebo lidmi málo dotãené OsoblaÏsko. Ne nadarmo je území od Hranic po Ostravu naz váno Moravskou branou. Bohatá mozaika biotopû je dûkazem nûkolik tisíc let existujícího kontaktu tepl ch jiïních oblastí s rozsáhl mi oblastmi severními. Moravská brána byla a je branou nejenom pro ãlovûka, kterému umoïàovala putování ze severu na jih a zase zpût jiï ve velmi dávn ch dobách, je taky branou pro ífiení mnoha rostlinn ch a Ïivoãi n ch druhû. Kniha, kterou drïíte v ruce, vám pfiedstaví mnoho cenn ch lokalit. Ty nejcennûj í lokality v ak nakonec nachází kaïd z nás v místech, která jsou blízká jeho srdci. A taková místa ãlovûk chrání ne proto, Ïe mu to ukládá zákon, ale proto- Ïe on sám chce. Po kozování nebo dokonce zniãení takového místa povaïuje za osobní ztrátu a je ochoten jeho zachování podfiídit svoje dal í zájmy. Vûfiím, Ïe právû na Ostravsku má ochrana pfiírody jedineãnou pfiíleïitost spolupracovat na vytváfiení pfiírodního prostfiedí vyváïeného v celé fiadû sv ch dynamick ch procesû. Jedním z pfiedpokladû je co moïná nejvût í pochopení procesû probíhajících v promûnûné krajinû. A toto poznání musí b t dále pfiedáváno lidem, ktefií v krajinû Ïijí. Ochrana pfiírody musí umût ukazovat smûr, jak Ïít nejenom v krajinû, ale spoleãnû s krajinou. Mûfiítkem pfii tom není délka jednoho lidského Ïivota. Naopak. ZpÛsob Ïivota s krajinou musí vïdy respektovat budoucí generace a jejich právo na Ïivou krajinu. Lidé na Ostravsku mají dnes moïnost spolupracovat na obnovû krajiny, ve které budou Ïít nejenom oni, ale celé generace jejich dûtí. Mají pfiíleïitost nauãit se Ïít s krajinou, kterou budou sami tvofiit. Pfiál bych si, aby se ochrana pfiírody stala klíãem k Ïivotu obyãejn ch lidí v Moravskoslezském kraji. Vladimír Mana AOPK âr, stfiedisko Ostrava 7

7

8 Úvod ÚVOD Moravskoslezsk kraj je povaïován za oblast pfieváïnû prûmyslovou, automaticky se vybavují ostravsko-karvinská prûmyslová aglomerace, doly a hutû. Ale jsou to také chránûné lesnaté oblasti Beskyd a JeseníkÛ, meandrující koryto Odry a v chozy jursk ch vápencû u tramberka. PfiestoÏe od prvního objevu uhlí na Ostravsku uï uplynulo nûkolik tisíc let a zátûï pro pfiírodu, kterou tento objev pfiinesl, byla obrovská, zûstalo zde zachováno mnoho pfiírodních krás. Moravskoslezsk kraj má velmi pestrou geologickou stavbu rozkládá se na styku dvou jednotek nadregionálního v znamu: âeského masivu a Západních Karpat. Georeliéf severozápadní ãásti Moravy a Slezska se sv m geologick m a geomorfologick m v vojem li í od ãásti jihov chodní. Severozápadní ãást má znaky variského geologického v voje (prvohory), kdeïto jihov chodní ãást je souãástí tfietihorních Západních Karpat. Dne ní základní rysy georeliéfu jsou v sledkem neotektonick ch pohybû, které vrcholily v neogénu Severozápadní a severní ãást kraje, tj. jesenická podsoustava, má velmi pestr povrch s ãlenit mi hornatinami, vrchovinami a pahorkatinami. Nejvy - ím celkem je v chodní ãást Hrubého Jeseníku vrcholící Pradûdem (49,3 m n. m.). Nejrozsáhlej í jednotkou v sz. ãásti kraje je Nízk Jeseník. PfieváÏnû je budován spodnokarbonsk mi vrstvami, místy vystupují vulkanity, napfi. Venu ina sopka (655 m n. m.). Centrem vulkanické aktivity bylo jiïní okolí Bruntálu, smûrem k jihov chodu byly nejvzdálenûj í nálezy zaznamenány u Oder, na severozápadû pak v Rychlebsk ch horách. Za dozvuky vulkanické ãinnosti jsou povaïovány v rony CO 2 a pfiítomnost uhliãit ch minerálních vod. V chodní hranici kraje (a rovnûï hranici se Slovenskou republikou) tvofií Západní Karpaty se dvûma soustavami, Vnûkarpatsk mi sníïeninami a Vnûj í- Typická krajina Nízkého Jeseníku u Horní Moravice s rozpt lenou zelení. V pozadí hlavní hfibet Hrubého Jeseníku s pfiíznaãnou kupovitou oblaãností. 9

9 Ostravsko mi Západními Karpatami. K základním geomorfologick m jednotkám karpatské ãásti území náleïí Moravskoslezské Beskydy s nejvy ím vrcholem Lysou horou (323,4 m n. m.). Na severu jsou vûãi oderské ãásti Moravské brány a Ostravské pánvi lemovány Podbeskydskou pahorkatinou. Na v chodû Jablunkovská brázda oddûluje od Moravskoslezsk ch Beskyd pohofií Slezské Beskydy a jih této v chodní ãásti fly ov ch Karpat vyplàuje Jablunkovské mezihofií. Podbeskydská pahorkatina má charakter ãlenité pahorkatiny a je tvofiena kfiídov mi a starotfietihorními fly ov mi horninami. Karpaty jsou oddûleny od Nízkého Jeseníku Moravskou bránou a Ostravskou pánví. Ostravsko je jedineãnou oblastí z hlediska studia akumulací ãtvrtohorních sedimentû. Do území zasáhl ze severu dvakrát pevninsk ledovec. Je zde pfiítomna vût ina genetick ch typû kontinentálních uloïenin. Areál hornoslezské ãernouhelné pánve se rozkládá na plo e km 2, z toho 550 km 2 leïí na území âeské republiky. Její pokraãování pod fly ov mi pfiíkrovy je ovûfieno aï do oblasti RoÏnova pod Radho tûm. Zejména v oblasti Ostravy jsou znaãnû roz ífieny antropo- 0

10 génní uloïeniny, z nichï plo nû nejrozsáhlej í jsou v sypky uheln ch dolû. Podnebí kraje má kontinentální ráz. Na promûnlivost poãasí má vliv ãlenit georeliéf a kromû pfiírodních vlivû jsou dûleïit mi ãiniteli i lidské aktivity. V Moravskoslezském kraji je zastoupena chladná klimatická oblast ke které patfií hlavnû Hrub a Nízk Jeseník a Vnûj í Západní Karpaty. Ostravská pánev, Moravská brána a okolní pahorkatiny leïí v mírnû teplé klimatické oblasti. Na Pradûdu a jeho okolí je vûbec nejdrsnûj í podnebí na Moravû. Letní dny s teplotou vzduchu nad 25 C jsou tam dosti vzácné a mrznout mûïe i v ãervenci a srpnu. PrÛmûrn roãní úhrn atmosférick ch sráïek se v kraji pohybuje v rozmezí 600 mm aï 200 mm. V znamn vliv mají lokální závûtrné a návûtrné efekty zpûsobené georeliéfem. Právû díky návûtrnému efektu jsou nejvy í roãní úhrny sráïek, okolo 400 mm, v nejvy ích partiích Moravskoslezsk ch Beskyd. Horské polohy patfií rovnûï k velmi vûtrn m oblastem s pomûrnû vyrovnanou ãetností jednotliv ch smûrû vûtrû. PrÛmûrn poãet dní v roce s vichfiicí je na Pradûdu sedmdesát a na Lysé hofie dvacet. V Ostravské pánvi a jejím okolí se v znamnûji projevuje severní proudûní vûtru, v Moravské bránû pfievládá JZ-SV smûr. Vût í ãást Moravskoslezského kraje náleïí k povodí horního toku Odry (úmofií Baltského mofie). Jihov chodní ãást kraje je odvodàována fiekou Beãvou a spolu s jiïní ãástí okresu Bruntál patfií k povodí Moravy (úmofií âerného mofie). Osu kraje tvofií fieka Odra, která pramení v Odersk ch vr ích a po vyústûní z Nízkého Jeseníku protéká pfiibliïnû na rozhraní âeské vysoãiny a Západních Karpat. Na soutoku s Ol í opou tí území âeské republiky. Spolu s hlavními pfiítoky, levostrannou Opavou s Moravicí a pravostrannou Ostravicí a Ol í, vytváfií kostru hydrografické sítû sbíhající se v Ostravské pánvi. Povodí Odry má velikost pfiibliïnû km 2, coï pfiedstavuje asi 7 % území âeské republiky. Povodí má z hydrologického hlediska dvû odli né ãásti jesenickou a beskydskou. V znamnou roli pfiedev ím pro zaji tûní dodávek pitné, uïitkové a prûmyslové vody má vodohospodáfiská soustava osmi pfiehradních nádrïí. V Poodfií, na Karvinsku a na Opavsku se nalézá nûkolik rybniãních soustav. Na území kraje se nachází asi lokalit uhliãit ch vod kyselek. Nejv znamnûj í z nich jsou uhliãité minerální vody v Karlovû Studánce. Léãivé jodobromové vody jsou vyuïívány v lázních v Karviné a Klimkovicích-H lovû. Málo vydatné pfiirozené v vûry sirovodíkov ch vod jsou známy z Podbeskydské pahorkatiny a Moravskoslezsk ch Beskyd. Na území Moravskoslezského kraje se st kají dvû hlavní fytogeografické oblasti âeské a Karpatské mezofytikum a prolínají se tak prvky hercynské a západokarpatské kvûteny. Od severu je flóra zãásti ovlivnûna prvky polonské provincie a od jihu panonsk m termofytikem. Charakter vegetace podmiàují ekologické podmínky jako jsou pûdní substrát, modelace terénu, klimatické vlivy i antropogenní ãinnost. V kraji nalezneme jak spoleãenstva mokfiadních ol in a luïních lesû údolních niv vodních tokû, tak doubravy a dubohabrové lesy v pahorkatinách a buãiny a jedlobuãiny v podhorském a horském stupni. SuÈové a roklinové lesy jsou typické pro skalnaté a prudké kamenité svahy údolí. V nejvy ích horsk ch polohách se nacházejí smrãiny. V znamn m zásahem do krajiny bylo její odlesàování od 2. pol. 3. století, kdy se zapoãaly vyvíjet nejrûznûj í typy polopfiirozené vegetace, pfiedev ím past- Úvod Pohled ze Smrku (276,3 m n. m.) na srázn ãelní svah Moravskoslezsk ch Beskyd s holinami po tûïbû smrkov ch porostû. Patrny jsou vrcholy Malé Stolové 009,3 m n. m.,velké Stolové 045,9 m n. m., Knûhynû 256,8 m n. m. a Radho - tû 29,0 m n. m.

11 Ostravsko Pohled z Vysoké (024,2 m n. m.) leïící ve Vsetínsk ch vr ích, pfies údolí RoÏnovské Beãvy na hfibet Moravskoslezsk ch Beskyd, s vrcholy Smrku (275,3 m n. m.) a Knûhynû (256,8 m n.m.). vin a luk. V prûmyslové krajinû okolí Ostravy ovlivnûné hornickou ãinností najdeme pfiedev ím v poklesov ch kotlinách také rûzné typy mokfiadní a vodní vegetace. Specifickou flóru mají rybníky, trvalé a periodické tûnû v nivách fiek a svou kvûtenu mají rozsahem malé ale druhovû bohaté v chozy vápencû a tû ínitov ch vyvfielin. Podobnû jako u vegetace je i zoologicky území Moravskoslezského kraje velmi rûznorodé. Jsou zde zastoupeny tfii ze ãtyfi biogeografick ch podprovincií. Polonská biogeografická podprovincie zasahuje ze severu do okolí Ostravy. Její souãástí je také CHKO Poodfií v nivû Odry, která je mokfiadním území mezinárodního v znamu a je dûleïitá pro vodní ptactvo v dobû hnízdûní i bûhem tahu. Západní ãást kraje, hornatiny a pahorkatiny JeseníkÛ, spadá do hercynské podprovincie a v chodní ãást, Západní Karpaty, patfií k podprovincii karpatské. Jejich nejvy í partie vytváfiejí samostatné a v raznû se li ící bioregiony Jesenick a Beskydsk. Oba horské bioregiony jsou charakteristické pomûrnû velk m poãtem druhû, které Ïijí od nejniï ích poloh aï po horní hranici lesa. Vyskytují se zde, stejnû jako je tomu u kvûteny, nûkteré specifické a endemitní druhy (napfi. glaciální relikty ve vrcholov ch partiích Hrubého Jeseníku). Nejstar í dûkazy osídlení v Moravskoslezském kraji jsou kamenné nástroje ze star í doby kamenné. Svûtoznámou polykulturní lokalitou s nálezy jiï ze stfiedního paleolitu je vrch Kotouã u tramberka, jeskynû ipka a âertova díra. ipka se proslavila pfiedev ím nálezem ãelisti neandrtálského dítûte. Nepomûrnû bohat í nálezy pocházejí z mladého paleolitu, z kultury aurignacké a gravettské. Gravettsk m tábofii tûm lovcû mamutû byl petfikovick vrch Landek nad soutokem Odry a Ostravice, kde se podafiilo nalézt stopy po lehk ch obytn ch chatách stanového charakteru se dvûma ohni ti na ose a koncentraci kamenn ch nástrojû i dûkazy nejstar ího zámûrného pouïití kamenného uhlí jako topiva. O osídlení území kraje máme aï do 2. století naprost nedostatek písemn ch pramenû, které jsou navíc velmi nepfiesné. Územím Moravskoslezského kraje kfiiïovalo mnoho obchodních cest, které ovlivnily charakter krajiny. Moravskou branou procházela nejstar í stfiedoevropská komunikace, tzv. Jantarová stezka, která spojovala stfiední Podunají s Poodfiím a smûfiovala od Baltského mofie ke Stfiedozemnímu. Koncem 2. století a intenzivnû od 2. desetiletí 3. století zaãala na Opavsku kolonizace, na které se nejprve ve velké mífie podílely církevní instituce (olomoucké a vratislavské biskupství, rytífiské a mni ské fiády), pozdûji také lechta. Vznikaly zde vesnice a na kfiiïovatkách obchodních cest nebo v jejich blízkosti také trïní a fiemeslnická stfiediska, ze kter ch se mohla pozdûji, za tzv. velké kolonizace ve 3. století, vyvinout mûsta. Kolonizace území severní ãásti Moravy a Slezska dosáhla vrcholu v období 2

12 od 80. let 3. století do 50. let 4. století. Naru ila národnostní jednolitost Moravskoslezského kraje, hlavnû pfiíchodem nûmeck ch kolonistû, ale také ÎidÛ, LuÏick ch SrbÛ, PolákÛ a moïná VlámÛ. Po tfiicetileté válce do lo k vzestupu fiemeslné a manufakturní v roby, Slezsko se stalo v století v znamnou textilní v robní oblastí v vozního charakteru. Vzmáhající se slezsk prûmysl mûl znaãnou spotfiebu palivového dfieva a jeho nedostatek vedl k hledání jin ch paliv, ra eliny a uhlí. Zatímco vyuïití ra eliny se nesetkalo s úspûchem, uï v 60. letech 8. století zaãala sporadická tûïba uhlí na katastru Slezské Ostravy, v 70. letech v Karviné a v 80. letech v Hluãínû. Soustavná tûïba, která vtiskla regionu jeho dne ní charakter krajiny s ãetn mi haldami a terénními poklesy, zaãala zhruba o sto let pozdûji. Je tû v 9. století bylo Slezsko zemûdûlskou oblastí. Na poãátku 20. století se jeho charakter zmûnil na prûmyslovû agrární. Po roce 989 dochází v ostravské aglomeraci k útlumu prûmyslu. Velká ãást dolû ostravsko-karvinského revíru zastavila tûïbu. Provoz v dole Odra, posledním na území mûsta Ostravy, byl zastaven Vût í ãást Moravskoslezského kraje zûstala aï do velké stfiedovûké kolonizace vût inou zalesnûna a tvofiila severov chodní ãást moravskoslezského pomezního hvozdu táhnoucího se od Rychlebsk ch hor a masívu Králického SnûÏníku na severozápadû aï po povodí Kysuce na jihov chodû. Následkem velké kolonizace bylo vûbec nejrozsáhlej í odlesnûní v historii regionu. Souvislé komplexy pralesû se uchovaly nejdéle v horsk ch oblastech Hrubého Jeseníku a Západních Beskyd. Poslední vût í komplexy jesenick ch pralesû byly zniãeny v 6. století, pfii rozvoji báàského a hutního podnikání. Rozsáhlé beskydské horské lesy zûstaly témûfi neporu eny aï do 5. století, kdy zaãala vala ská kolonizace. SniÏování lesnatosti regionu pokraãovalo aï do zaãátku 9. století, kdy se zaãalo s navracením lesa na pfiebyteãnou zemûdûlskou pûdu a tento trend pokraãuje i v souãasnosti. Nejvíce lesû pfiibylo v horách. Pfiíkladem mohou b t Západní Beskydy, kde je tû na zaãátku 9. století bylo zemûdûlsky vyuïíváno asi 6 % souãasné lesní pûdy. V sudetské ãásti regionu se v mûra lesa zv ila nejvíce od poloviny 20. století, kdy byla vysídlena vût ina zdej ích obyvatel, etnick ch NûmcÛ. Lesnatost regionu je pohybuje v souãasnosti od 5 % v Moravské bránû do 70 % v Západních Beskydách a 80 % v Hrubém Jeseníku. Region Severní Moravy patfií k tûm územím, jichï se nechtûné dûsledky lidsk ch zásahû, projevujících se poruchami vodního reïimu, poklesem úrodnosti pûdy, koncentrací kodlivin z v roby, i dopravy, hlukem a stresem, odrazily nejvíce. Územní ochrana se datuje s poãátkem 20. století. V roce 904 byla zfiízena pfiírodní rezervace erák-keprník v Hrubém Jeseníku, jako první chránûné území na Severní Moravû a Slezsku, urãené k ochranû horsk ch lesû a ra elini È. Od té doby bylo vyhlá eno mnoho lokalit, které chrání ty ãásti pfiírody, které si zachovaly, alespoà ãásteãnû, svûj pfiirozen charakter. Nejsou to jen lesy, louky, vodní plochy s chránûnou flórou a faunou, ale také geologické útvary, které nám pfiipomínají pestrou geologickou minulost Severní Moravy a Slezska. Úvod NPR Razula porost s jedlov mi zlomy v severozápadní ãásti. 3

13 Ostravsko P ÍRODNÍ POMùRY 2 Bfiidlicov lom v Jakartovicích. 2 Odkryv karbonsk ch hornin s ãernouhelnou slojí v NPR Landek. Geologická charakteristika Moravskoslezsk kraj má sloïitou geologickou stavbu, protoïe leïí na styku dvou jednotek nadregionálního v znamu: âeského masivu, kter je souãástí zemské kûry konsolidované variskou (hercynskou) orogenezí, která probûhla v závûru prvohor a karpatské soustavy, zformované koncem tfietihor. V oblasti lze vymezit tfii strukturní patra, z nichï kaïdé má autonomní stavbu, asyntské (kadomské), variské a alpínské. Pokryvné útvary tvofií kfiídové, miocenní a ãtvrtohorní horniny. Z hlediska regionálnû-geologického dûlení âeského masivu náleïí území kraje k moravskoslezské oblasti. Jeho nejstar í souãástí je brunovistulikum, tj. pfieddevonské (prekambrické) krystalinikum sloïené z kadomsk ch plutonitû a metamorfitû a tvofiící podklad variské stavbû moravskoslezské oblasti. Podstatné ãásti brunovistulika jsou roz ífieny v podloïí neogenní karpatské pfiedhlubnû a fly ového pásma Vnûj- ích Západních Karpat. V ãeské ãásti hornoslezské pánve bylo navrtáno v hloubkách od jednoho do ãtyfi kilometrû, na jih od podbeskydsk ch zlomû klesá do hloubek esti aï dvanácti kilometrû. Dále je to silesikum, tj. soubor metamorfovan ch komplexû, kter vystupuje na povrch v jádrech klenbov ch struktur JeseníkÛ pfii severozápadních hranicích kraje. V desenské klenbû se nachází jeho tzv. desenská skupina, tvofiená biotitick mi pararulami a ortorulami. Variské patro tvofií moravskoslezské paleozoikum, tj. sled slabû metamorfovan ch aï nemetamorfovan ch sedimentû a vulkanitû paleozoického stáfií (devon, spodní a svrchní karbon). Patfií sem vrbenské vrstvy v obalu desenské klenby, moravskoslezsk devon, spodní karbon (kulm) a svrchnokarbonská sedimentace hornoslezské pánve. V období po kadomské orogenezi byla znaãná ãást území pravdûpodobnû sou í nejstar í spolehlivû zji tûné sedimenty, transgredující na zvûtral podklad, 4

14 jsou devonského stáfií. V obalu desenské a oskavské klenby v Jeseníkách (v pruhu umvald R mafiov Vrbno pod Pradûdem Zlaté Hory) vystupuje vrbenská skupina, tvofiená metamorfovan m devonsk m vulkanosedimentárním komplexem, pestrou sérií fylitick ch hornin s kvarcity a metakonglomeráty a s tûlesy bazick ch (zásadit ch) i acidick ch (kysel ch) metavulkanitû a jejich tufû. V okolí Vrbna pod Pradûdem se nacházejí také vápence a vápnité fylity. Devonské sedimenty se objevují na povrchu terénu ve ternbersko-hornobene ovském pruhu. Devonské horniny tvofií podloïí karbonu prakticky v celé moravskoslezské oblasti, na povrch terénu v ak vycházejí ve znaãnû omezeném rozsahu. Obecnû jsou devonské hlubokovodní pelitické uloïeniny smûrem k v chodu nahrazovány karbonátov m v vojem, kter na jihov chodû pánevní oblasti pfietrvává aï na bázi svrchního karbonu. ternbersko-hornobene ovsk pruh je stlaãené antiklinální pásmo devonsk ch hornin, vystupující z podloïí kulmu. Pohyby blokû asyntského (kadomského) podkladu podnítily v stup bazick ch vulkanitû diabasového charakteru, doprovázen ch tufy. Ze sedimentárních hornin jsou tu nejhojnûj í tmavé kfiemité bfiidlice, pomûrnû vzácné jsou vápence v men ích polohách a v ãoãkách. Vulkanická ãinnost tu pfietrvávala také ve spodním karbonu. Sedimenty moravskoslezského kulmu zaujímají rozsáhlou oblast Nízkého Jeseníku v západní polovinû kraje. Termínem kulm oznaãujeme litofaciální v voj uloïenin spodního karbonu, místy pfiecházející aï do bazálních úrovní svrchního karbonu (spodního namuru). Na povrch terénu od západu k v chodu vycházejí ãtyfii základní litostratigrafické jednotky: souvrství andûlskohorské, hornobene ovské, moravické a hradecko-kyjovické. Sedimentaãní prostor pánve se ve spodním karbonu zaplàoval pfiísunem mnoïství klastického materiálu z pevniny vynofiující se na západû a jihu. Vznikaly tak mohutné akumulace uloïenin, vyznaãující se zejména rytmick m stfiídáním pfieváïnû jílovcovo-prachovcov ch a pískovcov ch poloh, se znaky typick mi pro fly. Pískovcové vrstvy jsou tvofieny pfieváïnû drobami druhem pískovce s vy - ím podílem jílovito-prachovité matrice a s úlomky star ích hornin. Sedimentaãní prostor se zkracoval postupem vyvrás- Àovaného horstva a pfiitom se posouval smûrem k v chodu, k rigidnímu okraji brunovistulické platformy. V pfiedhlubni orogénu se pánev zaná ela pfieváïnû terigenními sedimenty a mofiská sedimentace byla ve svrchním karbonu vystfiídána paralickou a posléze kontinentální. Pro komplex pfieváïnû klastick ch terigenních sedimentû, vznikl ch v závûreãn ch fázích orogenetick ch cyklû, se uïívá oznaãení molasa. Roz ífiení paralick ch a kontinentálních molasov ch sedimentû charakterizuje areál hornoslezské ãernouhelné pánve. Ta je ovûfiena na plo e km 2, z toho 550 km 2 leïí na území âeské republiky. Její pokraãování pod fly ov mi pfiíkrovy je ovûfieno aï do oblasti RoÏnova pod Radho tûm, dále k jihu se nofií do nûkolikakilometrov ch hloubek a není konturováno. V ãeské ãásti pánve jsou vymezována dvû svrchnokarbonská souvrství: ostravské, tvofiené sedimenty paralické molasy (stáfií spodní namur), a karvinské (stfiední namur westphal A), coï je molasa kontinentální, resp. její denudaãní zbytky. Na polském území zûstaly zachovány také mlad í sedimenty. Ostravské souvrství se vyvíjí z podloïních kyjovick ch vrstev a jeho báze je kladena do v razného faunistického horizontu túrova mofiského patra. Ukládalo se v oblasti pfiímofiské akumulaãní plo iny, obãas zaplavované mofiem. Sedimentace v oblasti mobilnûj í zóny fundamentu v prostfiedí variské pfiedhlubnû mûla za následek pozdûj í intenzivní zvrásnûní hornin. Litologicky se molasové sedimenty vyznaãují cyklickou sedimentací jílovcû, prachovcû a pískovcû s v vojem uheln ch slojí. Do vrstevního sledu se vkládají poãetné polohy vulkanogenního nebo smí eného pûvodu (tonsteiny, brousky, tufity). Karvinské souvrství je souborem jezernû deltov ch a jezerních sedimentû mûlké bezodtokové pánve. Ukládalo se Pfiírodní pomûry Mrazem rozpraskané lavice godulsk ch pískovcû. 5

15 Ostravsko GEOLOGIE Kvartér Holocén fluviální a deluviofluviální sedimenty: povodàové hlíny, jíly, písãité jíly, tûrky Holocén-pleistocén 2 svahové sedimenty: písãito-jílovité aï hlinito-kamenité 3 fluviální sedimenty: písãité tûrky a tûrky fiíãních teras 4 proluviální sedimenty: hlinité a jílovité písky a tûrky s úlomky hornin Pleistocén 5 eolické sedimenty: spra e a spra ové hlíny 6 glacifluviální a glacilakustrinní sedimenty: písky, tûrky, tilly, klastika morén 7 bazalt Terciér 8 neogén (spodní aï stfiední miocén eggenburg, karpat, spodní baden): marinní vápnité jíly a prachové jíly aï jílovce, vápnité písky aï pískovce karpatské pfiedhlubnû a vápnité jíly a jíly se sádrovcem v opavské pánvi 6 Terciér aï mezozoikum fly ov ch pfiíkrovû Západních Karpat (paleogén-jura) Jura 5 tmavé jílovce, vápence, silicity v pelitickém v voji slezské jednotky PfieváÏnû paleogenní a svrchnokfiídové, mofiské, fly ové sedimenty: 9 jílovcové aï jílovcovo-pískovcové fly ové v voje: stfiídání vápnit ch i nevápnit ch hornin 0 pískovcov v voj: stfiídání pískovcû a jílovcû s pfievahou pískovcû Paleozoikum svrchní paleozoikum, nemetamorfované 6 svrchní karbon namur-vestfál, uheln v voj: uhlí, jílovce, pískovce, slepence 7 spodní karbon visé, kulmsk v voj: droby a jílovité bfiidlice, zãásti s polohami slepencû 8 polohy pískovce, jílovité bfiidlice a vápencû paleozoikum metamorfované a zvrásnûné 9 krystalické vápence 20 fylity, svory PfieváÏnû mezozoické mofiské a fly ové sedimenty: jílovcové aï jílovcovo-pískovcové fly ové v voje: stfiídání vápnit ch a nevápnit ch hornin: jíly, jílovce, prachovce, pískovce, slepence, místy diatomity, uhlí, písãité vápence 2 pfieváïnû pískovcov v voj: stfiídání pískovcû a jílovcû s pfievahou pískovcû Kfiída 3 mûlkovodní mofiské pískovce, slínovce a písãité slínovce v osoblaïské kfiídû, platformní v voj 4 melafyry, diabasy, tû ínity a pikrity ve slezské jednotce Paleozoikum aï proterozoikum 2 Ïuly aï granodiority 22 amfibolity, diabasy, porfyry (vulkanické horniny zãásti metamorfované) 23 ortoruly a pokroãilé migmatity 24 bfiidlice, fylity, svory, pararuly (zvrásnûné s varisk m pfiepracováním) 25 pfiíkrovov násun slezské jednotky 26 pfiíkrovov násun raãanské jednotky 27 dílãí násuny v pfiíkrovov ch jednotkách 28 pfiesmyky a strmé násuny 29 rozsah zalednûní

16 OKRES BRUNTÁL CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OSTRAVSKO

17 Pfiírodní pomûry P EHLEDN GEOLOGICK EZ OSTRAVSKEM (bez sedimentû kvartéru) na stabilnûj ím fundamentu variského pfiedpolí a má nanejv slabé projevy vrásnûní s pfieváïnû subhorizontálním uloïením vrstev a zlomov mi strukturami zejména poklesového charakteru. Po doznûní varisk ch orogenetick ch pohybû se novû zformované území stalo souãástí velké západoevropské epivariské platformy. Varisk fundament prodûlal mezi karbonem a miocénem dlouhé období zvûtrávání a odnosu. Znaãná ãást variscid vytvofien ch kolizí kontinentû Laurasie, Avalonie a Baltiky se superkontinentem Gondwanou zûstala koncem prvohor a po vût inu druhohor pevninou a byla subaerick mi pochody zarovnána v povariskou parovinu. Nejstar í sedimenty z pokryvu platformy jsou známy z okolí Osoblahy, kde jsou zachovány relikty druhohorních svrchnokfiídov ch pískovcû, prachovcû a jílovcû (stáfií cenoman- -koniak), náleïející k v bûïkûm opolské pánve. Ukládání tûchto sedimentû souvisí jiï s tektonick mi pohyby vázan mi na poãátek alpínského vrásnûní, které znamenalo zaãátek dal í fáze v voje âeského masivu (tzv. saxonská tektonika) a nové fáze zarovnávání (paleogenní zarovnan povrch). Karpatská soustava je celkem mnohem mlad ím neï âesk masiv. Byla zformována teprve pochody alpínského vrásnûní, hlavnû v intervalu posledního sta milionû let od svrchní kfiídy do tfietihor. Také v tomto vrásnûní byly urãujícím ãinitelem pohyby litosférick ch desek, zejména kolize africké desky na jihu a varisky konsolidované desky Evropy na severu. V tfietihorním alpínském vrásnûní byly vyvrásnûny sedimenty, akumulované v mobilní tethydní zónû na jih a jihov chod od okraje epivariské platformy, a pfiesunuty ve formû bezkofienn ch pfiíkrovû smûrem do pfiedhlubnû, která se vytvofiila v poklesl ch okrajov ch ãástech platformy. Pohyby lze na severov chodní 7

