PETR NERUDA ZDE ÑKA NERUDOVÅ eds.

Transkript

1 ANTHROPOS St udi es i n Ant hr opol ogy, Pal aeoet hnol ogy, Pal aeont ol ogy and Quat er nar y Geol ogy, Vol. 29, / N. S. 21 /, 2009 PETR NERUDA ZDE ÑKA NERUD OVÅ eds. PETR NERUDA ZDE ÑKA NERUDOVÅ eds. MORAVSK KRU M L OV I V Vï CEVRSTEVNÅ L OKALI TA ZE ST E DNï H O A P OÇÅTKU ML ADÉ H O PALE OLI TU NA MORAVë Moravskÿ Kr u ml ov I V MULTI L AYER MI DDLE AND E ARLY UPPER PAL AE OLI THI C SI TE I N MORAVI A MORAVS K KRU ML OV I V MORAVSKÉ ZE MS KÉ MUZE U M BRNO 2009

2 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV 9.1 ARCHEOLOGIE VRSTVY 3 Tab. 1. MKIV-1, vrstva 3. Skladba industrie (zkratky viz dodatek 1). Tab. 1. MKIV-1, layer 3. Stone industry composition (for abbreviation see appendix 1). Předmět / Artefact Kr G Σ % 1 Zkoušky ,44 2 Jádra ,78 3 Nástroje ,11 4 Odštěpy ,78 5 Odpad ,44 6 Technické prostředky 2 2 4,44 Σ ,00 Nejstarší archeologická vrstva 3 byla ustavena na základě přítomnosti kamenných štípaných artefaktů v přemístěném sprašovém sedimentu I, identifikovaném poprvé v sektoru IV-1. Odtud pochází z plochy 8 m 2 pouhých 43 ks klasifikovatelných, antropicky dotčených předmětů a přinesených kusů hornin (tab. 1). Hustota nálezů ve vrstvě 3 není vysoká (obr. 1) a většinou nepřesahuje 10 artefaktů na m 2. Nálezový horizont je mocný cca 0,75 m, ale převážná část nálezů je uložena v poloze mocné jen 0,35 m. Na takto malé ploše nelze bohužel hodnotit ani případné prostorové struktury Technologie V industrii kvantitativně převažuje odpad nad determinovatelnými odštěpy; signifikantně jsou ale zastoupena i jádra. Z nástrojů se podařilo identifikovat pouze kulturně neprůkazné typy, jako jsou různé zoubky a místně opotřebené úštěpy. Všechny artefakty jsou vyrobeny z místního rohovce typu Krumlovský les; z nedalekých zdrojů brněnského masivu byla přinesena také ploténka místní horniny. Obr. 1. MKIV-1, vrstva 3. Plošná a vertikální distribuce kamenných artefaktů. 1 surovina, 2 jádra, 3 odštěpy, 4 nástroje, 5 odpad, 6 otloukače. Fig. 1. MKIV-1, layer 3. Horizontal and vertikal distribution of stone artefacts. 1 raw materials, 2 cores, 3 blanks, 4 tools, 5 waste, 6 hammerstones. 99

3 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Obr 2. MKIV-1, vrstva 3. Jádra. Fig. 2. MKIV-1, layer 3. Cores. Obr. 3. MKIV-1, vrstva 3. Odštěpy. Fig. 3. MKIV-1, layer 3. Blanks. Vzhledem k nedostatku nástrojů lze nalezenou industrii charakterizovat pouze na základě technologické analýzy. Přestože se nepodařilo zrekonstruovat výrobní postupy metodou zpětného skládání, lze podle dochovaných artefaktů konstatovat, že výroba polotovarů spočívala v odbíjení úštěpů z několika variant připravených jader. Dochovaná jádra nesou známky dvou protikladných konceptů sbíjení diskoidního a levalloiského (tab. 2). První jádro vychází z objemové koncepce diskoidních jader, ale způsob organizace odbíjení úštěpů se poněkud liší (obr. 2:1). Jako polotovar jádra v tomto případě posloužil blok rohovce s mrazovými plochami, které mezi sebou svíraly dostatečně ostrý úhel, takže nebylo nutné upravovat výchozí tvar suroviny. Výrazným rysem jádra je jeho podlouhlý tvar s téměř paralelními hranami. V proximální části je jádro omezeno odbitím několika odštěpů, které upravují jeho úderovou plochu, jež ale nebyla využita k odbíjení odštěpů. K extrakci polotovarů posloužila zbývající část obvodu těžní plochy jádra. Poslední odražené polotovary představují dvě série po dvou negativech, odbité z paralelních protilehlých úderových ploch, přičemž osy odbíjených polotovarů jsou rovněž paralelní a kolmé na podélnou osu jádra (obr. 2:1 tmavě šedé negativy). Bez skládanek ale není možné rozhodnout, do jaké míry se jedná o náhodně zformované jádro, dané specifickým tvarem výchozí suroviny, či o záměrnou organizaci těžby směrem k paralelnímu protilehlému sbíjení. Další metodu exploatace jádra naznačuje dochovaný masivní úštěp, který na svém povrchu nese stopy po paralelním sbíjení polotovarů v objemové koncepci prizmatického jádra (obr. 3:4, šedé negativy). Odštěp byl odbit zřejmě z jednoduchého subprizmatického jádra, které využívalo vhodnou přirozenou konvexitu vstupní suroviny a proto byl jeho tvar upraven pouze odbitím úštěpu, který vytvořil podstavu. Tu nelze lépe popsat, protože patka na zmiňovaném úštěpu je lineární se zřetelnými stopami použití tvrdého otloukače. Další dvě jádra v sobě spojují znaky diskoidní a levalloiské metody sbíjení. V prvém případě je pro formování jádra využita část valounu (obr. 2:2). Oválný tvar je kontrolován sérií odštěpů, odbitých do úderové plochy, což současně upravovalo i úhel mezi těžní a úderovou plochou jádra. Dominantním prvkem na těžní ploše jádra je negativ úštěpu, který se zalomil v polovině těžní plochy (obr. 2:2 střední šedá). Morfologicky se tedy nalezený kus podobá levalloiskému jádru pro (cílový) preferenční úštěp. Takové klasifikaci by odpovídala i úprava konvexity těžní plochy pomocí drobných odštěpů, jejichž negativy jsou patrné na distální části jádra (obr. 2:2 tmavě šedá). Takové úpravy jsou charakteristické pro levalloiský koncept sbíjení. Oproti tomu by diskoidní metodě odpovídala orientace negativů vůči středu těžní plochy jádra. Osa hlavního, zaběhnutého negativu, ani osy dalších dvou větších negativů (světle šedá) nesměřují do středu jádra, jak by tomu bylo v případě levalloiské metody pro preferenční úštěp či metody rekurentní, ale poněkud mimo střed, což je typickým znakem diskoidních jader. Rovněž úderová plocha není upravována fasetováním jako u levalloiských jader sensu stricto. 100

4 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Tab. 2. MKIV-1, vrstva 3. Srovnání typů jader podle stádií jejich redukce (zkratky viz dodatek 1). Tab. 2. MKIV-1, layer 3. Correlation of core types and core reduction stages (for abbreviation see appendix 1). Stádium redukce Core Reduction Typ jádra / Core Type s s1 x Σ 1b 1 1 2n 2 2 3l 3 3 5e 2 2 Tab. 3. MKIV-1, vrstva 3. Srovnání odštěpů s orientací osy a orientací negativů (zkratky viz dodatek 2). O.o. orientace osy odštěpu. Tab. 3. MKIV-1, layer 3. Comparison of blanks, axis orientation and dorsal scars composition (for abbreviation see appendix 2). A. o. orientation of the blank axis. O. o. / A. o. Orientace negativů / Negative Orientation Odštěp / Blank a n x k v x z sk s kůrou bj s bokem jádra bk bez kůry lk s laterální kůrou Σ Tab. 4. MKIV-1, vrstva 3. Vazba nástrojů na polotovary (zkratky viz dodatek 2). Tab. 4. MKIV-1, layer 3. Relation of tools and supports (for abbreviation see appendix 2). Typ nástroje Polotovar / Support Tool type bj lk sk zo 43a zoubky c opotřebení Σ I ve druhém případě se jedná o oválné jádro s dochovaným povrchem původního valounu (obr. 2:3). Vzhledem k pokročilé redukci jádra nelze rozhodnout, zda byl výchozím tvarem přirozený zlomek valounu nebo masivní odštěp. Úderová plocha je pouze místně upravována krátkými úštěpy, které ale nelze označit jako fasetování úderové plochy. Na těžní ploše jádra jsou zřejmé negativy odtěžené série odštěpů, sbíjených dostředně, ale poněkud mimo osu. Jádro je značně ploché (konvexita těžní plochy je malá) a morfologicky připomíná levalloiská rekurentní dostředná jádra. Ani srovnáním jader s morfologií odštěpů nemůžeme jednoznačně definovat přítomnost či absenci levalloiské metody. Většina odštěpů má na své dorzální straně negativy organizovány všesměrně a mírně převažují odštěpy, jejichž podélná osa se nekryje s kolmicí na patku. Vedle úštěpů s kůrou jsou časté úštěpy s bokem jádra nebo laterální kůrou (tab. 3). Tyto odštěpy jsou charakteristické pro diskoidní metodu (obr. 3:2, 3, 5), ale není vyloučena jejich přítomnost ani v rámci levalloiské metody, kde jsou vedlejším produktem preparačních procesů. Morfologicky velmi blízko má k levalloiské metodě velký úštěp, který na své dorzální ploše nese sérii negativů jako pozůstatků po úpravě konvexity jádra (obr. 3:1). Negativy na boku úštěpu jsou pozůstatky po úpravě úderové plochy. Soubor štípané industrie neobsahuje kulturně signifikantní nástroje. V několika případech máme doloženy místní retuše a opotřebení (obr. 3:4, 5). Rozměry nalezené industrie jsou poměrně veliké (tab. 5, 6). Většina klasifikovaných jader spadá do rozměrové skupiny d a e. Některé kusy přesahují až 8 cm. Debitáž je logicky menší ve skupině b a c. Tab. 5. MKIV-1, vrstva 3. Srovnání jader, odštěpů a nástrojů s rozměrovými třídami (zkratky viz dodatek 1 a 2). Tab. 5. MKIV-1, vrstva 3. Comparison of cores, blanks and tools with metric groups (for abbreviation see appendix 1 and 2). Rozměrová třída Typ jádra / Core Type Odštěp / Blank Typ / Type Metric group s s1 x sk lk bk od bj zo ot 43a 62c b c d e Tab. 6. MKIV-1, vrstva 3. Metrika jader, odštěpů a nástrojů (zkratky viz dodatek 1 a 2). Tab. 6. MKIV-1, layer 3. Dimension of cores, blanks and tools (for abbreviation see appendix 1 and 2). Typ jádra Délka / Length Šířka / Width Tloušťka / Height Core Type Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Count s s1 67, , , Avg jádro / core 65,17 55,00 80,00 59,83 48,00 71,50 29,33 19,50 42,50 Odštěp / Blank Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Count sk 45, , , lk 52, , bj , bk Avg odštěp / Blank 47,75 35,75 59,75 40,875 35,25 46,75 13, ,5 16,25 ot Nástroj / Tool Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Count 43a zoubky 46, , , c opotřebení 35, , Avg nástroj / tool 41, ,85 29,5 53,5 12,9 7,5 16,5 101

