Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 31: , 2011 Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko Millipedes (Myriapoda: Diplopoda) of the Křivoklátsko PLA and BR Pavel Kocourek 1 a Karel Tajovský 2 * 1 Chyňava 27, Chyňava, kocourek.pavel@post.cz 2 Ústav půdní biologie, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Na Sádkách 7, České Budějovice, tajov@upb.cas.cz * korespondenční autor Abstract. Data about the millipedes (Diplopoda) in the Křivoklátsko Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic) are summarised in the article. In , millipedes were studied at 36 sites there using the combination of three methods; individual sampling of invertebrates, pitfall trapping and soil sampling with subsequent heat extraction of animals. In total, 44 millipede species were recorded. The most frequent were the common European or Central European millipedes Megaphyllum projectum, Polydesmus complanatus, Ochogona caroli, Mycogona germanica, Glomeris connexa and Unciger foetidus. Beside this, some rare species, e.g. Listrocheiritium septentrionale, Melogona transsylvanica (the first record for the Czech Republic), Pachypodoiulus eurypus and Trachysphaera costata, together with frequent occurrence of high numbers of species per site confirmed well-preserved natural habitats within the given protected area. The highest per site numbers of species were found in the Týřov National Nature Reserve (28 species) and the Vůznice National Nature Reserve (26 species). Concerning the assemblages of millipedes, according to contemporary knowledge, the Křivoklátsko PLA and BR seems to be the richest area in the Czech Republic and probably one of the richest areas also in the whole Central Europe. Key words: Millipedes, Diplopoda, Křivoklátsko Protected Landscape Area and Biosphere Reserve, Czech Republic, distribution 285

2 BOHEMIA CENTRALIS 31 Úvod Křivoklátsko patří k výjimečně zachovalé krajině, která se vyznačuje při malé hustotě osídlení a absenci velkých měst množstvím zachovalých přirozených a polopřirozených ekosystémů s vysokým podílem lesních ploch. Reliéf Křivoklátska modelovala řeka Berounka se svými přítoky. Vzhledem k výraznému říčnímu a vrcholovému fenoménu má území Křivoklátska jedinečný krajinný ráz s typickými velkými převýšeními s úzkými údolími potoků, příkrými skalními útvary v údolí Berounky i výslunnými stanovišti ve vrcholových partiích. Geomorfologickou rozmanitost provázejí rozmanité mikroklimatické stanovištní podmínky. Na řadě míst nedošlo ani v minulosti k odlesnění a dlouhodobé kontinuální zalesnění podporuje existenci populací řady ohrožených, vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. Mozaiku biotopů doplňují otevřené travnaté plochy podél hlavních vodotečí i ve vrcholových polohách a rovněž různé agrocenózy a intravilány menších sídelních celků. Z hlediska fauny mnohonožek nebylo území Křivoklátska dlouho studováno. V literatuře existuje pouze několik dílčích údajů vztahujících se k tomuto území. Lang (1954) v monografii věnované mnohonožkám Československa uvedl pro Křivoklátsko pouze dva druhy svinulí: Glomeris connexa z lokality Skryje a Haploglomeris multistriata z Vůznice. V případě druhého jmenovaného druhu šlo zjevně o chybnou determinaci; tento druh nebyl později nalezen ani potvrzen pro celé území ČR. O něco později publikoval Homoláč (1958) sběry z Týřovic a Křivoklátu, odkud uvedl celkem 6 druhů (Glomeris connexa, Mycogona germanica, Mastigophorophyllon saxonicum, Polydesmus complanatus, Unciger foetidus a Megaphyllum projectum). Teprve od devadesátých let minulého století je této skupině půdních bezobratlých živočichů věnována na území stávající CHKO zvýšená pozornost. V rámci několika monitorovacích projektů organizovaných Správou CHKO Křivoklátsko a AOPK Praha byl postupně shromažďován a zpracováván materiál těchto půdních bezobratlých živočichů (Tajovský, 1996). Podrobnější průzkumy dílčích lokalit, zejména lesních rezervací, ale i nelesních stanovišť a některých intravilánů prováděl průběžně první z autorů (Kocourek 2009, 2010). Další obsáhlý materiál z několika lokalit byl získán v rámci výzkumných projektů Ústavu půdní biologie BC AV ČR (Tajovský a Aurová, 2008a, b). Faunistické údaje o mnohonožkách ze všech těchto výzkumných a monitorovacích aktivit jsou shrnuty v tomto příspěvku. Metodika a materiál Materiál mnohonožek byl získáván kombinací tří základních metodických postupů. Více než polovina materiálu, vztahující se k většině studovaných lokalit, pochází z opakovaných individuálních sběrů (IS) mnohonožek prvního 286

