1/2 + 2/1 = 3C. Dotkni se hvězd!

Transkript

1 Oltář zapomnění Lurae Drakonis 1/2 + 2/1 = 3C Dotkni se hvězd! Mrazivé Světlo hvězd, strnulý okamžik z času, kdy Země byla mladá a magickou krásou okouzlila samotný Vesmír tvořivý. Hrou Světla ji oděl do šatu barev a tónů, laskavým paprskem vložil život do její náruče a pod ochranná křídla skryl. Dotkni se hvězd vzdálených. Dotkni se srdce, překonáš čas. Ten Vesmír tvořivý je v nás. Darem nám byl dán na cestu širokou a hlubokou světem bolestných zapomnění.

2 Po dlouhých nocích, plných snů divokých, přichází ráno a všech sluncí jas, prosvětlí vzpomínky matné, jenž děsí a přitom hladí naše srdce v plamenech chladivých. Tissa 2010

3 Namísto avizovaného pojednání o tajemstvích magie, se vynořila nutnost podrobněji probrat a rekapitulovat to, o čem se hovořilo v předchozích úvahách a pokusit se tyto vědomosti nově uspořádat. Nepochopili bychom magii, kdybychom nepochopili tu skutečnost, že magie už nikdy nebude to, co bývala Vnímání reality pravda nebo fikce Realitou, iluzí vnímání a hledání skutečností, ukrytých v této fikci, jsem se mnohokrát ve svých úvahách zabývala. Člověk, v pojetí lidské bytosti, je složeninou mnoha vrstev hmotných i nehmotných částí, které tvoří celek jeho multidimenzionální existence. Vnímání této skutečnosti ovšem nikdy není takto komplexní. Všechny úhly možného pohledu vycházejí z nitra člověka a proto každý tento úhel je pro danou lidskou bytost jedinečný a osobitý. Povědomí o vlastním vnitřním uspořádání pak promítá orientaci vnějšího posuzování světa a znamená opět osobní jedinečné chápání reality života svého i lidstva jako kolektivu. Kolik takových úhlů může existovat, si můžeme jednoduše představit na zjednodušeném rozdělení vrstev, ze kterých se tyto úhly promítají. Primární centrum vnímání člověka se nachází uvnitř jeho vědomí. Vědomí je nehmotný energetický útvar, který se nenachází uvnitř tělesné schránky a dokonce není ani v jeho bezprostřední blízkosti posuzováno zákonitostmi časoprostoru. Je to pole informací, sdílené všemi životními formami v rámci kolektivu Planety. Každý člověk ho využívá dle svých možností a schopností, je kompletní databankou lidského rodu, do kterého patří i celá říše Přírody. Můžeme si tuto strukturu představit jako tři soustředné kruhy. Většina lidí se pohybuje ve vnějším kruhu svých individuálních sektorů vědomí. Prostřední kruh je interaktivně hojně využíván formou podvědomých impulsů a nejhlubší kruh je centrem planetárního multidimenzionálního vědomí genetická paměť či mysl. Fyzické smysly, které jsou součástí hmotné vrstvy člověka, zprostředkovávají informace z informačního energetického pole vědomí a prostřednictvím fyzického mozku jsou vyhodnocovány. Výsledkem je úhel pohledu a jeho promítnutí zpět do vědomí znamená individuální chápání reality. Na našem modelu vědomí to znamená, že výseč úhlu vnímání je nedokončená, směrem do středu ji ohraničuje kruh podvědomé sféry. Pokud do té sféry nedosáhneme, je i náš sektor kompatibilních informací tj. takových, které vypovídají o realitě omezen na manipulační prostor takové nekompletní výseče vědomí a informací zde obsažených. To samozřejmě neznamená, že