18 Ostravsko Pískovce a slepence soláàsk ch vrstev magurského pfiíkrovu v NPR Pulãín-Hradisko. Moravû sledovat aï od star ího miocénu, av ak pfiedtím jiï bûhem druhohor a star ích tfietihor probíhala vlastní akumulace sedimentû. Zasahují sem pfiíkrovy vnûj í a magurské skupiny, které byly nasunovány smûrem k severu aï severozápadu bûhem pyrenejské, sávské a t rské fáze alpínského vrásnûní. Nûkolikanásobn mi pohyby získaly sloïitou upinovitou stavbu, v níï násunové plochy, zejména na ãelech jednotliv ch pfiíkrovû, ne vïdy respektují hranice pûvodních jednotek. Skupina vnûj ích pfiíkrovû zahrnuje jednotky podslezskou, slezskou a pfiedmagurskou, z jednotek skupiny magurské zasahuje na území kraje pouze dílãí raãansk pfiíkrov. Pfiíkrovy budují rozsáhlé území na jihov chod od Moravské brány a Ostravské pánve. Podslezská jednotka dosahuje nejvût ího roz ífiení v Podbeskydské pahorkatinû. Vystupuje v pfiedpolí souvislého roz ífiení slezské jednotky a v tektonick ch oknech uvnitfi hlavního roz ífiení této jednotky (okno Ïenklavské, fr dlantské a polookno tfiinecké). V podloïí slezské jednotky pod Západními Beskydami tvofií obvykle jen nûkolik desítek metrû mocné pásmo. Sedimentace jednotky probíhala od svrchní kfiídy po oligocén a vyãleàují se v ní pouze tfii jednotky: fr decké vrstvy, podmenilitové (fr dlantské) a menilitové souvrství. Podslezskou jednotku skládají dva dílãí pfiíkrovy, jednak pfiíkrov star í, kter se ve star í mlado t rské fázi pfiesunul pfies usazeniny karpatu a na nûjï transgredují badenské sedimenty, jednak pfiíkrov mlad í, kter se v mlad í mlado t rské fázi sunul spolu se slezskou jednotkou do spodnobadenské pfiedhlubnû. Tektonicky vy í slezská jednotka se skládá ze soustavy dílãích pfiíkrovû, které se nasunuly na mlad í pfiíkrov podslezské jednotky pfii mlad ích mlado - t rsk ch pohybech. Ve slezské jednotce rozli ujeme tfii litofaciální v voje, které souãasnû tvofií samostatné pfiíkrovy nebo upiny. Jsou to: v voj godulsk, ba - sk a kelãsk. Slezská jednotka je hlavní stavební jednotkou Západních Beskyd a v Podbeskydské pahorkatinû budují její odolné horniny vy í partie. V dílãích upinách zavrásnûn ch, zaklínûn ch nebo plovoucích se objevuje v prostfiedí pfievaïující jednotky podslezské aï k linii ãela vnûkarpatsk ch pfiíkrovû. Nejúplnûji zachoval vrstevní sled je ve v voji godulském (svrchní jura-malm aï nejspodnûj í miocén), kter tvofií vnitfiní ãásti v plnû pûvodní sedimentaãní pánve. Nachází se zejména v oblasti souvislého roz ífiení slezské jednotky v Moravskoslezsk ch Beskydech a na severu zasahuje aï k Havífiovu. V centru Moravskoslezsk ch Beskyd plo nû pfievaïují godulské souvrství a istebàanské vrstvy s mocn mi lavicemi pískovcû, v Podbeskydské pahorkatinû tû ínskohradi Èské souvrství s tûlesy vulkanitû tû ínitû. K ba skému v voji jsou fiazeny upiny slezské jednotky ve tramberské vrchovinû a Pfiíborské pahorkatinû. Tvofií úpatní facii b valého sedimentaãního prostoru se zachoval m vrstevním sledem svrchní jura malm aï spodní paleocén. Pozoruhodné jsou zejména mohutné kry trambersk ch vápencû, vystupující v tû ínsko-hradi Èském souvrství coby olistolity, které z pûvodní pozice na mûlkém útesu sklouzávaly do hlub ího sedimentaãního prostfiedí. Také v tomto v voji jsou v tû ínsko-hradi Èském souvrství tûlesa vyvfielin tû- ínitû. Kelãsk v voj je na území kraje vymezován v oblasti Novojiãínské pahorkatiny, kde slezská jednotka tvofií pouze drobnûj í upiny v podslezské. Jedná se o svahovou facii sedimentaãního bazénu. Z Novojiãínska jsou známy pfieváïnû spodnûj í ãleny vrstevního sledu (svrchní jura aï spodní kfiída), tvofiené tû ínsko-hradi Èsk m souvrstvím s tû ínity, vefiovick mi a jasenick mi vrstvami. Pfiedmagurská jednotka má na povrchu velmi mal rozsah. Vystupuje na ãele magurského nasunutí v tektonicky redukovan ch upinách u Bílé a jiïnû od Jablunkova. Charakteristické jsou pro ni pestré zelené a ãervené jílovce v obdobné stratigrafické pozici jako v podslezské jednotce (svrchní kfiída aï eocén), dále menilitové a krosnûnské souvrství. Magurská skupina, konkrétnû její raãansk pfiíkrov, zasahuje na území kraje jen pfii hranicích se Slovenskem, na jih od spojnice Horní Beãva Bílá a jiïnû 8

19 Pfiírodní pomûry REGIONÁLNÍ GEOLOGICKÉ âlenùní od Jablunkova. Vystupuje v ní pfiedev ím hrubû rytmicky fly ové soláàské souvrství s lavicemi drobov ch i arkózov ch pískovcû (stáfií svrchní kfiída aï paleocén) v nadloïí pestr ch jílovcû gbelského souvrství. Star í pohyby alpínské orogeneze v tethydní oblasti se projevily rozpadáním okrajû epivariské platformy do blokû a zdvihy resp. poklesy nûkter ch ãástí. To otevfielo cestu opûtovné mofiské záplavû ve spodním neogénu. Z mûlkovodní transgrese v období eggenburgu jsou známy jen málo mocné sedimenty z vrtû v okolí Ostravy a Karviné. Mnohem v raznûj í transgrese zasáhla území v karpatu, kdy se vytvofiila pfiedhlubeà v ãele nasunujících se pfiíkrovû. V souãasnosti jsou sedimenty karpatu témûfi zcela skryty pod karpatsk mi pfiíkrovy na povrch terénu vycházejí jen v nemnoha upinách, které byly tektonick mi pohyby odtrïeny a zaãlenûny do stavby pfiíkrovû. 9

20 Ostravsko Odkryv sopeãn ch tufû pod vrcholem neovulkanické vyv eniny Otická sopka. Po zániku star í karpatské pfiedhlubnû a vyklenutí jejího dna se sedimentaãní prostor pfiestûhoval smûrem k severozápadu, hloubûji do platformy. Vytvofiila se spodnobadenská pfiedhlubeà, do níï se nofií ãela star ích pfiíkrovov ch upin, zatímco mlad í spoãívají na bádensk ch sedimentech. V plà pfiedhlubnû tvofií subhorizontálnû ulo- Ïené vápnité jíly (tégly), popfi. slabû zpevnûné jílovce s písãit mi vloïkami. V závislosti na paleoreliéfu jsou na bázi souvrství vyvinuty rûznû mocné akumulace klastického materiálu. Spodnobadenské sedimenty jsou zachovány v celém rozsahu sníïeniny Moravské brány. V Ostravské pánvi tvofií v ir ím okolí Ostravy a Karviné nadloïí uhlonosného svrchního karbonu. V opavské pánvi mají neogenní sedimenty jin stratigrafick rozsah a litofaciální v voj neï v Moravské bránû a Ostravské pánvi. Po uzavfiení pfiedhlubnû pokraãovala v opavské pánvi sedimentace ve stfiedním (vûliã) a svrchním (kosov) badenu. Pfii dílãích oscilacích docházelo ke zmûlãování prostoru, vedoucímu ve stfiedním badenu k sedimentaci evaporitû (sádrovcû) v salinách. Jinde jsou pfievládající jíly hojnû proloïeny písãit mi a vápencov mi vloïkami. Do západní ãásti Moravskoslezského kraje zasahuje tzv. moravsko-slezská neovulkanická oblast. Její neovulkanity jsou nejv chodnûj í souãástí stfiedoevropské alkalické provincie a pfiedstavují typick kontinentální vulkanismus. Sopeãná aktivita se v tûchto místech koncentrovala do dvou pruhû o smûru SZ JV, sledujících zlomové linie se znaãn m hlubinn m dosahem. K nejmocnûj ím projevûm této aktivity pak do lo na kfiíïení tûchto zlomû s antiklinální zónou ternbersko-bene ovskou, kde vznikly stratovulkány Malého (77,4 m n.m.) a Velkého Roudného (780, m n. m.). K vnûj í fiadû náleïejí známûj í sopouchová tûlesa olivinick ch nefelinitû u templovce a Otic. Jejich stáfií ãiní zhruba 20 miliónû let. adíme je do první neovulkanické fáze v období spodního miocénu. Dal í, povût inou Ïilná a zãásti jen podpovrchová tûlesa ãediãov ch hornin této fiady (také nûkterá podstatnû mlad í) jsou známa z okolí Albrechtic, Krnova, Kobefiic, Budi ovic a z Ostravy, kde byla zachycena ve vrtech a dûlních dílech. Plo nû rozsáhlej í a geomorfologicky v raznûj í jsou tûlesa vnitfiní fiady, vesmûs náleïející k mnohem mlad í, tfietí neovulkanické fázi. Ta probíhala pfied 2,7 aï 0,9 milióny let. U nízkojesenick ch vulkánû mûïeme vesmûs hovofiit o starokvartérním, spodnopleistocénním stáfií s ohledem na nové v zkumy, které spodní hranici ãtvrtohor (kvartéru) posouvají na úroveà 3,6 miliónu let. Centrem vulkanické aktivity bylo jiïní okolí dne ního Bruntálu. Petrografick m sloïením se severomoravské a slezské neovulkanity zafiazují do asociace alkalick olivinick ãediã nefelinick bazanit olivinick nefelinit. Mají drobnû porfyrickou strukturu s drobn mi vyrostlicemi olivínu a klinopyroxenu. Jejich základní hmota je nejãastûji tvofiena klinopyroxenem, olivínem, nefelínem a Ïivcem (plagioklasem), kter mû- Ïe b t nahrazován minerály ze skupiny foidû (nefelín, hayun, leucit). Prakticky na v ech lokalitách byly zji tûny ultramafické nodule pfieváïnû lherzolitového charakteru (60 90 % olivínu, 0 20 % ortopyroxenu, 5 0 % klinopyroxenu, 2 % spinelidu), dosahující velikosti aï 0 cm. Tyto uzavfieniny ve vulkanitech pfiedstavují útrïky hlubinn ch hornin, charakterizující sloïení zemského svrchního plá tû. Dozvuky vulkanické ãinnosti jsou v rony CO 2 a uhliãité minerální vody v oblasti silezika a kulmu. Ostravsko je jedineãnou oblastí z hlediska studia akumulací ãtvrtohorních sedimentû. Nalezneme zde prakticky v echny genetické typy kontinentálních uloïenin ledovcové, jezerní, fluviální, eolické, svahové, jeskynní sedimenty i fosilní zvûtraliny a pûdy. Lze je datovat od nejstar ího pleistocénu po souãasnost. Stratifikace ledovcov ch sedimentû umoïàuje korelaci kontinentálního zalednûní s alpskou oblastí. Kontinentální ledovec pronikl ve stfiedním pleistocénu na na e území dvakrát a vytvofiil tzv. ostravskou glacigenní pánev. Jeho ãelo dospûlo aï k dne nímu evropskému rozvodí do okolí Jeseníku nad Odrou 20

21 a Starého Jiãína, odkud jsou známy nejjiïnûj í sedimenty prokazatelnû ledovcového pûvodu. Nejvût í mocnosti dosahují ledovcové sedimenty v tzv. subglaciálních korytech v Ostravské pánvi (pfies 00 m), v Hluãínské pahorkatinû (aï 84 m) a v Oderské bránû (35 m). Období pleistocénu se dûlí na glaciály a interglaciály (doby ledové a meziledové) a krat í ãasové úseky, stadiály, odpovídající dílãím ledovcov m transgresím. Star í zalednûní je v severoevropské klasifikaci oznaãováno jako elsterské (popfi. hal trovské) a odpovídá mindelskému glaciálu v alpínské stratigrafii. Dále se ãlení na tfii stadiální období nejstar í zalednûní opavské je oddûleno interstadiálem otick m od následujícího zalednûní kravafiského. To má dvû samostatné transgrese oddûlené interstadiálem uhlífiovsk m resp. muglinovsk m. Z období poelsterského holsteinského (stonavského) interglaciálu, bûhem kterého docházelo ke zv - ené erozi dfiíve uloïen ch sedimentû a akumulaci tzv. hlavní fiíãní terasy, jsou stratigraficky nejv znamnûj í sedimenty rozsáhlého stonavského jezera, které se vytvofiilo po ústupu ledovce. V následujícím sálském zalednûní (odpovídajícím risskému v alpínské oblasti) se rozli uje star í palhanecké zalednûní, oddûlené neplachovick m tepl m obdobím, od zalednûní oldfii ovského. Sedimenty, vázané na ãinnost ledovcû, lze rozdûlit na glacigenní (tilly) a vodnûledovcové tj. uloïeniny tavn ch ledovcov ch vod: tekoucích (glacifluviální) nebo se zpomalen m obûhem (glacilimnické). Tilly, dfiíve oznaãované jako souvkové hlíny, pfiedstavují akumulaci ledovcov ch morén. Zrnitostním sloïením odpovídají vût- inou hlinit m pískûm aï písãit m hlínám. Charakteristická je pfiítomnost souvkû tûrkov ch valounû, které dosahují fiádovû centimetrov ch velikostí. V této formû byly na na e území transportovány úlomky hornin, které ledovec pfii svém roz ifiování na jih erodoval. Z nordick ch hornin to jsou kromû nejnápadnûj ích ãerven ch Ïul a dal ích granitoidû také porfyry a rûzné metamorfity. Sedimenty z území Polska jsou tvofieny pfieváïnû kfiídov mi pískovci a miocénními lignity. Velk podíl tvofií valouny kfiemene a místních hornin. Vzácnû se v nich (nûkde i v sedimentech vodnûledovcov ch) objevují rozmûrné eratické bloky. Bûhem posledních ledov ch dob, pfii zalednûní warthském a viselském (würm v alpínské oblasti) na na e území pevninsk ledovec jiï nezasáhl. Území kraje vût inou leïelo v periglaciální oblasti s permafrostem. Horské zalednûní se vyvinulo v Hrubém Jeseníku. Toto období zanechalo rozsáhlé nesouvislé pokryvy eolick ch (vûtrem navát ch) sedimentû spra- í a spra ov ch hlín. Do období holocénu (recentu) pfietrvává sedimentace spjatá s eroznû-akumulaãními procesy. V uloïeninách niv pfievládají hlinitopísãité sedimenty se znaãn m podílem organick ch zemin. PÛsobením exogenních vlivû probíhá v voj svahov ch (deluviálních) a splachov ch (deluviofluviálních) sedimentû. Zejména v oblasti Ostravy jsou znaãnû roz ífieny antropogenní uloïeniny, z nichï plo nû nejrozsáhlej í jsou v sypky uheln ch dolû. Moravskoslezsk kraj patfií ke geologicky nejintenzivnûji prozkouman m oblastem, místy do znaãn ch hloubek pod povrchem terénu. Rozsáhlé prûzkumné práce, následovala exploatace nerostného bohatství. Kromû tûïby ãerného uhlí v hornoslezské pánvi se dolovalo také v polymetalick ch loïiscích v oblasti JeseníkÛ. DÛleÏité údaje pro v zkum hlub í stavby ve fly ov ch pfiíkrovech a jejich podloïí pfiinesl vrtn prûzkum na zemní plyn ve v chodní ãásti regionu. BIBLIOGRAFIE:, 2, 3, 4, 5, 3, 4, 54, 57, 0, 83, 94, 95, 96, 202, 209, 24, 25, 26, 27, 28, 277, 3, 323, 326, 355, 368, 370 Pfiírodní pomûry Zvrásnûné paleogenní horniny podslezské jednotky pfiekryté tillem bazální morény sálského zalednûní z pískovny u Blahutovic. 2

22 Ostravsko GEOMORFOLOGICKÉ âlenùní Geomorfologická charakteristika Území Moravskoslezského kraje se vyznaãuje rozmanit m povrchem od rovin a níïinn ch pahorkatin aï po hornatiny Hrubého Jeseníku a Moravskoslezsk ch Beskyd. Území kraje spadá do tfií geomorfologick ch provincií, na severozápadû do provincie âeská vysoãina, na jihov chodû do provincie Západních Karpat a malou severní ãást území fiadíme k provincii Stfiedoevropská níïina. Z provincie âeské vysoãiny zasahuje do kraje krkono sko-jesenická soustava, konkrétnû její jesenická podsoustava, jeï se dále ãlení na geomorfologické celky a podcelky. Jesenická podsoustava v severozápadní a severní ãásti kraje má velmi pestr povrch s ãlenit mi hornatinami, vrchovinami a pahorkatinami. Nejvy ím celkem je Hrub Jeseník, kter na území kraje zasahuje Pradûdskou hornatinou na jihu a Medvûdskou hornatinou na severu. Pradûdská hornatina má celkovou plochu 530 km 2, její stfiední nadmofiská 22

23 Pfiírodní pomûry PROVINCIE SOUSTAVA Podsoustava CELEK Podcelek Okrsek âeská VYSOâINA KRKONO SKO-JESENICKÁ SOUSTAVA Jesenická podsoustava HANU OVICKÁ VRCHOVINA Hrabû ická hornatina 4c-3b-b Kamenecká hornatina ZLATOHORSKÁ VRCHOVINA Rejvízská hornatina 4c-6b-b Hefimanovické hfibety Hynãická hornatina 4c-6c-a Biskupská kupa 4c-6c-b Artmanovská hornatina 4c-6c-c Holãovická hornatina Jindfiichovská pahorkatina 4c-6d-a Bartultovické vrchy 4c-6d-b Amalínská vrchovina 4c-6d-c Opavická niva 4c-6d-d Albrechtická kotlina 4c-6d-e LiptaÀská pahorkatina 4c-6d-f Rudíkovská sníïenina 4c-6d-g Arnultovická kotlina HRUB JESENÍK Medvûdská hornatina 4c-7b-a Hornoopavská hornatina 4c-7b-b Vrbenská vrchovina Pradûdská hornatina 4c-7c-a Pradûdsk hfibet 4c-7c-b Vysokoholsk hfibet 4c-7c-c Karlovská vrchovina NÍZK JESENÍK Brantická vrchovina 4c-8a-a Krasovská vrchovina 4c-8a-b Lichnovská vrchovina Stûbofiická pahorkatina 4c-8b-a Heraltická pahorkatina 4c-8b-b Zlatnická pahorkatina Bruntálská vrchovina 4c-8c-c Re ovská hornatina 4c-8c-d Moravická vrchovina 4c-8c-e Bfiidliãenská pahorkatina 4c-8c-f Bruntálská kotlina 4c-8c-g Svûtlohorská vrchovina 4c-8c-h Razovská vrchovina 4c-8c-i Hornobene ovská vrchovina 4c-8c-j Roudenská vrchovina Sluneãná vrchovina (4c-8d) Doma ovská vrchovina 4c-8e-b Jívovská vrchovina 4c-8e-c Libavská vrchovina 4c-8e-d âervenohorská vrchovina Vítkovská vrchovina 4c-8f-a Leskovecká pahorkatina 4c-8f-b Melãská vrchovina 4c-8f-c Hefimanická vrchovina 4c-8f-d Pot tátská vrchovina 4c-8f-e Oderská kotlina 4c-8f-f To ovická vrchovina 4c-8f-g Fulnecká kotlina 4c-8f-h Tû kovická pahorkatina 4c-8f-i Dûhylovská pahorkatina PROVINCIE SOUSTAVA Podsoustava CELEK Podcelek Okrsek ST EDOEVROPSKÁ NÍÎINA ST EDOPOLSKÉ NÍÎINY Slezská níïina OPAVSKÁ PAHORKATINA OsoblaÏská níïina (7a-a) Poopavská níïina 7a-b-a Otická níïina 7a-b-b Opavsko-moravická niva 7a-b-c Kravafiská rovina 7a-b-d Komárovská níïina Hluãínská pahorkatina 7a-c-a Kobefiická pahorkatina 7a-c-b Vfiesinská pahorkatina ZÁPADNÍ KARPATY VNùKARPATSKÉ SNÍÎENINY Západní Vnûkarpatské sníïeniny MORAVSKÁ BRÁNA Oderská brána 8a-4b-a Bûlotínská pahorkatina 8a-4b-b Klimkovická pahorkatina 8a-4b-c Oderská niva 8a-4b-d Barto ovická pahorkatina Severní Vnûkarpatské sníïeniny OSTRAVSKÁ PÁNEV 8b--a Anto ovická rovina 8b--b Ostravská niva 8b--c Karvinská plo ina 8b--d Havífiovská plo ina 8b--e Novobûlská rovina 8b--f Porubská plo ina 8b--g Orlovská plo ina VNùJ Í ZÁPADNÍ KARPATY Moravské-slovenské Karpaty VIZOVICKÁ VRCHOVINA Zlínská vrchovina 9c-b-e Seninecká vrchovina Komonecká hornatina 9c-c-b Klá Èovsk hfibet Luhaãovická vrchovina 9c-d-c Laãnovská vrchovina JAVORNÍKY Ráztocká hornatina 9c-3a-a Vûfieãenská pahorkatina 9c-3a-b Karlovická vrchovina 9c-3a-c Javornick hfibet 9c-3a-d LuÏenská vrchovina Pulãínská hornatina 9c-3b-a Zdûchovská kotlina 9c-3b-b Makytská hornatina 9c-3b-c Strelenecká vrchovina Západobeskydské podhûfií PODBESKYDSKÁ PAHORKATINA Pfiíborská pahorkatina 9d-c-a Hluzovská pahorkatina 9d-c-b Palaãovská brázda 9d-c-c Novojiãínská pahorkatina 9d-c-d Libho Èská pahorkatina 9d-c-e Stafiíãská pahorkatina 9d-c-f Palkovické podhûfií Legenda k mapû pokraãuje na následující stranû 23

24 Ostravsko PROVINCIE SOUSTAVA Podsoustava CELEK Podcelek Okrsek tramberská vrchovina 9d-d-a Palkovické hûrky 9d-d-b Metylovická pahorkatina 9d-d-c Ondfiejník 9d-d-d Kozlovická kotlina 9d-d-e Mûrkovická pahorkatina 9d-d-f ost nské vrchy 9d-d-g Îenklavská kotlina 9d-d-h Libotínské vrchy 9d-d-i Petfikovické vrchy Fren tátská brázda 9d-e-a Lysohorské podhûfií 9d-e-b Radoho Èské podhûfií 9d-e-c Vefiovická brázda Tfiinecká brázda 9d-f-a Fr decká pahorkatina 9d-f-b Ropická plo ina Tû ínská pahorkatina 9d-g-a Bruzovická pahorkatina 9d-g-b Hornotûrlická pahorkatina 9d-g-c HornoÏukovská pahorkatina Západní Beskydy HOST NSKO-VSETÍNSKÁ HORNATINA Vsetínské vrchy 9e-b-a Vala skobystfiická vrchovina 9e-b-b SoláÀsk hfibet 9e-b-c Hornobeãevská vrchovina PROVINCIE SOUSTAVA Podsoustava CELEK Podcelek Okrsek ROÎNOVSKÁ BRÁZDA 9e-2-a 9e-2-b MORAVSKOSLEZSKÉ BESKYDY Vigantická pahorkatina Za ovská pahorkatina Radho Èská hornatina 9e-3a-a Hodslavick Javorník 9e-3a-b Radho Èsk hfibet 9e-3a-c Mezivodská vrchovina Lysohorská hornatina 9e-3b-a Ropická rozsocha 9e-3b-b Zadní hory 9e-3b-c Lysohorská rozsocha Klokoãovská hornatina (9e-3c) JABLUNKOVSKÁ BRÁZDA 9e-4-a 9e-4-b SLEZSKÉ BESKYDY Náveská pahorkatina Milíkovská plo ina âantoryjská hornatina 9e-5a-a N decká vrchovina 9e-5a-b âantoryjsk hfibet JABLUNKOVSKÉ MEZIHO Í (9e-6) v ka ãiní 888 m. Do Moravskoslezského kraje zasahuje necelou polovinou své rozlohy. Tato stfiedohorská skupina, vrcholící Pradûdem (49,3 m n. m.), je tvofiena pfieváïnû krystalick mi bfiidlicemi, má kernou stavbu a v jejích vrcholov ch oblastech jsou zachovány zbytky holoroviny, z velké ãásti pfiemodelované periglaciálními pochody (ãetné mrazové sruby, balvanová mofie a proudy, strukturní pûdy aj.). V závûrové ãásti Velké kotliny (pramenná oblast Moravice) jsou zachovány erozní a akumulaãní tvary horského zalednûní. Pradûdskou hornatinu vyhledávají turisté, coï nûkde vede ke zv ené antropogenní erozi. Místy nalézáme doklady historické tûïby rud. âlenitá Medvûdská hornatina (20 km 2, stfiední nadmofiská v ka 85 m n. m.) leïí témûfi celá v Moravskoslezském kraji. Má charakter sloïité vyzdvi- Ïené kry a je tvofiena pfieváïnû metamorfovan mi horninami. Hluboká údolní síè je kontrolována zlomovou tektonikou. Svahy i vrcholové oblasti s plo inami holoroviny nesou znaky periglaciálního pfiemodelování. Nejvy ím bodem je Medvûdí vrch (26 m n. m.). Ze severnûji situovaného celku Zlatohorská vrchovina zasahují do kraje tfii jeho podcelky. Podcelek Rejvízská hornatina zasahuje na území kraje pouze nepatrnou jihov chodní ãástí, její celková plocha dosahuje 80 km 2 a stfiední nadmofiská v ka ãiní 670 m. Hornatinu budují krystalické horniny a její kern povrch se stupàovitû uklání k jihov chodu. Ve stfiední ãásti má dobfie zachované zbytky holoroviny s ãetn mi skalními útvary. Vrcholí Pfiíãn m vrchem (974,7 m n. m.). Dal ím podcelkem Zlatohorské vrchoviny je Hynãická hornatina (55 km 2, stfiední nadmofiská v ka 69 m), která je v chodním v bûïkem v e uvedeného celku. Tato kerná hornatina je uklonûna k jihov chodu a je v raznû periglaciálnû pfiemodelována. Údolní síè sleduje zpravidla poruchová pásma. V níïe poloïen ch oblastech jsou v georeliéfu ãetné agrární valy. Nejvy í kóta Bis- 24

25 Pfiírodní pomûry kupská kupa (890,6 m n. m.) má na severním úpatí doklady modelace pevninsk m ledovcem. Nejv chodnûj ím podcelkem Zlatohorské vrchoviny na území kraje je ãlenitá Jindfiichovská pahorkatina v OsoblaÏském v bûïku (8 km 2, stfiední nadmofiská v ka 337 m n. m.). Je litologicky velmi pestrá, na zvrásnûném fundamentu leïí ãetné men í v chozy kfiídov ch usazenin. Povrch je pfiekryt usazeninami neogenního a kvartérního stáfií. Ve vrcholov ch oblastech jsou zachovány zbytky zarovnan ch povrchû, vãetnû exhumovan ch povrchû pfiedkfiídového stáfií. Vrchem Kobyla dosahuje nejvût í v ky 574, m n. m. Nejrozsáhlej í ãástí Jesenické podsoustavy je celek Nízk Jeseník, rozdûlen na nûkolik podcelkû. Nejdále k severu zasahuje ãlenitá Brantická vrchovina (240 km 2, stfiední nadmofiská v ka 492 m). V jejím strukturnû podmínûném georeliéfu vystupují nápadné vyv eniny, budované odolnûj ími komplexy spodnokarbonsk ch drob. Její severozápadní ãást je ãlenitûj í neï jihov chodní. Kulminuje Bedfiichovou horou (743,3 m n. m.). JiÏnûji situovaná plochá Bruntálská vrchovina (630 km 2, stfiední nadmofiská v ka 567 m) je budována devonsk mi a spodnokarbonsk mi bfiidlicemi a drobami (místy s neovulkanick mi horninami pleistocénního stáfií). Údolí severní ãásti vrchoviny se iroce rozevírají, v jiïní jsou strmû zahloubena. Nejvy ím vrcholem jsou Pastviny (794,4 m n. m.). V centru Bruntálské vrchoviny nápadnû vystupuje nejvy í podcelek Nízkého Jeseníku ãlenitá Sluneãná vrchovina (6 km 2, stfiední nadmofiská v ka 625 m). Je pfieváïnû budována spodnokarbonsk mi vrstvami, místy vystupují neovulkanity, napfi. Venu ina sopka (655 m n. m.), a ve vrcholov ch oblastech se zachovaly zbytky holoroviny. Údolí fieky Moravice v oblasti Val ova má prûlomov charakter. Sluneãná (800,2 m n. m.) je nejvy ím bodem Sluneãné vrchoviny a celého Nízkého Jeseníku. Do jiïní a jihov chodní ãásti Moravskoslezského kraje zabíhá mal m v bûïkem podcelek Doma ovská vrchovina. Témûfi celou v chodní ãást Nízkého Jeseníku zabírá plochá Vítkovská vrchovina (988 km 2, stfiední nadmofiská v ka 430 m), budovaná spodnokarbonsk mi bfiidlicemi. V údolních polohách jsou místy zachovány badenské mofiské sedimenty, místy také sedimenty pleistocénního kontinentálního zalednûní. Ve vrcholov ch oblastech jsou pomûrnû rozsáhlé zbytky holoroviny. Údolní síè s ãetn mi prûlomov mi úseky je hluboko zafiíznutá do plochého povrchu podcelku (napfi. u Oder) stejnû jako ostfie ohraniãené kotliny (napfi. Fulnecká nebo Oderská). Nejvy í bod StráÏná (64,4 m n. m.) leïí na jihu, jiï v Olomouckém kraji. Georeliéf severnûji poloïeného podcelku, ãlenité Stûbofiické pahorkatiny (67 km 2, stfiední nadmofiská v ka 333 m), se vyvinul pfieváïnû na spodnokarbonsk ch bfiidlicích a na drobách. Na severu a v chodû leïí také pleistocénní sedimenty vãetnû spra ov ch hlín. Nejvy ím bodem je Bfiidliãná (458,7 m n. m.). K provincii Západní Karpaty nále- Ïejí dvû soustavy, Vnûkarpatské sníïeniny a Vnûj í Západní Karpaty. Ze soustavy Vnûkarpatsk ch sníïenin zasahují na území kraje dvû podsoustavy: Západní a Severní Vnûkarpatské sníïeniny. Ze soustavy Vnûj ích Západních Karpat sem zasahují podsoustavy Západobeskydské podhûfií a Západní Beskydy. Soustava Vnûkarpatsk ch sníïenin oddûluje ãlenit pahorkatinn, vrchovinn a stfiedohorsk georeliéf Vnûj- ích Západních Karpat od âeské vysoãiny. Ze Západních Vnûkarpatsk ch sníïenin zasahuje do kraje celek Moravská brána (její severní podcelek Oderská brána) a ze Severních pak celek Ostravská pánev. Podcelek Oderská brána (380 km 2, stfiední nadmofiská v ka 26 m) má ráz ploché pahorkatiny. Tato v razná deprese ve smûru JZ SV vznikla poklesem okrajové ãásti Nízkého Jeseníku, vûãi kterému je v raznû ohraniãena zlomov mi svahy, kdeïto vûãi Podbeskydské pahorkatinû na jihov chodû je její hranice nev razná a pfiechod pozvoln. Oderská brána je sv m zaloïením pfiedbadenská. Ráz jejího dne ního povrchu 25

26 Ostravsko Lysá hora ( 323,4 m n. m.) je nejvy ím vrcholem Moravskoslezsk ch Beskyd. se zaãal vyvíjet s ústupem sálského pevninského ledovce zahlubováním údolí vodních tokû a odnosem ledovcov ch sedimentû. Základní rysy georeliéfu ovlivnily také periglaciální procesy ve svrchním pleistocénu. Kromû fluviálních sedimentû se zachovaly pleistocénní sedimenty kontinentálního zalednûní a rozsáhlé spra ové pokryvy. Typické pro její povrch jsou iroké a ploché rozvodní hfibety a suchá, mnohdy asymetrická kvartérní údolíãka. Nejvy í kóta Luãická StráÏ na jihu (339 m n. m.) je jiï v Olomouckém kraji. Podcelek Ostravská pánev náleïí k Severním Vnûkarpatsk m sníïeninám. Zabírá 486 km 2 a má stfiední nadmofiskou v ku 244 m. Má ráz roviny a ploché pahorkatiny na kvartérních sedimentech rûzné geneze (místy vystupují také miocénní a vzácnû karbonské sedimenty). Na jihov chodû navazuje Ostravská pánev bez v razné geomorfologické hranice na Oderskou bránu, podobnû je tomu na pfiechodu k Hluãínské pahorkatinû a Podbeskydské pahorkatinû. Georeliéf této kvartérní akumulaãní sníïeniny se zaãal vytváfiet jiï v pleistocénu. V souãasnosti je znaãnû poznamenán hornictvím a urbanizací. Vrcholem Kouty dosahuje nadmofiské v ky 333 m. Jihov chodní ãást Moravskoslezského kraje je souãástí soustavy Vnûj ích Západních Karpat. Georeliéf této oblasti se formuje od konce druhohor, hlavnû od konce mlado t rské fáze alpínského vrásnûní v mlad ích tfietihorách; dosunování ker a exogenní modelace pokraãují dodnes. Ze soustavy Vnûj ích Západních Karpat zasahují do kraje podsoustavy Západních Beskyd a Západobeskydského podhûfií. K základním geomorfologick m jednotkám Západních Beskyd na území kraje náleïí pfiedev ím celek Moravskoslezské Beskydy, které jsou na severu lemovány podsoustavou Podbeskydské pahorkatiny; její jiïní ãást Fren tátská a Tfiinecká brázda oddûluje stfiedohorsk georeliéf Moravskoslezsk ch Beskyd od tramberské vrchoviny, Pfiíborské pahorkatiny a Tû ínské pahorkatiny. Celek Slezské Beskydy na v chodû oddûluje od Moravskoslezsk ch Beskyd sníïenina Jablunkovské brázdy a jih této v chodní ãásti fly ov ch Karpat vyplàuje celek Jablunkovské mezihofií. Podbeskydská pahorkatina má charakter ãlenité pahorkatiny (plocha pfies 500 km 2, stfiední nadmofiská v ka 356 m). Je je tvofiena kfiídov mi a starotfietihorními fly ov mi horninami podslezského a slezského pfiíkrovu, místy také horninami jiné geneze vyvfiel mi tû ínity kfiídového stáfií a svrchnûjursk mi karbonáty. Celé pásmo Podbeskydské pahorkatiny vãetnû vnitrohorsk ch brázd smûfiuje od severov chodu k jihozápadu. Georeliéf má eroznû denudaã- 26