5 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Diskoidní versus levalloiský Z technologického hlediska je hlavním problémem jednoznačná klasifikace jader nesoucích znaky diskoidní a levalloiské metody. Tato nejednoznačnost v klasifikaci vyplývá z dvou hlavních aspektů. Prvním z nich je vývoj poznání a definice diskoidní metody. Její existenci, jako protiklad k levalloiské metodě exploatace jádra, rozpoznal již F. Bordes (1950, 22; 1961, 16), ale skutečně systematickou definici přinesla až přelomová práce E. Boëdy, který k její kodifikaci využil 6 znaků (1993, ): 1. objem jádra je dán dvěma konvexně asymetrickými plochami, oddělenými společnou rovinou 2. obě zmíněné plochy nejsou vzájemně hierarchizovány a jsou zaměnitelné 3. konvexita těžní plochy je udržována odbitím predeterminovaných odštěpů, které tvarují jádro po celé ploše a obvodu 4. úhel debitáže se kříží s rovinou oddělující obě poloviny jádra 5. nerozlišuje se příčná a podélná konvexita, protože jádro má v obou směrech přibližně stejný průřez 6. technika je výlučně definována přímým úderem tvrdým otloukačem. Postupem času se ale ukázalo, že takto striktně stanovená kombinace znaků se vyskytuje jen ojediněle a že diskoidní koncept je mnohem variabilnější. Prostor pro modifikace je spojen zejména s definicí 2. bodu, neboť zaměnitelnost ploch není ve všech případech striktní. Právě nálezy z jeskyně Kůlny, které tvořily základ definice, vykazovaly určitý stupeň variability, kterou popsal autor ve třech modifikacích (Boëda 1993, 396; 1995, 71): 1. každá z ploch je mezi sebou zaměnitelná v každé chvíli operační sekvence (jedná se o klasický příklad podle definice) 2. každá z ploch si uchovává svoji osobitou funkci během celé operační sekvence. V případě, že na diskoidním jádru můžeme vyčlenit těžní a úderovou plochu, pak lze navíc rozlišovat, zda je úderová plocha upravována sbíjením úštěpů, či zda je využito vhodného přirozeného tvaru (nejčastěji původní konvexita valounu). 3. funkce obou ploch se alternativně mění (plochy jsou hierarchizované jenom v určitém okamžiku, takže může být podle potřeby jejich funkce změněna). V některých případech překročila variabilita diskoidních jader původní definice. Například na lokalitě Mauran (Haute- Garonne, Francie) popisují malá diskoidní jádra a jejich varianty, přičemž jádra mají pyramidální, bi-pyramidální nebo polyedrické tvary (Jaubert 1993, ) a slučují je všechny do velké rodiny diskoidní debitáže (tamtéž, 331). Velkou variabilitu vykazuje diskoidní debitáž na lokalitě Fumane v Itálii (Peresani 1998). Odklon od tradičního schématu pozorujeme i u souborů z jeskyně Baume Néron (Soyons, Ardèeche; Slimak ), Champ Grand (Saint-Maurice-sur- Loire, Loire; Slimak ) nebo z jeskyně Saint-Marcel (Ardèche; Moncel 1998), kde variabilita zcela koresponduje s moravskými soubory. Pozdější výzkumy ukázaly (Jaubert Mourre 1996; Grimaldi 1998; Slimak ; Peresani 1998; 2003), že v některých případech je variabilita diskoidních jader ještě větší a že se objevují i jádra, která morfologicky připomínají levalloiská rekurentní dostředná jádra (Slimak , 86). Hlavní problém ve vzájemném rozlišení metod nastává v případech, kdy se úhel, pod nímž je odbíjena debitáž, blíží nebo se shoduje s podélnou rovinou jádra, která odděluje obě plochy jádra (bod 4 původní definice). K tomuto může dojít u těch diskoidních jader s hierarchizovanými plochami, která jsou v pokročilém stádiu exploatace. Pak je prakticky nemožné udržovat konvexitu těžní plochy jádra bez dodatečných preparací. Na tento aspekt poukazuje řada prací (Mourre 2003; Terradas 2003; Slimak 2003; Vacquero Carbonell 2003), které přistupují k řešení tohoto problému z různých metodologických úhlů, ale jejich výsledkem je většinou konstatování, že rozlišení pokročilých stádií exploatace diskoidních jader od jader levalloiských (rekurentních dostředných) je podle současných definic nemožné. S tím souvisí druhý aspekt problému, a tím je naše snaha definovat a pojmenovat všechny aspekty lidského chování a zařadit je do pevně stanovených rámců. Je logické, že se snažíme sjednotit naše popisné prostředky pomocí definovaných kritérií a kategorií, ale na druhou stranu je nesporné, že projevy lidského chování je často nesnadné jednoznačně zařadit. V moderní společnosti je to markantní např. v případě hudebních nebo výtvarných žánrů Chronologická pozice a analogie Důležitou otázkou je chronologická pozice vrstvy 3 z Moravského Krumlova IV. V současnosti se můžeme opřít především o výsledky datování metodou OSL (Rhodes et al. in prep). Vzorek sedimentu na datování byl odebrán ve čtverci 10/K v sektoru 3. V těchto místech se nad soliflukcí rozvlečenou horní úrovní fosilního půdního sedimentu M1 (viz kap. 6) nacházela přemístěná spraš s příměsí detritu (L), která makroskopicky odpovídala sedimentu I v sektoru IV-1, ve kterém byla vrstva 3 uložena. Bohužel se dosud kamenné artefakty vrstvy 3 v sektoru IV-3 neobjevily (k problému viz kap. 6.8 a 6.9). Na základě stratigrafické pozice a struktury sedimentu snad můžeme výsledky datování ze sektoru IV-3 vztáhnout na dataci vrstvy 3 v sektoru 1. Získané datum ± BP má poměrně velkou chybu a není prozatím kontrolováno dalším vzorkem nebo jinou datovací metodou, ale je-li nadložní druhé souvrství fosilních půdních sedimentů časově korelováno s intervalem tis. BP, pak můžeme jednoznačně usuzovat, že k depozici vrstvy 3 muselo nutně dojít mezi uložením intersaalských a eemských půd, tj. v průběhu izotopového stádia 6, nejspíše pak v jeho mladší fázi. Z tohoto období nemáme na Moravě mnoho kolekcí nebo nálezů, které by bylo možné chronostratigraficky korelovat s nálezy z vrstvy 3 z Moravského Krumlova IV. Většina lokalit na východních svazích Krumlovského lesa se nachází na povrchu. Stratifikované artefakty byly nalezeny v souvislosti se sondážemi, které prováděli Z. a P. Nerudovi v rámci řešení grantového projektu MK ČR č. RK04P03OMG012 v letech Časově blízký horizont vrstvě 3 se nacházel na lokalitě Vedrovice IIIb v sondě 1, kde byla na bázi kvartérního profilu dokumentována půda, určená mikromorfologickým rozborem jako intersaalský půdní komplex IV (Smolíko- 102

6 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA A B Obr. 4. Povrchová koroze na artefaktech z Moravského Krumlova IV vrstva 3 (A) a Vedrovice VII (B). Fig. 4. Corrosion of artefact surfaces from Moravský Krumlov layer 3 (A) and Vedrovice VII (B). Obr. 5. Jeskyně Kůlna, vrstva subprizmatické jádro, 2 archaický hrot typu Quison, 3 diskoidní jádro, 4 retušovaná čepel, 5 levalloiské jádro, 6 levalloiský úštěp. Fig. 5. Jeskyně Kůlna, layer subprismatic core, 2 archaic point of Quison type, 3 diskoid core, 4 retouched blade, 5 Levallois core, 6 Levallois flate. vá in Neruda Nerudová Oliva 2004). Z tohoto horizontu, označeného H2 ( cm pod současným povrchem) pochází 6 rohovců s intencionálními zásahy. Nejprůkaznější je kortikální úštěp s přirozenou plochou patkou, doplněný o šupinu a zlomky suroviny, u nichž je však intentionální původ poněkud sporný. Kromě těchto předmětů se našel i neopracovaný valoun krumlovského rohovce. Zajímavou indicii k určení stáří artefaktů může představovat zvláštní jamkovité zvětrávání povrchu krumlovských rohovců. Nová studie zvětrávacích procesů na bečovském křemencovém jádru ukázala, že k rozsáhlé korozi povrchu může dojít u této relativně málo rezistentní suroviny ve velmi krátkém období let (Nerudová 2007). Během geologicky krátké doby došlo vlivem půdních kyselin k naleptání povrchu do té míry, že původní doklady antropického zásahu jsou zcela setřené. V případě nálezů z oblasti Krumlovského lesa je však nutné vzít v úvahu, že rohovcová hmota je z hlediska chemického zvětrávání odolnější než bečovský křemenec a zároveň zvláštní jamkovité zvětrání negativů štěpných ploch (obr. 4) bylo v případě stratifikovaných nálezů v oblasti Krumlovského lesa zaznamenáno pouze ve vrstvách datovaných před eemský interglaciál (Moravský Krumlov IV vr. 3, Vedrovice IIIb, vrstva H2). Stratigraficky mladší artefakty z rohovce typu Krumlovský les bývají výrazně patinovány, ale jejich štěpné plochy jsou hladké. Do jaké míry bude možné v lokálním měřítku využít toto pozorování k relativně chronologickým závěrům, ukáží další výzkumy. V tomto směru může být zajímavá kolekce z polohy Vedrovice VII, která se nachází necelých 100 m západně od polohy IIIb (Neruda Nerudová Oliva 2004; Valoch 2006). Nálezy nejsou stratifikovány, ale stav zachování jejich povrchu (obr. 4:B) je totožný s tím z vrstvy H2 z blízké polohy IIIb nebo z vrstvy 3 v Moravském Krumlově IV. Chronostratigraficky blízká by mohla být industrie, která byla nalezena v cihelně u Moravského Krumlova (Moravský Krumlov I). Soubor byl klasifikován jako samostatná skupina, označená jako krumlovien, a podle úštěpu, který byl vyzvednut z B-horizontu eemského půdního komplexu (PK III), by stáří těchto nálezů mělo spadat do konce warthského glaciálu (Valoch Dvořák 1956; Valoch 1971). V kolekci pocházející z cihelny u Moravského Krumlova není doložena levalloiská metoda a nalezená jádra nemají zřetelně organizovanou těžbu polotovarů. Jediné subprizmatické jádro s těžbou na užší hraně valounu místní nerohovcové horniny má paralelně organizované negativy. Přítomnost diskoidní metody dokládají spíše dva odštěpy s lomenou patkoua s bokem jádra. Soubor doplňují úštěpy z otloukačů, drasadlo v kombinaci s vrubem, velký úštěp křemene, otloukač a bloky suroviny. Kromě zmíněné nerohovcové horniny se dochovaly artefakty z křemene, křemence a z rohovců typu Krumlovský les. Převažují takové variety, které jsou charakteristické stmelenými ostrohrannými zlomky, v některých případech přetvořené až do brekciového rohovce. 1 1 Tyto variety nebyly zastoupeny ve vrstvě 3 v Moravském Krumlově IV. Rozdíl v použitých surovinách je dán využitím odlišných výchozů surovin (k problematice cf. kap. 8). 103

