Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici. Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici INTERSPECIFICKÉ ODRŮDY VE VINOHRADNICTVÍ Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Radek Sotolář Vypracovala Andrea Crhonková Lednice 2007

2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Interspecifické odrůdy ve vinohradnictví vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici,dne Podpis diplomanta

4 Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Radku Sotolářovi za věnovaný čas, vstřícnost, ochotu při řešení, cenné rady a připomínky poskytované v průběhu zpracování mé bakalářské práce.

5 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ ČÁST CHARAKTERIZOVAT POJEM "INTERSPECIFICKÁ ODRŮDA" POPSAT REGISTROVANÉ INTERSPECIFICKÉ ODRŮDY Fenováze révy vinné Morfologie révy vinné Moštové odrůdy - bílé Moštové odrůdy - modré Stolní odrůdy Podnože STRUČNĚ POPSAT HISTORII ŠLECHTĚNÍ TĚCHTO ODRŮD EKOLOGICKÉ SMĚRY VE VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ Integrovaná produkce Ekologická produkce Biodynamická produkce VÝZNAM TĚCHTO ODRŮD PRO VINOHRADNICKOU PRAXI ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA PŘÍLOHY Úvod

6 Vinařství a vinohradnictví prošlo od svých skromných prvopočátků až po dnešní dobu dlouhým vývojem. Jeho vývoj je téměř tak dlouhý jako lidstvo samo. V dávnověku se člověk živil převážně plody a jinými částmi planě rostoucích rostlin. Nejprve pouze sbíral rostliny a jejich plody, později je začal pro svou potřebu pěstovat sám. Postupem času docházelo k samovolnému křížení jednotlivých odrůd, které si člověk vysadil. Po nějaké době vysledoval zákonitosti křížení a začal rostliny pěstovat s určitým šlechtitelským záměrem. Pokoušel se totiž vybrat po všech stránkách nejlepší rostliny s lepšími chuťovými vlastnostmi, s větším objemem plodů, s vyšší výnosností, více odolné a vzhledově přitažlivější. Pěstoval veškeré rostliny z nichž měl užitek, od obilovin až po ovoce. A bylo to ovoce, které si brzy oblíbil díky jeho příjemné a sladké chuti. Mimoto v něm získal také výborný zdroj vitamínů, minerálů a vlákniny. Hrozny jsou nejen velmi chutným ovocem, ale svým chemickým složením jsou i velmi vhodnou potravinou při různých dietách. Obsahují 80 % vody, spoustu minerálních látek (draslík, hořčík, vápník, aj.), vitaminy (zejména vitaminy B, C), vlákninu, polyfenoly. Poznatky o vhodných dietetických vlastnostech pocházejí již ze starověku. Jejich užívání doporučovali např. Hippokrates nebo Matthioli. První specializovaná kniha o léčbě hrozny vyšla roku Popisují se v ní léčivé účinky při gastritidě, revmatismu, bronchitidě či gastroenteritidě. Hrozny jsou vhodné i pro diabetiky, protože z obsažených cukrů (glukóza, fruktóza, manitol) fruktóza a manitol nepotřebují při trávení insulin. Známá je také hroznová kůra, určená k redukční dietě. Postupem času, když začal produkovat více ovoce než byl schopen ihned spotřebovat, přemýšlel nad dalšími způsoby jak získanou surovinu uskladnit a využít později. Ovoce se sušilo, nakládalo a brzy i lisovalo. Ovocem, které bylo vhodné k lisování šťávy, byly právě plody vinné révy. Tak se poznenáhlu začala psát historie vinařství. Lisování moštu a výroba vína provází lidstvo od nepaměti. Vínu se připisovaly magické účinky a jeho pití jako léku bylo lékaři předepisováno dokonce ještě v roce Je prokázáno že má víno při umírněném požívání příznivé účinky na lidský organismus. Střídmé pití obzvláště červeného vína při jídle, výrazně snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Obsažené polyfenoly jsou účinnými antioxidanty, pomáhají rozpouštět LDL cholesterol a flavonoid quercetin působí dokonce příznivě proti rakovinným onemocněním. Bílá vína jsou zase vhodná k podpoře trávení a i různé redukční diety využívají tohoto účinku (Kraus a kolektiv 1999).

7 Abychom mohli z rostliny získávat kvalitní surovinu, musíme se o vinnou révu dobře starat a musíme ji také dobře znát. V nedávné době bylo užíváno zbytečně velké množství umělých hnojiv a postřiků, ve snaze docílit lepších výnosů, od čehož se naštěstí v současné době upouští a hledají se nové progresivní postupy jak pěstovat rostliny efektivně a bez zbytečného zatěžování životního prostředí. Je několik způsobů jak dosáhnou vyšších výnosů, lepší kvality, zvýšení odolnosti proti chorobám a škůdcům, ale ne všechny jsou stejně účinné a ne všechny jsou v souladu s přírodou. Například cesta genového inženýrství je poměrně přímočará, zlepší a zdokonalí požadované vlastnosti v krátkém časovém intervalu a i prvotní výsledky se ukazují být velmi slibnými, ale jak nás historie učí, ne vždy je nejkratší a nejrychlejší cesta správná. Následky genových manipulací můžeme dnes těžko odhadnout a projeví se až za delší období. Pro svou bakalářskou práci jsem si proto zvolila téma, které má při hledání dokonalé révy dlouhou tradici. Křížení jednotlivých rostlin révy, kdy je třeba křížit mezi sebou i několik generací rostlin, je způsob zdlouhavý, ale přesto myslím, že tento postup je správný. V tomto oboru je před námi jistě ještě dlouhá cesta výzkumů a zkoušení. 2. Cíl práce

8 Cílem této práce bylo charakterizovat pojem interspecifická odrůda, popsat interspecifické odrůdy révy registrované v ČR, popsat historii šlechtění u nás i ve světě a nastínit význam těchto novějších odrůd pro vinohradnickou praxi. 3. Literární část