27 Pfiírodní pomûry KONTINENTÁLNÍ ZALEDNùNÍ OSTRAVSKÉ GLACIGENNÍ OBLASTI SE VZTAHY K SEVEROEVROPSKÉMU A ALPSKÉMU STRATIGRAFICKÉMU SYSTÉMU Stáfií Stratigrafická Stratigrafick systém v mil. jednotka let Alpsk Severoevropsk Ostravská glacigenní oblast 0, svrchní Würm Wiselsk glaciál Riss/Würm Eemsk interglaciál 0,2 Warthe Treene Postsálsk tepl úsek 0,3 Riss Saale s. l Saale s. s. (Drenthe) Oldfii ovské zalednûní Neplachovick tepl úsek Palhanecké zalednûní 0,4 stfiední Mindel/Riss Elster/Saale Stonavsk interglaciál pleistocén (Holsteinsk interglaciál) 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 Mindel Elster (Hal trovsk glaciál) 2. Kravafiské zalednûní Muglinovsk tepl úsek. Kravafiské zalednûní Otick tepl úsek Opavské zalednûní ní charakter, obsahuje ãetná prûlomová údolí a v raznû ohraniãené kotliny. Severní ãást Podbeskydské pahorkatiny nese znaky modelace pleistocénním kontinentálním ledovcem. Podbeskydská pahorkatina dosahuje nejvût í v - ky Skalkou (93,7 m n. m.) v jiïní ãásti pfiíkrovové trosky Ondfiejníku. V georeliéfu stfiední ãásti Podbeskydské pahorkatiny se nápadnû vyjímá ãlenitá tramberská vrchovina (48 km 2, stfiední nadmofiská v ka 443 m). Pestrost jejího povrchu je pfiedurãena pfiedev ím horninami rûznû odoln mi vûãi zvûtrávání a odnosu (pískovce, slepence, jílovce, tû ínity, vápence). Zabírá území od Starého Jiãína na západû po údolí Ostravice na v chodû, kde vrcholí v jiïní ãásti Ondfiejníku. V razn m vrcholem ve stfiední ãásti vrchoviny je Kotouã (495,2 m n. m.) ve tramberku, kter je vãetnû blízkého okolí budován svrchnûjursk mi vápenci. TûÏba v posledních 00 letech georeliéf této krajiny dramaticky pfiemodelovala. V okolí tramberku najdeme rûzné krasové tvary, napfi. jeskyni ipku; paleontologickou a archeologickou lokalitu evropského v znamu. Severnû a severozápadnû od tramberské vrchoviny leïí Pfiíborská pahorkatina, jeï se smûrem k severu sniïuje k Moravské bránû. Její celková rozloha dosahuje 355 km 2 a stfiední nadmofiská v ka 32 m. Vrcholí Starojick m kopcem (496,2 m n. m.). Na rûznorodém podloïí se vyvinul ãlenit povrch s pedimenty a erozními glacisy. Na fly ov ch horninách leïí v irok ch údolích také sypké miocénní a kvartérní sedimenty. Údolím Ostravice je od Pfiíborské pahorkatiny oddûlena ãlenitá Tû ínská pahorkatina (58 km 2, stfiední nadmofiská v ka 322 m), která má obdobné podloïí jako Pfiíborská pahorkatina. Podél vût ích tokû vznikly údolní pedimenty, fiíãní terasy a souãasná reliéfotvorná dynamika se projevuje drobn mi sesuvy a dal í modelací v husté sítí strïí a úpadû. Nejvy í vrchol achta (425,8 m n. m.) leïí v blízkosti Horního Îukova. Georeliéf Podbeskydské pahorkatiny je od stfiedohorského reliéfu Moravskoslezsk ch Beskyd oddûlen v razn mi sní- Ïeninami Fren tátské a Tfiinecké brázdy. Vnitrohorská deprese Fren tátské brázdy (9 km 2, stfiední nadmofiská v ka 456 m) oddûluje tramberskou vrchovinu od Radho Èské hornatiny. Pedimenty v podloïních fly ov ch jílovcích a pískovce, místy také tû ínity, jsou pfiekryty V dûsledku tektonického poklesu vnûkarpatsk ch sníïenin se fieky stékající do Nízkého Jeseníku hluboko zafiízly do jeho plochého povrchu. KaÀonovité údolí fieky Moravice v úseku pod KruÏberkem. 27

28 Ostravsko Leteck pohled na hfibet Moravskoslezsk ch Beskyd s Pustevnami a Okrouhl m 986,8 m n. m. smûrem do tektonické sníïeniny Fren- tátské brázdy. V pozadí mûsto Fren tát pod Radho tûm a tramberská vrchovina s âerven m kamenem (690,0 m n. m.). kvartérními sedimenty zejména náplavov ch kuïelû. Chybí sedimenty glacigenní, protoïe hradba tramberské vrchoviny zabránila postupu pevninského ledovce k jihu. Nejvy ím bodem je Îár (630,4 m n. m.). Tfiinecká brázda (86 km 2, stfiední nadmofiská v ka 360 m) oddûluje Tû ínskou pahorkatinu od Lysohorské hornatiny Moravskoslezsk ch Beskyd. Tato eroznû denudaãní sníïenina v ménû odoln ch horninách podslezského a slezského pfiíkrovu je vyplnûna sedimenty mladé kvartérní akumulace ve formû náplavov ch kuïelû, fiíãních teras a spra ov ch hlín. Vrchol Skalická StráÏnice dosahuje 438 m n. m. Plochou i v kou vévodí Vnûj ím Západním Karpatám celek Moravskoslezské Beskydy (623 km 2, stfiední nadmofiská v ka 703 m), jejichï fly ové sedimentární komplexy jsou uklonûny k jihu, takïe k severu exponované svahy jsou pfieváïnû strmûj í, protoïe jsou na vrstevních ãelech. Jejich v raznû eroznû denudaãní georeliéf má polygenetické znaky v závislosti na odli né geomorfologické modelaci od svrchního terciéru aï po holocén (zarovnané povrchy, tvary periglaciální modelace, hustá erozní síè, sesuvy atd.). Moravskoslezské Beskydy kulminují Lysou horou (323,4 m n. m.), dal ími dominantami jsou Travn (203, m n. m.), Smrk (276,3 m n. m.), Knûhynû (256,8 m n. m.) a v západní ãásti Radho È (29 m n. m.). Údolím Ostravice jsou Moravskoslezské Beskydy rozdûleny na v chodnûji poloïenou Lysohorskou hornatinu a na Radho Èskou hornatinu na západû. Lysohorskou hornatinu tvofií godulská digitace slezského pfiíkrovu, v jejímï podloïí pfievládají godulské a istebàanské souvrství. V georeliéfu se zachovaly plo- iny resp. zálomy tfií stupàû mladotfietihorního zarovnání. Kryogenní modelace vytvofiila napfi. mrazové sruby a srázy, kamenná mofie, odluãné oblasti velk ch skalních sesuvû ap. Fly ové komplexy západnûji poloïené Radho Èské hornatiny jsou v raznûji uklonûny k jihu a mají men í mocnost. V profilu sever jih jsou ve srovnání s Lysohorskou hornatinou uï í; zvlá tû nápadné je zuïování této horské skupiny západnû od sedla Pindula mezi Fren- tátem pod Radho tûm a RoÏnovem pod Radho tûm. Vlivem hlubinného plouïení vznikly v obou hornatinách ãetné pseudokrasové jevy (zejména jeskynû a propasti). Slezské Beskydy (54 km 2, stfiední nadmofiská v ka 64 m) mají na rozdíl od Moravskoslezsk ch Beskyd charakter ploché hornatiny. Její georeliéf je podmínûn sloïitou tektonikou a hlubinn m plouïením ve fly ov ch horninách, protoïe je to pfiíãná antiklinála v godulské digitaci slezského pfiíkrovu. Nese ãetné znaky mladoterciérní exogenní modelace (zarovnané povrchy), v detailech je zfietelná modelace pleistocénní a holocenní. Pfiíznaãn m rysem hornatiny jsou poãetné kerné sesuvy, zejména na svazích Velkého So ova (885,6 m n. m.). Nejvy ím bodem je Velká âantoryje (994,5 m n. m.). Slezské Beskydy jsou od Lysohorské hornatiny oddûleny Jablunkovskou brázdou (74 km 2, stfiední nadmofiská v ka 442 m), která je zaloïena v pfiíãné synklinále godulské digitace slezského pfiíkrovu poru ené radiální tektonikou. Její dno má akumulaãní ráz, kter se v ak smûrem ke stfiedohorské obrubû na v chodû a západû mûní na eroznûdenudaãní charakter (pedimenty). Na jihu je Jablunkovská brázda uzavfiena Jablunkovsk m mezihofiím (26 km 2, stfiední nadmofiská v ka 529 m). Tato ãlenitá vrchovina na styku âeské, Polské a Slovenské republiky je od Lysohorské hornatiny oddûlena 28

29 Jablunkovsk m prûsmykem (55,8 m n. m.). V Jablunkovském mezihofií pfievládají v podloïí pískovce a slepence soláàsk ch vrstev. Nejvy ím bodem je Girová (839,9 m n. m.). Provincie Stfiedoevropská níïina zasahuje do severní ãásti Moravskoslezského kraje jen malou plochou. Ta náleïí k soustavû Stfiedopolsk ch níïin zastoupena podsoustavou Slezské níïiny a celkem Opavská pahorkatina. Tento celek se dále dûlí na podcelky Hluãínská pahorkatina, Poopavská níïina a OsoblaÏská níïina. Hluãínská pahorkatina (243 km 2, stfiední nadmofiská v ka 259 m) je budována pfieváïnû pleistocénními sedimenty kontinentálního zalednûní a spra- ov mi hlínami. Její georeliéf nese znaky periglaciální modelace z mlad ího pleistocénu. Její povrch rozãlenûn sítí asymetrick ch údolí a strïí. Nejvy ím vrcholem je Almín kopec (35,0 m n. m.). Poopavská níïina (3 km 2, stfiední nadmofiská v ka 26 m) ve stfiední ãásti Opavské pahorkatiny má ploch periglaciální georeliéf se irokou údolní nivou fieky Opavy s terasov m systémem. V OsoblaÏské níïinû (20 km 2, stfiední v ka 23 m) v nejsevernûj í ãásti OsoblaÏského v bûïku pfievládají kvartérní sedimenty kontinentálního zalednûní a spra e. Její periglaciální georeliéf vrcholí védsk m sloupem (257,5 m n. m.). V voj georeliéfu Nejstar í tvary georeliéfu se nacházejí v âeské vysoãinû. Stfiedohory vzniklé varisk m vrásnûním byly jiï v permu zarovnány v povariskou (pfiedkfiídovou) parovinu, jejíï v voj pokraãoval v subaerick ch podmínkách aï do poãátku transgrese svrchnokfiídového mofie v souvislosti s poãátkem alpínského vrásnûní. V tropickém podnebí svrchní kfiídy a paleogénu se v âeské vysoãinû vyvíjel mlad í paleogenní zarovnan povrch s mocn m pokryvem tropick ch zvûtralin. Tektonické pohyby pyrenejské fáze alpínského vrásnûní mezi eocénem a oligocénem a zejména helvetské pohyby mezi spodním a svrchním oligocénem vedly k flexurnímu ohybu jihov chodního okraje âeského masivu a vyzvednutí okraje Nízkého Jeseníku. Vlivem pohybû se vodní toky stékající do ãelní hlubiny zafiízly do paleogenního zarovnaného povrchu. Pokles okraje âeského masivu a v voj karpatsk ch pfiedhlubní probûhl ve ãtyfiech fázích. Sávské pohyby (eger -eggenburg -ottnang) a helvetské pohyby vedly ke zdvihu raãanského pfiíkrovu Vnûj ích Západních Karpat. Jeho ãelo bylo denudováno. Ve spodním miocénu mofie zalilo poklesl okraj âeského masivu a usadilo sedimenty eggenburgu, ottnangu, karpatu a badenu. Bûhem sávsk ch pohybû na hranici mezi oligocénem a miocénem a t rsk ch pohybû (helvet) byl magursk pfiíkrov pfiesouván jako celek dále k SZ na okraj âeského masivu. Spodnobadenská pfiedhlubeà se vytvofiila v dobû, kdy na území dne ního kraje se po sedimentaci karpatu nasunul star í pfiíkrov podslezské jednotky. Vznikl pfiíkop se vyplnil mofisk mi sedimenty spodního badenu. V badenu mofie rov- Pfiírodní pomûry Hlubinn m plouïením a mrazov m zvûtráváním poru ené vrstvy godulsk ch pískovcû s pseudokrasov mi tvary (Ondrá ovy díry). 29

30 Ostravsko PERSPEKTIVNÍ ZOBRAZENÍ DIGITÁLNÍHO MODELU RELIÉFU Biskupská kupa 890,6 m Pfiíãn vrch 975,0 m fieka Opava Stará hora 043,0 m Kobyla 574, m fieka Osoblaha Mal Dûd 368,0 m Pradûd 49,3 m Vysoká hora 03,0 m fieka Moravice Pec 3,0 m kóta 876,5 m Vûtrn vrch 96,0 m fieka Opavice Karlova Hora 77,2 m fieka Opava Velk Tetfiev 673,7 m údolní nádrï KruÏberk Kamenná hora 799,0 m fieka Huntava fieka Oslava fieka Tepliãka fieka títka Pomezí 706,9 m fieka Bystfiice Sluneãná 800,2 m Uhlífisk vrch 67,7 m Velk Roudn 780, m âervená hora 749,0 m fieka Odra fieka Odra fieka Luha údolní nádrï Slezská Harta Velk Javorník 97,8 m fieka RoÏnovská Beãva fieka Bystfiiãka fieka Vsetínská Beãva Hradisko 773, m fieka Senice âubek 678, m nûï proniklo do pfiedbadensk ch kotlin a údolí Nízkého Jeseníku. Spodnobadenskou pfiedhlubeà zãásti pfiekryl pfiesun mlad ího pfiíkrovu podslezské jednotky. Spolu s ním do lo k pfiesunutí tektonicky vy ích jednotek slezského a raãanského pfiíkrovu. Po ukonãení mlado t rsk ch pohybû (po spodním 30

31 Pfiírodní pomûry fieka Odra fieka Ol e údolní nádrï Tûrlicko údolní nádrï Îermanice Javorov 032,0 m Velká âantoryje 994,0 m fieka Ol e údolní nádrï Morávka Travn 203, m Lysá hora 328,4 m Velk Polom 067,0 m Ostr 044,0 m Girová 840,0 m údolní nádrï ance fieka Ostravice Smrk 276,3 m Knûhynû 256,8 m Taneãnice 084,0 m Radho È 29,0 m údolní nádrï Stánovice Taneãnice 9,6 m Papajské sedlo Makyta 923,3 m badenu) do lo rychle k odnosu a zarovnání fly ov ch sedimentû a ke vzniku pobadenského zarovnaného povrchu. V opavské pánvi pokraãovala sedimentace i ve svrchním miocénu (vûliã, kosov). V attické fázi v mlad ím miocénu a rodanské fázi mezi star ím a mlad ím pliocénem byly vrásové pfiíkrovy s po- 3

32 Ostravsko Námraza pod vrcholem Lysé hory s v raznou modelací vûtru. badensk m zarovnan m povrchem rozlámány na kry, které se dostaly do rûzn ch v kov ch poloh. Pohyby spolu se zafiíznutím vodních tokû a vznikem údolí byly pfiíãinou rozsáhlého poru ení fly ov ch hornin Vnûj ích Západních Karpat hlubinn m plouïením. Souãasnû rodanské pohyby daly podnût ke vzniku dal ího (pliocénního) zarovnaného povrchu Karpat. Odrazem attick ch a rodansk ch pohybû byly v âeské vysoãinû na území kraje pohyby ker, zejména v zdvih Hrubého Jeseníku nad Nízk Jeseník. Spolu se zmûnami podnebí po stfiedním miocénu byly pfiíãinou rozru ování paleogenního zarovnaného povrchu, odnosu mohutn ch zvûtralin, obnaïení bazální zvûtrávací plochy a vzniku pliocenní holoroviny. V Karpatech byly tyto pohyby rovnûï podnûtem pro v voj pedimentû, které pronikaly z niï ího do vy ího terénu a v ménû odoln ch horninách (napfi. Podbeskydské pahorkatiny) splynuly v pliocenní pediplén. Nejmlad ím zarovnan m povrchem v Karpatech jsou svrchnopliocenní aï spodnopleistocenní pedimenty tzv. pofiíãní úrovnû sledující dne ní vodní toky. Tvary nejniï ího zarovnání jsou doloïeny ve v ech geomorfologick ch jednotkách vãetnû pahorkatin a na svazích podél vût ích tokû ve stfiedohorské oblasti Ol e, Ostravice, Jiãínky a Lubiny, v relativních v kách m nad údolními nivami. Také tyto pedimenty jsou postiïeny jak kvartérními tektonick mi pohyby, tak hlubinn m plouïením. Tektonické pohyby na hranici mezi pliocénem a kvartérem zpûsobily neovulkanickou aktivitu v Nízkém Jeseníku a vznik ãtvrtohorních sopek. V pleistocénu ledovce elsterského a sálského pevninského zalednûní pokryly Opavskou pahorkatinu, Ostravskou pánev, Oderskou bránu a okraje Podbeskydské pahorkatiny a Nízkého Jeseníku. V chladn ch obdobích pleistocénu byl v nezalednûném území vyvinut permafrost a pûsobily intenzívní kryogenní pochody (mrazové zvûtrávání, kongeliflukce, kryoplanace). Horské zalednûní se ve svrchním pleistocénu vyvinulo v Hrubém Jeseníku. RovnûÏ v pleistocénu docházelo na území kraje k tektonick m pohybûm, zejména v hol tejnské fázi alpínského vrásnûní mezi mindelem a rissem. Do- lo k pohybûm ker podél zlomov ch svahû a zafiezávání údolí. Holocén se ve v voji Vnûj ích Západních Karpat vlivem zv ené humidity podnebí projevil pfiedev ím rûstem a prohlubováním strïové sítû (napfi. v povodí horní Ostravice dosahuje hustota strïové sítû aï 3 km km 2, hloubka místy 0 m i více) a vodním odnosem jemnozemû ze svahového materiálu. V posledních 60 letech se ve v voji stfiedohorské a vrchovinné ãásti georeliéfu území v raznû projevuje eroze pûdy. Roãnû ub vá aï t km 2 pûdy a pfii dlouhotrvajících sráïkách mohou úbytky dosáhnout fiádovû aï tisícû tun nerozpu tûného materiálu z km 2 (napfi. v r. 997). Tato intenzita mechanické degradace (a s ní spojená modelace str- Ïové sítû) spadá jiï do kategorie pfiírodních katastrof. AÏ z 50 % se na tomto jevu mûïe podílet lidská aktivita, mj. pouïívání tûïk ch mechanismû v zemûdûlství a lesnictví. V holocénu rovnûï, zejména na svazích Karpat, dochází k rozsáhl m sesuvn m pochodûm a svahov m deformacím. Intenzívní byly tyto pochody v roce 997 po katastrofálních ãervencov ch sráïkách. V znamn m geomorfologick m ãinitelem se v souãasné dobû stala lidská spoleãnost. BIBLIOGRAFIE: 22, 27, 3, 32, 36, 37, 38, 0, 0, 94, 352 Klimatická charakteristika Moravskoslezsk kraj je pfii celkovû pfievládajících projevech kontinentálního typu podnebí díky velmi pestrému georeliéfu typick znaãnou promûnlivostí poãasí. Na ní se velmi v znamnû podílí jak vysoká nadmofiská v ka horsk ch oblastí na jihov chodû a západû regionu, tak smûr JZ SV Moravské brány a otevfienost severních a jiïních oblastí úãinkûm meridionálního proudûní vzduchu. Po vût inu roku v regionu sice pfievládá vliv vzduchov ch hmot 32

33 Pfiírodní pomûry mírn ch ífiek, ale krátkodobû se právû díky morfografii Vnûkarpatsk ch sníïenin, projevuje i vliv chladn ch arktick ch vzduchov ch hmot od severu nebo vliv teplej ích vzduchov ch hmot z jiïních smûrû. Kromû pfiírodních vlivû je v regionu v znamn m klimatotvorn m ãinitelem i ãlovûk, a to jak díky odlesnûní, tak díky prûmyslov m aktivitám v kraji (napfi. v razné zmûny v morfografii terénu a charakteru aktivního povrchu vlivem tûïby uhlí, zneãi - tûní ovzdu í ovlivàující i oblasti znaãnû vzdálené od emisních zdrojû). Lokální antropogenní zásahy ovliv- Àují v znamnû podnebí pfiedev ím ve velk ch mûstech a prûmyslov ch aglomeracích Moravskoslezského kraje, kde dochází, ve srovnání s okolím, ke zv ení teploty vzduchu, sníïení absolutní i relativní vlhkosti vzduchu, sní- Ïení poãtu dní se snûïením a dní se snûhovou pokr vkou, zmûnû rychlosti a smûru pfiízemního proudûní, zv ení zneãi tûní pfiízemní vrstvy atmosféry, vãetnû vzniku krátkodob ch smogov ch situací a situací se zv enou koncentrací pfiízemního ozónu aj. Podle Quitta, E. (97) jsou v Moravskoslezském kraji zastoupeny chladná a mírnû teplá klimatická oblast. Chladná klimatická oblast zaujímá pfieváïnû vrchoviny a hornatiny JeseníkÛ a Vnûj ích Západních Karpat. Je zde typická velmi krátk m aï krátk m létem, které je mírnû chladné a vlhké aï velmi vlhké, dlouh m pfiechodn m obdobím s mírnû chladn m aï chladn m jarem a mírn m aï mírnû chladn m podzimem a dlouhou aï velmi dlouhou zimou, která je mírná aï mírnû chladná, vlhká a s dlouh m trváním snûhové pokr vky. Ve vrcholov ch partiích okrajov ch pohofií je pfiechodné období velmi dlouhé a zima velmi chladná s velmi dlouh m trváním snûhové pokr vky. Chladnou oblast charakterizuje prûmûrná teplota vzduchu v ãervenci 2 aï 6 C a v lednu 3 aï 7 C, prûmûrn poãet letních dní 0 aï 30, prûmûrn poãet mrazov ch dní 40 aï 80 a prûmûrn roãní úhrn atmosférick ch sráïek v rozmezí 850 aï 200 mm. Ostravská pánev, Moravská brána a pfiilehlé pahorkatiny leïí v mírnû teplé klimatické oblasti. V nejniï ích polohách regionu je mírnû teplá klimatická oblast charakteristická dlouh m létem, které je teplé, suché aï mírnû suché, krátk m pfiechodn m obdobím s mírn m aï mírnû tepl m jarem a mírnû tepl m podzimem a krátkou mírnou aï mírnû teplou zimou, která je obvykle suchá aï velmi suchá s krátk m trváním snûhové pokr vky. V pahorkatinách má tato klimatická oblast krat í chladnûj í a vlhãí léto a del í chladnûj í zimu. Jako celek je mírnû teplá klimatická oblast charakterizovaná v Moravskoslezském kraji prûmûrnou teplotou vzduchu Inverzní oblaãnost pod Lysou horou. 33

34 Ostravsko KLIMATICKÉ OBLASTI v ãervenci 6 aï 8 C a lednu 2 aï 4 C, prûmûrn m poãtem letních dní 20 aï 50, prûmûrn m poãtem mrazov ch dní 0 aï 60 a prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek 600 aï 800 mm. Roãní úhrny globálního záfiení se pohybují od MJ m 2 v Hrubém Jeseníku a Moravskoslezsk ch Beskydech po pfiibliïnû MJ m 2 v ostatních ãástech regionu. PrÛmûrná doba sluneãního svitu dosahuje 470 aï 600 hodin za rok, ale na vrcholu Pradûdu bylo v dlouhodobém prûmûru pozorováno jen 340 hodin sluneãního svitu za rok. Roãní prûmûr je vût í v niï ích polohách, ale v zimním období pozorujeme vy í úhrny na horách, neboè pfieváïnû za anticyklonálního inverzního typu poãasí, b vá v niï ích polohách ãasto mlha nebo nízká oblaãnost, zatímco ve vy ích polohách je jasno. Naopak v létû je na horách vlivem intenzivnûj í konvekce v raznû vy í oblaãnost a s ní spojené niï í hodnoty sluneãního svitu. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu je na vrcholu Pradûdu, C a na Lysé hofie 2,6 C. V nejniï ích polohách kraje se pohybuje kolem 8 C (Opava 8, C, Krnov 7,8 C) a ve vrchovinách kolem 6 C (R mafiov 5,9 C, âervená 5,5 C). Nejchladnûj ím mûsícem roku je leden. PrÛmûrná mûsíãní teplota v nûm klesá ve vrcholov ch polohách 34

35 Pfiírodní pomûry CHARAKTERISTIKY KLIMATICK CH OBLASTÍ (DLE E. QUITT, 97) K l i m a t i c k é o b l a s t i Klimatické charakteristiky CH4 CH6 CH7 MT3 MT4 MT5 MT7 MT9 MT0 Poãet letních dnû Poãet dnû s prûmûrnou teplotou 0 C a více Poãet mrazov ch dnû Poãet ledov ch dnû PrÛmûrná teplota v lednu PrÛmûrná teplota v ãervenci PrÛmûrná teplota v dubnu PrÛmûrná teplota v fiíjnu PrÛmûrn poãet dnû se sráïkami mm a více SráÏkov úhrn ve vegetaãním období SráÏkov úhrn v zimním období Poãet dnû se snûhovou pokr vkou Poãet dnû zamraãen ch Poãet dnû jasn ch PRÒMùRNÉ MùSÍâNÍ TEPLOTY VZDUCHU (VE C) NA VYBRAN CH STANICÍCH MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE ZA OBDOBÍ Hrubého Jeseníku pod 7 C, Moravskoslezsk ch Beskyd pod 6 C, JavorníkÛ pod 5 C a ve v e poloïen ch ãástech Nízkého Jeseníku mají lednové prûmûry kolem 4 C, zatímco v pahorkatinách jen kolem 2 aï 3 C. V nejteplej ím mûsíci roku ãervenci nedosahují prûmûrné mûsíãní teploty vzduchu ve vrcholov ch polohách Hrubého Jeseníku 0 C, v Moravskoslezsk ch Beskydách 2 C, v Javorníkách 5 C a v Nízkém Jeseníku 6 C. V Ostravské pánvi pfievy ují 8 C. Roãní chod teploty vzduchu je velmi promûnliv. Na kfiivce roãního chodu teploty vzduchu lze vypozorovat v raznûj í ochlazení v první polovinû února, na poãátku bfiezna, v první polovinû dubna (cca od 5. do 5. dubna) a od první poloviny kvûtna ( ledoví mu- Ïi ), kdy mohou klesnout teploty vzduchu k ránu i pod 0 C, do konce ãervna (evropsk letní monzun). Poslednû jmenované sníïení b vá nejvût í a nejznatelnûj í poruchou plynulého roãního chodu teploty. Znateln pokles teplot je zaznamenáván v záfií s obãasn mi ranními mrazíky. V raznûj í oteplení na kfiivce roãního chodu prûmûrné teploty vzduchu registrujeme v polovinû fiíjna a ve druhé polovinû prosince ( vánoãní obleva ). V jarních mûsících, kdy je ve srovnání s podzimními mûsíci v raznû chladnûji, se projevuje zimní podchlazení zemského povrchu se setrváváním snûhové pokr vky na v znamném sníïení prûmûrn ch teplot vzduchu. V obou pfiechodn ch roãních obdobích jsou v znamnû pocièovány rozdíly mezi teplotami vzduchu v denních a noãních hodinách. Na Pradûdu a v oblasti kolem nûj je nejdrsnûj í podnebí na Moravû. Jsou zde napfi. velmi vzácné tzv. letní dny (teplota vzduchu vystoupí nad 25 C) a mrznout mûïe v kterémkoliv mûsíci roku, vãetnû ãervence a srpna. Minimální teplota vzduchu klesá v regionu v lednu a v únoru velmi ãasto pod 30 C a v bfieznu pod 25 C, 35

36 Ostravsko ROâNÍ CHOD SRÁÎEK (V MM) NA VYBRAN CH STANICÍCH MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE ZA OBDOBÍ PRÒMùRNÁ DOBA TRVÁNÍ SLUNEâNÍHO SVITU ZA OBDOBÍ PRÒMùRNÁ ROâNÍ âetnost SMùRÒ VùTRU NA VYBRAN CH STANICÍCH MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE ZA OBDOBÍ (% V ECH POZOROVÁNÍ) zatímco maximální teplota vystupuje aï k 35 C. Dokonce i na vrcholu Lysé hory se vyskytují dny, v nichï se teplota vzduchu blíïí 30 C a na Pradûdu dny, v nichï je denní teplotní extrém, sice jen o málo, ale pfiece jen vy í neï 25 C. Velké vegetaãní období s prûmûrn mi denními teplotami 5 C a vy ími, které signalizuje první projevy Ïivota vegetace na polích a jeï fakticky vymezuje nástup jara, zaãíná obvykle na pfielomu února a bfiezna a konãí obvykle v prûbûhu první prosincové dekády. S rostoucí nadmofiskou v kou se jeho nástup postupnû opoïìuje a doba trvání zkracuje (na Lysé hofie zaãíná v prûmûru aï 5. dubna a trvá v prûmûru jen 24 dní). Malé vegetaãní období s prûmûrn mi denními teplotami 0 C a vy ími zaãíná v prûmûru o mûsíc pozdûji a konãí o mûsíc dfiíve neï velké vegetaãní období. âlenit povrch Moravskoslezského kraje vytváfií lokální závûtrné a návûtrné efekty, podporuje zv ení konvekce v letních mûsících a následnou boufikovou ãinnost, jakoï i brïdûní a vlnûní postupujících atmosférick ch front a dal í aktivity, jimiï ovlivàuje ãetnost sráïek a sráïkové úhrny, a to specificky v letním a zimním období. PrÛmûrné roãní úhrny atmosférick ch sráïek jsou nejvy í ve vrcholov ch oblastech Moravskoslezsk ch Beskyd, okolo 400 mm roãnû, a to právû díky jejich návûtrnému efektu. V Nízkém Jeseníku, pramenné oblasti Odry, se pohybují pouze kolem 700 mm. NejniÏ í sráïkové úhrny, pod 600 mm, se v dlouhodobém prûmûru vyskytují v okolí Opavy. Vysoké mûsíãní sráïkové úhrny jdou velmi ãasto na vrub vysok m denním sráïkov m úhrnûm. Na Pradûdu vypadlo napfi. bûhem ,8 mm sráïek a na Lysé hofie dokonce dne mm. SráÏky v extrémních vrcholov ch polohách, nejsou zejména vzhledem k siln m vûtrûm zachyceny v echny a jejich skuteãné mnoïství je urãitû vy í neï namûfiené a udávané v klimatick ch pfiehledech. Snûhová pokr vka zûstává nejdéle v oblasti Pradûdu (v prûmûru aï 8 mûsícû v roce) a její prûmûrná v ka ãiní 36

37 92,8 cm (za pozorovací období 947 aï 987). Druh m místem s nejdel í a nejvy í snûhovou pokr vkou je Lysá hora 89, cm ( ). PrÛmûrné roãní maximum v ky snûhové pokr vky v âervené je 75,8 cm (953 aï 987) a v Ostravici- ancích 42, cm (96 987). V nejvy ích horsk ch oblastech b vá snûhová pokr vka nejmocnûj í v bfieznu, jinde vût inou v únoru. V dlouhodobém prûmûru se na Pradûdu vyskytuje sníh s v jimkou srpna po cel rok, na Lysé hofie lze pozorovat snûhovou pokr vku od záfií do ãervna. První snûïení v ak lze na tûchto lokalitách zaznamenat jiï v první polovinû srpna a poslední je tû v polovinû ãervence, takïe s urãitou mírou pravdûpodobnosti zde lze oznaãit pouze tfii t dny v roce bez snûïení. V nejniï ích polohách regionu pfievládají vûtry, jejichï smûr pfiedurãuje smûr Moravské brány, tj. JZ SV. V Ostravské pánvi a jejich okrajov ch ãástech v znamnû stoupá ãetnost severního proudûní vzduchu. Ve vy ích horsk ch polohách je ãetnost jednotliv ch smûrû vûtru pomûrnû vyrovnaná. Horské polohy, ale i oblast Moravské brány patfií k velmi vûtrn m polohám, o ãemï svûdãí vlajkové formy dfievin, resp. produkty vûtrné eroze. Na Pradûdu byl zaznamenán maximální náraz vûtru o rychlosti 5 m s ( ), na Lysé hofie 44,4 m s ( ) a v âervené 35 m s ( ). PrÛmûrn poãet dní s vichfiicí, tj. s vûtrem o rychlosti vût í neï 9 m s je na Pradûdu 70, na Lysé hofie 20 a v âervené 2 za rok. Ve znaãné, zejména podhorské a horské ãásti Moravskoslezského kraje jsou pfii klidném radiaãním typu poãasí v znamn m topoklimatick m jevem tzv. horské a údolní vûtry. Vzduch pfiízemní a spodní ãásti mezní vrstvy atmosféry se v noãních hodinách a za jasného klidného poãasí ochlazuje nejintenzivnûji v místech s lep ím kontaktem s volnou atmosférou, v tzv. sbûrn ch oblastech (horní ãásti svahû, náhorní mírnû uklonûné roviny), a díky své vût í specifické váze neï momentálnû teplej í vzduch ve stfiední a dolní ãásti svahu stéká, nûkdy aï boufilivû, na dno údolí, kotlin a jin ch terénních depresí, kde vytváfií tzv. jezera chladného vzduchu. Horské vûtry vznikají za soumraku a konãí v prûbûhu první poloviny noci. Opaãnû proudící tzv. údolní vûtry jsou velmi slabé pfiedev ím proto, Ïe v denní dobû je radiaãní typ poãasí nahrazován advektivním typem. Nepfiíjemn m doprovodn m jevem této místní cirkulace je jak strhávání atmosférick ch zneãi tûnin a jejich kumulace v depresních tvarech, tak vytváfiení základû pro inverzní situace. V západní ãásti regionu mûïeme v oblasti jesenick ch karû a karoidû pozorovat i akumulaãní plochy anemoorografick ch systémû, jejichï vodící údolí Divoké a Huãivé Desné, Merty a Branné leïí v Olomouckém kraji. Ostravsko náleïí spolu s Prahou a Podkru nohofiím k oblastem s nejvíce zneãi tûn m ovzdu ím v âeské republice. Útlum nûkter ch prûmyslov ch odvûtví a restrukturalizace v roby v regionu po roce 992 znamenaly v tomto smûru zfietelné zlep ení situace. BIBLIOGRAFIE: 37, 49, 278, 279 Hydrologické pomûry Vût í ãást regionu náleïí pfieváïnû k povodí horního toku Odry (úmofií Baltského mofie). Odra pramení v Odersk ch vr ích, podcelku Nízkého Jeseníku, v nadmofiské v ce 632 m a na soutoku s Ol í opou tí území âes- Pfiírodní pomûry Opar v Jablunkovské brázdû, pohled od Filipky ve Slezsk ch Beskydech. V pozadí Girová (839,9 m n. m.) v Jablunkovské vrchovinû. 37