4 bychom od ostatních informací byli odděleni. Jen nám ty informace prostě nic neříkají naše smysly je nedetekují a proto je ani mozek nezpracuje. Jsme materialisté a logika projeveného světa odmítá podněty z hlubších vrstev, které by eventuelně do naší logiky pasovaly. Z této hlubší vrstvy bychom museli informace vnímat skrze pocity, které formou emocí nutí mozek zpracovat informace z podvědomí. Je to šestý smysl, máme ho všichni a dokonce ho i všichni používáme. Racionální mysl produkt mozkové aktivity tyto pocity většinou jen lehce posoudí a následně odvrhne jako nepoužitelné do svých logických procesů vnímání. Někteří lidé však hojně využívají sféru podvědomí, jejich racionální mysl je rozšířena z polohy Ega do vyšších forem (SuperEgo) a takto zhodnocené procesy logiky jsou schopné integrovat informace z podvědomé vrstvy a promítat je do rozšířeného chápání reality. I když se to děje většinou nahodile a nikoli cíleně, je zde využívána větší plocha naší výseče v informačním poli. Takové informace zahrnují již trvalý pocit existence hlubší hmotné reality je to realita naší duše. Pokud vědomě dojdeme k poznání, že vnější realita světa je obrazem rozmanitějších skutečností, že tyto skutečnosti můžeme vnímat skrz pocity a analyzovat formou emocí, pak posuneme SuperEgo do jeho nejvyšší formy do vyššího Já. Jsme sice ještě stále závislí na logice racionální mysli našeho fyzického mozku jako výstupního média ale distribuci toku informací uvnitř vědomí teď řídí dominantně vůle a záměr naší duše. Znamená to významné rozšíření individuální sféry vědomí a rovněž okruh, ze kterého jsme schopni v rámci kolektivního vědomí čerpat informace, je podstatně větší. Jak jsem zmínila v některých předchozích úvahách, toky informací vytvářejí obrazy energetických struktur archetypy a tyto pak svým potenciálem směrují naše vnímání ovlivňují naši mysl, chování i životní orientaci v lidské společnosti. Všechny vrstvy vědomí se prezentují formou archetypů od těch osobních ve vnějším kruhu, přes ty vyšší z oblasti podvědomí. Jak také již víme, takových archetypů, které nás mají ve svém gravitačním magnetickém poli, je mnoho a většinou si jejich existenci vůbec neuvědomujeme. Archetyp je takový náš soukromý dvorek, na kterém se odehrává náš život. On určuje, jakým směrem bude naše mysl směrovat toky energie s informacemi i to jak se vypořádáme (nebo nikoli) se svým inkarnačním úkolem existence v hmotné projekci. Je to manipulativní program existence v iluzi života a to, že určuje běh života jedinců, je dáno evolučním vlnou, na které aktuálně jede celá lidská

5 rodina sečtená planetárním vědomím. Je to Hra života a lidské bytosti jsou nuceni ji hrát tato nutnost vychází z vyššího záměru duše a z hlubších souvislostí vesmírných principů. Nezmínila jsem se o aktivním a uvědomělém využívání středového kruhu vědomí Genetické mysli. Samotná Genetická mysl je příznačně nazývána nevědomím to znamená, že už z principu je předpokládáno, že není určena k vědomému používání a také ji prostřednictvím složek Ega nelze využívat vědomě. Je z ní čerpáno, i je do ní vkládáno množství informací, které jsou následně navázány do světelné genetické sítě DNA, avšak k účelové a cílené práci s touto složkou vědomí, která je součástí Vyšší mysli vědomí Vesmíru, nám lidem prozatím cosi schází. Abychom to osvětlili, podíváme se trochu do historie a na vyjímečné osobnosti, které se této mety možná lehce dotkli. Samozřejmě si také vysvětlíme, proč tomu tak je a existuje-li cesta k prolomení této bariéry. Programem pro tuto naši aktuální evoluční pozici na pomyslné vývojové spirále je náš známý systémový matrix systém lidské mysli. Tento matrix se evolučně vyvíjí spolu s námi a nyní je ve fázi, kterou vrcholí k překlopení do nového systémového pozadí pro lidskou bytost. Je to proces složitý a dlouhý, má vazby na mnoho dalších souvislostí v komplexu Záměru Zdroje pro tento náš Vesmír. Bývaly časy, kdy náš směr určoval jiný program. Byli jsme tehdy atlantským typem civilizačního seskupení a ovládali jsme magii. Náš kolektiv je vývojově velmi starý a s různými malými obměnami spolu kočujeme Vesmírem Celku velmi velmi dlouho. To, co prožíváme zde, na planetě Zemi, prožívali jsme již mnohokrát konkrétně nyní posedmé. Jedná se o náš známý Projekt Člověk. My jsme jeho konstruktéři i ho sami realizujeme. Postupně jsme ho takto zavedli jako první archetyp v prvním Vesmíru a na své cestě jsme došli sem, coby sedmý archetyp sedmého Vesmíru. Proč to vlastně děláme? Protože jsme se k této práci zavázali svému Stvořiteli a děláme to pro něj jsme výkonná složka jeho Inteligence, která je Vizí nás všech. Takto Zdroj expanduje svým Vědomím do součtu vědomí všech světelných bytostí, které tvoří Vesmír Celku. Soustava Vesmírů dojde do stavu Celistvosti jedině tak, že do stavu Celistvosti dojdou všechny bytosti. Vesmír se skládá ze třech složek projevené hmotné projekce, na kterou jsou navázány fyzické hmotné struktury je omezena vnějším kruhem Vědomí a sféra působnosti nepřesahuje součtovou hodnotu svého Slunce. V praxi to znamená ohraničení membránou reality dané