9 3.1. Charakterizovat pojem interspecifická odrůda Réva vinná je liána náležící rodu Vitis L. z čeledi Vitaceae Juss. Tento rod je rozdělen na dva podrody Muscadinia a Euvitis (Planchon, 1887). Druhy podrodu Muscadinia mají vyšší počet chromozomů než ostatní druhy rodu Vitis a z vinařského hlediska je z tohoto podrodu důležitý druh Vitis rotundifolia Michaux. Ten se vyznačuje velmi vysokou odolností proti houbovým chorobám a révokazu. Podrod Euvitis má asi 70 druhů, které pocházejí ze tří areálů rozšíření. Jsou to oblasti Severoamerická, Východoasijská, Euroasijská. Tab.č. 1: Rozdělení botanických druhů podrodu Euvitis dle Galeta (2000) Série Základní morfologické znaky Zastoupené druhy 1. Candicansae Druhy s plstnatým vrcholkem letorostu a tuhými, voskovitými, klínovitými listy 2. Labruscae Plstnatý vrcholek letorostu a velké, tuhé, puchýřnaté, vespod plstnaté klínové listy 3. Caribeae Plstnatý vrcholek letorostu, klínovité či srdčité listy s širokými nebo žádnými zoubky 4. Arizonae Druhy vyskytující se převážně na vých. pobřeží USA, citlivé na houb. choroby 5. Cinereae Druhy s měkkými, žebrovitými letorosty, pozdně dozrávající bobule 6. Aestivalae Silný, tuhý, velmi puchýřnatý, uťatý list se silnou voskovou vrstvou 7. Cordifoliae Druhy s ochmýřenými vrcholy letorostů, uťatým listem s voskovou vrstvou 8. Flexuosae Jde o asijské druhy se srdčitými nebo klínovitými listy či listy složenými V. candicans, V. doaniana, V. Coriacea, V. Longii, V. Simpsonii, V. Champinii V. labrusca, V. Coignetiae V. caribaea, V. Blancoii, V. lanata V. arizonica, V. californica, V. girdiana, V. Treleasei V. cinerea, V. berlandieri, V. baileyana, V. bourgaeana V. aestivalis, V. Lincecumii, V. bicolor, V. Bourquina, V. rufotomentosa, V. gigas V. cordifolia, V. monticola, V. rubra, V. illex, V. Helleri V. flexuosa, V. amurensis, V. betulifolia, V.balansaeana, V.pentagona, V.Seguinii, V. Piasezkii, V. reticulata, V.Thunbergii, V. Embergeri, V. bryomiaefolia, V.Tsoii, V.chunganensis, V. Hancockii, V. pilosonerva, V. pseudoreticulata, V. hexamera, V. wenchowensis, V. chrysobotrys, V. pedicellata, V. Retordii, V. Silvestrii 9. Spinosae Čínské druhy s trnovitými či červeně V. armata, V. Davidii, V. Romanetii žlaznatými vlásky 10. Ripariae Druhy s klínovitými či ledvinovitými listy a V. riparia, V. rupestris vlnitými vlásky 11. Viniferae Jde o druhy euro-asijského původu V. vinifera, V. sylvestris Severoamerických druhů je nejvíce a mají zvýšenou odolnost proti některým škůdcům a chorobám, avšak jejich hrozny jsou většinou malé a těžko poživatelné. Do východoasijské oblasti náleží druh Vitis amurensis Rupr. jenž má krátkou vegetační dobu, zvýšenou odolnost proti houbovým chorobám a je značně mrazuodolný.

10 V Evropě je původní pouze jeden druh Vitis vinfera L. se dvěma poddruhy Vitis vinifera L. ssp. sativa (D.C.) Hegi a Vitis vinifera L. subsp. sylvestris (C.C. Gmel.) Hegi. Vitis vinifera L. je ze všech druhů nejvíce náchylný k chorobám a škůdcům. Působení patogenů v evropských klimatických podmínkách nebylo tak značné a tak zdejší réva nemohla získat žádné genetické rezistentní vlastnosti. Oproti tomu druhy v Americe se musely vyrovnávat s velkou nepřízní životních podmínek, a tak si během svého miliony let trvajícího vývoje vypěstovaly značnou odolnost (Kraus a kol., 2005; Sotolář, 2006). Introdukcí různých rostlin, mezi nimi i révy vinné, z Ameriky do Evropy se začala psát podstatná část historie mezidruhových kříženců. Réva se nejprve křížila samovolně, později tak činil záměrně člověk. Po zavlečení chorob v polovině 19. století a zjištění že mezidruhoví kříženci mají vyšší stupeň tolerance k patogenům, získali kříženci na důležitosti. Nejprve se křížily mezi sebou americké druhy révy, tak vznikla skupina označovaná jako americké přímoplodné hybridy. Ty ovšem neposkytovaly dostatečnou kvalitu hroznů pro výrobu vína, a tak šlechtění pokračovalo jiným směrem. Začaly se křížit americké druhy se staršími francouzskými odrůdami Vitis vinifera L., čímž vznikla na přelomu 19. a 20. stol. skupina označovaná jako francouzské přímoplodné hybridy tzv. první generace. Genom těchto hybridů obsahoval maximálně 50% podílu evropských odrůd. Později se v první polovině 20. stol. objevila další větší vlna interspecifického křížení a vznikaly tzv. francouzské přímoplodné hybridy druhé generace. V těchto křížencích již podíl odrůd evropské révy zcela převažoval. Ovšem ani z těchto křížení nevznikly odrůdy dostatečně jakostní (Kraus a kol., 2005). V současné době vznikla nová řada hybridů, které označujeme jako interspecifické odrůdy. Jsou to odrůdy získané mezidruhovým křížením mezi americkými či asijskými druhy a evropskými odrůdami, které jsou tolerantní nebo i rezistentní proti houbovým chorobám révy, případně i proti révokazu (Ackermann a kol., 2002). Jejich genom obsahuje více než 70% podílu Vitis vinifera L. Stupeň odolnosti ke škodlivým činitelům je značně proměnlivý v závislosti na stanovištních podmínkách, pěstitelských zásazích a ročním průběhu počasí. Odolnost do těchto kříženců vnáší druhy révy americké či asijské a jakost přináší réva evropská, a to především její nejjakostnější odrůdy (Kraus a kol., 2005). Cílem je totiž vyšlechtit révu nejen odolnou, ale také vysoce jakostní Popsat registrované interspecifické odrůdy

11 Nových interspecifických odrůd a hybridů je dnes značné množství. Šlechtitelé různých zemí se totiž stále intenzivněji zabývají myšlenkou vytvořit révu s ideálními vlastnostmi dobrou hospodářskou použitelností a kvalitou hroznů, vhodné i do horších klimatických podmínek. Známé jsou dnes odrůdy např. Orion, Sirius", Hibernal, Merzling, Johanniter, Solaris, vzniklé v Německu. Dále maďarské odrůdy Aron, Bianca, Göcsei zamatos, Kunbarat, Kunleány, Prim, Nero, aj.; moldavské Festivalnyj, Flakera, Cvětočnyj, Dačnyj, Moldova, aj.; či rakouské Rösler, Rathay, Seifert aj. (Becker 1989; Korbuly 2000). Ani Česká republika nikterak nezaostává a patří mezi tyto státy. Naší nejznámější a první uznanou interspecifickou odrůdou je Malverina vyšlechtěná M. Michlovským (registr. 2001). Z dalších odrůd a pěstovaných hybridů jsou to např.: Hibia, Nativa, Laurot, Cerason a Erilon. Ve státní odrůdové knize je uveden seznam odrůd, které je možno v ČR pěstovat. Tento seznam obsahuje 24 odrůd k výrobě bílých vín / Aurelius, Auxerrois, Děvín, Chardonnay, Hibernal, Irsai Oliver, Kerner, Pálava, Lena, Neburské, Malverina, Müller Thurgau, Muškát moravský, Muškát Ottonel, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Sauvignon, Sylvánské zelené, Tramín červený, Veltlínské zelené, Veltlínské červené rané, Veritas / a 15 odrůd k výrobě vín červených / André, Agni, Alibernet, Ariana, Cabernet Moravia, Cabernet Sauvignon, Frankovka, Laurot, Merlot, Modrý portugal, Neronet, Rubinet, Rulandské modré, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe /, dále 9 odrůd stolních / Arkadia, Diamant, Chrupka bílá, Chrupka červená, Julski biser, Olšava, Panonia Kince, Pola, Vitra / a 7 podnožových k výrobě sazenic révy vinné / Amos, Craciunel 2, Kober 5 BB, Teleki 5 C, LE-K/1, SO 4, Kober 125 AA /. V této práci se podrobněji zaměřím pouze na nové interspecifické odrůdy, které jsou registrované v ČR (2006). K nim se řadí odrůdy moštové Hibernal, Malverina, Laurot, odrůdy stolní Arkadia, a novější podnože Amos, LE-K/ Fenofáze révy vinné Vegetační cyklus vinné révy se dělí do tří období období růstu, vyzrávání a klidu a každé období se pak dělí do jednotlivých fenofází.