3 Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko autora realizovaných v letech a a druhého autora z let a Další použitou metodou byly padací zemní pasti (ZP), které byly exponovány selektivně na vybraných lokalitách, a to ve spolupráci se Správou CHKO Křivoklátsko ( , 1999 NPR Vůznice a NPR Velká Pleš), AOPK Praha (1999 PR Lípa a PR Červený kříž) a v rámci výzkumných projektů Ústavu půdní biologie BC AV ČR (kontinuální expozice v letech a Benešův luh, PR Červený kříž a Tři skalky u Kublova). Dílčí materiál pochází rovněž z pastí instalovaných v roce 1995 na lokalitě Branov a v NPR Týřov Vlastimilem Růžičkou (Entomologický ústav BC AV ČR). Odběry půdních vzorků a následná tepelná extrakce mnohonožek (PV) byly jako třetí metoda použity v letech a v rámci výzkumů realizovaných ÚPB BC AV ČR opět na lokalitách Benešův luh, PR Červený kříž a Tři skalky u Kublova. Zpracovaný materiál zahrnuje téměř 5000 jedinců, z toho 4870 jedinců mnohonožek bylo spolehlivě determinováno. Menší část připadá na juvenilní jedince, které nelze jednoznačně určit do druhové úrovně, a proto nebyli zahrnuti do následujících přehledů. Dokladový materiál je uložen ve sbírkách obou autorů. Přehled zkoumaných lokalit Faunistická data z výzkumných a monitorovacích aktivit z let se vztahují celkově k 36 lokalitám (Obr. 1). Jejich výběr byl postupně odvislý od probíhajících výzkumných a monitorovacích aktivit, do značné míry bral na zřetel přítomnost cenologicky významných biotopů, většinou s určitým stupněm ochrany. Proto rozložení prozkoumaných lokalit sleduje především jádrovou oblast CHKO Křivoklátsko podél Berounky a přiléhajících údolí. Autoři si jsou vědomi stávajícího stavu, kdy řadě dalších lokalit či celým rozsáhlým částem stávajícího CHKO nebyla doposud z hlediska výzkumu fauny mnohonožek věnována pozornost. V následujícím přehledu je u jednotlivých lokalit řazených abecedně uvedeno jejich případné bližší určení, čísla faunistických čtverců s podrobnějším členěním (podčtverce a, b, c, d) a v závorkách zkratky použitých metod sběru: 1 Benešův luh, 5950c (IS, ZP, PV), 2 Branov, PR U Eremita, 5949c (IS, ZP), 3 Branov, Mokřinka, 5949c (IS), 4 Branov, Zimavý vrch (IS), 5 Broumy, smíšené porosty u můstku přes Hořejší p., 6049a (IS), 6 PR Červený kříž, 6049b (IS, ZP, PV), 7 PR Čertova skála, 6048b (IS, ZP), 8 Dlouhá skála, PR Jouglovka, 6049c (IS), 9 Hudlice, PP Stará Ves, 6049b (IS), 10 Hýskov, křovinaté stráně, 6050a (IS), 11 Chyňava, vojenské lesy, 5950c (IS), 12 Chyňava, zemědělské objekty, 5950c (IS), 13 PR Kabečnice, 5949d (IS), 14 Kaly u Lub, pila s milíři, 5949b (IS), 15 Karlova Ves, Leontýnská cesta, okolí 6049a (IS), 16 Krakovec, u hradu, 5947d (IS), 17 Křivoklát, naučná stezka,5949c (IS), 18 Křivoklát, železniční násep u potoka, 5949c (IS), 19 Lánská obora, 5949a,b (IS), 20 Lašovice, smíšené porosty, 5948b (IS), 21 Milíčov, Uhrovic mlýn na Javornici, 6047b (IS), 22 Nezabudice, Sozanský luh, 5948d (IS), 23 Nezabudice u hřbitova 5948d (IS), 24 PR Nezabudické skály, 5949c (IS, ZP), 25 Podmokly, PR Lípa, 6048c (IS), 26 Roztoky, údolí 287

4 BOHEMIA CENTRALIS 31 Klučné, 5949c (IS), 27 Řevníčov, PR Prameny Klíčavy, 5848d (IS), 28 Skryje, PR Jezírka, 6048b (IS), 29 Stradonice, keltské oppidum, 6050a (IS), 30 PR Stříbrný luh, 5949c (IS), 31 Tři skalky u Kublova, 6049a (IS, ZP, PV), 32 NPR Týřov, 6048b (IS, ZP), 33 NPR Velká Pleš, 5948d-6048b (IS, ZP), 34 NPR Vůznice, 5949d-5950c (IS, ZP), 35 PR Vysoký tok, 6049a (IS), 36 Zbečno, zahrada, 5949d (IS). Přehled druhů mnohonožek zjištěných na území CHKO a BR Křivoklátsko V následujícím přehledu jsou druhy řazeny v souladu se systémem používaným v databázi Fauna Europaea (Enghoff et Kime 2011), česká jména jednotlivých druhů jsou podle publikace Kocourek (2007). U každého druhu kromě stručné charakteristiky a poznámek k rozšíření v rámci zkoumaného území jsou uvedena čísla lokalit, na kterých byl daný druh zaznamenán a souhrnně zpracovaný materiál, tj. celkové počty samců (m), samic (f) a juvenilních jedinců (j) získaných oběma autory kombinací všech použitých metod sběru. třída Diplopoda řád Polyxenida čeleď Polyxenidae Polyxenus lagurus (Linnaeus, 1758) chlupule podkorní Holarktický druh. Rozptýleně v opadu lesních půd, mezi kameny v suti, ve stélkách lišejníků, pod kůrou listnatých stromů, získán rovněž tepelnou extrakcí vzorků půdy a opadu. Lokality: 6, 7, 9, 12, 16, 17, 19, 30, 33, 34. Materiál: 29f, 4j. řád Glomerida čeleď Doderiidae Trachysphaera costata (Waga, 1857) svinulka žebrovitá Východoevropský druh, vzácný, tvoří populace s obvykle malým areálem, často prostorově vzdálené. Na Křivoklátsku zatím na dvou lokalitách 28 a 32 v trouchu pařezu staré lípy a v opadu při patě keřů lísky na suti. Materiál: 3f. čeleď Glomeridae Glomeris connexa C.L.Koch, 1847 svinule pásovaná Středoevropský druh, indikuje přirozená vlhčí lesní stanoviště s hlubším listovým opadem, obývá lesní suti. Do otevřených biotopů proniká ojediněle, častý na přirozených stanovištích. Povrchově aktivní druh hojně zachycen v zemních pastech. Lokality: 1, 3, 6, 8, 15, 16, 19, 24, 25, 26, 28, 30, 31, 32, 33. Materiál: 184m, 227f, 127j. Glomeris hexasticha Brandt, 1833 svinule šestipásá Východoevropský druh s širokou ekologickou valencí. Proniká často na otevřená stanoviště lesních sutí a lesních okrajů. Na pleších osídluje i trávníky a skalnaté plochy. Lokality: 1, 2, 6, 9, 13, 15, 17, 19, 20, 26, 32, 33, 34. Materiál: 217m, 155f, 160j. 288