38 Ostravsko HYDROGRAFICKÁ SÍË ké republiky. Odra s Ol í odvodàují více neï km 2, z toho asi 7 % území âeské republiky, pfiibliïnû km 2. Povodí má dvû z hydrologického hlediska specifické ãásti rozsáhlej í jesenickou a men í ãást beskydskou. Odra sama po v toku z Nízkého Jeseníku (jesenické ãásti povodí) protéká Vnûkarpatsk mi sníïeninami pfiibliïnû na rozhraní âeské vysoãiny a Západních Karpat. Spolu s hlavními pfiítoky, levostrannou Opavou s Moravicí (z jesenické ãásti) a pravostrannou Ostravicí a Ol í (z ãásti beskydské) vytváfií kostru hydrografické sítû sbíhající se v Ostravské pánvi. Povodí Odry tady nab vá v raznû vûjífiovitého tvaru. Celková hustota vodní sítû povodí Odry ãiní,02 km km 2 a pfievy uje hustotu tokû v povodí Labe i Moravy (v povodí Moravy 0,84 km km 2 a v povodí Labe 0,66 km km 2 ). JiÏní ãást CHKO Beskydy (resp. ãást Moravskoslezsk ch Beskyd, JavorníkÛ, Host nsko-vsetínské hornatiny, Podbeskydské pahorkatiny a RoÏnovská brázda) náleïí povodí Beãvy (úmofií âerného mofie), které zasahuje jen velmi malou ãástí do okresu Nov Jiãín. JiÏní ãást okresu Bruntál, resp. jihozápadní ãást Nízkého Jeseníku, náleïí k povodí Moravy. OdvodÀují ji levo- 38

39 CHARAKTERISTICKÉ HYDROLOGICKÉ ÚDAJE TOKÒ POVODÍ ODRY OBDOBÍ (PODLE ÚDAJÒ âhmú) Pfiírodní pomûry Tok Stanice Plocha PrÛmûrné PrÛmûrné PrÛtoky pfiekroãené prûmûrnû po dobu PrÛtoky opakující se prûmûrnû povodí sráïky prûtoky N dnû v roce x za N let Q Md Q N F H S Q a m 3. s m 3. s km 2 mm m 3. s Opava Krnov 370, ,33 9,69 5,35 3,08,83,2 0,74 0, Opava Opava 929, ,59 7,7 9,09 4,96 2,83,7,6 0, Opava Dûhylov 2039, 749 7,6 4,5 20,7,0 6,23 3,79 2,63, Moravice Val ov 243, ,45 7,88 4,9 2,35,36 0,82 0,55 0, Moravice Branka 76, ,82 9, 8,92 4,47 2,39,40 0,95 0, Odra Odry 43, ,60 9,33 3,9,7 0,76 0,34 0,7 0, Odra Svinov 65, 753 3,7 34,7 5,6 7,39 3,57,77 0,96 0, Odra Bohumín 4662, , 4, , 6,77 9,98 6,73 4, Ostravice Staré Hamry 72,96 3,50 3,7,75 0,87 0,44 0,23 0,3 0, Ostravice Sviadnov 485,57 8,0 26, 3,4 7,20 3,9 2,5,26 0, Ostravice Ostrava 822, ,5 35,4 9,0 0,7 6,0 3,58 2,27, Ol e Jablunkov 92,45 35,83 4,4 2,22,6 0,6 0,32 0,8 0, Ol e Ropice 383,6 7,5 7,2 8,67 4,53 2,39,26 0,7 0, Ol e VûfiÀovice ,7 32,3 6,6 8,86 4,85 2,73,67 0, stranné pfiítoky Moravy Oskava (s pfiítoky Oslavou, Tepliãkou a Sitkou), Trusovick potok a Bystfiice. PrÛmûrn specifick odtok povodí Odry nad Ol í pfiesahuje 0 l s km 2. PrÛmûrné specifické odtoky na horním toku Ostravice pfiekraãují 20 l s km 2, av ak u nûkter ch men ích povodí, napfi. u povodí eãice, Slavíãe, Mohelnice a Morávky nad Mohelnicí, dosahuje specifick odtok 26 aï 30 l s km 2. Horní tok Opavy se prûmûrn m specifick m odtokem pouze blíïí beskydsk m tokûm, vodnost v ak dále po proudu v raznû klesá, neboè Opava protéká oblastí, která je v povodí Odry na sráïky nejchud í (pod 600 mm za rok), a dostává se aï pod úroveà prûtokû na Odfie pfii stejné plo e povodí. Opava má nad soutokem s Odrou vût í plochu povodí (2 088,8 km 2 ) a má pfii soutoku vût í prûmûrn prûtok neï Odra (prûmûrn prûtok Q a Opavy u ústí do Odry 7,9 m 3 s, Odra nad Opavou má P 66,3 km 2 aq a 3,7 m 3 s ). Nejvût í odtok pfiipadá na jarní mûsíce (bfiezen aï duben). Na Odfie, Opavû a Ostravici pfiedstavuje 40 % roãního odtoku, na Ol i asi 30 %. Podíl ostatních roãních období je na Odfie nad Opavou a na Opavû vyrovnan a pohybuje se kolem 20 % roãního odtoku. Ostravice a Ol e mají kromû jara vy í odtoky také v létû, ãímï zvy ují letní odtok také Odfie. Malé prûtoky jsou na horním toku Odry pfieváïnû v podzimním a níïe po toku v letnû-podzimním období. Na horním toku Opavy a jejích pfiítocích v zimním a podzimním období, na dolním toku Opavy v podzimním a letním období. Na Ostravici pfievaïují malé prûtoky na podzim, pfietrvávají obãas v zimû. Horní tok Ol e má malé prûtoky pfieváïnû na podzim a v zimû, dolní tok pfiedev ím na podzim. Z ãetnosti kulminaãních prûtokû (Qmax) vût ích neï je hodnota jednoletého prûtoku (Q ) je patrné, Ïe na Odfie nad Opavou pfievaïují v období 896 aï 997 letní kulminace. V ãervnu aï srpnu se vyskytuje v Odfie ve Svinovû 5,8 % v ech povodàov ch vln, které také dosahují nejvût ích Qmax. Na Opavû nad Odrou (v Dûhylovû) pfiipadá na jarní a letní Qmax shodnû 37,3 %. Na Ostravici v raznû pfievaïují povodnû letní (67,9 %) a zahrnují povodnû s nejvût ími Qmax. Odra pod Ostravicí vykazuje nejvût í ãetnost Qmax u povodní letních, dost vysokou téï u jarních a podzimních povodní. Odra v Nízkém Jeseníku, ani v Oderské bránû, není vystavena v raznému 39

40 Ostravsko PRÒBùH PRÒMùRN CH ROâNÍCH PRÒTOKÒ ZA OBDOBÍ PRÒBùH PRÒMùRN CH MùSÍâNÍCH PRÒTOKÒ ZA OBDOBÍ antropogennímu tlaku. Pfiírodní hodnoty Oderské nivy, kde meandrující fieka protéká zbytky luïních lesû, mokfiadû a rozsáhlou rybniãní soustavou, vedly naopak k velkoplo né ochranû krajiny k vyhlá ení CHKO Poodfií v roce 99. Po vtoku do Ostravské pánve Odra jiï protéká znaãnû urbanizovanou a industrializovanou ãástí povodí. V Ostravské pánvi se do Odry vlévají v krátkém úseku toku hlavní pfiítoky levostranná Opava a pravostranná Ostravice a Ol e. K zaji tûní obytné a v robní funkce prûmyslové oblasti a jejího zázemí pfiispívá vodohospodáfiská soustava povodí Odry. Tvofií ji osm nádrïí, nûkolik odbûrov ch uzlû na tocích, pfievody vody, vodárenské rozvodné soustavy a prûmyslové vodovody. Kromû jednotliv ch rybníkû byly vybudovány rozsáhlej í rybniãní soustavy v oblasti CHKO Poodfií, na Karvinsku a na Opavsku v okolí Dolního Bene ova. V regionu existuje hlub í obûh podzemních vod, kter je lokálnû vázán na tektonické drenáïní linie nebo na hluboké deprese povrchu star ích útvarû, pfiípadnû na krasové struktury. Mûlké podzemní vody mají sezónní doplàování zásob, nejvy í prûmûrné mûsíãní stavy hladin podzemní vody se nachází ve vrchovinách a hornatinách 40

41 Pfiírodní pomûry VODNÍ NÁDRÎE NA ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Název nádrïe Vodní tok Plocha povodí Vodní plocha Celkov objem vody Rok uvedení Hlavní úãely [km 2 ] [ha] [mil. m 3 ] do provozu nádrïe KruÏberk Moravice 566, ,5 955 E, N, O, P, V Îermanice Luãina 45, ,3 957 E, N, P, R Ba ka Ba tice 2,3 33, 96 N, O, P, R Tûrlicko Stonávka 82,0 267,6 27,4 964 N, O, P, R Ole ná Ole ná 33,6 88 4,4 964 N, O, P, R Morávka Morávka 63,3 79,5 2, 967 E, N, O, V ance Ostravice 46, ,8 969 E, N, O, V, Slezká Harta Moravice 464, ,7 997 E, N, O, P, V Úãel nádrïe: E energetické vyuïití, N nadlep ování prûtokû v toku pro potfieby prûmyslu, O ochrana pfied velk mi vodami, P zdroj vody pro prûmysl, R rekreaãní vyuïití, V zdroj pitné vody v kvûtnu a ãervnu, v níïinách v bfieznu a dubnu, nejniï í prûmûrné stavy hladin jsou na podzim, v hornatinách v zimû. V kraji pfievaïují specifické odtoky podzemních vod 0,3 aï,50 l s km 2. Zvodnûné systémy hornatin mají rozvodnicov reïim závisl na atmosférick ch sráïkách a del ím trvání snûhové pokr vky. Zásoby podzemních vod jsou malé v dûsledku malého zastoupení nádrïních kolektorû. Zvodnûné systémy akumulaãních rovin a sníïenin mají smí en aï pfiifiíãní reïim mûlkého obûhu podzemních vod. Vykazují stfiednû velké specifické odtoky a relativnû velké zásoby podzemní vody v prûlinov ch kolektorech. V pahorkatinách a vrchovinách Nízkého Jeseníku a Podbeskydské pahorkatiny jsou vyvinuty regiony smí en ch reïimních vlivû. Pfies dostateãné úhrny sráïek je sestupn mûlk obûh omezen (co do intenzity i hloubky) pfieva- Ïujícím fly ov m v vojem. Specifické odtoky podzemních vod jsou pfieváïnû pomûrnû malé do l s km 2. RovnûÏ zásoby vod jsou v puklinov ch kolektorech malé. V jimku tvofií ãást území v povodí Ostravice a Ol e, kde je fly pfiekryt prûlinov mi kolektory a velikost podzemního odtoku se zvût uje na,5 2,00 l s km 2. Obdobná velikost specifického odtoku podzemních vod je rovnûï v západní ãásti Nízkého Jeseníku. Ojedinûlé zdroje puklinov ch vod, umoïàující pfii vydatnosti 5 5 l s pfiípadné vyuïití, se nachází v Nízkém Jeseníku v místech pfiíznivé kombinace litologick ch a tektonick ch faktorû. V znamnûj í jsou pfiírodní dispozice údolních prûlinov ch kolektorû, které jsou napájeny drenáïemi puklinov ch vod nebo infiltrací z povrchov ch tokû. Takové zdroje podzemních vod jsou vodárensky vyuïívané napfi. na Krnovsku, v Ostravû (jímací území Nová Ves) a na Karvinsku. Na Ostravsku jsou tfii v znamné typy minerálních vod. Uhliãité vody jsou pfieváïnû v geomorfologickém celku Nízkého Jeseníku nebo pfii jeho okraji, a to ve fly ov ch horninách spodního karbonu (pfiípadnû svrchního karbonu) a jejich mlad ích pokryvech. Uhliãité vody kyselky se nachází v údolí Opavy a Moravice, ojedinûle i pfiímo v údolí Odry v Moravské bránû. Celkem je známo pfiibliïnû lokalit kyselek. Celostátní v znam jako pfiírodní léãiv zdroj má uhliãitá minerální voda jímaná v Karlovû Studánce. Chloridové jodidobromidové vody jsou vázány na hluboké deprese pohfibeného karbonského reliéfu (Ostravská pánev, Podbeskydská pahorkatina), zejména na bludovick v mol. PÛvodnû silnû napjaté zvodnû jsou v raznû ovlivnûny hornickou ãinností v Ostravsko-karvinském revíru, místy jsou v ak dostupné i mûlãími jímacími objekty. Chloridové vody jsou vût inou solanky (sodíko-chloridového typu) s celkovou mineralizací 0 50 g l a lokálními zv en mi obsahy jódu a bromu mezi 0 50 mg l, které jsou nejvy í v Evropû. Nejvy í mineralizace (53 g l s obsahem I 82 mg l ) jsou v okolí Ha- Vodopády potoka Satiny u Malenovic v Lysohorské pahorkatinû. 4

42 Ostravsko BIBLIOGRAFIE: 74, 4, 6, 20, 30, 32, 67, 68, 69, 70, 7, 72, 73, 74, 83, 354, 372 Údolní nádrï Slezská Harta na fiece Moravici. Dominantu ir ího okolí tvofií stratovulkán Velk Roudn. vífiova. Jodobromová sloïka je vyuïívána pro balneologické úãely. Slané vody chloridového typu (NaCl) av ak jiné geneze se vyskytují ve velk ch hloubkách také na jin ch místech Ostravska v hluboké zónû zpomaleného obûhu. Nûkteré mají charakter geoterm o teplotû mezi 8 33 C, v jimeãnû i pfies 40 o C. Byly zachyceny nûkolika hlubok mi vrty ve v molech karbonu nebo Moravské bránû (Havífiov, Zábfieh nad Odrou, Studénka, Doubrava). Termálnû unikátní je zvodeà o teplotû 97 C zachycená v malé vydatnosti hlubok m vrtem u Jablunkova (Písek) v paleozoick ch (devonsk ch) karbonátech v hloubce m. Na Ostravsku je nûkolik zdrojû léãiv ch jodobromov ch vod celostátního v znamu: Láznû Darkov a Jódová sanatoria Klimkovice (dfiíve Nov Darkov). Sirovodíkové vody jsou pfieváïnû mûlkého obûhu v horninách karpatského fly e, druhotnû obohacené o sirnou sloïku. Nacházejí se v mladém georeliéfu Podbeskydské pahorkatiny nebo Moravskoslezsk ch Beskyd. Vût- ina sirovodíkov ch vod je známa jako málo vydatné pfiirozené v vûry. V znamnûj í vyuïití mûly pouze v dnes jiï neexistujících Sirkov ch lázních u Nového Jiãína. V Západních Beskyd a ãásteãnû i ve Moravsko-slovensk ch Karpatech, v Západobeskydském podhûfií a Jeseníkách se nachází chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod. V nich jsou vylouãeny nebo omezeny nûkteré ãinnosti, které by mohly naru it obûh nebo ohrozit kvalitu povrchov ch a podzemních vod. Pedologická charakteristika Západní a v chodní ãást území se od sebe podstatnû li í geologicky (odli - n m horninov m podloïím), georeliéfem a geomorfologick m v vojem. Tyto rozdíly mûly a mají vliv na ráz pûdního pokryvu. Kromû ãinitelû pfiírodních (mateãná hornina, povrch, podnebí, vodní reïim, vegetace aj.) je pûda v tomto prûmyslovém regionu ovlivnûna jak lidsk mi zásahy (nejvíce na Ostravsku a Tfiinecku), tak dálkov m transportem emisí. Charakter podloïních hornin a jejich zvûtralin (pfiedev ím zrnitost) vedly ke vzniku rûzn ch pûdních druhû. Ve vrcholov ch horsk ch oblastech západní (hercynské) ãásti území (v Hrubém Jeseníku) na metamorfovan ch horninách a v chodní (karpatské) ãásti na fly i Moravskoslezsk ch a Slezsk ch Beskyd pfievládají hlinitopísãité a písãitohlinité pûdy s obsahem skeletu v rozmezí 0 50 %. Ve vrchovinách (Nízk Jeseník a území severnû od nûho aï po hranici s Polskem) mají pûdy zrnitost pfieváïnû jílovitohlinitou. V níïe poloïen ch územích (Moravská brána, Ostravská pánev, vnitrohorské kotliny a iroká údolí), pfievládají pûdy hlinité. V raznou mûrou se na v voji pûd regionu resp. jejich chemismu podílí kromû podloïí také acidifikace kysel mi de ti. PÛda je na mnoha místech kontaminována rovnûï tûïk mi kovy (kadmium, zinek, olovo aj.) nejen z prûmyslov ch provozû na Ostravsku, ale také z polského Horního Slezska. Vzhledem k odli n m v kov m pomûrûm je území pedologicky velmi bohaté. K hlavním typûm pûd ve vrcholov ch horsk ch oblastech Hrubého Jeseníku a Moravskoslezsk ch i Slezsk ch Beskyd (zpravidla v nadmofisk ch v kách nad 00 m) náleïejí horské podzoly. Vyvinuly se tu na kysel ch metamorfovan ch horninách a bfiidli- 42

43 Pfiírodní pomûry PÒDNÍ TYPY cích pfii procesu vlivem de Èov ch sráïek a kyselého nadloïního humusu do lo k pohybu sesquioxidû ze svrchního horizontu do spodiny. Následnû se diferencoval ed aï edobíl eluviální podzolov horizont a okrov aï reziv iluviální (obohacen ) spodikov horizont. V niï ích polohách na nû navazují pfiechodné typy mezi podzoly a kambizemûmi kryptopodzoly (rezivé pûdy). Ty vznikly na obdobném horninovém podloïí jako podzoly. Na morfogenezi se spolu s podzolizací v raznû podílel také proces zvûtrávání (hnûdnutí). Nevytvofiil se v ak eluviální horizont, ale pouze eluviovan minerální humusov horizont s níïe navazujícím tmavû reziv m, iluviálním kambick m podzolov m horizontem. Na exponovan ch stanovi tích uveden ch nejvy ích pohofií regionu leïí na mal ch plochách (zpravidla v blízkosti skalních v chozû a na sutích) rankery, které jsou tvofieny tmavûj ím humusov m horizontem (do 30 cm mocnosti) pfiímo na podkladu zdej ích hornin nebo jejich silnû skeletovit ch zvûtralin. V oblastech podél ãetn ch tokû, prameni È (Hrub Jeseník aj.) a v okolí soustav rybníkû na fiece Odfie a Opavû se nacházejí glejové pûdy. Pfii jejich pe- 43

44 Ostravsko Profil kambizemí typickou v NPR Mion í. dogenezi se vlivem anaerobních podmínek (trvale, nûkde aï k povrchu sahající hladina podzemní vody) vytvofiil pfiímo pod svrchním oglejen m humusov m horizontem typick edû aï modfie nebo zelenû zbarven glejov redukãní horizont. PÛdotvorn m substrátem jsou kyselé fluviální a deluviofluviální sedimenty. Gleje se na území regionu (Bruntálská vrchovina, Hrub Jeseník, novojiãínská ãást Moravskoslezsk ch Beskyd) prolínají s rûznû velk mi okrsky vrchovi tních ra elin (organozemí), které se vyvinuly postupnou biologickou akumulací rostlinného materiálu v zatopen ch depresích. V okrese Opava se vzácnûji nacházejí v okolí soustavy rybníkû na dolním úseku toku Opavy také organozemû niï ích poloh (slatiny). Hydromorfní pûdy doplàují také pomûrnû velké oblasti pseudoglejû. Vznikly tak, Ïe následkem periodické stagnace sráïkové vody na tûïkém podloïí do lo k postupnému vyluhování slouãenin Ïeleza, manganu a hliníku humusov mi kyselinami a vytvofiil se svûtle ed aï vybûlen eluviální pseudoglejov horizont a níïe pak svûtle edû, okrovû a rezivû aï hnûdû zbarven iluviální mramorovan horizont. Samostatnû jsou vázány na pfieváïnû tûïké hlíny mezi nivami Ostravice a Odry na Novojiãínsku a Fr decko-místecku a podél nivy Ol e na v chodû regionu. Ve stfiedohorsk ch oblastech a vy - ích polohách vrchovin (celá v chodní ãást Bruntálska, jih Opavska a Novojiãínska) jsou vytvofieny pfiedev ím kyselé aï silnû kyselé hnûdé pûdy (kambizemû). Vyvinuly se tu na bezkarbonátov ch fly ov ch bfiidlicích, pískovcích, drobách a bfiidlicích âeské vysoãiny morfogenezí, která je charakteristická poãáteãním vyluhováním karbonátû z profilu a následnou tvorbou sekundárních jílov ch minerálû a sesquioxidû. Men í oblasti regionu vyplàují nasycené hnûdé pûdy (mnohde se znaky oglejení), které jsou vázány na bezkarbonátové fly ové pískovce a bazické horniny v jiïní aï v chodní ãásti okresu Nov Jiãín, severozápadní ãásti Opavska, OsoblaÏském v bûïku a dál podél hranice s Polskem v okrese Bruntál. Pomûrnû rozsáhlé plochy v Podbeskydské pahorkatinû, okrajov ch oblastech Ostravské pánve, na Orlovsku a Karvinsku zaujímají illimerické pûdy, z nich hlavnû luvizemû, jeï se vytvofiily na pokryvech stfiednû tûïk ch aï tûïk ch hlin procesem pfiemístûní jílu do spodních vrstev pûdy a následnou diferenciací na samostatn eluviální (o jíl a sesquioxidy ochuzen ) a níïe leïící iluviální (o jíl obohacen ) horizont. Hnûdozemû, které se vyvinuly v procesu nedokonalé lessivace (tj. transportu jílu a voln ch sesquioxidû do spodiny, kdy se vytvofiil smí en humusoiluviální horizont, pfiíp. jen iluviální luvick horizont, bez ochuzeného eluviálního horizontu) se nacházejí v men ím plo - ném rozsahu v severní ãásti Opavska a na Hluãínsku. Z illimerick ch pûd jsou na spra ích také men í celky edozemí, které jsou charakteristické molick m ãernozemním, pod ním leïícím humusoeluviálním horizontem a navazujícím iluviálním organoluvick m horizontem. Tvofií pfiechodn pûdní typ mezi ãernozemûmi a luvizemûmi na severu Opavska (Hluãínská pahorkatina). Podél vût ích tokû (Odra, Opava, Ol e, Lubina, Jiãínka aj.) se táhnou pomûrnû úzké pruhy fluvizemí (nivní pûdy), které jsou vázány na nevápnité nivní uloïeniny. Pfii jejich genezi docházelo k postupné akumulaci humusu, stfiídané periodickou fluviální akumulací vlivem záplav. V oblastech v chozû vápencû na jihu okresu Nov Jiãín a severov chodû okresu Fr dek-místek vznikly plo nû málo rozsáhlé lokality rendzin (typické karbonátov m melanick m humusov m horizontem obvykle do 30 cm mocnosti, bez dal ích genetick ch horizontû). Na Fr decko-místecku se v okolí okresního mûsta a Tfiince vyvinuly pararendziny, pûdy s humusov m horizontem obsahujícím karbonáty, na kter pfiímo navazují níïe leïící karbonátové fly ové pískovce. PfieváÏná ãást pûd je poznamenána zemûdûlsk mi, ale v horsk ch polohách také lesnick mi zásahy. V Ostravské pánvi je v raznû znehodnocen pûdní pokryv kontaminací tûïk mi kovy z velk ch prûmyslov ch provozû (hutû, elek- 44

45 Pfiírodní pomûry trárny, koksovny, velké chemické závody) a následky dolování (pfiemísením horizontû vznikly antrozemû). PÛda, jak zemûdûlská, tak lesní, je po kozována také mechanicky, pfiedev ím vodní erozí (v Moravské bránû zãásti také erozí vûtrnou). Zv en odnos pûdy a Ïivin (humusu) je mnohde podpofien pouïíváním tûïk ch mechanismû. Tyto destrukãní jevy se projevují zvlá tû v raznû v dobû mimofiádn ch hydrometeorologick ch situací a mnohdy jsou spojeny s gravitaãními procesy na svazích tvorbou nov ch nebo obnovováním star ch sesuvû (napfi. v záfií 996 a pfiedev ím v ãervenci 997). BIBLIOGRAFIE: 22, 27, 3, 32, 36, 37, 38, 0, 92, 94, 22, 259, 352 Botanická charakteristika Rozmanitost flóry a vegetace Moravskoslezského kraje urãuje pfiedev ím jeho geografická poloha na rozhraní hlavních geomorfologick ch jednotek âr: jednak okrajû pohofií âeské vysoãiny a Západních Karpat s pfiedsunut m podhûfiím Podbeskydské pahorkatiny, jednak sníïenin Moravské brány a Ostravské pánve. PfiibliÏnû stfiední ãást regionu soubûïná s Moravskou bránou vymezuje styãné území fytogeografick ch oblastí âeského a Karpatského mezofytika, v nûmï se prolínají prvky hercynské a západokarpatské kvûteny, od severu ovlivnûné prvky polonské provincie polsk ch níïin a od jihu také pronikajícími meridionálními elementy poloteplomiln ch a teplomiln ch rostlin z panonského termofytika. RÛznorodé ekologické podmínky, zvlá tû geologick substrát, modelace georeliéfu, pûdní pomûry, klimatické vlivy a rozsah antropogenní ãinnosti podmiàují rozmístûní potencionální pfiirozené lesní vegetace a vytváfiejí mozaiku nelesních typû náhradní pfiirozené vegetace. Na údolní a úvalové polohy jsou vázána spoleãenstva luïních lesû svazu Alnion incanae. Údolní nivy vodních tokû osídlují pfieváïnû druhovû bohaté stfiemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum) s dominantním jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior), mnohde také s lípou malolistou (Tilia cordata), dubem letním (Quercus robur), ol í lepkavou (Alnus glutinosa) a s pfiímûsí stfiemchy obecné (Padus avium), která se, vedle V bylinném podrostu lesû asociace Carici-Quercetum, typick ch pro Ostravsko, rostou nûkteré druhy buãin, napfi. Èavel kysel (Oxalis acetosella). 45

46 Ostravsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE zmlazujících dfievin, spoleãnû s brslenem evropsk m (Euonymus europaeus) znaãnû podílí na skladbû kefiového patra. Bylinné patro tvofií hydrofilní aï mezofilní lesní druhy, zvlá tû br lice kozí noha (Aegopodium podagraria), popenec obecn (Glechoma hederacea), kostival hlíznat (Symphytum tuberosum), fiefii nice hofiká (Cardamine amara), mokr stfiídavolist (Chrysosplenium alternifolium). V terénních depresích a zaplavovan ch sníïeninách se na podmáãen ch glejov ch pûdách zachovaly mokfiadní ol iny (Alnion glutinosae) se smldníkem bahenním (Peucedanum palustre), ostfiicí ostrou (Carex acutiformis) ao. prodlouïenou (C. elongata), kosatcem Ïlut m (Iris pseudacorus) a vzácnû s kapradiníkem baïinn m (Thelypteris palustris). Nivy údolních tokû v blízkosti Moravskoslezsk ch Beskyd osídlují na hnûdozemních pseudoglejích podhorské ol iny asociace Arunco sylvestris- -Alnetum glutinosae, s pestrou skladbou dfievin stromového patra, v nûmï rostou kromû jasanu a ol e lepkavé (Alnus glutinosa) také javor klen (Acer pseudoplatanus) a buk lesní (Fagus sylvatica). 46

47 V bylinném podrostu najdeme krabilici chlupatou (Chaerophyllum hirsutum), devûtsil bíl (Petasites albus), prvosenku vy í (Primula elatior), udatnu lesní (Aruncus vulgaris), baïanku vytrvalou (Mercurialis perennis), pryskyfiník kosmat (Ranunculus lanuginosus), zvoneãník klasnat (Phyteuma spicatum) aj. Podél men ích lesních potûãkû a na svahov ch prameni tích Podbeskydské pahorkatiny se na mal ch plochách mûïeme setkat s potoãními luhy asociace Carici remotae-fraxinetum. V tûchto porostech s pfievládajícím jasanem nebo ol í lepkavou rostou na podmáãen ch hnûdozemích nejhojnûji ostfiice fiídkoklasá (Carex remota), o. lesní (C. sylvatica) a o. pfievislá (C. pendula), pfiesliãka lesní (Equisetum sylvaticum), karda baïinná (Crepis paludosa), vzácnûji také pfiesliãka nejvût í (Equisetum telmateia). Pouze v Moravskoslezsk ch Beskydech jsou vyvinuty fragmenty horsk ch ol in (Alnetum incanae) sdominantní ol í edou (Alnus incana), s pfiímûsemi smrku ztepilého (Picea abies) a buku lesního (Fagus sylvatica). Kromû vlhkomiln ch druhû je provázejí ãetné horské prvky, napfi. ÏluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegiifolium), k chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), hofiec tolitov (Gentiana asclepiadea) a omûj pestr (Aconitum variegatum). Jen v iroké nivû Odry se na oglejen ch hnûdozemních fluvizemích zachovaly rozsáhlej í porosty úvalov ch luhû jilmov ch doubrav (Querco-Ulmetum). Ve stromovém patfie dominuje dub letní (Quercus robur), hojné jsou lípa malolistá (Tilia cordata), jasan ztepil (Fraxinus excelsior), jilm vaz (Ulmus laevis) a j. habrolist (U. minor), pfiimí eny jsou javor babyka (Acer campestre) a habr obecn (Carpinus betulus). V kefiovém patfie rostou, kromû zmlazujících dfievin, svída krvavá (Swida sanguinea), kalina obecná (Viburnum opulus), bez ãern (Sambucus nigra) a fie etlák poãistiv (Rhamnus cathartica). V druhovû bohatém bylinném podrostu se stfiídají kvûtnaté fáze pfiedjarního, jarního a letního aspektu. V ãasném pfiedjafií pfievládají jarní geofyty snûïenka podsnûïník (Galanthus nivalis), dymnivka dutá (Corydalis cava), orsej jarní (Ficaria bulbifera) skarpatsk mi prvky kyãelnicí Ïláznatou (Dentaria glandulosa), hvûzdnatcem zubat m (Hacquetia epipactis) a zapalicí ÏluÈuchovitou (Isopyrum thalictroides). V pozdní fázi jara pfievaïují dominantní populace ãesneku medvûdího (Allium ursinum) a teprve pozdûji tvofií ustálené sloïení baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica) a fiada typick ch druhû listnat ch lesû, napfi. hrachor jarní (Lathyrus vernus), váleãka lesní (Brachypodium sylvaticum), plicník tmav (Pulmonaria obscura), zvonek kopfiivolist (Campanula trachelium), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a vzácnû kru tík polabsk (Epipactis albensis). V Ostravské pánvi, Oderské nivû a rovinn ch ãástech f. o. Beskydské podhûfií jsou na tûïk ch a kysel ch pseudoglejov ch pûdách roz ífieny podmáãené dubové buãiny (Carici brizoidis-quercetum). V tfiípatrov ch porostech ovlivnûn ch suboceanick m klimatem dominuje dub letní (Quercus robur), vtrou en je buk lesní (Fagus sylvatica), místy bfiíza bûlokorá (Betula pendula), b. p fiitá (B. pubescens) a topol osika (Populus tremula). V kefiovém patfie jsou ãetné ostruïiníky (Rubus spp.) a zejména kru- ina ol ová (Frangula alnus). V bylinném podrostu zcela pfievaïuje ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides), s niï í po- Pfiírodní pomûry 2 Omûj pestr (Aconitum variegatum) provází fragmenty horsk ch ol in v Moravskoslezsk ch Beskydech. 2 Na podmáãen ch glejov ch pûdách roste nápadn kosatec Ïlut (Iris pseudacorus). 47