12 Jako první se projeví fenofáze slzení a rašení. K slzení - z řezných ran na dřevě začíná vytékat míza - je třeba aby se půda oteplila na 8-10 ºC, aby mohlo začít růst kořenové vlášení a tím nastal transport vody a živin v rostlině. Po dalším oteplení následuje rašení oček. To bývá u každé odrůdy odstartováno při různé teplotě, ale průměrně je to při 10 ºC. Pak následuje fenofáze prodlužovacího růstu. Nejprve rostou letorosty pomalu, později, s příchodem teplejšího počasí, se růst zrychluje. Přitom se vytvořené asimiláty stěhují z listů do míst svého ukládání. Poté nastoupí fenofáze kvetení. To je sice krátké období v životě révy, ale je velmi důležité a náročné na teplé a ustálené počasí. Nesmí příliš pršet, a proto je vhodné proběhne-li tato fáze začátkem července, kdy je počasí v ČR stálé. V tomto období se také zakládají květenství pro příští rok. Pak následuje vývoj plodů. Réva nejprve nasazuje bobule, semeník se zvětšuje a přeměňuje se v bobule hroznu. V tomto období vlivem špatných klimatických podmínek, chorobami či nevhodnými agrotechnickými zásahy může dojít ke sprchávání bobulí. To se pak nepříznivě projeví na kvalitě a výnosu hroznů. Po období nasazování bobulí probíhá období růstu bobulí. To má tři stádia: rychlé zvětšování bobulí, kdy bobule rychle narůstají v důsledku zvyšování počtu buněk. Réva má v tomto období zvýšenou potřebu vláhy a dusíku. Ve druhém stadiu se vyvíjí embryo, endosperm a obaly semen. V tomto období nepozorujeme vnější změny, ty probíhají uvnitř bobulí. Třetím stadiem růstu bobulí je zvětšování oplodí nalévání bobulí. Buňky, které narostly v prvním období, se teď roztahují. Toto období končí zaměkáváním bobulí. Další fenofází je vyzrávání plodů a dřeva. V bobulích se po jejich zaměknutí ukládají cukry, mění se koncentrace kyselin, v rostlině se zvyšuje osmotický tlak. Bobule vyzrávají do sklizňové jakosti. Na konci léta také vyzrávají letorosty a mění se na réví. Čím lépe réví vyzraje, tím lépe rostlina přezimuje a je schopná po období klidu začít na jaře znovu celý cyklus (Kraus a kol., 2005; Pavloušek 1999) Morfologie révy vinné Vinná réva je vytrvalá, dřevitá liána sestávající ze dvou základních částí. Části nadzemní a části podzemní.

13 Podzemní část tvoří kořenová soustava složená z kořenového kmene, což je část řízku podnožové révy, která se nachází v půdě. Kořenový kmen spojuje a zabezpečuje živinami celou rostlinu, umožňuje pronikání hlavních kořenů do větších hloubek a pomáhá vytvářet vedlejší kořeny a kořenové vlášení. Dále do kořenové soustavy patří hlavní kořeny, vedlejší kořeny a rosné kořeny. Hlavní kořeny zásobují keř vodou a minerálními látkami a upevňují rostlinu v půdě. Podle půdních podmínek a hloubky spodní vody mohou dosahovat délky až 6-10 m. Vedlejší kořeny jsou v hloubce asi 0,15 0,45 m. V těchto místech je totiž půda nejlépe provzdušněna a zásobena vodou a živinami, a tak kořenové vlášení, z něhož se vedlejší kořeny skládají, může nejlépe odebírat vše potřebné k růstu rostliny. Povrchové kořeny rosné nejsou pro růst rostliny žádoucí, ať už vyrůstají z podnože či roubu. Pokud vyrůstají z roubu, může se stát rostlina pravokořennou a tím náchylnou k napadení révokazem. Pokud vyrůstají z podnože, mohou vést až k odumření hlavních kořenů a tím zániku celé rostliny. V obou případech je nutné rosné kořeny odstraňovat. Nadzemní orgány révy jsou buď zdřevnatělé - staré dřevo, dvouleté dřevo, letorosty, nebo nezdřevnatělé výhonky, listy, květenství, bobule, semena a úponky. Staré dřevo je starší než dva roky a Kraus a kolektiv, 1999 povrch je pokryt tmavohnědou borkou, která je odlupčivá v dlouhých pásech. Podle tvaru může tvořit kmen, ramena nebo hlavu. Slouží rostlině jako zásobárna živin. Ze starého dřeva vyrůstá dřevo dvouleté a z něj pak dřevo jednoleté, plodonosné. To vzniká zdřevnatěním letorostu a nazývá se réví. Má hladkou borku, světlejší než borka stařiny. Réví má různou délku a podle počtu pupenů (oček) má různé názvy. Může to být krátký čípek s 1-2 očky, středně dlouhý čípek se 3-4 očky, popotažeň s 5-6 očky a tažeň se 7-12 očky. Réví je plodné pouze pokud vyrůstá ze dvouletého dřeva, pokud roste na starším plodí pouze částečně nebo Kraus a kolektiv, 1999

14 vůbec ne. Očka se skládají ze tří zárodků budoucích letorostů, je to hlavní očko a dvě podočka. Hlavní očko je obvykle nejlépe vyvinuto a je v něm nejvíce budoucích listů i květenství. Pokud hlavní očko z nějakých důvodů nezačne růst, může jeho funkci přebrat některé očko vedlejší. Jinak se mohou přetvořit v očka spící. Očka jsou zvenku pokryta šupinami, které na podzim korkovatí a jejichž vnitřní strana je plstnatá. Díky tomu jsou dobře chráněny proti zimním mrazům. Očka dělíme do tří skupin zálistková očka, zimní očka a spící očka. Dalšími nadzemními nedřevnatými orgány jsou listy a úponky. Listy jsou pro rostlinu velmi důležité, neboť v nich probíhá fotosyntéza, dýchání a transpirace. Listy jsou zpravidla 3-5 laločnaté, zelené, odrůdově specifické. Úponky révě slouží k přichycení k opoře. Z paždí listů vyrůstají zálistky, které především vyživují plodná očka pro příští rok. Dalším významným nedřevnatým orgánem révy je květenství. Tvoří se ve spodní části letorostu a réva má obvykle 1-3 květenství. Počet květů v květenství bývá Květy jsou malé, zelené, pětičetné a většinou oboupohlavné. Květ je složen ze stopky, květního lůžka a srostlých kališních a korunních lístků, uvnitř květu jsou tyčinky a pestík. Réva je rostlinou samosprašnou. Z květenství se po oplození vyvíjí plodenství hrozen. Hrozen je složen ze stopky, třapiny a bobulí. Bobule jsou vlastním plodem révy a zpravidla jsou v nich uložena semena (jen některé konzumní odrůdy jsou bezsemenné). tiv, 1999 Tvar bobulí je dosti různorodý a je ovlivněn především odrůdou. Bobule se skládá ze slupky, ve jsou obsažena barviva a aromatické látky, dužniny, s velkým množstvím vakuol které s buněčnou šťávou se spoustou cukrů, kyselin, Kraus a kolektiv, 1999 Kraus a kolektiv, 2000 vitaminů, pektinů a minerálních látek, a ze semen hruškovitého tvaru (Pavloušek 1999 a 2005; Kraus a kol., 2005; Kolektiv autorů 2007). Kraus a kolektiv,