5 Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko Obr. 1. Rozmístění lokalit sběrů mnohonožek v CHKO Křivoklátsko. Čísla lokalit viz text. Fig. 1. The position of the studied localities in the Křivoklátsko PLA and BR. Locality numbers see the text. 289

6 BOHEMIA CENTRALIS 31 Glomeris klugii Brandt, 1833 svinule různobarvá Středoevropský druh. Osídluje lesní sutě a opad listnáčů. Na Křivoklátsku častý, má zde východní hranici svého areálu. Nalézán v chladnějších polohách, převážně v nižších částech a na dnech údolí, četný v bučinách; u lidských staveb ojediněle jen v těsném sousedství lesa. Lokality: 4, 11, 16, 17, 18, 19, 21, 24, 25, 26, 30, 31, 32, 33. Materiál: 75m, 109f, 45j. Glomeris pustulata Latreille, 1804 svinule lesní Středoevropský, terestrický a arborikolní druh, vyhledávající volné niky pod kůrou dubů, buků, smrků apod. Častý v mrtvém tlejícím dřevě, pod kůrou, méně v listovém opadu. Lokality: 26, 32, 33. Materiál: 34m, 30f, 13j. Glomeris tetrasticha Brandt, 1833 svinule skvrnitá Středoevropský méně častý druh. Žije na stanovištích při okrajích mokřadů, pramenišť či potoků. Obývá kamenité sutě a niky pod kůrou ležících stromů na dnech a v dolních částech zastíněných údolí. Lokality: 5, 11, 19, 32, 34. Materiál: 10m, 12f, 5j. řád Chordeumatida čeleď Chordeumatidae Melogona voigtii (Verhoeff, 1899) hrbulka poříční Středoevropský druh, expanzivně se šíří podél vodních toků v kulturní krajině. V údolích lesních potoků jen rozptýleně podél cest, v návaznosti na zásahy člověka do prostředí. Lokality: 9, 12, 17, 18, 29, 34 Materiál: 5m, 16f, 1j. Melogona transsylvanica (Verhoeff 1897) hrbulka karpatská Východoevropský, původně karpatský druh. Jeho výskyt v NPR Vůznice (lokalita č. 34) představuje dosud jedinou známou lokalitu na území ČR. Sbírán na vlhkém svahu údolí s porostem habrů, osik, javorů, smrků a jasanů. Jeho šíření přes synantropní stanoviště, obdobně jak je tomu u příbuzného druhu Melogona voigtii, nebylo potvrzeno; nejbližší známé lokality jsou ve východním Rakousku a na východním Slovensku spolu s přiléhající částí Maďarska (Mock et Tajovský 2002). Materiál: 10m, 13f. Mycogona germanica (Verhoeff, 1892) hrbulka bučinová Středoevropský druh, charakteristický zástupce půdní fauny našich podhorských a horských oblastí. Na Křivoklátsku obyvatel suťových a roklinových lesů, kde se nalézá ve vrstvě listového opadu; osídluje i doubravy a údolní luhy. Lokality: 1, 2, 3, 6, 15, 17, 18, 19, 24, 26, 27, 30, 31, 32, 34. Materiál: 46m, 99f, 28j. čeleď Craspedosomatidae Craspedosoma rawlinsi Leach, 1814 skvrněnka pestrá Středoevropský druh, žije podél vodotečí v lesích i intravilánech menších obcí. Oživuje listový opad topolů, olší, osik, jasanů, dubů a javorů. Lokality: 11, 17, 18, 19, 26, 27, 29, 32, 34. Materiál: 111m, 105f. Listrocheiritium septentrionale Gulička, 1965 skvrněnka severní Středoevropský endemický druh, vyskytující se vzácně v doubravách, suťových lesích, v rámci celého areálu rozšíření je doložen i ze smíšených a jehličnatých porostů. Žije pod dřevem a v listovém opadu. Zjištěné populace na Křivoklátsku jsou málo početné. Lokality: 6, 34. Materiál: 1m, 9f, 4j. 290

7 Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko Ochogona caroli (Rothenbuehler, 1900) skvrněnka habrová Středoevropský subalpínský druh. Je typickým a častým obyvatelem přirozených listnatých a smíšených porostů. Osídluje vrchní vrstvy opadu i niky pod kůrou stromů a ležícím dřevem. Na Křivoklátsku na celé řadě nejrůznějších lokalit. Lokality: 1, 2, 6, 7, 11, 15, 17, 19, 22, 26, 27, 30, 31, 32, 33, 34. Materiál: 122m, 112f, 27j. čeleď Haaseidae Haasea flavescens (Latzel, 1884) hrbule hajní Středoevropský druh, který doprovází prosvětlené lesní okraje a listnaté lesy, je obyvatelem opadu listnatých stromů. Zajímavý je jeho početný výskyt v hlubších vrstvách sutí na lokalitě Branov. Lokality: 2, 6, 7, 9, 26, 30, 32. Materiál: 25m, 35f, 9j. Haasea germanica (Verhoeff, 1901) hrbule pohorská Středoevropský alpský druh, s areálem rozšíření v pahorkatinách a vrchovinách a v podhorských a horských oblastech. Na Křivoklátsku žije rozptýleně v chladných inverzních údolích. Lokality: 17, 26, 32. Materiál: 3m, 8f, 5j. čeleď Mastigophorophyllidae Haploporatia eremita (Verhoeff, 1909) štětenka křovinná Středoevropský subalpínský druh vyskytující se podél lesních cest, na zalesněných svazích údolí a při lesních okrajích v opadu listnatých dřevin a pod ležícím dřevem. Druh se širokou ekologickou valencí žije jak v prosvětlených teplých lesích a křovinách, tak i v inverzních údolích lesních potoků. Lokality: 1, 2, 6, 7, 9, 11, 22, 25, 26, 30, 32, 34. Materiál: 34m, 74f, 9j. Mastigona bosniensis (Verhoeff, 1897) štětenka bosenská Východoevropský druh prosvětlených křovin, lesních stanovišť a lesních ekotonů. Na Křivoklátsku byl nalezen dosud v jediném exempláři na lokalitě Hudlice-PP Stará Ves (lokalita č. 9), která je teplomilnou enklávou na ordovických diabasech a charakterem připomíná nedaleký Český kras, tj. na území odlišném od většiny Křivoklátska s paleovulkanity, proterozoickými břidlicemi, křemenci nebo karbonskými sedimenty. Materiál: 1f. Mastigophorophyllon saxonicum Verhoeff, 1916 štětenka brvitá Východoevropský druh vyhledávající vlhká a stinná stanoviště v údolích lesních potoků, v lesních roklích nebo v blízkosti mokřadů. Je nehojných časně podzimním druhem, předcházejícím v časovém optimu ostatní hrbule na stejném stanovišti. Lokality: 18, 27, 32, 34 Materiál: 1m, 15f, 3j. řád Julida čeleď Blaniulidae Blaniulus guttulatus (Fabricius, 1798) dlouženka slepá Evropský druh s vazbou na zahradní, na živiny bohaté půdy. Okrajově proniká mimo intravilány obcí do přiléhajících antropicky ovlivněných biotopů, v přirozeném lesním prostředí ojediněle nebo chybí. Lokality 9, 12, 17, 18, 19, 36. Materiál: 9f. 291