48 Ostravsko FYTOGEOGRAFICKÉ âlenùní Fytogeografická oblast: mezofytikum (Mesophyticum) M Fytogeografick obvod: âeskomoravské mezofytikum (Mesophyticum Massivi bohemici) âeskomor. M 73b Hanu ovická vrchovina 74a Vidnavsko-osoblaÏská pahorkatina 74b Opavská pahorkatina 75 Jesenické podhûfií Fytogeografick obvod: Karpatské mezofytikum (Mesophyticum carpaticum) Karp. M 76a Moravská brána vlastní 80a Vsetínská kotlina 80b Vefiovické vrchy 82 Javorníky 83 Ostravská pánev 84a Beskydské podhûfií 84b Jablunkovské mezihofií Fytogeografická oblast: oreofytikum (Oreophyticum) O Fytogeografick obvod: âeské oreofytikum (Oreophyticum Massivi bohemici) âes. O 97 Hrub Jeseník 98 Nízk Jeseník Fytogeografick obvod: Karpatské oreofytikum (Oreophyticum carpaticum) Karp. O 99a Radho Èské Beskydy 99b Slezské Beskydy 48

49 Pfiírodní pomûry kryvností kostfiava obrovská (Festuca gigantea), net kavka nedûtklivá (Impatiens noli-tangere), ãarovník pafiíïsk (Circaea lutetiana), pitulník Ïlut (Galeobdolon luteum) a nûkteré slabû acidofilní druhy buãin, zvlá tû borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium) a Èavel kysel (Oxalis acetosella). Tyto porosty zaujímají pfiechodné postavení mezi luïními lesy podsvazu Alnenion glutinoso-incanae a acidofilními buãinami svazu Luzulo-Fagion. Pûkné ukázky tûchto lesû jsou chránûny v PR âern les u ilhefiovic a v PR Dafienec. Zvlnûn georeliéf Moravské brány a niï í polohy podbeskydsk ch pahorkatin zabírají na eutrofních hlinit ch hnûdozemích dubohabrové lesy (Carpinion). V severozápadní ãásti regionu jsou roz ífieny pfieváïnû lipové dubohabfiiny (Tilio-Carpinetum) s dominantní lípou malolistou (Tilia cordata), dubem letním (Quercus robur), habrem obecn m (Carpinus betulus) a topolem osikou (Populus tremula). V podrostu lísky obecné (Corylus avellana), hlohû (Crataegus spp.), svídy krvavé (Swida sanguinea) rostou zvlá tû ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), svízel vonn (Galium odoratum), lipnice hajní (Poa nemoralis) a mnohé luïní druhy, napfi. pryskyfiník kosmat (Ranunculus lanuginosus), ãistec lesní (Stachys sylvatica) a ãarovník pafiíïsk (Circaea lutetiana). V jihov chodní ãásti regionu doznívají karpatské ostfiicové dubohabfiiny (Carici pilosae-carpinetum), jejichï sloïení, se znaãn m podílem lípy malolisté (Tilia cordata) a absencí diagnostického druhu ostfiice chlupaté (Carex pilosa), je pfiibliïuje lipov m dubohabfiinám. Jsou v ak provázeny mnoh mi druhy karpatsk ch dubohabfiin, napfi. bukem lesním (Fagus sylvatica), kyãelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), pry cem mandloàovit m (Tithymalus amygdaloides), alvûjí lepkavou (Salvia glutinosa). Porosty lipov ch dubohabfiin (Tilio-Carpinetum) s karpatsk mi prvky ostfiicí chlupatou (Carex pilosa), hvûzdnatcem zubat m (Hacquetia epipactis) a zapalicí ÏluÈuchovitou (Isopyrum thalictroides) jsou chránûny v PR Hnûvo ick háj. Ploch pahorkatinn povrch minerálnû chud ch kysel ch a zãásti také oglejen ch pûd osídlují acidofilní doubravy svazu Genisto germanicae-quercion. Dfieviny tûchto smí en ch lesû tvofií pfievaïující dub letní (Quercus robur), vzácnûji i d. zimní (Q. petraea), bfiíza bûlokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris) a jedle bûlokorá (Abies alba). V druhovû chudém bylinném podrostu jsou ãetné acidofilní druhy, zvlá tû bika bûlavá (Luzula luzuloides), borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), vfies obecn (Calluna vulgaris) a dal í spí e mezofilní druhy, napfi. ãern luãní (Melampyrum pratense) a kostfiava ovãí (Festuca ovina). Jedle bûlokorá (Abies alba), svízel okrouhlolist (Galium rotundifolium), bika chlupatá (Luzula pilosa), matefika trojïilná (Moehringia trinervia) indikují maloplo né a pozmûnûné jedlové doubravy (Abieto-Quercetum) zachované v Podbeskydské pahorkatinû, napfi. v okolí Ondfiejníku, místy také v severní ãásti Nízkého Jeseníku. V Opavské pahorkatinû (okolí Kravafi a táblovic) jsou na kysel ch, hlinit ch a mnohde oglejen ch pûdách roz- ífieny bezkolencové doubravy (Molinio arundinaceae-quercetum). Ve stromovém patfie pfievládá dub letní (Quercus robur), pfiimí eny jsou bfiíza bûlokorá (Betula pendula) a b. p fiitá (B. pubescens), topol osika (Populus tremula), jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia), smrk ztepil (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). V podrostu zfietelnû vyvinutého kefiového patra s v razn m podílem kru iny ol ové (Frangula alnus) dominuje bezkolenec rákosovit (Molinia arundinacea), hasivka orliãí (Pteridium aquilinum), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), jestfiábník hladk (Hieracium laevigatum) a sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea). Ukázky tûchto porostû také najdeme v PR V KaluÏích a PR Dafienec. V podhorském aï horském stupni tvofií lesní klimaxovou vegetaci buãiny a jedlobuãiny (svaz Fagion). Hlinité kambizemû osídlují v submontánních polohách fytoregionu Jesenického podhûfií a Moravskoslezsk ch Beskyd kvût- 49

50 Ostravsko Na vlhk ch místech je hojn pcháã potoãní (Cirsium rivulare). naté buãiny podsvazu Eu-Fagenion. V západní ãásti regionu jsou na svûïích a humózních stanovi tích roz ífieny buãiny s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum) asdruhovû bohat m podrostem bylin a kapradin. Tyto porosty jsou chránûny v PR Suchá Dora, PP Na âermence, PR Valach a v fiadû pfiírodních rezervací Beskyd. Do povodí Ol e ve Slezsk ch Beskydech a do v chodního obvodu Moravskoslezsk ch Beskyd zasahuje areál karpatské buãiny s kyãelnicí Ïláznatou (Dentario glandulosae-fagetum). Pfieva- Ïuje buk lesní (Fagus sylvatica), hojná je jedle (Abies alba) a pfiímûs klenu (Acer pseudoplatanus), jilmu horského (Ulmus glabra) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). V pestrém bylinném patfie rostou pfiedev ím svízel vonn (Galium odoratum), baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kapraì samec (Dryopteris filix-mas), kopytník evropsk (Asarum europaeum), pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides) aj. Chránûné porosty najdeme v NPR âantorie nebo v jedlobukovém pralese NPR Mion í. Ve f. o. Jesenické podhûfií zabírá rozsáhlé plochy ochuzen typ kvûtnat ch buãin s kostfiavou lesní (Festuco altissimae-fagetum), v nichï jsou hojné zvlá tû kapradiny bukovník kapraìovit (Gymnocarpium dryopteris) a kapraì samec (Dryopteris filixmas). Mírnû zvlnûné náhorní roviny jihov chodních okrajû Odersk ch vrchû a nûkterá místa v povodí Moravice porûstají strdivkové buãiny (Melico-Fagetum) s pfievládající strdivkou jednokvûtou (Melica uniflora), chránûné v NPR KaluÏa a PR Valach. Podhorské polohy Západních Beskyd a severov chodní ãást f. o. Jesenické podhûfií s kysel mi kamenit mi pûdami osídlují acidofilní buãiny svazu Luzulo-Fagion. Porosty s pfievládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) provázené bikou bûlavou (Luzula luzuloides), borûvkou ãernou (Vaccinium myrtillus), metliãkou kfiivolakou (Avenella flexuosa), vûsenkou nachovou (Prenanthes purpurea) a pstroãkem dvoulist m (Maianthemum bifolium) indikují bikové buãiny (Luzulo-Fagetum). Ve vy ích polohách Beskyd jsou na podzolovit ch pûdách vystfiídány smrkov mi buãinami (Calamagrostio villosae-fagetum), v nichï kromû buku roste také smrk, jefiáb a jedle. V bylinném patfie dominuje tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), hojná je také t. kfiovi tní (C. arundinacea) a objevují se mnohé horské druhy, napfi. kokofiík pfieslenat (Polygonatum verticillatum), bukovinec osladiãovit (Phegopteris connectilis), pérnatec horsk (Lastrea limbosperma), bika lesní (Luzula sylvatica) a Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant). Nejvy í zaoblené vrcholy ve skupinû Lysé hory, Smrku, Knûhynû a Travného osídlují porosty tfitinov ch smrãin (Calamagrostio villosae-piceetum), v nichï rostou ãípek objímav (Streptopus amplexifolius), podbûlice alpská (Homogyne alpina), vranec jedlov (Huperzia selago) a sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea). Na trvale zamokfien ch glejov ch a ra elinn ch pûdách se v Beskydech a v oreofytiku Nízkého Jeseníku okolo vrchu Sluneãná (800 m n. m.) nacházejí fragmenty podmáãen ch rohovcov ch smrãin (Mastigobryo- -Piceetum), které jsou chránûny v PR V Podolánkách a PR Panské louky. Su- Èov georeliéf podvrcholov ch severních svahû Smrku, Knûhynû, âertova ml na a Radho tû osídlují maloplo nû vyvinuté papratkové smrãiny (Athyrio alpestris-piceetum) s dominantní papratkou horskou (Athyrium distentifolium). SuÈové lesy (svaz Tilio-Acerion) zahrnují lesní porosty na skalnat ch v chozech a prudk ch kamenit ch svazích, které podmiàují specifické pûdní a mikroklimatické podmínky. V ãlenitém povrchu ve stupni dubohabfiin nacházíme habrové javofiiny (Aceri-Carpinetum) s lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), habrem obecn m (Carpinus betulus) a s javory, zvlá tû j. babykou (Acer campestre). V bylinném patfie jsou hojné humikolní druhy, baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kakost smrdut (Geranium robertianum), samorostlík klasnat (Actaea spicata), piïmovka mo usová (Adoxa moschatellina), kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum). Kvalitní porosty jsou za- 50

51 chovány na suèovém georeliéfu jursk ch vápencû vrchu Kotouã v NPP ipka u tramberku. Ve stupni buãin, zvlá tû v karpatské oblasti, jsou roz ífieny mûsíãnicové javofiiny (Lunario-Aceretum), s pfievahou javoru klenu (Acer pseudoplatanus) ve stromovém patfie a mûsíãnicí vytrvalou (Lunaria rediviva) v bylinném podrostu. Úboãní kamenité svahy zafiíznut ch údolí Odersk ch vrchû osídlují porosty provázené jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior), javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a jilmem horsk m (Ulmus glabra), blízké asociaci Mercuriali- -Fraxinetum. V bylinném patfie dominuje baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a mnohé druhy kapradin. Strmé bfiehy horsk ch údolí ve Slezsk ch i Moravskoslezsk ch Beskydech lemují roklinové lesy asociace Arunco-Aceretum s udatnou lesní (Aruncus vulgaris) a fiadou lesních vlhkomiln ch a humikolních druhû. Skalní v chozy, skalnaté srázy a sutû pokr vají (v regionu vzácnûj í) spoleãenstva skalních tûrbin svazu Cystopteridion. Na vlhk ch a zastínûn ch skalkách hornin rûzného sloïení rostou drobné kapradiny, zvlá tû sleziník ãerven (Asplenium trichomanes), s. routiãka (A. ruta-muraria), osladiã obecn (Polypodium vulgare), puch finík kfiehk (Cystopteris fragilis). Skály v údolí Moravice a Odry osídluje sleziník severní (Asplenium septentrionale), godulské pískovce Západních Beskyd vzácnû také sleziník zelen (A. viride). V chozy jurského vápence v okolí tramberka hostí teplomilnou kvûtenu a vápnomilné prvky, napfi. lomikámen vïdyïiv (Saxifraga paniculata), l. trojprst (S. tridactylites), rozchodník bíl (Sedum album), ãesnek chlumní (Allium senescens) a dvoj títek hladkoplod (Biscutella laevigata) chránûny jsou v NPP ipka. Od v razného odlesnûní krajiny v prûbûhu osídlování regionu v 2. pol. 3. stol. se podle místních pfiírodních podmínek vyvíjely nejrûznûj í typy polopfiirozené vegetace, které byly ovliv- Àovány dlouhodob m obhospodafiováním, pfiedev ím kosením a pastvou. V okolí luãních prameni È f. o. Jesenické a Beskydské podhûfií se zachovaly ra elinné louky svazu Caricion fuscae, provázené ostfiicí obecnou (Carex nigra), o. jeïatou (C. echinata), o. edavou (C. canescens), suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium), violkou bahenní (Viola palustris), vzácnû téï rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). Na údolní polohy jsou vázané pcháãové louky svazu Calthion s pcháãem potoãním (Cirsium rivulare), p. zelinn m (C. oleraceum), dûhelí lesní (Angelica sylvestris), skfiípinou lesní (Scirpus sylvaticus), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), pfiesliãkou bahenní (Equisetum palustre), tuïebníkem jilmov m (Filipendula ulmaria), kakostem bahenní (Geranium palustre), vzácnû také s prstnatcem májov m (Dactylorhiza majalis). NejbûÏnûj í je asociace Cirsietum rivularis. Na mírnû svaïit ch stanovi tích s kolísavou pûdní vlhkostí jsou ve f. o. Jesenické i Beskydské podhûfií roz ífieny bezkolencové louky svazu Molinion, provázené bezkolencem rákosovit m (Molinia arundinacea), ãertkusem luãním (Succisa pratensis), ocúnem jesenním (Colchicum autumnale), ole níkem kmínolist m (Selinum carvifolia), bukvicí lékafiskou (Betonica officinalis), hadím mordem nízk m (Scorzonera humilis), meãíkem stfiechovit m (Gladiolus imbricatus), hlad em prusk m (Laserpitium prutenicum), srpicí barvífiskou (Serratula tinctoria). Pfiíklady tûchto porostû najdeme v PR Krasovsk kotel a PP Domorazské louky. Mezofilní stanovi tû osídlují ovsíkové louky (Arrhenatherion), na nichï kromû ovsíku vyv eného (Arrhenatherum elatius), najdeme bûïné luãní druhy, napfi. kopretinu bílou (Leucanthemum vulgare agg.), zvonek rozkladit (Campanula patula), jetel luãní (Trifolium pratense), troj tût Ïlutav (Trisetum flavescens) a bojínek luãní (Phleum pratense). Zatímco ve f. o. Jesenické podhûfií provázejí tyto louky horské prvky, napfi. zvoneãník hlavat (Phyteuma orbiculare) nebo hadí kofien vût- í (Bistorta major), v ãlenitém terénu Moravské brány jsou obohaceny o ãetné poloteplomilné druhy, napfi. rozrazil oïankovit (Veronica teucrium), Pfiírodní pomûry Dvoj títek hladkoplod (Biscutella laevigata) je vzácn m druhem NPP ipka. 5

52 Ostravsko Rozkvetlá louka se vstavaãi v PP Bukovec. modfienec chocholat (Muscari comosum), tolici srpovitou (Medicago falcata), svízel syfii Èov (Galium verum) aj. Na mûlké pûdy tû initov ch vyvfielin jiïního okraje regionu zasahují subxerofilní travinobylinné typy s kostfiavou Ïlábkatou (Festuca rupicola) ana hlub ích úïivn ch pûdách se mûïeme setkat téï s fragmenty druhovû bohat ch stepních luk svazu Bromion erecti s váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum), svefiepem vzpfiímen m (Bromus erectus), hoficem kfiíïat m (Gentiana cruciata), h. brvit m (Gentianopsis ciliata), ostfiicí chabou (Carex flacca), chrpou ãekánek (Colymbada scabiosa), fiepíkem lékafisk m (Agrimonia eupatoria), vítodem chocholat m (Polygala comosa), vstavaãem bled m (Orchis pallens) a v. muïsk m (O. mascula), které jsou chránûny v PR Svinec. Obdobné porosty s nejsevernûji vysunutou lokalitou lnu Ïlutého (Linum flavum) jsou chránûny v PP Kamenná poblíï Stafiíãe. V such ch a tepl ch polohách Opavska je na spra ov ch hlínách vyvinuta travinobylinná vegetace svazu Koelerio-Phleion phleoidis s asociací Scabioso- -Phleetum, kterou indikují napfi. hlaváã bledoïlut (Scabiosa ochroleuca), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), alvûj luãní (Salvia pratensis), tu- Ïebník obecn (Filipendula vulgaris), devaterník velkokvût (Helianthemum grandiflorum). V ãlenit ch a vlhãích pahorkatinách ve v chodní ãásti regionu jsou roz ífieny pastevní louky podsvazu Polygalo- -Cynosurenion s pupavou bezlodyïnou (Carlina acaulis), tfieslicí prostfiední (Briza media), lnem poãistiv m (Linum catharticum), vítodem obecn m (Polygala vulgaris), mochnou nátrïníkem (Potentilla erecta) a tomkou vonnou (Anthoxanthum odoratum). Obdobné sloïení mají krátkostébelné trávníky (Violion caninae), roz ífiené v oblastech s v raznûj ím suboceanick m vlivem (napfi. náhorní polohy f. o. Jesenické podhûfií, Jablunkovsko a odlesnûné ãásti Moravskoslezsk ch a Slezsk ch Beskyd), v nichï se objevuje smilka tuhá (Nardus stricta), trojzubec poléhav (Sieglingia decumbens), fialka psí (Viola canina), vfies obecn (Calluna vulgaris) a z orchidejí vemeník dvoulist (Platanthera bifolia). Podél lesních okrajû jsou místy vyvinuty travinobylinné lemy svazu Trifolion medii, s jetelem prostfiedním (Trifolium medium), hvozdíkem svazãit m (Dianthus armeria), ãern em hajním (Melampyrum nemorosum), jetelem horsk m (Trifolium montanum). V Jesenickém podhûfií spí- e inklinují ke svazu Genistion sprûvodními druhy kruãinkou nûmeckou (Genista germanica), k. barvífiskou (G. tinctoria), ãilimníkem nízk m (Chamaecytisus supinus), mochnou stfiíbrnou (Potentilla argentea), hvozdíkem kropenat m (Dianthus deltoides) aj. 52

53 V razné dominanty zemûdûlské krajiny tvofií pobfieïní porosty vodních tokû, které v nivách velk ch fiek (Odra, Ol e) tvofií spoleãenstva stromovit ch vrb a topolû svazu Salicion albae, zatímco men ích toky niï ích poloh provázejí vrbové kfioviny svazu Salicion triandrae. Stfiední toky podbeskydsk ch fiek (Lomná, Morávka, Ostravice) lemují vrbové porosty svazu Salicion eleagno-daphnoidis s hojnou vrbou nachovou (Salix purpurea), v. jívou (S. caprea) a v. kfiehkou (S. fragilis), stejnû tak tûrkové náplavy podél fiek, které je tû v nedávné minulosti pfied regulaãními úpravami tokû provázel karpatsk endemit Ïidoviník nûmeck (Myricaria germanica). V irok ch fiíãních nivách Odry a Opavy, ovlivnûn ch záplavami a kolísáním hladiny podzemní vody se mûïeme setkat s rozmanit mi typy mokfiadní vegetace. Vedle fiíãních rákosin svazu Phalaridion a jejich lemû (svaz Senecion fluviatilis) s opletníkem plotním (Calystegia sepium), nadmuticí bobulnatou (Cucubalus baccifer), lilkem potmûchuè (Solanum dulcamara) jsou zde vyvinuta spoleãenstva vysok ch ostfiic (Caricion gracilis). V tûchto porostech rostou ve sníïeninách, vodních pfiíkopech, na bfiezích kanálû a stojat ch vod rûzné druhy ostfiic, zvlá tû o. tíhlá (Carex gracilis), o. ostrá (C. acutiformis), o. latnatá (C. paniculata), ostfiice trsnatá (C. cespitosa), o. zobánkatá (C. rostrata) a o. mûch fikatá (C. vesicaria). V nivû Opavy, v mûlk ch sníïeninách se zblochanem vodním (Glyceria maxima) a chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea) kvete bazanovec kytkokvût (Naumburgia thyrsiflora). Zachovaly se zde téï zbytky slatinn ch typû vysok ch ostfiic (Caricion rostratae), provázené ostfiicí pfiíbuznou (Carex appropinquata), o. dvojmuïnou (C. diandra), zábûlníkem bahenním (Comarum palustre), vachtou trojlistou (Menyanthes trifoliata), kozlíkem dvoudom m (Valeriana dioica) a kefiíãky vrby rozmar nolisté (Salix rosmarinifolia). Tyto porosty jsou chránûny v PR Koutské a ZábfieÏské louky. V prûmyslové krajinû Ostravské pánve, ovlivnûné budováním rybníkû a v moderní dobû pfiemûnûné haldami, v sypkami, odkali ti a propady poddolovaného území, najdeme nejrûznûj í typy mokfiadní vegetace. PobfieÏní porosty rákosin (Phragmition communis) lemující bfiehy rybníkû s rákosem obecn m (Phragmites australis), orobincem irolist m (Typha latifolia) a o. úzkolist m (T. angustifolia) se prolínají s mokfiadními typy baïinn ch rostlin svazu Oenanthion aquaticae, v nichï rostou napfi. halucha vodní (Oenanthe aquatica), skfiípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris), Ïabník jitrocelov (Alisma plantago-aquatica), mel okoliãnat (Butomus umbellatus) a ípatka vodní (Sagittaria sagittifolia). V obãas zaplavovan ch sníïeninách Oderské nivy s porosty zblochanu vodního (Glyceria maxima) se mûïeme setkat s laku níkem vodním (Batrachium aquatile), Ïebratkou bahenní (Hottonia palustris), Ïabníkem kopinat m (Alisma lanceolatum) a bahniãkou bahenní (Eleocharis palustris). Hladiny rybníkû, mrtv ch ramen a kanálû osídlují spoleãenstva plovoucích a vzpl vav ch rostlin kofienujících ve vodû (svaz Lemnion minoris), reprezentovaná v âr ojedinûlou asociací Salvinio-Spirodeletum, a také vzácnou asociací Utricularietum australis z pfiíbuzného svazu Utricularion. âetná jsou spoleãenstva zakofienûn ch vzpl vav ch a ponofien ch rostlin svazu Nymphaeion albae, která provázejí irokolisté rostliny, napfi. stulík Ïlut (Nuphar lutea), plavín títnat (Nymphoides peltata), kotvice vzpl vavá (Trapa natans) a rûzné druhy rdestû (Potamogeton sp.), zvlá tû rdest vzpl vav (P. natans), r. svûtl (P. lucens) a r. tupolist (P. obtusifolius). V mûlk ch vodách rybníkû a tûní rostou mnohé dal í druhy vodních a ponofien ch rostlin, napfi. stolístek klasnat (Myriophyllum spicatum), rûïkatec ostnit (Ceratophyllum demersum) a vzácnû téï fieãanka men í (Najas minor). Flóra a vegetace západní ãásti regionu je ovlivnûna ãetn mi horsk mi a subatlantsk mi prvky hercynské kvûteny. Z oreofytika Nízkého Jeseníku, s podmáãen mi klimaxov mi smrãinami a ra elinn mi biotopy v okolí Sluneãné (800,2 m n. m.), sestupují do f. o. Jesenické podhûfií montánní druhy, Pfiírodní pomûry Na vlhk ch místech je v horách bûïná pfiesliãka lesní (Equisetum sylvaticum). 53

54 Ostravsko 2 Prstnatce májové (Dactylorhiza majalis) v porostu pu kvorce obecného (Acorus calamus). 2 âechratka ãernohuàatá (Paxillus atrotomentosus) roste hojnû na pafiezech jehliãnanû (zejména smrkû) nebo z kofienû ponofien ch v zemi. napfi. kamziãník rakousk (Doronicum austriacum), k chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), pérnatec horsk (Lastrea limbosperma), zimolez ãern (Lonicera nigra), rûïe pfievislá (Rosa pendulina) aj. V plochém georeliéfu Opavské pahorkatiny, ovlivnûném kontinentálním zalednûním, se projevují vlivy polonské provincie: pfiedev ím pronikáním lipov ch dubo habfiin a podmáãen ch bezkolencov ch doubrav aï do okrajov ch ãásti Karpatského mezofytika Podbeskydské pahorkatiny a Moravské brány, a také pfiítomností neoendemického modfiínu opadavého (Larix decidua subsp. polonica). Zfietelnû suboceanick charakter má vegetace Karpatského mezofytika Ostravské pánve a Beskydského podhûfií, podmínûná podmáãen mi glejov mi pûdami a humidním klimatem. Vodní a mokfiadní ekosystémy, baïinné ol iny a luïní lesy provázejí ãetné suboceanické druhy, napfi. tfiezalka rozprostfiená (Hypericum humifusum), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), violka bahenní (Viola palustris), ìáblík bahenní (Calla palustris), bezosetka tûtinovitá (Isolepis setacea), tírovník baïinn (Lotus uliginosus), bfiíza p fiitá (Betula pubescens) aj. V lesní i pfiirozené náhradní vegetaci podbeskydsk ch pahorkatin dosahují optima souvislého roz ífiení ãetné karpatské elementy, napfi. alvûj lepkavá (Salvia glutinosa), krtiãník Ïláznat (Scrophularia scopolii), kakost hnûdoãerven (Geranium phaeum), zatímco hvûzdnatec zubat (Hacquetia epipactis), ostfiice chlupatá (Carex pilosa), pry- ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), svízel SchultesÛv (Galium schultesii), svízel potoãní (Galium rivale) a svízelka lysá (Cruciata glabra) pronikají dále na západ do f. o. Jesenické podhûfií a také do Opavské pahorkatiny. Subendemity západokarpatské kvûteny reprezentují kyãelnice Ïláznatá (Dentaria glandulosa), omûj tuh moravsk (Aconitum firmum subsp. moravicum), kontryhel grúàsk (Alchemilla gruneica) a kozlík celolist (Valeriana simplicifolia), mezní biotopy tu má bika Ïlutavá (Luzula luzulina) a áron karpatsk (Arum alpinum). Kvûtenu ir ího podhûfií Západních Beskyd charakterizují mnohé montánní prvky sestupující pfieváïnû údolími z hor aï do Ostravské pánve, napfi. Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant), hofiec tolitov (Gentiana asclepiadea), k chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), kokofiík pfieslenat (Polygonatum verticillatum), bukovinec osladiãovit (Phegopteris connectilis). Pfiesto je vût ina horsk ch prvkû vázaná na vegetaci montánního aï supramontánního stupnû Karpatského oreofytika Moravskoslezsk ch a Slezsk ch Beskyd; napfi. bika lesní (Luzula sylvatica), starãek hercynsk (Senecio hercynicus), kamziãník rakousk (Doronicum austriacum), ãípek objímav (Streptopus amplexifolius), pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius), mléãivec alpínsk (Cicerbita alpina), papratka horská (Athyrium distentifolium) aj. Pouze na jihu regionu v Moravské bránû má kvûtena a vegetace, díky úïivn m bazick m substrátûm vápencû a tû initov ch vyvfielin, kontinentální a subxerofilní charakter. V travinobylinné vegetaci se objevují nûkteré meridionální geoelementy a subtermofyty, napfi. kostfiava sivá (Festuca pallens), Ïebfiíãek sliãn (Achillea nobilis), hlaváã leskl vápnomiln (Scabiosa lucida subsp. calcicola), hlad irolist (Laserpitium latifolium), voskovka men- í (Cerinthe minor) aj. BIBLIOGRAFIE: 28, 75, 7, 27, 44, 23, 222, 30, 302, 308, 309, 32, 328,

55 Pfiírodní pomûry Lesnická charakteristika Vegetaãní formace lesa je témûfi jedinou potenciální pfiirozenou vegetací Moravskoslezského kraje. Pfiirozené bezlesí se omezuje na alpínské travnaté hole na nejvy ích hfibetech Hrubého Jeseníku, pod hranicí stromové vegetace pak jen na malá ra elini tû a vzácné skalní stepi. Z hlediska pásovitosti (zonality) pfiírodní vegetace patfií území regionu pfieváïnû do zóny stfiedoevropského opadavého lesa. V nejvy ích polohách Hrubého Jeseníku a Západních Beskyd rostou extrazonální smrãiny pfiipomínající severskou tajgu pásma boreálních jehliãnat ch lesû, v Hrubém Jeseníku pfiecházejí v horskou lesotundru a tundru ponûkud podobnou arktické tundfie. Zatímco pásovitost vegetace odráïí její závislost na zmûnách makroklimatu v horizontálním smûru, tedy se zmûnou zemûpisné ífiky, je vegetaãní stupàovitost podmínûna zmûnou makroklimatu a mezoklimatu, zejména teplot vzduchu a sráïek, s mûnící se nadmofiskou v kou. Na území Moravskoslezského kraje rozli ujeme tyto vegetaãní stupnû:. dubov, 2. buko-dubov, 3. dubo-bukov, 4. bukov, 5. jedlo-bukov, 6. smrko- -bukov, 7. buko-smrkov, 8. smrkov a 9. kleãov. Dubov vegetaãní stupeà není v regionu vyvinut ve své základní podobû, tj. na stanovi tích neovlivnûn ch vodou, a objevuje se pouze v nivách nejvût ích vodních tokû v planárním (ní- Ïinném) a kolinním (pahorkatinném) geografickém stupni. Je vyvinut ve v - kách od 93 m n. m. v nivû Odry na hranici s Polskem do 380 m n. m. Nejzachovalej í zbytky luïní vegetace planárního geografického stupnû jsou chránûny v NPR Polanská niva a PR Polansk les. Buko-dubov vegetaãní stupeà není v regionu rovnûï vyvinut, kromû mal ch fragmentû v Opavské pahorkatinû, ve své základní podobû, t. j. na stanovi tích neovlivnûn ch vodou, a objevuje se pouze v men ích nivách v kolinním (pahorkatinném) geografickém stupni. Je roz ífien ve v kách od 200 do 430 m n. m. Ukázky pfiirozen ch luïních porostû kolinního stupnû jsou v PR Hvozdnice. Dubo-bukov vegetaãní stupeà je vázán na kolinní (pahorkatinn ) geografick stupeà. V regionu je souvisleji vy- Bukov porost v PR Valach charakteristick pro úvaly potokû a fiek. 55