15 3.2.2 Moštové odrůdy - bílé HIBERNAL Synonyma: Gm , Geisenheim Zkratka: Hi Původ odrůdy: Šlechtitelem odrůdy je H. Becker a kol., ze Šlechtitelského ústavu pro révu vinnou v Geisenheimu v Německu. Je to F2 hybrid křížení Chancellor (7053 S) x Ryzlink rýnský klon 239 Gm. Do LPO byla zapsána Sotolář, 2006 Morfologické znaky: Keř je bujného růstu, na suchém stanovišti roste středně. Dřevo vyzrává velmi dobře. Listy jsou středně velké až velké, srdcovité, bez vyznačených laloků, spíše celokrajné. Čepel vrásčitá, lehce zvlněná. Vrchní strana listu je pro odrůdu typicky puchýřkovitá. Letorosty jsou mírně nící, polovzpřímené, rovnoměrně olistěné. Hrozen je malý až střední velikosti, volný až hustý, válcovitě-kuželovitý. Bobule jsou malé, kulaté, někdy i poněkud protáhlé s pevnou slupkou. Základní barva je zelenožlutá s šedorůžovým zbarvením na osluněné straně. Dužnina je řídká až chruplavá s velmi plnou, kořenitou a aromatickou chutí. Fenologické znaky: Rašení je střední. Kvetení je střední. Dozrávání je pozdní, v polovině října. Odolnost: Mrazuodolnost je dobrá až velmi dobrá. Odolnost proti peronospoře je nižší, což se projevuje obzvláště v letech s časným nástupem plísně. Proto je třeba alespoň 1 postřik měďnatým přípravkem. Proti oidiu je odolnost dobrá. Díky silné slupce bobulí je odolnost proti plísni šedé velmi dobrá.

16 Poloha a půda: Odrůda je náročná až středně náročná na stanoviště. Snáší hlinité i chudší půdy, ale nesmí být příliš suché. Optimální jsou svahovité pozemky se středně hlubokými, hlinitými nebo hlinito-písčitými půdami. Podnože: vhodné jsou Kober 5BB, Teleki 5C, SO4. Sklizeň a způsob pěstování: Plodnost je středně vysoká, dosahuje poněkud vyšších úrod než Ryzlink rýnský a má každoročně vyšší cukernatost. Protože je zrání hroznů pozdní a obsah kyselin v hroznech vyšší, je nutné nechat hrozny dobře vyzrát. Je to typická moštová odrůda, určená pro výrobu přívlastkových a ledových vín. Odrůda se hodí pro všechny způsoby vedení, snáší dlouhý i krátký řez. Vhodné je rýnsko-hessenské vedení. Víno: Víno lze vyrábět téměř každoročně bez přicukření. Při velmi reduktivním školení se aromatické látky podobají vůni Sauvignonu. Ve vínech méně reduktivní povahy připomínají spíše velmi kořenitý Ryzlink rýnský. Barva je zelenožlutá, vůně intenzivní, ovocitá. V chuti je víno plné, velmi extraktivní s vyšším obsahem kyselin (Kraus a kol., 2000; Kraus a kol., 2005; Pavloušek, 2005; Sotolář, 2006). MALVERINA Sotolář, 2006 Synonymum: BV Zkratka: Mal Původ odrůdy: Odrůda byla vyšlechtěna kolektivem M. Michlovským, F. Mádl, V. Kraus, L. Glos a V. Peřina v genobankách v Lednici, Břeclavi a Perné. Vznikla křížením mezi interspecifickými odrůdami Rakiš (Villard Blanc x Veltlínské červené rané) x Merlan (Merlot x Siebel ). Odrůda je právně chráněná, do LPO byla zapsána Morfologické znaky: Keř je středního růstu, na suché půdě roste slabě. Dřevo vyzrává pomalu, ale při úměrné úrodě vyzraje dobře. Listy jsou středně husté, středně velké, slabě pětilaločnaté nebo výrazněji trojlaločnaté, pětiúhelníkovité.

17 Letorosty jsou rozkladité, polovzpřímené až vodorovné. Hrozny má středně velké až velké, středně husté, válcovitě kuželovité, s křidélkem. Bobule jsou středně velké, kulaté, s šedočervenavou slupkou. Dužnina je středně pevná neutrální chuti. Fenologické znaky: Rašení je v poslední dekádě dubna. Kvetení je v první polovině června. Dozrávání je pozdní, začátkem října. Odolnost: Mrazuodolnost je střední až dobrá. Proti houbovým chorobám je odolnost velmi dobrá. V otevřených polohách lze ve většině let pěstovat bez chemické ochrany a je tudíž vhodná pro ekologické vinohradnictví. Ovšem v letech s vyšším infekčním tlakem plísně révové je vhodné provést chemické ošetření. K plísni šedé je odolnost střední. Ve vodou více zásobených půdách jsou hrozny hustší a proto také citlivější k napadení plísní. Pak je nutné provést včas ošetření. Poloha a půda: Na polohu má střední až vyšší nároky. Vyžaduje velmi dobře osluněné svahovité polohy, čímž se podpoří dobrá vyzrálost hroznů. Na půdu není příliš náročná, nejlépe se jí daří v hlinitých půdách s přiměřenou vlhkostí. Dobře snáší i půdy hlinitopísčité či písčité. Podnože: podle typu půdy jsou vhodné Kober 5BB, Cracuinel 2, 125 AA, LE-K1 Sklizeň a způsob pěstování: Úrody jsou dobré a pravidelné. Podnože je nutné vybrat podle půdních podmínek stanoviště. Odrůda má vysokou plodnost a je dobré ji poněkud omezit. Pro dobrou jakost hroznů je vhodný tvar s jedním tažňem. V období před zaměkáním bobulí provádíme regulaci hroznů. Také musíme provádět vylamování zálistků a částečně odlisťovat v oblasti hroznů. Úměrně zatížené keře mívají i přes pozdní zrání hroznů velmi dobrou cukernatost moštu. Víno: Víno Malverina je plné, kořenité, se skořicovými tóny ve vůni, velmi příjemného typu. Později se objevuje chlebovina. Barva je slámově žlutá, vůně jemná, květinová, kořenitá. Chuť je středně plná až plná se středně vysokým obsahem kyselin. Víno je vhodné do cuvée, kterým dodá plnost chuti. Ležením na lahvi získává víno na harmoničnosti (Kraus a kol.,

18 2000; Kraus a kol., 2005; Pavloušek, 2005; Sotolář, 2006; Kolektiv autorů 2006; Kolektiv autorů 2007) Moštové odrůdy - modré LAUROT Synonyma: MI Zkratka: La Původ odrůdy: Odrůdu vyšlechtil V.Kraus, M. Michlovský a kolektiv šlechtitelů Vinselektu křížením odrůd Fratava (Frankovka x Svatovavřinecké) x Merlan (Merlot x Siebel13.666). Do LPO byla zapsána Pavloušek 2006 Morfologické znaky: Keř je středního růstu. Dřevo vyzrává dobře. Listy má středně velké, pětilaločnaté, mírně zvlněné, tmavě zelené, na vrchní straně slabě puchýřkovité. Letorosty jsou polovzpřímené až vzpřímené, spíše řídce olistěné. Hrozen je středně velký, řídký, velmi dlouhý. Bobule má malé, kulaté, s pevnou slupkou, černomodré, bez zabarvené dužniny. Jsou odolné proti hnití. Fenologické znaky: Rašení je středně rané. Kvetení je středně rané. Dozrávání je středně pozdní, v první dekádě října. Odolnost: Mrazuodolnost je střední. Odolnost proti houbovým chorobám je dobrá. V otevřených polohách nepotřebuje ve většině let chemickou ochranu Poloha a půda: Potřebuje dobré polohy, hlinité a úrodné půdy, nesnáší sucho. Podnože: doporučovány jsou Teleki 5C, SO 4, Craciunel 2, Kober 125AA.

19 Sklizeň a způsob pěstování: Úrodnost je až příliš vysoká. Je nutno ji regulovat řezem na jeden tažeň a probírkou hroznů. Víno: Víno má tmavě červenou barvu s fialovými odlesky, ve vůni je svěží s ovocnými tóny. Chuť je plná, jemná. Je vhodné pro zrání na lahvi. V mladém víně je vyšší úroveň kyselin i tříslovin, které však mají dobrou strukturu. Zráním se víno postupně zaplňuje a nabývá na harmonii. Charakterem víno připomíná vína odrůdy Zweigeltrebe (Kraus a kol., 2000; Kraus a kol., 2005; Pavloušek, 2005; Sotolář, 2006; Kolektiv autorů 2006; Kolektiv autorů 2007) Stolní odrůdy ARKADIA Zkratka: Ark Původ odrůdy: Odrůdu vyšlechtil Meleško a kol. ve výzkumném ústavu vinohradnickém a vinařském v Oděse. Je to kříženec stolních odrůd Moldova /=Guzal kara x SV/ x Cardinal. Do LPO byla zapsána Sotolář, 2006 Morfologické znaky: Keř je bujného růstu, dřevo vyzrává středně dobře. Listy jsou velké až velmi velké, tmavě zelené, trojlaločnaté až slabě pětilaločnaté. Okraj listu je výrazně zoubkovaný. Povrch listu je hladký. Letorosty jsou vodorovné, středně olistěné. Hrozen je velký, středně hustý, velmi atraktivní. Bobule je velká, žlutozelená, v plné zralosti až žlutá, tupě vejčitá s pevnou a nezbarvenou dužninou, chruplavá s výbornou chutí. Fenologické znaky: Rašení je středně rané. Kvetení je střední. Dozrávání je rané, koncem srpna až začátkem září. Odolnost: Mrazuodolnost je nízká, ale dobře raší z podoček. Odolnost proti peronospoře je střední, proti oidiu nízká. Vzhledem k tomu, že jsou bobule náchylné na praskání, objevuje se v takových případech hnití hroznů. Potřebuje dvě ošetření proti houbovým chorobám. Z povolených stolních odrůd je nejodolnější.

20 Poloha a půda: Vyžaduje teplá, chráněná stanoviště. Nejlépe slunné svahovité polohy, stanoviště exponovaná jižně, dobře chráněná proti zimním mrazům. Půdy jsou vhodné hlinité, hlinitopísčité, vododržné a bohaté na živiny. Je vhodná i pro pěstování ve sklenících. Podnože: vhodné jsou SO 4, Craciunel 2, Kober 125AA, Kober 5BB. Sklizeň a způsob pěstování: Plodnost je vysoká, a proto je vhodná probírka hroznů a menší zatížení plodnými očky. Je vhodná pro pěstování na velkých tvarech, nebo i na středním případně vysokém vedení. Ve sklenících můžeme použít tvar Vertiko, na němž je násada rovnoměrnější. Protože je náchylná k vymrzání, je vhodné řezat ji později, nejlépe v březnu. Využití odrůdy: Arkadia je typická stolní odrůda. Dužina je příjemně chruplavá a aromatická. Hrozny jsou velmi atraktivní a vhodné pro přímý konzum. Dobře se skladuje a přepravuje (Kraus a kol., 2000; Kraus a kol., 2005; Pavloušek, 2005; Sotolář, 2006) Podnože LE-K/1 Sotolář, 2006 Původ odrůdy: Podnož byla vyšlechtěna V. Krausem ve Vinařském ústavu Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě. Je to kříženec /(V.riparia x V.rupestris) x Ortliebské/x Svatovavřinecké generace F2. Do LPO byla zapsána v roce Ve výsadbách podnožových vinic je již dnes zastoupena více než SO4, ale méně než Cr2. Odrůda byla do LPO zapsána Morfologické znaky:

21 Keř roste velmi bujně, naštěpované odrůdy rovněž. Dřevo vyzrává dobře a brzy, dobře koření. Výnos řízků v podnožové vinici je vysoký. List je středně velký až velký. Tři až pětilaločnatý, čtvercový, mělce až středně vykrajovaný. Rub je hustě štětinkatý. Letorost je jemně ochlupený, včelka je jemně ochlupená, zabarvená dohněda. Květy jsou oboupohlavné, funkčně pestíkové. Odolnost: vůči révokazu je nižší, proti peronospoře vysoká, proti padlí révovému střední. Odolnost k mrazu je dobrá, k suchu střední až vysoká. Afinita: prakticky se všemi u nás pěstovanými odrůdami je dobrá, LE K/1 je zvláště vhodná pro velmi úrodné odrůdy Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Muller-Thurgau, Zweigeltrebe. Adaptace: je vhodná zvláště pro písčité, štěrkovité a kamenité půdy, odolává suchu. Nesnáší větší množství vápna v půdě (nad 7%). Využití: dává dobré výsledky ve školkách, nedostatkem je snížená odolnost vůči révokazu. Je vhodná zvláště pro písčité a štěrkovité půdy a díky suchuvzdornosti na horní části svahů. (Sedlo 1994; Kraus 2000; Pavloušek 1999; Sotolář 2006) AMOS Původ odrůdy: Tato podnož byla vyšlechtěna V.Křivánkem ve Šlechtitelské stanici Polešovice křížením odrůd Severnyj (Malingre x V. amurensis) x Schwarzmann (V. riparia x V. rupestris). Ve výsadbách podnožových vinic zatím tvoří nepatrný podíl. Do LPO byla zapsána v roce Sotolář, 2006 Morfologické znaky: Keř roste středně bujně až bujně. Zvyšuje výnos hroznů naštěpovaných odrůd a zkracuje jejich nástup plodnosti, dává vysoké výnosy řízků v podnožové vinici, dobře koření. Listy jsou středně velké až velké, hladké, tří až pětilaločnaté. Keř roste středně bujně až bujně. Zvyšuje výnos hroznů naštěpovaných odrůd a zkracuje jejich nástup plodnosti, dává vysoké výnosy řízků v podnožové vinici, dobře koření.

22 Odolnost : vůči mrazu poměrně vysoká, krátkodobě odolává i suchu. Zkušenosti s rezistencí proti révokazu jsou zatím krátkodobé. Afinita: dobrá s většinou u nás užívaných odrůd, nutno ještě dále sledovat. Adaptace: spraše a písčitohlinité půdy, nesnáší vyšší obsah vápna (do 10%). V těžkých uléhavých půdách dávají jiné podnože lepší výsledky. Využití: náhrada odrůdy Schwarzmann (Sedlo 1994; Kraus a kol., 2000; Pavloušek, 1999; Sotolář, 2006) Stručně k historii šlechtění těchto odrůd Počátek šlechtění mezidruhových kříženců spadá do období kolonizace severní Ameriky. Ve zdejších lesích se vyskytovalo větší množství druhů révy s různými vlastnostmi. Pozornost nejstarších přistěhovalců na americký kontinent se zaměřila především na sladkost a chutnost plodů, tato liána začala být vysazována u jejich obydlí. Pravděpodobně první americkou odrůdou révy, která byla vyselektována člověkem, byla odrůda Alexander. Objevila se roku 1764 pravděpodobně jako přirozený kříženec mezi Vitis labrusca L. a Vitis riparia Michx. V roce 1802 byla rozšiřována odrůda Catawba, měla větší hrozny a nápadné růžovofialové zabarvení bobulí. Roku 1816 byla nalezena odrůda, která dostala název Isabella. V roce 1820 se tento bujně rostoucí hybrid s rezistencí k padlí (Uncinula nectator (Schw.) Burr.) a plísni šedé (Botryotinia fuckeliana (de Bary) Whetzel.) dostal do Francie jako réva sloužící k popínání loubí. Odrůda se vyznačovala středně velkými a řídkými hrozny s většími tmavě modrými bobulemi s tuhou slupkou a masitou a slizkou dužninou s jahodovou příchutí. Ve víně se silně projevovala liščina, tzv. fox ve víně (furaneol /2,5-dimethyl-4-hydroxy-2,3-dihydro-3- furanon/) (Sedlo, 1994; Kraus a kol., 2005). Dalším objeveným samovolně vzniklým hybridem byl Clinton. Byl nalezen roku Jednalo se o bujně rostoucího křížence mezi Vitis labrusca L. a Vitis riparia Michx. Pro

23 výbornou barevnou intenzitu a nepříliš vysoký obsah furaneolu se víno používalo k dobarvování jiných méně barevných červených vín. Roku 1849 se objevuje složitý kříženec Delaware (hybrid Vitis labrusca L., Vitis vinifera L. a Vitis aestivalis Michaux). Používal se pro výrobu bílých vín a ve své době byl považován za nejlepšího samovolného křížence. Roku 1852 byla představena E.W.Bullem odrůda Concord, což byla jedna z prvních záměrně vyšlechtěných odrůd. Roku 1859 vznikla odrůda Othello šlechtitele Ch. Arnolda. Kolem roku 1875 se tento hybrid dostal do Evropy, kde měl mnohem větší úspěch než v Americe. Odrůda má velmi bujný růst a vysokou úrodnost. Hrozny jsou velké, bobule střední, fialově modré, lesklé s pevnou slupkou. Velmi dobře odolává plísni šedé. Víno dává tmavě červené, ve kterém se s dobou nakvášení rmutu zvyšuje obsah furaneolu. Pěstovala se především v době révokazové krize ve Francii až do doby než se začaly sazenice štěpovat na odolnější podnože (Sedlo, 1994; Kraus a kol., 2005). Ze semen F 2 generace křížení mezi V. labrusca L. a V.riparia Michaux. byla roku 1869 E. Wasserzieherem získána odrůda Noah. Hrozny tohoto hybridu jsou středně velké se středně velkými zelenými až nažloutlými bobulemi. Jejich slupka je tuhá a dužnina řídká s příchutí po malinách. Odrůda je odolná proti révokazu (kořenové formě) a jeho mravzdornost je dobrá. Toto aromatické víno bylo ve Francii používáno především k výrobě velmi kvalitní pálenky (Sedlo, 1994; Kraus a kol., 1999 a 2000 a 2005). Tato skupina odrůd pocházejících hlavně ze záměrného křížení druhů V.vinifera L., V.riparia Michaux. a V.labrusca L. byla v Americe označována jako Primary hybrids. V Evropě byla tato skupina kříženců nazvána americké přímoplodné hybridy a do Evropy (především Anglie a Francie) se dovážela společně s americkými druhy jako okrasné rostliny. Ovšem spolu s nimi byla do Evropy zavlečena houbová choroba padlí révové (Uncinula necator (Schw.) Burr.), která způsobila pokles výnosu ve Francii od roku 1850 do roku 1854 až o 76%. Pak se roku 1860 objevil ve Francii révokaz (Viteus vitifolii Fitch.), který během 20 let zničil 1 milion ha vinic. Roku 1879 byla zkáza dokončena plísní révovou (Plasmopara viticola Berk. & Curt.), jejíž rozšíření bylo taktéž překvapivě rychlé. Protože bylo zjištěno že americké druhy jsou k těmto neduhům révy odolné, zvýšil se zájem o tyto hybridy.

24 Ferdinand Lesseps (Chasselas de Fontainebleau x Isabella) byl první hybrid vyšlechtěný v Evropě. Odrůda vznikla v Anglii roku 1870 a autorem je A. Pearson. Jakost vína, které se vyrábělo z hroznů těchto amerických přímoplodných hybridů, byla velmi nízká, a jejich pěstování se ve většině evropských zemí později zakázalo. Také u nás byl vydán zákaz jejich pěstování vyhláškou 384 Ministerstva zemědělství ze dne Neúspěch amerických přímoplodných hybridů neznamenal konec šlechtění révy, s mezidruhovým křížením se započalo ve větším rozsahu. Šlechtění bylo zaměřeno na křížení velkého počtu amerických druhů vinné révy se značným počtem různých tradičních francouzských odrůd evropské révy. Bylo vedeno touhou vytvořit révu odolnou proti houbovým chorobám a révokazu. Biologickou ochranu proti révokazu se podařilo vytvořit vyšlechtěním podnoží odolných proti této kořenové mšici. Daleko obtížnějším se ukázalo šlechtění na odolnost proti houbovým chorobám za současného zachování jakosti plodů srovnatelné s jakostí odrůd evropské révy. Mezi autory stovek kříženců pocházejících z mezidruhové hybridizace se objevují např. jména A.Seibel, G.Couderc, Ch.Oberlin, F.Baco, B.Seyve, E.Kuhlmann. Hybridy se vyznačovaly větší či menší odolností proti houbovým chorobám a většinou malou odolností proti révokazu. Jakost vína mnohých z těchto kříženců již byla vyšší než tomu bylo u původních amerických přímoplodných hybridů. Celá tato skupina mezidruhových hybridů byla nazvána francouzské přímoplodné hybridy tzv. první generace. Z nich je u nás nejznámější odrůda Baco noir (lidově Bago), kterou vyšlechtil F. Baco. Vzhledem k její nenáročnosti byla vysazována v mnoha evropských zemích v podobě loubí. V nevinařských oblastech Francie i Švýcarska se používá pro organické pěstování révy bez chemického ošetření vinic. Další odrůdou, která se pěstuje dodnes je Léon Milot (Grasset x Goldriesling) E. Kuhlmanna. Hybrid dobře odolává peronospoře (Plasmopara viticola Berk. & Curt.), středně oidiu (Uncinula necator (Schw.) Burr.) a velmi dobře vzdoruje mrazu. A.Seibel vytvořil mnoho hybridů a kolem elit vyselektoval jako elity se zajímavými vlastnostmi, z nichž se asi 500 prodávalo jako odrůdy označované čísly nebo jmény. Jeho zásluhou byla vytvořena velmi široká a geneticky zajímavá báze pro práci dalších šlechtitelů. Ze Seibelova materiálu vytěžil nejvíce další francouzský šlechtitel B.Seyve-Villard, který křížil Seibelovy hybridy mezi sebou. Dosáhl výrazného úspěchu v dalším zvyšování jakosti vína a založil tak novou skupinu přímoplodných hybridů tzv. francouzské přímoplodné hybridy druhé generace. Z nich byla nejvíce rozšířena odrůda Villard blanc (původní číslo SV ). Ta je dnes používána nejčastěji jako donor rezistence při dalším šlechtění

25 interspecifických odrůd. Pro výrobu červených vín byl nejvíce rozšířen Villard noir (původní číslo SV ). Na poměrně velkých plochách se dnes ještě pěstuje v Anglii, Kanadě, USA a Brazílii odrůda Seyval pro bílá vína, která se též využívá pro další šlechtění. Mezi odrůdy této generace patří i odrůda J.L.Vidala nazvaná Vidal blanc, která má výbornou odolnost proti padlí (Uncinula necator) a jejíž víno se používá především na pálení, neboť dává dobrou jakost vínovice (Kraus a kol. 1999, 2000, 2005). Zamezit rozšiřování houbových chorob na vinné révě biologickou ochranou pomocí zvýšené odolnosti nově vyšlechtěných odrůd lákalo šlechtitele mnoha světových vinařských oblastí. Po druhé světové válce se v mnoha šlechtitelských stanicích šlechtění rezistentních odrůd rozšířilo. Hlavní snahou bylo zachování vysoké jakosti odrůd evropských rév a současně zvýšení tolerance k houbovým chorobám (za předpokladu roubování na podnože odolávající kořenové formě révokazu). Jako dárců rezistence bylo používáno většinou odrůd vyšlechtěných A.Seibelem nebo B.Seyve-Villardem. Ty byly kříženy s tradičními jakostními evropskými odrůdami, aby bylo dosaženo co nejvyšší kvality vína či stolních hroznů. Ovšem neustálé zvyšování geonomu evropských odrůd v těchto hybridech, má za následek čím dále tím nižší procento semenáčů odolných proti houbovým chorobám v potomstvech. Tak se šlechtění stává sice stále nákladnější (vysoké procento neodolných hybridů), ale naděje na objevení rostliny s vynikajícími vlastnostmi (odolnost k vnějším vlivům, kvalita plodů) vzrůstá. V této poslední skupině interspecifických odrůd, jak tyto křížence nyní nazýváme, je celá řada velmi zajímavých typů, jejichž hrozny jsou k nerozeznání od produktů evropských odrůd střední jakostní skupiny. U nás probíhaly první pokusy s novošlechtěnci již za první republiky, především zásluhou F. Frimmela a R.A. Stummera na zkušebních vinicích ve Znojmě. Ta bohužel zanikla v meziválečném období a z cenného šlechtitelského materiálu se téměř nic nedochovalo. V osmdesátých letech dvacátého století se v České republice uskutečnila rozsáhlá introdukce zahraničních interspecifických odrůd révy (Vědecko-výrobním sdružením Resistant) zprvu soustředěných v genofondu pro révu vinnou v Lednici na Moravě. Tyto odrůdy byly testovány zejména pro ověření vhodnosti pro naše podmínky (abiotické faktory) a také k odolnosti proti houbovým chorobám a révokazu. Z celkového počtu přesahujícího 300 různých odrůd a elit je jen malý počet vhodný pro naše ekologické podmínky. Z odrůd, které tato společnost vyšlechtila jsou u nás povoleny dvě bílá moštová odrůda Malverina a červená moštová odrůda Laurot (Kraus a kol., 1999, 2000, 2005; Sedlo 1994, Řezníček a kol. 2007).

26 Šlechtění v současnosti pokračuje naznačeným směrem a je více stanic, kde je mu věnována velká pozornost. Křížením se zabývají např. Kraus, Michlovský, Tománek či MZLU v Lednici.

27 3.4. Ekologické směry ve vinohradnictví a vinařství Ekologické zemědělství hospodaří tak, aby dbalo na životní prostředí a jeho jednotlivé složky. Jsou respektovány přirozené vztahy mezi organismy a činnost je prováděna s ohledem na půdu, rostliny a živočichy. Je zakázáno používání chemických přípravků, postřiků, umělých hnojiv, hormonů a umělých látek. Tento způsob hospodaření obnovuje zkušenosti našich předků a zároveň využívá novodobých poznatků. Celý systém ekologického zemědělství se opírá o nařízení Rady EU 2092/1991 a o zákon 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Je několik systémů, které více či méně dodržují zásady ekologického zemědělství Integrovaná produkce Integrovaná produkce je mezistupněm mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím. Integrovaná produkce ve vinohradnictví se zaměřuje na pěstování révy přírodě blízkými způsoby. Snahou je snížení, či úplné vyloučení, chemických přípravků (hnojiv, pesticidů, fungicidů, insekticidů a akaricidů). Tento systém je vázán určitými kritérii. Rostliny se mohou ošetřovat proti houbovým chorobám pouze na základě krátkodobé prognózy a signalizace nebo zohlednění vhodnosti podmínek pro výskyt a šíření onemocnění. Ošetření proti živočišným škůdcům se provádí pouze na základě vyhodnocení výskytu, včetně využití prahu hospodářské škodlivosti. Je nutné respektovat zásady strategie řízení rezistence u problémových skupin pesticidů a dodržovat ochranné lhůty pesticidů podle Seznamu registrovaných prostředků ochrany rostlin. Přednostně se využívají ekotoxikologicky vhodnější přípravky ochrany rostlin. Při výjimečném výskytu dalších škodlivých organismů se způsob ochrany konzultuje s příslušným odborným garantem metodiky integrované produkce nebo poradcem. Jsou vedeny záznamy o výsledcích prognózy a signalizace a o provedených ochranných opatřeních (Fila 2006). V integrovaném systému hospodaření je zakázáno používat pesticidy, které nejsou doporučeny pro integrovanou produkci (toxické k užitečným organismům, zejména Typhlodromus pyri Scheuten). Počet přípustných ošetření proti houbovým chorobám nesmí překračovat limity (proti padlí je to max. 6 ošetření, proti peronospoře max. 6 ošetření, proti plísni šedé max. 2 ošetření). Nesmějí být používány prostředky k desinfekci půdy, včetně nematocidů. Používání čistého Cu 2+ nesmí překročit množství 2 kg/ha za rok.

28 produkce. Kontrolou nad dodržováním zásad pěstování IP v ČR je pověřen Svaz integrované Ekologická produkce Hlavní zásadou ekologické produkce je hospodařit v souladu s přírodou a snažit se o co nejmenší závislost na vstupech. Důležitým požadavkem ekologického vinohradnictví je vysoké procento zeleně ve vinicích a minimalizování použití chemických prostředků. Důraz je kladen na prevenci chorob a na posilování přirozených bioregulačních vazeb v ekosystému vinice a tím vytvoření vhodných podmínek pro révu a užitečné živočichy. V ekologickém vinohradnictví se využívají odrůdy odolnější k houbovým chorobám (odrůdy s tlustou slupkou bobulí), zvyšuje se odolnost keřů (probírka plodů, listů, vhodné agrotechnické postupy). Snahou je posílit horní plochu listů a bobulí křemíkem (výtažky z přesličky rolní, česneku, kopřivy, použití křemíku /vodní sklo/) a zabránit množení škodlivých hub, bakterií a hmyzu (introdukce dravého roztoče /Typhlodromus pyri/, feromonové lapače). Významným indikátorem stavu ekologického vinohradu je počet motýlů ve vinici, čím je zde motýlů více, tím je prostředí zdravější (Fila 2006). Je zcela vyloučena aplikace vysoce toxických chemických přípravků na ochranu révy. Sleduje se výskyt chorob a škůdců přímo ve vinici a na základě sledování teplot a srážek jsou stanoveny vhodné termíny aplikací ochranných zásahů. Výběr odrůd pro ekologické vinohradnictví není jednoduchý. Doporučit lze především hybridy pocházející z novošlechtění ( Hibernal, Malverina, Laurot ), dále také odrůdy tradiční ( Muškát moravský, Pálava, Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené, Tramín červený, André, Cabernet Moravia, Rulandské modré ) (Fila 2006). Ekologickým způsobem zemědělství se v současnosti v ČR zabývá mnoho různých farem. Na dodržování zásad ekologického zemědělství v těchto subjektech dohlíží např. svaz KEZ-CZ, Biokont CZ nebo ABCERT (Kolektiv autorů 2007) Biodynamická produkce Biologicko dynamické zemědělství je nejpřísnějším stupněm ekologického pěstování rostlin. Vyznačuje se celou řadou specifik. V péči o půdu se využívají speciální preparáty připravované z léčivých rostlin a živočišných orgánů. K posílení odolnosti rostlinných pletiv se používá různých výluhů