8 BOHEMIA CENTRALIS 31 Proteroiulus fuscus (Am Stein, 1857) dlouženka nahnědlá Severoevropský převážně arborikolní druh s kosmopolitním rozšířením. Nalézán obvykle pod kůrou padlých i stojících stromů, dubů, smrků, jeřábů, i na pařezech pod listím nebo pod kusy větví. Má značně širokou ekologickou valenci, rozšířen od nížin až do hor, žije v přírodních biotopech i v podmínkách umělých výsadeb v kulturní krajině, jako jsou např. i solitérní duby v Lánské oboře. Lokality: 3, 19, 20, 22, 26, 32, 33, 34, 35. Materiál: 1m, 87f, 52j. Choneiulus palmatus (Němec, 1895) dlouženka útlá Evropský druh převážně doprovázející lidskou činnost a půdy se zvýšeným obsahem živin. Vyskytuje se pod ležícím dřevem, prkny, na zahradách. Na Křivoklátsku dosud jen ojediněle v prosvětlených lesních porostech. Lokality: 12, 15. Materiál: 7m, 22f, 1j. Nopoiulus kochii (Gervais, 1847) dlouženka úhledná Evropský druh vázaný na půdu bohatou na živiny, často v synantropních biotopech. Na Křivoklátsku zjištěn dosud jen v intravilánu, v zemědělských objektech pod ležícími prkny a opracovaným dřevem. Lokalita: 12. Materiál: 1m, 2f. čeleď Julidae Brachyiulus bagnalli (Curtis, 1845) prouženka Bagnalliova Převážně synantropní mnohonožka, žijící často v půdách bohatých na živiny. Na Křivoklátsku nalezena jen pod ležícím dřevem na okraji zemědělského objektu na východním okraji CHKO. Lokalita: 12. Materiál: 1m. Cylindroiulus arborum Verhoeff, 1928 oblanka podkorní Arborikolní druh. Na Křivoklátsku byl nalezen dosud pouze ve vrcholové partii v NPR Velká Pleš. Žije pod kůrou a v tlejícím dřevě listnatých stromů. Lokalita: 33. Materiál: 2m, 2f. Cylindroiulus britannicus (Verhoeff, 1891) oblanka britská Západoevropský druh šířící se přes synantropní stanoviště do polopřirozených biotopů. Zjištěn jednotlivě na dvou lokalitách: 14, 19. Materiál: 2m, 2f, 2j. Enantiulus nanus (Latzel, 1884) oblanka půdní Evropský druh žijící v humusových vrstvách lesních půd, v půdě skalních štěrbin nebo pod drny bylin. Je vázaný především na přirozené biotopy bez větších zásahů člověka do půdy. Byl zjištěn jak v zapojených lesních porostech, tak na vrcholových stanovištích křivoklátských pleší. Lokality: 6, 13, 17, 26, 27, 28, 30, 32, 33, 34. Materiál: 7m, 64f, 16j. Julus scandinavius Latzel, 1884 mnohonožka lesní Západoevropský druh se širokou ekologickou valencí, vyskytuje se jak v půdách přirozených lesních i nelesních stanovišť, tak i v mozaikovité krajině na místech silně poznamenaných lidskou činností, proniká i do lidských sídel. Lokality: 6, 8, 9, 12, 14, 18, 19, 21, 24, 26, 27, 29, 31, 34. Materiál: 236m, 118f, 94j. Kryphioiulus occultus (C.L.Koch, 1847) oblanka šedomodrá Východoevropský teplomilný druh doprovázející nízké a vysoké křoviny v jihovýchodní části Křivoklátska. Zjištěn i v intravilánech v blízkosti zdí v půdě obohacené vápníkem z omítky. Nebyl nalezen v lesních komplexech centrální části CHKO. Lokality: 9, 10, 12, 23. Materiál: 4m, 20f, 7j. 292