56 Ostravsko Klenová buãina na severov chodním svahu Velkého Javorníku 97,8 m n. m. tvofien v Opavské (cca 95 % lesní pûdy) a Podbeskydské pahorkatinû, Ostravské pánvi a Moravské bránû ve v - kovém rozpûtí m n. m. V subkontinentální, sráïkov m stínem Hrubého Jeseníku pokryté oblasti Zlatohorské vrchoviny a v ãásti Nízkého Jeseníku s vysychav mi nehlubok mi pûdami na kulmsk ch drobách a bfiidlicích jsou pûvodní borovice a modfiín (nejhojnûj í ve 4. vegetaãním stupni). DÛleÏit m porostotvorn m faktorem ve zdej ích pfiírodních lesích byl oheà, kter omezoval úãast stinn ch dfievin (buk, jedle) a podporoval borovici s modfiínem. Závûreãn ãlánek sukcesní fiady takto utváfien ch porostû se naz vá poïárov klimax. V Ostravské pánvi a Podbeskydské pahorkatinû (6 % lesní pûdy) a dále v Opavské pahorkatinû (2 %) zaujímají znaãn podíl oglejená stanovi tû, tj. stfiídavû zamokfiované pûdy, na kter ch ve dfievinné skladbû dominoval dub letní s jedlí (jedlová doubrava). Unikátní zbytek pralesovitého porostu na oglejen ch pûdách je chránûn v PR âern les u ilhefiovic II. Bukov vegetaãní stupeà je vázán na submontánní (podhorsk ) geografick stupeà. V regionu je 4. vegetaãní stupeà souvisleji vytvofien ve Zlatohorské vrchovinû (cca 65 % lesní pûdy), Nízkém Jeseníku (cca 45 %) a v podhorské oblasti Západních Beskyd ve v kovém rozpûtí m n. m. V subkontinentální oblasti Zlatohorské vrchoviny a ãásti Nízkého Jeseníku je pûvodní modfiín, pfiirozenû nejhojnûj í právû ve 4. vegetaãním stupni. V Nízkém Jeseníku zaujímají znaãnou plochu (5. vegetaãní stupeà cca 9 %) oglejená stanovi tû, na kter ch rostly pfiírodní dubové jedliny. Tato spoleãenstva, spolu s jedlov mi doubravami z tfietího vegetaãního stupnû a dal ími spoleãenstvy z vodou ovlivnûn ch stanovi È, jsou nûkdy fiazena do alternativního 4. vegetaãního stupnû dubo-jehliãnatého. Znaãnû kamenitá, tak zvaná javorová stanovi tû s nevyvinut mi pûdami a vysok m obsahem humusu tvofií 5 7 % lesní pûdy. Jejich pfiírodními spoleãenstvy jsou lipové (s javorem mléãem) a jilmové javofiiny. Nejrozsáhlej í z chránûn ch zbytkû pfiirozen ch porostû 4. vegetaãního stupnû na vodou neovlivnûn ch stanovi tích jsou v NPR KaluÏa. Jedlo-bukov vegetaãní stupeà je vázán na niï í montánní (horsk ) geografick stupeà. Souvisleji je vytvofien v Západních Beskydech (cca 75 % lesní pûdy), Hrubém Jeseníku (cca 45 %), fragmentárnû pak v Nízkém Jeseníku a Zlatohorské vrchovinû (cca 30 %) ve v kovém rozpûtí (330) m n. m. Do 5. vegetaãního stupnû patfií pralesovitá vegetace vodou neovlivnûn ch stanovi È jednoho z nejrozsáhlej- ích a nejznámûj ích maloplo n ch chránûn ch území regionu NPR Mion í. Z hlediska podobnosti druhové, vûkové a prostorové (horizontální a vertikální) porostní v stavby s pfiedstavou o struktufie porostû jedlo-bukového pfiírodního lesa je v regionu zfiejmû nejautentiãtûj í mal zbytek pralesovitého porostu chránûn v NPR Salajka. 56

57 Pfiírodní pomûry Pfiírodní vegetace 3., 4. a ãásteãnû 5. vegetaãního stupnû odpovídá zonální vegetaci pásma opadav ch stfiedoevropsk ch lesû. Smrko-bukov vegetaãní stupeà je vázán na vy í montánní (horsk ) geografick stupeà. V regionu je 6. vegetaãní stupeà vytvofien v Hrubém Jeseníku (cca 30 % lesní pûdy) a v Západních Beskydech (cca 0 %) ve v kovém rozpûtí m n. m. (v Jeseníku níïe). Vzácnû je vyvinut v nejvy ích polohách Zlatohorské vrchoviny a Nízkého Jeseníku. Ukázkou pralesovit ch porostû 6. vegetaãního stupnû na vodou neovlivnûn ch stanovi tích je vegetace PR Jelení buãina v Hrubém Jeseníku. Více zbytkû pfiirozené vegetace smrkobukového stupnû se zachovalo v Moravskoslezsk ch Beskydech. Pfiíkladem jsou pralesovité porosty v NPR Radho È a Mazák. Pfiirozené porosty na vodou ovlivnûn ch stanovi tích jsou chránûny v PR Panské louky. Buko-smrkov vegetaãní stupeà je vázán na oreální (vysokohorsk ) geografick stupeà. V regionu je 7. vegetaãní stupeà vyvinut v Hrubém Jeseníku (cca 20 % lesní pûdy), v Moravskoslezsk ch Beskydech ( %) je vytvofien jen na nûkolika nejvy ích vrcholech ve v - kovém rozpûtí m n. m. (v Jeseníku níïe). Pralesovité porosty 7. vegetaãního stupnû jsou chránûny v nejrozsáhlej ím maloplo ném chránûném území regionu v NPR Pradûd. V Moravskoslezsk ch Beskydech jsou pfiíkladem pralesovité vegetace bukosmrkového stupnû porosty v NPR Mazák a NPR Knûhynû-âertÛv ml n. Smrkov vegetaãní stupeà je vázán na subalpínsk geografick stupeà. V regionu je vyvinut v Hrubém Jeseníku (od 050 m n. m.). Mal fragment je je tû na vrcholku Lysé hory v Moravskoslezsk ch Beskydech (220 (250) aï 325 m n. m.). Zcela dominantní dfievinou je smrk rostoucí zde v rozvolnûn ch porostech. V pfiímûsi b vá pravidelnû jefiáb, nûkdy klen, mnohde stromovitého vzrûstu, a krnící kfiovit buk. Unikátní pralesovité porosty 8. vegetaãního stupnû jsou chránûny v NPR Pradûd. Spoleãenstva 7. a 8. lesního vegetaãního stupnû jsou extrazonální vegetací mající urãitou podobnost s vegetací severské boreální tajgy. Kleãov vegetaãní stupeà je vázán na alpínsk geografick stupeà. V regionu je 9. vegetaãní stupeà roz ífien v nejvy ích polohách Hrubého Jeseníku nad horní hranicí stromové vegetace (> 300 m n. m.). Jedná se tedy o nelesní vegetaãní stupeà. Charakter 9. vegetaãního stupnû v Hrubém Jeseníku je netypick a v jimeãn, protoïe porosty kleãe zde nejsou pûvodní a byly vysázeny. Autochtonní vegetací kleãového stupnû jsou tady porosty krátkostébeln ch trav, níïe je pfiechodová zóna s vysoko-stébeln mi trávami, kefii a stromov mi solitéry. Objasnit pfiirozenou absenci kleãe v Hrubém Jeseníku lze snad tím, Ïe v dobû poledové po postglaciálním klimatickém optimu v atlantiku se ochlazením klimatu vytvofiila horní hranice lesa sestoupením dfievin do niï ích poloh z pûvodnû plnû a zcela lesy porostlého pohofií. V jeho zapojen ch lesích kleã nemohla rûst pro nedostatek refugiálních ploch a jejich malé rozmûry. PfieÏily na nich v ak nûkteré nízké druhy dnes typické pro jesenické alpínské travnaté hole. V voj pfiírodní vegetace regionu byl lidskou ãinností v raznûji naru ován od atlantiku, kdy se na území pozdûj í Opavy a v jejím okolí objevili první neolitiãtí lidé kultury lineární keramiky zab vající se zemûdûlstvím (cca kolem pfi. n. l.). V prehistorick ch dobách aï do tzv. velké stfiedovûké kolonizace, vrcholící v období od II. poloviny 3. do I. poloviny 4. století, bylo zemûdûlci souvisleji osídleno a odlesnûno území v okolí dne ní Osoblahy, Krnova, Opavy aï po Hluãín, a dále nûkolik lokalit v Moravské bránû a v okolí Tû- ína. Sídelní oblast prehistorického zemûdûlce se kryla témûfi v hradnû s oblastí 3. vegetaãního stupnû. Vût í ãást regionu, tedy území 4. a vy ích vegetaãních stupàû, zûstala aï do velké stfiedovûké kolonizace vût inou zalesnûna a tvofiila severov chodní ãást moravskoslezského pomezního hvozdu táhnoucího se od Rychlebsk ch hor a masívu Králického SnûÏníku na severozápadû aï po povodí Kysuce na jihov chodû. Osídlení v ní mûïeme 57

58 Ostravsko charakterizovat jako enklávové, nestabilní a principiálnû nezemûdûlské. Následkem velké kolonizace, kdy byla zaloïena vût ina obcí od Vrbna pod Pradûdem po Jablunkov ve Slezsku, bylo vûbec nejrozsáhlej í odlesnûní v historii kraje. Souvislé komplexy pralesû se uchovaly nejdéle v horsk ch oblastech Hrubého Jeseníku a Západních Beskyd. Poslední vût í komplexy jesenick ch pralesû byly zniãeny v 6. století, pfii rozvoji báàského a hutního podnikání. Rozsáhlé beskydské horské lesy zûstaly témûfi neporu eny aï do 5. století, kdy zaãala vala ská kolonizace. Ta byla posilována pfiesunem obyvatelstva z údolí na hfibety a úboãí hor, takïe v 7. století zanikly vûbec poslední rozsáhlé pfiírodní lesy v regionu. SniÏování lesnatosti regionu pokraãovalo aï do zaãátku 9. století, kdy se zaãalo s navracením lesa na pfiebyteãnou zemûdûlskou pûdu a tento trend pokraãuje také v souãasnosti. Lesnatost regionu se pohybuje v souãasnosti od 5 % v Moravské bránû do 70 % v Západních Beskydech a 80 % v Hrubém Jeseníku. BIBLIOGRAFIE: 272, 283 Zoologická charakteristika Moravskoslezsk kraj patfií z hlediska biogeografie k nejsloïitûj ím na území âeské republiky. Ze ãtyfi biogeografick ch podprovincií rozli ovan ch pro území âr, jsou zde zastoupeny tfii a v echny ve v znamn ch rozlohách. Chybí pouze podprovincie panonská, coï pfiirozenû znamená ochuzení teplomilné a suchomilné fauny, z níï do niï ích poloh regionu zasahují pouze jednotlivé druhy subxerotermního charakteru. Velmi zfiejmé je to u mûkk Û, kde na jiïních svazích nûkter ch návr í tvofien ch silnû vápnit mi kfiídov mi bfiidlicemi s lavicemi pevn ch vápencû se vyskytuje fiada teplomiln ch druhû. Z polostepních druhû se vyskytuje napfi. údolníãek drobn (Vallonia pulchella) a ú. Ïebrovan (V. costata), ze stepních druhû jihov chodoevropské provenience trojzubka stepní (Chondrula tridens), suchomilka obecná (Helicella obvia) a endemit karpatské oblasti suchomilka panonská (Candidula soosiana). Do regionu zasahují sv m areálem i nûkteré teplomilné druhy hmyzu. Setkáme se s nimi zejména v nejjiïnûj ích ãástech území, ale nûkteré se udrïely na odpovídajících xerotermních stanovi tích i na Hluãínsku, Krnovsku a v OsoblaÏském v bûïku. Jsou to napfi. mravkolev Dendroleon pantherinus, stfievlík Bembidion pygmaeum, tesafiíci Calamobius filum a Arhopalus ferus a krasec Melanophila acuminata, z mot lû napfiíklad vfietenu ka ligrusová (Zygaena carniolica), soumraãník slézov (Carcharodus alceae), perleèovec nejmen í (Boloria dia), hnûdásek kvûtelov (Melitaea didyma), modrásek rozchodníkov (Scolitantides orion) a okáã voàavkov (Brintesia circe), dále plo tice hranatka dravá (Phymata crassipes) a plo tiãka Platyplax salviae. Z teplomiln ch druhû pavoukû byli napfi. na Novojiãínsku nalezeni slíìák Alopecosa trabalis, skálovka Drassyllus praeficus a bûïník Ozyptia nigrita. Ménû nároãné teplomilné druhy osídlují i nezalesnûné haldy v okolí Ostravy, napfi. stfievlíãek Harpalus modestus a kovafiík Quasimus minutissimus. K charakteristick m teplomiln m lesním druhûm patfií napfi. zlatohlávek Liocola lugubris, ostruháãek dubov (Neozephyrus quercus) a stuïkonoska úzkopásá (Catocala promissa). Specifickou podprovincií pro Moravskoslezsk kraj, zastoupenou mimo nûj nepatrnû jiï jen Vidnavsk m bioregionem v okrese Jeseník, je podprovincie polonská. Pfiesahuje na území âeské republiky z níïin leïících severnû od karpatského oblouku. Jejím hlavním centrem je Poodersk bioregion v nivû Odry, ohraniãen pahorkatinn mi bioregiony Opavsk m na západû a Ostravsk m na v chodû. NíÏiny polonské podprovincie jsou chladnûj í neï Panonská níïina uvnitfi Karpat, proto je druhové spektrum fauny mnohem chud í. Na druhé stranû jsou v ak tyto níïiny iroce otevfiené jak západním, tak v chodním vlivûm. Tyto vlivy se 58

59 projevují v rûzn ch skupinách ÏivoãichÛ rûznû. U savcû je v razn m druhem této podprovincie my ice temnopásá (Apodemus agrarius), v dal ích skupinách obratlovcû nenajdeme územnû tak ohraniãené druhy, i kdyï napfiíklad z polsk ch níïin sem zasahuje hnízdní roz ífiení havrana polního (Corvus frugilegus). Mnohem vût í specificita se projevuje u bezobratl ch ÏivoãichÛ, napfiíklad u ÏíÏal nebo mûkk Û: mezi endemické formy, jako je vfietenovka opavská (Cochlodina cerata opaviensis), sklovatka rudá (Daudebardia rufa) a s. krátkonohá (D. brevipes), pronikají nûkteré karpatské prvky. K tûm patfií srstnatka karpatská (Trichia lubomirskii), fiasnatka nadmutá (Macrogastra tumida) ãi chlupatka jednozubá (Petasia unidentata). Z hmyzu je jedním z nejv znamnûj ích pfiíkladû boreální soumraãník severní (Carterocephalus silvicolus), jehoï nálezy z nejsevernûj í ãásti území z 50. let 20. století nebyly bohuïel opakovány. JiÏní hranice sv ch areálû dosahují v regionu také napfi. dvoukfiídlí rûznatka Heteromeringia nigrimana a lan Ïovka Suillia similis, které Ïijí ve zbytcích pfiirozen ch listnat ch lesû, a muchule Penicillidia monoceros, která cizopasí na netop ru vodním (Myotis daubentonii). Svéráznost území se samozfiejmû promítá také do vodní fauny, jako prakticky jediné v âr náleïející fiíãnímu systému Odry, úmofií Baltského mofie. V tomto povodí Ïijí nebo sem v minulosti pronikaly i nûkteré druhy ryb, chybûjící v povodí Dunaje. Z recentních druhû k nim patfií mihule potoãní (Lampetra planeri), dfiíve i mihule fiíãní (L. fluviatilis), z druhû kdysi Odrou kaïdoroãnû migrujících to byl losos obecn (Salmo salar). Naproti tomu chybí v území vût í poãet druhû vodních ÏivoãichÛ, ob vajících mnohem bohat í povodí Dunaje. V tocích povodí Odry byly bûhem minulého století následkem v stavby migraãních bariér v raznû sníïeny poãetní stavy pûvodních populací potamodromních druhû ryb, napfi. ostroretky stûhovavé (Chondrostoma nasus). Zachovalé pfiírodní prostfiedí CHKO Poodfií s pfiirozen m korytem Odry, mnoha rybníky (místy mokfiadního typu) a se zbytky luïních lesû ãiní z Pooderského bioregionu ojedinûlé území nadregionálního v znamu zejména pro vodní ptactvo v dobû hnízdûní i tahû. Hnízdí zde pravidelnû vût ina bûïnûj- ích druhû vodních ptákû, rûzné druhy kachen a chfiástalû, Ïije zde pomûrnû poãetná populace ãápa bílého (Ciconia ciconia), motáka pochopa (Circus aeruginosus), celé území je jedním z posledních refugií nûkter ch druhû bahenních ptákû, napfi. vodou e rudonohého (Tringa totanus) nebo bfiehou e ãernoocasého (Limosa limosa). Patrnû jiï vymizel polák mal (Aythya nyroca); Poodfií bylo jeho posledním pravideln m hnízdi tûm v âr. Na druhé stranû bylo toto území odedávna odrazov m mûstkem pro roz ifiující se druhy, jako byl napfi. moudivláãek luïní (Remiz pendulinus), hohol severní (Bucephala clangula), h l rud (Carpodacus erythrinus), novûji pak husa velká (Anser anser), kormorán velk (Phalacrocorax carbo) nebo zrzohlávka rudozobá (Netta rufina). Z mûkk Û Ïije v Odfie napfi. uchatka toulavá (Radix peregra), v Ostravici zejména p. bahenní (Lymnaea stagnalis), uchatka iroká (Radix ampla) a bahnatka malá (Galba truncatula). V luïních lesích se setkáme s faunou mûkk Û obvyklou pro toto prostfiedí. Zvlá tní postavení zaujímá luh Polanského lesa, kter má spí charakter údolního lesního spoleãenstva submontánního rázu neï níïinného luhu. Byla zde, na jediném místû v luzích âr, zji tûna vfietenovka rovnoústá (Cochlodina orthosto- Pfiírodní pomûry Stále vzácnûj í hnûdásek kvûtelov (Melitaea didyma) je teplomiln m druhem luk a strání. 59

60 Ostravsko Podél fieky Morávky hnízdí v hojném poãtu pisík obecn (Actitis hypoleucos). ma), dále se vyskytuje západokarpatsk endemit srstnatka huàatá (Trichia villosula) a alpsko-karpatská vrásenka orlojovitá (Discus perspectivus). V nivû Odry a Moravice se na vlhk ch loukách vyskytují celoevropsky ohroïené a ustupující druhy modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a místy modrásek oãkovan (M. telejus). Dal ím v znaãn m indikátorem tûchto biotopû je perleèovec kopfiivov (Brenthis ino). tûrkové a pískové terasy podél fiek osídlili napfi. slíìák Arctosa cinerea, saranãe Sphingonotus coerulans, stfievlíci Nebria picicornis, Perileptus areolatus a fiada druhû dvoukfiídl ch. Zbytky luïních lesû a bfiehové porosty ob vají vzácn páchník hnûd (Osmoderma eremita), nosoroïík kapucínek (Oryctes nasicornis) a dosud znaãnû roz ífien batolec ãerven (Apatura ilia), písãité bfiehy brouci Laccobius gracilis a Dryops lutulentus, stfievlíãci Dyschirius digitatus, D. nitidus, kovafiíci Negastrius sabulicola a Oedostethus tenuicornis a chrobák Psammodius asper. Charakteristick m druhem podmáãen ch nivních luk Poodfií je saranãe Stethophyma grossum. Na vodní plochy a mokfiady jsou vázány ãetné druhy váïek, napfi. váïka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) a v. tmavoskvrnná (L. rubicunda), mizející druhy bránûnek napfi. Stratiomys potamida a Oxycera pulchella. Dfiíve patfiil k velk m vzácnostem tûchto biotopû aï pfies 4 cm dlouh potápník irok (Dytiscus latissimus), jiï del í dobu nezvûstn. Polonská podprovincie ohraniãuje na severu a rozdûluje v severojiïním smûru cel Moravskoslezsk kraj mezi dvû horské soustavy, Jeseníky na západû a Západní Beskydy na v chodû. Obû tyto soustavy vzhledem k rozdílnému geologickému v voji náleïejí dvûma odli - n m biogeografick m podprovinciím hercynské na západû a karpatské na v chodû. Nejvy í polohy obou tûchto geomorfologick ch soustav vytváfiejí samostatné a v raznû se li ící bioregiony Jesenick a Beskydsk. Pfiechod tûchto pfiírodnû dobfie zachoval ch bioregionû do níïe poloïen ch sousedících poloh, na jejichï faunu pûsobí mnoho dal ích, pfiedev ím antropogenních vlivû, tvofií na jedné stranû bioregiony Nízkojesenick a Krnovsk, na druhé stranû bioregion Podbeskydsk. V fiece Opavû na Krnovsku dlouhodobû na nûkolika místech prosperují neobvykle poãetné populace mihule potoãní (Lampetra planeri). Oba horské bioregiony Jesenick a Beskydsk ob vá pfiedev ím velk poãet druhû, Ïijících od nejniï ích poloh zpravidla aï po horní hranici lesa. Jsou to druhy vesmûs iroce roz ífiené, poãetné a ekologicky ménû nároãné. Horské druhy oba bioregiony odli- ují od v ech sousedících. Ze savcû k nim patfií pfiedev ím my ivka horská (Sicista betulina), jedin ná zástupce ãeledi my ivkovit ch (Zapodidae), a rejsek horsk (Sorex alpinus). Z netop rû patfií mezi horské druhy netop r severní (Eptesicus nilssonii). Zvlá È v znamné jsou rozsáhlé lesy v obou bioregionech pro velké elmy medvûda hnûdého (Ursus arctos) a rysa ostrovida (Lynx lynx); oba zde vytváfiejí trvalej í populace, byè nevelké a kolísající. Pfiímá návaznost na Karpaty se projevuje ãastûj í pfiítomností vlka (Canis lupus). Mimofiádnû vysoká hustota fiíãní sítû povodí Odry a její vysoká rybnatost jsou v znamn m pfiedpokladem, umoï- Àujícím kontinuální v skyt stabilní populace vydry fiíãní (Lutra lutra) v Beskydech a jejich podhûfií a novû se vytváfiejících populací v Hrubém i Nízkém Jeseníku. Typick mi horsk mi druhy ptákû jsou pfiedev ím v Jesenickém bioregio- 60

61 nu na subalpinsk ch loukách lindu ka horská (Anthus spinoletta) a na skalních útvarech v tomto stupni pûvu ka podhorní (Prunella collaris). Horské lesy jsou refugiem nûkter ch druhû z niï ích poloh vymizev ích tetfieva hlu ce (Tetrao urogallus), tetfiívka obecného (Tetrao tetrix) nebo jefiábka lesního (Bonasa bonasia). Dva horské ptaãí druhy jsou v ak trval m a poãetn m v skytem omezeny jen na horské lesy Západních Beskyd strakapoud bûlohfibet (Dendrocopos leucotos) a datlík tfiíprst (Picoides tridactylus). RovnûÏ mezi obojïivelníky je nûkolik horsk ch druhû, zpravidla ov em na vhodn ch místech sestupujících i níïe. Napfiíklad pfieváïnû horsk druh kuàka Ïlutobfiichá (Bombina variegata) ob vá v regionu kromû horsk ch poloh také stfiední nadmofiské v ky a místy se vyskytuje i v údolních nivách tokû. Mezi bezobratl mi lze nalézt mnohem více pfiíkladû. Z mûkk Û jsou spoleãn mi druhy napfi. vrásenka pomezní (Discus ruderatus), slimáãnice lesní (Eucobresia nivalis) nebo karpatské druhy skalnatka lepá (Faustina faustina), vlahovka karpatská (Monachoides vicinus) nebo modranka karpatská (Bielzia coerulans). Z nápadnûj ích druhû broukû Ïijí v Jeseníkách i Západních Beskydech napfiíklad stfievlíci Carabus sylvestris a C. variolosus, velk nosatec klikoroh devûtsilov (Liparus glabrirostris), tesafiík Evodinus clathratus a kozlíãek smrkov (Monochamus sutor) a mandelinka havezová (Oreina cacaliae). Ve zbytcích star ch jedlobuãin se setkáme vzácnû s roháãkem bukov m (Sinodendron cylindricum) a roháãkem Ceruchus chrysomelinus. Taxocenózy mot lû tûchto biotopû tvofií celá fiada druhû, napfi. okáã rudopásn (Erebia euryale), více druhû mûr, napfi. osenice velká (Eurois occulta), o. podhorská (Xestia collina), mûra horská (Lasionycta proxima) a edavka rudoskrvnná (Apamea rubrirena), píìalek, napfi. píìalka horská (Entephria caesiata), p. smrková (Perizoma verberatum), píìaliãka k chavicová (Eupithecia veratraria) a erokfiídlec kvûtelov (Elophos dilucidarius), bourovec mûsíãit (Cosmotriche lobulina) a hrotnokfiídlec kapradinov (Hepialus fusconebulosus), na bezles ch plochách nad horní hranicí lesa Ïije horská saranãe Miramella alpina. V ãist ch podhorsk ch a horsk ch potocích a fiíãkách regionu trvale Ïije nebo se vyvíjí fiada druhû hmyzu. Pfiedev ím jsou to ãetné druhy jepic, po - vatek a chrostíkû, z fiádu síèokfiídl ch je to napfi. strumiãník zlatook (Osmylus fulvicephalus), z dvoukfiídl ch ãíhalka Atherix marginata, z plo tic hlubenka skrytá (Aphelocheirus aestivalis). Obû pohofií v ak mají i svoje specifické druhy. V Jeseníkách je to alpská a severoevropská závornatka kfiíïatá (Clausilia cruciata), okáã horsk (Erebia epiphron) a píìalka huàatec alpínsk (Psodos alpinatus). Bahnomilka Dactylolabis subdilatata z fiádu dvoukfiídl ch a zdej í poddruhy okáãe men ího (Erebia sudetica sudetica) a okáãe horského (Erebia epiphron silesiana) jsou dokonce jesenick mi endemity. PfieváÏnû v Západních Beskydech Ïije vfietenatka hrubá (Vestia gulo), skelniãka karpatská (Vitrea transsylvanica) nebo jihov chodoevropská vfietenatka Ranojeviãova (Vestia ranojevici), která má izolované lokality téï v Nízkém Jeseníku. Pouze ze Západních Beskyd jsou známy píìalka hoficová (Perizoma obsoletarium) a obrovit mol choro ov (Scardia boletella). Jeho nejvût í exempláfie dosahují v rozpûtí kfiídel aï 6 cm a odjinud je v âeské republice znám jen ze Îofínského pralesa. Neménû pozoruhodn je v skyt dal ího drobného horského druhu mola Niditinea truncicolella, kter se vyvíjí v hnízdech mravencû rodu Camponotus. Regionem prochází západní hranice areálu fiady karpatsk ch druhû. Patfií k nim pfiedev ím ãolek karpatsk (Triturus montandoni), jehoï izolované malé populace ob vají i Jeseníky. Z plïû sem z Karpat zasahují areály fiasnatky nadmuté (Macrogastra tumida), vfietenatky nadmuté (Vestia turgida) a vfietenatky hrubé (Vestia gulo), u posledního druhu pouze do Západních Beskyd. Karpatsk poddruh stfievlíka Carabus arcensis carpathus byl nalezen aï na Hluãínsku a poddruh jiného stfievlíka Abax schueppeli rendschmidti pronikl Poodfiím aï tûsnû za Moravskou Pfiírodní pomûry Mládû datlíka tfiíprstého (Picoides tridactylus). 2 V lesním komplexu hnízdí ohroïen strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius). 2 6

62 Ostravsko Batolec ãerven (Apatura ilia). 2 Batolec duhov (Apatura iris) je velmi nápadn mot l díky mûniv m strukturálním barvám. 2 bránu. Nûkolik dal ích karpatsk ch druhû stfievlíãkû (Nebria picicornis, Dyschirius abditus atd.), kovafiíkû (Adrastus kryshtali, Betarmon bisbimaculatus) a nosatec Ceutorhynchus pectoralis bylo nalezeno v okolí Ostravy. Beskydská fauna je na karpatské prvky hmyzu jiï velmi bohatá. Patfií mezi nû napfi. stfievlíci Carabus obsoletus, karpatsk poddruh Carabus irregularis montandoni, stfievlíãci Trechus pilisensis pilisensis a T. latus. Okáã stínovan (Lasiommata petropolitana) Ïije trvale pravdûpodobnû jen v Západních Beskydech a pfiilehl ch pohofiích, i kdyï v minulosti byl jednotlivû nalézán téï v jin ch ãástech v chodní poloviny Moravy. Moravskoslezsk kraj hostí také nûkolik vzácn ch druhû, které buì jinde v âeské republice nebyly vûbec nalezeny nebo se vyskytují v ude velmi zfiídka. V první fiadû je to jiï zmínûná je - tûrka zední (Podarcis muralis), která byla poprvé nalezena v okolí tramberku v polovinû 20. století a její pfiítomnost byla potvrzena v 90. letech. Více takov ch druhû najdeme mezi hmyzem. Jsou to napfiíklad bahnomilka Euphylidorea aperta známá u nás pouze z okolí R mafiova, nûkolik druhû bahnomilek nalezen ch pfii prûzkumu tûrkov ch lavic fieky Morávky, napfi. Molophilus stroblianus a Rhabdomastix hirticornis, kovafiík Adrastus juditae a drabãík Astenus noheli byli dokonce z regionu pûvodnû popsaní, slep stfievlíãek Pseudanophthalmus pilosellus Ïije v âr pouze ve vrcholov ch partiích Západních Beskyd. Nápadn jasoà ãervenook (Parnassius apollo), vymfiel v âeské republice kolem roku 935, byl reintrodukován na místa historického v skytu v okolí tramberku. Pro tramberské vápencové bradlo je charakteristick v skyt i dal ích vzácn ch teplomiln ch druhû mot lû, napfi. soumraãníka Ïlutoskvrnného (Thymelicus acteon), petrofilní píìalku Euphyia frustata, stepní píìalku Perizoma bifaciatum, z mûr jsou to napfiíklad edavka Apamea furva nebo osenice Euxoa decora a fiada dal ích. K dal ím vzácnostem patfií tíhlonoïka Calobatella longipes z fiádu dvoukfiídl ch známá na Severní Moravû pouze z okolí Bruntálu, drabãíci Oxytelus rugifrons a Carpelimus punctatellus zji tûní na tepl ch lokalitách v Podbeskydské pahorkatinû, zdobenec Trichius rosaceus nalezen ve zbytcích luïních lesû u Ostravy (odjinud na Moravû není znám). Jen ze Severní Moravy je u nás znám také nosatec Trichosirocalus hassicus Ïijící na ruderálních biotopech. Za zmínku stojí vymírající myrmekofilní modrásek ãernoskvrnn (Maculinea arion) vázan na extenzivní pastviny a kfiovinaté biotopy jehoï poãetnûj í populace se udrïely v jiïní ãásti Západních Beskyd a ojedinûle v Odersk ch vr ích. Na nûkolika teplej ích lokalitách v Beskydech byl v nedávné dobû zji tûn ná nejvzácnûj í zelenáãek velk (Jordanita notata) a vzácná vfietenu ka tfieslicová (Zygaena brizae). V Nízkém Jeseníku se na vlhk ch loukách a bfiehov ch porostech vyskytuje vzácná a ostrûvkovitû roz ífiená mûra edavka severní (Hydraecia ultima). BIBLIOGRAFIE: 2, 0, 20, 28, 34, 6, 62, 78, 79, 80, 97, 98, 99, 00, 02, 03, 43, 90, 9, 22, 229, 266, 320, 32, 33,

63 Osídlení a v voj krajiny OSÍDLENÍ A V VOJ KRAJINY Moravskoslezsk kraj tvofií okresy, které se rozkládají na území tzv. ãeského Slezska, i kdyï ãást vût iny okresû (Bruntál, Opava, Ostrava, Fr dek-místek a Nov Jiãín) je moravská. Jedná se o ãeskou ãást povodí fieky Odry a její pfiítoky. Území Moravskoslezského kraje je geologicky, geograficky a tedy také klimaticky znaãnû rozmanité. RÛznorodé pfiírodní podmínky se odrazily ve struktufie osídlení, zvlá tû pravûkého. Pouze na jiïním okraji Slezské níïiny, v okolí Krnova, Opavy a Hluãína, kde se táhne pás spra ov ch pûd, b valo osídlení uï v pravûku souvislej í. Ostatní ãásti kraje byly osídleny sporadicky, neboè leïí ve vy ích polohách a mají ménû úrodné pûdy. Trvale byly kolonizovány v prûbûhu 3. století. Jedin mi zdroji poznání období pravûku jsou hmotné, tj. archeologické prameny. Proto stav archeologického bádání (na území Moravskoslezského kraje zvlá È nerovnomûrn ) v raznû ovlivàuje na e znalosti. Lépe prozkoumána je západní ãást regionu Opavsko. Nejstar ími dûkazy lidské ãinnosti jsou kamenné nástroje, které lze mnohdy tûïko rozli it od tzv. pseudoartefaktû, produktû podnebn ch a geomorfologick ch sil. Z období nejstar ího a starého paleolitu byly teprve v poslední dobû objeveny na katastrech obcí Polanka nad Odrou a Bohuslavice dva pûstní klíny. Ze stfiedního paleolitu ( let pfied dne - kem) byly nalezeny ú tûpy, drasadla a rydla pfiedev ím z mousteriénu, napfi. na lokalitách Otice a Tfiebom. Ojedinûlé nálezy pocházejí z Bûlé (drasadlo) a Ostravy-Pfiívozu (ú tûpov klín). Svûtoznámou polykulturní lokalitou s nálezy jiï z tohoto období jsou vrch Kotouã u tramberka, jeskynû ipka a âertova díra. ipka se proslavila pfiedev ím nálezem ãelisti neandrtálského dítûte ze stfiedního paleolitu. Mnohem poãetnûj í jsou nálezy z mlad ího paleolitu ( let pfied dne kem, pozdní aï do let pfied dne kem), dokládající Ïivot populací moderního ãlovûka (Homo sapiens sapiens) v kulturách aurignacké Jeskynû ipka zde byl nalezen doklad pûsobení neandrtálského ãlovûka. 63