6 planetární sluneční soustavy. Je to hmotný obraz druhé složky jemnohmotné duše. Na ni jsou navázány dimenze života uvnitř jednotlivých Vesmírů. Duše je jemnější forma člověka a její sféra působnosti je v podobné součtové oblasti jako její fyzický obraz. Tyto dvě složky tvoří kolektivy bytostí a ve Vesmíru jich existuje velmi mnoho. Podle stupně propojenosti svých obrazů mají schopnost cestovat Vesmírem, využívat technologiemi jeho principy a navzájem se ovlivňovat. Můžou existovat v pouhé energetické podobě i to je tělo, nebo se inkarnovat do hmoty, jejíž hustota je určena aktuální sférou prostoro-časových projevených vzorů. Relativně se zdá, že některé kolektivy jsou vývojově dále, než-li jiné existuje zde velká rozmanitost života i schopností bytostí. Obecně lze říci, že i ty zdánlivě nejvyspělejší formy života, které operují (pokud chtějí) kdekoli v tomto Vesmíru, nemohou jeho hranice překročit. Podobně s různými obměnami je tomu tak i v dalších Vesmírech. Takových sfér času a prostoru existuje v každém Vesmíru velmi mnoho. Pro jejich zjednodušení mluvíme o 11 dimenzích, každá však obsahuje množství dalších světů ve světech. Ve skutečnosti jsou však dimenze jen dvě nosná a nesená. Nosná je základní holografická matrice a nesená je vše to, co existuje. Nosná dimenze je neprojevený soubor všeho projeveného. Je vzorem pro obrazy. Fúze tohoto vzoru se svým obrazem je očekávaným krokem na cestě k Celistvosti Vesmírů a jejich vzájemnému poskládání do projevení Vesmíru Celku, včetně propojení prostoro/časového vzájemného sdílení. Tomuto procesu však musí předcházet propojení lidské bytosti do Celistvosti vše je založeno na součtových hodnotách. Abychom nezapomněli na třetí složku Vesmíru i bytostí jen si připomeneme, že existuje, stejně jako existuje třetí vrstva Vědomí. Naše atlantská minulost ta magická byla první cyklickou vrstvou existence ve hmotě. Byli jsme tehdy takoví Tvůrci skrze možnosti mysli. Hranice mezi podvědomím a projeveným racionálním vědomím byly pouze relativní. Projevení těchto schopností nám umožnily vnější technologie. Byly to krystalické struktury uhlíku a křemíku, které generovaly energii, na kterou jsme svým vědomím byli schopni se naladit a využívat ji v širokém měřítku možností. Dominantním centrem pro realizaci záměrů bylo vyšší Já naší duše. Cyklus reinkarnací i zákony příčiny a následku běžely pod schématem jiného určujícího programu pro mysl. Přesto existoval vzor pro postupnou kaskádu cyklů

7 existence, kterou určovala rezonance časové vlny událostí již tehdy jsme pracovali v rámci Projektu Člověk byla to taková zaváděcí sekvence. Na toto období máme vzpomínky - je to Zlatý věk. Nebudu zde zacházet do podrobností, protože toto téma jsem již probírala dost vyčerpávajícím způsobem v předchozích úvahách. Při každém součtovém naplnění obsahu cyklu dochází k částečné reorganizaci uvnitř systému duše se rozdělí a včlení do nových kolektivů, uzavírají se (nikoli však uzamykají) kapitoly v Knize života a na součtu proběhlých cyklů je postaven a založen cyklus další, s dalšími možnostmi a příležitostmi pro bytosti toho kterého Vesmíru. Vše je součástí Projektu a Hry života, je pod taktovkou daného scénáře. Po ukončení cyklů magického tvoření jsme postoupili do úrovně materiální sféry hmoty. Nebyl to žádný propad či trest. Abychom mohli propojit vrstvy vědomí, museli jsme prožít, zažít a získanou zkušenost sečíst. Pro tuto druhou etapu Projektu jsme potřebovali upravit určující systém, a jak víme, je to kódování A+N+U. Magie byla odsunuta do podvědomí, do bájných příběhů a pohádek, pro udržení materiální roviny jsme dostali reflexi mnohačetného zrcadlení reality jsou to naše známé virtuální reality ve virtuálních realitách. Za vším se táhne stín a ten může být natolik matoucí, že mnohdy bývá zaměněn za skutečnost a naopak. Jsou to iluze. Museli jsme si touto snovou existencí vyhraněných polarit projít, abychom mohli sloučit dvě vrstvy Vědomí do jednoho Celku, který takto nově uspořádán vytvoří bránu a překlopí se k tomu Svatému grálu, ke kterému směřujeme a se kterým se rovněž musíme propojit, abychom byli kompletní, a až budeme kompletní my, proběhne Vesmírem obrovská vlna energie, která překlopí uvnitř všechny ostatní bytosti a součtem toho všeho se překlopí Vesmír do polohy fúze vzoru s obrazem a následně se to samé stane v ostatních Vesmírech, celé se to překlopí do Celku s jedním Centrálním sluncem a vše v existenci postoupí do nového modelu existence. Takže tato předlouhá věta na závěr shrnuje vše výše řečené. K pochopení toho, kam se tedy vlastně překlápíme, jak to má proběhnout a co to znamená, musíme podrobněji rozebrat ty jednotlivé cykly a časovou rezonanci v prostoru. Tomuto tématu se budeme věnovat v dalším pojednání Tissa