9 Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko Leptoiulus noricus Verhoeff, 1913 špičanka hbitá Středoevropský druh. Na Křivoklátsku je charakteristický pro roklinové a suťové lesy a sutě, kde jej nalezneme v opadu listnatých dřevin i pod ležícím dřevem. Doprovází přirozená lesní stanoviště a ojediněle vystupuje mimo les do otevřené krajiny (např. železniční násep v Křivoklátu). Lokality: 2, 3, 8, 11, 17, 18, 20, 26, 30, 32, 33, 34. Materiál: 67m, 86f, 26j. Leptoiulus proximus (Němec, 1896) špičanka mokřadní Východoevropský druh vlhkých mokřadních stanovišť, kde dominuje v listovém opadu a pod ležícím dřevem. Doprovází olšiny a jaseniny. Častý v údolích potoků a vlhčích partiích listnatých porostů. Vyskytuje se i při lesních okrajích a podél stromořadí u vodotečí zasahuje i do otevřené krajiny. Lokality: 1, 5, 6, 11, 15, 18, 19, 27, 31, 32, 33, 34. Materiál: 114m, 96f, 73j. Leptoiulus trilobatus (Verhoeff, 1894) špičanka tmavá Druh doprovázející větší lesní komplexy má centrum rozšíření v podhorských a horských oblastech Evropy. Význačný druh přirozených lesních biotopů. Na Křivoklátsku doprovází nehojně lipové bučiny, teplomilné doubravy a dubové javořiny vázané na suťové lesy, nalézám v lesním opadu a pod kmeny na zemi. Lokality: 11, 15, 19, 32, 33. Materiál: 8m, 7f, 3j. Megaphyllum projectum (Verhoeff, 1894) prouženka podzimní Východoevropský druh, typický pro listový opad listnatých stromů, dubů, javorů, lip, jilmů. Jeho mladší vývojová stádia nalezneme v půdě, mechových polštářích nebo pod kůrou stromů. Druh je tolerantní k zásahům člověka do prostředí, ale vyžaduje přítomnost listnatých stromů. Častý druh prosvětlených lesů a okolí lesních cest. Na Křivoklátsku vystupuje jako hojný lesní druh, zasahující i do lemových porostů křovin. Lokality: 1, 3, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 18, 19, 22, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34. Materiál: 86m, 94f, 101j. Megaphyllum unilineatum (C.L.Koch, 1838) prouženka jednopásá Východoevropský stepní druh osídluje extrémně teplá a suchá stanoviště. Na Křivoklátsku zaznamenán na skalních vrcholech a pleších pod kameny a pod listím teplomilných dřevin a pod dřevem ležícím na zemi, roztroušeně rovněž v otevřeném terénu, zahradách, sadech a travnatých plochách v kulturní krajině. Lokality: 9, 12, 19, 24, 32, 33. Materiál: 3m, 4f, 17j. Ommatoiulus sabulosus (Linnaeus, 1758) prstencovka dvoupásá Evropský druh otevřených stanovišť ale i křovin, doubrav, dubohabřin a suťových lesů. Je známý hromadnými tahy, kdy se vyskytuje i na otevřených stanovištích. Vyhledává vyvýšená skalní stanoviště v krajině a na trávnících vylézá i na vrcholky rostlin. Lokality: 7, 8, 9, 13, 18, 21, 26, 30, 32, 33, 34. Materiál: 20m, 49f, 45j. Ophyiulus pilosus (Newport, 1842) špičanka dlouhoocasá Severoevropský teplomilný druh, často pronikající na stanoviště ovlivněná lidskou činností jako jsou pastviny, zahrady či intravilány obcí. Na Křivoklátsku se vyskytuje rozptýleně, častější na jižně exponovaných lokalitách. Lokality: 9, 10, 13, 19, 26, 29, 34. Materiál: 23m, 51f, 35j. 293

10 BOHEMIA CENTRALIS 31 Pachypodoiulus eurypus (Attems, 1895) haděnka suťová Středoevropský alpský druh. Vzácný stenoekní druh vázaný na přirozená stanoviště lesních sutí a jejich blízkého okolí. Na Křivoklátsku nalézán ostrůvkovitě v proláklinách skalních sutí vyplněných listovým opadem. Lokality: 3, 26, 32. Materiál: 11m, 7f. Unciger foetidus (C.L.Koch, 1838) uzlenka čpavá Evropský druh se širokou ekologickou valencí. Vyskytuje se často na vlhčích travních a lesních stanovištích, v těsném sousedství budov pod kameny, složeným dřívím, v okolí zemědělských objektů apod. Lokality: 1, 4, 6, 9, 11, 17, 18, 21, 26, 28, 31, 32, 33, 34, 36. Materiál: 76m, 52f, 11j. Unciger transsilvanicus (Verhoeff, 1899) uzlenka sedmihradská Východoevropský druh listnatých lesů, vyskytující se na jak na vlhčích stanovištích kolem lesních potoků, tak i na sušších stráních, na okrajích lesů apod. Nehojně byl zaznamenán i v intravilánech, v okolí zemědělských objektů. Lokality: 6, 11, 14, 19, 24, 26, 27, 32, 33, 34. Materiál: 45m, 78f, 18j. čeleď Nemasomatidae Nemasoma varicorne C.L.Koch, 1847 šnůrovka drobná Evropský druh. Tato drobná arborikolní mnohonožka žije rozptýleně na Křivoklátsku v trouchu pařezů, ve stromových dutinách, často pod kůrou odumřelých listnatých dřevin. Lokality 17, 22, 32, 33, 34. Materiál: 9m, 6f, 8j. řád Polydesmida čeleď Paradoxosomatidae Strongylosoma stigmatosum (Eichwald, 1830) stíněnka hnědočervená Východoevropská plochule vyhledávající vlhká, zastíněná údolí a rokle, kde žije v opadu listnatých stromů. Doprovází řeku Berounku a její přítoky, z údolí vystupuje do okolních svahů, kde může být i často velmi hojná. Lokality: 1, 9, 17, 18, 19, 21, 25, 26, 32, 33, 34. Materiál: 43m, 44f, 18j. čeleď Polydesmidae Brachydesmus superus Latzel, 1884 plochule hrbolatá Evropský druh doprovázející vlhká stanoviště podél potoků a řeky Berounky, proniká i do těsné blízkosti lidských sídel. Nalézán pod dřevem ležícím na zemi v opadu vrb, olší nebo jabloní, pod křovinami, v drobném rostlinném detritu. Na Křivoklátsku se vyskytuje rozptýleně i na otevřených stanovištích a nezasahuje hlouběji do lesních celků. Lokality: 7, 9, 17, 19, 34. Materiál: 3m, 5f, 3j. Polydesmus complanatus (Linnaeus, 1761) plochule křehká Východoevropská plochule s širokou ekologickou valencí od sušších doubrav po vlhké stinné roklinové javořiny. Doprovází spíš jednotlivě listový opad listnatých i jehličnatých dřevin, žije pod kůrou borových a smrkových pařezů. Lokality: 1, 4, 6, 7, 9, 11, 14, 15, 17, 19, 24, 26, 27, 30, 31, 32, 33, 34. Materiál: 30m, 42f, 159j. Polydesmus denticulatus C.L.Koch, 1847 plochule zubovitá Evropský druh doprovázející vlhká stanoviště v údolích a podél potoků. Osídluje mokřady, vyznačuje se vysokou tolerancí k zaplavení vodou. V lesních údolích v opadu 294

11 Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko listnatých stromů, pod ležícím dřevem rozptýleně. Doložen i z druhotných stanovišť ovlivněných lidskou činností. Lokality: 8, 11, 14, 15, 17, 18, 19, 22, 32, 33, 34. Materiál: 18m, 21f, 17j. Polydesmus inconstans Latzel, 1884 plochule příměstská Západoevropský převážně synantropní druh vyskytující se v blízkosti lidských sídel, v zahradách nebo v otevřených prostorech zemědělských objektů. Na Křivoklátsku nalezena jen na druhotných stanovištích bohatých na organické substráty, pod ležícím dřevem nebo v rostlinném detritu. Lokality: 12, 21, 36. Materiál: 6m, 3f, 1j. Shrnutí V současné době je pro území CHKO a BR Křivoklátsko doloženo celkem 44 druhů mnohonožek, což představuje zhruba 57 % dosud známé fauny České republiky. Výzkumy realizované od devadesátých let 20. století významně obohatily strohé historické údaje dotýkající se tohoto území. Ve srovnání s dosud publikovanými údaji z jiných chráněných území, kde byly rovněž prováděny podrobné faunistické výzkumy, vykazuje Křivoklátsko nejvyšší druhovou diverzitu těchto půdních bezobratlých živočichů. Tak např. v NP Podyjí je dosud známo pouze 35 druhů mnohonožek (Tajovský 2001), v CHKO Kokořínsko 28 druhů (Tajovský 2006), v CHKO a BR Pálava 23 druhů (Tajovský a Pižl 2003), v CHKO Litovelské Pomoraví 22 druhů (Tajovský 2000), v NP České Švýcarsko a CHKO Labské Pískovce 19 druhů (Tajovský 1998) a v CHKO Poodří 17 druhů (Tajovský 2000). Rovněž další dosud nepublikované údaje z výzkumů v dalších chráněných územích ČR nepřekračují počet druhů známý z Křivoklátska. Ze zoogeografického hlediska převažují na Křivoklátsku druhy středoevropské (celkem 15), druhy původem východoevropské (12 druhů) a druhy s širším evropským rozšířením (11 druhů). Celkové spektrum pak doplňují 3 západoevropské druhy, dva vázané více na severní Evropu a holarktická chlupule podkorní (Polyxenus lagurus). Podle navrhované ekologické klasifikace (Tuf et Tufová 2008) lze z CHKO a BR Křivoklátsko zařadit mezi tzv. R taxony (relic species) celkem 7 druhů: Cylindroiulus arborum, Haasea flavescens, Haploporatia eremita, Listrocheiritium septentrionale, Mastigophorophyllon saxonicum, Pachypodoiulus eurypus a Trachysphaera costata. Jejich podíl z celkové fauny mnohonožek Křivoklátska reprezentuje zhruba 16 %, což odpovídá obdobným zjištěním z jiných zachovalých územních celků (Tuf et Tufová 2008). Tři druhy (Listrocheiritium septentrinale, Pachypodoiulus eurypus a Trachysphaera costata) jsou rovněž vedeny v Červeném seznamu bezobratlých živočichů České republiky (Kocourek 2005). K nejrozšířenějším druhům v rámci zkoumaných 36 lokalit (Tabulka 1) patří především běžné evropské a středoevropské druhy jako Megaphyllum projectum (zaznamenán celkem na 21 lokalitách, tj. s konstancí výskytu 58,3 %), 295

12 BOHEMIA CENTRALIS 31 Polydesmus complanatus (18 lokalit, tj. 50,0 % všech sledovaných lokalit), Ochogona caroli (16 lokalit, 44,4 %). Další tři druhy, tj. Mycogona germanica, Glomeris connexa a Unciger foetidus byly zaznamenány úhrnem na 15 lokalitách (41,7 %). Společenstva mnohonožek na celé řadě lokalit na území Křivoklátska jsou mimořádně bohatá. Při stávajícím posuzování jednotlivých lokalit je třeba mít na zřeteli i fakt, že ne na všech uvedených lokalitách probíhal výzkum stejně intenzivně. Zpravidla kombinace metod a dlouhodobější sběry či opakované návštěvy mohou být provázeny vyššími počty zaznamenaných druhů. Přesto lze uvést některé lokality jako významné s ohledem na bohatá společenstva mnohonožek (Tabulka 1). Nejvíce druhů bylo zaznamenáno v NPR Týřov (celkem 28 druhů) a v NPR Vůznice (26 druhů). V případě druhového zastoupení v NPR Týřov je třeba ještě uvést, že zde byla zaznamenána koexistence 5 druhů rodu Glomeris a celkem 7 druhů z řádu Chordeumatida (Tabulka 1). Vysoké počty druhů byly zjištěny rovněž v Lánské oboře (22 druhů), v údolí Klučné (22 druhů) a v NPR Velká Pleš (21 druhů). Jako další bohatě osídlované lokality lze jmenovat např. oblast naučné stezky u Křivoklátu (17 druhů), PP Stará Ves (17), PR Červený kříž (15) ale také např. na sběry bohatý železniční násep u Křivoklátu (14). Většina druhově bohatých lokalit se vyznačuje výškově členitým terénem s různou expozicí ke světových stranám a několika typy biotopů. Vedle těchto lokalit si mnohá další stanoviště zasluhují stejně vysokou pozornost ať už s ohledem na výskyt některých málo frekventovaných či vzácných druhů, nebo pro specifickou druhovou kombinaci. Vzácná skvrněnka severní Listrocheiritium septentrionale byla zjištěna v NPR Vůznice a v PR Červený kříž. Tento druh je považován za endemita středoevropských hercynských pohoří. Navíc NPR Vůznice patří z hlediska diplopodocenóz k velmi cenným také pro to, že spolu s L. septentrionale zde žije dalších 7 druhů náležících do řádu Chordeumatida. Druh Pachypodoiulus eurypus haděnka suťová je vzácný obyvatel lesních sutí s centrem rozšíření v alpské oblasti. Na Křivoklátsku byl zjištěn na lokalitách Branov, Mokřinka, Roztoky, údolí Klučné a v NPR Týřov. K významným nálezům pak patří Melogona transsylvanica hrbulka karpatská, která je na našem území známa doposud pouze z NPR Vůznice. Tento druh je rozšířen na Slovensku, v Rakousku, Maďarsku a Rumunsku, tj. je více vázán na karpatské oblasti (Mock et Tajovský 2002). Výskyt populace ve středních Čechách je proto překvapivý. Nebylo zjištěno, že by se tento druh šířil přes synantropní stanoviště, takže tato patrně prostorově vzdálená peripatrická populace potvrzuje druhovou bohatost a jedinečnost sledovaného území. Mnohonožka Trachysphaera costata (svinulka žebrovitá) byla zjištěna v suťovém lese v NPR Týřov a PR Skryjská jezírka. Jedná se o lokality na Křivoklátsku doložené až po 12 letech sběrů. Faunu mnohonožek Křivoklátska doplňují rovněž např. stepní a teplomilné druhy jako Ommatoiulus sabulosus, Megaphyllum unilineatum, Kryphioiulus 296

13 Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko occultus a Ophyiulus pilosus v jihovýchodní části CHKO v těsné blízkosti Českého krasu např. na lokalitě Hudlice-PP Stará Ves. Výskyt druhů Blaniulus guttulatus a Polydesmus inconstans ukazuje na předchozí zásahy člověka do krajiny. Synantropně ovlivněné biotopy a intravilány sídel pak dále obohacují celkovou faunu této oblasti o takové druhy jako Brachyiulus bagnalli a Nopoiulus kochii, částečně rovněž i Melogona voigtii, Craspedosoma rawlinsi, Ophyiulus pilosus či Julus scandinavius. Tyto synantropně rozšířené či částečně nepůvodní druhy snášejí dlouhodobé zásahy člověka do prostředí nebo obývají biotopy lidskou činností trvale ovlivňované a zpravidla významně nepronikají do okolních přirozených ekosystémů. Přes vysoký počet zjištěných druhů mnohonožek a rovněž s ohledem na různou úroveň prozkoumání jednotlivých 36 uvedených lokalit nepovažujeme informace o rozšíření mnohonožek v CHKO a BR Křivoklátsko za kompletní a konečné. Naopak s ohledem na rozmanitost a mozaikovitý charakter řady lokalit a biotopů lze předpokládat v daném území výskyt dalších druhů mnohonožek. Přesto z hlediska fauny mnohonožek patří Křivoklátsko k popředním oblastem nejen u nás, ale i v širším rámci střední Evropy. Souhrn Práce shrnuje dosavadní poznatky o mnohonožkách (Diplopoda) na území CHKO a BR Křivoklátsko. Výzkum v letech 1997 až 2007 probíhal celkově na 36 lokalitách, přičemž materiál těchto živočichů byl získán kombinací individuálních sběrů na příhodných stanovištích a dále metodou padacích zemních pastí a tepelnou extrakcí z půdních vzorků. Pro dané území je v současnosti doložen výskyt 44 druhů mnohonožek. K nejrozšířenějším druhům zde patří především běžné evropské a středoevropské druhy jako Megaphyllum projectum, Polydesmus complanatus, Ochogona caroli, Mycogona germanica, Glomeris connexa a Unciger foetidus. Vedle nálezů některých vzácných druhů jako Listrocheiritium septentrionale, Melogona transsylvanica (tento druh na Křivoklátsku poprvé doložen pro celé území ČR), Pachypodoiulus eurypus a Trachysphaera costata, je třeba upozornit na přítomnost vysokých počtů druhů na řadě dílčích lokalit. Nejvíce druhů bylo zaznamenáno v NPR Týřov (celkem 28 druhů) a v NPR Vůznice (26 druhů). Z hlediska fauny mnohonožek patří Křivoklátsko v současné době bezkonkurenčně k popředním přirozeným územním celkům nejen u nás, ale i v širším rámci střední Evropy. Poděkování. Autoři děkují za poskytnutý materiál, spolupráci a podporu při terénním výzkumu pracovníkům Správy CHKO Křivoklátsko (F. Pojer, P. Hůla, E. Nedozrálová) a AOPK Praha. Dílčí výsledky byly získány za podpory projektů GA ČR 204/93/0276 a 526/06/1348 a v rámci výzkumného záměru ÚPB BC AV ČR č. AV0Z