64 Ostravsko 2 Hfiebenové pasínky a políãka jsou malebn m pozûstatkem vala - ské kolonizace (Javorníky, k. ú. Huslenky). 2 Patinované ú tûpy pazourkû z Tfiebomi. Snímek pofiízen ze sbírek Slezského zemského muzea v Opavû. a gravettské (na Moravû je pro svou specifickou podobu naz vána pavlovienem podle v znamného jihomoravského nalezi tû). Lze zmínit lokality Ho Èálkovice u Ostravy, Bílovec, Nov Jiãín, Fulnek, okolí Kopfiivnice. V znamnou gravettskou stanicí tábofii tûm lovcû mamutû byl petfikovick vrch Landek nad soutokem Odry a Ostravice, kde se podafiilo nalézt stopy po lehk ch obytn ch chatách stanového charakteru se dvûma ohni ti na ose, s koncentrací kamenn ch nástrojû a s dûkazy nejstar ího zámûrného pouïití kamenného uhlí jako topiva. Z Landeka pochází také umûlecky velmi hodnotná so ka Ïeny vyfiezaná z krevele. Tábofii tû mûlo charakter materiálnû zásobovací stanice (fungovala zhruba pfied lety). S ojedinûl mi mladopaleolitick mi nálezy se setkáváme na Opavsku, Bruntálsku a Jesenicku. V dobû asi pfied 000 lety konãil vlivem oteplení podnebí ústup ledovce, coï vyvolalo znaãnou zmûnu pfiírodních podmínek. Krajinu zaãal porûstat les, stáda zvífiat Ïijící v otevfiené krajinû mizela a nahrazovala je lesní fauna. S nástupem holocénu doïívaly v Evropû populace paleolitick ch lovcû a sbûraãû. Období tzv. magdaleniénu (cca 3 000/ let pfied dne - kem) z pfielomu mladého a pozdního paleolitu je doloïeno pazourkovou industrií ze Záblatí u Bohumína. Stfiední doba kamenná, tzv. mezolit (cca let pfi. n. l.), je pfiechodem k mlad ímu pravûku. Z tohoto období byly zji tûny zbytky tábofii - tû jen v Opavû na Kyle ovském kopci v Lundwallovû cihelnû. V estém tisíciletí pfied na ím letopoãtem zapoãala neolitickou revolucí mlad í doba kamenná (neolit, 6000 aï 4000 pfi. n. l.). Pravdûpodobnû dochází k pfiílivu nového obyvatelstva z jihu do Stfiední Evropy. Tito neolitiãtí zemûdûlci se promísili s pûvodní domácí populací mezolitikû. Lidé pfie li od lovu a sbûru k pûstování plodin, byly domestikovány nûkteré druhy zvífiat, zejména skot, prasata, ovce, kozy. S tím souvisí pfiechod k usedlému zpûsobu Ïivota a nutnost stavby obydlí. První zemûdûlci zasívali do zámûrnû spálené zemû (Ïárové zemûdûlství), coï ov em vyïadovalo stfiídání pozemkû. PÛdu k setí také pfiipravovali kopaniãáfisk mi technikami brázdicími tyãemi, holemi. Pûstovali pfiedev ím p eniãné odrûdy obilovin, doloïeny jsou lu tûniny, len a mák. Obilí se drtilo na ka- 64

65 Osídlení a v voj krajiny menn ch zrnotûrkách a zãásti bylo tepelnû upravováno do podoby ka í a placek. Archeologické doklady ukazují na vyuïívání studní jako zdrojû podzemní vody. Lidé zaãali vyrábût keramické nádoby, pouïívali brou ené a vrtané kamenné nástroje. Do doby neolitu spadají také poãátky v roby textilu, aã ojedinûlé doklady máme jiï z mladého paleolitu. Nejstar í zemûdûlci kultury s lineární keramikou, nazvané podle charakteristického zpûsobu v zdoby, osídlovali hlavnû zvlnûné terény, snad kvûli nebezpeãí záplav. Osad této kultury je známo jiï na dvû desítky. V znamné enklávy osídlení lidu s lineární keramikou v Horním Slezsku naznaãují archeologicky zkoumaná neolitická sídli tû napfi. v Holasovicích, Neplachovicích, Velk ch Ho ticích a zejména v Opavû- -Kyle ovicích. Nejv chodnûj í lokalitou jsou Darkovice u Hluãína, na západû je to Osoblaha a Bohu ov-ostrá hora. Hlavními prameny, vypovídajícími o pobytu prvních zemûdûlcû u nás, jsou pozûstatky jejich osad, otevfien ch sídli È na úrodn ch spra ov ch terénech, obvykle u vodních tokû. Základním typem pfiíbytkû byly dlouhé kûlové stavby velkodomû o pûdorysech rozmûrû 20 5 aï 40 9 m. U lidu s lineární keramikou se objevuje první systematické pohfibívání mrtv ch, kostrová pohfiebi tû se nacházejí nedaleko osad, av ak lidské kostrové pohfiby mnohde nalézáme pfiímo na sídli tích. Kultura lidu s vypíchanou keramikou je v Moravskoslezském kraji zaznamenána pouze v kontextu nejstar- ích nálezû lengyelské kultury, napfi. v Opavû-Jaktafii, Brumovicích, Opavû- -Kyle ovicích, Velk ch Ho ticích. Lidé zabydlovali spí e vy í polohy, kde budovali men í otevfiené osady, v nichï nejsou v jimkou kostrové a Ïárové pohfiby v mûlk ch sídli tních jámách. Mlad í ãást v voje lengyelské skupiny známe z více neï deseti lokalit (napfi. Opava-Katefiinky, Kobefiice, Landek u Ostravy), z nichï jsou bezesporu nejdûleïitûj í Velké Ho tice. Zde bylo prozkoumáno nûkolik desítek sídli tních objektû s nálezy Ïensk ch so ek a dal ích kultovních pfiedmûtû unikátní zlomek keramického modelu stfiechy chaty snad slouïil jako základová obûè skuteãné stavby. Díky nov m zpûsobûm obïivy neolitická populace vzrostla. Do lo jiï k jakési pracovní specializaci v mimozemûdûlsk ch ãinnostech, i kdyï se je tû nejednalo v pravém slova smyslu o dûlbu práce. Eneolit (pozdní doba kamenná, cca /900 pfi. n. l.) je pfiechodem k dobû bronzové, kdy se vedle kamene jiï zaãínají sporadicky uplatàovat kovy mûì, zlato a stfiíbro. Klimaticky nastává údobí epiatlantika, charakteristické stfiídáním vlhk ch a such ch fází. Díky rozvoji zemûdûlství a pomûrnû pfiíznivému klimatu vzrûstala populace. Star í eneolit vyplàuje kultura nálevkovit ch pohárû, formující se na lengyelské bázi pod vlivem migrací ze severu a severozápadu. Její sídli tû leïela obvykle v otevfien ch polohách pfii okrajích fiíãních teras nebo na spra- ov ch návûjích. Vedle níïinn ch sídli È (Holasovice, Opava-Palhanec, Velké Ho tice) byla zakládána také opevnûná hradiska ve v inn ch polohách, nûkdy obtékaná vodním tokem, mnohde s polykulturním v vojem do mlad ích fází eneolitu (Hradec nad Moravicí, Krnov-Burgberk). Tato hradiska byla chránûna mohutn m opevnûním z pfiíkopû a valû. V jejich areálu jsou nalézány pûdorysy obydlí, jak chsi chat ze dfieva a hlíny. Ze sídli È v okolí fieky Opavy (Holasovice, Brumovice) pocházejí kamenné zátûïe k rybáfisk m sítím. Stfiedoeneolitická kultura s kanelovanou keramikou osídlila zejména Opavsko. Byla budována otevfiená zemûdûlská sídli tû, ale také opevnûná hradiska v inná (Hradec nad Moravicí, Krnov- -Burgberk) i níïinná (napfi. Holasovice, Kobefiice). V voj lidu s kanelovanou keramikou pfieru il na sklonku tfietího tisíciletí pfi. n. l. (v mladém eneolitu) vpád etnika s kulovit mi amforami, které se usadilo zejména na niï ích terasách fieky Opavy mezi Opavou a Krnovem. Archeologické nálezy pocházejí z Opavy-Palhance, Holasovic, Vávrovic. Ve druhé polovinû tfietího tisíciletí (v samém závûru eneolitu) je v Moravskoslezském kraji doloïena pfiítomnost Pazourkové a rohovcové nástroje paleolitu (mousterien) nalezené na Kamenné hofie u Otic. Snímek pofiízen ze sbírek Slezského zemského muzea v Opavû. 2 Paleolitické pazourkové ipky a ãepelka, dále rohovcové krabadlo pochází z Opavy-Kyle ovic. Snímek pofiízen ze sbírek Slezského zemského muzea v Opavû. 2 65

66 Ostravsko nomádského lidu kultury se ÀÛrovou keramikou, kter pfii el do Stfiední Evropy ze severov chodu. Jeho roz ífiení je signalizováno nálezy sekeromlatû a typické keramiky s v zdobou ÀÛry, dále mohylami a pohfiby ve skrãené poloze, objevují se také Ïárové pohfiby. Ojedinûlé stopy po existenci kultury ÀÛrové keramiky pocházejí z Plesné, Strahovic, Bílovce, Lubojat. Hlavním zdrojem obïivy bylo dobytkáfiství. Tato kultura byla dûleïit m prvkem pfii zrodu civilizace doby bronzové a indoeuropeizaci stfiedoevropského prostoru. Dal í invazní kultura, lid se zvoncovit mi poháry, pfiichází pravdûpodobnû z jihu. Doklady její existence se nacházejí i v Moravskoslezském kraji, v níïinách kolem fiek. Tito rolníci a pastevci budovali hlavnû men í osady. Vysokou úroveà jejich metalurgie dokládají kadluby a kovové slitky. Hlavním obchodním artiklem byla kamenná surovina, nepostradatelná sûl, jantar a první kovy. Nejv znamnûj ím nalezen m souborem kultury zvoncovit ch pohárû je inventáfi hrobu v Mal ch Ho ticích, ojedinûlé zlomky typické keramiky pocházejí z Velk ch Ho tic a Opavy-Katefiinek. Dnes jiï nedochovaná nátepní destiãka lukostfielce této kultury byla nalezena ve Skoro icích na Jesenicku, coï dokazuje, Ïe tato bojovná krátkolebá populace pronikla aï do podhorsk ch oblastí. Od nástupu doby bronzové (900 aï 750 pfi. n. l.) na poãátku druhého tisíciletí nab vají kovy vût ího hospodáfiského v znamu, aniï by v ak zcela vytûsnily pouïívání kamene. Obyvatelstvo kultury únûtické se Ïivilo hlavnû zemûdûlstvím. V kraji je doloïen jejich pobyt na tramberku depotem ze star í fáze této kultury. Dal í rozvoj smûny naznaãují nálezy z cizokrajn ch materiálû (jantar z Pobaltí, sklo ze Stfiedomofií). Právû na konci star í doby bronzové zasáhlo aï na Opavsko (Brumovice) osídlení lidu vûtefiovské skupiny, u níï se zvlá È v raznû projevují stopy vlivû stfiedomofisk ch civilizací (napfi. v zdobn prvek meandru nebo dvojbfiité sekery). Pohfibívání pod mohylami bylo znakem stfiedodunajské mohylové kultury, jeï je v tomto regionu doloïena kostrov mi hroby ve Vávrovicích, Hnûvo icích, v osadû Brumovicích a bohat m depotem bronzov ch perkû z Mankovic. Nûkteré ãásti kraje byly rovnûï osídleny v mlad í a pozdní dobû bronzové. Lidé své mrtvé spalovali a jejich popel ukládali do popelnic na pohfiebi tích mimo osady, proto v archeologické terminologii mluvíme o kultufie luïick ch popelnicov ch polí. Z její nejstar í fáze neznáme v na em regionu opevnûná sídli tû, coï napovídá klidnému a neru enému v voji. Velká pohfiebi tû byla prozkoumána v Opavû-Katefiinkách, Opavû-mûstû, Velk ch i Mal ch Ho - ticích a Vávrovicích. V blízkosti tûchto nekropolí existovaly také osady. Na sídli ti v Holasovicích byl objeven kadlub na lití bronzov ch ozdob, v Ostravû-Koblovû byl pfii bagrování starého fieãi tû Odry nalezen bronzov lit meã tzv. liptovského typu. Pfiím m pokraãovatelem této kultury je kultura slezská, jíï kulminuje hospodáfiská i kulturní úroveà lidu popelnicov ch polí a která se roz ífiila také v Ostravské pánvi. Kontinuálnû fungují rozsáhlá pohfiebi tû, ve strategicky v hodn ch polohách se objevují opevnûná hradiska (napfi. na Kotouãi u tramberka, v Krnovû-Kostelci, v Úvalnû a v Hradci nad Moravicí) vznikající jako ekonomickosprávní centra vût ích oblastí, snad jiï kmenov ch. Na nich se konstituovala vrstva fiemeslníkû a obchodníkû pod ochranou kmenové aristokracie a v dobách ohroïení tato místa slouïila jako útoãi tû zemûdûlskému obyvatelstvu z okolí. Tvofiila ucelen systém fortifikací sledující dûleïité obchodní a strategické komunikace. Doba hal tatská (star í doba Ïelezná, /400 pfi. n. l.) je charakterizována vzrûstajícím uïíváním kovû a rozvojem ãerné metalurgie Ïeleza, která se sem dostala patrnû z Balkánu. Na území Moravskoslezského kraje se v této dobû rozvíjí kultura platûnická, tfietí v vojová fáze komplexu popelnicov ch polí. Obydleny byly jiï dfiíve osídlené polohy (Kotouã u tramberka, Chotûbuz- Podobora na Tû ínsku, Vávrovice, Holasovice, Malé i Velké Ho tice). 66

67 Osídlení a v voj krajiny Ve 3. století pfi. n. l. pfiicházely keltské kmeny, jejichï hmotná kultura se naz vá laténská (450/370 pfi. n. l. 0). O keltsk ch opevnûn ch hradi tích oppidech, která zatím ve Slezsku doloïena nejsou, se hovofií jako o na ich nejstar ích mûstech. Sídli tní nálezy z Holasovic, Chotûbuzi-Podobory, Palhanci, Opavy-Katefiinek a Vávrovic dokazují znamenitou úroveà keltsk ch fiemesel, zvlá tû Ïelezáfiství, hrnãífiství, skláfiství, v roby perkafiství a textilnictví. V hornat ch oblastech severov chodní Moravy vzniká v. století pfi. n. l. tzv. púchovská kultura, v níï star luïick lid pfiijímá rysy laténské kultury a pfie- Ïívá aï do doby fiímské. Její lokality známe z Novojiãínska a Místecka. V dobû fiímské, v prvních ãtyfiech stoletích na eho letopoãtu, osídlili na- e území Germáni, ktefií jiï nestavûli opevnûná hradiska jako Keltové, ale zanechali nám otevfiená sídli tû (napfi. v Holasovicích, Opavû-Palhanci, Kravafiích-Koutech) na ponûkud niï í civilizaãní úrovni neï Keltové. Vliv fiímského impéria i za fiímsk m limitem a pfiedev ím obchod zasahující aï do barbarika dokládají nálezy pfiedmûtû spí e luxusní povahy a fiímsk ch mincí. Mlad í doba fiímská je charakterizována pfievorskou kulturou, napfi. sídli tními objekty ve Vávrovicích a Opavû-Katefiinkách. Na Tû ínsku se koncentruje vût í poãet lokalit s nálezy mincí (napfi. Dobrá, Komorní Lhotka, Horní Tûrlicko, âesk Tû ín, Karviná, Stonava), které dokládají dûleïitost komunikaãních tepen v Moravské bránû a Jablunkovském prûsmyku. Pomûrnû nejhûfie jsme v na em prostoru informováni o dobû stûhování národû, mezi léty n. l. Je jisté, Ïe nepfiehledné pohyby nejrûznûj- ích kmenû v tomto období se nevyhnuly ani Slezsku. SvÛj podíl na sídelních zmûnách v Evropû mûli hlavnû turkotatar tí Hunové, jimï je pfiipisován zlomek kotle z Razové (jindy Horní Bene ov). Postupnû bylo celé na e území obydlováno nov m etnikem Slovany. Doba slovanská se dûlí na ãtyfii základní v vojové stupnû: na období ãasnû slovanské (6. století aï poslední tfietina 7. století), starohradi tní (poslední tfietina 7. století 800), stfiedohradi tní ( ) a mladohradi tní (950 aï 200). Nûkdy se hovofií je tû o období pozdnûhradi tním ( ). O osídlení území kraje máme aï do 2. století naprost nedostatek písemn ch pramenû, které jsou navíc velmi nepfiesné. Proto jsme vût inou odkázáni na prameny hmotné v sledky archeologick ch v zkumû, jeï pomáhají objasnit strukturu, rozmístûní obyvatelstva a jeho hmotnou kulturu ve zkoumané oblasti. Slované zfiejmû na území nynûj ího Moravskoslezského kraje postupnû pronikali od severov chodu jiï v pozdní dobû stûhování národû, kdy zde je tû setrvávaly zbytky GermánÛ. Archeologické nálezy dokládají slovanské osídlení aï v dobû starohradi tní. Jedním z nejstar ích slovansk ch opevnûn ch sídel je hradisko ve Vínû na OsoblaÏsku, jehoï poãátky byly v zkumem datovány do 7. století. Jedná se o stfiednû velkou fortifikaci s vnitfiní plochou o rozloze 0,5 ha chránûnou trojnásobn mi valy. Vût í mnoïství informací o slovanském osídlení máme teprve z prûbûhu 8. století. Archeologicky probádanûj í je západní ãást kraje aï po hradisko na Landeku v Ostravû-Koblovû, které se tyãilo nad soutokem Odry s Ostravicí a kontrolovalo severní pfiedpolí Moravské brány. Známe zde v znamná hradiska (napfi. v Hradci nad Moravicí) i doklady vesnického osídlení (napfi. Sudice, Vávrovice, Malé i Velké Ho tice). Tyto lokality se nalézají na starém sídelním území, které bylo kontinuálnû ob váno zfiejmû jiï od pravûku. Z prostoru mezi Opavou a Hluãínem nemáme zatím Ïádné v raznûj í nálezy z hradi tního období. To ov em pravdûpodobnû není zpûsobeno fiídk m osídlením v dobû hradi tní, n brï velkou hustotou dne ní zástavby, která se nejspí e kryje s pûvodním osídlením. Ve v chodní ãásti Moravskoslezského kraje Tû ínsku bylo osídlení fiid- í, rozpt lené do drobn ch enkláv. PfievaÏují zde stfiednû aï ménû úrodné tûrkovité, jílovité nebo písãité pûdy. Stabilnûj í osídlení se objevilo aï ve Vûtrn ml n v Cholticích na Opavsku. 67

68 Ostravsko Zfiícenina hradu Vik tejn leïí na skalnatém ostrohu nad údolím fieky Moravice. 3. století za velké kolonizace. Hlavní roli zde asi sehrála strategicky v hodná poloha v severním pfiedpolí Moravské brány v blízkosti Jablunkovského prûsmyku, umoïàujícího kontakt PováÏí s Poodfiím. Probíhá zde mnohalet v zkum hradiska v Chotûbuzi-Podobofie nedaleko âeského Tû ína, které zfiejmû stfieïilo v stup ze severov chodního pfiedpolí Moravské brány pfii brodu pfies fieku Ol i. Ta na poãátku 8. století zmûnila svûj tok a je nyní vzdálena od pûvodního koryta 500 aï 700 m v chodním smûrem, kde tvofií hranici s Polskem. Slovanskou kulturu máme na tomto hradisku prokázánu v období od 8. století do první poloviny. století (s men í pfiestávkou). V dne ní dobû mûïeme pouze odhadovat, kde pfiesnû se rozprostíral moravskoslezsk pomezní les, jak hluboko zasahoval na Moravu, nebo naopak do Slezska. Z dochovan ch písemn ch zmínek je zfiejmé, Ïe zaujímal V chodní Sudety, Moravskou bránu spojnici Slezska s Moravou, Ostravskou pánev, Podbeskydskou pahorkatinu, Moravskoslezské a Slezské Beskydy s Jablunkovskou brázdou, tedy aï na v jimky území zhruba od vrstevnice 400 m n. m. Zde se rozsáhlé lesní komplexy udrïely aï do 3. století, kdy pokles úrodnosti pûdy, její nedostatek pfii vzrûstající lidnatosti, ale také hledání nalezi È rud a drah ch kovû v Hrubém a Nízkém Jeseníku, rozvoj fiemeslné v roby a obchodu podnítily zakládání nov ch sídli È také v této oblasti. Na likvidaci lesû se podílela velkou mûrou rovnûï intenzivní tûïba dfieva. Od 3. století se kvûli nepfiízniv m klimatick m a pûdním podmínkám udrïely uzavfiené lesní celky jen ve v kách kolem m n. m. Od poãátku novovûku v ak les ustupoval téï v nûkter ch v e poloïen ch oblastech rozvíjející se horské pastvû. Území celého regionu Ostravska kfii- Ïovalo mnoho obchodních cest, které ovlivnily charakter krajiny. Mezi nejv znamnûj í dálkové trasy patfiila cesta z Olomouce pfies Bruntál a Zlaté Hory (Cukmantl) do Vratislavi, druhá z Olomouce pfies Hranice, Fulnek, Hradec nad Moravicí do Opavy, kde se dûlila na trasu krnovsko-niskou, hlubãicko- -opolskou a ratibofiskou, tfietí z Prahy (Norimberka) do Krakova pfies Tû ín a Bílsko. Moravskou branou procházela nejstar í stfiedoevropská komunikace, tzv. Jantarová stezka, která spojovala stfiední Podunají s Poodfiím a smûfiovala od Baltského mofie ke Stfiedozemnímu. První spolehlivá písemná zmínka o zdej ích kmenech pochází z anonymní kompilace z poslední tfietiny 9. století, která je známá pod názvem Bavorsk geograf. Je to krátk orientaãní soupis sídel a krajin severnû od Dunaje, kter do dne ního Moravskoslezského kraje umístil kmen HolasicÛ, dûlící se pravdûpodobnû o Opavsko s kmenem Lupiglaa, a kmen OpolanÛ, jenï pfiesahoval aï na Tû ínsko. V poslední ãtvrtinû 9. století se zfiejmû pfieváïná vût ina území stala souãástí Velkomoravské fií e. Z té doby zde známe jiï fiadu sídli È (napfi. zemûdûlské osady HolasicÛ), ale také mohylové pohfiebi tû ve Stûbofiicích, které vykazuje znaãnou podobnost s hmotnou kulturou center Velké Moravy. Koncem 2. století a intenzivnû od 2. desetiletí 3. století zaãala na Opavsku kolonizace, na které se nejprve ve velké mífie podílely církevní instituce (olomoucké a vratislavské biskupství, rytífiské a mni ské fiády), pozdûji také lechta (napfi. ãesk rod Bene ovicû). Vznikaly zde vesnice a na kfiiïovatkách obchodních cest nebo v jejich blízkosti 68

69 Osídlení a v voj krajiny také trïní a fiemeslnická stfiediska, ze kter ch se mohla pozdûji, za tzv. velké kolonizace ve 3. století, vyvinout mûsta. Mûsta vznikala nûkolika zpûsoby nûkde v vojem ze star ích osad, z podhradí apod. (zfiejmû napfi. na Opavsku Horní Bene ov, Vítkov, na Novojiãínsku Fulnek a na Tû ínsku Bru perk, Fry tát dne ní Karviná), jinde byla zakládána v blízkosti star í osady, jejíï centrum bylo pfieneseno do novû vzniklého mûsta (napfi. Jamnice-Fr dek). Mûsta zalo- Ïená na zeleném drnu jsou charakteristická rozsáhl m trïi tûm, ulicemi vybíhajícími z vût inou pravoúhlého námûstí a pravideln m achovnicov m pûdorysem. V opavské ãásti Slezska se nacházejí dosud nejstar í známá slezská mûsta v ãesk ch zemích (napfi. Bruntál první písemná zmínka z roku 23 a Opava mûstská práva dostala asi téï ve druhém desetiletí 3. století). Nesmíme zapomenout ani na budování rozsáhlé sítû hradû (napfi. Bruntál, Cvilín, Edel tejn, Fulnek, Hradec nad Moravicí, Jánsk Vrch, Kalten tejn, Kober tejn, Landek, Odry, Raben tejn, Velké Heraltice nebo Vik tejn) a tvrzí (napfi. Bohuslavice, Dolní Bene ov, HaÈ, Hnûvo ice, Ho Èálkovice, Hrabynû, Jakubãovice, Klimkovice, Krásné Pole, Kravafie, Kyle ovice, Leskovec, Lodûnice, Mûsto Albrechtice, Neplachovice, Olbramice, RaduÀ, Smolkov, Studénka, Sudice, Tfiebovice, Zátor a Îebrákov), pfii jejichï stavbû se spotfiebovalo velké mnoïství dfieva a kamene. OsoblaÏsko, nejrozsáhlej í moravská enkláva ve Slezsku, bylo pûvodnû osídleno pouze slovansk m obyvatelstvem. K ãásteãnému vylidnûní území zfiejmû do lo roku 253 pfii pusto ivém vpádu vojsk Daniela Haliãského a Vladislava Opolského, která pronikla aï k Opavû, jiï se pokusila dob t. Osídlování Tû ínska zaãalo ve zv ené mífie rovnûï aï v prûbûhu 3. století za tzv. velké kolonizace, na které se zpoãátku podílely církevní instituce (napfi. benediktinské probo tství v Orlové, dominikánsk klá ter v Tû ínû) a pozdûji lechta. Kolonizace území Severní Moravy a Slezska dosáhla vrcholu v období od 80. let 3. století do 50. let 4. století, kdy vzniklo napfi. mûsto Fr dek a fiada nov ch vsí zejména v jihozápadních, západních a severních ãástech tû ínského kníïectví. Ale ani tehdy se na Tû ínsku, stejnû jako v opavské ãásti Slezska, nevytvofiilo rovnomûrné osídlení. Populaãnû slab m zûstalo i ve 4. století území Slezsk ch Beskyd, které byly v raznûji osídleny aï za pasekáfiské a vala ské kolonizace od první poloviny 6. do poloviny 7. století. Mûsta na Tû ínsku nepatfiila k nejvût ím a nejbohat ím ve Slezsku. Vnitfiní mûsto Tû ína mûlo kolem 250 mû - Èansk ch domû, ostatní byla v raznû men í. Fry tát mûl nûco málo pfies 00, Fr dek kolem 00, Bohumín kolem 55, Jablunkov kolem 50 mû Èansk ch domû. Pro srovnání: v Opavû stálo ve vnitfiním mûstû témûfi 400 domû. V jiïní ãásti Moravskoslezského kraje je mezi Opavsko a Tû ínsko vklínûno Novojiãínsko. Zde se fiídké osídlení doby hradi tní soustfiedilo hlavnû v Moravské bránû na obou bfiezích horního toku fieky Odry, kde byly nejvhodnûj í pûdní podmínky pro zemûdûlské vyuïití. V prûbûhu tzv. velké kolonizace ve 2. polovinû 3. století se také zde objevilo stabilnûj í a hust í osídlení. Kolonizace naru ila národnostní jednolitost Moravskoslezského kraje, hlavnû pfiíchodem nûmeck ch kolonistû, ale také ÎidÛ, LuÏick ch SrbÛ, PolákÛ a moïná i VlámÛ. Na Tû ínsku, Novojiãínsku a ve v chodní ãásti Opavska se novû pfiíchozí nûmecké obyvatelstvo pomûrnû rychle slavinizovalo. Naproti tomu v západní ãásti Opavska a na Jesenicku vytvofiili nûmeãtí kolonisté vût inu ve mûstech i vesnicích. Na konci 5. století a hlavnû v 6. století nastává velk rozvoj zemûdûlské a fiemeslné v roby. Na Tû ínsku se rozvíjí rybníkáfiství, chov ryb a jejich v voz. Zaãala tzv. vala ská kolonizace, která v prûbûhu 6. a 7. století roz ífiila osídlení Tû ínska aï do hloubi Moravskoslezsk ch Beskyd. Vznik nov ch osad v úzk ch údolích podél bystfiin a sezónních i stál ch horsk ch hospodáfiství na svazích a hfibetech hor byl podmínûn odlesnûním (vût inou vypalováním a Ïìáfiením) a likvidací ve - kerého porostu. Po zkulturnûní, je- 69

70 Ostravsko Dfievûn kostelík sv. Mikulá e z roku 576 s indelovo stfiechou a s barokním mobiliáfiem se nachází v obci N dek. 2 Kunãice pod Ondfiejníkem kostel sv. Prokopa pochází ze 7. století. Jde o kvalitnû provedenou lidovou dfievûnou stavbu. 2 hoï dûsledkem vznikly kamenné hráze a agrární haldy, byla získaná pûda pfiemûnûna na pastviny vyuïívané k horskému chovu ovcí. K nejvût ímu rozvoji sala nického chovu ovcí dochází v 7. a 8. století v novû zaloïen ch horsk ch obcích Tyra, Mosty u Jablunkova, Dolní a Horní Lomná, Ko afiiska, Karpentná, Staré Hamry, Krásná, Morávka, Malenovice, Ostravice, Beãvy, Velké a Malé Karlovice, Nov Hrozenkov, Halenkov a Zdûchov, Solanec a Hutisko, Malá a Vala ská Bystfiice, v polovinû 8. století pak eka, PraÏmo, Trojanovice a Bílá. Na svazích JeseníkÛ se rozvíjel na konci 5. století chov u lechtil ch ras hovûzího dobytka. Od poslední ãtvrtiny 5. století probíhala pozvolná promûna dfiívûj ích skoro v hradnû penûïních dávek poddan ch rolníkû na robotu, tj. postupné znevolàování obyvatel venkova. Majitelé panství se snaïili zv it své dûchody velkostatkáfisk m podnikáním ve vlastní reïii s levnou pracovní silou. Na Jesenicku se rozvíjelo hornictví a hutnictví, následkem ãehoï rostla spotfieba dfieva a dfievûného uhlí. To se projevilo v 5. století nedostatkem dfieva zejména v okolí dne ních Zlat ch Hor a Jeseníka, kter pfiinutil majitele velkostatkû, aby se o své lesní bohatství promy lenûji starali a snaïili se je obnovovat. JiÏ pfied poãátkem 3. století mûïeme doloïit tûïbu zlata r Ïováním na fiekách Bûlá, âerná, Bílá a Zlatá Opava. K hlubinné tûïbû zlata se pfie lo ve 3. století v dne ních Zlat ch Horách a v okolí dne ního Jeseníku. Stfiíbro a olovo se tûïilo v Horním Bene ovû na Bruntálsku. Dob vání drah ch kovû na Jesenicku vrcholilo v 6. století. V tomtéï období se zaãala rozvíjet tûïba Ïelezn ch rud. Kromû hutí v okolí dne ního Jeseníka a Bruntálu byly známé také hutû v Malé Morávce, na Star ch Hamrech nebo v Ba ce. V 7. a 8. století se slezské Ïelezo stalo proslul m v celé habsburské monarchii. Se stopami po starém dolování nerostného bohatství a po zemûdûlském vyuïívání pûdy se setkáváme, aniï bychom si to uvûdomovali, je tû v dne ní dobû. V místech, kde se r Ïovalo zlato, jsou v krajinû stále dobfie rozpoznatelné nánosy hlu iny sejpové pahorky. V Jeseníkách nalézáme tzv. agrární valy a haldy (hráze a hromady z kamení vyná eného po staletí z polí). Délka nûkter ch valû ãiní stovky metrû, ífika 2 3 metry. Oválné haldy mají délku aï 30 metrû a v ku kolem 5 metrû. Ve mûstech se od 4. století fiemeslná v roba postupnû organizovala v ce- ích, které sv mi pravidly v raznû ovlivàovaly hospodáfisk rozvoj mûsta, urãovaly poãty mistrû, tovary Û i v robkû, ãímï regulovaly v voj v roby. Zlom v hospodáfisk ch pomûrech a ve struktufie osídlení znamenala tfiicetiletá válka (68 648). Krajem nûkolikrát protáhla císafiská i proticísafiská vojska, pobrala zásoby, ãást obyvatel povraïdila, vypálila nûkterá mûsta a mûsteãka. Katastrofou byla také morová epidemie, která se v období tfiicetileté války objevila nûkolikrát. Napfi. v roce 625 zemfielo v Ostravû na mor 500 lidí, tzn. kolem 40 % obyvatel. Z urbáfiû jednotliv ch panství se dovídáme, jaké 70

