7. Apollónské a dionýské prvky v eurytmii II/ dionýský princip

Transkript

1 7. Apollónské a dionýské prvky v eurytmii II/ dionýský princip "Apollónský" a "dionýský" jsou termíny použité filozofem Friedrichem Nietzschem ( ) v díle Zrod tragédie (1872) pro označení dvou základních principů řecké kultury a zároveň pro označení dvou sil působících ve světě i v lidské duši. Na popis těchto protichůdných sil používá vlastnosti řeckých bohů Apollóna a Dionýsa. Jejich jmen však Nietzsche užívá jenom jako symbolů. Apollón a Dionýsos byli synové Dia. Apollón byl považován za boha světla a slunce, který má moc nad uzdravením, lukostřelbou, věštbami a proroctvími a nad jasným rozumem. Jeho atributy jsou lyra, luk a šípy, labuť, vavřínový věnec Je spojován s harmonií a řádem. Dionýsos, bůh vína a nespoutaného veselí, byl spojován s emocemi a chaosem. Na jeho tažení světem ho provázeli satyrové, bakhantky, nymfy a kentauři. Nazývali ho i přívlastkem Bakchos třeštící. Byl oceňován za to, že přinášel radost ze života, osvěžoval ducha i tělo, podněcoval lásku, uvolňoval inspiraci a tvůrčí nadšení. To vše ale jenom tehdy, byla-li dodržena zásada ničeho příliš. Řekové učili, že tato božstva se doplňují, neboť jsou bratry. Apollónský princip v životě a umění - symbolizuje krásu, harmonii, míru, řád, vážnost a individualitu; reprezentuje všechny typy formy a struktury, jasné myšlenky. Z umění jsou mu přirazeny hudba, sochařství a malířství. Nabízí lidem sebepoznání a včlenění do vyšší souvislosti. Dionýský princip v životě a umění zahrnuje všechny stavy, které vytrhávají člověka z bdělého stavu opilost (i v přeneseném slova smyslu - vášní), silné emoce; všechny formy entuziasmu a extáze, kdy se člověk vzdává své individuality a stává se součástí celku. Tanec a zpěv jsou nejdionýstější z umění, protože přímo apelují na lidské emoce a ne na formální racionalitu. Podle Nietzscheho Dionýsos reprezentuje život v jeho nejvyšší formě, protože v sobě nenese smrt a ničení jako protiklad života, nýbrž jeho součást. Lidský život a kultura se pohybují mezi těmito dvěma protichůdnými silami, které se mísí a spolupůsobí a z napětí mezi nimi pramení dynamika veškerého bytí a tvorby.

2 Dionýská eurytmie V první fázi vývoje eurytmie (od r. 1912) se rozvíjel dionýský element. charakteristický je ohnivě svižný pohyb člověk uchopuje vlastní tělo stává se nástrojem pro vyjádření duševních činností (myšlení, citovosti a projevů vůle) pohyb už není nesený silami prostoru a světla v okolí jako v apollónské eurytmii, síly země a tepla prostupují tělo a dávají pohybu dramatičnost, vnitřní náboj. eurytmista se snaží pohybem projevit vnitřního člověka. Apollónský svět je uspořádaný, harmonický, takový, který včlenil do sebe vyšší zákonitosti a božskou moudrost a řídí se podle nich. Svět Dionýsovský je naproti tomu plný vnitřního neklidu, rozkolu, emocí, vrhá člověka do neustálých proměn, nutí ho stávat se člověkem v neustálém vnitřním zápase. Člověk hledá pravdu, poznání, Boha a potkává přitom svoje vlastní otázky a pochybnosti, překážky. Všechno musí vybojovat, prožít, aktivně uchopit.

3 V eurytmii sem patří: formy pro duševní činnosti myšlení, cítění a vůli (v básni se většinou kombinují, málokterá báseň má v sobě jenom jednu kvalitu) myšlení (rovné paprskovité linie, pohled do nitra světa obrazů, rychlý hbitý pohyb, malé krůčky, hlava mírně skloněná, gesta v střední zóně prostoru) cítění (kombinace přímých a oblých linií, cit zvedá postavu do výše horní zóny až na špičky, uchopuje i hlavu a ruce, pohled nahoru, vokály) vůle (oblé linie, smyčky, pohled přímo dopředu, gesta zejména v dolní zóně prostoru, konsonanty) - formy já, ty, on JÁ (přímá forma, po které se vracím, ale taky každá linie, po které projdu na zpáteční cestě všechny body) TY (forma neúplné leminiskáty) forma jednou překříží sama sebe ON (oblá linie část kruhu)

4 dramatické elementy: duševní gesta (zvolání, otázka, veselost, vychytralost, poznání, velikášství, nenasytnost, vroucnost, líbeznost, sdělení, smutek, zoufalství, zbožnost, slavnostnost, vážnost, lehkost, ironie, naděje) polohy hlavy (vyjádření vůle pravá strana, vyjádření citu levá strana) polohy nohou (ano, ne, napětí, spokojenost, nespokojenost, odvaha, sympatie, antipatie...) zóny (vpředu napětí, vzadu uvolnění) Dá se však říct, že v eurytmii se všechny elementy dají uchopit dionýsovským i apollónským způsobem. Ideálem je zastoupení obou principů, podobně jako se promíchávají a vzájemně doplňují všude kolem nás i v nás. Každý z nich, jednostranně rozvíjen, přechází do extrému a ztrácí vyváženost a střed. Ukázky básní: Nietzsche - Ecce Homo (dionýský princip) Vím, kde život má svůj pramen! Nenasytně jako plamen žhnu a stravuji se sám. V světlo změním, po čem sáhnu, v uhel, z čeho se zas stáhnu. Plamen jsem! - to vím a znám. J.W.Goethe (on, ty, on, ty) Mír se klene v dáli nad štíty hor; v soumrak se halí, slyš, ztichlý bor, klid tu i tam; i ptáčci už v hnízdech se skryli. Jen sečkej chvíli: Spočineš sám.

5 Apollón slunko vědomí uspořádání nabízí sebepoznání a začlenění do vyšších souvislostí lehkost forma myšlení řád prostor moudrost symetrie věda systém horní člověk světlo v okolí klasicismus civilizace Dionýsos země pudová, instinktivní, nevědomá stránka chaos seznamuje lidi s temnou stránkou jejich bytosti tíže výraz cítění, vůle chaos čas poznávání asymetrie umění spontánnost dolní člověk teplo v těle romantismus příroda