14 BOHEMIA CENTRALIS 31 Druhy Lokality Celkem C lokalit (%) 1 P. lagurus ,8 2 T. costata ,8 3 G. connexa ,7 4 G. hexasticha ,1 5 G. klugii ,9 6 G. pustulata ,3 7 G. tetrasticha ,9 8 M. voigtii ,7 9 M. transsylvanica ,8 10 M. germanica ,7 11 C. rawlinsii ,0 12 L. septentrionale ,6 13 O. caroli ,4 14 H. flavescens ,4 15 H. germanica ,3 16 H. eremita ,3 17 M. bosniensis ,8 18 M. saxonicum ,1 19 B. guttulatus ,7 20 P. fuscus ,0 21 Ch. palmatus ,6 22 N. kochii ,8 23 B bagnalli ,8 24 C. arborum ,8 25 C. britannicus ,6 26 E nanus ,8 27 J. scandinavius ,9 28 K. occultus ,1 29 L. noricus ,3 30 L. proximus ,3 31 L. trilobatus ,9 32 M. projectum ,3 33 M. unilineatum ,7 34 O. sabulosus ,3 35 O. pilosus ,4 36 P. eurypus ,3 37 U. foetidus ,7 38 U. transsilvanicus ,8 39 N. varicorne ,9 40 S. stigmatosum ,6 41 B. superus ,9 42 P. complanatus ,0 43 P. denticulatus ,6 44 P. inconstans ,3 Celkem druhů

15 Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko Tabulka 1. Zjištěné druhy a celkové počty mnohonožek (Diplopoda) na studovaných lokalitách CHKO a BR Křivoklátsko (čísla lokalit viz text) a konstance výskytu jednotlivých druhů (C %). Table 1. Recorded millipede species (Diplopoda), total numbers of species in studied localities of the Křivoklátsko PLA and BR (locality numbers see the text) and constancy (C %) of the occurrence of individual species. Literatura Enghoff H. et Kime D.R. (2011): Fauna Europaea: Diplopoda. In: Enghoff H. (ed.): Fauna Europaea: Myriapoda. Fauna Europaea 109 version 2.4, Homoláč M.E. (1958): O mnohonožkách pražského kraje (Diplopoda). Mus. zprávy Praž. kraje 3: Kocourek P. (2005): Diplopoda (mnohonožky). In: Farkač J., Král D. et Škorpík M: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. AOPK ČR, Praha: Kocourek P. (2007): Mnohonožky (Diplopoda) chráněné krajinné oblasti Český kras. Millipedes (Diplopoda) of the Protected Landscape Area Bohemian Karst. Fragm. Ioann. Collecta, Svatý Jan pod Skalou, 7: Kocourek P. (2009): Inventarizační průzkum mnohonožek v CHKO Křivoklátsko. Závěrečná zpráva za rok Správa CHKO Křivoklátsko, Zbečno, 1 16, msc. Kocourek P. (2010): Inventarizační průzkum mnohonožek v CHKO Křivoklátsko. Závěrečná zpráva za rok Správa CHKO Křivoklátsko, Zbečno, 1 15, msc. Lang J. (1954): Mnohonožky Diplopoda. Fauna ČSR, svazek 2., NČSAV, Praha: 183 s. Mock A. et Tajovský K. (2002): Genus Melogona Cook, 1895 (Diplopoda: Chordeumatida: Chordeumatidae) in Slovakia. In: Tajovský K., Balík V. et Pižl V. (eds.): Studies on Soil Fauna in Central Europe. ISB AS CR, České Budějovice: Tajovský K. (1996): Mnohonožky (Diplopoda) a suchozemští stejnonožci (Oniscidea) CHKO a BR Křivoklátsko. Zoologické dny Brno Abstrakta referátů z konference 7. a 8. listopadu 1996: 1 s. Tajovský K. (1998): Terrestrial arthropods (Oniscidea, Diplopoda, Chilopoda) of the Labské pískovce Protected Landscape Area (North Bohemia, Czech Republic). In: Pižl V. et Tajovský K. (eds.): Soil Zoological Problems in Central Europe. Proc. 4th CEWSZ, České Budějovice: Tajovský K. (2000): Mnohonožky (Diplopoda), stonožky (Chilopoda) a suchozemští stejnonožci (Oniscidea) vybraných aluviálních ekosystémů střední a severní Moravy (Litovelské Pomoraví a Poodří). In: Kovařík P. et Machar I. (eds.): Mokřady Sborník z konference při příležitosti 10. výročí vzniku CHKO Litovelské Pomoraví. Správa CHKO ČR a Český Ramsarský výbor: Tajovský K. (2001): Současný stav poznání fauny mnohonožek (Diplopoda), stonožek (Chilopoda) a suchozemských stejnonožců (Oniscidea) v Národním parku Podyjí. Present state of the investigation of millipedes, centipedes and terrestrial isopods in the Podyjí National Park. Thayensia (Znojmo), 4: Tajovský K. (2006): Mnohonožky (Diplopoda) CHKO Kokořínsko. Millipedes (Diplopoda) of Kokořínsko Protected Landscape Area. Bohemia Centralis, Praha, 27: Tajovský K. et Aurová K. (2008): Millipede and centipede assemblages in deciduous woodlands affected by ungulate activities. In: Voigtländer K. (ed.): Abstracts 14th International Congress of Myriapodology, Görlitz / Germany. Myriapoda and Onychophora of the World. Diversity, Biology and Importance, July 2008 Görlitz. Peckiana, 6: s. 78. Tajovský K. et Aurová K. (2008): Ovlivňují vysoké stavy spárkaté zvěře půdní faunu? Výsledky dlouhodobého sledování společenstev mnohonožek, stonožek a suchozemských stejnonožců v lesních porostech CHKO a BR Křivoklátsko. In: Mock A. (ed.): 6. česko-slovenský 299

16 BOHEMIA CENTRALIS 31 myriapodologický seminár, Opátka, Slovenská republika, , Zborník abstraktov: Tajovský K. et Pižl V. (2003): Mnohonožky (Diplopoda), Stonožky (Chilopoda), suchozemští stejnonožci (Oniscidea) a žížalovití (Lumbricidae) biosférické rezervace Pálava. In: Danihelka J. (ed.): Pálava na prahu třetího tisíciletí. Správa chráněných krajinných oblastí České republiky, Správa chráněné krajinné oblasti Pálava, Mikulov: Tuf I.H. et Tufová J. (2008): Proposal of ecological classification of centipede, millipede and terrestrial isopod faunas for evaluation of habitat quality in Czech Republic. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 57: Recenzoval RNDr. Andrej Mock, Ph.D. 300