71 Osídlení a v voj krajiny kody válka napáchala, kolik pfiibylo poustek (domy bez majitelû, nejãastûji pusté). V historické odborné literatufie se uvádí, Ïe populaãní úbytek za tfiicetileté války byl vyrovnán asi aï na poãátku 8. století. Majitelé velkostatkû se s tímto úbytkem vyrovnávali dal ím zvy ováním robotních povinností, coï vyvolalo nûkolik velk ch selsk ch vzpour a boufií. Zfiejmû nejv znamnûj ím bylo povstání poddaného lidu na Tû ínsku v letech , které sv m vlivem zasáhlo i sousední oblasti a uspí ilo fie ení sociálního a právního postavení poddan ch v ãesk ch zemích. Prvním dûleïit m krokem ke zlep ení Ïivota poddan ch byl robotní patent pro Slezsko vydan dne , jehoï autorem byl osvícen politik Franti ek Antonín Blanc. SedlákÛm byla sníïena robota aï o polovinu, drobn m rolníkûm byly sníïeny povinnosti vûãi vrchnosti úmûrnû k jejich majetku. Patent chránil venkovské obyvatelstvo také proti ikanování, pfiesazování nebo zbavování gruntû apod. Roku 775 propuklo v âechách a na Moravû velké selské povstání, které zasáhlo mj. hukvaldské panství. Je - tû téhoï roku, 7. záfií, byl vydán robotní patent pro Moravu a 24. listopadu dodatek k hlavnímu robotnímu patentu slezskému. Poddaní se mohli rozhodnout pro úpravu podle patentu nebo pro dfiívûj í robotní povinnosti a byli rozdûleni do dvou skupin. První skupinu tvofiili ti, ktefií museli konat potaïní roboty, ve druhé skupinû byli ti, ktefií konali pouze robotu pû í. Patent z roku 775 pomohl pfiedev ím upevnit postavení stfiedních a velk ch sedlákû povinn ch potaïní robotou, ktefií mûli prostfiedky na vykoupení se z robotních a jin ch povinností. Docházelo k parcelaci velkostatkû, tzv. raabizaci, nazvané podle dvorního rady Raaba. PÛda byla rozdûlena i mezi bezzemky a povinnosti nov ch usedlíkû byly vymûfieny jen v penûzích. Postavení poddan ch na raabizovan ch panstvích bylo lep í neï tam, kde roboty zûstaly, coï se projevilo mj. ve zv ení jejich platební schopnosti. V znamnû se raabizace uplatnila na Tû ínsku, kde za zisk z prodeje nerentabilních rozparcelovan ch dvorû byly postaveny napfiíklad Ïelezárny v Ustroni. Zásadním zásahem do Ïivota poddan ch byl patent Josefa II. z.. 78 o zru ení nevolnictví v ãesk ch zemích. Poddaní mohli bez povolení vrchnosti vstupovat do manïelství, odstûhovat se z panství, uãit se fiemeslûm a umûním. Robotní, naturální a penûïní povinnosti vázané na poddanskou pûdu ale zûstaly nadále zachovány. Lidé se stûhovali za prací do mûst a novû vznikajících prûmyslov ch podnikû. Po tfiicetileté válce do lo k vzestupu fiemeslné a manufakturní v roby, kter byl v urãit ch odvûtvích svázán zejména s rozvojem nákladnického systému na venkovû, pfii kterém nákladník poskytoval v robci surovinu a platil mu za práci. Ve mûstech pokraãoval rozvoj soukenické v roby, na venkovû v roby plátenické, Ïelezáfiské a papírenské. Slezsko se stalo v století v znamnou textilní v robní oblastí zamûfienou pfiedev ím na v voz. Vyrábûlo se zde sukno, lnûná pfiíze i lnûné plátno. Hlavní stfiediska této v roby leïela ale v nynûj ím polském Slezsku. Roku 742 pfii la Marie Terezie prohrou v bitvû u Molvic a následujícím Vratislavsk m mírem o vût í a prûmyslovûj í ãást Slezska, kterou se marnû pokou ela v dal ích letech svého panování získat zpátky. Násilné rozdûlení Slezska znamenalo velk zásah do hospodáfiské struktury habsburské monarchie. Stát zaãal ve zv ené mífie podporovat rozvoj prûmyslu, napfi. vydáváním továrních privilegií, ãímï poloïil zákla- Na nûkter ch místech Moravskoslezsk ch Beskyd se i stále chovají stáda pûvodních vala sk ch cápovit ch ovcí vala ek. 7

72 Ostravsko Roubené domy vala ského typu z 2. poloviny 8. a. poloviny 9. století v podhradí jsou souãástí mûstské památkové rezervace tramberka. 2 Zbytky staré dfievouhelné vysoké pece z roku 807 se nachází v údolí âerné Opavy. 2 dy moderní industrializaci 9. století. Vzmáhající se slezsk prûmysl spotfiebovával znaãné mnoïství palivového dfieva, jehoï nedostatek vedl k hledání jin ch paliv, ra eliny a uhlí. Zatímco vyuïití ra eliny se nesetkalo s úspûchem, uï v 60. letech 8. století zaãala sporadická tûïba uhlí na katastru Slezské Ostravy, v 70. letech v Karviné a v 80. letech v Hluãínû. Soustavná tûïba, která vtiskla regionu jeho dne ní charakter krajiny s ãetn mi haldami a terénními poklesy, zaãala zhruba o sto let pozdûji. Velk rozvoj stavebnictví a související poptávka po stavebním dfiíví dovedla vrchnost v období od 80. let 8. století do 2. poloviny 9. století k násilnému zalesàování horsk ch pastvin, ustoupilo sala nictví. V Moravskoslezském kraji bylo vyu- Ïíváno nejen surovinové bohatství, ale téï minerální prameny. Od poloviny 8. století a hlavnû na poãátku 9. století byly zakládány láznû, které se stávaly také stfiedisky spoleãenského Ïivota (Karlova Studánka, Janské Koupele, Láznû Jeseník, Dolní Lipová). Za napoleonsk ch válek se sice území Moravskoslezského kraje nestalo boji tûm, ale pfies Opavsko a Tû ínsko procházela vojska ke Slavkovu. Státní pokladna nestaãila kr t obrovská váleãná vydání, proto rakouskou monarchii ãekal v roce 8 státní bankrot. Od roku 85 do konce druhého desetiletí 9. století postihla také Moravu a Slezsko hospodáfiská krize, která souvisela se zru ením kontinentální blokády a dovozem britsk ch produktû. Teprve ve dvacát ch letech do lo k oïivení v roby. Ztráta Slezska za Marie Terezie byla faktorem natolik závaïn m, Ïe se s ní hospodáfiství dlouho vyrovnávalo. V nûkter ch oblastech se rozvíjela zemûdûlská v roba, napfiíklad karvinská panství Larisch-MönnichÛ byla proslulá chovem u lechtil ch ovcí, v ãeském Slezsku pak získala na v znamu textilní v roba, na Tû ínsku se rychle roz- ifiovalo pûstování brambor, pro které zde byly v hodné podmínky. Sídla tkalcovství bavlny byla v Místku, Fren- tátû, Bru perku. Roku 832 byl na panství Larisch-MönnichÛ v Horní Suché vybudován cukrovar, kter patfiil sv m vybavením a kapacitou k nejmodernûj- ím podnikûm svého druhu v Evropû. Celkovû lze konstatovat, Ïe zemûdûlství stagnovalo, neboè bylo postiïeno odlivem pracovních sil do rychle se rozvíjejícího prûmyslu. V znamnou souãástí ekonomiky bylo lesní hospodáfiství, jehoï v nosy tvofiily ve ãtyfiicát ch letech 9. století více neï 5 % ãistého pfiíjmu ze v ech v robních odvûtví vãetnû hutí. Ekonomick m pfiedûlem bylo pfiipojení Haliãe k rakouské monarchii pfii prvním dûlení Polska roku 772. Po nûm se bez celního omezení mohly dováïet zemûdûlské produkty, zvlá tû dobytek, a rovnûï pfiílivu pracovních sil z Haliãe uï nestály v cestû administrativní pfiekáïky. Od poãátku 9. století pfiicházeli do zdej ích dolû, neustále se pot kajících s nedostatkem pracovních sil, dûlníci zvlá tû z tradiãních polsk ch hornick ch stfiedisek, napfi. Vûliãky a Bochnû. Na místní surovinové základnû ve Slezsku se rozvíjelo Ïelezáfiství. Jesenické rudy byly taveny v dfievouheln ch hutích v Ludvíkovû a Ondfiejovicích a od tfiicát ch let 9. století v Ïelezárnách v Tfiinci. Hutû mohly vyuïívat dfievo z beskydsk ch lesû, v Ïelezárnách se od padesát ch let zaãalo pouïívat ãerné uhlí a koks. Ostatní kovy se zpracovávaly ve válcovnách plechu ve Mûstû Albrechtice. 72

73 Osídlení a v voj krajiny Rozvoj prûmyslov ch podnikû byl pfiíãinou nestejnomûrného nárûstu populace. Pro Moravskoslezsk kraj mûlo rozhodující v znam zaloïení Vítkovick ch Ïelezáren roku 828 na hukvaldském panství, v blízkosti uheln ch dolû ve Slezské Ostravû a fieky Ostravice, kterou bylo moïno vyïít jako zdroj vodní energie. S rûstem prûmyslové v roby zaãalo rûst obyvatelstvo mûst. V polovinû 8. století Ïila ve mûstech desetina obyvatelstva ãesk ch zemí a od poloviny 9. století Ïil ve mûstech kaïd pát, od konce 9. století jiï témûfi kaïd druh ãlovûk. Na Moravû a ve Slezsku vzrûstal v znam soumûstí Moravská a Slezská Ostrava, administrativnû spojen ch aï roku 94. Zatímco v âechách pfiíliv obyvatel z venkova posiloval ãesk charakter mûst, v moravskoslezské prûmyslové oblasti dávali nûmeãtí majitelé dolû a továren pfii obsazování atraktivnûj ích pracovních míst pfiednost NûmcÛm. Pfied bfieznem 848 pro lo zejména Slezsko a severní ãást Moravy katastrofick m v vojem; hlad a nemoci si vybraly nejhor í daà zejména na Tû ínsku. Ve ãtyfiicát ch letech do lo k rozsáhlé emigraci zemûdûlského obyvatelstva ze Slezska hlavnû do Uher z Opavska ve dvacát ch a z Tû ínska ve ãtyfiicát ch letech. Hladová léta vrcholila 844 aï 849 a Tû ínská komora vystûhovalectví spí e vítala, mûla jen obavu z toho, aby se migranti nevraceli vrchnosti na krk jako tuláci a Ïebráci, k ãemuï hojnû docházelo. Rostoucí ceny brambor a obilí zpûsobily sociální boufie, roku 847 v Krnovû a Bruntále, také v Bílovci a Fr dku. Hlad a neúroda byly tehdy Ïivnou pûdou pro fiádûní nakaïliv ch nemocí. Roku 847 propukaly boufie ve Slezsku, celé osady odmítaly chodit na robotu. V téï dobû vznikala síè Ïelezniãních drah. Severní dráha Ferdinandova mezi Vídní a Krakovem byla do Ostravy dovedena roku 847. Pro rozvoj Slezska byly závaïné je tû moravsko-slezská ústfiední dráha z Olomouce do Krnova a Opavy (872) a dráha Ko icko-bohumínská, postavená v letech 867 aï 873. Od roku 863 byla budována BáÀská dráha, která propojila navzájem doly a spojila je s hlavními Ïelezniãními tahy. Poãet obyvatel Slezska se rychle zvy- oval, hlavnû v prûmyslov ch oblastech. Roku 85 zde Ïilo obyvatel, v roce 869 to bylo 5 58 obyvatel, roku 890 pak obyvatel. Podle odhadu mûlo b t ve Slezsku 5 % SlovanÛ, 48 % NûmcÛ a % ÎidÛ. Roku 859 Ïivnostensk fiád zru il cechovní zfiízení a tím liberalizoval v robu. ÎidÛ se t kalo omezení vlastnictví nemovitého majetku v královsk ch mûstech. Roku 860 zru il panovník zákony, které zapovídaly ÏidÛm provozovat nûkteré Ïivnosti. V ostravsko-karvinském revíru vzrûstala hlavnû od sedmdesát ch let 9. století tûïba uhlí (Doubrava, Orlová, Poruba, Petfivald, Lazy, Karviná, Dolní a Horní Suchá). Rozvíjelo se také hutnictví (Fry tát, Bohumín), Tfiinecké Ïelezárny vyuïívaly Ko icko-bohumínské dráhy. Svou roli sehrála Ïeleznice, na jejíï stavbû pracovali cizí dûlníci, ktefií se po dobudování Ïeleznice uchytili ve zdej ích prûmyslov ch podnicích. Po prohrané válce s Pruskem v roce 866 ode la z místních dolû vût ina prusk ch dûlníkû, bylo tedy nutné hledat dal í zdroje pracovních sil. V 60. a 70. letech byly doly a hutû saturovány pfiílivem pracovních sil z Haliãe, kter ustal za krize roku 873, kdy se ãást migrantû navracela domû. Haliãané se usidlovali hlavnû v okresech Ostrava, Bohumín a Fry tát. Od poloviny 9. století pfiicházeli do Ostravského regionu Mûsto Krnov se nachází na soutoku fiek Opavy a Ostravice v plochém terénu Opavické nivy. Pohled z rozhledny na Cvilínû (423, m n. m.). 2 Rozhledna na vrcholu Cvilína. 2 73

74 Ostravsko dûlníci ze Slovenska, zvlá tû z oblastí tradiãního rudného hornictví na Spi i, v Gemeru a v Pohroní. Teprve v posledních dvou desetiletích 9. století se po pfiekonání následkû krize potfieba pracovních sil zv ila. Ov em i v dobû nejvût ího pfiílivu nov ch dûlníkû se jejich podstatná ãást vracela domû, neboè nemohli uvyknout tûïké práci v dolech a hutích. Nûktefií migranti poté, co na etfiili oãekávanou sumu penûz, nakupovali doma pozemky, jiní pokraãovali do zámofií. Prvá vlna pfiistûhovalcû pfiicházela obvykle i s rodinami, pozdûji zaãali pfievaïovat chlapci a mladí muïi. Velká ãást pfiistûhovalcû byla negramotná, coï ponûkud sniïovalo vzdûlanostní úroveà obyvatelstva, která dodnes zaostává za celorepublikov m prûmûrem, byè ne jiï v takové mífie. SoubûÏnû s rozvojem prûmyslu pokraãovala urbanizace prûmyslov ch oblastí. Pro pfiíchozí dûlníky bylo nutné rychle zajistit laciné ubytování. Ve mûstech se stavûly ãinïovní domy, rostly hornické kolonie a kolonie závodních domkû, budované po anglickém a nûmeckém vzoru (Karviná, Lazy, Orlová, Petfivald, Poruba, Michálkovice, Slezská Ostrava, Radvanice, Hru ov, Bohumín, Tfiinec). Tato v stavba samozfiejmû nepokryla ohromnou poptávku po laciném bydlení, proto svobodn m a t dennû dojíïdûjícím dûlníkûm byly nabízeny ubytovny, které si pro pfiísn reïim vyslouïily hanlivé oznaãení kasárna. Mnozí si na li podnájmy v uï tak dost tûsn ch bytech, obvykle s nízkou úrovní hygieny, coï bylo mnohdy pfiíãinou nemocí, napfi. epidemie cholery v letech Od roku 880 se oficiálnû zji Èovala národnost obyvatel, ov em v sledky nejsou z dne ního hlediska relevantní, protoïe kritériem byla obcovací fieã. Národnostní skladba byla také ovlivnûna migrací, zejména velkou vlnou imigrantû z Haliãe, ktefií sem pfiicházeli za prací a za obchodem. âást migrantû se rychle asimilovala, zvlá tû pod tlakem zamûstnavatelû. VzrÛstající tûïba uhlí v Moravskoslezském kraji zmûnila strukturu zdej í krajiny a vzhled mûsta a zamûstnávala také velikou ãást obyvatel. Kolem roku 850 pracovalo v dolech 7 % obyvatel Moravské Ostravy a na poãátku osmdesát ch let uï pûtina obyvatel mûsta Ostravy. Velké mnoïství lidí dojíïdûlo do Ostravy za prací kaïd den nebo kaïd t den. Ekonomické centrum regionu se posunulo do Moravské Ostravy. V roce 894 tam bylo zfiízeno policejní fieditelství, v roce 900 okresní úfiad a roku 94 okresní soud ve Slezské Ostravû. Správním, politick m a kulturním centrem v ak zûstává zemské hlavní mûsto Opava. Je tû v 9. století bylo Slezsko zemûdûlskou oblastí. Na poãátku 20. století se jeho charakter zmûnil na prûmyslovû agrární. Ve Slezsku se rozvíjel v souvislosti s dolováním uhlí také prûmysl chemick, v padesát ch letech 20. století vznikla chemická továrna v Hru ovû. Bílsko bylo tradiãním centrem prûmyslu textilního. Mezi nejhustûji obydlené kraje ãesk ch zemí patfiilo Tû ínsko. Po roce 969 do lo k nápadnému rûstu obyvatel ve v ech hornick ch obcích od Slezské Ostravy po Orlovou, Doubravu, Staré Mûsto, Stonavu, Louky a Dûtmarovice. Zvy ování poãtu obyvatelstva se dûlo pfiirozen m pfiírûstkem a pfiistûhovalectvím, hlavnû v letech PfievaÏovala imigrace polského obyvatelstva z Haliãe, nûmecké obyvatelstvo pfiicházelo ze západního Slezska. V letech se zv il poãet NûmcÛ z 8 % na 52 %, v Moravské Ostravû z 27 % na 47 %, v Opavû z 6 % na 75 %. Po první svûtové válce do lo k novému uspofiádání Evropy. Rozpad Rakouska-Uherska a vznik nástupnick ch státû ukonãil vlnu haliãské migrace do Moravskoslezského kraje a ãást zde pracujících dûlníkû se dokonce vrátila do obnoveného Polska. Zdrojem dal ích pracovních sil pro zdej í region se stalo Slovensko. Centrem polského národního hnutí se stal Tû ín, stfiediskem ãeského hnutí Opava. Nejvût ím ãesk m mûstem ve Slezsku se stala Slezská Ostrava. SloÏité 74

75 Osídlení a v voj krajiny národnostní pomûry na Tû ínsku se odráïely v poezii Petra Bezruãe. První svûtová válka naru ila hospodáfiství, vláda pfiímo zasahovala do prûmyslové v roby, rostly ceny, prodlu- Ïovala se pracovní doba, probíhaly protestní stávky v Bílsku, Bohumínû a karvinské ãásti revíru. Nûmecká ãást populace válku vítala a oãekávala zisky z vítûzství, Poláci doufali v obnovení Polska a odjíïdûli se zúãastnit bojû na ruské frontû. Po vzniku první republiky poznamenal prûmyslovou v robu spor o Tû ínsko mezi âeskoslovenskem a Polskem. Vzhledem k tomu, Ïe nebylo dosaïeno dohody, obû strany se pokou ely fie it konflikt vojenskou cestou. Roku 920 do lo k rozdûlení Tû ínska, kdy âsr získala traè ko icko-bohumínskou a uheln revír, mûsto Tû ín bylo rozdûleno mezi oba státy (272,8 km 2 ). Podstatnû se zmûnila národnostní struktura Tû ínska, ãeské obyvatelstvo se stalo národnostní vût inou, polské a nûmecké men inami. K ãeskoslovenské národnosti se totiï pfiihlásila i ãást obyvatel jiného etnického pûvodu. V prvních pováleãn ch letech tûïba uhlí poklesla, zatímco poãet horníkû se zvy oval. Konjunktura v polovinû 20. let uklidnila sociální napûtí. Rychle se rozvíjející slezsk prûmysl byl ov em také zasaïen velkou krizí koncem dvacát ch let. V období demokratické první republiky se sem uchylovali antifa istiãtí emigranti z Nûmecka a Rakouska. Pfied válkou se v severomoravském pohraniãí situace vyhrotila, místy docházelo k teroristick m akcím, tvofiily se polovojenské oddíly. V roce 938 polská men ina poïadovala autonomii, prosazovány byly poïadavky nûmecké, polské a maìarské. âeskoslovenská vláda pfiijala ultimatum a polská armáda obsadila Tû ínsko. Bílovec, Opava, zãásti Nov Jiãín a Hranice byly zabrány nacistick m Nûmeckem a staly se souãástí fií ské Ïupy Sudety, Hluãínsko bylo pfiipojeno pfiímo k nacistické fií i jako souãást provincie Slezsko. Zmûny ochromily hospodáfiství, hlavnû kvûli nefungující dopravû, ãást tratí se totiï ocitla mimo ãeskoslovenské území. Polské hospodáfiství bylo takto posíleno o 6 kamenouheln ch dolû, ãtyfii koksovny, hutû v Tfiinci a Ïelezáfiské podniky v Bohumínû a Fry tátû. Bûhem nûkolika mûsícû pfiizpûsobili Nûmci zdej í v robu potfiebám války. Rostoucí nezamûstnanost byla fie ena propou tûním ãesk ch dûlníkû a jejich deportací na práci do nûmeckého vnitrozemí. Pro nacistické politiky mûly v znam hlavnû doly a tûïk prûmysl, kam byly pfiesunovány pracovní síly na úkor pfiedev ím spotfiebního prûmyslu. Válka znaãnû poznamenala osídlení Moravskoslezského kraje. Byly organizovány ilegální pfiechody hranic pfies Ostravsko a Tû ínsko, kudy se dostalo do Polska nejménû 5000 osob. Polsk majetek byl konfiskován, fiemesla a zemûdûlství byly germanizovány, i kdyï pomalu a s ekonomick mi ztrátami. Do dolû byli na práci nucenû nasazováni zajatci, jejichï pracovní v kon byl pochopitelnû nízk. âást zdej í muïské populace padla na frontû, ãást obyvatelstva, hlavnû Ïidovského pûvodu, byla umuãena v koncentraãních táborech. Pfii germanizaãních akcích byli lidé nuceni k pfiijetí nûmeckého obãanství, coï znamenalo povinnost sluïby v nûmecké armádû. Svou roli sehrál strach, a tak se do seznamu obãanû nûmecké národnosti (tzv. volkslisty) zapsalo 70 % obyvatel okresu Tû ín. Ti, ktefií nepodlehli, byli vystaveni diskriminaci. âást obyvatelstva byla pak urãena k vysídlení a k pfiímé fyzické likvidaci. Pro Po- Areál Pusteven v Moravskoslezsk ch Beskydech je v zimû vyhledávan m centrem lyïafiû. 75

76 Ostravsko Pohled z jihu na sídli tû Dubina a HrabÛvka, v pozadí v robní areál Vítkovic v Ostravû. láky a Îidy byl zfiízen koncentraãní tábor ve Skrochovicích na Opavsku. Po válce bylo tfieba oïivit prûmyslovou oblast Slezska, narychlo opu tûnou Nûmci. Ostravsk prûmysl byl pro svûj strategick v znam váleãn mi operacemi po kozen jen málo. V roba mohla b t tedy brzy oïivena. V období tzv. dvouletky mûla probûhnout první etapa pováleãné obnovy zemû. Do lo k mnoha zmûnám, majetek NûmcÛ podléhal konfiskaci, v roce 945 byly vydány znárodàovací dekrety. Na pováleãné hospodáfiství mûl vliv také odsun NûmcÛ, jehoï první Ïivelná a tûïko postiïitelná vlna probûhla ihned po válce a dal í pak pozdûji. PrÛmysl i zemûdûlství byly poznamenány odchodem dûlníkû a kvalifikovan ch odborníkû. Postupnû bylo pohraniãí dosídlováno z vnitrozemí. Od roku 946 byly pfiidûlovány agrární usedlosti z konfiskátû. V letech pfiicházeli do vysídleného pohraniãí obyvatelé z vnitrozemí, mezi nimiï byl velk podíl SlovákÛ, pracujících hlavnû v hutích, dolech a ve stavebnictví. Pfiicházeli také Maìafii, volyà tí âe i a po roce 949 ekové. K slovenskému obyvatelstvu byli národnostnû pfiifiazováni Romové, ktefií dfiíve v ostravském regionu vût í zastoupení nemûli. Usazovali se tu ve vût- í mífie v 50. letech, kdy byly vydány zákony zapovídající koãovn zpûsob Ïivota. Otázka jejich ubytování byla zhusta fie ena pouh m zabavením koní a postavením maringotek na palky. âást RomÛ se usadila, jiní, zvlá tû tzv. ola tí Romové, zpûsobovali ãetné problémy. Zámûrnû vyhledávali mûstské ãásti s jiï star ím a devastovan m bytov m fondem (Vítkovice). V únoru roku 948 získala moc KSâ a zaãala drasticky prosazovat státem fiízené hospodáfiství. Ostravsko s báàsk m a hutním prûmyslem bylo preferováno. Zemûdûlství pro lo kolektivizací, charakteristickou se stala v stavba velk ch podnikû JZD a státních statkû. Do- lo k znev hodàování aï k likvidaci drobn ch hospodáfiství ve prospûch velkov robních druïstevních celkû. Tento násiln pfiechod k velkov robû byl spojen s rozoráváním mezí, rekultivacemi, melioracemi, likvidací mimoles- 76

77 Osídlení a v voj krajiny ní zelenû, nadmûrn m hnojením a chemizací, zcelováním pozemkû do vût ích zemûdûlsk ch blokû vãetnû zpfiístup- Àování pozemkû pro tûïkou mechanizaci a rûstu koncentrace dobytka. V sledkem byly ãetné a závaïné negativní dûsledky pro krajinu. Nedostatek pracovních sil v regionu byl fie en náborov mi akcemi velikého rozsahu, napfiíklad v letech tzv. lánskou akcí, která mûla pfiilákat nové pracovníky do hornictví. Náborové akce nemûly vïdy oãekávan efekt, protoïe mladí lidé mûli o nové práci jiné pfiedstavy, ãásteãnû vytvofiené nepravdivou agitací, a brzy odcházeli. Obrovsk pfiíliv pfiistûhovalcû vy- Ïadoval nové ubytovací kapacity. Byla budována nová mûsta sídli tního typu Ostrava-Zábfieh, Poruba, Havífiov, Karviná. Schválení dlouhodobé koncepce v stavby nov ch sídli È roku 953 je tû zvût ilo objem migrace do Moravskoslezského kraje, která trvala ve velkém mûfiítku do konce 60. let. Zvlá tû Ostrava zaznamenala období rychlého rûstu, v letech se populace na území dne ního mûsta Ostravy zvût ila o 79,5 %. PfiitaÏlivost pracovních pfiíleïitostí Moravskoslezského kraje ilustrovalo také masové dojíïdûní za prací, nejen z okolí, ale i ze Slovenska. âást dûlníkû byla ochotna dojíïdût za prací dennû v jednom smûru aï tfii hodiny. Koncem 70. let se mûní postavení ostravského prûmyslu v hospodáfiství, stagnuje stavebnictví a pfiíliv imigrantû klesá. V 80. letech se migrace na Ostravsko v raznû sníïila. Útlum prûmyslu po roce 989 postihl hlavnû ostravskou aglomeraci. Velká ãást dolû ostravsko-karvinského revíru zastavila tûïbu. V roce 994 byl zastaven provoz dolu Odra, kter byl posledním na území mûsta Ostravy. Nyní, na pfielomu století, se tûïí pouze v dolech mimo Ostravu (Paskov, Lazy, DÛl âsa, Darkov). TûÏba uhlí pokraãuje hlavnû v karvinské ãásti revíru, kde jsou uhelné sloje mocnûj í. Z regionu, kam po dvû staletí dojíïdûly masy lidí za prací, nyní lidé odcházejí a hledají práci jinde. Následky pfievratu v roce 989 zasáhly na poãátku devadesát ch let pronikavû také do struktury zemûdûlsk ch podnikû. Transformace druïstev, povinnost vyrovnat se majetkovû s oprávnûn mi osobami, zrovnoprávnûní tehdej í velkov roby se soukromû hospodafiícími subjekty a zmûna zemûdûlské politiky vedly mnohde k rozdûlení druïstev na men í subjekty, nûkde k jejich likvidaci. Tyto dûvody a také zpfietrhané vazby vlastníkû k jejich pûdû (v padek celé jedné generace pracující v zemûdûlství, naru ení tradiãního vztahu k pûdû, nedostatek technického vybavení, nedostateãná ekonomická podpora a zánik spoleãenské váïnosti zemûdûlství, nerentabilnost, ãasová a ekonomická nároãnost zemûdûlské v roby) vedou v této dobû sice ke zmírnûní intenzity zemûdûlské v roby, coï lze hodnotit z pohledu celkové revitalizace zemûdûlské krajiny jako prospû né, na druhé stranû v ak dochází k ponechávání zemûdûlské pûdy ladem, k degradaci bylinného patra a ve vy ích polohách Západních Beskyd, obzvlá tû v ãásti Vala ska, k dal í etapû zalesàování luk a pastvin. V devadesát ch letech lze pozorovat také v Moravskoslezském kraji migraci související s obchodem, pfiíliv VietnamcÛ a PolákÛ. Pfied koncem 20. století se region doãkal také zmûny administrativy fiímskokatolické církve. Byla zfiízena nová diecéze ostravsko-opavská, která byla vyãlenûna z biskupství olomouckého v roce 996. Od byl pfii novém správním ãlenûní âeské republiky zfiízen Moravskoslezsk kraj s centrem v Ostravû. V roce 2003 byly zru eny okresní úfiady a jejich kompetence pfievzaly krajské úfiady a novû vzniklé povûfiené obecní úfiady BIBLIOGRAFIE: 3, 4, 5, 6, 6, 35, 42, 43, 59, 60, 89, 90, 9, 94, 0,, 2, 8, 26, 34, 35, 36, 38, 39, 40, 55, 56, 57, 60, 20, 203, 204, 206, 207, 233, 26, 267, 269, 270, 27, 273, 280, 28, 282, 288, 33, 324, 329, 330, 339, 340, 34, 342, 360, 36 77

78 Ostravsko OCHRANA P ÍRODY Nauãná stezka Tûrlické mokfiady. Region na severu Moravy a Slezsko patfií k územím, jichï se nechtûné dûsledky lidsk ch zásahû dotkly nejvíce. Projevily se poruchami vodního reïimu, poklesem úrodnosti pûdy, koncentrací kodlivin z v roby a dopravy, hlukem a rostoucím stresem obyvatelstva. Pro ochranu pfiírody Moravskoslezského kraje je dûleïit rok 904, kdy kníïe Jan II. Lichtenstein zfiizuje pfiírodní rezervaci erák-keprník v Hrubém Jeseníku (území je popsáno v publikaci Olomoucko a leïí na hranici kraje Olomouckého a Moravskoslezského), první chránûné území na ãeské ãásti Slezska a severní ãásti Moravy. Chránila horské lesy a ra elini tû. Systematická práce ochrany pfiírody, zaloïená na pfiíslu n ch teoretick ch základech, je v kraji datována rovnûï aï poãátkem 20. století. Pfiedcházel jí rozvoj muzejnictví koncem 9. století a s ním spojen rozkvût pfiírodovûdného poznání kraje. Prvofiad v znam mûlo zaloïení Pfiírodovûdecké spoleãnosti roku 908 v Moravské Ostravû. U zrodu stáli profesor Jan Kranich a MUDr. Karel ulc. Na v voj ochrany pfiírody mûli znaãn vliv pfiední pfiírodovûdci, z nichï celá fiada pûsobila také na Severní Moravû a ve Slezsku. Kromû jmenovan ch pfiipomeàme alespoà Josefa Podpûru, Jaromíra Kliku, Jindfiicha Lause, Josefa Otrubu, Vladimíra Úlehlu, Václava Dyka, Aloise Zlatníka, Alberta Piláta, Jana mardu, Valentina Pospí ila, Josefa Dostála, Jindfiicha Vodiãku. Právní podklady pro územní ochranu pfiírody byly dány aï po zfiízení Památkového úfiadu pro Moravu a Slezsko v Brnû (od roku 920). Souvisejí se vznikem âeskoslovenské republiky a s moïností vytvofiení dobrovolného aktivu konzervátorû. Z jejich podnûtu vydalo tehdej í Ministerstvo kolství a národní osvûty (M ano) v zvu k pofiízení soupisû a podkladû pro zaji Èování územní ochrany, dále stromû, rostlin a ÏivoãichÛ. K tak mohl b t vydán v nos ã. j V, o ochranû pfiírodních památek. V seve- 78

79 Ochrana pfiírody ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ romoravském regionu do nûj byly zafiazeny napfiíklad bukojedlové pralesy Mion í v Moravskoslezsk ch Beskydech a Razula na Vsetínsku. V echny mají v souãasnosti statut národních pfiírodních rezervací a patfií k nejcennûj ím lokalitám na í pfiírody. Rychlej ímu vyhla ování dal ích chránûn ch území bránilo nedostateãné personální vybavení (pro celou Moravu jen jeden profesionální pracovník). Stagnace nastala za nûmecké okupace. První zákon o ochranû pfiírody byl vydán aï v roce 956 a teprve v roce 958 vznikla Krajská stfiediska památkové péãe a ochrany pfiírody v Ostravû a Olomouci. Po reorganizaci státní správy v roce 960 bylo vytvofieno centrum v Ostravû pro celou Severní Moravu a Slezsko. Postupnû byl budován archiv písemné dokumentace a map pofiizováním opisû a fotokopií z archivu brnûnského památkového úfiadu. V prûbûhu padesát ch let 20. století bylo vyhlá eno 5 pfiírodních rezervací. Dal ích 72 chránûn ch území bylo vyhlá eno v prûbûhu edesát ch aï osmdesát ch let. Do celkového poãtu jsou zahrnuty také tfii chránûné krajinné oblasti: Poodfií, Bes- 79

80 Ostravsko Nejvy í (dolní) vodopád v NPP Re ovské vodopády v Nízkém Jeseníku. kydy a Jeseníky. Po vydání nového zákona ã. 4/992 Sb., o ochranû pfiírody a krajiny je v Moravskoslezském kraji 36 území: tfii chránûné krajinné oblasti Beskydy, Jeseníky a Poodfií (popis CHKO Jeseníky naleznete v publikaci Chránûná území âr svazek VI. Olomoucko), 0 národních pfiírodních rezervací, 7 národních pfiírodních památek, 55 pfiírodních rezervací a 64 pfiírodních památek. Kromû této kategorie ochrany je v kraji pût pfiírodních parkû: Údolí Bystfiice, Sovinecko, Moravice, Oderské vrchy a Podbeskydí. BIBLIOGRAFIE: