SUBURBANIZACE V ZÁZEMÍ ZLÍNA

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa SUBURBANIZACE V ZÁZEMÍ ZLÍNA Suburban development in the hinterland of Zlín Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Petr Tonev, Ph.D Autor: Bc. Pavla Palátová Brno, 2014

2

3 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok 2011/2012 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro: Obor: PALÁTOVÁ Pavla, Bc. Regionální rozvoj a správa Název tématu: Suburbanizace v zázemí Zlína Suburban development in the hinterland of Zlín Zásady pro vypracování Problémová oblast: suburbanizace, Zlín, bytová výstavba, migrace Cíl práce: Cílem práce je na základě dostupných údajů vymezit oblasti rezidenční (případně i komerční) suburbanizace v zázemí Zlína a analyzovat a zhodnotit vybrané dopady tohoto procesu. Postup práce a použité metody: Práce vychází z teoretických základů obecně akceptovaných závěrů ve zkoumané oblasti, na jejich základě se hodnotí reálný stav věcí. Veškerá poznání jsou podložena literárními prameny a jsou vhodně doplněna vlastními komentáři, návrhy a doporučeními. Při zpracování práce budou využity metody analýzy a syntézy jakožto základní metody tvorby odborných prací. Metodu historickou a deskriptivní lze užít pro popis dosavadních poznatků ve zpracovávané oblasti, při práci s literaturou metody komparace a analogie.

4

5 Rozsah grafických prací: Předpoklad cca 10 tabulek a grafů, kartogramy nebo schémata Rozsah práce bez příloh: stran Seznam odborné literatury: BURIAN, Jaroslav, MIŘIJOVSKÝ, Jakub, MACKOVÁ, Markéta. Suburbanizace Olomouce hodnocení pomocí analýzy statistických dat. Urbanismus a územní rozvoj, 2011, roč. 14, č.5, s HNILIČKA, Pavel. Sídelní kaše : otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Vyd. 1. Brno : Era vydavatelství, s. Suburbanizace : sborník ze semináře AUÚP, Beroun, vyd. Brno : Ústav územního rozvoje, s. SÝKORA, Luděk. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha : Ústav pro ekopolitiku, s. SÝKORA, Luděk. Suburbanizace : Problém i řešení. Vesmír, 2010, roč. 89, č. 7-8, s OUŘEDNÍČEK, Martin. Suburbanizace Prahy. Sociologický časopis, 2003, roč. 39, č. 2, s OUŘEDNÍČEK, Martin. Suburbanizace.cz. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, s. VOBECKÁ, Jana; KOSTELECKÝ, Tomáš. Politické důsledky suburbanizace : analýza případových studií proměn politického chování a občanské participace ve vybraných suburbánních lokalitách Prahy a Brna. 1. vyd. Praha : Sociologický ústav AV ČR, s. Internetové zdroje: Další literatura bude upřesněna v průběhu zpracování. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Petr Tonev Datum zadání diplomové práce: Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne

6

7 Jméno a příjmení autora: Pavla Palátová Název diplomové p ráce: Suburbanizace v zázemí Zlína Název práce v angli čtině: Suburban development in the hinterland of Zlín Katedra: Regionální ekonomie a správy Vedoucí diplomové práce: Mgr. Petr Tonev, Ph.D Rok obhajoby: 2014 Anotace Diplomová práce Suburbanizace v zázemí Zlína je zaměřena především na vymezení suburbanizovaných obcí a městských částí v zázemí Zlína. Součástí bude i lokalizace komerční zástavby. Teoretická část je zaměřena na vývoj suburbanizace ve světě a v České republice. Hlavní část obsahuje analýzu migračních toků a bytové výstavby. Annotation Diploma thesis Suburban development in the hinterland of Zlín is aimed on demarcation of the rezidential suburbanization process in municipalities and city districts in the hinterland of Zlín. The thesis also includes localization of non-residential areas. In the theoretical part of the thesis I am focusing on suburban development in the world and Czech Republic. The main part includes the analysis of migration flows and housing. Klíčová slova Suburbanizace, Zlín, migrace, zázemí, bytová výstavba, ceny stavebních pozemků. Key words Suburbanization, Zlín, migration, hinterland, housing, building land prices.

8

9 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Suburbanizace v zázemí Zlína vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Petra Toneva, Ph.D a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 15. května 2014 v l a s t n o r u č n í p o d p i s a u t o r a

10

11 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Petru Tonevovi Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji své rodině a Jaroslavu Novotnému za podporu při studiu i psaní této diplomové práce.

12

13 OBSAH ÚVOD PŘEHLED LITERATURY VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ÚLOHA ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ V SUBURBÁNNÍM ROZVOJI Aktéři suburbánního rozvoje Nástroje územního plánování VÝVOJ SUBURBANIZACE VE SVĚTĚ Suburbanizace v USA Nerezidenční suburbanizace Vliv přímých zahraničních investic na regionální rozvoj Maďarské republiky Projevy suburbanizace v zázemí města Prešova Suburbanizace ve Vídeňské aglomeraci PROCES SUBURBANIZACE V ČR Nerezidenční suburbanizace v ČR Aktuálně řešené případy Amazon v Brně Nový územní plán hlavního města Prahy EKONOMICKÉ, SOCIÁLNÍ A EKOLOGICKÉ ASPEKTY HISTORIE ZLÍNA SUBURBANIZACE V ZÁZEMÍ ZLÍNA Metodický přístup Vymezení zázemí MIGRAČNÍ TOKY V ZÁZEMÍ ZLÍNA BYTOVÁ VÝSTAVBA VE VYBRANÝCH OBCÍCH VYMEZENÍ SUBURBANIZOVANÝCH OBCÍ IDENTIFIKACE SUBURBANIZOVANÝCH MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ ROZMÍSTĚNÍ SILNIČNÍ SÍTĚ CENY STAVEBNÍCH POZEMKŮ SUBURBANIZOVANÝCH OBCÍ LOKALIZACE KOMERČNÍ ZÁSTAVBY... 60

14 ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ SEZNAM DATOVÝCH ZDROJŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH... 74

15 ÚVOD Suburbanizace je proces, při kterém dochází k odlivu obyvatel z centrálních částí měst na jejich okraje. Města přestávají být dost atraktivní pro některé obyvatele. Typická je změna preferencí v bydlení, řada obyvatel měst považuje za cíl mít rodinný dům se zahradou na předměstí. Výhodou takového bydlení má být příjemné a klidné prostředí, které současně umožňuje relativně snadnou dostupnost centra. Součástí každodenního života je často přemisťování se z místa bydliště do jádra města, protože menší obce v okolí nenabízí dostatečné množství požadovaných služeb, pracovních míst či vzdělávacích a kulturních zařízení. Zástavba se stává rozvolněnější a jsou zabírány velké plochy půdy malým počtem obyvatel. První projevy suburbanizace můžeme sledovat ve Velké Británii, následně pak v USA a až poté v zemích západní Evropy. Největší rozmach je možné spojit s rozvojem automobilové dopravy, která umožnila rychlejší přesuny na delší vzdálenosti. Především pro USA to znamenalo vytvoření mnoha osamocených měst, která jsou ve velké vzdálenosti od ostatních a kam se nelze dostat jinak než právě osobním automobilem. V České republice se lidé začali do zázemí měst ve větší míře stěhovat po pádu komunistického režimu. Možnost bydlet mimo panelová sídliště se zalíbila mnoha lidem a tento trend nadále přetrvává. Asi největší problémy způsobuje suburbanizace v USA, protože oproti evropským zemím nebyla žádným způsobem regulována. Lidé se z měst stěhují v očekávání lepšího života, často však nepřizpůsobí svůj životní styl novému prostředí. Okolí jim nenabízí dostatečné množství zábavy a kulturního vyžití, proto neustále vyjíždějí do města, roste intenzita automobilové dopravy a s tím také nárůst hluku či znečištění životního prostředí. Na silnicích se během dopravních špiček vytvářejí zácpy. Obce v zázemí nebývají na velký nárůst obyvatel připraveny, v mnoha případech jim chybí propracované územní plány, které by dobře regulovaly výstavbu. Tato skutečnost pomáhá developerům, kteří toho využívají s vidinou velkého zisku. Jejich hlavní prioritou je postavit co nejvíce domů na prodej za co nejnižší náklady. Domy proto vypadají v podstatě ve všech suburbánních oblastech stejně a přirozený vzhled obcí je narušen. Pokud obce nemají zavedeny regulace nebo si ve smlouvách nedohodnou lepší podmínky, mohou zůstat i bez potřebného veřejného prostoru. Noví 9

16 obyvatelé si také z mnoha důvodů nemění trvalé bydliště, obce tak přicházejí o velké množství finančních prostředků, i když mají vyšší náklady. V současnosti se už i v České republice klade větší důraz na regulaci výstavby prostřednictvím územních a regulačních plánů. Problematická může být jejich tvorba, protože pro nastavení vhodných regulačních kritérií jsou zapotřebí odborníci na regionální rozvoj, životní prostředí, ale také výstavbu, kteří dokáží přesně určit potřebné regulativy. Cílem práce je vymezit nejvíce suburbanizované oblasti v zázemí města Zlína s využitím statistických dat. Obce budou analyzovány z hlediska vyjížďky do zaměstnání, migračních toků a bytové výstavby. Zaměřila jsem se především na suburbanizaci rezidenčních funkcí. Součástí bude také lokalizace komerční výstavby v okrajových částech Zlína a jeho okolí. V teoretické části se budu nejdříve věnovat přehledu literatury, tematickému názvosloví a nástrojům ovlivňujícím územní plánování. Uveden bude i vývoj suburbanizace ve světě a České republice, ale popsány budou také konkrétní případy procesu suburbanizace ve vybraných zemích střední Evropy. Zabývat se budu také ekonomickými, sociálními a environmentálními dopady plynoucí z tohoto procesu. 10

17 1 PŘEHLED LITERATURY Pavel Hnilička se ve své knize Sídelní kaše (2012) zabývá problematikou rozpínání měst. Popisuje extrémní využívání krajiny v důsledku suburbanizačních procesů a zároveň se věnuje i odlivu obyvatel z center měst. Pojem urban sprawl překládá do češtiny jako sídelní kaši. Jedná se podle něj o neuspořádanou výstavbu na předměstí. Hlavní autorka knihy Suburbanizace hrozba fungování (malých) měst Vladimíra Šilhánková (2007) se se svými kolegy zaměřuje na sledování migračních proudů, jako na základ suburbanizace. Popisuje také vývoj suburbanizačního procesu v USA i České republice. Urban sprawl charakterizuje jako výstavbu, která se odehrává mimo zastavěné území, často v blízkosti dopravních tahů. Kniha obsahuje také případovou studií, které se týkají Hradce Králové a Třebechovic pod Orebem. Významným autorem, který se problematice suburbanizace již dlouho dobu věnuje, je Martin Ouředníček, který spolu s Petrou Špačkovou, Jakubem Novákem a dalšími autory věnuje v knize Sub urbs: krajina, sídla a lidé vydané v roce 2013 hned několika tématům souvisejících se suburbanizací. S Petrou Špačkovou se zabývá teoretickými přístupu k suburbanizaci, sám pak zkoumá tento proces v České republice. Spolu s Lucií Kupkovou hodnotí intenzitu a dopady na případu Prahy, využívají přitom data z dálkového průzkumu země. Zajímavý pohled na problematiku suburbanizace má Barta a Kukely (2007), kteří se ve své práci zaměřili na vliv přímých zahraničních investic na rozvoj a suburbanizační procesy v Maďarsku. Sledují průběh přílivu těchto investic v závislosti na levné pracovní síle. Luděk Sýkora se v publikaci z roku 2002 zabývá například vytvářením měst na základně suburbanizačních procesů. S odlivem lidí z center měst se přesouvají také aktivity a původně závislé suburbanizační oblasti se stávají samostatná. Autor Zdeněk Pokluda popisuje ve své knize Zlín z roku 2008 historii a rozvoj města Zlína. Zmiňuje bohaté zázemí řemesel a trhů ve městě. V knize nechybí ani popis prvních pokusů o podnikání a následně také Baťovu éru. Zaměřuje se i na významné architekty, kteří se zasloužili o moderní výstavbu ve Zlíně. Částečně se zaměřuje i na pozdější přesun movitějších obyvatel do vil. A součástí je i průběh výstavby ve městě. 11