7 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Jinou lokalitou s doklady levalloiské metody výroby polotovarů, je vrstva 7 z Vedrovic Ia (Oliva 1993). Skrovná industrie, vyrobená z rohovce typu Krumlovský les a spongolitu, je zajímavá levalloiským hrotem (?) s charakteristickou patkou typu chapeau de gendarme. Autor výzkumu spojuje tuto industrii s časným würmem (Oliva 2005), ale na základě našich současných poznatků se přikláníme k dataci do saalského glaciálu. Industrie se nacházela v poloze vátých písků (geologická vrstva 7) uvnitř sprašového komplexu, v jehož nadloží se nacházela interpleniglaciální půda a v podloží půdní komplex VII (půdní komplexy II VI byly erodovány). V Moravském Krumlově IV by této poloze mohl nejspíše odpovídat přemístěný sprašový sediment s detritem, ve kterém byla uložena archeologická vrstva 3, jež je charakteristická určitým podílem levalloiské metody. I v širším geografickém kontextu Moravy jsou doklady osídlení z období saalského glaciálu sporé. Jediný stratifikovaný, statisticky signifikantní soubor pochází z vrstvy 14 v jeskyni Kůlně (Valoch 1970; 1988; Neruda 2003). Pylová analýza (Doláková 2002) indikuje pro vrstvu 14 méně dřevin a větší množství stepních elementů. Na základě zjištěných poznatků pak K. Valoch charakterizuje prostředí vrstvy 14 jako mírný stepní ekosystém (Valoch 2002a, 16), kdy ještě přetrvávají prvky chladného risského glaciálu, ale objevují se i doklady oteplení. Výroba polotovarů pro nástroje z připravených jader probíhala již od preparační fáze ve dvou technologických konceptech. Objemová koncepce je zde zastoupena především subdiskoidními jádry, která jsou charakteristická jednoduchou iniciací suroviny prostřednictvím odbitého vrchlíku (příprava podstavy) a paralelním sbíjením polotovarů s využitím přirozené konvexity použitého kusu suroviny. Nejcharakterističtějším příkladem je křemencové jádro s paralelní těžbou na části úderové plochy (obr. 5:1). Další metodu, spadající do objemové koncepce, reprezentují jádra diskoidní, případně polyedrická (obr. 5:3). Tři jádra jsou morfologicky srovnatelná s levalloiskými tvary. V jednom případě se jedná o levalloiské jádro pro preferenční úštěp (obr. 5:5). Této variantě odpovídá úštěp s fasetovanou patkou a místní retuší (obr. 5:6). Jiné počátkové jádro z křemence vykazuje znaky levalloiského rekurentního jádra s dvěma protilehlými úderovými plochami. Kromě těchto příkladů se objevují i kusy, které je obtížné jednoznačně zařadit. Z malého počtu předmětů ve vrstvě 14 v jeskyni Kůlně a bez možnosti remontáží není možné striktně rozlišit míru samostatnosti obou metod, a tedy nelze vyloučit, že obě metody byly aplikovány na jednom jádru v různých stádiích exploatace. Získané polotovary byly využity zejména na drasadla, vruby a archaické hroty (obr. 5:2). Kromě zmíněných souborů lze pro rekonstrukci mladosaalského osídlení Moravy použít jen ojedinělé artefakty, mnohdy bez přesnějších chronostratigrafických informací. Převážně se jedná o izolované pěstní klíny, které snad reprezentují mladý acheuléen z období warthského glaciálu. Pravděpodobně by do tohoto horizontu spadaly klínovité artefatky z Předmostí II u Přerova, které byly nalezeny v nejnižší uhlíkaté vrstvě v poloze Hradisko (Knies 1928; Absolon Klíma 1977, 69). Podobného stáří budou asi i pěstní klíny z ostravské oblasti (Bohuslavice, Polanka n. Odrou; Svoboda Macoun Přichystal 1991). Časové zařazení dalších nálezů pěstních klínů je nejasné (Božice, Kadov, Určice apod.) Průvodní industrii k těmto nálezům neznáme, takže jejich srovnání s nálezy z Moravského Krumlova IV není za současného stavu poznání možné. K moustérienu řazený artefakt z Modřic u Brna, tradičně klasifikováný jako levalloidní jádro, je ve skutečnosti masivní odštěp kvalitní suroviny se stopami preparace na dorzální ploše (Valoch 2004; Nerudová 1998, 86), který by měl pocházet ze spraše pod dvojitým komplexem půd. Tento komplex je na základě mikromorfologie klasifikován jako PK III (Smolíková 1968), ale podle K. Valocha je možná jej datovat do interglaciálu Treene (Karásek Seitl Valoch 1998; Valoch 2004a). 9.2 ARCHEOLOGIE VRSTVY 2 Štípaný inventář byl uložen v půdním sedimentu CH, zachyceném ve všech hlavních sektorech IV-1, IV-3 a IV-4. Vlivem různého stupně jeho dochování však nebylo zpočátku jasné, zda artefakty nalezené ve vrstvě 2 v ploše IV-1 odpovídají horizontu, zkoumanému v sedimentu CH v ploše IV-4. Z toho důvodu byla poloha označena jako vrstva 4. Pozdější výzkumy (vrty mezi plochami IV-1 a IV-4 a korelace mezi IV-1 a IV-3) ukázaly, že se ze stratigrafického hlediska jedná o stejné polohy, a tudíž lze shrnout nálezy z archeologických vrstev 2 a 4 do jednoho nálezového (chronologického) horizontu Prostorové struktury Analýza prostorových struktur je možná pouze pro sektory IV-1 a IV-3. V sektoru IV-4 jsme zkoumali sledovanou vrstvu na ploše pouhých 1,5 m 2. Rozmístění artefaktů v sektoru IV-1 zřejmě odráží vykliňování geologické vrstvy jižním směrem, neboť se zdá, že v JZ rohu nálezy mizí. Ve čtvercích 9 12/E H je hustota nálezů větší, ale nelze říci, že by vytvářely nějaké uzavřenější koncentrace (obr. 6B). Zajímavá je analýza prostorového rozmístění v sektoru IV-3, a to zejména s ohledem na výškovou distribuci. Ta je mnohem větší než v případě vrstvy 0 nebo středopaleolitických nálezů v sektoru IV-1. Místy je maximální výškový rozdíl mezi artefakty až 80 cm, což je způsobeno zejména resedimentací fosilní půdy, na čemž mohou mít značný podíl i klínovité útvary, které protínají souvrství CH. Současně je ale plošný rozsah některých skládanek menší než 0,5 m 2 (severní část čtverce 10/R), zatímco jiné mají spojnice delší než dva metry. Debitáž je v sektoru IV-3 rozptýlena poměrně pravidelně (obr. 6A). Pouze v severní části čtverce 10/R vytvářejí jádra, odštěpy, odpad a surovina prostorově velice omezenou koncentraci na ploše okolo 0,25 m 2 s minimálním výškovým rozptylem. Pochází odtud sekvence polotovarů odražených z malého diskoidního jádra (obr. 9) a tři subprizmatická jádra s příslušnými úštěpy (obr. 8:1, 2; 11). Zmíněné nálezy musely být uloženy v tomto prostoru, aniž by byly sekundárně přemístěny. Druhé místo, kde můžeme sledovat akumulaci odštěpů a jader, se nachází na rozhraní čtverců 11/P R. Dominantní 104

8 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA A B C Obr. 6. MKIV, vrstva 2. Plošná a vertikální distribuce kamenných artefaktů v sektorech IV-1 (B) a IV-3 (A). Dole orientace artefaktů (C); Orientace os x, y a z: H horizontálně, V verikálně, S šikmo. Fig. 6. MKIV-1, layer 2. Horizontal and vertical distribution of artefacts in sectors IV-1 (B) and IV-3 (A). Orientation of artefacts (C). Orientation of axis x, y and z: H horizontal, V vertical, S oblique. 105

9 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Obr. 7. MKIV-3, vrstva 2. Skládanka (č. 1) subdiskoidního jádra (Kombewa sensu lato). Fig. 7. MKIV-3, layer 2. Refitting (No. 1) of the subdiskoid core (Kombewa sensu lato). skládankou tohoto místa je velký blok rohovce, ze kterého byl odražen jeden úštěp. K rozpadu bloku rohovce mohlo dojít vlivem působení energie úderu na mrazem popukaný blok, stejně jako se může jednat o výsledek přírodního procesu. S místy, kde probíhala exploatace jader, se nekryje výskyt nástrojů; ty jsme zaznamenali spíše v okolních čtvercích (obr. 6A). Větší množství retušovaných nebo opotřebovaných úštěpů se vyskytovalo v SZ rohu sektoru 3 (čtv. 8 9/P R) a stejně tak i v dlouhém řezu v pruhu 11, který směřuje k sektoru IV-1. Zajímavé výsledky získáme i srovnáním orientace artefaktů mezi jednotlivými sektory (obr. 6C). V sektoru IV-1 leží nalezené předměty asi v autochtonní nebo paraautochtonní poloze, protože výrazně převažuje uložení odštěpů naplocho (přes 60 %), zatímco v sektoru IV-3 jsou osy odštěpů vytočeny spíše šikmo. K výrazné redepozici nálezů muselo dojít v sektoru IV-4. Z analýzy prostorové distribuce artefaktů a skládanek mimo jiné vyplývá, že některé předměty v sektoru IV-3 jsou reorientovány, zatímco jiné (cf. skládanky v čtverci 10/R) vykazují jen minimální posun. To lze vysvětlit jenom tím, že se zde lidé pohybovali opakovaně v delším časovém horizontu, přičemž zde průběžně docházelo k redepozici fosilních půd Přehled skládanek Nejvíce skládanek pochází ze sektoru IV-3. Ve výčtu nejsou, až na výjimky, zahrnuty obyčejné lomy artefaktů po 106

10 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Obr. 8. MKIV-3, vrstva 2. Skládanky subprizmatických jader (1 č. 3, 2 č. 2). Fig. 8. MKIV-3, layer 2. Refitting of subprismatic cores (1 No. 3, 2 No. 2). mrazových puklinách, protože se většinou oba kusy nacházely v bezprostřední blízkosti u sebe. Skládanka č. 1 (obr. 7): unifaciální diskoidní jádro vytvořené na masivním semikortikálním úštěpu ( mm) se dvěma negativy na levé laterální straně. Za těžní plochu sloužila ventrální strana úštěpu, takže remontáž můžeme zařadit k metodě Kombewa sensu lato. Z ventrální plochy byly odděleny 4 úštěpy, definující těžní plochu. První úštěp (nenalezen) měl laterální kůru a lze ho klasifikovat jako úštěp s bokem jádra s kortikální patkou (40 53 mm). Vlevo od něj byl odbit další menší úštěp s kortikální patkou o rozměrech mm, jenž ale asi dostatečně nesplňoval požadavky na přípravu konvexity těžní plochy. Proto byl ve stejném směru odbit další úštěp (inv. č ) s podobnými charakteristikami, který byl ale více invazivní a výrazně zformoval těžní plochu (při odbití se asi současně oddělil ještě jeden plochý odštěp). Z protilehlé strany byl oddělen masivní úštěp (inv. č ), který měl upravit konvexitu těžní plochy v místě patky původního úštěpu. Centrum skládanky se nacházelo ve čtverci 10/P. Trojúhelníkovitý úštěp (inv. č ) ležel 2 m JVV ve čtverci 12/O. Skládanka č. 2 je nepravidelný polyedr rohovce se zaoblenými hranami, ale bez černé kůry (obr. 8:2). Na jeho povrchu se nachází jeden negativ, asi jako pozůstatek po testování suroviny, na nějž byl přiložen distální zlomek úštěpu (inv. č ). Následovalo odbití preparačního odštěpu U1 107

11 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Obr. 9. MKIV-3, vrstva 2. Skládanka subdiskoidního jádra (č. 4). Fig. 9. MKIV-3, layer 2. Refitting of subdiscoid core (No. 4). z budoucí těžní plochy a tablety (U2), která vytvořila podstavu o rozměrech mm. Již v této preparační fázi využil štípač malou přirozenou plochu, protilehlou k hlavní úderové ploše, a z ní odrazil menší šupinu U3. Z hlavní podstavy byly odbity dva menší odštěpy U4 a U5 a ve stejné orientaci i malý úštěp (inv. č ), který snad měl využít přirozenou hranu na surovině a iniciovat tak jádro pro paralelní sbíjení. Úštěp se ale zastavil na puklině, takže byl krátký a na případné těžní ploše vznikl schod. To byl asi důvod, proč došlo ke změně orientace. Další dva úštěpy (inv. č a ) byly odbity z protilehlé přirozené podstavy přes negativ předcházejícího úštěpu. I tato skládanka se našla v malé koncentraci v severní části čtverce 10/R. Skládanka č. 3 představuje technologicky podobný koncept subprizmatického jádra (obr. 8:1). Za polotovar pro jádro sloužil blok rohovce se zaoblenými hranami. Úderová plocha byla vytvořena dvěma údery U1 a U2. Z ní byly odděleny odštěpy U3 (min mm) a U4 z těžní plochy. Odražením úštěpu U3 vznikla na jádře ostrá hrana, která byla upravena úderem kolmo k této hraně, čímž byl odbit úštěp U6 (min mm). Vzniklou hranu využil štípač jako vodící hranu jádra, takže ve směru orientace její osy odbil odštěp (inv. č ), který v distální části odebral větší množství materiálu a připravil vhodnou konvexitu těžní plochy. Po odražení širokého odštěpu U7 (28 36 mm) došlo k rozpadu jádra na dvě poloviny (inv. č ). Tato skládanka se nacházela v malé koncentraci v severní části čtverce 10/R. Skládanka č. 4 je příkladem subdiskoidního jádra na úštěpu nebo bloku rohovce se zaoblenými hranami (obr. 9). Jádro (inv. č ) je zachyceno ve stádiu těžby. Původně se asi jednalo o jádro subdiskoidní unifaciální, ale skládanky dokládají jeho úpravu na jádro subdiskoidní hierarchizované. První zaznamenané negativy (U1 a U2) na těžní ploše jsou konvergentní a vytvářejí mírnou konvexitu. V příčném směru ale byla plocha konkávní. Proto byl odbit úštěp (inv. č ), ze kterého se dochovala jen proximální část, přičemž podle negativu je zřejmé, že neodstranil nevhodnou konvexitu, ale naopak došlo k ještě výraznějšímu zaběhnutí. Řešením mělo být zřejmě příčné zlomení výběžku (inv. č ). Následovala úprava úderové plochy odbitím kortikálního úštěpu (inv. č b) a dalších tří šupin (U3 5). Tato úderová plocha byla využita k odražení malého úštěpu s bokem jádra (inv. č ). Jádro se nacházelo cca 30 cm jižně od malé koncentrace s několika skládankami ve čtverci 10/R. 108

12 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA b Obr. 10. MKIV-3, vrstva 2. Skládanka subdiskoidního jádra (č. 5). Fig. 10. MKIV-3, layer 2. Refitting of subdiscoid core (No. 5). Skládanka č. 5 je valoun kvalitního rohovce se světlou, poměrně silnou kůrou, který byl štípaný konvergentně na způsob příčných plátků (obr. 10). Po odbití série úštěpů U1 (min mm), U2 (min mm) a U3 (min mm), byl odražen úštěp s laterální kůrou (inv. č ), který sejmul celou těžní plochu. Po něm byla těžní plocha upravena třemi šupinami U4 U6 a následovalo odbití úštěpu s boční laterální kůrou (inv. č ). Následně již nebyl tento kus suroviny dál využíván. Podle bokorysného pohledu (b) jsou plochy odbitých úštěpů na sebe diagonální, čímž měla být zřejmě udržena konvexita těžní plochy. To nám spojuje jinak obtížně technologicky zařaditelný artefakt s objemovým konceptem diskoidních jader. Vzdálenost mezi jednotlivými artefakty nebyla větší než jeden metr (11/L M). Skládanka č. 6 spadá technologicky do skupiny subprizmatických jader (obr. 11), přičemž podle negativů na skládance se zdá, že směr těžby byl dvakrát přeorientován. V dochované části skládanky byla na trojúhelníkovitém bloku rohovce s hrubou kůrou vybrána jedna hrana jako vodící a jedna plocha s ní svírající ostrý úhel jako plocha úderová. Těžní plocha byla iniciována odbitím odštěpu U1 a reparována protilehlými údery U2 a U3. Distální konvexita pak byla upravena dvěma odštěpy U4 (44 69 mm) a U5 (32 18 mm) ze stejného úderového místa, kolmého na osu těžní plochy. Nepodařilo se odstranit zaběhnutí odštěpů U2 a U3, což bylo provedeno až úštěpem (inv. č ), odbitým ve stejné orientaci. Následně byl odražen podlouhlý odštěp, který je z metrického hlediska možné klasifikovat jako čepel s laterální kůrou (inv. č ), která na distálním konci lehce zaběhla do materiálu. Následovalo odbití paralelního odštěpu U6 (min mm). Exploatace jádra byla ukončena odražením masívního úštěpu (inv. č ), který se oddělil částečně po mrazové puklině. Tato skládanka je jedna ze tří subprizmatických jader, nalezených v malé koncentraci v severní části čtverce 10/R. Skládanka č. 7 představuje zlomek suroviny s několika negativy na povrchu, které souvisí zřejmě ze stádiem přípravy jádra (inv. č a ). Blok se rozpadl po mrazových frakturách. Oba dochované kusy se našly ve vzdálenosti cca 60 cm ve čtvercích 11/L M. Skládanka č. 8 je otloukač rozbitý na 4 části: inv. č (11/P), inv. č (11/P), inv. č (12/P) a inv. č (12/N). Skládanka č. 9 zachycuje sekvenci úštěpů, odstraňujících mrazové plochy na povrchu poměrně hrubého rohovce (obr. 12). Odštěpy (inv. č , , , , , , a ) jsou odbíjeny mírně mimo střed opracovávaného kusu. Tím na něm vznikla nepříliš výrazná 109

13 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Tab. 7. MKIV, vrstva 2. Skladba industrie (zkratky viz dodatek 1). Tab. 7. MKIV, layer. 2. Stone industry composition. (for abbreviation see appendix 1 and 2). Předmět IV-1 IV-3 IV-4 IV-1 + IV-3 + IV-4 Artefact Kr Sp Qr G? Kr Qr G Kr Sp Σ % 1 Surovina ,48 2 Jádra ,23 3 Nástroje ,17 4 Odštěpy ,65 5 Odpad ,87 6 Technické prostředky ,58 Σ ,00 Tab. 8. MKIV, vrstva 2. Srovnání typů jader podle stádií jejich redukce (zkratky viz dodatek 1). Tab. 8. MKIV, layer 2. Correlation of core types and core reduction stages (for abbreviation see appendix 1). Stádium redukce Typ jádra / Core Type (IV-1) Core reduction a2 h s s1 s2 s4 x n Σ 1f 2 2 2n 2 2 2o l e 1 1 Σ Σ 2 5 Stádium redukce Typ jádra / Core Type (IV-3) Core reduction a2 h s s1 s2 s4 x n Σ 1b 4 4 1f 1 1 2n o l d 1 1 5e Σ Σ 26 Stádium redukce Typ jádra / Core Type (IV-4) Core reduction a2 h s s1 s2 s4 x n Σ 1b 1 1 3l d 1 1 Σ Σ 2 Stádium redukce Typ jádra / Core Type (IV-1 + IV-3 + IV-4 ) Core reduction a2 h s s1 s2 s4 x n Σ 1b f n o l d e Σ Σ 5 42 konvexita. Sekvence pravděpodobně pochází ze subdiskoidního jádra. Úštěpy byly uloženy na poměrně velké ploše ve čtvercích 11/O, 11/P a 12/R. Skládanka č. 10 představuje velký mrazový blok suroviny s černou kůrou a nehtovitými vrypy. Z jeho povrchu byl oddělen pouze jeden úštěp (inv. č ). K rozpadu bloku mohlo dojít vlivem šíření síly úderu po mrazových puklinách suroviny. Tento kus ležel na malé ploše v koncentraci štípané industrie na rozhraní čtverců 11/P R (obr. 6A). Skládanka č. 11 rekonstruuje část rohovcového valounu, rozpadlého po mrazových puklinách (inv. č a ). K rozpadu došlo asi vlivem záměrného úderu. Na povrchu valounu ale nejsou patrny stopy po jeho využití jako otloukače. Skládanka č. 12 zachycuje zlomek úštěpu (inv. č ), který pravděpodobně patří k rozpadlému jádru (inv. č ). Tato skládanka je součástí prostorově velice úzce omezené koncentrace ve čtverci 10/R. 110