29 z rostlin (přeslička, kopřiva). Velký důraz se klade na důkladné ošetřování statkových hnojiv a na kompostování, k hnojení se používá také zelené hnojení nebo tzv. aktivátory půdní úrodnosti, např. preparát roháčku (Fila 2006). Systém je rozdělen do tří stádií. V prvním stádiu je absolutně zakázáno používat jakékoli herbicidy a chemická hnojiva. Nesmí se používat geneticky změněných sazenic (GMO rostlin), sazenic ošetřených defoliačními přípravky. Při výrobě vína se nesmí použít jakýchkoliv exogenních kvasinek pro kvašení. Ve druhém stádiu se navíc zakazuje používat enzymy, bakterie nebo chemické produkty syntetického rázu. Je zavedena povinnost ruční sklizně hroznů. Kvašení musí probíhat přírodním způsobem (vyloučeny jsou aktivátory kvašení, zmražení hroznů, zahuštění hroznové šťávy, aromatické přísady). Třetí stádium zakazuje obohacování, okyselování, odkyselování, čiření a sterilní filtraci při výrobě vín (Fila 2006). Biodynamické podniky se sdružují do národních svazů Demeter. Tyto svazy mají vlastní směrnice pro zemědělskou produkci, a ty musí být v souladu se směrnicemi mezinárodního svazu Demeter. Požadavky těchto svazů jsou v některých ustanoveních mnohem přísnější než nařízení Rady EU č. 2092/91 (Kolektiv autorů 2007) Význam těchto odrůd pro vinohradnickou praxi Vzhledem k tomu, že v současné době stoupá zájem o ekologické pěstování plodin a výrobky z nich, je perspektivita interspecifických odrůd vysoká. Trendem je snižovat množství chemických přípravků v zemědělské praxi. Pro tyto hybridy postačí ve vinařských oblastech 1-2 postřiky ročně (u běžných odrůd je v některých letech nutná ochrana až 15 postřiky ročně). Ušetříme tedy nejen finance ale i přírodu, a proto jsou tyto odrůdy zejména vhodné pro ekologické vinohradnictví. Ale nejen tam mohou najít své uplatnění. Také drobní zahrádkáři ocení že se na hroznech nehromadí rezidua pesticidů, které nelze z hroznů dokonale umýt a člověk je tak konzumuje zároveň s ovocem. V této oblasti využití ani nevadí, že hrozny mají různé příchutě po malinách, jahodách apod. (Kraus, Foffová, Vurm, Krausová 2005, Sedlo 1994)

30 4. Závěr Vinná réva je starou kulturní plodinou. Počátky jejího pěstování spadají do starověku. Zprvu se hledala vhodná rostlina v přírodě a nejlepší nalezené rostliny révy se začaly vysazovat do blízkosti lidských obydlí. Později už nestačilo spoléhat se jen na samovolné křížence, a tak se začalo s uvědomělým křížením za účelem získání lepších vlastností révy a hroznů. V Evropě se réva mohla křížit jen v rámci jednoho druhu, a to Vitis vinifera L. Tento druh má dva poddruhy, Vitis vinifera L. subsp. silvestris (C.C.Gmel) a Vitis vinifera L. subsp. sativa (DC). Jejich vzájemným křížením a náhodnými mutacemi vznikaly ušlechtilé odrůdy

31 révy. Tyto rostliny se vyznačovaly především vysokou jakostí plodů. Po zavlečení chorob a škůdců z Ameriky réva nezvládla tyto pohromy a mnoho vinic muselo být vyklučeno. Na Americkém kontinentu byla situace poněkud rozdílná. Zde se nacházelo více různých druhů rév a ty se mezi sebou křížily ať už samovolně nebo záměrným křížením. Tak vznikaly nové rostliny se zajímavými vlastnostmi. Např. vysokou mrazuvzdorností či vzdorností vůči chorobám a škůdcům. Jejich plody nedosahovaly sice jakosti odrůd révy evropské, ale po rozšíření oidia a révokazu do Evropy, si jich člověk začal více všímat. Šlechtitelé se pokoušeli získat rostlinu s jakostními plody a zároveň odolnou vůči chorobám, škůdcům, či nepřízni podnebí a stanoviště. Cesta k tomuto cíli vedla od prvních amerických přímoplodných hybridů, přes tzv. francouzské přímoplodné hybridy první, druhé a dalších generací až k současným interspecifickým odrůdám. Těch je do dnešních dnů už dlouhá řada. Některé jsou úspěšné, jiné nikoli. A neustále se šlechtí a zkouší nové. V České republice ve Státní odrůdové knize je nyní zapsáno šest interspecifických odrůd. Tři moštové ( Hibernal, Malverina, Laurot ), jedna stolní ( Arkadia ) a dvě novější podnožové révy ( Amos, Le-K/1 ). Výhodou těchto odrůd je zvýšená odolnost vůči biotickým a abiotickým činitelům, při zachování dostatečné jakosti plodů. V současnosti, kdy stoupá zájem o ekologické zemědělství (a také vinohradnictví a vinařství), se zvyšuje význam těchto nových mezidruhových hybridů. Díky své odolnosti jsou vhodné k pěstování alternativními způsoby (ať v systému integrované produkce, ekologického vinohradnictví či biodynamickým způsobem). Své uplatnění jistě najdou i mezi malými pěstiteli a zahrádkáři, kteří ocení snížené požadavky na chemickou ochranu. Díky zvýšené mrazuvzdornosti či suchovzdornosti se může pěstování révy v zahrádkách posunout do krajních oblastí, které byly dříve pro révu velmi málo vhodné.

32 5. Souhrn Tato práce se zabývala interspecifickými odrůdami vinné révy. Jejich historií, šlechtěním a významem pro současné vinohradnictví. V první části byl charakterizován pojem interspecifické odrůdy. Jsou to hybridy vzniklé mezidruhovým křížením mezi americkými či asijským druhy a evropskými odrůdami. Vyznačují se značnou tolerantností k patogenům a jejich genom obsahuje více než 70% podílu ušlechtilých odrůd evropských rév. Dále se práce zabývala růstovými projevy vinné révy v průběhu roku a morfologií této rostliny. V další kapitole byly popsány jednotlivé odrůdy révy povolené v ČR (v roce 2006). Z bílých moštových odrůd to byly Hibernal a Malverina, z modrých moštových Laurot, z odrůd stolních Arkadia a z novějších podnožových novější Amos a Le-K/1.