18 Matlovič a Sedláková sledují ve své práci z roku 2007 procesu suburbanizace v zázemí města Prešova. Metodou analýzy dat z let 1995 až 2003 zjišťují změny v migraci ve vybraných obcích. Součástí bylo i zjištění odkud noví obyvatelé přistěhovali. Popisují také sociální status přistěhovalých. Většinou se jedná o lidi s vyšším sociálním statutem a vzděláním. Poukazují i na rozdíly mezi novými obyvateli a starousedlíky. 12

19 2 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Suburbanizace Může být označena jako proces, při kterém se města rozšiřují na svých okrajích. Dochází také velkým přesunům obyvatel z městských jáder na předměstí, přitom však centrum města ponechává určité funkce, které předměstí nenabízí. Oblasti na okrajích měst nemusí sloužit pouze pro účel bydlení, přesunují se zde také velkoplošná maloobchodní zařízení (supermarkety, hypermarkety, nákupní centra) i administrativní budovy. Tento proces je spojen s úbytkem obyvatel jáder měst a oblasti ovlivněné tímto procesem nazýváme tzv. suburbánní zóny (Šilhánková, 2007, s. 20). Pavel Hnilička (2012) se na problematiku suburbanizace dívá z pohledu architektury a urbanismu. Ve své knize se snaží o komplexní pohled na stavění kolonií rodinných domů, i se všemi souvislostmi. (Hnilička, 2012, s. 21). Urban sprawl Pojem, který bývá do češtiny překládán jako sídelní kaše. Důvodem pro tento název je nesprávné použití architektury, urbanismu a absence prvků sloužících k orientaci v prostoru. Stavby postrádají vzájemnou návaznost a vyváženost, jsou homogenní a neumožní snadnou orientaci v prostoru. (Hnilička, 2012, s. 21). Podle Ouředníčka (2008) se jedná o formu suburbanizace, která se projevuje rozlézáním zástavby do volné krajiny. Suburbánní oblasti při svém zvětšování vytváří mozaikovité struktury, což je způsobeno individualistickým přístupem vlastníků pozemků a investorů, kterým jde o maximalizaci zisku. Nežádoucí dopady mohou být ekonomické, sociální i environmentální. Náklady by byly tak obrovské, že je potřeba se snažit tomuto jevu zamezit. Důležitou roli proto hrají plánovací dokumenty, zodpovědný přístup samosprávy, ale i samotní obyvatelé suburbánních zón (Ouředníček, 2008, s. 16). Ouředníček tento typ suburbanizace označil jako jeden z nejhůře udržitelných (Ouředníček, 2008, s ). Satelitní městečka (satelit) Lidové (hovorové) označení pro lokalitu s novou bytovou výstavbou v zázemí velkých měst. V České republice se satelitní městečka nově založená na zelené louce vlastně nevyskytují. ( , online) 13

20 Nerezidenční suburbanizace Do suburbanizace nerezidenčních funkcí řadíme přemisťování nebo novou lokalizaci aktivit sekundéru, terciéru a kvartéru. Často se jedná o suburbanizaci maloobchodu, výrobních aktivit, skladovacích prostor a pracovních příležitostí v administrativě. Proces nerezidenční suburbanizace je výrazně mladší, než je tomu u suburbanizace bydlení (Ouředníček, 2013, s. 82). Komerční suburbání oblasti jsou soustředěny podél hlavních dopravních tahů. Většinou jsou tyto stavby budovány na zelené louce (Ouředníček, 2008, s ). Rezidenční suburbanizace Rezidenční suburbanizace se zabývá odlivem obyvatel z jádrového města do nových rodinných domů v zázemí měst a jejich výstavbou. Naproti tomu v USA vzniká většina suburbánních sídel bez návaznosti na dřívější osídlení (Ouředníček, 2008, s ). Greenfields Jedná se o výstavbu, která je lokalizována do nových ještě neobydlených oblastí, proto je označována jako výstavba na zelené louce. Často je spojována s výstavbou nových nákupních středisek. Důsledkem bývá zabírání často velmi úrodné půdy. Pole Ouředníčka vzniká tento typ suburbanizace v Česku spíše výjimečně. (Ouředníček, 2008, s. 11). Brownfields Brownfields jsou opuštěné plochy či budovy v centrech měst, které už nadále nemohly plnit svou původní funkci. Přesto, že se nachází často v atraktivní lokalitě, tak se firmám nevyplatí je koupit, protože by byly nuceny většinou vynaložit nemalé náklady na úpravy či na odstranění nebezpečného materiálu. Edge cities Tento termín označuje menší městečka na okrajích větších měst, která už jsou ale soběstačná a nabízejí svým obyvatelům značné množství služeb i pracovních příležitostí, proto jsou na jádrovém městě závislá jen částečně. 14

21 3 ÚLOHA ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ V SUBURBÁNNÍM ROZVOJI 3.1 Aktéři suburbánního rozvoje Mezi aktéry suburbánního rozvoje lze zařadit přímé účastníky stavby, orgány podílející se na schvalování dokumentace výstavby, ale patří sem i nepřímí účastníci, kteří se podílejí na vzdělávání všech zainteresovaných osob, tak i na budování sociálních vztahů v suburbiích. Důležité je, jak ukazuje dlouhodobý výzkum, rozhodování na úrovni mikroregionů, tak aby byly jednotlivé suburbánní oblasti rozvíjeny podle jejich individuálních potřeb. Vhodné by bylo zaměření geografie na rozhodování v území a následné hodnocení jejich prospěšnosti a správnosti (Ouředníček, 2013, s. 69). Dle Perlína (2002) je problém neregulace některých suburbánních sídel způsoben nezkušeností stavebníků, investorů, ale i obcí a agentur, které zabývají vytvářením projektů, ale chybí jim potřebná praxe (Perlín, 2002 cit. podle Ouředníček, 2013, s. 69). Během sledování několika desítek lokalit, při výzkumu suburbanizace, bylo zjištěno, že je rozvoj obce především ovlivněn přístupem obecného zastupitelstva k tvorbě územního či regulačního plánu a také jejich postoj k developerům a stavebníkům. Za klíčovou pozici považujeme v řadě případů úředníky stavebních úřadů (...). (Ouředníček, 2013, s. 69). 3.2 Nástroje územního plánování Podle Maiera (2002) patří mezi nástroje ovlivňující suburbanizaci územní plány velkých územních celků, jejichž součástí je posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) pro jednotlívé projekty. Místní plánování, které ovšem neovlivní procesy, které probíhají na více správních území obcí. Na jeho základě je možné efektivně ovlivňovat regulaci územního rozvoje. Významnou roli mohou také zastávat regionální rozvojové agentury (Maier, 2002, s ). Aby v území nedocházelo ke špatnému využívání prostoru, vytvářejí obce územní nebo regulační plány. Jejich cílem je systematicky rozčlenit území obce k různým funkcím, ale také stanovení limitů využívání území a určení veřejného prostoru. Některé obce vytvářejí také regulační plán. Na rozdíl od plánu územního se soustředí na regulativy pro využívání jednotlivých pozemkům. Oba plány je možné spojit. (Ouředníček, 2008, s ). 15

22 Územní plán by měl pracovat s časovým horizontem zhruba let. Jeho vypracování trvá nejčastěji 2-3 roky a je provázeno pracným hledáním kompromisů a nejvhodnějších řešení. Pořizovatel územního plánu je příslušná obec, pro jejíž území se plán zpracovává. (Ouředníček, 2008, s. 64) Postup při tvorbě územního plánu: - pověřený projektant zadá územní plán (dotčené správní orgány a veřejnost jsou vyzvány, aby se k zadání vyjádřili, po vyřízení připomínek zadání schvaluje zastupitelstvo obce), - vytvoření konceptu územního plánu (tento krok není povinný, veřejnost se k němu může vyjádřit, slouží jako podklad pro zpracování návrhu územního plánu), - návrh územního plánu (možnost připomínkování a je nutné veřejné projednání, námitky mohou vznášet dotčené osoby), - vyhláška obce o závazných částech územního plánu a hlavní výkres (schvaluje zastupitelstvo obce) (Ouředníček, 2008, s ). Pro obec, jež chce účinně regulovat prostorové uspořádání a vzhled výstavby, jsou užitečné prostorové regulativy. Ty mohou stanovit uliční a stavební čáry, minimální a maximální výšku zástavby, pohledové osy, minimální velikost stavebního pozemku, těžiště prostorů, tvar střech, členění objektů, orientaci hlavních vstupů či parametry oplocení. (Ouředníček, 2008, s. 66). Kromě prostorových regulativů lze využít také regulativy funkční, které určují, pro jaké funkce mohou být pozemky a stavby využity. Existují i provozní a technické regulativy, ty se používají například při časové regulaci zásobování. Je třeba připomenout, že všechny regulativy mohou být také stanoveny již v územním plánu. Regulační plány mohou být stejně jako územní plán připomínkovány a mohou k nim být vznášeny námitky. Stavební činnost může být pozastavena nebo zakázána formou stavební uzávěry. Pro vzhled obce je nevhodná velká různorodost staveb, které nezapadají do prostředí a ani se k sobě navzájem nehodí. Developeři se snaží vytěžit co nejvíce, proto jsou pozemky často přehuštěné budovami a chybí zde veřejný prostor. Z tohoto důvodu 16

23 je vhodné využít situačního plánu (popřípadě zastavovacího plánu nebo zástavbové či urbanistické studie), tak aby developeři byli nuceni přistoupit na určité podmínky obce. Stavební úřad poté musí kontrolovat, zda jsou všechny plány dodržovány a to ještě před vydání kolaudačního rozhodnutí. (Ouředníček, 2008, s ). 17

24 4 VÝVOJ SUBURBANIZACE VE SVĚTĚ Fishmana podle Ouředníčka (2013, s ) zastává názor, že suburbia jsou anglosaským prvkem. U britských měst se začala vytvářet předměstí, kde se usidlovala vyšší a střední třída. Naproti tomu movitější obyvatelé Paříže zůstávali ve středu města, které bylo v 18. a 19. století považováno za nejvhodnější místo k bydlení. Důvodem byl také odliv dělníků z center měst, kvůli lepší dopravní obslužnosti, města se tak stala čistší a ne tolik zahuštěná pro lidi z vyšších vrstev. Některé části měst sloužily k obchodování a také jako zdroj informací nutný k výkonu povolání. To však nebylo důležité pro rentiéry, kteří si proto mohli dovolit žít na venkově. Životní styl bydlení v suburbniích se z Velké Británie přenesl do severní Ameriky, západní Evropy, států Commonwealthu a kolonií. Ranně moderní města nebyla dle Inwooda podle Ouředníčka (2013, s. 40) připravena na velký nárůst obyvatel, jak tomu bylo například v případě Londýna. Na počátku 19. století v něm žil více než milion obyvatel, tento počet se na konci století navýšil na více než šest a půl milionu, na což nebyla tehdejší infrastruktura přizpůsobena. Fishman podle Ouředníčka (2013, s. 41) uvádí jako další důvod stěhování do zázemí měst oddělení pracovního a rodinného prostoru. Rodina už totiž nemusela být u celého procesu vytváření kapitálu. Sennet podle Ouředníčka (2013, s. 41) poukazuje na posun londýňanů v jejich uvažování, začíná se prosazovat individualismus. Blanchard podle Ouředníčka (2013, s ) zmiňuje změny, ke kterým docházelo v Pařili. Vznikaly tam pasáže, které poskytovaly místo k odpočinku a procházkám. Problematikou suburbanizace se zabýval také Ebenezer Howard se svým konceptem zahradních měst 1 V období po 2. světové válce se v USA začíná velmi významně rozvíjet nové uspořádání prostoru, vznikají prostorové struktury, které nepatří mezi města, ale nejedná se ani o vesnice. Rozvoj automobilové dopravy podpořil bydlení v rodinných domech mimo města, nedalo se k ovšem dostat jinak než automobilem a sloužily pouze k přespání (Šilhánková, 2007, s. 7). 1 Tento termín byl Ebenezerem Howardem poprvé použit na konci 19. století. Podle jeho návrhu byly části města odděleny pásy zeleně, dům se zahradou měl sloužit k vytvoření příjemného prostředí pro život (Hledíková, 2009, s ). 18

25 Při zkoumání procesu suburbanizace v české literatuře dochází k podobným poznatkům jako při výzkumu americké suburbanizace v 60. letech 20. století. Wirth podle Ouředníčka (2013, s. 68) poukazuje na negativní dopady na sociální prostředí, které předpokládají teoretické úvahy. Berger podle Ouředníčka (2013, s. 68) kontruje s odkazem na empirické zkoumání, ve kterém se tyto úvahy nepotvrdily. 4.1 Suburbanizace v USA V severní Americe se sídelní systém začal vyvíjet o dost později než v západní Evropě, města zde vyrůstají až koncem 19. století. Typická je menší rozloha měst s vyššími budovami. Oproti evropským městům postrádají tzv. genius loci 2, vzhled sídel byl také ovlivněn větším tlakem tržních sil (Ptáček, 2002, s. 56). Lichtenberger podle Sýkory (2002, s. 11) uvádí jako příčiny rozvoje suburbanizace v USA po druhé světové válce: velkou poptávku po bydlení, která byla způsobena i vyššími příjmy střední vrstvy, hodně narozených dětí, mladé rodiny chtějí bydlet v neznečistěném a bezpečném prostředí, podporu rozvoje dopravní infrastruktury státem, státem podpořenou bytovou výstavbu v reakci na vysokou poptávku po bydlení. Příčiny rozvoje nerezidenční suburbanizace v USA: rezidenční suburbanizace způsobila pokles kupní síly v centrech měst, proto se maloobchod i další služby také přesunuly, velká část federálního fondu dopravy byla využita na stavbu dálnic a rychlostních komunikací a pouze velmi malá část na rozvoj městské hromadné dopravy, zhoršila se dostupnost center měst a s následným vznikem městských okruhů se kolem nich začala tvořit nákupní centra, 2 Lze přeložit jako duch místa. 19

26 vysoká cena pozemků v centrech měst oproti předměstím a také jejich velikost, která neodpovídala požadavkům velkých obchodních center i některých administrativních funkcí, vhodnější prostředí pro služby kvůli vyšší kvalitě životního prostředí a atraktivitě prostředí, snaha měst o přilákání dalších subjektů na jejich území nižšími daněmi, nedostatečná stavební omezení oproti centrům měst, nižší atraktivita jáder měst kvůli kriminalitě a ghetům, neatraktivita některých měst, firmy chtějí mít reprezentativní adresu, aglomerační výhody, které se časem přesunu z center měst na jejich okraj (Ptáček 2002, s. 56). Velkým problémem měst v USA je struktura vnitřních měst i předměstí. Centra měst jsou často pouze pracovištěm vyšších sociálních tříd, které po konci pracovní doby opouští jádro města a vracejí se do rezidenčních částí na předměstích, centra měst se tak stávají prázdná a potenciálně nebezpečná. Prostor k bydlení nahradily v centrech měst kancelářské budovy, obchody s luxusním zbožím a bankovní zóny. Pro obyvatele zde nebývá dostatek běžných cenově dostupných služeb. Pracovní příležitosti tak bývají přesouvány do suburbánních oblastí, což je velmi nákladné (Gremlica, 2002, s ). V Nizozemsku a ve Velké Británii vznikají důsledkem suburbanizace i nová města, která se tvoří z důvodu velkého nárůstu počtu obyvatel a firem. Příměstské oblasti nejsou totiž tolik odtrženy, jak tomu často je v metropolitních oblastech USA, tuto suburbanizaci označujeme jako sprawl (Sýkora, 2002, s. 10). Nerezidenční suburbanizace Až od 60. let 20. století mluví autoři Hartshorn a Müller podle Ouředníčka (2013, s. 82) o větším nárůstu suburbanizace nerezidenčních funkcí v USA. Fassmann podle Ouředníčka (2013, s. 82) uvádí, že se počátky dají dopátrat již ve 40. letech minulého století. Nejdříve docházelo k suburbanizaci maloobchodu, následně i průmyslu a až poté terciéru. Zázemí měst tedy začalo plnit i jiné než rezidenční funkce a tyto nerezidenční 20

27 suburbánní aktivity se sdružují do větších celků (suburban downtowns, edge cities či suburban business district). Většinou se jedná o oblasti, které nejsou funkčně závislé na centru města, tím jsou přetvářeny městské struktury. Původně proudili lidé směrem do centra, najednou se tento dokonce až obrátil. Obyvatelé cestují z center měst do komerčních zón. Maloobchody v těchto oblastech dosahovaly v USA v 90. letech v těchto oblastech až 90% svého obratu, zaměstnáno zde byly asi ¾ obyvatel předměstí. Hlavní důvody suburbanizace nerezidenčních funkcí: - suburbanizace obyvatelstva, - investice do silniční dopravní infrastruktury, - ceny pozemků a jejich dostupnost v suburbánních oblastech, - daňové zvýhodnění suburbánních samosprávních jednotek (obcí), - liberální stavební předpisy (Ouředníček, 2013, s ). Při porovnání projevů suburbanizace v Evropě a USA Vogt podle Ouředníčka (2013, s. 83) poukazuje na odlišnosti v mnoha ohledech, přitom jsou ale některé znaky společné. Mezi zásadní odlišnosti patří různé využívání veřejné dopravy, evropský nižší stavební profil i větší ucelenost zástavby a rozdíl je i v nástupu suburbanizace. Kulke podle Ouředníčka (2013, s. 83) popisuje propracovanost systémů územního plánování v Evropě, což pomáhá eliminovat některé negativní důsledky. Přístup k omezování nerezidenční suburbanizace se v zemích Evropské unie liší tvrdí Koželouh podle Ouředníčka (2013, s. 84). Dále uvádí, že stavby maloobchodních zařízení ovlivňuje legislativa, ale působí v různých zemích jinak silně. Větší regulace jsou zakotveny v legislativě skandinávských států, Německa, Nizozemska, Francie a Rakouska. Velká Británie a státy jižní Evropy komerční suburbanizaci regulují v menší míře. 4.2 Vliv přímých zahraničních investic na regionální rozvoj Maďarské republiky Autoři Barta a Kukely (2007) se ve svém článku věnují vlivu přímých zahraničních investic na bývalé komunistické země (východní a střední Evropa), především vzhledem k udržení konkurenceschopnosti. Konkrétně se zaměřují na Maďarskou republiku a vliv 21

28 těchto investic na regionální rozvoj. Kalotay a další autoři podle Barty a Kukelyho (2007, s. 3) uvádí, že přímé zahraniční investice směřovaly v 90. letech do oblastí s levnou pracovní silou, tak začalo docházet k privatizaci, ovšem už po roce 2000 dochází ke globální recesi. Pro země centrální a východní Evropy se situace začíná vyvíjet negativně, protože ubývá levná a kvalifikovaná pracovní síla a i pro rozvoj další infrastruktury by už bylo potřeba velké množství finančních prostředků. Pozornost je proto upřena na využívání ekonomických klastrů a externalit. (překlad vlastní) PZI přispěly k transformaci prostorové ekonomické struktury, jak uvádí Brülhart podle Barty a Kukelyho (2007, s. 3). Antalóczy a Kisse podle Barty a Kukelyho (2007, s. 3) uvádí, že prostorová struktura přímých zahraničních investic a regionální úroveň ekonomického rozvoje mezi sebou silně korelují. Domańsky podle Barty a Kukelyho (2007, s. 3) také uvádí, že tyto investice dále posilují nejvíce rozvinuté regiony a to může mít za následek ještě větší nárůst prostorové diferenciace. Sám Barta podle Barty a Kukelyho (2007, s. 3) zmiňuje, že se přímé zahraniční investice staly pro Maďarsko klíčovým faktorem, který ovlivňuje sektorovou zaměstnanost, prostorové struktury a určuje technologické inovace. V polovině 90. let vlastnily zahraniční společnosti 10% z akcií všech společností provozujících svou činnost v Maďarsku, ale už v roce 2000 byly vlastněny upsány zahraničními společnostmi dvě třetiny základního kapitálu, jejich realizované investice dosahovaly 60%, zaměstnávaly třetinu pracujících a vyplácely přibližně polovinu mezd v Maďarsku (Barta, Kukely, 2007, s. 3). Pokles přímých zahraničních investic se vláda snažila zarazit podporou podpořením domácí ekonomiky a zvýšením poptávky státu po zboží a službách. Nejvíce atraktivními lokacemi pro přímé zahraniční investice (PZI) jsou hlavní města, tento fakt platí o to více u zemí východní Evropy, protože se jedná o často jediná větší města. Kromě Budapešti je v Maďarsku další významný cíl PZI Severní Zadunají. Časem se PZI přesouvají za administrativní hranice města, kvůli vysokým nákladům. Vedení města se snažilo o omezení průmyslových aktivit, a protože jsou náklady na úpravu brownfields vysoké, volí firmy raději levnější variantu a stavějí na zelené louce. Ve stejné době se začínají rozvíjet nové póly růstu ve střední a východní Evropě, jimiž jsou: Vídeň, Brno, Bratislava, 22

29 Győr a oblast Budapešti. Vytváření aglomerací vede ke vzniku sítí klastrů 3. Přímé zahraniční investice jsou spouštěcím mechanismem pro rostoucí prostorovou rozdílnost a nové póly růstu. Při reinvesticích stávajících firem už nedochází k zabírání nových greenfields, protože tyto investice směřují zpět do společností a slouží k jejich dalšímu rozvoji a nárůstu kapitálu. Politika regionálního rozvoje se v některých případech snaží zamezit prostorovým koncentracím, a proto se snaží investory usměrňovat na dříve opomíjená místa. Finanční prostředky z evropských fondů měly pomoci zlepšit dopravní komunikace, aby se tak podpořily zaostalé nebo pomaleji se rozvíjející regiony a směřovaly i na pobídky, které měly přilákat firmy do vybraných lokací. A i dále uvádí Antalóczy a Sass podle Barty a Kukelyho (2007, s. 4-10), že určité regiony nabízely firmám daňová zvýhodnění v rámci regionálního rozvoje. I optimistické předpovědi předpokládají pouze zastavení zvyšování se prostorových rozdílů. Póly růstu by svou silou mohly povzbudit své okolí a pomoci tak okolním oblastem. (překlad vlastní) 4.3 Projevy suburbanizace v zázemí města Prešova Matlovič a Sedláková (2007) ve své práci sledují proces suburbanizace v zázemí města Prešova, které je třetím největším městem Slovenska. Analýza z let ukazuje, že mezi vesnice s největším průměrným migračním růstem Ľubotice, Záborské a Petrovany, u kterých činil nárůst přes 10. U dalších vesnic Podhradník, Dubová Ves, Fintice, Velký Šariš, Vyšná Šebastová a Župčany byl nůrůst migrace mezi Ostatní vesnice neměly významný migrační růst a v Radaticích došlo až k migračnímu úbytku. Je důležité říci, že se zajímali také o původ migrantů, tedy místo, odkud se přistěhovali. Velká část imigrantů pochází z města Prešova, nejvíce se jich přestěhovalo do Kanaše a Vyšné Šebestové, tvoří přes 70% přistěhovalých. Od 60% 70% přistěhovalých tvoří původem Prešované v obcích Ľubotice, Velký Šariš, Podhradník a Haniska. Prešované tvoří největší část přistěhovalých také v obcích Záborské, Malý Šariš a Fintice. Lidé stěhující se z vnitřních měst do suburbánních zón mívají často vyšší sociální status i vzdělání. Výsledky výzkumu suburbanizace zázemí Prešova ukazují výrazný nárůst obyvatel s akademickým vzděláním, kteří se v posledních několika letech na předměstí přestěhovali právě z Prešova. Noví obyvatelé, kteří se přistěhovávají 3 Klastr je geograficky koncentrované seskupení nezávislých firem a přidružených institucí, které si navzájem konkurují, ale také navzájem kooperují, a jejichž vazby mají potenciál k upevnění a zvýšení jejich konkurenceschopnosti. (CzechInvest, online) 23

30 z měst, hledají především klidné místo pro život v příjemném prostředí. Očekávají přitom dobrou infrastrukturu a snadnou dostupnost města. Domy nových obyvatel se liší oproti těm stávajícím často specifickou architekturou i vysokými standardy. Mezi další typy suburbanizace v oblasti Prešova patří tzv. leap-frog development, je pro ni charakteristické bydlení v menších rodinných domcích, které jsou blízkou u sebe a v jejichž blízkém okolí nejsou zastavěné plochy. Mezi příchozími obyvateli a starousedlíky jsou velké rozdíly, což je příčinou tvorby prostorově a sociálně oddělených zón. Imigranti přinášení na předměstí městský styl života (Matlovič, Sedláková, 2007, s ). (vlastní překlad) Nerezidenční suburbanizace v zázemí Prešova Suburbanizace rezidenční je posléze doprovázena suburbanizací nerezidenční, což způsobuje přesouvání některých aktivit z měst na jejich okraj a tak vzniká konkurenční prostředí mezi těmito aglomeracemi. Výsledkem může být změna struktury měst z monocentrické na polycentrickou. Suburbanizace nerezidenčních funkcí je většinou koncentrována v blízkosti důležitých silničních a železničních tahů vedoucích z centra města. Pozemky, které jsou určeny pro zemědělskou činnost, jsou častým místem, kam je nerezidenční urbanizace směřována. Tento přístup se využívá také v případě Prešova, přesto zde není tento druh suburbanizace tak významný (Matlovič, Sedláková, 2007, s ). (vlastní překlad) 4.4 Suburbanizace ve Vídeňské aglomeraci Proces suburbanizace se ve Vídni začíná projevovat brzy po válce, k největšímu rozmachu dochází jižně od centra měst. Postupem času se ovšem začínají čím dál více projevovat negativní důsledky, které sebou přinesla poválečná prosperita. Město je polarizované, bydliště a pracoviště jsou oddělené, dochází k velkým přesunům lidí i zboží. Ceny pozemků narůstají a z dřívější kulturní krajiny se stávají sídliště. Problematikou se zabývá Dr. Vera Mayerová podle Anderleho (2000, s. 74), která se snaží i o návrh řešení na základě názoru veřejnosti. Podle Mayerové se obyvatelé obávají zániku tradičních vídeňských struktur, jako maloměsta a venkovské sídelní struktury. Nechtějí, aby je město pohltilo a oni se museli přestěhovat kvůli vysokým životním nákladům, proto je třeba nově definovat strukturu a formu území. Mayerová se zabývá nejvíce změnami v bydlení, které podle ní mají zásadní vliv na mezilidské vztahy. 24

31 Sídelní expanze v zázemí Vídně má důsledky pozitivní, jako je zvyšování ekonomické prosperity a úrovně bydlení, tak důsledky negativní, což je zvýšení individuální a nákladní automobilové dopravy, nárůst sídelní plochy a rozvolnění sídel. Následkem jsou negativní ekologické změny kulturní krajiny. Nejintenzivnější suburbanizační procesy bylo doposud možné zaznamenat v oblasti jižně od Vídně. Vzhledem k zastavěné ploše se už v roce 1991 některé okresy, v blízkém zázemí Vídně, pohybovaly na hranici svých kapacit. Suburbanizační proces také narušuje tradiční maloměstské a venkovské struktury. Obyvatelé těchto částí mají obavu jednak ze splynutí s městem, ze ztráty kupní síly a také ze zániku menších obchodů v suburbáních částech (Mayerová, 2000, s. 7) Některé obce jsou nuceny řešit problém s rekreačními objekty na jejich pozemcích. Majitelé těchto druhých bytů do obecní pokladny nepřispívají, ale obec je kvůli nim nucena investovat do infrastruktury. Tento trend se však zabrzdil kvůli vysokým cenám pozemků v blízkém zázemí Vídně a také kvůli již zmíněným problémům s infrastrukturou. Důsledkem všech těchto procesů dochází k narušení hospodářských, prostorových a sociálních vazeb mezi městem a suburbánními oblastmi. Především kvůli komplexnosti celého jevu suburbanizace, jeho složitosti a provázanosti jevů, nebyla tato problematika pro Vídeň doposud zpracována. Důležitým předpokladem, který pomůže k analýze suburbanizačních procesů, je základní výzkum. Je třeba se zabývat: prvky, které velmi významně prostor ovlivnily a to z hlediska výstavby, tak i z pohledu sociálního, ekonomického a kulturního, jakou mají hodnotu nové suburbánní struktury vzhledem k původním, je zde dodržena tradice původních struktur, změnami do budoucnosti, co lze od nových struktur očekávat (Mayerová, 2000, s. 7). 25

32 5 PROCES SUBURBANIZACE V ČR Dlouholetá tradice rezidenční suburbanizace sahá v České republice až do středověku, kdy byla stavěna nová sídla, nebo výstavba probíhala v nových oblastech. Impulsem pro tyto procesy byly změny socio-ekonomické, tak i technologické. Nástup průmyslové revoluce spolu s novými technologiemi vytvořil podmínky pro budování obydlí v okolí železnic, protože bylo možné dojíždět za prací na větší vzdálenost. Na začátku 20. století tak vznikají tzv. železniční předměstí. Další vlnu suburbanizace sledujeme na počátku 90. let 20. století. Aplikace výsledků v souvislosti se suburbanizací v zahraničí by kvůli odlišnostem tohoto procesu v České republice mohla mít negativní následky (Ouředníček, 2012, s. 7). Nyní probíhají změny spíše ke městskému stylu, mění se venkov, společnost i styl osídlení. Tento proces lze označovat urbanizaci. Propojením měst mezi sebou vznikají aglomerace i metropolitní regiony. Impulsem pro rozvoj rezidenčních i nerezidenčních lokalit byla i průmyslová revoluce. V České republice k takovým lokalitám patří Smíchov, Karlín nebo Královské Vinohrady, které jsou dnes již součástí vnitřního města Prahy. Předměstí bylo možné nalézt už za dob mezopotamských měst. Industrializace způsobila, že už město není tak závislé na svém zázemí, nyní se město stává cílem velkého počtu lidí, kteří zde dojíždějí za prací, službami a dalšími aktivitami. Odliv obyvatel ze zázemí byl způsoben chátráním budov a zastaralou technickou infrastrukturou, jednalo se především o mladé obyvatele. Restituce zemědělské půdy, současně její přeměna na stavební pozemky, přilákala do těchto oblastí investice a následné oživení života v obci i nárůst její populace (Ouředníček, 2008, s ). Od 90. let 20. století se v České republice lidé výrazněji začínají stěhovat z měst na venkov, nebo alespoň na okraj města, ve snaze bydlet ve zdravějším prostředí. (Šilhánková, 2007, s. 99) Situaci v suburbánní výstavbě na počátku 90. let charakterizovalo: 1. Rychlé zastavení výstavby nájemních domů ve městech, úbytek bytového fondu ve starších částech města přeměnou bytového fondu na komerční plochy (kanceláře, služby); 2. Nereálné předpoklady o velké poptávce po nízkopodlažním bydlení v příjemném životním prostředí; 26

33 3. Neexistence tradice v architektonickém a urbanistickém suburbánním rozvoji malých sídel; 4. Rychlé a velmi zásadní změny stavebního zákona a přístupů k využití území; 5. Uvolnění dalších legislativních bariér z období komunistické moci a současně neexistující nebo právě vznikající nová regulační opatření; 6. Nezkušenost jednotlivých aktérů (investorů, stavebníků, obcí); 7. Vznik nových velmi malých projekčních ateliérů bez potřebné praxe; 8. Uvolnění absolutní ochrany zemědělského půdního fondu; 9. Restituce zemědělské půdy dědicům původních vlastníků nezemědělcům, kteří nechtěli na půdě hospodařit; 10. Neexistence základní technické infrastruktury v malých sídlech v okolí metropole; 11. Neexistence použitelných územních plánů nebo jiných regulativů výstavby. (Perlín, 2002, s ) V České republice se staví vily na okrajích měst už ve 20. století, ale vilová zástavba se rozrůstala již mezi válkami v tehdejší Československé republice. Komunistický režim sebou přinesl výstavbu panelových sídlišť a ke změně této formy bydlení dochází až po roce Lidé se rychle začali poohlížet po jiném typu bydlení (Perlín, s. 141). Města se v České republice začala přirozeně rozvíjet až po roce 1989, kdy přestalo fungovat centrální plánování (Šilhánková, 2007, s. 7). S rostoucími příjmy a zavedením hypoték získali lidé možnost investovat najednou vyšší finanční obnos do bydlení. Střední třída si oblíbila bydlení v rodinném domě se zahradou v příměstských částech, protože s rozvojem dopravní infrastruktury již nebyl problém dojíždět za prací. Levné pozemky, které jsou dopravou snadno dostupné, si začaly vybírat také výrobní provozy a obchody, které zde nachází nejen kupní, ale i pracovní sílu zároveň, vznikají tak tzv. edge cities, které plní již velkou část funkcí měst (Sýkora, 2002, s. 11). Suburbanizaci je z hlediska prostorového rozšiřování, jak uvádí Perlín podle Ouředníčk (2013, s. 63), možné rozdělit na dvě formy. Jako první byla v České republice ovlivněna Praha a její okolí a jen z části se tento proces projevil mimo administrativní hranice města. Podle Bičíka a Kupkové podle Ouředníčka (2013, s. 63) se ve druhé polovině 90. let pak suburbanizace rozšiřuje na území Středočeského kraje. Takový typ rozšiřování 27

34 osídlení nazývá Létal, Smolová a Čejková podle Ouředníčka (2013, s. 63) jako sousedskou difúzí, oproti tomu se hierarchická difúze projevuje na úrovni velkých a středních měst celé České republiky. Většinou ovšem suburbanizační proces neprobíhá kolem celého okraje města, jak je tomu u Prahy, kdy je rozpínání plošné, ale zabírány jsou jen některé lokality blízko zázemí města. Vznikají především obchodní a logistické areály (Ouředníček, 2013, s. 63). Praha trpí změnou struktury. Z rekreačních objektů se stávají trvale obydlené domy, to platí většinou při dostupnosti do minut od centra (Bičík, Kupková; 2006; s. 110). (vlastní překlad) Charakter suburbánní výstavby je silně ovlivněn existencí sítě menších vesnic, které jsou postupně obrůstány desítkami menších developerských projektů i prorůstány individuálními projekty jednotlivých domů a rekonstrukcí. Česká suburbanizace se tak výrazně liší od výstavby suburbií na zelené louce (greenfield development) v Severní Americe a částečně i v západní Evropě. Charakter rozvolněné výstav mimo intravilán stávajících obcí má v České republice jen několik málo projektů. (Ouředníček, 2013, s. 63) Mulíček podle Ouředníčka (2013, s. 64) uvádí, že lze očekávat, že suburbanizace bude do budoucna zesilovat. Tento předpoklad podporuje řada ještě nedokončených projektů výstavby v mnoha obcích. Navyšuje se také počet mladých rodin s dětmi, kteří právě vyhledávají, pro bydlení, suburbánní lokality. Obyvatelé suburbií pocházejí většinou z jádrového města, je to až 80% v případě Brna. Můžeme očekávat, že budou urbanizační procesy pokračovat. Docházet bude k další suburbanizaci, opětovnému zaplnění vnitřních měst procesem gentrifikace a reurbanizace a zřejmě dojde i k deurbanizaci, protože si někteří lidé uvědomí, že vystěhováním na okraj města dojde k jeho rozšíření a nebude se jednat o bydlení na venkově (Šťastná, 2013, s. 84). Během indistrializace se přesouvalo mnohem více lidí než je tomu dnes. V současnosti se vlivem suburbanizace lidé přesouvají pouze na jiné místo v metropoli (Čermák, Hampl, Müller 2009; s. 49) K omezení suburbanizace dochází během komunismu prostřednictvím střediskové sídelní soustavy. Stavbou domů a obchodů v suburbánních oblastech je vytlačována zemědělská výroba. Developeři nakupují pozemky, které patří menším obcím, ty mají nižší cenu a obce jsou otevřenější prodeji, protože stojí o investice na svém území. 28

35 Výsledkem jsou opuštěné, často zdevastované pozemky uvnitř měst. Developeři využívají dvou způsobů prodeje prodej domů na klíč nebo nakoupí pozemky, které rozdělí na parcely a ty pak prodají. Takovéto pozemky mají pouze potřebnou dopravní infrastrukturu. Situaci by pomohla vyřešit krajská samospráva, která by prosadila spolupráci měst a samosprávných obcí (Sýkora, 2002, s ). Zábor produktivní zemědělské půdy znamená nejen zmenšení zemědělské plochy určené k produkci biomasy, tedy potravin, sena nebo jiných produktů, např. ovoce, ale také zmenšení plochy v krajině, která přestává vlivem zastavění nebo začleněním do zastavované suburbánní zóny být součástí krajiny a stává se zastavěným územím. (Šilhánková, 2013, s. 191) České republice by pomohlo, kdyby se pokusila zamezit negativním důsledkům suburbanizace poučením se ze zkušeností v západní Evropě. Vhodně zvolené investice do hromadné dopravy mohou pomoci předejít nekontrolovanému rozpínání předměstí, současně se striktními regulacemi využívání půdy. Je důležité zachovat možnost přepravovat se i jinými způsoby než jen osobními automobily a podpořit tak pěší, cyklisty i již zmíněnou městskou hromadnou dopravu. Krokem k lepšímu městskému prostoru je využívání územního plánování na regionální úrovni (Pucher, 2002, s ). Výsledky analýzy týkající se českých metropolí se liší jen velmi málo vzhledem k ostatním vyspělým zemím. Lze říci, že suburbánní komunity, které jsou zámožnější nebo více vzdělané mají více konzervativní fiskální politiku. Se zvyšujícím se procentuálním růstem osob samostatně výdělečně činných se zvyšuje šance lepších výsledků ve volbách pro fiskálně konzervativní strany. V chudších suburbiích jsou tendence volit spíše levicové strany nebo Novou pravici. Z analýzy také vyplynulo, že suburbánní komunity, které byly více vzdáleny nebyly fiskálně konzervativnější než suburbánní komunity, které se nacházely blíže městu. Ukázalo se také, že obce s vyšším zastoupením katolíků spíše volili křesťansko-demokratické strany a to bez ohledu na svůj socio-ekonomický status. Komunity, kde bylo více seniorů, se spíše přiklání k prokomunistickým stranám a ne tak fiskálně konzervativním, jako jiné obce. Tyto tendence se projevily i v přeplněných domech. Na úrovni voleb do obecních zastupitelstev však nese větší význam, než socio-ekonomické a kulturní odlišnosti, nevyrovnanost 29

36 politických stran reprezentujících danou obec (Kostelecký, 2005, s ). (překlad vlastní) Z analýzy, která se zabývala politickými důsledky suburbanizace, a soustřeďuje se na pět obcí v okolí Prahy Jesenici, Horoměřice, Březiněves, Kolovraty a Jehnici, lze odvodit některé tendence. Za významný politický důsledek suburbanizace lze považovat zapojení nových obyvatel do lokální politiky. Důvodem je nespokojenost se současným vedením radnice a chuť novousedlíků zapojit se do rozvoje obce a moc jej ovlivnit. Sledovat můžeme i v rozšíření a obnově infrastruktury. Obce těžili z investic do lokality podle konkrétních vyjednaných podmínek s investorem (Vobecká, Kostelecký; 2007, s. 46). K ochraně přírody slouží především zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v aktuálním znění. Ochranu krajiny zajišťují zvláště chráněná území, významné krajinné prvky a územní systém ekologické stability (ÚSES), který je tvořen soustavou biocenter a biokoridorů, někdy i s interakčními prvky. Suburbánní zóny jsou ekologickým systémem dost ovlivněny, hlavně v okolí Prahy je těžké jeho skloubení s územním plánováním, některá území jsou tak extrémně zastavěna, že dochází k mnoha kompromisům (Šilhánková, 2013, s ). Obrovský vliv má tvorba suburbánních lokalit na vodní režim v krajině. I přívalové srážky mohou způsobit rozvodnění malých vodních toků, pokud nebudou vybudovány například retenční nádrže, poldery, rozlivové loučka, meandrování toků, tvorba tůní a depresí (Šilhánková, 2013, s. 202). Po výstavbě suburbia se zvětší průtok velké stoleté vody o 40% oproti velké vodě ze zemědělské plochy nezastavěné. (Šilhánková, 2013, s. 202). 5.1 Nerezidenční suburbanizace v ČR Komerční suburbanizace se začíná v České republice rozvíjet až po roce 1989, jak uvádí Ptáček, Szczyrba a Šimáček podle Ouředníčka (2013, s ). Vznikají areály se sklady výrobními podniky i maloobchodem. Směr, kterým lidí dříve cestovali, se začíná měnit a s tím dochází i ke změnám veřejného prostoru. V současné době se začíná i s výstavbou většího množství kancelářských či technologických parků, což ovšem neplatí v případě Prahy. 30

37 Maloobchod se v ČR řídí stavebním zákonem 4 a z hlediska posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) se posuzují pouze stavby, které jsou větší než tři tisíce metrů čtverečních zastavěné plochy. Vhodné by bylo vytvoření dokumentu Retail Impact Assessment a jeho následné zapracování do procesu územního plánování uvádí Bednář podle Ouředníčka (2013, s. 87). Ptáček, Szczyrba a Šimáček podle Ouředníčka (2013, s ) uvádí, že se většinou o umisťování nových maloobchodních koncernů rozhodovaly samy podniky, bez většího zájmu měst i občanů. K původnímu komerčnímu využití se časem přidaly i další služby ordinace lékařů, pohostinské služby, cestovní kanceláře a další). I nová nákupní centra vznikají v místě lokalizace hypermarketů a to i ve městech s méně než 20 tisíci obyvateli, většinou se jedná o stavby na zelené louce. Ptáček, Szczyrba a Šimáček podle Ouředníčka (2013, s. 92) uvádějí, již v roce 1998 směřovaly jedny z prvních dotací k podpoře průmyslu do regionů, které postihla restrukturalizace průmyslu. Konkrétně se jednalo o investiční přípravu průmyslových zón v Karviné a Bystřici nad Pernštejnem. Zpočátku se na tvorbě projektů na podporu průmyslových zón podílely především obce, teprve později byl zapojen soukromý sektor a rozvojové společnosti. Výstavba probíhala nejčastěji na zelené louce. Mezi největší průmyslové zóny v ČR patří Kolín-Ovčáry (370ha), Triangle-Žatec (360ha) a Nošovice (260ha). Žatecká zóna byla vybudována na území bývalého vojenského letiště, v Ovčárech a Nošovicích byla výstavba provedena na zemědělské půdě. Suburbanizace nemá pouze špatné dopady, někdy dochází, ať už vlivem médií či odborné literatury, ke zveličování negativ, i přesto, že v České republice je stále v relativně malé míře. Proces suburbanizace pomáhá oživit sociální prostředí obce (Ouředníček, 2013, s. 68). 4 Zákon 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. 31

38 5.2 Aktuálně řešené případy Amazon v Brně V nedávné době se v médiích často řešilo potenciální umístění logistického centra firmy Amazon na předměstí Brna. Mezi brněnským zastupitelstvem a americkou firmou proběhlo několik jednání. Původní lokalita byla zamítnuta, protože se tam dle územního plánu nesmí logistická centra stavět. Nabídnut byl proto areál v blízkosti letiště Brno Tuřany, ten však Amazonu nevyhovoval z hlediska rozlohy. Americké firmě se tyto průtahy nelíbily, a proto oznámila, že už o Brno nemá zájem a bude hledat vhodnou lokalitu jinde, i mimo Českou republiku. V informačním systému EIA a také na úřední desce Jihomoravského kraje byl opět uveřejněn záměr pro stavbu logistického centra. Veřejnost má nyní možnost se k tomuto projektu vyjádřit. Brněnské zastupitelstvo v polovině dubna schválilo prodej pozemků, ještě by se musely odsouhlasit změny v územním plánu (ČTK, 2014, online). Zatím to tedy vypadá tak, že brněnské zastupitelstvo povolilo kvůli tlaku veřejnosti a územní plán, který byl vypracován se s příchodem velké firmy, může hodit do koše. Změny v územním plánu sice ještě schváleny nebyly, ale předpokládám, že když byl schválen prodej pozemků, dopadne to i se změnami v územním plánu podobně Nový územní plán hlavního města Prahy Z prvních podkladů vyplývá, že má Praha dostatečné množství rozvojových ploch, které jsou určeny pro výstavbu uvnitř měst. Hustota obyvatel je skoro o polovinu nižší než je pro ekonomickou stránku fungování města vhodné, proto se má zamezit dalšímu rozrůstání do polí. Vymezeny mají být nepřekročitelné hranice Prahy, určeny budou výškové regulace. Regulována bude výstavba v jednotlivých částech Prahy, aby nedocházelo například k výstavbě paneláku ve vilové čtvrti. Rozdíl oproti předchozímu územnímu plánu má být určení přípustné zátěže, takže nebude přesně určeno, co přesně má na určeném místě stát. Nový území plán má být schválen v roce 2017, jeho vytvářením se zabývá Institut plánování a rozvoje ( 2014, online). 32

39 6 EKONOMICKÉ, SOCIÁLNÍ A EKOLOGICKÉ ASPEKTY Gremlica podle Šilhánkové (2007, s. 99) uvádí, že se města rozrůstají, přitom vznikají satelitní městečka a příměstská zástavba. Tento proces má environmentální a ekologické důsledky. Zemědělská i lesnická půda je zabírána, ale tím vzniká problém také s infrastrukturou, která v těchto oblastech vybudována není. Lidé i zboží se přemisťují na větší vzdálenosti a narůstá tak spotřeba pohonných hmot, produkce emisí, ale vznikají i velké ztráty energií a vody z rozvodových sítí. Proces suburbanizace souvisí i s odlivem obyvatel z měst. Ekonomicky silní obyvatelé se stěhují na předměstí a je tak narušena rovnováha vnitřních měst, dochází k polarizaci sociální struktury, jak uvádí Potočný podle Ouředníčka (2013, s. 66). Z výsledků empirických výzkumů, které byly provedeny v Praze v roce 2000, spíše vyplývají pozitivní či neutrální dopady na sociální prostředí z hlediska posuzování vlivu suburbanizace na toto prostředí. Noví obyvatelé také podle Puldové a Zelendové podle Ouředníčka (2013, s. 67) přispívají k oživení dříve stagnujícího prostředí. Mezi starousedlíky a novými přistěhovalci mohou dle Vobecké a Kosteleckého podle Ouředníčka (2007, s. 67) vznikat spory o vedení obce. Fáze vývoje sociálních vztahů v nové rezidenční lokalitě: - příchod nových obyvatel do lokality, často s vyšším standardem bydlení, než jak je tom u původních obyvatel, - vytváření sociálních vztahů, nejdříve v oblasti nové výstavby, zatímco kontakty s ostatními obyvateli obce nejsou tak intenzivní, - postupné začlenění nových i původních obyvatel do nové sociální struktury obce i formou nevyžádaných kontaktů, - vytvoření hlubších vazeb, zejména u specifických skupin obyvatel (matky, děti) díky sociálním institucím, zlepšení kontaktů i mezi ostatními sociálními skupinami (Ouředníček, 2013, s ). Využívání a spotřeba přírodních zdrojů i produkce odpadů jsou v současnosti v přímém rozporu s principy udržitelného rozvoje a přesahují absorpční i adaptační schopnosti ekosystémů. Městské aglomerace jsou při uspokojování každodenních potřeb svých 33

40 obyvatel, při zajišťování funkčnosti všech komplikovaných vazeb i při energetickém pokrytí veškerých aktivit absolutně závislé na importu. Krajina fragmentovaná dopravními cestami je nadlimitně exploatovaná velkoplošným zemědělským hospodařením, těžbou nerostných surovin a hlavně urbanizačními procesy. Pro evropskou krajinu je typický výrazný úbytek přirozených ekosystémů a zcela nedostatečný počet ekostabilizačních prvků. (Gremlica, 2002, s ) Nesystematický suburbánní rozvoj má dlohodobé negativní dopady na společnost. Neregulace tohoto procesu je pro trh snadná varianta, nemůžeme však nechat průběh aktivit v území na tržních mechanismech, jejichž cílem je maximalizace zisku, nikoliv kultivované uspořádání (Baše, 2009, s. 42). Procesem suburbanizace dochází k mnoha změnám v krajině a životním prostředí. Novými aktivitami dochází k fragmentaci krajiny, což dělá organismy zranitelnějšími. Ovlivněna je kvalita vody i půdy a kvůli menšímu výkyvu teplot může docházet k homogenizaci organismů. Intenzivnější automobilová doprava zhoršuje kvalitu vzduchu a znečišťuje také ovzduší. Udržování silnic způsobuje zasolování, které škodí mnoha původním rostlinným a živočišným druhům. Problémem je i zvýšený odběr pitné vody, která slouží většinou k zavlažování zahrad a k napouštění bazénů. Oblasti, které jsou odtržené od města výrazným způsobem navyšují spotřebu energie a negativní je i světelné znečištění (Ouředníček, 2008, s ). Suburbanizace tak v současnosti patří k nejvýznamnějším krajinotvorným procesům v zázemí měst. (Ouředníček, 2008, s. 26). V suburbánních oblastech probíhá nejčastěji individuální výstavba. Při výstavbě v těchto částech by se mělo přihlížet ke stávající zástavbě, ale je také třeba ponechat přístup i do okolní krajiny. Oplocení a závory nedovolují využívat přírodu k rekreaci a odpočinku. Pokud je město rozvíjeno vhodným způsobem, zvyšuje se tak i jeho atraktivita, nesmí se zapomínat na vytvoření veřejného prostoru. Obce by měly s developery uzavírat smlouvy, které budou obsahovat podmínky pro novou výstavbu, současně s infrastrukturou a nezapomínat právě na veřejná prostranství. Přínosem pro suburbanizované oblasti pak bude zvýšení podnikatelské aktivity, nová pracovní místa, 34

41 ale lepší vybavenost obce. Negativem je pak nedostatek technických sítí a také, že se někteří noví obyvatelé nepřihlásí k trvalému bydlišti v obci (Ouředníček, 2008, s ). Z měst se do zázemí stěhují především lidé vzdělaní a ekonomicky silní, v nejvíce případech jde o rodiny s dětmi, méně pak nachází nový domov v suburbánních oblastech mladé a starší páry. Se změnou sociální struktury je vytvářen tlak na sociální infrastrukturu. Obce by neměly podlehnout lehce tlaku na vybudování například nové školky či školy, ale měly by myslet i na budoucí využití budov, kdy zájem o tento typ využití poklesne. Z tohoto důvodu je důležité stavět objekty, které bude v budoucnosti možné přetransformovat podle konkrétních potřeb obyvatel obce. Rozvoj obce by se měl směřovat k vytváření vhodného prostoru, jak pro bydlení, tak i pro trávení volného času, proto by obce měly vyjednávat s investory způsobem, který jim zajistí jejich účast na tvorbě takového prostředí a podmíní výstavbu domů například vytvořením hřiště pro děti. Noví obyvatelé obec nemusí jen zatěžovat, ale mohou pomoci k oživení sociálního prostředí (Ouředníček, 2008, s ). Velmi častým problémem měst a jejich okolí je dopravní situace. Mnoho lidí využívá osobní automobily, města trpí nedostatkem parkovacích míst a vytvářejí se dopravní zácpy. Města by proto měla podporovat i jiné formy dopravy, jako je městská hromadná doprava, jízda na kole nebo také kombinovaná doprava. Výstavba parkovišť na okrajích měst by lidem ze suburbií umožnila dopravit se k okraji města, odkud by mohli pokračovat městskou hromadnou dopravou. Aby tak učinili, je potřeba je motivovat kvalitní a spolehlivou dopravou ve městě a to vše podpořit třeba zpoplatněním vjezdu do některých lokalit, vyhrazením pruhů pro autobusy nebo vybudováním úložišť jízdních kol a motocyklů. Žádné řešení však není univerzální, protože se problémy a potřeby každého města a zázemí liší (Ouředníček, 2008, s ). Současným velkým problémem je nepřihlašování se nových obyvatel k trvalému bydlišti v nové lokalitě. Rozpočty obcí jsou totiž tvořeny daňovými příjmy, nedaňovými příjmy, kapitálovými příjmy a dotacemi, z nichž největší část tvoří právě daňové příjmy. Rozdělení finančních prostředků z daní mezi obce se nyní provádí na základě počtu obyvatel obce, tedy těch, kteří jsou v dané obci přihlášeni k trvalému bydlišti. Stát také nechává obcím 30% z výnosů z daně z příjmů osob samostatně výdělečně činných, podle místa trvalého bydliště. Příliv nových obyvatel obci způsobuje zvýšené výdaje na 35

42 technickou, dopravní i sociální infrastrukturu, proto se snaží přimět novousedlíky ke změně trvalého bydliště (Ouředníček, 2008, s ). Počet obyvatel obce vstupuje do výpočtu podílu na celostátním výnosu sdílených daní ve trojí podobě. První je jednoduše počet obyvatel obce. Čím více obyvatel obec má, tím vyšší dostává finanční prostředky. V druhém případě se jedná o roli v podobě 3% váhy prostého počtu obyvatel. Třetí forma je v podobě koeficientů, které jsou přiřazeny podle populačně velikostní kategorie, do které obec spadá. (Ouředníček, 2008, s. 72). Již jednou vzniklá struktura osídlení determinuje rozmístění osob a aktivit v krajině. Pro správné rozmísťování hovoří také ekonomické náklady, které vznikají v důsledku některých forem suburbanizace, ta často není šetrná k životnímu prostředí a má také neblahý vliv na obyvatele ze sociálního hlediska. Prevence negativních důsledků je tak méně nákladnou alternativou pro celou společnost. (Sýkora, 2002, s. 9) Suburbanizací se zpravidla rozumí růst města prostorovým rozpínáním do okolní venkovské a přírodní krajiny. Suburbanizace je spojována s nižší hustotou osídlení, než existuje v městě a rozvolněnou, řídkou, rozptýlenou či roztroušenou zástavbou. Příměstskou zónu ovlivněnou suburbanizací charakterizují samostatně stojící nebo řadové, jedno až dvoupodlažní rodinné domky s vlastní zahradou, které často vytvářejí sociálně homogenní rezidenční zóny, a také pásová komerční zástavba a průmyslové parky často lokalizované podle dálnic a dalších významných komunikačních os či v blízkosti jejich křižovatek. (Sýkora, 2002, s. 10) Dochází i k degradaci vnitřních částí měst, kde vznikají brownfields (poznámka pod čarou). Lidé se stávají závislí na osobních automobilech, protože město není schopno zajistit veřejnou dopravu do suburbánních oblastí. Vznikají dopravní zácpy, lidé z předměstí se snaží dostat do práce a naopak lidé z měst cestují za nákupy. Neustálé dopravní toky samozřejmě zhoršují kvalitu životního prostředí (Sýkora, 2002, s ). Segregací obyvatel vzniká řada sociálních problémů. Využívání osobních automobilů ve velké míře vede ke ztrátě sociální soudržnosti. Obce nechtějí mít vysokou koncentraci aut v území, a proto školy přemisťují mimo sídla (Sýkora, 2002, s. 15). Veřejný sektor prozatím dostatečně nereaguje na úpadek vnitřních částí měst. Částečným východiskem nežádoucích dopadů suburbanizace soustřeďování výstavby v blízkosti již existujících 36

43 center osídlení a u železničních tratí, sníží se tak náklady na budování infrastruktury a životní prostředí nebude tolik narušováno (Sýkora, 2002, s. 16). V posledních letech se staví domy, které jsou otevřenější do ulice a napodobují dřívější čtvrtě i materiály a úpravou okolí. Poptávka se tedy změnila od dřívějších výstaveb domů, které nebyly tolik orientovány do ulice a kterým často dominovala garážová vrata (Seltzer, 2002, s. 82). Města jsou ohrožována velkým nárůstem počtu automobilů, které mají negativní vlivy na životní prostředí, vytvářejí hluk, často se tvoří dopravní zácpy a dochází k nehodám. Lidé se stali na osobních automobilech závislí, města se více rozpínají a chybí prostor pro chodce, cyklisty i městskou hromadnou dopravu (Pucher, 2002, s. 56). Veřejná správa malých měst si většinou není vědoma, že suburbanizace s sebou přináší řadu negativ a rizik v řadě oblastí územní, environmentální, sociální i ekonomické. (Šilhánková, 2007, s. 8-9) Pokud se na problematiku suburbanizace zaměříme z dlouhodobého pohledu, lze předpokládat, že její neusměrňování povede k nadměrným nákladům na dopravní a technickou infrastrukturu, a nebude ani využit potenciál území (Šilhánková, 2007, s. 81). Výstavba nových rodinných domů je důsledkem nedostatku tohoto druhu bydlení ve městech a okolí. Je poptáváno větší množství bytů v rodinných domech, než jaké je nabízeno a vzniká tak obrovská mezera, protože ve městech neexistuje alternativa takového bydlení. Přínosem může být rozšíření nabídky na trhu s byty. Nedostatkem je nepřiměřená vybavenost lokalit, různorodost názorů obyvatel na další rozvoj a fragmentovaná zástavba se špatnou dopravní obslužností, nedostatkem služeb a negativními důsledky pro životní prostředí a sociální soudržnost (Sýkora, 2010, s. 442). Největším problémem suburbanizace je forma rozvoje. Prostor je fragmentován, což je způsobeno nejen individuálními preferencemi a mozaikovitě rozmístěnými plochami, ale také absencí koordinace rozvoje městského regionu. Řešením může být tzv. hranice růstu měst používaná v některých oblastech USA, která slouží ke koncentraci výstavby do centrálních měst a jejich bezprostředního okolí. Rodinné domy lze postavit i mimo 37

44 tyto oblasti, veškeré náklady však ponese investor a nebude moci očekávat, že zde bude z veřejných zdrojů zavedena infrastruktura. Nizozemsko využívá politiku koncentrované dekoncentrace. Ta je v tomto případě realizována formou výstavby nových měst, podporou výstavby v oblastech doporučených vládou nebo důrazem na integrované plánování a rozvoj měst (Sýkora, 2010, s. 443). Nemůžeme si dovolit najednou rozvíjet stovky, možná i tisíce nových lokalit v zázemí měst Postavit kvalitní silnice, přivést hromadnou dopravu, vybudovat školy a školky, obchody a kulturní zařízení, to vše nelze pro všechna sídla, kde se v posledních letech staví nové bydlení a kam se stěhuje nemalé množství lidí. (Sýkora, 2010, s. 443) Negativní dopady suburbanizace jsou nesporné, přesto jsou mnohdy přeceňovány českými médii i odbornou literaturou. Pokud je totiž rozvoj v určitých oblastech mírný, tak spíše na celou oblast působí pozitivně. Žádoucí je výstavba menších sídel spolu s přílivem mladých a ekonomicky silných obyvatel, kteří tak posílí sociální prostředí obce. V České republice nemá suburbanizace prozatím tak výrazné následky, až na několik výjimek, se drží na nižší úrovni (Ouředníček, 2013, s. 68). 38

45 7 HISTORIE ZLÍNA Podle archeologických nálezů v údolí řeky Dřevnice zde byla lidská sídla už v době Velké Moravy (Louky, Zlín Hornomlýnská, Chrastěšov). Listinami je existence těchto sídel prokázána až z let 1141 a Hovoří se v nich o Otrokovicích, Tečovicích, Želechovicích, Lípě, Zádveřicích a Vizovicích. Mezi osady kolem řeky patří také Zlín. První historická písemná zmínka se datuje k roku 1322, kdy potomci Viléma z Hustopečí, který území vlastnil od roku 1261, území odprodali. Zlín je v této smlouvě označen jako městečko, probíhaly zde trhy a rozvíjela se řemesla. Po válkách v 15. století je označován jako město. Během 17. století musel Zlín čelit několika útokům, které jej poškodily. Od 18. století se Zlín začíná znovu rozvíjet a zvyšuje se i počet obyvatel. Městská zástavba byla pouze někdy narušena, k usedlostem na pasekách přibývaly kolem roku 1787 chalupy. Během tohoto období zde můžeme sledovat i jedny z prvních pokusů o velkovýrobní podnikání. Významným milníkem je pro Zlín přesun Baťovy továrny na zdejší Nádražní ulici roku Přibývaly i další továrny, což přitahovalo pracovní sílu (Pokluda, 2008, s. 5-9). Vlivem architekta Leopolda Bauera, při úpravě zámku, se ve městě začíná prosazovat vídeňská Wagnerova škola. Na tu navazuje známý pražský architekt Jan Kotěra, který spolupracoval s Tomášem Baťou. Baťa se při svém pobytu v zahraničí nechal inspirovat k výstavbě moderní tovární budovy a už před první světovou válkou nechal pro své zaměstnance postavit obytné domky. Během války předal Jan Kotěra Baťovi regulační plán, který řešil výstavbu v oblasti jižně od továrny. Počítal v něm s konzumem s jídelnou, lázněmi, poštou, hotelem, obchodním domem, čítárnou, kasinem, biografem, školou, jeslemi, nemocnicí i hospodyňskou školou. Součástí byla i parková zeleň, stromy, kašna, ale také firemní domky pro Baťovy zaměstnance. Nakonec byly postaveny pouze tyto domky se zahrádkami. Roku 1923 se Tomáš Baťa stal dokonce zlínským starostou. Během let došlo k několikanásobnému zvětšení Zlína a k transformaci na zahradní město, které působilo velmi moderně (Pokluda, 2008, s. 9-11). Mezi lety je Baťovský areál přestavován, projekt byl nazván Továrna v zahradách. Kolem továrních budov byly stromy a trávníky. Ve velkém se od roku 1926 staví i červené cihlové domky se zahrádkami. Stovky jich přibývají na okrajích Zlína na Letné, Nad Ovčírnou, Zálešné, Kútech, Padělkách, Podvesné a na Dílech. Vše bylo 39

46 promyšleno, cílem bylo vytvoření zahradního města. Po získání zlínského zámku s parkem Baťou byly zbourány ohraní zdi a mezi továrnou a městem byl vytvořen park (Pokluda, 2008, s ). Změny nastaly i v jádru města. Gahurův regulační plán z roku 1931 stál za výstavbou nových komunikací. Movitější občané si movitější občané začali stavět své vily. Po připojení pěti obcí v okolí města, vzniká roku 1938 větší správní celek. Rozvoj ve Zlíně pozastavila až druhá světová válka. V roce 1944 bylo během bombardování zničeno mnoho budov. Po válce byla hlavní bytová výstavba, která se ovšem už nedržela Baťovy koncepce, stavěly se velké bytové domy. Vznikly tak čtvrtě Obeciny, Morýsovy domy i Kolektivní dům. Během padesátých let se přešlo od funkcionalistického stylu k výstavbě domů s vysokými střechami (Lazy) a přibyla i panelová sídliště. Sídliště se stavěla většinou na okrajích měst, jen výjimečně ve městě (Pokuda, 2008, s ). Je zvláštností Zlína, že zástavba původního, historického města vlastně zmizela, byla překryta novostavbami rostoucími v průběhu 20. století, přičemž nová urbanistická řešení v mnoha směrech přeformovala i původní členění městského jádra. (Pokuda, 2008, s. 5) 40

47 8 SUBURBANIZACE V ZÁZEMÍ ZLÍNA 8.1 Metodický přístup Na začátku praktické části jsem zvolila sledované území určené k další analýze. Do výběru jsem zařadila obce a města Zlínského kraje, který se skládá ze třinácti obcí s rozšířenou působností - Holešov, Bystřice pod Hostýnem, Vsetín, Vizovice, Luhačovice, Uherské Hradiště, Otrokovice a Zlín. Do své práce jsem zařadila také okrajové městské části Zlína Chlum, Jaroslavice, Klečůvka, Kostelec, Kudlov, Lhotka, Louky, Lužkovice, Malenovice, Mladcová, Prštné, Příluky Salaš, Štípu a Velíkovou. U nich budu porovnávat změnu v počtu obyvatel z let 1991, 2001 a 2011 a podle získaných dat vymezím suburbanizované okrajové části města Zlína. Městská část Želechovice nad Dřevnicí se od roku 2009 stala samostatnou obcí, proto ji budu analyzovat spolu s ostatními obcemi. Základním kritériem pro vytyčení zázemí města Zlína, ze kterého jsem vycházela u samostatných obcí, byl výpočet podílu zaměstnaných osob vyjíždějících do zaměstnání do města Zlína k celkovému počtu zaměstnaných obyvatel obce podle trvalého bydliště. Výsledek byl převeden na procenta. Přitom jsem rovnou vyřadila obce, ze kterých vyjížděli obyvatelé za prací ve větším množství do jiných obcí či měst, čímž jsem se vyhnula zkreslení dat, protože by zde nešlo jednoznačně určit spádovost. Obcí a měst, které splňovaly tyto parametry, bylo celkem osmapadesát, můžete si je prohlédnout na obrázku č

48 Obr. č. 1: Základní vymezení obcí podle dojížďky za prací do Zlína 8.2 Vymezení zázemí Pramen: ČSÚ, vlastní zpracování Hranice, při které daná obec spadá do zázemí města Zlína, má minimální hodnotu 15 % vyjíždějících do zaměstnání z celkového počtu zaměstnaných dané obce. Obce, které dosáhnou tohoto nebo vyššího podílu v procentech mají silnou vazbu na jádrové území a jsou na něm i do značné míry závislé. Rozdělení obcí do kategorií podle výsledné hodnoty můžete vidět na obrázku č. 2. Kategorie s nejnižším procentem vyjíždějících je od 15 do 20,9 %, patří do ní 22 obcí z pěti různých ORP. Do kategorie 21 do 26,9 % patří 42

49 12 obcí (devět z nich patří do ORP Zlín a po jedné obci zde má zastoupení ORP Vizovice, Holešov a Uherské Hradiště). Obec Lechotice, která spadá do tohoto rozmezí má nejvíce procent z obcí mimo ORP Zlín. Do další kategorie od 27 do 32,9 % se zařadily 2 obce, obě z ORP Zlín. V kategorii od 33 do 38,9 % nalezneme jednu obec. Poslední kategorie od 39 a víc procent obsahuje dvě obce. Konkrétní hodnoty podílu vyjíždějících za prací a zaměstnanými v konkrétních obcích si můžete prohlédnout v příloze č. 1. Spadá zde celkem 43 obcí. Z ORP Zlín se jedná o sedmadvacet obcí, z ORP Uherské Hradiště, Vizovice a Holešov u každé o tři obce. Celková rozloha vymezených obcí je 187,15 km 2. Obr. č. 2: Vymezení zázemí Zlína rozdělené do kategorií podle procent dojížďky za prací do Zlína Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty 43

50 Vybrané obce budu dále analyzovat podle jejich: relativního migračního salda za období let , intenzity bytové výstavby za období let Tři obce, které jsem zařadila do zázemí města Zlína, nemají kompletní data k celému sledovanému období, jde o Lukoveček, Ostratu a Želechovice nad Dřevnicí. Lukoveček byl do roku 2000 součástí Fryštáku. Ostrata byla do roku 2000 součástí Zlína. Želechovice nad Dřevnicí se taktéž oddělily od Zlína a samostatnou obcí jsou od roku U těchto obcí budou uvedeny výsledky za období, kdyby již byly obce samostatné, proto se nebude jednat o šestnáctileté období jako u ostatních obcí. 44

51 9 MIGRAČNÍ TOKY V ZÁZEMÍ ZLÍNA Přesun obyvatel v území je jeden z hlavních faktorů, který se při zjišťování suburbanizačních vlivů sleduje. Úkolem obcí je se s přibývajícími obyvateli vhodným způsobem vyrovnat. Základem by měl být vhodný územní plán, který by určoval, jak bude v budoucnu obec vypadat a měl by předcházet nevhodné výstavbě v některých oblastech, ale také počítat s veřejným prostorem, tak aby nové bydliště nepředstavovalo pro obyvatele jen místo k přespání. Další obce mohou být naopak postihnuty odlivem obyvatel, kteří se stěhují do větších měst především kvůli práci. Obecní zastupitelstvo by se mělo snažit přizpůsobit charakter obce aktuálnímu počtu obyvatel. V této časti se budu více věnovat pohybu obyvatel vybraných 43 obcí a průměrnému relativnímu migračnímu saldu za období od roku 1997 do roku U tří obcí byl při součtu migračního salda během sledovaných let zjištěn úbytek obyvatel stěhováním. Jedná se o obce Dobrkovice, Hřivínův Újezd a Provodov. Migrační saldo u Dobrkovic ve sledovaném období je rovno mínus jedné, Provodov zaznamenal úbytek dvou obyvatel. Nejvyšší záporné migrační saldo měl Provodov, jednalo se o šestnáct lidí. Zaměřila jsem se také na významné hodnoty migračního salda v jednotlivých letech. Vysoké hodnoty oproti jiným letů májí čtyři obce, jejichž rozdíl v migračním saldu oproti jiným letům z období 1997 až 2012 činí minimálně deset. Výkyv s nejmenším rozdílem byl u obce Lukoveček, kdy v roce 2002 činil přírůstek stěhováním 26 obyvatel. Ještě větší změnu jsem zaznamenala u obcí Racková, kde v roce 2004 dosahovalo migrační saldo 36 obyvatel. V roce 2002 došlo i k větší změně v Hostišové, kde přibylo 28 obyvatel stěhováním. Obrovskou změnu migračního salda dosáhly v roce 2008 Vizovice, kde činilo saldo 75. Pro výpočet průměrného relativního migračního salda jsem použila data obsahující přírůstky či úbytky obyvatel stěhováním a střední stav obyvatel, vše se vztahuje k období let 1997 až 2012 a výsledky jsou upraveny na tisíc obyvatel. Údaje o migračním saldu lze dohledat i za roky 1995 a 1996, ale protože jsou pro analýzu intenzity bytové výstavby obcí data pouze od roku 1997, rozhodla jsem se i pro tento účel použít stejné období. Ukazatel se vypočítá jako podíl migračního salda ke střednímu počtu obyvatel. V mé práci budu pracovat s průměrem sledovaného období, proto výsledek vydělím 45

52 počtem let období a vynásobím tisícem vzhledem k počtu obyvatel, na který se bude výsledek vztahovat. Na obrázku č. 3 je znázorněno relativní migrační saldo za období let 1997 až 2012 na tisíc obyvatel rozdělené do kategorií. Obr. č. 3: Relativní migrační saldo ve vymezených obcích za období let Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty Do kategorie 0 až 5,9 patří čtrnáct obcí. Nejvíce obcí spadá do rozmezí 6 až 11,9, jedná se o šestnáct obcí. Kategorie od 12 do 17,9 obsahuje čtyři obce a hodnot od 18 do 23,9 dosáhly dvě obce. Pro lepší porovnání vývoje migrace jsem se rozhodla vypočítat relativní migrační saldo na tisíc obyvatel pro dvě osmiletá období. Budu tak moci lépe určit, zda k největším migračním změnám docházelo v jednotlivých obcích mezi lety 1997 až 2004 nebo 2005 až Konkrétní hodnoty za obě období si můžete prohlédnout v příloze č

53 Celkem deset obcí dosahuje rozdílu mezi obdobími v absolutní hodnotě pět a méně při porovnání relativního migračního salda na tisíc obyvatel, drží si tak stabilní hodnoty při porovnávání dvou časových úseků. Mezi tyto obce patří Fryšták, Březnice, Březolupy, Vizovice, Zlámanec a Kašava. Dalších devět obcí se pohybuje v rozmezí od 5 do 10. Tento rozdíl je už dost výrazný, v období 1997 až 2005 bylo RMS vyšší v Hostišové, Dolní Lhotě, Rackové, Hvozdné a Dolním Lapači, který se ve druhém období dokonce dostal do záporných hodnot. Ve druhém období byly výrazně vyšší hodnoty oproti prvnímu v Lípě a Lechoticích, u těch bylo v prvním období RMS záporné. Až extrémní jsou rozdíly u Lukova, Svárova, Míškovic a Lukovečku. Především Míškovice s RMS ve druhém období 25,7 a Lukoveček, který dosáhl v letech 2001 až 2004 (do roku 2000, jak jsem zmínila výše, byl součástí Fryštáku) hodnoty 32,3. 47

54 10 BYTOVÁ VÝSTAVBA VE VYBRANÝCH OBCÍCH Určitou podmínkou pro určení suburbanizovaných obcí je výstavba bytů či rodinných domů. Na počátku suburbanizačního procesu byly ve vybraných obcích k dispozici již postavené domy, ty ovšem nemohly a ani neuspokojily potřeby nových obyvatel, kteří často očekávají vyšší komfort než starousedlíci a i jejich životní styl je rozdílný. V mnoha obcí se proto začínají stavět nové domy, které do původní zástavby v mnoha případech nezapadají. Nyní se zaměřím na porovnání bytové výstavby u 43 vymezených obcí náležících do zázemí Zlína. Nejvíce dokončených bytů je v součtu let v absolutních hodnotách bylo ve Vizovicích (301), Fryštáku (242), což se dá předpokládat vzhledem k jejich velikosti, množství služeb, dobré dostupnosti do Zlína a velkému počtu obyvatel. V obci Březelupy, kterou z vybraných obcí můžeme také zařadit mezi větší, bylo dokončeno 102 bytů. Za období šestnácti sledovaných let se v samostatných obcích vymezeného zázemí Zlína postavilo celkem 1346 bytů. Stejně jako u relativního migračního salda, tak i pro výpočet intenzity bytové výstavby jsem zvolila období let 1997 až Pro výpočet jsem použila data z Českého statistického úřadu. Intenzita bytové výstavby sleduje průměrné množství dokončených bytů v poměru ke střednímu stavu obyvatel dané obce, výsledek je upraven na tisíc obyvatel. Na obrázku č. 4 můžete vidět, jaké hodnoty IBV dosahují jednotlivé obce, rozděleny jsou do pěti kategorií. 48

55 Obr. č. 4: Intenzita bytové výstavby na tisíc obyvatel za období let Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty Intenzitu bytové výstavby jsem vypočítala také pro dvě osmiletá období, pro roky 1997 až 2004 a 2005 až Toto rozdělení mi lépe pomůže analyzovat a popsat vývoj bytové výstavby v území. V prvním časovém úseku dosahují nejvyššího rozdílu IBV oproti druhému období obce Svárov, Hostišová, Žeranovice a Lukoveček, rozdíl je přitom minimálně o 2,7. Ve větším počtu obcí došlo k nárůstu výstavby v letech 2005 až Největší rozdíl byl v Mysločovicích, které se z hodnoty 0,2 dostaly až na 4,7 v druhém období. Vizovice zaznamenaly nárůst IBV z z 2,2 na 6 a obci Veselá se navýšila hodnota IBV z 2,1 na 5,7. Nezanedbatelné zvýšení bylo možné sledovat u Držkové, Horního Lapače, Míškovic a Lukova. Tabulku s hodnotami IBV pro jednotlivá období naleznete v příloze č

56 11 VYMEZENÍ SUBURBANIZOVANÝCH OBCÍ První podmínka, která se týkala procentuálního vyjádření vyjížďky zaměstnaných do Zlína v poměru k celkovému počtu zaměstnaných, mi pomohla určit obce, které lze zařadit do zázemí Zlína. Takto vymezené obce však není možné označit jako suburbanizované. V těchto obcích musí narůstat počet obyvatel a zároveň je nutnou podmínkou bytová výstavba. Pro porovnání mi posloužila data vztahující se k celému Zlínskému kraji. V tabulce č. 1 si můžete prohlédnout vývoj migračního salda, středního stavu obyvatel a IBV. Data z tabulky mi sloužily jako podklad pro určení dalších hodnot, které musí obec splňovat, aby mohla být považována za suburbanizovanou. Tab. č. 1: Vývoj vybraných ukazatelů Zlínského kraje Dokončené byty Střední stav obyvatel IBV na 1000 obyv Migrační saldo Dokončené byty Střední stav obyvatel IBV na 1000 obyv Migrační saldo Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty Kumulované migrační saldo Zlínského kraje za období let 1997 až 2012 bylo záporné (-130). Z toho vyplývá, že ve Zlínském kraji jako celku dochází k úbytku obyvatel stěhováním. Obce proto musí splňovat podmínku, že jejich migrační saldo bude dlouhodobě kladné. Provodov, Dobrkovice a Hřivínův Újezd tento nutný předpoklad nesplňují, proto je nelze považovat za suburbanizované a nadále se s nimi již nebude při dalším porovnávání dat pracovat. Průměrná intenzita bytové výstavby za období od roku 1997 do roku 2012 vyšla pro Zlínský kraj 2,5. Obce, které nedosahují alespoň této hodnoty, musí být vyřazeny, protože nesplní další nutnou podmínku pro jejich zařazení mezi suburbanizované obce. Vyřazeno bylo celkem třináct obcí, konkrétně jde o Karlovice, Želechovice nad Dřevnicí, Bohuslavice u Zlína, Kelníky, Tečovice, Doubravy, Lhotu, Velký Ořechov, Sazovice, Březůvky, Hrobice, Držkovou a Mysločovice. 50

57 Mezi suburbanizované obce se zařadilo 23 samostatných obcí. Všechny tyto obce jsem ohodnotila dle výše analyzovaných ukazatelů (procenta vyjíždějících do zaměstnání do Zlína v poměru k počtu zaměstnaných v dané obci, relativního migračního salda na tisíc obyvatel během let 1997 až 2012 a intenzity bytové výstavby v letech 1997 až 2012). Nyní přiřadím k hodnotám jednotlivých ukazatelů body podle intenzity. U počtu procent vyjíždějících za zaměstnáním z obce platí následující bodové rozložení: 26 % a více (7 bodů), 22 % - 28 % (5 bodů), 15 % 21 % (3 body). Hodnoty u relativního migračního salda byly rozděleny do pěti skupin a ohodnoceny následujícím způsobem: 20 a více (10 bodů), 15 19,9 (7 bodů), 10 14,9 (5 bodů), 5 9,9 (3 body), 2,5 4,9 (1 bod). Intenzitu bytové výstavby jsem uspořádala do tří skupin, ke kterým jsem přiřadila body podle následujícího rozmezí: 4,7 5,7 (7 bodů), 3,6 4,6 (5 bodů), 2,5 3,5 (3 body). Tabulka č. 2 ukazuje konkrétní hodnoty s bodovým přidělením a body celkem. Celkově možný získaný počet bodů byl 24. Žádná z vybraných obcí této hodnoty neosáhla, což naznačuje, že nejméně v jednom z ukazatelů nedosáhly maximální hodnoty. Největší získaný počet bodů byl 18, shodně dostaly tento bodový součet dvě obce Lukov 51

58 a Racková. Vyšší počet celkových bodů měly obce Hvozdná, Míškovice, Lukoveček a Fryšták. Tab. č. 2: Hodnoty ukazatelů pro vymezení suburbánních oblastí s přidělenými body Název obce % vyjížďka pracujících do Zlína Body RMS Body IBV Body Body celkem Racková Lukov Hvozdná Lukoveček Míškovice Fryšták Březolupy Veselá Lípa Zádveřice-Raková Žeranovice Hostišová Březnice Zlámanec Vizovice Lechotice Svárov Ostrata Šarovy Vlčková Dolní Lhota Horní Lapač Kašava Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty Přehledně můžete suburbanizované obce vidět na obrázku č. 5, kde jsou podle celkového počtu bodů rozděleny do tří zón podle intenzity suburbanizace. V přílohách č. 6 a č. 7 naleznete fotografie rodinných domů z obcí Hostišová a Racková, které svým charakterem nezapadají do venkovské zástavby. 52

59 Obr. č. 5: Vymezení suburbanizovaných obcí rozdělených do zón podle intenzity suburbanizace Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty 53

60 12 IDENTIFIKACE SUBURBANIZOVANÝCH MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ Do základního výběru jsem zařadila 15 okrajových městských částí Zlína. Abych mohla určit, které z nich můžeme považovat za suburbanizované, je potřeba také zjistit stav počtu obyvatel celého Zlína. Na grafu č. 1 můžeme sledovat vývoj počtu obyvatel Zlína od roku 1997 do roku Graf č. 1: Počet obyvatel ve Zlíně v letech 1991, 2001 a Pramen: ČSÚ, vlastní zpracování Je zřejmé, že se počet obyvatel Zlína snižuje. Podmínkou pro zařazení městské části mezi suburbanizované je zvýšení počtu obyvatel v letech 1991 až 2011 a také nárůst jejich počtu v období od 2001 do 2011 minimálně o 5 %. Získaná data k jednotlivým letům se vztahují k trvalému pobytu obyvatel a byla získána sčítáním lidí, domů a bytů v příslušných letech. Tyto dvě podmínky splňuje 9 městských částí (Kostelec, Kudlov, Příluky, Štípa, Mladcová, Velíková, Jaroslavice, Lužkovice a Chlum). Dalším kritériem je porovnání množství domů v těchto částetch mezi lety 1991 až U všech došlo k nárůstu počtu domů. V poslední fázi je třeba zkontrolovat, zda v těchto částech v době po roce 1991ještě nedocházelo k výstavbě panelových sídlišť. V těchto částech probíhala výstavba spíše rodinných či bytových domů, proto se ty městské části dají považovat za suburbanizované. Na obrázku č. 6 si je můžete prohlédout vyznačené na mapě, v příloze č. 4 naleznete hodnoty k počtu obyvatel a počtu domů. 54

61 Obr. č. 6: Vymezené suburbanizované městské části Zlína Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty 55