8 Na vlnách času Zopakujeme si tedy, jaké skutečnosti o Vesmíru a bytostech jsme zatím zjistili. Vše má nyní hodnotu 1/2 v zrcadlové projekci nepropojených vrstev vědomí. Tímto zjištěním tak trochu předbíháme aktuální stav věcí protože vše je provázáno se vším, nic vlastně nejde oddělit, ale my sami zatím nemáme možnost tento Celek vytáhnout, vzít ho do ruky, prohlédnout si ho ze všech stran a smysluplně popsat zatím jen vyzobáváme fragmenty toho Celku a mate nás jeho zdánlivá složitost. Stav Celistvosti je stav propojení všech tří složek, ze které se bytost skládá. Dosažení takového stavu propojení znamená poskládání Vesmíru jeho tří složek do stavu Celistvosti a do třetice dosažení Celistvosti Vesmíru znamená poskládání Multivesmíru do stavu Celistvosti. Je to takový hlavolam o nekonečném počtu prvků, aby zaujal každý prvek to správné místo v tom správném postavení k ostatním, je potřeba ty prvky seskupit (sečíst) do dílčích celků, které je pak potřeba opět seskupit (sečíst) do vyšších celků atd., až dojde (při dosažení kritických hodnot) k jejich smysluplnému uspořádání ve vyšší strukturu. Je to tak stále to bude struktura v prostoru/čase, ovšem v multidimenzionálním pojetí propojení dimenzí otevře krátké cesty na dlouhé vzdálenosti postupem času i bez pomocných technologií. Zatím je ovšem takový stav vzdálen v čase. Aktuálně se na horizontu rýsuje konec Velkého vesmírného cyklu. Lidská bytost prošla mnohými časovými cykly, které byly součástí tohoto Velkého cyklu. O fraktálním uspořádání událostí v čase a jejich pohybu v prostoru jsem dost podrobně psala v pojednání Tajemství ukrytá v mýtech. Náš aktuální cyklus (je ovšem pravděpodobné, že i obdobně ostatní cykly) má taktování rezonance 1/64. Při součtovém naplnění objemu cyklu dochází k určité reorganizaci a přeposkládání možností existence bytostí. Někdy se takovému přechodu z jednoho cyklu do druhého říká sklizeň. Skrze jednu sklizeň jsme vešli i tehdy z atlantského období magie do materiální hmotné existence. Co to vlastně znamená? V podstatě to, že se sečtou hodnoty v Knize života (osudu) a duše jsou přerozděleny dle dosažených výsledků do nových reinkarnačních dimenzionálních membrán. Takto se točí na vesmírném kole. Při každém otočení je část duší vyklopena do nějaké části Vesmíru, kde jsou, dle vesmírného řádu, součástí nového galaktického vědomí (centrálního slunce galaxie). Zde se dále vyvíjejí a vzestupují a vytvářejí podmínky k vyšším

9 možnostem vyjádření. Postupně se takto založená galaktická seskupení mohou dopracovat k rozšíření své působnosti napříč mnoha galaxiemi. Bytosti si vytvářejí nosiče pro existenci, které jsou rozmanité a rovněž nemusí být nutně humanoidní. Takovýmto způsobem se kolo protočilo asi dvacet čtyřikrát. Všechny ty bytosti existují, podobně jako my, v modelu existence evolučněspasitelském a jsou v nějaké fázi transformačního procesu. To znamená, jsou na cestě k Celistvosti. Záměrně se vyhýbám tolik frekventovanému označení Jednoty, protože tento termín je obecně chápán jako brána k osvícení a to není cesta, kterou zde popisuji. Svrchovaná Jednota je naší skutečnou podstatou a tvoří třetí prvek Celistvosti. O možnostech dosažení tohoto stavu jsem nesčetněkrát mluvila zatím není rozšířen ani zde, ani mezi bytostmi ve Vesmíru. Postupně k němu ovšem nakonec dojdou všichni někteří v nejbližší době, většina však až bude zaveden nový model existence (transformačněmistrovský). V časové vlně větších cyklů jsou obsaženy další menší, které nekončí klasickou sklizní, ale jsou příležitostí pro malé kolektivy bytostí, např. z historie to byli Mayové a další. Tyto kolektivy nejsou klasicky součástí cirkulace duší, ale plní určité dlouhodobé úkoly v rámci Projektu a na mnoha místech Vesmíru. V postatě to vypadá, že planeta Země je takovou určitou kolébkou života tohoto Vesmíru, i když mohla působit na různých místech a pod různými jmény i pod jinými slunci či hvězdami. Ona (bytostně) k nám totiž patří a my patříme k ní. Vždy se s námi převlékala a vždy nás hrdě hostila ve svém vědomí, ať jsme byli my lidé jakkoliv v oddělenosti, pod vlivem magie či necitliví materialisté Zde tkví původ toho zdánlivého propastného rozdílu mezi úrovní vývoje lidské rasy na planetě Zemi a všemi těmi velmi vyspělými civilizacemi ve Vesmíru. Čím více se blíží konec Velkého cyklu, tím více jsme pod jejich vlivem a jsme s nimi ve stále silnějším kontaktu. O tomto problému jsem také již podrobně psala, neuškodí však, když si ho trochu rozebereme. Můžeme si evoluční etapu existence bytostí v současném modelu představit jako školu, která má tři třídy. První třída Země je základní a nejdůležitější. Absolventi této základní třídy postupují dále do nových časo-prostorů ve Vesmíru, aby přetvářeli dimenze života v souladu s vesmírným řádem. Škola má tři třídy včetně té základní. Součtem zkušeností první základní třídy jsme přešli z polohy magie A do polohy současné materiální B. Tyto součty rezonují ve vlnách i těmi vyššími třídami součty jsou zase fraktálová kaskáda. Skrze součet planety se sčítá soustava

10 (Slunce), dále se sčítá galaxie (galaktické centrum), dále supergalaxie, atd. O důležitosti konce Velkého cyklu svědčí přítomnost mnoha bytostí z různých oblastí vyšších tříd Vesmíru nyní v inkarnaci mezi lidmi. Dříve ojedinělá možnost takového vstupu do naší membrány osudu je, díky tokům energie Centrálního slunce, umožněna v široké míře. Je to ona Éra průzračnosti a expanze, o které se často zmiňuji. V rámci naší základní třídy jsme tedy nyní na horizontu překlopení do pozice C. Toto je potřeba blíže vysvětlit. Z různých analýz našeho systémového matrixu již v minulých pojednáních vyplynula existence stínového kódování událostí v čase a prostoru naší reality. Jsou to známé virtuální reality ANU. Víme, že tento stín zde není samoúčelně, naopak plní velmi důležitý úkol pro udržení reflexe zrcadlení pomocí vyhraněného polaritního vnímání. Důsledkem je povědomí o kataklyzmatických globálních událostech, které doprovázejí ty tzv. sklizně. Jedná se o brutální řešení všichni, až na pár předurčených jedinců, hromadně, najednou, v krátkém časovém úseku, zahynou, aby mohly být jejich duše sklizeny, zváženy a přerozděleny. Nejsem zastánce těchto teorií, a proto opakovaně předkládám trochu jiný názor. Kataklyzmata vždy doprovázela existenci života v dimenzích ten složitý hodinový strojek o nekonečném počtu komponentů může občas zaskřípnout, protože míra dokonalosti uvnitř takového systému je ovlivněna nekonečným počtem proměnných. Tyto rizikové body jsou nicméně zmapovány a při jejich přiblížení se zesilují korelační faktory z prostředí kolektivu bytostí, které odpovídají za chod Projektu jsou to bytosti rodu Světla, které ve svých úvahách nazývám Zářícími. Sklizní se myslí součet hodnot v Knize života (osudu) v dominantní realitě vyšších sfér existence naší duše. Tlustá čára v Knize neznamená tlustou čáru v inkarnační projekci. Každý jsme si pro život v inkarnaci připravili nějaký úkol a nějaký čas na jeho splnění, to platí. Sčítá se až po jeho svobodnou vůlí řízeném naplnění. Konec Velkého cyklu se ale přece jen v něčem liší od těch ostatních menších, zakončených sklizní. Jsme na prahu změny ANU kódování našeho nosného systému mysli a tato změna je součástí změny globálního systému pro mysl celého Vesmíru Hierarchie. Souvisí to s analogií matrix=matrice. V tomto případě holografická matrice Vesmíru vzor všeho v neprojevené, svinuté subenergetické podobě. Naším kolektivním působení je v tomto holografickém vzoru nově směrován aktivační světelný svazek. Individuálně ho všichni

11 generujeme energií svých srdcí tedy v prostředí té naší holografické miniatury té velké holografické matrice je to světelné tělo naší bytosti (Merkaba vnitřní Slunce) a ve fraktálové obsažnosti je v posloupnosti naší známé součtové řady plnohodnotná se všemi svými vyššími obrazy Sluncem, Galaktickým centrem i Centrálním sluncem Tento postupný proces je součástí toho překlopení z polohy B do polohy C, kdy toto samotné překlopení znamená onu velkou vlnu, která překlopí do polohy C i vyšší třídy. Tento proces je součástí Projektu a dá se vyjádřit rovnicí: 1/2 + 2/1 = 3C Je to filosofická, nikoli matematická rovnice. Symbolizuje a obsahuje komplex proměny a úzce souvisí s fenoménem naší DNA a tím, čemu říkáme aktivace Zdrojových kódů. Abstraktní kompozici k obsahu této rovnice najdete zde: Touto problematikou se budeme zabývat v dalším doplňkovém materiálu Tissa

12 Spirála života Lidská genetika, ta, která je předmětem moderního vědeckého výzkumu, je velmi obsáhlá a složitá oblast. A to se tento výzkum zatím pohybuje ve fyzické projevené sféře lidského těla. Ale naše DNA je multidimenzionální struktura, její projekce se pohybuje od nehmotných sub-světelných elementů, přes jemnohmotné kódy, které dovolují paralelní inkarnace, až po tu molekulu ve tvaru dvouvláknové šroubovice, kterou můžeme pozorovat pod mikroskopem. Je to rovněž energetická struktura, protože její primární funkcí je přenos informací. Náš pohled na DNA se bude odehrávat ve filosofické rovině, vědeckou složitost ponecháme odborníkům. O DNA jsem celkem podrobně hovořila v několika předešlých úvahách. Teď se na ni podíváme trochu z odstupu, abychom obsáhli co největší záběr. Jak víme, lidská bytost je komplex mnoha vrstev. Jednotlivé vrstvy umožňují existenci v mnoha úrovních reality. DNA je navzájem spojuje mezi sebou a současně se

13 všemi ostatními bytostmi i se samotnou základní matricí Vesmíru. Naše duše je vlastně Svrchovaná světelná bytost, oděná světelným tělem Merkabou, které je její součástí a nikdy ho neodkládá. Tato světelná bytost má na svém světelném těle navrstveno několik jemnohmotných těl a navrchu nakonec i toto fyzické z masa a kostí. Je to taková bábuška. V důsledku to znamená, že kolik má světelná bytost těl, tolik je schopna realizovat kvalitativně různých paralelních (současně probíhajících inkarnací). Přenos informací i potřebná komunikace probíhají prostřednictvím DNA, která je takovým naším superpočítačem. Z rychlosti tohoto přenosu, která je přímo závislá na rychlosti zpracování dodaných informací příjemcem a jeho odezvou (echem), je odvozena vibrační úroveň jednotlivých existencí čím hlouběji do hmoty, tím je přenos i vibrace pomalejší. Tento pohyb informací je odpovědný za naše vnímání času. Z toho logicky vyplývá, že v jiné dominantní inkarnaci je vnímání času jiné a frekvence vibrací také jiná zde je vysvětlení relativity dimenzí a jejich číslování a podobně. Čas je prostě nedílnou součástí prostoru a toto nám též trochu osvětlí, jak mohou být světy naskládány ve světech aniž by si navzájem překážely. Ten takt je rovněž určujícím pro okamžité souřadnice dominantní reality a promítnutí informací do vědomí člověka. Právě vědomí Genetická mysl je příjemcem informací a z tohoto prostředí se odvíjí skutečnost, že jsme kolektivně ve stejném časo/prostoru, ve stejné dimenzi a že se navzájem vidíme a vnímáme. Možná zde někoho napadne, že kdyby ta rychlost byla závislá na výši IQ, zbavila by se naše společnost elegantně velkého množství problémů, ale bohužel takto to nefunguje V současné době, kdy jsou některé pojistné membrány propustnější díky probíhající přestavbě naší Genetické mysli, narůstá množství lidí, kteří dříve lehké a prchavé Déja vu, vnímají jako jasné a konkrétní vzpomínky většinou se domnívají, že se jedná o vzpomínky na své minulé inkarnace. Takže jak to vlastně probíhá No, trochu se tam podvádí Obecná představa je, že člověk je tělo s myslí a s duší. Takto to skutečně je. Tělo nepřetrvává, podléhá zkáze, duše je nesmrtelná a po smrti odchází do vyšší sféry existence, kde se připravuje na další inkarnaci. Duše je součástí cirkulace planetárního kolektivu duší, ke kterému evolučně náleží a od jiných kolektivů je oddělena membránou jak v hmotné, tak v nehmotné úrovni. Avšak, je-li duše zrovna mimo fyzickou inkarnaci, může také zažívat lehoulinké

14 Dája vu a takto dále a dále. Jak je to tedy možné a čím je to způsobeno, kdo to dělá? No samozřejmě ta světelná bytost. Všechno je pro ni inkarnací, ona sama a jediná není omezena žádnými membránami ani Vesmíry může být čímkoli chce a kdekoli chce jenom to musí probíhat diskrétně, aby se to na ni neprovalilo. Ta diskrétnost je pojištěna několika faktory, které jsou i těmi překážkami, které doposud bránily dosáhnout stavu Svrchované Jednoty a Celistvosti. Než si toto vysvětlíme, musíme si stručně zopakovat anatomii lidské bytosti. Hmotné fyzické tělo obsahuje energetická centra, kterými proudí energie. Tato oblast je velmi dobře zmapována díky východním filosofiím. Každý lidský orgán má svůj nehmotný energetický ekvivalent jeden je obrazem druhého z obou úhlů pohledu. Energie je rovněž polaritní, proto i naše myšlení je polaritní a náš mentální projev také. Existují zaběhlé a osvědčené metody, jak vyvážit toky energie, které poskytují možnost rovnováhy v oblasti zdraví těla i mysli. Mohou i podstatně rozšířit vrstvy vědomí a dodat schopnost nahlížet do hlubších oblastí reality. O energii a o rozdílech jejího získávání jsem podrobně psala v pojednání Tajemství energie. V tomto kontextu si pouze připomeneme, že energie je v první řadě Inteligencí je nosičem informací. Na této bázi funguje i naše hmotná DNA, která je dále napojena na tu složitou světelnou informační síť, o které jsme hovořili. Každá z vrstev naší duše má svůj ekvivalent této naší DNA a vše je propojeno až do světelného těla Merkaby která má svou DNA v podobě tzv. Zdrojových kódů. Tyto zdrojové kódy jí zajišťují kompatibilitu se všemi možnými i nemožnými, hmotnými, nehmotnými a energetickými těly, se kterými se ve Vesmíru Celku může potkat a která může využívat jako nosič. Pro nutnou a neustálou komunikaci a přenos informací mezi těmi všemi komponenty, které jsme si postupně vyjmenovali, existuje konkrétní médium, které je součástí zdrojových kódů i světelného těla. Toto médium je různě popisováno i různě pojmenováno pátý element, pátá báze, fantomové jádro, navigátor Jednoty, apod. Já osobně mu říkám zlatý fantom Fí a podezřívám ho, že je vlastně totožný s tím světelným tělem - Merkabou. Víří (rotuje) v nad-světelných vibračních frekvencích, mimo čas i mimo prostor, je nepostižitelný a nezachytitelný, lze ho vnímat jedině skrz pocity srdce. Je naším nulovým bodem je všude a nikde, zaujímající kdekoliv tzv. superpozici. Má pro potřeby projevu do času/prostoru svůj polaritní stínový obraz, který bývá někdy zobrazován jako černá Merkaba.

15 Rozpoznání tohoto elementu, jeho prozkoumání vědeckými metodami a jeho definicí a klasifikací, dosáhneme kolektivně horizontu překlopení do polohy 3C (Celistvosti). Některé zdroje tento krok nazývají vědeckým objevem lidské duše. Než k tomu dojde, musíme se spolehnout na své pocity neboť ať vědecky klasifikován, či zatím neznámý, je tento Fantom Fí s naší myslí v neustálém kontaktu a díky němu vše funguje tak, jak fungovat má. V jakémkoli jedinci ve Vesmíru rovněž samotný život Vesmíru je postaven na jeho jsoucnosti, dokonce celý energetický objem a potenciál celého prostoro/času je i jeho objemem a potenciálem. Zde jsme tedy uzavřeli kruh Celistvosti Vše, co Jest je širokospektrá, širokopásmová esence světla a zvuku v nekonečné různosti projekcí, které generuje sama ze sebe, neboť je rovněž holografickou matricí života i celého Vesmíru, neexistuje nic, čemu by nebyla vzorem. Současně je naší jedinou a pravou identitou. Pomocí pohybu a pomocí energie realizuje jakýkoliv záměr ve vzájemné synergii nekonečného násobení sebe sama. Součtovými hodnotami udržuje samořiditelnost inteligentního vesmírného řádu. Co nám tedy chybí k tomu, abychom projevili svou pravou podstatu a posunuli se do Jednoty a Celistvosti V podstatě nám nechybí vůbec NIC. Jedná se o určitou formu fázového posunu naší duše a k jeho uskutečnění musí dojít na úrovni našeho vědomí od ojedinělých individuálních fragmentů poznání po jejich ukotvení do kolektivní Genetické mysli a tím připravených k distribuci všem ostatním. Tento proces se děje prostřednictvím slov, která jsou viditelnou a slyšitelnou formou nehmotných mentálních energetických toků - myšlenek. Prostě jen musí být některé věci označeny novými jmény a názvy. Tím dojde k jejich naplnění novým obsahem (starý se sečte a pootočí) s novým potenciálem. K tomu potřebujeme přesměrovat a nově klasifikovat energii naše rovnice obsahuje membrány, které oddělují jednu část Celku jak ve hmotném světě, tak v úrovni vědomí. Abychom překlopili naši 3D realitu (tři díly) do polohy 3C reality (tři celky), musíme sloučit ty hodnoty hmoty a vědomí do celku na levé straně rovnice. Kde je ten třetí celek? No, to je přece naše třídílná realita, která do sebe sčítá ty dva po odstranění dělící membrány. Toto je cesta k Celistvosti.

16 Jakým způsobem lze zhodnotit potenciál energie a posunout duši a tím mysl i tělo do vyšší fáze evoluce, bude tématem našeho dalšího doplňujícího pojednání Tissa Ezechielova vize

17 Energie mnoha tváří Z toho, co jsme si doposud řekli o energii, vyplývá, že energie existuje jen jedna v množství vyjádření podle momentálního účelu, který směruje její tok a určení. Také víme, že energie je nosič pro inteligenci. Je všudypřítomná, nikdo a nic od ní není odděleno. Do časo/prostoru je generována pohybem částic, její směr a obsah určují systémy sebeorganizujícího vesmírného řádu prostřednictvím sil, které jsou součástí základního vzoru. V absolutní nulové pozici představuje čistý všeobsažný potenciál Zdroje. Tato absolutní nulová pozice a Fantom Fí (Merkaba) jsou prvotní a základní synergií Vše, co Jest. Cokoliv, kdokoliv a kdekoliv ve Vesmíru, od sub-elementárních částic po makrovesmírné struktury, je obrazem utkaným z tohoto základu a jsou na ní založeny všechny principy Vesmírného řádu. Je zde opět skrytý součet ve fraktálové posloupnosti objemu potenciálu dle pravidel synergie, kdy vlastně se obsahově součty navyšují s růstem a expanzí. Je to taková přidaná hodnota, která je i pohonem. Má svůj vzorec, využívaný ve statistických výpočtech a je znám jako 1+1=3. Tato relativní (ne)logika skrývá tu přidanou hodnotu, která je obsažena v tom 1+1. Je to fraktálová rovnice a je v ní skryt smyslový klam Iluze vnímání reality. Tu přidanou hodnotu můžeme rovněž označit jako fí. Toto jsou záležitosti kosmologické a také dost složité. Zaměříme se proto na tu energii. Abychom mohli využívat vědomě čistou energii Zdroje, musí procházet naším srdcem. Zde je myšleno naše energetické holografické srdce, které je i sídlem naší Inteligence a centrem vědomí naší světelné bytosti. Jenom to srdce je totiž schopno zpracovat informace, které ta energie Zdroje obsahuje. O tvořivých energiích srdce jsme si toho řekli v minulých pojednáních velmi mnoho, proto zde nebudu zacházet do podrobností. Energetické srdce generuje pulzní elektromagnetické pole, které je funkční součástí naší multidimenzionality. Je vyšším fraktálním obrazem našeho světelného těla a nižším fraktálním fragmentem Vesmíru ve vztahu k nižší i vyšší struktuře je plnohodnotnou částí celku. Naše srdce je jeho centrálním sluncem. Sídlem duše je pineal šišinka mozková. Zde se nachází další centrum inteligence, jehož možnosti zpracování dat z energie Zdroje je omezeno, neboť je zpracovává prostřednictvím vyššího Já duše, nikoli vyššího Já světelné bytosti. I když zabírá spektrum vyšších dimenzí, je primárně ve spojení s tělem je v inkarnaci a proto orientována na tuto dominantní skutečnost existence. Z tohoto bodu vědomí přichází ono