14 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Tab. 9. MKIV, vrstva 2. Srovnání odštěpů s orientací osy a orientací negativů (zkratky viz dodatek 2). O.o. - orientace osy odštěpu. Tab. 9. MKIV, layer 2. Comparison of blanks, axis orientation and dorsal scars composition. (for abbreviation see appendix 2). A. o. orientation of the blank axis. IV-1 O. o. / A. o. Orientace negativů / Negativ Orientation Odštěp / Blank a n a b c h1 h2 h5 k i s1 u v z Σ u sk u lk u bj u bk u of Σ IV-3 O. o. / A. o. Orientace negativů / Negativ Orientation Odštěp / Blank a n a b c h1 h2 h5 k i s1 u v z Σ c bk c lk u sk u lk u bj u bk u ko u op Σ IV-4 O. o. / A. o. Orientace negativů / Negativ Orientation Odštěp / Blank a n a b c h1 h2 h5 k i s1 u v z Σ u sk u lk u bk Σ IV-1+IV-3+IV-4 O. o. / A. o. Orientace negativů / Negativ Orientation Odštěp / Blank a n a b c h1 h2 h5 k i s1 u v z Σ c bk c lk u sk u lk u bj u bk u ko u op of Σ Skládanka č. 13: dva složené zlomky úštěpu. Skládanka č. 14 skládanka distální části úštěpu s laterální kůrou (inv. č ) se stejným, ale menším zlomkem (inv. č ), přiloženým k jeho dorzální straně. V sektoru IV-1 se bohužel nepodařilo najít větší množství skládanek, přestože analýza orientace kamenné industrie nevykazuje známky takové redepozice, jaká byla zachycena v sektoru IV-3. Většina složených kusů je reprezentována mrazovými lomy, jak je tomu v případě bloku rohovce, rozpadlého po mrazových puklinách (obr. 13:2). Prakticky žádné skládanky se nepodařilo najít v sektoru IV Technologie Nalezená kamenná industrie je velice podobná ve všech třech sektorech, takže lze technologii zpracování kamenné suroviny hodnotit souhrnně (tab. 7). Ve všech sektorech byl dominantní složkou odpad (šupiny, zlomky úštěpů a zlomky suroviny), který v celém souboru přesahuje 50 %. Téměř čtvrtina souboru je reprezentována různými odštěpy, přičemž nejvíce byly zastoupeny jednoduché úštěpy s různě velkými zbytky kůry na povrchu a úštěpy bez kůry (tab. 9). Jádra jsou významně zastoupena zejména v sektoru IV-1, kde jejich podíl činí 16,9 %. Několika kusy se podařilo doložit v sektorech IV-1 a IV-3 i otloukače a větší kusy suroviny se stopami po testování i bez nich. Celkově skladba industrie zahrnuje všechny technologické skupiny a dokládá tak zpracování rohovcové suroviny přímo na místě. Technologickou analýzou jader můžeme identifikovat dvě hlavní výrobní metody, které spadají do objemového konceptu těžby polotovarů. První z nich je reprezentovaná diskoidní metodou v několika variantách. Dvěma příklady se podařilo doložit existenci diskoidních jader sensu stricto (tab. 8-h). Jejich podstatou je taková forma redukce, při níž jsou k těžbě střídavě využívány obě plochy a jejich konvexity jsou udržovány sbíjením polotovarů poněkud mimo střed jádra (obr. 16:1; 17:1, 2). Směr úderu se kříží s rovinou, která dělí obě plochy jádra (cf. Boëda 1993; 1995). Mnohem častější jsou ale jádra subdiskoidní, u nichž můžeme jednoznačně rozlišit úderovou a těžní plochu. Nejjednodušší variantou jsou jádra subdiskoidní unifaciální (tab. 8-s2), která využívají přirozenou konvexitu valounu (obr. 14:4; 15:1, 2). Při správně organizované těžbě je možné taková jádra těžit bez preparací, prakticky až do formy malých reziduí (obr. 17:3). 111

15 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Obr. 11. MKIV-3, vrstva 2. Skládanka subprizmatického jádra (č. 6). Fig. 11. MKIV-3, layer 2. Refitting of subprismatic core (No. 6). Ještě početnější jsou pak subdiskoidní jádra s hierarchizovanými plochami (tab. 8-s1), u nichž je úderová plocha upravena sbíjením preparačních úštěpů. Konvexita těžní plochy nebývá tak výrazná jako u diskoidních jader sensu stricto. Tato jádra se v pokročilém stádiu exploatace často morfologicky blíží levalloiským jádrům pro preferenční úštěp. Modelovým příkladem může být např. skládanka č. 4 (obr. 9). Příkladem metody Kombewa sensu lato je skládanka č. 1. Za těžní plochu v tomto případě slouží ventrální strana masivního úštěpu s kůrou (obr. 7). Principiálně se ale jedná o subdiskoidní unifaciální jádro. Hranice mezi oběma variantami diskoidní těžby sensu lato nebyla striktní. Každá z nich skýtá určité technologické výhody, takže jejich kombinování umožňovalo výraznější redukci zpracovávaného kusu suroviny. Snaha o maximální využití kvalitních kusů rohovce vedla i k přeorientování diskoidní těžby, takže lze jádrem proložit více než jednu rovinu. Taková jádra většinou nesou znaky diskoidní a subprizmatické metody (obr. 16:2). Nalezená jádra nám dokládají prakticky všechna stádia jejich redukce (tab. 8). Na některých kusech rohovce je dochováno pouze několik negativů jako pozůstatků po testování kvality suroviny, přičemž už v tomto stádiu pozorujeme, že osa úderu je vedena diagonálně k podélné rovině, dělící surovinu na dvě plochy (obr. 14:1). Následující redukce jádra se v případě diskoidní metody sensu lato obtížně rozlišuje na stádium 112

16 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Obr. 12. MKIV-3, vrstva 2. Skládanka dekortikačních úštěpů (č. 9). Fig. 12. MKIV-3, layer 2. Refitting of blanks with the cortex (No. 9). preparace a stádium těžby, protože vhodně organizovaná těžba umožňuje odbíjení cílových polotovarů prakticky už od stádia dekortikace valounu. Počáteční fáze exploatace, kdy dochází k formování tvaru jádra, je doložena kusy s většími plochami kůry na povrchu (obr. 14:3; 15:1; 16:3). Dochované negativy splňují hlavní kritéria diskoidní metody. Jednoduchost této metody bohužel neumožňuje jednoznačně stanovit, do jaké míry jsou jednotlivá jádra redukována, neboť i z malého kousku suroviny bylo možné získat několik použitelných odštěpů. Proto se může zdát, že v některých případech byla jádra intenzivně těžena (obr. 17:3), ale ve skutečnosti tomu tak být nemusí a malé rozměry souvisí pouze s primární velikostí suroviny. Jedině skládanka č. 4 dokládá, že v případě kvalitní suroviny byla jádra redukována intenzivním způsobem (obr. 9), i když výsledkem takové snahy bylo odbití relativně malého úštěpu. Problém odlišení jednotlivých stádií se promítá i do výrazného podílu jader, opuštěných v těžebním stádiu exploatace (32 %). Téměř čtvrtinový podíl zlomků jader naproti tomu souvisí s kvalitou rohovce, který je postižen mrazovými puklinami. Významnému zastoupení diskoidní metody v ekonomickém schématu vrstvy 2 odpovídá i skladba debitáže (tab. 9). Více než polovina nalezených odštěpů má svoji podélnou osu odchýlenou od kolmice na patku. To souvisí s orientací úderu, který musí směřovat poněkud mimo střed jádra, aby se udržo- 113

17 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Obr. 13. MKIV-1, vrstva 2. 1 skládanka otloukače z nerohovcové suroviny; 2 skládanka mrazových bloků rohovce se stopami štípání. Fig. 13. MKIV-1, layer 2. 1 refitting of the hammerstone from coars-grained rock; 2 refitting of chert frost fragments with traces of chipping. Obr. 15. MKIV-1, vrstva 2. Subdiskoidní unifaciální jádra. Fig. 15. MKIV-1, layer 2. Subdiscoid unifacial cores. vala konvexita těžní plochy, a proto jsou časté odštěpy s bokem jádra a s laterální kůrou. Výrazná převaha polotovarů s kůrou potvrzuje místní exploataci jader od počátečních stadií testování a dekortikace nalezených kusů rohovce až po jejich vytěžení. Popsané technologii odpovídá i poměrové zastoupení patek, které reflektuje jak výrazné využití kortikálních ploch pro sbíjení debitáže, tak i přípravu úderových ploch jedním či dvěma údery (tab. 10). Druhým konceptem těžby polotovarů byla metoda paralelního sbíjení. V případě nálezů z vrstvy 2 se však jedná o jed- Tab. 10. MKIV, vrstva 2. Srovnání patek s orientací osy odštěpů (zkratky viz dodatek 2). O. o. orientace osy odštěpu. Tab. 10. MKIV, layer 2. Comparison of platforms and axis orientation (for abbreviation see appendix 2). A. o. orientation of the blank axis. Obr. 14. MKIV-3, vrstva 2. 1 iniciovaná surovina; 2 3 hierarchizovaná subdiskoidní jádra; 4 unifaciální subdiskoidní jádro. Fig. 14. MKIV-3, layer 2. 1 iniciated raw material; 2 3 subdiscoid cores with functionally differenciated surfaces; 4 unifacial subdiscoid core. IV-1 IV-3 IV-4 O.o. / A. o. O.o. / A. o. O.o. / A. o. Patka a n a n a n A B C D F Lg Ln 2 4 Lp Σ

18 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Obr. 17. MKIV-1 (1), MKIV-4 (2 3), vrstva diskoidní jádra sensu stricto; 3 unifaciální diskoidní jádro. Fig. 17. MKIV-1 (1), MKIV-4 (2 3), layer discoid cores sensu stricto; 3 unifacial subdiscoid core. Obr. 16. MKIV-1, vrstva 2. 1 diskoidní jádro sensu stricto; 2 jádro se znaky diskoidní a prizmatické těžby; 3 iniciace diskoidního jádra; 4 počátkové prizmatické jádro. Fig. 16. MKIV-1, layer 2. 1 discoid core sensu stricto; 2 core with both discoid and prismatic exploitation; 3 initialisation of discoid core; 4 prepared prismatic core. noduchou metodu, která se od prizmatických jader mladopaleolitického typu odlišuje, až na výjimky, absencí technologických prvků, jakými jsou vodící hrany jádra, reparace úderových ploch sbíjením tablet a kontrola distální konvexity jádra z protilehlé podstavy. Tyto zjednodušené varianty shrnuji do skupiny tzv. subprizmatických jader (tab. 8-a2). Nejlepším příkladem je skládanka č. 3 s dochovaným protáhlým úštěpem, který na sobě nese známky jednoduché úpravy přirozené hrany jádra (obr. 8:1). Po odbití této vodící hrany došlo asi k rozpadnutí jádra na dvě poloviny a těžba byla zastavena. Na rozdíl od mladopaleolitických jader nebyla z těžní plochy odbíjena postupná série odštěpů, ale paralelní těžba byla organizována poněkud náhodně. Principiálně stejné znaky vykazuje i jádro ve skládance č. 2 (obr. 8:2). Těžní plocha měla být zřejmě iniciována sbíjením několika úštěpů, z nichž se dochovaly tři. V tomto případě byla využita i jakási jednoduchá protilehlá podstava s přirozeným povrchem, ale není zřejmé, zda mělo být jádro koncipováno jako dvoupodstavové. Klasická mladopaleolitická jádra připomíná připravené netěžené jádro na bloku suroviny s připravenou vodící hranou (obr. 16:4). Časté používání vhodného přirozeného tvaru dokládá i subprizmatické jádro na ostrohranném úlomku suroviny Obr. 18. MKIV-1, vrstva 2. Bifaciální polotovar. Fig. 18. MKIV-1, layer 2. Preform of a biface. 115

19 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Obr. 19. MKIV-3, vrstva 2. 1 bifaciální drasadlo; 2 úhlové drasadlo; 3, 7, 9 opotřebení, místní retuše; 4 zlomek bifaciálního nástroje; 5 zoubky; 6, 8 vruby; 10 zlomek nástroje. Fig. 19. MKIV-3, layer 2. 1 bifacial side scraper; 2 offset scraper; 3, 7, 9 blanks with traces of using, local retouch; 4 fragment of a bifacial tool; 5 denticulate; 6, 8 notch; 10 fragment of a tool. (obr. 11). Podle skládanky č. 6 můžeme rekonstruovat poměrně přesně průběh těžby. Štípač využil přirozenou vodící hranu a odbil sérii asi tří úštěpů, přičemž zaběhnutí v distální části jádra řešil odbitím úštěpu kolmo na těžní stěnu. Debitáž vzniklá exploatací jednoduchých prizmatických (subprizmatických) jader je poměrně nestandardizovaná, takže se špatně odlišuje od ostatní debitáže, zvláště vezmemeli v úvahu, že těžní plochy jsou poměrně krátké, a proto z metrického hlediska jen málo odštěpů splňuje metrické kritérium pro čepel. Stejně tak ani morfologie hran nebývá příliš pravidelná. Jako čepele byly klasifikovány pouze dva předměty v sektoru IV-3. Jeden z nich měl laterální kůru, druhý byl bez kůry (tab. 9). S paralelní těžbou ale může souviset i podíl odštěpů s podélnou osou kolmou na patku. Vzhledem k osminovému podílu subprizmatických jader je poloviční zastoupení takto orientovaných odštěpů významné. Poněkud problematická je otázka přítomnosti či absence bifaciální metody. V souboru se nenašly kulturně signifikantní oboustranně opracované artefakty. Dokonce i podíl fasetovaných patek (tab. 10) je nižší než ve vrstvě 1. Přece jenom se ale podařilo najít několik úštěpů, které by svojí morfologií upomínaly na tvarování bifaciálních předmětů, a velký blok suroviny ze sektoru IV-1, který je upravován oboustranným sbíjením (obr. 18). Tento kus se nápadně podobá bifaciálním preformám z vrstvy 1. Jisté indicie o využití bifaciální technologie se našly i mezi nástroji (obr. 19:1, 4; 20:4); většinou se ale Obr. 20. MKIV-1 (1 8), MKIV-4 (9 12), vrstva drasadlo vyklenuté; 3 drasadlo se ztenčeným hřebetem; 4 zlomek bifaciálního nástroje, 5, 8, 10 opotřebení, místní retuše; 6, 7 odštěpy z bifasů; 9 vrub; 11 vkleslé drasadlo; 12 úhlové drasadlo. Fig. 20. MKIV-1 (1 8), MKIV-4 (9 12), layer single convex side scraper; 3 scraper with thinned back; 4 fragment of a bifacial tool, 5, 8, 10 blanks with traces of using, local retouch; 6, 7 blanks from a biface; 9 notch; 11 concave side sraper; 12 offset scraper. jedná jen o zlomky původních artefaktů s bifaciálním ostřím. Jednoduché uplatnění metody přímého tvarování je doloženo přítomností sekáče na valounu (obr. 21:2) Typologie Dochované spektrum nástrojů není příliš bohaté, což značně znesnadňuje kulturní klasifikaci (tab. 11). Dominantní složkou souboru jsou drasadla, která dosahují více než 57 % (bez zlomků a opotřebení). Vedle jednoduchých typů se objevuje i drasadlo úhlové, dvojité a bifaciální. Posledně zmíněné pak velice připomíná drasadla typu Quina z micoquienských souborů z jeskyně Kůlny, neboť se zde objevuje kombinace různých morfologických prvků jako např. bifaciální ostří a zároveň ztenčený hřbet (Neruda 2005). Není bez zajímavosti, že dvě z těchto drasadel jsou vyrobena z křídového rohovce, pravděpodobně pocházejícího z bořitovské oblasti (obr. 20: 3, 12). Pro řešení problematiky přítomnosti bifaciální metody výroby artefaktů jsou zajímavé i zlomky nástrojů. Kromě drasadel s oboustrannou plošnou retuší (obr. 19:1; 20:3) se objevily i 2 zlomky, které dokládají přítomnost bifaciálního ostří ve vrstvě 2 (obr. 19:4; 20:4). Je ovšem obtížné rozhodnout, zda 116

20 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Tab. 11. MKIV, vrstva 2. Vazba nástrojů na polotovary (zkratky viz dodatek 2 a 3). Tab. 11. MKIV, layer 2. Relation of tools and supports (for abbreviation see appendix 2 and 3). IV-1 Typ sk lk bj bk zo mu op ot zj x Σ a b c Σ IV-3 Typ sk lk bj bk zo mu op ot zj x Σ a b b c d 3 3 Σ IV-4 Typ sk lk bj bk zo mu op ot zj x Σ b c Σ Všechny sektory / All sectors Typ sk lk bj bk zo mu op ot zj x Σ Σ Σ c d 3 3 Σ se jedná o drasadla či zbytky jiných bifaciálních forem jako např. klínových nožů. Soubor nástrojů doplňují různé typy vrubů a zoubků (obr. 19:3, 5 7; 20:9, 11), místních retuší a opotřebení (obr. 19:8, 9, 11; 20:5, 8, 10). V jednom exempláři byl identifikován jednolící sekáč. Pro vytvoření drasadel byly vybírány především úštěpy bez kůry, ale několik kusů bylo vyrobeno i na úštěpech s částečnou kůrou (tab. 11). Pouze v jednom případě byl původní povrch suroviny zachován na celé ploše polotovaru (tab. 12). Přirozený povrch rohovců z Krumlovského lesa bývá v některých případech také hladký, takže i kortikální odštěpy jsou vhodné k fasonáži nástrojů. Vruby a zoubky byly vyráběny na všech typech polotovarů. Místní retuše a opotřebení jsme zaznamenali spíše na kortikálních úštěpech. Z uvedených údajů můžeme vyvodit, že lidé byli schopni využít prakticky všechny vhodné odštěpy, přičemž není patrná výrazná preference určitého polotovaru. To může samozřejmě souviset s faktem, že analyzujeme lokalitu ateliérového typu, a tudíž využití polotovarů na nástroje není vysoké. Zároveň to může souviset s celkovou technologickou strategií, postavenou na exploataci diskoidních jader. Ta sama o sobě není schopna produkovat tvarově predeterminované polotova- 117

21 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Tab. 12. MKIV, vrstva 2. Vazba nástrojů a podílu kůry na polotovarech (zkratky viz dodatek 2). Tab. 12. MKIV, layer 2. Relation of tools and cortex on blanks (for abbreviation see appendix 2). IV-1 kůra / cortex Typ / Type IV-3 kůra / cortex Typ / Type c d 3 IV-4 kůra / cortex Typ / Type c 1 1 IV-1+IV-3+IV-4 kůra / cortex Typ / Type , c ry jako např. levalloiská nebo mladopaleolitická čepelová metoda, takže výsledné spektrum nástrojů je dáno modifikací polotovarů prostřednictvím retuší. Jestliže je výsledkem těžby diskoidních jader, a v případě vrstvy 2 i subprizmatických jader, tvarově různorodá směsice odštěpů, pak nelze očekávat ani přílišnou preferenci určitého typu polotovaru Metrika Srovnání jader v rámci metrických skupin ukazuje, že nálezy ze všech tří sektorů si jsou poměrně podobné (tab. 13). Diskoidní jádra kulminují v metrické skupině c, tj. mezi 4 6 cm, ale významné je i jejich zastoupení ve skupinách d f. Metricky tedy vykazují mnohem větší rozptyl. Subprizmatická jádra jsou nejvíce zastoupena v rozměrové skupině d, ale nedosahují takových rozměrů jako jádra diskoidní. Srovnání průměrných rozměrů ukazuje (tab. 16, 19), že jádra s paralelní těžbou (subprizmatická) mají krátkou těžní plochu a že jejich šířka a tloušťka je větší než jejich délka. To svědčí o tom, že proces paralelního sbíjení polotovarů ještě nedoznal technologických výhod, které lze využít. Odštěpy a nástroje vykazují podobné rozměrové charakteristiky (tab ), což souvisí s minimální redukcí rozměrů polotovarů v případě vrubů, zoubků, případně místních retuší a opotřebení. Debitáž je asi o 2 cm menší než jádra. Poněkud menších rozměrů jsou drasadla, která vykazují větší redukci zejména u typu Quina (tab ) Suroviny Soubor štípané industrie je z 98,42 % vyroben z místního rohovce typu Krumlovský les, který je dostupný v okolí lokality v několika varietách. Na lokalitě ateliérového typu nelze očekávat výrazný podíl cizích surovin. Vedle naprosto převažujícího rohovce jsme zaznamenali křemen, hrubozrnnou místní horninu a především dva spongolity. Jeden spongolit byl nalezen v sektoru IV-1 a druhý v sektoru IV-4, přičemž oba kusy byly intezívně transformovány na drasadla. Přítomnost těchto drasadel tak poněkud rozšiřuje akční rádius místní populace, která se pohybovala přinejmenším v prostoru Krumlovský les Brno Bořitov. Nejbližší primární výchozy spongolitu se nacházejí západně od Moravského krasu v povodí Svitavy, před jejím vstupem do úzkého meandrujícího údolí u Blanska. Přesné určení surovinových zdrojů je však Tab. 13. MKIV, vrstva 2. Srovnání typů jader a metrických skupin (zkratky viz dodatek 1). Tab. 13. MKIV, layer 2. Relation of core types and metric groups (for abbreviation see appendix 1). Rozměrová třída IV-1 IV-3 IV-4 Paralelní diskoidní Metric Group a2 s x a2 s x h s1 x? Parallel Discoid a b c d e f g Jádra / Cores Odštěpy / Blanks Nástroje / Tools Rozměrová třída IV-1 IV-3 IV-4 IV-1 IV-3 IV-4 IV-1 IV-3 IV-4 Metric group b c d e f g

22 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Tab. 14. MKIV, vrstva 2. Srovnání polotovarů a metrických skupin (zkratky viz dodatek 2). Tab. 14. MKIV, layer 2. Relation of supports and metric groups (for abbreviation see appendix 2). Rozměrová třída IV-1 odštěp / Blank IV-3 odštěp / Blank IV-4 odštěp / Blank Metric group sk lk bj bk of od zo sk lk bj bk op ko oo zo od ot sk lk bk oo zo od a b c d e f 1 1 Tab. 15. MKIV, vrstva 2. Srovnání typů nástrojů a metrických skupin (zkratky viz dodatek 2 a 3). Tab. 15. MKIV, layer 2. Relation of tool types and metric groups (for abbreviation see appendix 2 and 3). Rozměrová třída IV-1 IV-3 IV-4 Metric group b c d e 1 s rozvojem petroarcheologického bádání stále složitější (k problému např. Valoch 2002b). Sekundárně se spongolity mohou vyskytnout i v okolí Brna, kde jsou vázány zejména na štěrky tuřanské terasy. Prozatím tedy nejsme schopni jednoznačně rozhodnout, odkud použité spongolity pocházejí. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo najít jádra, odštěpy ani drobné šupiny, můžeme soudit, že zde neprobíhalo jejich opracování a že tyto nástroje byly na lokalitu přineseny již hotové Analogie Hledání analogických kolekcí opět naráží na naprostý nedostatek stratifikovaných a statisticky signifikantních kolekcí. S eemským interglaciálem bývá spojován tzv. krumlovien, definovaný na základě nálezů z Moravského Krumlova I cihelny. Vzhledem k tomu, že jediný stratifikovaný úštěp byl situovaný v B-horizontu půdního komplexu III, musíme jej spojovat spíše se sedimentací na konci warthského glaciálu (OIS 6). Případný krumlovien by pak byl starší než artefakty z vrstvy 2 v Moravském Krumlově IV, protože tyto spadají chronostratigraficky až na konec eemského interglaciálu (okolo let BP). Chronologicky blízké jsou proto nálezy taubachienu z vrstvy 11 v jeskyni Kůlně, která je na základě interdisciplinárních analýz spojována s tímto obdobím (Valoch 2002a). Taubachienský inventář se ale od nálezů z Moravského Krumlova IV odlišuje, a to zejména v typologické rovině, protože metrické a technologické rozdíly by mohly souviset s jinou funkcí lokality Moravský Krumlov IV a přizpůsobením se Tab. 16. MKIV, vrstva 2. Metrika jader (zkratky viz dodatek 1). Tab. 16. MKIV, layer 2. Dimension of cores (for abbreviation see appendix 1). IV-1 Délka / Length Šířka / Width Tloušťka / Height Typ jádra / Core type Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Count a n s s x Avg IV-3 Typ jádra / Core type Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Count a s s s s x Avg IV-4 Typ jádra / Core type Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Count h s s Avg Paralelní Diskoidní

23 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Tab. 17. MKIV, vrstva 2. Metrika polotovarů (zkratky viz dodatek 2). Tab. 17. MKIV, layer 2. Dimension of blanks (for abbreviation see appendix 2). Předmět / Artefact Délka / Length Šířka / Width Tloušťka / Height Σ IV-1 Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max bj bk lk of ot sk vl Avg IV-3 Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Σ bj bk ko lk mu oo op sk Avg IV-4 Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Σ bk lk sk Avg Tab. 18. MKIV, vrstva 2. Metrika nástrojů (zkratky viz dodatek 3). Tab. 18. MKIV, layer 2. Dimension of tools (for abbreviation see appendix 3). IV-1 Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Σ , , , IV-3 Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Σ ,0 32,0 32,0 29,0 29,0 29,0 8,0 8,0 8, ,5 36,5 36,5 31,5 31,5 31,5 13,0 13,0 13,0 2 62c 38,6 34,8 44,0 34,9 31,0 42,0 12,6 10,2 14,8 11 IV-4 Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Σ , , c Tab. 19. MKIV, vrstva 2. Metrika jader, odštěpů a nástrojů souhrn všech sektorů. Tab. 19. MKIV, layer 2. Dimension of cores, blanks and tools all sectors. IV-1 + IV-3 + IV-4 Avg Min Max Avg Min Max Avg Min Max Σ jádra / cores 57,1 50,1 66,2 59,2 51,8 67,4 44,1 39,1 49,0 35 odštěpy / blanks 38,3 32,1 47,6 34,7 28,4 43,5 12,3 9,9 15,9 162 nástroje / tools 38,0 35,4 40,8 36,0 34,9 37,4 13,3 12,4 14,2 25 podmínkám specifického zdroje suroviny. V obou kolekcích jsou zaznamenány stejné varianty diskoidní metody sensu lato. Rovněž existence jednoduchých subprizmatických jader je analogická. Charakteristickým rysem taubachienu jsou malé rozměry kamenných nástrojů, které jej řadí do kategorie mikrolitických industrií (Valoch 1984). Industrie z vrstvy 2 v Moravském Krumlově je sice větší, ale rozdíl ve velikosti není příliš významný (tab. 16, 18). V typologické rovině se industrie z vrstvy 2 v Moravském Krumlově IV odlišuje od taubachienu jeskyně Kůlny morfologií bifaciálních předmětů a přítomností složitě retušovaných drasadel typu Quina. V tomto ohledu jsou nástroje z vrstvy 2 podobné spíše micoquienským inventářům z jeskyně Kůlny, přičemž zdejší nejstarší micoquienský horizont 9b můžeme spojovat nejspíše s izotovým stádiem 5a (datování cf. Valoch 2002a). Ten je ale mnohem mladší než nálezy vrstvy 2 v Moravském Krumlově. Korelaci vrstvy 2 s micoquienem znesnadňuje nepříliš signifikantní zastoupení aplikace fasonáže. Ta je ve vrstvě 2 doložena pouze na dvou zlomcích nástrojů a velkým blokem rohovce s bifaciálně upravovanými plochami, který by mohl představovat preformu budoucího pěstního klínu, či klínového nože. Situaci navíc komplikuje i skutečnost, že jsou bifaciální nástroje zaznamenány i v taubachienských souborech z Kůlny (Valoch 1988; Neruda 2001a, 120

24 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Obr. 21. MKIV-3, vrstva 2. 1 testování suroviny, 2 sekáč. Fig. 21. MKIV-3, layer 2. 1 test of a raw material, 2 choppers. b). Jedná se o početně malou kolekci oboustranně plošně opracovaných artefaktů (5 ks), která je až na jednu výjimku (místní ortokvarcit) vyrobena z porcelanitu importovaného ze vzdálenosti 60 km. Morfologicky se tyto předměty odlišují od micoquienských ekvivalentů zejména tím, že jejich hrany nejsou jemně retušovány. Nicméně se ukazuje, že tato metoda výroby nástrojů se používala i v kontextu mikrolitických industrií eemského interglaciálu. Do stejného období se klade zlomek listovitého hrotu z lokality Předmostí II Hradisko (Svoboda et al. 1996, Fig. 11:6). Tvarově nejpestřejší bifaciální nástroje z eemského interglaciálu na území České republiky byly popsány z lokality Ládví v Praze 8-Ďáblicích. Na základě průvodní industrie a stratigrafické pozice v půdním komplexu III byla industrie zařazena k taubachienu. Našlo se zde několik bifaciálních klínků, jeden klínový nůž a listovitý hrot (Vencl Valoch 2001, Abb. 22, 24). Zajímavou indicii přináší petrografická analýza souborů z jeskyně Kůlny a z Moravského Krumlova IV. Již jsme se zmínili o spongolitových drasadlech v Moravském Krumlově IV, která mohou pocházet ze zdrojů v Boskovické brázdě, vzdálených necelých 10 km od jeskyně Kůlny. Tato surovina patří mezi nejdůležitější materiály, zpracovávané taubachienskými lovci. Na druhou stranu se v souboru vrstvy 11 v jeskyni Kůlně podařilo identifikovat i suroviny s typickými znaky moravskokrumlovských rohovců (černá kůra, nehtovité vrypy, šedomodře zbarvená hmota). Průnik taubachienu do oblasti Krumlovského lesa by mohly dokládat nepočetné nálezy z lokality Pravlov IVd. Spodní archeologická vrstva 2 zde byla uložena nad terasou saalských redeponovaných štěrků (Balšínková 2007). Její datace ale bude přece jenom o něco nižší a bude chronologicky korelovat s vrstvou 1 z Moravského Krumlova IV. Vezmeme-li v úvahu možnou kulturní příslušnost vrstvy 2 z Moravského Krumlova IV k micoquienu, pak se zdá, že na území Moravy existovaly ke konci eemu 2 okruhy industrií drobnotvarý taubachien a bifaciální micoquien. Je-li i kulturní zařazení nálezů z Pravlova IVd správné, pak můžeme dokonce konstatovat, že se území, využívaná tehdejšími lidmi, mohla dotýkat nebo dokonce překrývat. Křížící se surovinové okruhy by mohly naznačovat vzájemné kontakty. Obr. 22. MKIV-1, vrstva 1. Plošná i vertikální distribuce kamenných artefaktů. 1 surovina; 2 jádra; 3 odštěpy; 4 nástroje; 5 otloukač; 6 pozice sondy IV-1-1 (2000) artefatky bez souřadnic. Fig. 22. MKIV-1, layer 1. Horizontal and vertikal distribution of stone artefacts. 1 raw material; 2 core; 3 blanks; 4 tools; 5 hamerstone; 6 position of the probe IV-1-1 (year 2000) artefacts without coordinates Závěr Archeologická vrstva 2 představuje zajímavý příspěvek do diskuse o facialitě středopaleolitických industrií na Moravě. Inventář je charakteristický koexistencí diskoidní a subprizmatické metody s nepříliš výrazným podílem metody přímého tvarování nástrojů. Typologická skladba potvrzuje odlišnost od kůlenského taubachienu, protože v Moravském Krumlově jsou výrazně zastoupena drasadla typu Quina, která kombinují morfologické prvky různých drasadel na jednom kuse. Takové předměty jsou charakteristickým rysem micoquienu (Neruda 2005). Do budoucna bude zajímavé precizovat stáří této industrie, která by mohla být jedním z příkladů nejstaršího micoquienu ve střední Evropě. 9.3 ARCHEOLOGICKÁ VRSTVA 1 Stratigraficky nejmladší nálezy středního paleolitu z Moravského Krumlova IV byly vyzvednuty v sektoru IV-1 z nejvýše situované polohy (sediment D a sekundárně C) se štípanou industrií, která byla označena jako archeologická vrstva 1. Zde se na poměrně malé ploše 16 m 2 podařilo najít 121

25 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV 1057 kusů klasifikovatelné štípané industrie a větších valounů místního rohovce. K vrstvě 1 byly dále přiřazeny artefakty, které se nacházely v sedimentu H v sektoru IV-3 (k problematice korelace viz kap. 6.8) Prostorové struktury Jižním směrem od sektoru IV-1 byla část plochy, na které se odehrávalo zpracování kamenné suroviny, zcela jistě erodována údolím, které se výrazně prohloubilo v průběhu viselského pleniglaciálu A. Kulturní vrstva je současným svahem protnuta, takže artefakty vystupují na povrch. Východním směrem situovaná sonda v sektoru IV-4 již artefakty této vrstvy nezachytila a západním směrem je průběh vrstvy nejistý. Sprašová sekvence v sektoru IV-2 není dělená půdními sedimenty, takže polohu na bázi holocenního B-horizontu nelze korelovat s artefakty z vrstvy 1 v sektoru IV-1. Adekvátní polohou v sektoru IV-3 by mohl být sediment H, ve kterém se ale našlo jenom omezené množství nálezů, což asi dokládá vyznívání nálezové vrstvy severním směrem. Je-li korelace vrstvy 1 mezi sektory IV-1 a IV-3 správná, pak by předpokládaný rozsah kulturní vrstvy neměl přesahovat 300 m 2. Obr. 23. MKIV-1, vrstva 1. Skládanky. 1 úštěp jádro; 2 3 dva úštěpy. Fig. 23. MKIV-1, layer 1. Refittings. 1 blank and core; 2 3 two blanks. 122

26 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Na poměrně malé prozkoumané ploše sektoru IV-1 je obtížné analyzovat prostorové struktury. Zřetelná je akumulace štípané industrie ve čtvercích 9 11/F G (obr. 22). V tomto místě se překrývá uložení jader, debitáže a nástrojů a odtud pochází i největší počet provedených remontáží. V rámci archeologického výzkumu byla zaznamenávána vedle polohy artefaktů i jejich orientace, která indikuje míru postdepozičních posunů. Pouze ve čtverci 10/G, ve kterém došlo k prvému objevu intaktní vrstvy v rámci sondážních prací v roce 2000, nebyly informace o poloze jednotlivých předmětů zaznamenány. Původní uložení kamenné industrie této vrstvy je ovlivněno i lesním úvozem, který narušil průběh vrstvy v pruzích H J. Intenzivní bioturbace zaznamenaná v sedimentu D by ukazovala na případné promísení sedimentu, které mohlo způsobit zejména vertikální změny v uložení artefaktů. V tomto ohledu je zajímavé, že ani analýza spojnic provedených skládanek, ani analýza prostorové orientace artefatků nevykazuje známky takového vertikálního posunu. Většina předmětů ležela horizontálně na ploše (více než 55 %) a méně jich bylo uloženo šikmo (obr. 22B). Určité vytočení os odštěpů je navíc dáno i sklonem kulturní vrstvy, která se výrazně sklání k východu. Prakticky žádné artefakty nebyly postaveny na extremitu. Z toho vyplývá, že v případě vrsty 1 jsou artefakty uloženy v paraautochtonní pozici. Obr. 24. MKIV-1, vrstva 1. Skládanky úštěpů. Fig. 24. MKIV-1, layer 1. Refittings of blanks. 123

27 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Přehled skládanek Skládanka č. 1 (obr. 23:1): zlomek menšího valounu (inv. č ; 9/G), z něhož byl odbit kortikální úštěp (dodatečně inv. č a; 9/G,) z připravené podstavy. Část levé strany jádra odpadla po mrazové puklině společně s odraženým úštěpem. Skládanka č. 2 (obr. 24:4): úštěp s malou fasetovanou patkou inv. č (10/F) přiložený k distálnímu zlomku podobného úštěpu (10/G). S ohledem na morfologii patky a organizaci negativů na dorzálních plochách se může jednat o část sekvence z výroby bifaciálního nástroje. Podélné osy předmětů nejsou kolmé na dochovanou patku. Skládanka č. 3 (obr. 24:1): sekvence tří po sobě jdoucích dekortikačních úštěpů inv. č (10/F), (10/G) a (10/Eda), odbíjených dostředně z mrazového bloku rohovce. Po jejich odbití následovala další těžba, reprezentovaná zlomkem podlouhlého odštěpu inv. č (9/G). Skládanka č. 4: dva odštěpy, inv. č (10/F) a (9/G), z rohovce. Bodová patka a výrazná striace vycházející z úderového bodu nasvědčují, že oba úštěpy vznikly při použití valounu jako otloukače. Skládanku doplňuje přiložená šupina inv. č a (9/G). Skládanka č. 5 (obr. 25:2): sekvence dvou úštěpů inv. č (10/F) a (10/G) s většími zbytky kůry, odbitých z jedné úderové plochy vytvořené na valounu. Podélné osy předmětů nejsou kolmé na patku. Skládanka č. 6 (obr. 25:3): dva úštěpy inv. č (12/F) a (12/F) z kvalitní variety rohovce typu Krumlovský les s malými fasetovanými patkami, pravděpodobně reprezentující jednoduchou sekvenci ztenčování bifaciálního nástroje. Obr. 25. MKIV-1, vrstva 1. Skládanky úštěpů. Fig. 25. MKIV-1, layer 1. Refittings of blanks. 124

28 MORAVSKÝ KRUMLOV IV VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Skládanka č. 7: úštěp složený ze zlomků inv. č a (9/G) je sbíjený ze stejné podstavy jako druhý úštěp rekonstruovaný ze zlomků a a (9/G). Za podstavu sloužila mrazová plocha. Dorzální strana úštěpů je velice plochá, takže se zdá, že skládanka zachycuje ztenčování bifaciálního nástroje podle principu doloženého ve vrstvě 0 v sektoru IV-3. Skládanka č. 8 (obr. 23:3): úštěp s laterální kůrou inv. č (10/F) přiložený k odštěpu inv. č (11/G), odraženému z protilehlé strany, připomínající sekundární reparační vodící hranu mladopaleolitických čepelových jader. Skládanka č. 9 (obr. 26:1): unifaciální subdiskoidní jádro inv. č (10/E) na části bloku suroviny s hladkým mrazovým, lehce zaobleným povrchem. K úderové straně je přiložen mrazový úštěp (10/F). Část jádra je negativně ovlivněna přítomností mrazových puklin, které neumožňovaly správné tvarování konvexity těžní plochy. Tato surovinová vada se projevila i uvnitř hmoty, takže při odbití velkého úštěpu došlo k jejich obnažení a těžní plocha se stala konkávní. Na těžní plochu dosedá neúplný úštěp (11/E), který měl zřejmě opravit tvar těžní plochy a jehož rozměry lze rekonstruovat z negativu na mm. Úprava konvexity měla být provedena i sérií drobných úštěpů na levé straně jádra. Skládanka č. 10: úštěp složený ze dvou zlomených částí inv. č (11/F) a (9/G) dosedá na další preparační úštěp (10/G). Obr. 26. MKIV-1, vrstva 1. 1 skládanka unifaciálního subdiskoidního jádra; 2 skládanka části hierarchizovaného subdiskoidního jádra. Fig. 26. MKIV-1, layer 1. 1 refitting of the unifacial subdiscoid core; 2 refitting of a part of the subdiscoid core. 125

29 9. ARCHEOLOGIE STŘEDOPALEOLITICKÉHO SOUVRSTVÍ 1 3 V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ IV Tab. 20. MKIV, vrstva 1. Skladba industrie (zkratky viz dodatek 1) Tab. 20. MKIV, layer. 1. Stone industry composition (for abbreviation see appendix 1). Předmět IV-1 IV-3 Artefact Kr Qr R? Ra Sp? Σ % Kr % 1 Surovina ,16 1 6,25 2 Jádra ,93 0,00 3 Nástroje ,97 0,00 4 Debitáž , ,25 5 Odpad , ,50 6 Technické 4 4 0,38 0,00 Σ % 94,13 3,69 0,09 0,28 0,09 0, Tab. 21. MKIV, vrstva 1. Srovnání typů jader podle stádií jejich redukce (zkratky viz dodatek 1). Tab. 21. MKIV, layer 1. Correlation of core types and core reduction stages (for abbreviation see appendix 1). Stádium redukce Typ jádra Core reduction a a2 s s1 s2 s3 s4 s5 m n x Σ 1f 3 3 2n o 1 1 3l e Σ Σ 3 11 Skládanka č. 11 (obr. 25:1): úštěp inv. č (10/G) je přiložený ke zlomku kortikálního úštěpu č (10/G). Skládanka č. 12 (obr 23:2): úštěp s částečnou kůrou inv. č (10/G) s všesměrně orientovanými negativy, odbitý ve stejném směru a ze stejné podstavy jako úštěp s částečnou kůrou č (9/D). Skládanka č. 13 (obr. 24:3): dva dekortikační úštěpy inv. č /G a /G odbíjené z jedné připravené podstavy na jádru. Podélné osy předmětů nejsou kolmé na patku. Skládanka č. 14 (obr. 24:2): dekortikační sekvence zachycená skládankou nepravidelného úštěpu inv. č (9/F) se zbytky mrazové plochy na povrchu. Po následném odbití dvou dalších dekortikačních úštěpů, které se nedochovaly, byl odražen úštěp č (10/F) ve stejné orientaci jako předcházející odštěpy. Paralelní sbíjení v ploše dokládají negativy na dorzální ploše posledního přiloženého úštěpu, složeného ze dvou podélných zlomků č (10/F) a č a (11/E). Skládanka č. 15 (obr. 26:2): zbytek subdiskoidního jádra s hierarchizovanými plochami inv. č (11/F) z jemnozrnné varianty rohovce typu Krumlovský les. Původní rozměry jádra jsou naznačeny zlomkem č (10/G). Preparaci podstavy zachycuje kortikální úštěp č (10/H) s lomenou patkou. Po jeho odbití byly z těžní plochy odraženy jen dva úštěpy, přičemž pravděpodobně došlo k přeražení jádra. Negativy na těžní ploše jsou sbíjeny mimo střed jádra. Obr. 27. MKIV-1, vrstva 1. 1 počátkové jádro; 2 4 jádra diskoidního konceptu; 5 fragment počátkového subprizmatického jádro. Fig. 27. MKIV-1, layer 1. 1 preparated core; 2 4 cores of discoid concept; 5 fragment of the preparated subprismatic core. Obr. 28. MKIV-1, vrstva 1. 1, 5 subprizmatická jádra; 2 subdiskoidní jádro; 3, 4 jádra spojující znaky diskoidní a prizmatické těžby. Fig. 28. MKIV-1, layer 1. 1, 5 subprismatic cores; 2 subdiscoid core; 3 4 cores with discoid and prismatic features. 126